ZÁKLADY IZOTOPOVÉ GEOLOGIE A GEOCHRONOLOGIE RADIOGENNÍ IZOTOPY
|
|
- Karla Nováková
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 ZÁKLADY IZOTOPOVÉ GEOLOGIE A GEOCHRONOLOGIE RADIOGENNÍ IZOTOPY Jan Košler, Emil Jelínek, Magdalena Pačesová UNIVERSITA KARLOVA PRAHA
2 Obsah Obsah Předmluva 6 I. Úvod 7 I.1 Co je izotopová geologie a geochronologie 7 I.2 Časové měřítko geologických procesů 7 I.3 Seznam symbolů a zkratek použitých v textu 8 II. Fyzikálně - chemické základy izotopové geologie a geochronologie 9 II.1 Vnitřní struktura atomů 9 II.2 Stabilita atomů a mechanismy radioaktivního rozpadu 10 II.2.1 Izobarický rozpad 12 II.2.2 Emise hmotných částic 12 II.2.3 Spontánní štěpení 13 II.3 Zákon radioaktivního rozpadu a rozpadové řady 14 II.3.1 Odvození základních vztahů pro radioaktivní rozpad atomů 14 II.3.2 Rozpadové řady 15 II.3.3 Princip uniformismu v geochronologii 16 III. Chemické a instrumentální metody 18 III.1 Rozklad vzorků 18 III.2 Chemické separace na iontoměničích 19 III.3 Hmotová spektrometrie 21 III.3.1 Techniky hmotové spektrometrie v geologii 21 III.3.2 Hmotová spektrometrie s termální ionizací 23 III.3.3 Produkce iontů a iontový zdroj 24 III.3.4 Dělení iontů podle hmoty a energie 26 III.3.5 Detekce iontů 29 III.3.6 Hmotové spektrum 31 III.4 Metoda izotopového ředění 32 IV. Zpracování a interpretace analytických dat 35 IV.1 Statistické vyhodnocení analytických dat 35 IV.2 Zdroje a výpočty chyb 37 IV.3 Přesnost a správnost analýzy, detekční limity 38 IV.4 Výpočet stáří metodou izochrony 39 3
3 Obsah IV.4.1 Vážená lineární regrese 40 IV.4.2 Vážená lineární regrese s korelací chyb 42 IV.4.3 Izochrony a errorchrony 42 V. Metody radiometrického datování a izotopové geologie 44 V.1 Metody datování K - Ar a Ar - Ar 44 V.1.1 Chemické vlastnosti, radioaktivní rozpad a výskyt izotopů 44 V.1.2 Princip metody 45 V.1.3 Metodika stanovení 45 V.1.4 Metoda Ar - Ar 46 V.1.5 Metoda postupného zahřívání a laserové ablace 47 V.1.6 Použití a omezení metod K - Ar a Ar - Ar 49 V.1.7 Příklady použití 49 V.2 Metoda datování Rb - Sr a izotopová geologie Sr 51 V.2.1 Chemické vlastnosti, radioaktivní rozpad a výskyt izotopů 51 V.2.2 Princip metody 51 V.2.3 Analytické postupy pro Rb - Sr 53 V.2.4 Datování magmatických a metamorfních událostí pomocí minerálů a celkové horniny 54 V.2.5 Sr izotopy v sedimentech a oceánické vodě 55 V.2.6 Vývoj Sr izotopů v čase, modelová stáří 57 V.2.7 Příklady použití Rb - Sr datování 59 V.3 Metoda datování Sm - Nd a izotopová geologie Nd 62 V.3.1 Chemické vlastnosti, radioaktivní rozpad a výskyt izotopů 62 V.3.2 Princip metody 63 V.3.3 Sm -Nd analytická metodika 64 V.3.4 Neodym v horninotvorných minerálech 64 V.3.5 Datovaní magmatických a metamorfovaných hornin a jejich minerálů 65 V.3.6 Vývoj izotopů Nd v čase 65 V.3.7 Nd modelová stáří 67 V.3.8 Nd izotopy - klíč k řešení petrogeneze magmatitů 69 V.3.9 Příklady použití 70 V.4 Metody datování U - Th - Pb a izotopová geologie Pb 72 V.4.1 Chemické vlastnosti, radioaktivní rozpad a zastoupení izotopů 72 V.4.2 Princip metody 72 V.4.3 Analytické metody U(Th)Pb 74 V.4.4 U - Pb datování, konkordie a modely ztráty olova 77 4
4 Obsah V.4.5 Metoda evaporace jednotlivých zirkonových zrn (stáří 207 Pb/ 206 Pb) 81 V.4.6 Metoda obyčejného olova a modelová stáří Pb 82 V.4.7 Příklady použití 85 V.5 Metoda datování Lu - Hf a izotopová geologie Hf 86 V.5.1 Chemické vlastnosti, radioaktivní rozpad a výskyt izotopů 86 V.5.2 Princip metody 86 V.5.3 Metody stanovení 87 V.5.4 Vývoj izotopů Hf v čase 87 V.5.5 Použití a omezení metody Lu - Hf 88 V.5.6 Příklady použití 89 V.6 Metoda datování Re - Os a izotopová geologie Os 90 V.6.1 Chemické vlastnosti, radioaktivní rozpad a výskyt izotopů 90 V.6.2 Princip metody 90 V.6.3 Metodika stanovení 91 V.6.4 Použití a omezení metody Re - Os 92 V.6.5 Příklady použití 92 VI. Difúze a blokující teploty izotopických systémů 94 VI.1 Objemová a stopová difúze 94 VI.2 Blokující teploty 95 VI.2.1 Otevřený systém - model nekonečného rezervoáru 95 VI.2.2 Uzavřený systém 96 VI.2.3 Vývoj izotopického složení horniny při chladnutí granitového plutonu 96 VI.2.4 Hodnoty blokujících teplot pro jednotlivé minerály 98 VII. Použití radiogenních izotopů pro studium vývoje magmatu 100 VII.1 Mísení dvou komponent 100 VII.1.1 Binární mísení s použitím jednoho izotopického poměru 100 VII.1.2 Mísení dvou komponent s dvěma rozdílnými izotopickými poměry 102 VII.2 Asimilace a frakční krystalizace (AFC) 103 VIII. Přílohy 106 VIII.1 Stratigrafická tabulka 106 VIII.2 Přírodní zastoupení izotopů 107 IX. Literatura 108 X. Rejstřík 115 5
5 Předmluva Tento učební text byl napsán se záměrem alespoň částečně vyplnit mezeru v české geologické literatuře a poskytnout studentům magisterského a postgraduálního studia věd o Zemi základní informace o tom, jak získávat a interpretovat izotopická a geochronologická data. Skripta jsou členěna celkem do sedmi částí. Části I a II jsou obecným úvodem do problematiky izotopů a radioaktivity, v částech III a IV jsou vysvětleny postupy vlastní izotopické analýzy a interpretace izotopických dat. Považujeme tyto kapitoly za důležité, protože pochopení základů analytické metodiky je klíčem ke správné interpretaci získaných dat. Část III tedy není analytickou příručkou, ale pouze nutným úvodem do analytických postupů, který by měl umožnit čtenáři pochopení a kritické posouzení publikovaných izotopických dat. Část V je přehledem sedmi nejběžnějších metod radiometrického datování (K - Ar, Ar - Ar, Rb - Sr, Sm - Nd, U - Th - Pb, Lu - Hf a Re - Os) a použití příslušných radiogenních izotopů v jiných než geochronologických aplikacích. V části VI jsou probrány základní principy teorie blokujících teplot izotopických systémů v minerálech a horninách - tedy informace nezbytně nutné pro