Biologie poznámky 5.A GVN
|
|
- Dalibor Šmíd
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Biologie poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 21. září 2006 Charakteristické znaky živých organismů výměna látek s okolím metabolismus (přeměna látek a energií) reprodukce (rozmnožování) růst a vývoj jedince (ontogeneze) druhu (fylogeneze) dráždivost (reagují na podměty z okolí) každý druh má v přírodě (ekosystému Země) své místo ekologickou niku (místo ve vztazích) chemické složení informační molekula DNA, RNA bílkoviny základní stavební a funkční makromolekuly příklad klíčové fce proteinů biokatalyzátory účastnící se všech dějů v buňkách ENZYMY obory biologie - biochemie (chem. děje v buňkách) - molekulární biologie (např. DNA) - genetika (dědičnost) - cytologie (buňky) - histologie (pletiva,tkáně) - organologie (orgány) - morfologie (vnější stavba) - anatomie (vnitřní stavba) - fyziologie (funkce orgánů, soustav) - taxonomie (taxony) - virologie (viry) - mikrobiologie (bakterie,..) - botanika (rostliny) - mykologie (houby) - zoologie (zvířata) - ornitologie (ptáci) - briologie (mechy) - vývojová biologie (ontogeneze) - evoluční biologie (fylogeneze) - ekologie (vztahy organismů) - etologie (chování zvířat) - entomologie (hmyz) Strana 1 (celkem 36)
2 Buňka poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 21. září 2006 Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. buněčná teorie pol. 19. stol. Schleiden, Schwann J.E.Purkyně Stavba a struktura obecné buňky plazmatická membrána (průměr asi 5 nm, polopropustná - semipermeabilní) 2 vnější buněčný povrch (př. buněčná stěna rostliny, celulóza, propustná, průměr v µm) 3 cytoplazma (H 2 O + rozpuštěné soli,...cl -, K +, živiny...) 4 jádro nebo jaderný ekvivalent (DNA inf. makromolekula nese genetické informace geny o celém organismu/buňce genetický aparát buňky) 5 ribozómy (průměr asi desítky nm, výroba bílkovin v buňce proteosyntetický aparát buňky) další látka Strana 2 (celkem 36)
3 Chemické složení buňky poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 21. září / biogenní prvky 2/ malé anorganické molekuly 3/ malé organické molekuly 4/ biomakromolekuly 5/ nadmolekulární komplexy ad 1/ ad 2/ ad 3/ makroprvky H, O, C, N, P, S,...K, Na, Ca, Cl, Mg,... mikroprvky Fe, Zn, Cr,... stopové prvky I,... voda plyny O 2, CO 2, NH 3 soli NaCl, KCl, Ca 3 (PO 4 ) 2,... kyseliny HCl,.. monosacharidy glukóza C 6 H 12 O 6, fruktóza,... mastné kyseliny kys. stearová C 17 H 35 COOH,... aminokyseliny ob. vzorec nukleotidy pohotovostní konzerva energie základní stavební jednotky nukleových kyselin ob. vzorec N báze trifosfát pětiuhlíkatý cukr Strana 3 (celkem 36)
4 ad 4/ biomakromolekuly vznikají polymerací malých organických podjednotek polysacharidy vznikají z monosacharidů (tisíce) zásobní fce škrob (rostliny) glykogen (živočichové, houby) stavební fce celulóza (rostlinné buňky) chitin (exoskelet členovců) lipidy (tuky) estery glycerolu a mastných kyselin zásobní fce stavební fce biomembrány jsou tvořeny fosfolipidy lipid proteiny (bílkoviny) vznikají z aminokyselin fce katalytická enzymy koncovka áza DNA polymeráza nukleáza,... účastní se všech reakcí stavební vlasy, nehty keratin klouby, šlachy - kolagen pružné bílkoviny elastin pohybová myozin umožňuje pohyb svalů transportní hemoglobin transport O 2 signální inzulin snižuje hladinu glukózy v krvi živočišné jedy povaha bílkovin (hadi,..) nukleové kyseliny vznikají z nukleotidů informační makromolekuly DNA, RNA DNA hlavní inf. molekula v jádře v chromozomech obsahuje veškeré informace o organismu jednotkou gen. informace je gen Strana 4 (celkem 36)
5 gen informace k výrobě konkrétního proteinu RNA vedlejší pomocná informační molekula zprostředkovává přenos gen. informace DNA RNA proteiny jádro cytoplazma ad 5/ nadmolekulární komplexy ribozóm nm komplex proteinů + rrna (ribozomální) biomembrány tvořeny dvojitou vrstvou fosfolipidů (průměr 5 nm) uspořádání fosfolipidů chromatin ( chromozóm) obsah jádra eukaryotní buňky DNA + proteiny (histony) další látka Strana 5 (celkem 36)
6 Viry poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 22. září 2006 nebuněční parazité buněk nepovažují se za živé organismy nejsou schopni autoreprodukce (tj. množení vlastními prostředky) nemají samostatný metabolismus velikost virové částice (tzv. virion) se pohybuje cca od 10 do 200 nm schéma virionu kapsid bílkovinný obal nukleová kyselina - buď RNA,nebo DNA RNA viry, DNA viry Pronikají do hostitelské buňky, kde využijí enzymového aparátu a ribozómů ke svému namnožení. Příklady virových onemocnění rostliny mozaiková onemocnění tabáku, brambor, rajčat zvířata kulhavka, slintavka, vzteklina lišek, myxomatóza králíků, mor u drůbeže člověk dětská obrna, rýma, chřipka, spalničky, příušnice, zarděnky, klíšťová encefalitida, opar, pásový opar, plané neštovice, bradavice, infekční žloutenka aj. bakteriofág Strana 6 (celkem 36)
7 nucleus = karion = jádro Prokaryota a eukaryota poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 23. prosince 2006 Charakteristika prokaryotické buňky - vznikla dříve asi před 3,5 mld lety - jednodušší stavba, řádově asi 10x menší než eukaryota - nukleoid bakteriální chromozom jaderný ekvivalent není ohraničen jadernou membránou 1 kruhová molekula DNA - ribozómy, membrány,...viz obecná buňka Charakteristika eukaryotické buňky - vznik později asi před 3 mld lety - vznik podmíněn endosymbiózou s prokaryoty - složitější stavba membránové organely, jádro tvoří tkáně, pletiva,.. - jaderná DNA v komplexu s histony (proteiny) Strana 7 (celkem 36)
