SOUVISLOST TYPU PŘEDŠKOLNÍ

Transkript

1 SOUVISLOST TYPU PŘEDŠKOLNÍ / v v v VYCHOVY S PROSPECHEM TELESNE POSTIŽENÝCH DĚTÍ NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE Marie Hronová Významnou současnou snahou v oblasti komplexní rehabilitace tělesně postižených osob je co nejúplnější integrace mezi zdravou populaci. Důležitým předpokladem pro zefektivnění výchovně vzdělávacího procesu na základních školách pro tělesně jxistižcné je pak zajištění dobré připravenosti těchto dětí na zahájení povinné školní docházky. Pozitivní přístup k řešení problematiky komplexní rehabilitace vykazují i nově vznikající typy alternativních zařízení pro tělesně postižené děti předškolního věku, které umožňují totéž, co ambulantní docházka do mateřské školy pro tělesně postižené při ÚSP pro tělesně postiženou mládež, tedy denní kontakt dítěte s rodinným prostředím. Sledováním souvislostí typu předškolní výchovy tělesně postižených dělí s jejich školním prospěchem v prvních letech školní docházky byl sledován cíl - vyhledat co nejoptimálnější typ předškolní výchovy pro děti tělesně postižené a lomu odpovídající typ instituce. Sledovaný soulxír tvořilo 1 120dětí, zloho 635 chlapců a 485 děvčat, které absolvovaly ročník ZS pni tělesně postižené (dále TP) v následujících ústavech: USP pro TP, Opatovská cesta, Košice ÚSP pro TP, Mokrohájská ul., Bratislava USP pro TP, Jedličkův ústav, Praha USP pro TP, Jedličkův ústav, Liberec ÚSP pro TP, Královo Pole, Brno Tah. 1: Zastoupeni chlapců a děvčat v souboru USP pro TP ml. počet chlapců počet děvčat celkem Košice k (X) Bratislava Praha Liberec Brno celkem Soubor zahrnuje ty děti, které navštěvovaly různé typy předškolních institucí, i ty, které žily pouze v rodině. Sledován byl i faktor délky pobytu tělesně postižených dětí v předškolní instituci. 12

2 Tah. č. 2: Typy předškolní výchovy v souboru USP běžná MS MS pro TP rehabil. MS rodina celkem Košice Bratislava Praha Liberec Brno celkem Tub. č. 3: Délka pobytu vpřeškolní instituci USP 1 rok 2 roky 3 a více let rodina Košice Bratislava Praha Liberec Brno % 27,23 20,98 21,43 30,35 Některé ze sledovaných dělí byly přijaty do ZŠ až po odkladu školní docházky, jak uvádí další přehled. Tab. č. 4: Odklad školní docházky u slcdovanýcli dčtí I USP počet dělí % Košice Bratislava Praha Liberec Brno celkem

3 Nejčastější typy tělesného postižení sledovaného souboru: dětská mozková obrna dětí, Ij. 55,4% vrozené anomálie končetin - 95 dětí, tj. 8,5% progresivní svalová dystrofie, atroťic dětí, tj. 13,4% poúrazové stavy - 30 dětí, tj. 2,7% vrozená kloubní ztuhlost - 35 dětí, tj. 3,1% vrozená lomivost kostí - 20 dělí, tj. 1,8% rozštěpy páteře - 55 dělí, tj. 4,9% Ta b. č.5: Srovnání průměrného prospěchu za /.- 4. ročník u tělesně postižených dětí podle návštčxy předškolního zařízení návštěva předškolního zařízení r. 41 prospěch ano 1,71 ne 1,73 Tab. č. 6: Školní prospěch tělesně postižených dětí podle typu ústavní péče během školní docházky typ úst. péče 4> prospěch v r. I.pololetí 11.pololetí ambulantní 1,65 1, týdenní 1,71 1,78 1,64 celoroční 1,72 1,80 1,64 Stanovení hypotéz: HI: Čím častější kontakt má ti lesně postižené dítě s rodinou, tím jsou jeho školní výsledky v ročníku lepší. H2: Čím delší je pobyt tělesně postiženého dítěte v předškolním zařízení, tím je jeho školní prospěch v ročníku ZS lepší. H3: Tělesně postižené děti, které navštěvovaly speciální předškolní zařízení, budou mít v ročníku ZS lepší školní prospěch než děli z jiných typů předškolních zařízení. H4: Lepší školní prospěch v ročníku ZS budou mít děli, které navštěvovaly speciální předškolní zařízení ambulantně. 14