vysvětlení izotopického složení konkrétních vzorků v kontextu jejich P - T vývoje. V poslední VII. části je uvedeno několik příkladů použití radiogenních izotopů pro modelování vývoje magmatu. Cílem tohoto textu rozhodně není vyčerpávající přehled použití izotopů v geologii. Záměrně byly vynechány části týkající se lehkých stabilních izotopů a datování pomocí 14 C, protože jsou obsahem samostatných kursů a příslušné učební texty již existují. S ohledem na poněkud odlišnou oblast aplikací byly vypuštěny i kapitoly týkající se datování pomocí kosmogenních radionuklidů, které budou obsahem samostatné publikace. Většina ilustrací použitých v těchto textech byla (s drobnými úpravami) přejata z učebnic izotopové geologie (Faure, 1986: Principles of isotope geology; Geyh a Schleicher, 1990: Absolute age determination; Dickin, 1995: Radiogenic isotope geology), monografie Handbook of silicate rock analysis (Potts, 1987) nebo jiných publikovaných pramenů, které jsou citovány v textu. Věříme, že tyto učební texty přispějí k popularizaci izotopové geologie a geochronologie a k stimulaci zájmu studentů o tento zajímavý a perspektivní obor věd o Zemi. Současně budeme vděčni za jakékoliv náměty čtenářů vedoucí ke zkvalitnění stávající verze textu. Praha, březen 1997 Jan Košler (kosler@mail.natur.cuni.cz) Emil Jelínek (jelinek@mail.natur.cuni.cz) Magdalena Pačesová (pacesova@mail.natur.cuni.cz) 6
6 1. Úvod I. Úvod I.1 Co je izotopová geologie a geochronologie Izotopová geologie je poměrně široký pojem, zahrnující studium izotopického složení chemických prvků v geologických materiálech - horninách, minerálech, zbytcích organismů, ale i v hydrosféře a atmosféře. S ohledem na odlišnou metodiku stanovení a různé aplikace se izotopová geologie tradičně dělí na dvě sféry. Prvou představují neradiogenní (stabilní) izotopy, obvykle lehkých prvků (S, C, N, O, H atd.), pomocí jejichž izotopů je možné sledovat procesy frakcionace prvků v exogenní zóně, měřit teploty hydrotermálních a metamorfních procesů nebo studovat původ těchto prvků v minerálech a horninách. Druhou sféru představují radiogenní izotopy (produkty radioaktivního rozpadu) obvykle středně těžkých a těžkých prvků (Sr, Nd, Hf, Os, Pb atd.). Často odlišné geochemické vlastnosti mateřských prvků a jejich radiogenních produktů jsou příčinou odlišného izotopického složení a vývoje jednotlivých zemských rezervoárů. Relativní zastoupení těchto izotopů v minerálech a horninách je obvykle dobrým indikátorem jejich původu. Izotopické složení sedimentů odráží složení kůry, ze které byly tyto horniny odvozeny, eventuelně složení mořské vody, se kterou ekvilibrovaly. Samostatnou disciplínou v rámci geologie radiogenních izotopů je geochronologie (datování hornin a minerálů). Podstatou geochronologie je využití radioaktivního rozpadu prvků pro kalibraci chronostratigrafické stupnice. Na rozdíl od relativních lithostratigrafických, biostratigrafických a strukturních metod datování umožňuje geochronologie přiřazení konkrétních časových údajů (např. v miliónech let - Ma) jednotlivým geologickým událostem. Svojí náplní geochronologie poněkud přesahuje sféru izotopové geologie. Některé fyzikální a chemické metody datování totiž pouze nepřímo souvisejí s radioaktivním rozpadem (metoda pleochroických dvůrků, metoda stop po spontánním štěpení, metody využívající globálních geochemických změn) nebo s rozpadem nesouvisejí vůbec (metody degradace a racemizace aminokyselin). I.2 Časové měřítko geologických procesů Názory na stáří Země a rychlost geologických procesů prošly v posledních několika stoletích značným vývojem. Až do poloviny 18. století byly představy o vzniku Země součástí teologie. Počátek vývoje Země byl obvykle spojován s potopou světa nebo byly prováděny pokusy o přesné vyčíslení stáří Země z historických údajů. Součtem stáří generací starozákonních proroků podle Bible vypočetl biskup Ussher v roce 1650, že ke stvoření světa došlo 4004 let před Kristem. Zásluhou rozvoje geologie a zejména zavedením principu uniformismu v pracích Jamese Huttona a Charlese Lyella koncem 18. a v první polovině 19. století byly získány první odhady stáří Země na základě pozorování současných přírodních jevů. Tyto vědecké poznatky vedly k oddělení vědeckého a náboženského pojetí světa, alespoň pokud jde o dobu jeho trvání. Jako neúspěšný se ukázal i pokus Williama Thomsona (lorda Kelvina) o výpočet stáří Země na základě rychlosti jejího chladnutí. Kelvin dospěl tímto 7
7 1. Úvod postupem ke stáří Země 100 Ma, které později ještě revidoval na Ma. Téměř současně s jeho teorií prezentovanou v roce 1897 však popsal Henri Becquerel přirozenou radioaktivitu jako exotermní rozpad atomů přispívající k celkové tepelné bilanci Země. Objev přirozené radioaktivity dal rovněž podnět k rozvoji geochronologických metod datování, na jehož konci stojí dnes přijímané stáří Země 4.6 miliardy let. Stáří Země je horní hranicí trvání geologických procesů. Ve skutečnosti se doba trvání jednotlivých procesů řádově liší: od sekund v případě sesuvů, přes desítky miliónů let v případě orogenních procesů, až po miliardy let v případě izotopického vývoje zemských rezervoárů. Datování těchto procesů tedy vyžaduje použití řady nástrojů s různou rozlišovací schopností. Při datování založeném na radioaktivním rozpadu je rozlišovací schopnost dána rychlostí rozpadu (rozpadovou konstantou, viz kapitola II). Použitelnost určitého izotopického systému pro datování konkrétních geologických událostí je kromě rychlosti rozpadu mateřského izotopu dána i geochemickými vlastnostmi mateřského a dceřiného prvku a vlastnostmi minerálních fází, ve kterých jsou tyto prvky vázány. Představa o časovém měřítku a době trvání geologických procesů je do značné míry zkreslena tím, že s rostoucím stářím událostí