8 Tři domény života poznámky 5.A GVN 1. doména BACTERIA 2. doména ARCHEA 3. doména EUKARYOTA 1. BACTERIA Martin Konhefr, GVN 23. prosince jednobuněčné organismy tvořené prokaryotickou buňkou - buněčná stěna obvykle tvořena látkou peptidoglykan (murein) - rozmnožují se nepohlavně schéma Tvary bakteriálních buněk: koky kulovité bakterie diplokoky streptokoky stafylokoky zakřivené bakterie vibria spirochety větvící se bakt. buňky mykobakterie Strana 8 (celkem 36)
9 Ekologický význam bakterií - půdní bakterie - patogenní bakterie - sinice autotrofní bakterie - symbiotické bakterie Půdní bakterie saprofyté rozkládají odumřelou organickou hmotu humifikace rozklad velkých org. molekul na malé org. molekuly a poté i na anorg. látky mineralizace - z těchto rozložených látek vzniká hnojivo, které si rostliny berou znovu ze země. umožňují koloběh látek a prvků v přírodě (hlavně dusíku) Patogenní bakterie způsobují onemocnění příklady bakterií lidských nemocí angína, spála zubní kaz střevní problémy tetanus botulismus cholera tuberkulóza kapavka sifilis borelióza Sinice Cyanobacteria autotrofní prokaryota fotosyntetizují tělo tvoří 1 buňka nebo vláknitá stélka nemají bičíky primitivní organely thylakoidy fotosyntetické membrány fotosyntetická barviva chlorofil a umožňuje fotosyntézu fykocyanin zachytává světlo (modré zbarvení) allofykocyanin zachytává světlo fykoerithrin (oranžové zbarvení) evoluční význam vznikly před 3 mld lety, před 2 mld lety dominovaly v této době asi jediný výrobce kyslíku na Zemi umožnily vznik eukaryot ekologický význam producenti kyslíku některé jsou schopné vázat vzdušný dusík kolonie sinic vodní květ produkce různých toxinů Strana 9 (celkem 36)
10 Symbiotické bakterie umožňují býložravcům trávení celulózy (enzym celuláza) umožňují bioluminiscenci (ve světélkujících orgánech živočichů, enzym luciferáza) umožňují vznik kompletně podvojných organismů (lichenismus) lišejník houba + řasa, houba + sinice 2. ARCHEA - jednobuněčná prokaryota - nemají buněčnou stěnu z peptidoglykanu - syntéza nukleových kyselin a proteinů připomíná více eukarya - obývají extrémní biotopy extrémně halofilní archea slaná jezera roztoky NaCl % - hypertermofilní archea vroucí prameny C další látka Strana 10 (celkem 36)
11 Rostlinná buňka poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 25. prosince 2006 eukaryotická základní znaky buněčná stěna z celulózy chloroplasty vakuoly struktura a vakuola b váček c plazmatická membrána d Golgiho aparát e plastid (chlorofil) f plazmodesm g endoplazmatické retikulum h jádro i jadérko j chromatin k ribozómy l mitochondrie m cytoplasma n buněčná stěna Cytoplazma obsah buňky mimo organely vodní roztok bílkovin, aminokyselin, solí, cukrů,.. Cytoskelet systém bílkovinných vláken funkce opora a pohyb charakteristický pro eukaryota vlákna asi prům nm mikrotubuly prům. 24 nm mikrofilamenta, střední filamenta Buněčná stěna propustná permeabilní pevná, z celulózy druhotné tloustnutí a) impregnace ukládání org. látek lignin, hemicelulózy, suberin, kutin,.. b) inkrustace ukládání anorg. látek třeba inkrustovaná špička trichomů kopřiv Strana 11 (celkem 36)
12 mechanické vlastnosti pletiva určuje charakter buněčné stěny buňky v pletivu a střední lamela b b. stěna primární c cytoplazma d cytoplazmatická membrána e b. stěna sekundární b e d a c protoplasty buněk jsou propojeny přes kanálky Plazmatická membrána tvořena dvojitou vrstvou fosfolipidů (+ bílkoviny) oligosacharid hydrofilní hydrofobní hydrofilní oligosacharidy navázané na povrchu, určují charakteristický povrch několikauhlíkatý cukr Strana 12 (celkem 36)
13 glykokalyx cukerný kartáč, který určuje charakteristický povrch membrána polopropustná semipermeabilní skrz lipidy projde kyslík, oxid uhličitý, voda, alkohol,.. iontové kanály selektivně propouští ionty K, Cl, Na, Ca,.. glukózu (iontové kanály jsou v integrovaných proteinech) Jádro kryto dvojitou membránou s póry jadérko organizační centrum ribozómů Endoplazmatické retikulum systém plochých kanálků z membrán slouží k výrobě proteinů na drsném e. retikulu (s ribozómy) lipidů na hladkém e. retikulu (bez ribozómů) Strana 13 (celkem 36)
14 Golgiho aparát komplex membránových váčků a cisteren funkčně navazuje na ER (en. retikulum) konečná úprava produktů ER balení produktů do váčků hlavní produkce celulóza Semiautonomní organely vznikly endosymbioticky mají vlastní genetický aparát mají vlastní proteosyntetický aparát (prokaryotické ribozómy) dvojitá membrána mitochondrie aerobní respirace buněčné dýchání kyslík MK, glukóza mitochondrie oxid uhličitý voda ENERGIE (ATP) adenozintrifosfát MK mastné kyseliny Strana 14 (celkem 36)
15 chloroplast fotosyntéza světelné procesy fotosyntézy na tylakoidech Calvinův cyklus ve stromatu světelná energie ATP přeměna látek pomocí energie oxid uhličitý kyslík voda chloroplast ENERGIE glukóza Plastidy bez fce fotosyntézy chromoplasty specifické zbarvení listů a květů xyntofyly, flavony, fykoerithrin,.. leukoplasty zásobárna škrobu škrobová zrna zásobní fce Vakuola stěnu tvoří tonoplast jednovrstvá membrána obsahuje zplodiny metabolismu zplodiny i sekundárního metabolismu jedovatost toxiny zásobní látky barviva antokyany odstíny červené, fialové buněčnou šťávu hlavně voda zvyšují turgor (tlak na buň. stěnu) Strana 15 (celkem 36)