4 Tab. ě.7: Školní prospěch tělesně postižených dětí podle délky docházky do předškolního zařízení předškolní zařízení (t> prospěch v r. I. pololetí 11. pololetí 1 rok 1,75 1,85 1,65 2 roky 1,57 1,62 1,51 3 a více let 1,81 1,92 1,7 Tab. č.s: Školní prospěch dětí, které navštěvovaly MS pro tělesně postižené (při ÚSP pro TP), podle typu ústavní péče ľ předškolním věku typ úst. péče v předškol. věku it)školní prospěch v roč. ZŠ ambulantní 1,72 týdenní 1,81 celoroční 1,75 Tabulka č. 9: Školní prospěch tělesně postižených dělí podle typu předškolní instituce typ předškol. < > prospěch zařízení v r. ZŠ 1.pol. 11.pol MS běžného typu 1,65 1,75 1,54 MS při USP pro TP mládež 1,77 1,86 1,67 MS rehabilitační 1,87 1,92 1,83 Při průzkumu bylo využito následujících metod: analýza pedagogických dokumentů, analýza lékařských záznamů, analýza psychologických vyšetření, rozhovor s učiteli, psychology, analýza soudních dokumentů, přímé pozorování. Výsledky šetření, diskuse; Rozbor výsledků Hypotéza Hl: Čím častější má kontakt tělesně postižené dítě s rodinou, tím jsou jeho školní výsledky ľ ročníku lepší. Hypotéza byla potvrzena. Z přehledu vyplývá, že děti, které mají během školní docházky denní kontakt s rodinou, mají během ročníku základní školy nejlepší školní prospěch (<j> 1,65). Děli, které jsou u rodičů jen o víkendech, dosáhly průměru 1,71. Děti s celoroční ústavní pé- 15

5 čí, jimž chybí rodinné zázemí i běžný společenský kontakt, který je větší u dříve jmenovaných skupin, ale i o velmi důležitou citovou stránku výchovy, která i přes značnou snahu nemůže být v ústavu dítěti poskytnuta, tyto děti prokázaly nejhorší školní prospěch mezi sledovanými skupinami (fí 1,72). 1 když rozdíly mezi jednotlivými skupinami nejsou příliš významné, přece jen ukazují na význam rodiny pro úspěšnost tělesně postižených dětí na 1. stupni ZŠ. Hypotézu H2: Čím delší je pobyt tělesně postiženého dítěte v předškolním zařízení, tím je lepší jeho školní prospěch v ročníka ZŠ. Hypotéza nebyla potvrzena. Nejlepší průměrný prospěch v ročníku ZS pro tělesně postižené mají děti, které navštěvovaly předškolní zařízení 2 roky (1,57), dále 1 rok (1,75) a nejhorší dosáhly děti, které navštěvovaly předškolní zařízení 3 a více let (1,81). Na školní docházku se však v 1. pololetí 1. ročníku nejlépe adaptovaly děli, které navštěvovaly předškolní zařízení 2 roky. Nejméně úspěšné byly při všech porovnáních děti, které navštěvovaly předškolní zařízení 3 a více let. Vyplývá to patrně z faktu, že to jsou děti s vážným tělesným postižením, které mělo vliv i na vývoj rozumový, dozrávání nervové soustavy a představ o okolním světě. Těmto dětem proto byla častěji odkládána školní docházka. Hypotéza H3: Tělesně postižené děti, které navštěvovaly speciální předškolní zařízení pro tělesně postižené, budou míl v ročníku ZŠ lepší školní prospěch než děti z jiných typů předškolních zařízení. Hypotéza nebyla potvrzena. Nejlepší školní prospěch v ročníku ZS pro tělesně postižené dosahují děti z běžných MŠ (1,65), dále jsou to děti z MS při ústavech pro tělesně postiženou mládež (1,77) a MS rehabilitačních (1,87). Negativní vliv zde opčt hraje vážnost samotného postižení, pro které bylo dítě zařazeno do speciálního zařízení, zatímco děti s lehčími defekty mohly navštěvovat běžnou MS se zdravými dětmi. Častější odloučení dětí ze speciálních zařízení od rodiny, menší společenský kontakt než u dětí z běžné MS se patrně promítá do dalšího vývoje dítěte. Je třeba upozornit na to, že zkoumaná skupina dělí z rehabilitačních MS je mnohem méně četnější (40) než skupiny dětí z MS při USP pro tělesně postiženou mládež (535) a z běžných MŠ (205). Proto se v souboru dětí z rehabilitačních MŠ do výsledků hlouběji promítají charakteristiky jednotlivců. Děli z ústavní MŠ jsou zvyklé na chod ústavu, na pracovníky, což jim usnadňuje adaptační problémy ve srovnání s dětmi z rehabilitačních MŠ, které se seznamují s novým, neznámým prostředím. Hypotéza H4: Lepší školní prospěch v ročníku ZS butlou mít ty děti, které navštěvovaly spcciáiní předškolní zařízení ambulantně. Hypotéza byla potvrzena. Zde vystupuje jako speciální předškolní zařízení MŠ pro tělesně postiženě. Nejlepší školní výsledky během I.- 4. ročníku ZŠ pro tělesně postižené dosáhly děli, které byly 16