obvykle klesá i naše rozlišovací schopnost. Dokladem toho je i obyčejná stratigrafická tabulka, kde často najdeme velmi detailní dělení pro kvartér, ale jen velmi obecné členění archaika. Rovněž délka jednotlivých geologických epoch vzrůstá s jejich stářím. Při datování proto nesmíme zapomínat, že podobné geologické procesy zřejmě trvaly přibližně stejně dlouho, ať se odehrály v mesozoiku nebo archaiku. I.3 Seznam symbolů a zkratek použitých v textu P, T tlak a teplota X radiogenní izotop prvku X λ rozpadová konstanta a nebo y rok ka nebo ky 10 3 let Ma nebo My 10 6 let Ga nebo Gy 10 9 let t stáří (obecně) t 0 stáří 0 (současnost) t x libovolné stáří v historii horniny nebo minerálu t i stáří uzavření izotopického systému v hornině nebo minerálu CHUR chondritický uniformní rezervoár UR uniformní rezervoár DM ochuzený plášť (Depleted Mantle) BABI nejpřsnější izochrona pro bazaltové achondrity (Basaltic Achondrite Best Isochron) ε nebo γ odchylka od izotopického složení rezervoáru Nd modelové stáří Nd (podobně pro ostatní radiogenní izotopy, UR a DM) T CHUR 8
8 II. Fyzikálně - chemické základy izotopové geologie a geochronologie II.1 Vnitřní struktura atomů Základní stavební jednotky hmoty - atomy - jsou tvořeny malým jádrem, kolem něhož se pohybuje mrak elektronů, tj. málo hmotných záporně nabitých částic. V neutrálně nabitých atomech je kladný náboj jádra kompenzován záporným nábojem elektronového obalu. Velikost atomů je řádově 10-8 cm (1 angstrom), přičemž velikost samotného jádra je řádově cm. Hustota hmoty v jádře atomů je přibližně gramů (= 100 miliónů tun) na cm 3. Zatímco chemické vlastnosti hmoty souvisejí přímo se strukturou elektronového obalu, vlastnosti fyzikální jsou dány strukturou elektronového obalu i jádra atomů. Atomové jádro je tvořeno kladně nabitými protony a o něco málo hmotnějšími neutrony (oba typy částic se označují jako nukleony), které nenesou žádný náboj. Hmotnost protonu je * kg, hmotnost neutronu je * kg. Hmotnost jednoho elektronu je * kg, což je krát méně než hmotnost atomu vodíku. Obr. II.1.1 Tabulka nuklidů s vyznačeným teoretickým polem stability (plné čáry) a některými geologicky významnými prvky. Plné čtverečky - stabilní nuklidy, prázdné čtverečky - nestabilní nuklidy, čtverečky s tečkou - nestabilní nuklidy s dlouhým poločasem rozpadu (Dickin, 1995). Složení atomů (nuklidů) se obvykle vyjadřuje počtem protonů a neutronů v jádře. Počet protonů (Z) se nazývá atomovým číslem, počet neutronů (N) se nazývá neutronovým číslem a jejich suma (A) hmotnostním číslem atomu. V neutrálních atomech je počet protonů roven počtu elektronů a určuje, o jaký chemický prvek se jedná. Například atom s 11 protony a 12 neutrony v jádře (tedy s hmotnostním číslem 23) je chemický prvek sodík. Obvyklé označení nuklidů je A Z X (např Na ). Nuklidy se stejným počtem protonů a různým počtem neutronů v jádře se nazývají izotopy, nuklidy se 9
9 stejným hmotnostním číslem se nazývají izobary a nuklidy se stejným počtem neutronů a různým počtem protonů se označují jako izotony. Zatímco izotopy jsou atomy téhož chemického prvku, izobary a izotony jsou atomy různých chemických prvků. Vynesením závislosti atomového a neutronového čísla do tabulky nuklidů (chart of nuclides; obr. II.1.1) získáme zřetelný trend, na kterém leží většina přírodních nuklidů; izotopy leží v horizontálních řadách, izobary jsou uspořádány diagonálně a izotony vertikálně. Hmotnosti částic v atomech i atomů samotných jsou příliš malé na to, aby je bylo možno dobře vyjádřit pomocí běžných jednotek. Z toho důvodu byla definována jednotka a.m.u. (atomic mass unit), která odpovídá hmotnosti 1/12 atomu 12 C ( * kg). Pokud známe hmotnosti atomů jednotlivých izotopů určitého chemického prvku a relativní zastoupení těchto izotopů v přírodě, můžeme vypočítat atomovou hmotnost daného chemického prvku. Atomová hmotnost prvku je sumou hmotností izotopů vážených v poměru jejich přírodního zastoupení (je tedy obvykle udávána pro přírodní izotopické složení prvků). Například atomová hmotnost Rb je sumou hmotností izotopů 85 Rb a 87 Rb váženou jejich přírodním zastoupením (72.15 a %), tedy M Rb = 85 * * = a.m.u. V chemii, kde se často uvádí množství látek v hmotnostních jednotkách, je účelné převádět atomové hmotnosti prvků na gramy. Z toho důvodu byla zavedena jednotka mol, která odpovídá hmotnosti * atomů daného prvku. Součtem hmotností všech protonů, neutronů a elektronů daného atomu je tedy teoreticky možno zjistit jeho atomovou hmotnost. Ve skutečnosti je však tato teoretická atomová hmotnost vždy o něco vyšší než hmotnost zjištěná experimentálně. Rozdíl mezi teoretickou a experimentální hodnotou (tzv. hmotnostní schodek) je způsoben spotřebou části hmoty atomu na energii vazby mezi nukleony. Hodnotu této vazebné energie jádra lze spočítat pomocí Einsteinova vztahu E B = Mc 2, (rovn. II.1.1) kde M je hmotnostní schodek a c rychlost světla ve vakuu ( * cm s -1 ). Hodnota vazebné energie jádra je obvykle vyjadřována v elektronvoltech (ev) nebo jejich násobcích (kev, MeV). 1 ev odpovídá energii částice nesoucí náboj 1 elektronu ( * coulombu) urychlené potenciálovým spádem 1 voltu. Lze odvodit, že hmotnostní schodek 1 a.m.u. odpovídá vazebné energii jádra MeV. Je-li například rozdíl teoretické a experimentální hmotnosti 27 Al a.m.u., odpovídá to vazebné energii 8.33 MeV na jeden nukleon. Vazebné energie jádra většiny nuklidů se pohybují v rozmezí MeV, pro H, Li, He a Be jsou nižší. Vazebná energie jádra obecně roste s rostoucím hmotnostním číslem až do A = 56 (Fe), pro prvky s vyššími hmotnostními čísly její hodnota opět klesá. II.2 Stabilita atomů a mechanismy radioaktivního rozpadu Z předchozího textu je zřejmé, že vazebná energie jádra souvisí se stabilitou atomů, a tedy i s jejich zastoupením v přírodě. Z celkového počtu známých nuklidů (přibližně 1700) je pouze