16 Inkluze nemembránové části, vyskytují se volně v cytoplazmě krystaly zásobních látek (tř. šťavelan vápenatý)...olejové krůpěje další látka Strana 16 (celkem 36)
17 Rostlinná pletiva poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 26. prosince 2006 histologie soubory buněk stejného původu a společné funkce klasifikace dle impregnace b. stěny a) parenchym pletivo, tvořené tenkostěnnými buňkami s mezibuněčným prostorem tzv. intercelulárním vyplňují vnitřek rostlinných orgánů bs b. stěna i - interceluláry b) aerenchym vzdušné pletivo typ parenchymu plovoucí orgány rostlin růžové prostory buňky aerenchymu béžové prostory - interceluláry Strana 17 (celkem 36)
18 i interceluláry par parenchym kol kolenchym ku kutikula e- epidermis c) kolenchym pletivo bez intercelulár b. stěna druhotně tloustne pouze v rozích buněk stonky bylin d) sklerenchym druhotně ztloustlé b. stěny buňky tvrdé části rostlin. orgánů dřevo, kůra, pecky,.. par parenchym skl sklerenchym (chl chlorenchym) e epidermis kol kolenchym cs cévní svazek klasifikace pletiv podle funkce prvotní dělivá pletiva (primární meristémy) prvotní trvalá pletiva druhotná dělivá pletiva (sekundární meristémy) druhotná trvalá pletiva Strana 18 (celkem 36)
19 prvotní děl. pletiva nacházejí se na vzrostných vrcholech umožňují vertikální růst odvozují se od meristému embria prvotní trv. pletiva vznikají z prvotních děl. pletiv 3 typy krycí pletiva vodivá a zpevňovací pletiva základní pletiva krycí pletiva pokožka prýtu epidermis prvotní krycí pletivo Strana 19 (celkem 36)
20 kutikula tuková až vosková izolační vrstva zabraňující odparu vody. epidermis jedna vrstva buněk bez intercelulár trichomy odvozeniny od listu typy trichomů krycí trichomy zabraňují odparu vody žahavé trichomy př. kopřiva ht inkrustovaný hrot, bt báze, ve které je kys. mravenčí po odlomení hrotu se vylije kys. mravenčí lepavé trichomy tentakule krycí pletiva průduchy tvar se mění díky změně turgoru dle potřeby rostliny Strana 20 (celkem 36)
21 vodní skuliny hydatody takové průduchy, které ztratily schopnost se otevírat a zavírat, vylučují vodu v kapalném skupenství krycí pletiva pokožka kořene rhizodermis nemá žádnou kutikulu, průduchy ani trichomy kořenové vlášení rhiziny trichomy s absorpční fcí vodivá a zpev. pletiva vznik těchto pletiv umožnil přechod rostlin na souš vznik rozlišeného těla kormus umožňuje rozvod živin a roztoků po těle rostlin floém lýková část vodivých pletiv vede roztoky živin do kořenů asimilační proud xylém dřevní část vodivých pletiv vede roztoky min. látek a vodu transpirační proud Strana 21 (celkem 36)
22 xylém cévice, cévy dřevní vlákna dřevní parenchym cévice kapraďorosty, nahosemenné rostliny tracheidy cévy ostatní tracheje nemají protoplast rozvádí vodu a roztoky min. látek dřevní parenchym umožňuje vedení roztoků horizontálně na krátkou vzdálenost 1 sítkovice 2 cévy 3 ztlustlé cévy Strana 22 (celkem 36)
23 floém prvotní lýko buňky sítkové sítkovice lýkový parenchym lýková sklerenchymatická vlákna pomalejší proudění cévní svazky vodivá pletiva jsou sdružená do cévních svazků jsou tvořeny dřevní a lýkovou částí procházejí stonkem, kořeny i listy (žilnatina) cévnaté rostliny mají vodivá pletiva, mají kormus bezcévnaté rostliny mechy, řasy (stélka) Strana 23 (celkem 36)
24 typy CS bočný CS (kolaterální) uspořádání bočných CS ve stonku většiny vyšších rostlin dvoubočný CS (bikolaterální) hnědá dřevo, zelená lýko a dřevostředný, b lýkostředný paprsčitý CS (radiální) c dvoubočný, d bočný, v kořenech vyšších rostlin e paprsčitý dřevostředný CS oddenky kapradin koncentrické CS lýkostředný CS oddenky puškvorce základní pletiva vyplňují prostor mezi krycími a vodivými pletivy jsou tvořeny parenchymatickými buňkami funkce v listu fotosyntetická ve stoncích zásobní sukulenty (voda) v orgánech zásobní vegetativní rozmnožování (hlízy brambor - škrob) součástí ZP mohou být mléčnice kanálky, ve kterých se shromažďuje mléko (latex) produkt sekundárního metabolismu pryšec, pampeliška, smetánka, kaučukovník, mák, vlaštovičník, fikus Strana 24 (celkem 36)
25 druhotná dělivá pletiva ve stoncích / kořenech víceletých, druhotně tloustnoucích rostlin (dřevin) umožňuje horizontální růst a b c a kambium svazkové b kambium mezisvazkové c felogén kambium produkuje druhotné dřevo a druhotné lýko felogén produkuje druhotnou kůru druhotné krycí pletivo korkotvorné pletivo buňky jsou impregnovány suberinem druhotná část odumřelé kůry borka vznikají obnovením dělivé činnosti speciálních pletiv trvalých druhotné lýko (deuterofloém) kambium produkuje směrem ven buňky druhotného lýka produkuje směrem dovnitř buňky druhotného dřeva druhotné dřevo (deuteroxylém) druhotná trvalá pletiva deuterofloém a deuteroxylém letokruh přírůstek druhotného dřeva za jednu sezónu (patrný u dřevin mírného pásu) Strana 25 (celkem 36)