6 v předškolním období v péči ambulantní (1,72), dále děti s péčí celoroční (1,75) a péčí týdenní (1,81). Výsledky potvrzují významnost denního kontaktu tělesně postižených dětí v předškolním věku s rodinou při souběžném zajištění komplexní rehabilitace ve speciálním předškolním zařízení. Další fakta, vyplývající z průzkumu: 1.1 když nevelké, přece jen jsou rozdíly mezi školním prospěchem dětí, které předškolní zařízení navštěvovaly, a těmi, které nikoliv. Děti, které předškolní zařízení navštěvovaly, mají lepší školní prospěch (1,71) než děti, které nastoupily do ZS z výchovy jen rodinné (1,73). 2. Při porovnání průměrných školních výsledků v jednotlivých ročnících 1. stupně ZS pro tělesně postižené lze konstatovat, že ve 2. a 3. ročníku nastává zlepšení a ve 4. ročníku opět pokles školního prospěchu. Ve 2. pololetí všech ročníků jsou vykazovány převážně lepší výsledky než v 1. pololetí. 3. Při porovnání výsledků typu ústavní péče během školní docházky se prokázalo, že děti v péči týdenní mají nejvyrovnanější školní výsledky během ročníku ZS, bez větších výkyvů. Podobné je to u dětí, které navštěvovaly předškolní zařízení 2 roky v porovná tu skupin podle délky docházky do předškolního zařízení. 4. Nejdůležitější se jeví kontakt dítěte s rodinou především v 1. ročníku ZS. Rozdíly mezi dětmi v ambulantní a týdenní péči a dětmi v péči celoroční jsou v tomto ročníku nej významnější. Vlivy, které mohly ovlivnit validitu průzkumu: 1). Struktura souboru. ZS při ústavech pro tělesně postiženou mládež mají samozřejmě více žáků, než zahrnuje soubor. V prvních čtyřech ročnících je však značná fluktuace žáků (návštěva lázní, opakování ročníku, přeřazování do ZvŠ, na lůžkové odd. aj.). To vše znesnadňovalo získávání celkové klasifikace za ročník a pro neúplnost údajů nebyli proto někteří žáci do průzkumu zařazeni. ZŠ pro tělesně postižené neměly většinou o typu předškolní výchovy přehled, tyto údaje měly jen sociální pracovnice ústavů. 2). Opakování ročníků, časté u dětí s vážným tělesným poškozením, z čehož vyplývá častá absence ve výuce a nedostatečné školní znalosti, s sebou přinášelo problém, kterou klasifikaci zahrnout do šetření. Byla ledy podchycena až klasifikace za ročník, která dovolovala postup do ročníku vyššího. 3). Nejednotnost mezi jednotlivými ústavy pro tělesně postiženou mládež se projevila v tom, že do celoročního pobytu někde zahrnují i děti, které jezdí domů lx za 2týdny neho lxza měsíc, zatímco jinde opravdu jen děti, které rodinu nemají, neboje tato zbavena rodičovských práv. 4). Některé děli, které jsou zahrnuty v souboru, byly během školní docházky v péči celoroční a později např. týdenní. 17