10 stabilních. Stabilita atomů je tedy jevem v přírodě spíše výjimečným. Relativní zastoupení prvků v přírodě (obr. II.2.1) je především důsledkem jaderných reakcí při nukleosyntéze, ale odráží i stabilitu jednotlivých nuklidů. Nejvíce zastoupené jsou vodík a helium, anomálně nízké jsou obsahy Li, Be a B (mají malou vazebnou energii jádra). Obsahy prvků klesají s rostoucím atomovým číslem. V důsledku velké vazebné energie jádra železa je relativní zastoupení železa anomálně vysoké. Protože má většina stabilních nuklidů sudé počty protonů a neutronů, jsou tyto nuklidy v přírodě více zastoupené. Vyšší zastoupení nuklidů s určitým počtem protonů a neutronů, který odpovídá tzv. magickým číslům (2, 8, 10, 20, 28, 50, 82 a 126), je vysvětlováno na základě většího zastoupení nuklidů 4 2 He, jež mohou sloužit jako stavební jednotky atomových jader. Jiným vysvětlením je malý účinný průřez nuklidů tvořených tímto počtem částic, a tedy i malá pravděpodobnost jejich přeměny v důsledku reakcí s termálními neutrony v průběhu nukleogeneze. Obr. II.2.1 Relativní zastoupení chemických prvků v kosmu vyjádřené jako logaritmus jejich obsahů vzhledem k 10 6 atomů Si (Faure, 1986). Z obr. II.1.1 je patrné, že stabilní atomy tvoří zřetelný trend v tabulce nuklidů. Tento trend odpovídá oblasti s nejstabilnějším poměrem počtu neutronů a protonů v jádře atomů. Pro lehké nuklidy je pole největší stability v oblasti N = Z. S rostoucí atomovou hmotností roste i hodnota stabilního poměru počtu neutronů a protonů až na hodnotu N/Z = 1.5. Pole stability v tabulce nuklidů je ve skutečnosti oblastí energetické deprese. Nuklidy ležící mimo tuto depresi se snaží dosáhnout stavu minimální energie tím, že emitují částice a energii. To je podstatou procesu přirozené radioaktivity. Povaha emitovaných částic závisí na poloze nestabilního nuklidu. Nuklidy ležící po obou stranách 11
11 energetické deprese se snaží dosáhnout stabilního stavu procesem izobarického rozpadu, tj. přeměnou neutronu na proton a opačně při zachování stejné atomové hmotnosti. Nestabilní nuklidy s velkým hmotnostním číslem se snaží svoji hmotnost zmenšit emisí hmotných částic (např. α). II.2.1 Izobarický rozpad Nuklidy s nedostatkem protonů se rozpadají přeměnou neutronu na proton a elektron. Elektron je potom emitován z jádra jako β - částice. Energie tohoto rozpadu je ve skutečnosti rozdělena mezi elektron a neutrino, důsledkem čehož je spojité spektrum energií emitovaných elektronů při tomto typu izobarického rozpadu. V řadě případů jsou nuklidy vzniklé rozpadem β - v excitovaném stavu a dosahují základního stavu emisí diskrétního množství energie například v podobě γ záření nebo přenosem této energie na orbitální elektron a jeho následnou emisí (tato emise má opět diskrétní rozložení energie). Nuklidy v metastabilním stavu jsou označovány jako izomery a rozpadají se s poločasem rozpadu od pikosekund do prvních stovek let (např. 192m Ir). Nuklidy s nedostatkem neutronů se rozpadají dvěma různými mechanismy: emisí kladně nabitých elektronů (pozitronů) nebo elektronovým záchytem. Při emisi pozitronu (β + ) je současně emitováno i neutrino a podobně jako u rozpadu β - mají částice spojité rozdělení energií. Kladně nabitý elektron emitovaný z jádra obvykle reaguje se záporně nabitými elektrony v obalu atomu a při anihilaci dochází k uvolnění energie v podobě γ záření. Při elektronovém záchytu je proton v jádře nuklidu přeměněn na neutron reakcí s elektronem z obalu atomu (často z vnitřní elektronové slupky K). Současně dochází k emisi neutrina z jádra a přeskoku elektronu z vnější na vnitřní dráhu. Tento přeskok je spojen s emisí charakteristického γ záření. Podobně jako při rozpadu β - může být nuklid po elektronovém záchytu v excitovaném stavu a dosáhnout stavu základního emisí diskrétního množství energie. II.2.2 Emise hmotných částic Nuklidy těžší než bismut dosahují stabilního stavu emisí částic obsahujících dva protony a dva neutrony ( 24 α ). Výsledný produkt tohoto typu rozpadu není izobar rozpadajícího se nuklidu, ale nuklid s A - 4 a Z - 2, který může být buï v základním stavu, nebo se může jednat o izomer, jenž dosáhne základního stavu emisí energie v podobě γ záření. K dosažení energetického minima při rozpadu těžkých prvků (např. U a Th) je často nutná kombinace emise α částic a izobarického rozpadu. Kombinací více typů radioaktivního rozpadu vznikají rozpadové řady, tj. série následných rozpadových reakcí (např. 238 U 206 Pb, 235 U 207 Pb, 232 Th 208 Pb; obr. II.2.2). Rozpad pomocí emise α částic se může vyskytovat i u středně těžkých nuklidů (např. 147 Sm), ale není běžný u lehkých prvků, kde je poměr Z/N přibližně roven 1 a kde by emise částic α vedla pouze k posunu podél pole stability v obr. II.1.1 a ke vzniku dceřiných atomů mimo energetické minimum. 12
12 Obr. II.2.2 Část tabulky nuklidů s rozpadovými řadami U a Th a poločasy rozpadu jednotlivých izotopů (Dickin, 1995). Další typ emise hmotných částic byl v poslední době objeven v rámci rozpadové řady 235 U 207 Pb, kde může docházet k rozpadu 223 Ra přímo na 209 Pb emisí částic 14 C. Četnost výskytu tohoto typu rozpadu v rámci rozpadu 223 Ra je však zanedbatelná ve srovnání s emisí α částic. II.2.3 Spontánní štěpení Atomy s velkým počtem protonů a neutronů v jádře se mohou spontánně štěpit na dva produkty,obvykle s různým atomovým číslem. V případě řady těžkých nuklidů, např. 238 U, 235 U, 232 Th a některých dalších, je spontánní štěpení indukováno bombardováním jejich jader částicemi s dostatečně velkou energií ( MeV), přičemž kromě štěpných produktů mohou vznikat další částice schopné reagovat s jádry ostatních atomů. Například při bombardování jader 235 U neutrony vzniká celé spektrum 13