26 Rostlinné orgány poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 26. prosince 2006 organologie vegetativní orgány zajišťují růst a výživu (kořen, stonek, listy) generativní orgány zajišťují pohlavní rozmnožování Vegetativní orgány cévnatých rostlin Kořen radix podzemní nečlánkovaný orgán neomezeného růstu, neobsahuje chlorofyl (výživou je závislý na prýtu) fce absorpce vody + min. látek upevnění rostliny v půdě zásobní vegetativní rozmnožování zprostředkování biosymbiózy, parazitizmu (jmelí) vnitřní stavba příčný řez v absorpční zóně a b c d f e a střední válec b xylém (paprsčité CS) c floém d prvotní kůra (parenchym) e rhizodermis f pericykl (povrch středního válce) vytváří se zde postranní kořeny Strana 26 (celkem 36)
27 podélný řez BIOLOGIE slouží k upevnění rostliny v půdě kořenové vlášení počet buněk se nemění, buňky se zvětšují, fčí specializace kořenová čepička kalyptra ochranná fce vnější stavba kořenové systémy cévnatých rostlin hlavní kořen + vedlejší svazčité kořeny metamorfózy kořene hlízy rostlin ztlustlý kořen (kedlubna,..) epifyty rostou na kmenech jiných rostlin parazité orgány haustoria prorůstávají pletivem a nabourávají se do CS vzdušné kořeny přijímají vzdušnou vlhkost pneumatofory dýchací fce mangrove, tisovce kontraktilní kořeny stromy škrtiče baniány Strana 27 (celkem 36)
28 Stonek caulis článkovaná, obvykle nadzemní část rostliny z internodií vyrůstají listy fce transportní zásobní (kaktus) fotosyntetická typy stonku lodyha stvol stéblo oddenek podzemní stonek kmen zdřevnatělý stonek dřeviny vnitřní stavba příčný průřez bylinný stonek e epidermis k primární kůra kol kolenchym skl sklerenchym pe pericykl f floém x xylém d dřeň epidermis pokožka u dřevin nahrazena borkou větvení stonku monopodiální sympodiální vidličnaté Strana 28 (celkem 36)
29 střední válec bočný CS metamorfózy stonku oddenek podzemní stonek oddenkové hlízy (brambor) šlahouny (jahodník) kolce (trnka) brachyblasty (modřín) stonkové hlízy (ředkvička) hospodářské využití len, konopí textil dřeviny dřevo cukrová třtina cukr List postranní, obvykle plochý zelený útvar, převážně omezeného růstu fce fotosyntéza transpirace odpařování vody výměna plynů postavení listů na stonku vstřícné střídavé přeslenité Strana 29 (celkem 36)
30 palisádový parenchym tvořen chloroplasty, obrácen ke světlu, fotosyntetizuje houbový parenchym hromadí se zde plyny a pára, prochází zde CS metamorfózy listu zásobní fce cibule krycí fce cibulka lilie ochranná fce trny dřišťálu příchytná fce úponky lapací fce masožravé rostliny květy kvetoucí rostliny další látka Strana 30 (celkem 36)
31 Dělení buněk poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 8. ledna buněčný cyklus sled procesů, které musí buňka prodělat, aby došlo k jejímu rozdělení - umožňuje reprodukci G 3 M G 1 S - fáze M - fáze dělení buňky 1. dělení jádra (karyokineze) 2. dělení buňky (cytokineze) trvá řádově hodiny G 1 - fáze objemový růst buňky syntetické procesy...výroba bílkovin, fosfolipidů,... G z anglického gap (mezera, pauza) S - fáze dochází k replikaci DNA v jádře S z anglického synthetic (syntetizovat) G 2 - fáze příprava na dělení příprava cytoskeletu, pohotovostních konzerv energie,. M - fáze dělení jádra mitóza způsob dělení jader somatických (tělních) buněk (geneticky identické buňky) meióza způsob dělení jader, které vede ke vzniku gamet (pohlavních buněk) Strana 31 (celkem 36)
32 Mitóza má 4 fáze 1. profáze (předfáze) 2. metafáze (střední fáze) 3. anafáze ( vzestupná fáze) 4. telofáze (konečná fáze) cytokineze profáze kondenzace chromatinu vznik chromozómů vytváří se mitotický aparát chromatin chromozóm jádro... chromatin DNA + histony chromozóm pentlicovitý útvar, který vzniká kondenzací chromatinu kinetochor dvě sesterské chromatidy jsou geneticky identické Strana 32 (celkem 36)
33 mitotický aparát je tvořen dělícími vřeténky astrálními vřeténky jsou tvořena mikrotubuly (součást cytoskeletu, prům. 25 nm) metafáze rozpad jaderné membrány chromozomy se shromažďují v rovníkové rovině mitotického aparátu a váží se na dělící vřeténka v oblasti kinetochoru obrázek viz nahoře Strana 33 (celkem 36)
34 anafáze dochází k podélnému rozdělení chromozomů (na chromatidy) rozchod chromatid k pólům telofáze chromatidy v pólech buňky despiralizují dochází k rekonstrukci dceřiných jader (tvorba jaderné membrány) začíná cytokineze v každém jádře jsou jednochromatidové chromozomy Dělení buňky cytokineze nastupuje s koncem telofáze mezi dceřinými jádry se tvoří přepážka pomocí fragmoplastu Strana 34 (celkem 36)
35 b. stěna zbytky z mit. aparátu (celé to, s váčky se stavebním materiálem b. stěny, tvoří fragmoplast) fragmoplast je útvar uplatňující se při cytokinezi rostlinné buňky je tvořen mikrotubuly a membránovými váčky vytvoří přepážku pozn.: Existence 2 sesterských chromatid je důsledkem replikace DNA v S-fázi. Pojmy z meiózy poznámky 5.A GVN Martin Konhefr, GVN 17. ledna 2007 karyotyp obraz chromozomů v jádře druhově specifický počtem, tvarem,... dvojnásobná chromozomová sada (diploidní).2n u somatických (tělních) buněk důsledkem syngamie (splynutí pohlavních buněk) Strana 35 (celkem 36)
36 princip pohlavního rozmnožování MEIÓZA gameta [n] gameta [n] syngamie vzniká ZYGOTA [2n] zygota 1. somatická buňka nového organizmu [n] + [n] [2n] jednoduchá (haploidní) sada chromozomů MITÓZA zygota se dělí mitoticky Protože by bylo neefektivní stahovat velký objem dat kvůli posledním zápiskům, další látka z biologie bude ke stažení na stejné stránce, pouze v jiném souboru. Strana 36 (celkem 36)
Rostlinná pletiva. Milan Dundr