7 Proto bylo přihlédnuto k převažujícímu typu péče během školní docházky. 5). Některé děti měly v záznamech uvedenou návštěvu některé z MŠ jen po dobu 1/2 roku. Děti z MS při léčebně byly ve výzkumu zahrnuty do skupiny dětí, které předškolní zařízení nenavštěvovaly, a děti s půlroční docházkou do MŠ běžného typu nebo pro tělesně postižené do skupiny dětí s roční docházkou, neboť se vychází z předpokladu, že u nich byly vytvořeny základní dovednosti a návyky, které má předškolní zařízení poskytnout. 6). Celý soubor se při porovnání podle jednotlivých hledisek dělí na části. Tyto skupiny nejsou proporcionálně shodné, proto se do některých výsledků více či méně promítá charakteristika dílčích znaků. Z průzkumu vyplývá, že předškolní zařízení mají významný vliv na celkovou školní úspěšnost tělesně postižených dětí, především na jejich prospěch. Předškolní institucionální výchova musí být ve vzájemném souladu s výchovou rodinnou. Z hypotéz vyplývá, že denní kontakt tělesně postiženého dítěte s rodinou sehrává významnou roli ve školním prospěchu, především v 1. ročníku ZŠ. Nenahraditelná je úloha podnětného a přiměřeného rodinného prostřední, jež samotné, byťspecializované předškolní zařízení, nemůže nahradit. To zejména v oblasti citové, která se podílí na utváření osobnosti tělesně postiženého dítěte. MŠ pro tělesně postižené při ústavech pro tělesně postiženou mládež neumožňují mnohým dětem denní kontakt s rodinou. Ten naopak umožňují běžné MŠ, které však mohou navštěvovat jen děli s měně vážným tělesným postižením. Rehabilitační MŠ v našem šetření neprokázala výrazně nejlepší výsledky, avšak soubor z tohoto zařízení byl poměrně malý a variabilní. Srovnáme-li však, že organizační podmínky rehabilitačních typů MŠ jsou téměř totožné s těmi, které má skupina dětí, která navštěvuje MŠ pro tělesně postižené při ústavech ambulantně, měly by tyto dvě skupiny vykazovat přibližně stejné výsledky. Děti z MŠ pro tělesně postižené při ústavech, které jsou v ambulantní péči, prokázaly ve srovnání s péčí týdenní a celoroční nejlepší výsledky. Závěr: Jako optimální předškolní zařízení pro tělesně postižené děli se nám na základě výsledků průzkumu jeví ambulantní typ MŠ pro tělesně postižené při ÚSP pro tělesně postiženou mládež a různé typy rehabilitačních MŠ. Ta by měla plně zajišťovat péči výchovnou, léčebnou a sociální, umožňovat denní kontakt dělí se svou rodinou i vrstevníky podobně postiženými, ale i se širším sociálním prostředím. Pobyt dělí v rehabilitačním typu MŠ může být časově omezen na nutnou dobu léčebné rehabilitační péče. Poté by tělesně postižené děti se stabilizovaným zdravotním stavem a lehčím poškozením mohly být integrovány do MŠ běžného typu. Rozšíření sítě různých alternativních zařízení rehabilitačního typu pro děti tělesně postižené se pozitivně promítne i v sociální a ekonomické situaci rodin těchto dětí. 18