13 štěpných produktů (např. Ba, Kr, REE) a neutrony schopné vyvolat štěpení dalších jader. Pokud je množství jader 235 U takové, že produkované neutrony vyvolávají štěpení stále většího počtu jader, dochází současně k uvolnění velkého množství energie. To je podstatou řetězové štěpné reakce, na jejímž principu jsou založeny jaderné zbraně. Při zpomalení (snížení energie) produkovaných neutronů pomocí tzv. moderátorů (např. D 2 O) je možné udržovat konstantní rychlost štěpení a odvádět vznikající tepelnou energii. Na tomto principu jsou založeny jaderné reaktory používané v energetice. II.3 Zákon radioaktivního rozpadu a rozpadové řady II.3.1 Odvození základních vztahů pro radioaktivní rozpad atomů Rychlost radioaktivního rozpadu je úměrná počtu zbývajících (dosud nerozpadlých) atomů N v jakémkoliv čase t dn N. (rovn. II.3.1) dt Vztah mezi oběma stranami této rovnice je dán pravděpodobností rozpadu atomu za určitou časovou jednotku. Pro konkrétní nuklidy je tato pravděpodobnost vyjádřena hodnotou rozpadové konstanty λ (rok -1 ) jako dn = λ N. (rovn. II.3.2) dt Přeskupením rovnice získáme vztah dn = λ N dt, (rovn. II.3.3) jehož integrací dostaneme ln N = λ t + C, kde C je integrační konstanta. Za předpokladu, že na počátku rozpadu (v čase t i ) byl počet nerozpadlých atomů N ti platí, že C = ln N ti (rovn. II.3.4) a substitucí do předchozích rovnic postupně dostaneme vztahy ln N = λ t ln N ti, (rovn. II.3.5) ln N ln N = λ t, (rovn. II.3.6) t i ln N = λ t, (rovn. II.3.7) Nt i N N t i t = e λ a (rovn. II.3.8) N = N * e t i λ t. (rovn. II.3.9) Tato rovnice udává vztah mezi počtem nerozpadlých atomů N a původním počtem atomů N ti v čase t i. Počet dceřiných atomů vzniklých rozpadem mateřských atomů za čas t je 14
14 λt λt λt D= N N = N N * e = N ( 1 e ) = N( e 1 ). (rovn. II.3.10) t t t i i i i t Poločas rozpadu radioaktivního prvku je definován jako doba (např. v Ma), za kterou dojde k rozpadu poloviny mateřských atomů na atomy dceřiné t 12 = ln =.. (rovn. II.3.11) λ λ II.3.2 Rozpadové řady Kombinace několika následných radioaktivních rozpadů, kdy se radiogenní produkty dále rozpadají na dceřiné prvky, se nazývá rozpadová řada. Pokud označíme počet jader mateřského prvku jako N 1 a množství jader každého dalšího dceřiného prvku jako N 2, N 3 a příslušné rozpadové konstanty jako λ 1, λ 2, λ 3 atd., platí, že dn dt 1 = λ N. (rovn. II.3.12) 1 1 Rychlost rozpadu prvního dceřiného prvku, tj. druhého v rozpadové řadě, bude rozdílem mezi rychlostí, kterou tento prvek vzniká a rychlostí, kterou se rozpadá dn dt 2 = λ N λ N. (rovn. II.3.13) Počet nerozpadlých jader N 1 v čase t je ti 1t N = N * e λ, (rovn. II.3.14) 1 1 kde index t i označuje počet jader na počátku rozpadu. Dosazením rovnice II.3.14 do vztahu II.3.13 dostaneme lineární diferenciální rovnici prvého řádu ve tvaru dn dt 2 ti λ1t + λ N λ N * e = 0, (rovn. II.3.15) jejímž obecným řešením pro počet dosud nerozpadlých jader dceřiného produktu v rozpadové řadě typu N 1 N 2... N n za předpokladu, že na počátku rozpadu byly přítomny pouze atomy mateřského nuklidu, je 1t 2t N = C * e + C * e C * e n kde C = 1 λ λ λn t 1 2 n λλ... λ N ti 1 2 n 1 1 ( λ λ )( λ λ )...( λ λ ) n 1, (rovn. II.3.16) a C = i λλ... λ N ti 1 2 n 1 1 ( λ λ )( λ λ )...( λ λ ) 1 i i+ 1 i n i Změna počtu atomů prvků v závislosti na čase v rozpadové řadě se třemi členy je znázorněna na obr. II.2.3. V případě, že rozpad prvého mateřského prvku je mnohem pomalejší než ostatní rozpady v rozpadové řadě, tedy když λ 1 << λ 2, λ 3,..., λ n, platí přibližný vztah N N 1 i 1 i λ λ λ 1 konst. (rovn. II.3.17). 15
15 Prakticky to znamená, že rychlosti rozpadu dceřiných prvků v rozpadové řadě jsou určovány rychlostí prvého (nejpomalejšího) rozpadu. Tento stav se nazývá izotopická rovnováha v rozpadové řadě. Rozpadová konstanta λ 1 tedy určuje i rychlost přírůstku posledního (stabilního) nuklidu v rozpadové řadě. Závislost množství jader posledního nuklidu na čase a počtu jader prvního mateřského prvku tedy je (viz též rovn. II.3.10) λ1 D= N *( e t 1). (rovn. II.3.18) 1 Obr. II.2.3 Radioaktivní rozpad v řadě se třemi členy, jejichž počty atomů jsou N 1, N 2 a N 3 a poločasy rozpadu 1 a 5 hodin. Na počátku rozpadu byly přítomny pouze atomy prvního členu rozpadové řady a její poslední člen je stabilní (Faure, 1986). Příkladem rozpadových řad běžně používaných pro radiometrické datování hornin a minerálů jsou 238 U 206 Pb, 235 U 207 Pb, 232 Th 208 Pb (obr. II.2.2). V praxi je možné provést výpočet stáří na základě množství prvého a posledního nuklidu v příslušné rozpadové řadě ve vzorku pouze v případě, že byla ustavena izotopická rovnováha. V uzavřených systémech je doba nutná k ustavení izotopické rovnováhy v rozpadových řadách U a Th přibližně ka. II.3.3 Princip uniformismu v geochronologii Použití radioaktivního rozpadu pro měření stáří geologických objektů je založeno na předpokladu, že se rozpadová konstanta mateřského prvku během geologické historie neměnila. Možné změny hodnoty rozpadové konstanty by mohly souviset se změnami účinného průřezu jednotlivých nuklidů v čase, tedy se změnami pravděpodobnosti reakce nuklidu s částicemi, například s neutrony. Studium zastoupení jednotlivých izotopů s různým účinným průřezem v běžných uranových rudách a 16