Rostlinná pletiva Milan Dundr Pletiva soubory buněk vykonávají stejné funkce přibližně stejný tvar a velikost Rozdělení pletiv - podle tvaru buněk a tloustnutí bun. stěny PARENCHYM tenké buněčné stěny
VíceBUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
VíceStavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
VíceBuňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách
Buňka Historie 1655 - Robert Hooke (1635 1703) - použil jednoduchý mikroskop k popisu pórů v řezu korku. Nazval je, podle podoby k buňkám včelích plástů, buňky. 18. - 19. St. - vznik buněčné biologie jako
VíceÚvod do biologie rostlin Pletiva Slide 1 ROSTLINNÉ TĚLO. Modelová rostlina suchozemská semenná neukončený růst specializované části
Úvod do biologie rostlin Pletiva Slide 1 ROSTLINNÉ TĚLO Modelová rostlina suchozemská semenná neukončený růst specializované části příjem vody a živin + ukotvení fotosyntéza rozmnožovací potřeba struktur
VíceBuňka cytologie. Buňka. Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: buňka stavba Ročník: 1.
Buňka cytologie Buňka - Základní, stavební a funkční jednotka organismu - Je univerzální - Všechny organismy jsou tvořeny z buněk - Nejmenší životaschopná existence - Objev v 17. stol. R. Hooke Tvar: rozmanitý,
VíceZáklady buněčné biologie
Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních
VíceAplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě
BIOLOGICKÉ VĚDY Podle zkoumaného organismu Mikrobiologie (viry, bakterie) Mykologie (houby) Botanika (rostliny) Zoologie (zvířata) Antropologie (člověk) Hydrobiologie (vodní organismy) Pedologie (půda)
Více- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )
Otázka: Buňka a dělení buněk Předmět: Biologie Přidal(a): Štěpán Buňka - cytologie = nauka o buňce - rostlinná a živočišná buňka jsou eukaryotické buňky Stavba rostlinné (eukaryotické) buňky: buněčná stěna
Více= soubor buněk, které jsou podobné nebo úplně stejné svým tvarem a svojí funkcí
Otázka: Rostlinná histologie Předmět: Biologie Přidal(a): TK Pletivo rostlin = histologie = soubor buněk, které jsou podobné nebo úplně stejné svým tvarem a svojí funkcí Rozdělení (podle stupně vývoje):
Více- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace
Číslo projektu Název školy Autor Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 10 obecná biologie Organely eukaryotní buňky Ročník 1. Datum tvorby
VíceBUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
Více1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky
1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky Buňka základní stavební a funkční jednotka všech živých organismů. (neexistuje život mimo buňku!) buňky se liší tvarem i velikostí - záleží při tom hlavně na jejich funkci.
VíceBuňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
VíceEukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:
Eukaryotická buňka - hlavní rozdíly: rostlinná buňka živočišná buňka buňka hub buněčná stěna ano (celulóza) ne ano (chitin) vakuoly ano ne (prvoci ano) ano lysozomy ne ano ne zásobní látka škrob glykogen
VíceBuňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Buňka Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: 27. 10. 2012 Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Číslo projektu Číslo materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0702 VY_32_INOVACE_BIO.prima.02_buňka Škola Gymnázium, Třeboň, Na Sadech
VíceČíslo a název projektu Číslo a název šablony
Číslo a název projektu Číslo a název šablony DUM číslo a název CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT SSOS_ZE_1.05
Víceod eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :
Otázka: Buňka Předmět: Biologie Přidal(a): konca88 MO BI 01 Buňka je základní stavební jednotka živých organismů. Je to nejmenší živý útvar schopný samostatné existence a rozmnožování. Každá buňka má svůj
VíceBuňka. Kristýna Obhlídalová 7.A
Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou
VíceVEGETATIVNÍ ORGÁNY ROSTLIN
VEGETATIVNÍ ORGÁNY ROSTLIN 13 Soubory určitých pletiv vytvářejí u rostlin rostlinné orgány, a to buď vegetativního nebo generativního charakteru. Vegetativní orgány slouží rostlinám k zajištění růstu,
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceBu?ka - maturitní otázka z biologie (6)
Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6) by Biologie - Pátek, Únor 21, 2014 http://biologie-chemie.cz/bunka-6/ Otázka: Bu?ka P?edm?t: Biologie P?idal(a): david PROKARYOTICKÁ BU?KA = Základní stavební a
VíceBuňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů
Buňka - buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů - je pozorovatelná pouze pod mikroskopem - na Zemi existuje několik typů buněk: 1. buňky bez jádra (prokaryotní buňky)- bakterie a
VíceNázev školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA 2_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceProjekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry
VíceVegetativní rostlinné orgány. Milan Dundr
Vegetativní rostlinné orgány Milan Dundr Kořen roste pozitivně geotropicky (gravitropicky) upevňuje rostlinu v substrátu čerpá ze substrátu vodu a v ní rozpuštěné minerální látky Kořen kořenová soustava
VíceFYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz
FYZIOLOGIE ROSTLIN Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz Studijní literatura: Hejnák,V., Zámečníková,B., Zámečník, J., Hnilička, F.: Fyziologie rostlin.
VíceRostlinné orgány. Kořen (radix)
- jsou tvořeny soubory pletiv - vyznačují se určitou funkcí a stavbou Rostlinné orgány Rostlinné orgány vegetativní (vyživovací) kořen, stonek, list - funkce : zajištění výživy, růstu a výměny látek s
VíceNejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost
BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 LRR/OBBC LRR/OBB Obecná biologie Rostlinná pletiva II. Mgr. Lukáš Spíchal, Ph.D. Cíl přednášky Popis struktury a funkce rostlinných
VíceStavba stonku. Stavba stonku
Stavba stonku Stonek je nadzemní část rostliny, která nese listy, pupeny a generativní orgány (květ, plod a semeno). Její další funkcí je ukládání zásob, zajištění transportu živin a případně má i funkci
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 LRR/OBBC LRR/OBB Obecná biologie Rostlinná pletiva I. Mgr. Lukáš Spíchal, Ph.D. Cíl přednášky Popis struktury a funkce rostlinných
VíceNázev: VNITŘNÍ STAVBA STONKU
Název: VNITŘNÍ STAVBA STONKU Autor: PaedDr. Ludmila Pipková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět: biologie Mezipředmětové vztahy: ekologie Ročník: 2. a 3. (1. ročník vyššího
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
Víceprokaryotní Znaky prokaryoty
prokaryotní buňka Znaky prokaryoty Základní stavební jednotka bakterií a sinic Mikroskopická velikost viditelné pouze v optickém mikroskopu Buňka neobsahuje organely Obsahuje pouze 1 biomembránu cytoplazmatickou
VíceAnotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu. základní projevy života
VíceAnotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 7. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základy obecné botaniky. Materiál je plně funkční pouze s použitím
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 7. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základy obecné botaniky. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu. kormus rinyofyty pletivo tkáň kořen stonek
VíceDigitální učební materiál
Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tématická Odborná biologie, část biologie Společná pro
VíceKód VM: VY_52_INOVACE_ 3MER26 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581
Kód VM: VY_52_INOVACE_ 3MER26 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581 Autor: PaedDr. Zuzana Mertlíková Datum: leden 2012 Ročník: VII. Vzdělávací oblast:
Více1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky
1.Biologie buňky 1.1.Chemické složení buňky 1. Stavbu molekuly DNA objasnil: a) J. B. Lamarck b) W. Harwey c) J.Watson a F.Crick d) A. van Leeuwenhoeck 2. Voda obsažená v buňkách je: a) vázaná na lipidy
VícePletiva krycí, vodivá, zpevňovací a základní. 2/27
Pletiva krycí, vodivá, zpevňovací a 1. Pletiva krycí (pokožková) rostlinné tělo vyšších rostlin kryje pokožka (epidermis) je tvořená dlaždicovitými buňkami těsně k sobě přiléhajícími, bez chlorofylu vnější
VíceStavba kořene. Stavba kořene
Kořen je nepravidelně se větvící se, většinou podzemní, nečlánkovaný orgán bez listu. Rostlina je upevněná pomocí kořene v půdě a slouží mu k nasávání a dopravě roztoků minerálních látek. Další jeho funkce
Vícesloučeniny až 90% celkové sušiny tuk estery vyšších mastných kyselin a glycerolu
Otázka: Buňka Předmět: Biologie Přidal(a): Anička -cytologie = nauka o buňce -cellula=buňka =základní stavební a funkční jednotka všech organismů Chemické složení -biogenní prky makrobiogenní 0,1-50% C,H,N,Fe,F,O
VíceGymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM
VíceBiologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings
Biologie I Buňka II Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings BUŇKA II centrioly, ribosomy, jádro endomembránový systém semiautonomní organely peroxisomy
VíceStonek. Stonek příčný řez nahosemenná rostlina borovice (Pinus)
Stonek Stonek příčný řez nahosemenná rostlina borovice (Pinus) Legenda: 1 dřeň, 2 dřevo (xylém), 3 dřeňový paprsek, 4 pryskyřičný kanálek v xylému, 5 lýko (floém), 6 primární kůra, 7 pryskyřičný kanálek
VíceROSTLINNÉ ORGÁNY KOŘEN A STONEK
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM
VícePraktické cvičení č. 10.
Praktické cvičení č. 10. Cvičení 10. - Stonek II. b 3 příklady stavby druhotně tloustnoucích stonků u nahosemenných a krytosemenných rostlin - Picea abies (L.) Karsten - smrk ztepilý - Tilia L. sp. - lípa
VícePraktické cvičení č. 8.
Praktické cvičení č. 8. Cvičení 8. - Kořen 1. Homorhizie (kapraďorosty, jednoděložné rostliny) 2. Allorhizie (většina nahosemenných a dvouděložných rostlin) 3. Mykorhiza (ektotrofní, endotrofní) 4. Vzrostný
VíceRostlinná pletiva. Rostlinná pletiva se mohou dělit buď podle tloušťky buněčné stěny, nebo podle funkce.