16 na ložisku uranu ochuzeného v důsledku štěpných reakcí (ložisko Oklo ve střední Africe) však ukázalo, že účinné průřezy nuklidů byly alespoň během posledních 2 Ga konstantní. Dalším možným zdrojem variability rozpadové konstanty by mohly být změny tlaku a teploty. Variace vnějších fyzikálních podmínek, jakými jsou tlak a teplota, však nemají vliv na vlastnosti atomového jádra, které je stíněno okolními elektrony. Rozpadové konstanty pro emisi α a β částic jsou z toho důvodu nezávislé na teplotě a tlaku. Naproti tomu bylo prokázáno, že při zvýšení tlaku na hodnotu cca 270 kbar může dojít k ovlivnění elektronového obalu a vzroste rychlost rozpadu elektronovým záchytem 7 Be 7 Li o 0.59 %. Teoreticky to znamená, že např. rychlost rozpadu 40 K 40 Ar, používaného pro datování hornin a minerálů, je závislá na tlaku. V praxi je však vliv tlaku na izotopický systém K - Ar zanedbatelný, protože zvýšení tlaku je obvykle doprovázeno i zvýšením teploty a chemickým otevřením K - Ar systému. Variace rozpadové konstanty při P - T podmínkách, kdy je systém K - Ar chemicky uzavřený, jsou zanedbatelné. Dosažení shodných výsledků při datování jedné geologické události pomocí více nezávislých metod s různými rozpadovými konstantami je v souladu s neměnností rozpadových konstant v čase. 17
2. Atomové jádro a jeho stabilita
2. Atomové jádro a jeho stabilita Atom je nejmenší hmotnou a chemicky nedělitelnou částicí. Je tvořen jádrem, které obsahuje protony a neutrony, a elektronovým obalem. Elementární částice proton neutron
Atomové jádro, elektronový obal
Atomové jádro, elektronový obal 1 / 9 Atomové jádro Atomové jádro je tvořeno protony a neutrony Prvek je látka skládající se z atomů se stejným počtem protonů Nuklid je systém tvořený prvky se stejným
3. Radioaktivita. Při radioaktivní přeměně se uvolňuje energie. X Y + n částic. Základní hmotnostní podmínka radioaktivity: M(X) > M(Y) + M(ČÁSTIC)
3. Radioaktivita >2000 nuklidů; 266 stabilních radioaktivita samovolná přeměna na jiný nuklid (neplatí pro deexcitaci jádra) pro Z 20 N / Z 1, poté postupně až 1,52 pro 209 Bi, přebytek neutronů zmenšuje
Vlastnosti atomových jader Radioaktivita. Jaderné reakce. Jaderná energetika
Jaderná fyzika Vlastnosti atomových jader Radioaktivita Jaderné reakce Jaderná energetika Vlastnosti atomových jader tomové jádro rozměry jsou řádově 1-15 m - složeno z protonů a neutronů Platí: X - soustředí
RADIOAKTIVITA KAP. 13 RADIOAKTIVITA A JADERNÉ REAKCE. Typy radioaktivního záření
KAP. 3 RADIOAKTIVITA A JADERNÉ REAKCE sklo barvené uranem RADIOAKTIVITA =SCHOPNOST NĚKTERÝCH ATOMOVÝCH JADER VYSÍLAT ZÁŘENÍ přírodní nuklidy STABILNÍ NKLIDY RADIONKLIDY = projevují se PŘIROZENO RADIOAKTIVITO
Fyzikální vzdělávání. 1. ročník. Učební obor: Kuchař číšník Kadeřník. Implementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/ GG OP VK
Fyzikální vzdělávání 1. ročník Učební obor: Kuchař číšník Kadeřník 1 Fyzika atomu - model atomu struktura elektronového obalu atomu z hlediska energie atomu - stavba atomového jádra; základní nukleony
Chemie. Mgr. Petra Drápelová Mgr. Jaroslava Vrbková. Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou
Chemie Mgr. Petra Drápelová Mgr. Jaroslava Vrbková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou JÁDRO ATOMU A RADIOAKTIVITA VY_32_INOVACE_03_3_03_CH Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou Atomové jádro je vnitřní
2. ATOM. Dualismus částic: - elektron se chová jako hmotná částice, ale také jako vlnění
Na www.studijni-svet.cz zaslal(a): Kikusska94 2. ATOM HISTORIE NÁZORŮ NA STAVBU ATOMU - Leukippos (490 420 př. n. l.) - Demokritos (460 340 př. n. l.) - látka je tvořená atomy, které se dále nedělí (atomos
Rozměr a složení atomových jader
Rozměr a složení atomových jader Poloměr atomového jádra: R=R 0 A1 /3 R0 = 1,2 x 10 15 m Cesta do hlubin hmoty Složení atomových jader: protony + neutrony = nukleony mp = 1,672622.10 27 kg mn = 1,6749272.10
Geochemie endogenních procesů 1. část
Geochemie endogenních procesů 1. část geochemie = použití chemických nástrojů na studium Země a dalších planet Sluneční soustavy počátky v 15. století spjaté zejména s kvalitou vody a půdy rozmach a první
JADERNÁ FYZIKA. Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Fyzika mikrosvěta - 3. ročník
JADERNÁ FYZIKA Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Fyzika mikrosvěta - 3. ročník Základní pojmy Jaderná síla - drží u sebe nukleony, velmi krátký dosah, nasycení Vazebná energie jádra: E V = ( Z m p + N
R10 F Y Z I K A M I K R O S V Ě T A. R10.1 Fotovoltaika
Fyzika pro střední školy II 84 R10 F Y Z I K A M I K R O S V Ě T A R10.1 Fotovoltaika Sluneční záření je spojeno s přenosem značné energie na povrch Země. Její velikost je dána sluneční neboli solární
Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno
Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno 1 Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno Struktura
RADIOAKTIVITA TEORIE. Škola: Masarykovo gymnázium Vsetín Mgr.Milan Staněk MGV_F_SS_3S2_D12_Z_MIKSV_Radioaktivita_PL
Škola: Autor: DUM: Vzdělávací obor: Tematický okruh: Téma: Masarykovo gymnázium Vsetín Mgr.Milan Staněk MGV_F_SS_3S2_D12_Z_MIKSV_Radioaktivita_PL Člověk a příroda Fyzika Jaderná fyzika Radioaktivita RADIOAKTIVITA
Radioaktivita,radioaktivní rozpad
Radioaktivita,radioaktivní rozpad = samovolná přeměna jader nestabilních nuklidů na jiná jádra, za současného vyzáření neviditelného radioaktivního záření Výskyt v přírodě v přírodě se vyskytuje 264 stabilních
Životní prostředí pro přírodní vědy RNDr. Pavel PEŠAT, PhD.
Životní prostředí pro přírodní vědy RNDr. Pavel PEŠAT, PhD. KAP FP TU Liberec pavel.pesat@tul.cz tel. 3293 Radioaktivita. Přímo a nepřímo ionizující záření. Interakce záření s látkou. Detekce záření, Dávka
FYZIKA MIKROSVĚTA. Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Fyzika mikrosvěta - 3. ročník
FYZIKA MIKROSVĚTA Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Fyzika mikrosvěta - 3. ročník Mikrosvět Svět o rozměrech 10-9 až 10-18 m. Mikrosvět není zmenšeným makrosvětem! Chování v mikrosvětě popisuje kvantová
ATOMOVÁ FYZIKA JADERNÁ FYZIKA
ATOMOVÁ FYZIKA JADERNÁ FYZIKA 12. JADERNÁ FYZIKA, STAVBA A VLASTNOSTI ATOMOVÉHO JÁDRA Autor: Ing. Eva Jančová DESS SOŠ a SOU spol. s r. o. JADERNÁ FYZIKA zabývá strukturou a přeměnami atomového jádra.