Rostlinná pletiva 1. Všeobecná charakteristika Živočichové i rostliny jsou si v mnohém podobní. Živočichové i rostliny jsou složeny z buněk. Jednotlivé buňky se podle funkce a tvaru sdružují do tkání (u
VíceStřední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Přírodovědné
VíceSchéma rostlinné buňky
Rostlinná buňka 1 2 3 5 vakuola 4 5 6 Rostlinná buňka je eukaryotní buňkou se základními charakteristikami tohoto typu buňky. Krom toho má některé charakteristiky typické pro rostlinné buňky, jako je předevšímř
VíceMITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE
Cvičení 6: BUNĚČNÝ CYKLUS, MITÓZA Jméno: Skupina: MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE Trvalý preparát: kořínek cibule obarvený v acetorceinu V buňkách kořínku cibule jsou viditelné různé mitotické figury.
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceStruktura buňky - maturitní otázka z biologie
Otázka: Struktura buňky Předmět: Biologie Přidal(a): Zuzlanka95 STAVBA EUKARYOTICKÉ BUŇKY Biomembrány Ohraničují a rozdělují buňku Podílí se na přenosu látek a probíhají na nich biochemické reakce Na povrchu
VíceMaturitní témata - BIOLOGIE 2018
Maturitní témata - BIOLOGIE 2018 1. Obecná biologie; vznik a vývoj života Biologie a její vývoj a význam, obecná charakteristika organismů, přehled živých soustav (taxonomie), Linného taxony, binomická
VíceRostlinná pletiva podle tvaru buněk a síly buněčné stěny Úvod - Doplňte chybějící místa v textu:
Praktické cvičení č. 5 Téma: Pletiva (protokol byl sestaven z pracovních listů, které vytvořila Mgr. Pavla Trčková a jsou součástí DUM) Materiál a pomůcky: Bezová duše, sítina, hruška, stonek hluchavky,
VíceROSTLINNÁ BUŇKA A JEJÍ ČÁSTI
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM
Více44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková Inovace studijního oboru Regenerace a výţiva ve sportu (CZ.107/2.2.00/15.0209) 1 DNA,geny genom = soubor všech genů a všechna DNA buňky; kompletní genetický materiál
VíceVznik dřeva přednáška
Vznik dřeva přednáška strana 2 2 Rostlinné tělo a růst strana 3 3 Růst - nejcharakterističtější projev živých organizmů - nevratné zvětšování hmoty či velikosti spojené s činností živé protoplazmy - u
VíceAutor: Katka www.nasprtej.cz Téma: pletiva Ročník: 1.
Histologie pletiva - soubory buněk v rostlinách Pletiva = trvalé soubory buněk, které konají stejnou funkci a mají přibliţně stejný tvar a stavbu rozdělení podle vzniku: - pravá kdyţ se 1 buňka dělí dceřiné
VíceRozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/
ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Dělnická 6. 7. tř. ZŠ základní / zvýšený zájem
VíceCZ.1.07/1.5.00/ Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Autor: Mgr. Barbora Blažková Tematický celek: Základy ekologie Cílová skupina: 1. ročník SŠ Anotace Kontrolní test navazuje na prezentaci, která seznámila žáky se základy buněčné teorie, s druhy buněk,
Více9. Viry a bakterie. Viry
9. Viry a bakterie Viry nebuněčné formy organismů. Mnohem menší a jednoduší než buňka. Prokaryotické organismy organismy, jejichž tělo tvoří prokaryotická buňka s jadernou hmotou volně uloženou v cytoplazmě
VíceMaturitní témata Biologie MZ 2017
Maturitní témata Biologie MZ 2017 1. Buňka - stavba a funkce buněčných struktur - typy buněk - prokaryotní buňka - eukaryotní buňka - rozdíl mezi rostlinnou a živočišnou buňkou - buněčný cyklus - mitóza
VíceBuněčná teorie života:
Rostlinná buňka Buněčná teorie života Buněčná teorie života: Buňka je základní strukturní a organizační jednotka všech organismů na planetě Zemi Poprvé pozoroval buňku Robert Hooke (1665), a to v korkové
Více5. Anatomická a morfologická stavba dřeva
5. Anatomická a morfologická stavba dřeva Stonek Stonek je vegetativní orgán vyšších rostlin, jehož základními funkcemi je růstem prodlužovat rostlinu ve směru pozitivního heliotropismu, nést listy a generativní
VíceVakuola. Dutina uvnitř protoplastu, která u dospělých buněk zaujímá 30 až 90 % jejich
Vakuola Dutina uvnitř protoplastu, která u dospělých buněk zaujímá 30 až 90 % jejich objemu. Je ohraničená na svém povrchu membránou zvanou tonoplast. Tonoplast je součástí endomembránového systému buňky
VíceNázev: POZOROVÁNÍ PLASTIDŮ,VAKUOL, BUNĚČNÉ STĚNY Autor: Paed.Dr.Ludmila Pipková
Název: POZOROVÁNÍ PLASTIDŮ,VAKUOL, BUNĚČNÉ STĚNY Autor: Paed.Dr.Ludmila Pipková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět: biologie Mezipředmětové vztahy: ekologie Ročník: 2.a 3.
VíceProkaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae
Živočišná buňka Prokaryota x Eukaryota Vibrio cholerae Dělení živočišných buněk: buňky jednobuněčných organismů (volně žijící samostatné jednotky) buňky mnohobuněčných větší morfologické i funkční celky
VíceMoravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková. Tematická oblast. Biologie 22 Pletiva. Ročník 1. Datum tvorby 26.12.2012
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Název školy Autor Tematická oblast Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 22 Pletiva Ročník 1. Datum tvorby 26.12.2012 Anotace -pro učitele -stavba
VíceTéma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK
Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK ŢIVÉ SOUSTAVY Nebuňečné (priony, viroidy, viry) Buněčné (jedno- i mnohobuněčné organismy) PROKARYOTICKÝ TYP BUNĚK 1-10 µm Archebakterie Eubakterie (bakterie a sinice)
Vícehttp://www.accessexcellence.org/ab/gg/chromosome.html
3. cvičení Buněčný cyklus Mitóza Modifikace mitózy 1 DNA, chromosom genetická informace organismu chromosom = strukturní podoba DNA během dělení (mitózy) řetězec DNA (chromonema) histony další enzymatické
VíceVitální barvení, rostlinná buňka, buněčné organely
Vitální barvení, rostlinná buňka, buněčné organely Vitální barvení používá se u nativních preparátů a rozumíme tím zvýšení kontrastu určitých buněčných složek v živých buňkách, nebo tkáních pomocí barvení
VícePROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele
Obecné informace PROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele Celek Prokaryotická buňka je rozvržen na jednu vyučovací hodinu. Žáci se postupně seznamují se stavbou bakteriální buňky (s jednotlivými strukturami).
VíceFyziologie rostlin - maturitní otázka z biologie (3)
Otázka: Fyziologie rostlin Předmět: Biologie Přidal(a): Isabelllka FOTOSYNTÉZA A DÝCHANÍ, VODNÍ REŽIM ROSTLINY, POHYBY ROSTLIN, VÝŽIVA ROSTLIN (BIOGENNÍ PRVKY, AUTOTROFIE, HETEROTROFIE) A)VODNÍ REŽIM VODA
Více- základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života )
Otázka: Buňka význam a stavba Předmět: Biologie Přidal(a): Janča 1) Buňka (=cellula) význam a stavba - základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života ) - organizační základ
VíceLátky jako uhlík, dusík, kyslík a. z vnějšku a opět z něj vystupuje.
KOLOBĚH LÁTEK A TOK ENERGIE Látky jako uhlík, dusík, kyslík a voda v ekosystémech kolují. Energii se do ekosystémů dostává z vnějšku a opět z něj vystupuje. Základní podmínky pro život na Zemi. Světlo
VíceZemědělská botanika. Vít Joza joza@zf.jcu.cz
Zemědělská botanika Vít Joza joza@zf.jcu.cz Botanika: její hlavní obory systematická botanika popisuje, pojmenovává a třídí rostliny podle jejich příbuznosti do botanického systému anatomie zabývá se vnitřní
VíceMartina Bábíčková, Ph.D. 4.2.2014
Jméno Martina Bábíčková, Ph.D. Datum 4.2.2014 Ročník 6. Vzdělávací oblast Člověk a příroda Vzdělávací obor Přírodopis Tematický okruh Základní struktura života Téma klíčová slova Názvy organismů, viry,
VíceORGANISMY A SYSTÉM ŘASY A MECHOROSTY
Zelené řasy Zelené řasy je významné oddělení jednobuněčných i mnohobuněčných stélkatých zelených rostlin. Představují blízké příbuzné vyšších rostlin, které se z jedné linie zelených řas vyvinuly. Stavba-
VíceNázev: VNITŘNÍ STAVBA KOŘENE
Název: VNITŘNÍ STAVBA KOŘENE Autor: PaedDr. Ludmila Pipková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět: biologie Mezipředmětové vztahy: ekologie Ročník: 2. a 3. (1. ročník vyššího
VíceZ Buchanan et al. 2000
Průběh buněčného cyklu Z Buchanan et al. 2000 Změny v uspořádání mikrotubulů v průběhu buněčného cyklu A interfáze, kortikální mikrotubuly uspořádané v cytoplasmě pod plasmalemou B konec G2 fáze, mikrotubuly
VíceROSTLINNÁ PLETIVA I. Tělo cévnatých rostlin (kormus) je rozdělené strukturně ifunkčně na orgány: kořen, stonek a list.
ROSTLINNÁ PLETIVA I Tělo cévnatých rostlin (kormus) je rozdělené strukturně ifunkčně na orgány: kořen, stonek a list. Orgány jsou složeny lž z buněk, které tvoří uvnitř orgánů ů odlišná uskupení pletiva.
VíceVladimír Vinter
Epidermis Epidermis (pokožka stonků, listů a reprodukčních orgánů) je tvořena většinou jednou vrstvou buněk bez intercelulár. Buňky pokožky jsou nejčastěji izodiametrického tvaru, mohou být ale i nepravidelné
VíceOligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.
1 (3) CHEMICKÉ SLOŢENÍ ORGANISMŮ Prvky Stejné prvky a sloučeniny se opakují ve všech formách života, protože mají shodné principy stavby těla i metabolismu. Např. chemické děje při dýchání jsou stejné
VíceÚvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA
Slide 1a ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1b Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1c Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna Slide 1d Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna plasmodesmy Slide
VíceSoučasná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav
Buněčná teorie: Počátky formování: 1840 a dále, Jan E. Purkyně myšlenka o analogie rostlinného a živočišného těla (buňky zrníčka) Schwann T. Virchow R. nové buňky vznikají pouze dělením buněk již existujících
VícePRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009
PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009 Opakování Prokarytotické organismy Opakování Prokaryotické organismy Nemají jádro, ale jen 1 chromozóm neoddělený od cytoplazmy membránou Patří sem archea, bakterie
VíceMitóza, meióza a buněčný cyklus. Milan Dundr
Mitóza, meióza a buněčný cyklus Milan Dundr Rozmnožování eukaryotických buněk Mitóza (mitosis) Mitóza dělení (nepřímé) tělních (somatických) buněk 1 jádro s2n (diploidním počtem) chromozómů (dvouchromatidových)
VíceDUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 1 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Charakteristika buněčného cyklu eukaryot
VíceZákladní vlastnosti živých organismů
Základní vlastnosti živých organismů Růst a vývoj - diferenciace (rozrůznění) a specializace - ontogeneze vývoj jedince - fylogeneze vývoj druhu Rozmnožování a dědičnost - proces vzniku nového jedince
VíceŠkola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Název projektu školy: Výuka s ICT na SŠ obchodní České Budějovice Šablona
VíceGymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM
VíceInovace studia molekulární. a buněčné biologie
Inovace studia molekulární I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Více