Aplikace jaderné fyziky (několik příkladů)
Aplikace jaderné fyziky (několik příkladů) Pavel Cejnar Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK pavel.cejnar@mff.cuni.cz Příklad I Datování Galileiho rukopisů Galileo Galilei (1564 1642) Všechny vázané
8.STAVBA ATOMU ELEKTRONOVÝ OBAL
8.STAVBA ATOMU ELEKTRONOVÝ OBAL 1) Popiš Daltonovu atomovou teorii postuláty. (urči, které platí dodnes) 2) Popiš Rutherfordův planetární model atomu a jeho přínos. 3) Bohrův model atomu vysvětli kvantování
Stavba atomu. Created with novapdf Printer (www.novapdf.com). Please register to remove this message.
Stavba atomu Atom je v chemii základní stavební částice, jeho průměr je přibližně 10-10 m. Je složen z jádra a obalu. Atomové jádro obsahuje protony p + (kladný náboj) a neutrony n 0 (neutrální částice).
Elektroenergetika 1. Jaderné elektrárny
Jaderné elektrárny Vazební energie jádra Klidová hmotnost jádra všech prvků a izotopů je menší než je součet hmotností všech nukleonů -> hmotnostní defekt m j m j = Nm n + Zm p m j Kde m n je klidová hmotnost
Opakování: shrnutí základních poznatků o struktuře atomu
11. Polovodiče Polovodiče jsou krystalické nebo amorfní látky, jejichž elektrická vodivost leží mezi elektrickou vodivostí kovů a izolantů a závisí na teplotě nebo dopadajícím optickém záření. Elektrické
1. Proveďte energetickou kalibraci gama-spektrometru pomocí alfa-zářiče 241 Am.
1 Pracovní úkoly 1. Proveďte energetickou kalibraci gama-spektrometru pomocí alfa-zářiče 241 Am. 2. Určete materiál několika vzorků. 3. Stanovte závislost účinnosti výtěžku rentgenového záření na atomovém
Struktura elektronového obalu
Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009 Struktura elektronového obalu Představy o modelu atomu se vyvíjely tak, jak se zdokonalovaly možnosti vědy
Relativistická dynamika
Relativistická dynamika 1. Jaké napětí urychlí elektron na rychlost světla podle klasické fyziky? Jakou rychlost získá při tomto napětí elektron ve skutečnosti? [256 kv, 2,236.10 8 m.s -1 ] 2. Vypočtěte
Jádro se skládá z kladně nabitých protonů a neutrálních neutronů -> nukleony
Otázka: Atom a molekula Předmět: Chemie Přidal(a): Dituse Atom = základní stavební částice všech látek Skládá se ze 2 částí: o Kladně nabité jádro o Záporně nabitý elektronový obal Jádro se skládá z kladně
VY_52_INOVACE_VK64. Datum (období), ve kterém byl VM vytvořen červen 2013 Ročník, pro který je VM určen
VY_52_INOVACE_VK64 Jméno autora výukového materiálu Věra Keselicová Datum (období), ve kterém byl VM vytvořen červen 2013 Ročník, pro který je VM určen Vzdělávací oblast, obor, okruh, téma Anotace 8. ročník
jádro a elektronový obal jádro nukleony obal elektrony, pro chemii významné valenční elektrony
atom jádro a elektronový obal jádro nukleony obal elektrony, pro chemii významné valenční elektrony molekula Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti seskupení alespoň dvou atomů
Identifikace typu záření
Identifikace typu záření U radioaktivního záření rozeznáváme několik druhů, jejichž vlastnosti se diametrálně liší. Jednotlivé druhy rozeznáváme podle druhu emitovaného záření. Tyto druhy radioaktivity
Atomové jádro Elektronový obal elektron (e) záporně proton (p) kladně neutron (n) elektroneutrální
STAVBA ATOMU Výukový materiál pro základní školy (prezentace). Zpracováno v rámci projektu Snížení rizik ohrožení zdraví člověka a životního prostředí podporou výuky chemie na ZŠ. Číslo projektu: CZ.1.07/1.1.16/02.0018
NEUTRONOVÁ AKTIVAČNÍ ANALÝZA S MĚŘENÍM ZPOŽDĚNÝCH NEUTRONŮ
NEUTRONOVÁ AKTIVAČNÍ ANALÝZA S MĚŘENÍM ZPOŽDĚNÝCH NEUTRONŮ 1.1. ÚVOD Metody využívající k identifikaci i kvantifikaci látek jejich radioaktivní vlastnosti nazýváme radioanalytické. Tyto metody vedou vždy
Kateřina Fišerová - Seminární práce k předmětu Didaktika fyziky
Kateřina Fišerová - Seminární práce k předmětu Didaktika fyziky Problémová situace První jaderný reaktor spustil 2. prosince 942 na univerzitě v Chicagu italský fyzik Enrico Fermi se svými spolupracovníky.
Náboj a hmotnost elektronu
1911 určení náboje elektronu q pomocí mlžné komory q = 1.602 177 10 19 C Náboj a hmotnost elektronu Elektrický náboj je kvantován Každý náboj je celistvým násobkem elementárního náboje (elektronu) z hodnoty
4.4.6 Jádro atomu. Předpoklady: Pomůcky:
4.4.6 Jádro atomu Předpoklady: 040404 Pomůcky: Jádro je stotisíckrát menší než vlastní atom (víme z Rutherfordova experimentu), soustřeďuje téměř celou hmotnost atomu). Skládá se z: protonů: kladné částice,
Elektroenergetika 1. Jaderné elektrárny
Jaderné elektrárny Vazební energie jádra Klidová hmotnost jádra všech prvků a izotopů je menší než je součet hmotností všech nukleonů -> hmotnostní defekt m j m j = Nm n + Zm p m j Kde m n je klidová hmotnost
VY_32_INOVACE_FY.17 JADERNÁ ENERGIE
VY_32_INOVACE_FY.17 JADERNÁ ENERGIE Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Kalous Základní a mateřská škola Bělá nad Radbuzou, 2011 Jaderná energie je energie, která existuje
OBECNÁ CHEMIE. Kurz chemie pro fyziky MFF-UK přednášející: Jaroslav Burda, KChFO.
OBECNÁ CHEMIE Kurz chemie pro fyziky MFF-UK přednášející: Jaroslav Burda, KChFO burda@karlov.mff.cuni.cz HMOTA, JEJÍ VLASTNOSTI A FORMY Definice: Každý hmotný objekt je charakterizován dvěmi vlastnostmi
Základy elektrotechniky - úvod
Elektrotechnika se zabývá výrobou, rozvodem a spotřebou elektrické energie včetně zařízení k těmto účelům používaným, dále sdělovacími a informačními technologiemi. Elektrotechnika je úzce spjata s matematikou
Historie zapsaná v atomech
Historie zapsaná v atomech Pavel Cejnar Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK pavel.cejnar@mff.cuni.cz Symposion 2010, Gymnázium Jana Keplera, Praha Stopy, kroky, znamení Historie zapsaná v atomech Pavel
VYBRANÉ DOSIMETRICKÉ VELIČINY A VZTAHY MEZI NIMI
VYBRANÉ DOSIMETRICKÉ VELIČINY A VZTAHY MEZI NIMI Přehled dosimrických veličin: Daniel KULA (verze 1.0), 1. Aktivita: Definice veličiny: Poč radioaktivních přeměn v radioaktivním materiálu, vztažený na
ATOM. atom prvku : jádro protony (p + ) a neutrony (n) obal elektrony (e - ) protonové číslo 8 nukleonové číslo 16 (8 protonů + 8 neutronů v jádře)
ATOM atom prvku : jádro protony (p + ) a neutrony (n) obal elektrony (e - ) protonové číslo 8 nukleonové číslo 16 (8 protonů + 8 neutronů v jádře) Atom lze rozložit na menší složky, označované jako subatomární
Prvek, nuklid, izotop, izobar
Prvek, nuklid, izotop, izobar A = Nukleonové (hmotnostní) číslo A = počet protonů + počet neutronů A = Z + N Z = Protonové číslo, náboj jádra Frederick Soddy (1877-1956) NP za chemii 1921 Prvek = soubor
Látkové množství. 6,022 10 23 atomů C. Přípravný kurz Chemie 07. n = N. Doporučená literatura. Látkové množství n. Avogadrova konstanta N A
Doporučená literatura Přípravný kurz Chemie 2006/07 07 RNDr. Josef Tomandl, Ph.D. Mailto: tomandl@med.muni.cz Předmět: Přípravný kurz chemie J. Vacík a kol.: Přehled středoškolské chemie. SPN, Praha 1990,
Náboj a hmotnost elektronu
1911 změřil náboj elektronu Pomocí mlžné komory q = 1.602 177 10 19 C Náboj a hmotnost elektronu Elektrický náboj je kvantován, Každý náboj je celistvým násobkem elementárního náboje (elektronu) z hodnoty
Plazmové metody. Základní vlastnosti a parametry plazmatu
Plazmové metody Základní vlastnosti a parametry plazmatu Atom je základní částice běžné hmoty. Částice, kterou již chemickými prostředky dále nelze dělit a která definuje vlastnosti daného chemického prvku.
Geochemie endogenních procesů 7. část
Geochemie endogenních procesů 7. část Hlavní prvky základní klasifikace hornin petrogeneze magmat nízká citlivost, často velké ovlivnění zvětráváním Stopové prvky vysoká citlivost, převážně nemobilní
FYZIKA ATOMOVÉHO JÁDRA
FYZIKA ATOMOVÉHO JÁDRA Je to nejstarší obor fyziky Stručně jaderná nebo nukleární fyzika Zabývá se strukturou jader, jadernými ději a jejich využití v praxi JÁDRO ATOMU Tvoří centrální část atomu o poloměru
Jaderná fyzika. Zápisy do sešitu
Jaderná fyzika Zápisy do sešitu Vývoj modelů atomu 1/3 Antika intuitivně zavedli pojem atomos nedělitelná část hmoty Pudinkový model J.J.Thomson (1897) znal elektron a velikost atomu 10-10 m v celém atomu
29. Atomové jádro a jaderné reakce
9. tomové jádro a jaderné reakce tomové jádro je složeno z nukleonů, což jsou protony (p + ) a neutrony (n o ). Průměry atomových jader jsou řádově -5 m. Poznámka: Poloměr atomového jádra je dán vztahem:
DUSÍK NITROGENIUM 14,0067 3,1. Doplňte:
Doplňte: Protonové číslo: Relativní atomová hmotnost: Elektronegativita: Značka prvku: Latinský název prvku: Český název prvku: Nukleonové číslo: Prvek je chemická látka tvořena z atomů o stejném... čísle.
Orbitaly ve víceelektronových atomech
Orbitaly ve víceelektronových atomech Elektrony jsou přitahovány k jádru ale také se navzájem odpuzují. Repulzní síly způsobené dalšími elektrony stíní přitažlivý účinek atomového jádra. Efektivní náboj
Stratigrafický výzkum
Stratigrafický výzkum Stratigrafická geologie se zabývá stanovením časové posloupnosti vzniku horninových jednotek Stáří hornin : lze určit absolutní (tedy datovat stáří v rocích) a relativní (určit zda
( ) 2 2 MODUL 5. STAVBA ATOMU SHRNUTÍ
MODUL 5. STAVBA ATOMU SHRNUTÍ Kvantování fyzikálních veličin - vázaným částicím v mikrosvětě náleží diskrétní hodnoty hybnosti, energie i dalších veličin, které nazýváme kvantované fyzikální veličiny -
Chemické složení vesmíru
Společně pro výzkum, rozvoj a inovace - CZ/FMP.17A/0436 Chemické složení vesmíru Jak sledujeme chemické složení ve vesmíru? Libor Lenža, Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. Mendelova univerzita v Brně,
Emise vyvolaná působením fotonů nebo částic
Emise vyvolaná působením fotonů nebo částic PES (fotoelektronová spektroskopie) XPS (rentgenová fotoelektronová spektroskopie), ESCA (elektronová spektroskopie pro chemickou analýzu) UPS (ultrafialová
RADIOAKTIVITA A VLIV IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ
INOVACE ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH ZAMĚŘENÉ NA VYUŽÍVÁNÍ ENERGETICKÝCH ZDROJŮ PRO 21. STOLETÍ A NA JEJICH DOPAD NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ CZ.1.07/1.1.00/08.0010 RADIOAKTIVITA A VLIV IONIZUJÍCÍHO
ATOMOVÉ JÁDRO. Nucleus Složení: Proton. Neutron 1 0 n částice bez náboje Proton + neutron = NUKLEON PROTONOVÉ číslo: celkový počet nukleonů v jádře
ATOM 1 ATOM Hmotná částice Dělit lze: Fyzikálně ANO Chemicky Je z nich složena každá látka Složení: Atomové jádro (protony, neutrony) Elektronový obal (elektrony) NE Elektroneutrální částice: počet protonů
Příklady Kosmické záření
Příklady Kosmické záření Kosmické částice 1. Jakou kinetickou energii získá proton při pádu z nekonečné výšky na Zem? Poloměr Zeměje R Z =637810 3 maklidováenergieprotonuje m p c 2 =938.3MeV. 2. Kosmickékvantum
Letní škola RADIOAKTIVNÍ LÁTKY a možnosti detoxikace
Letní škola 2008 RADIOAKTIVNÍ LÁTKY a možnosti detoxikace 1 Periodická tabulka prvků 2 Radioaktivita radioaktivita je schopnost některých atomových jader odštěpovat částice, neboli vysílat záření jádro
Základy molekulové fyziky a termodynamiky
Základy molekulové fyziky a termodynamiky Molekulová fyzika je částí fyziky, která zkoumá vlastnosti látek na základě jejich vnitřní struktury, pohybu a vzájemného silového působení částic, z nichž jsou
Stavba atomu: Atomové jádro
Stavba atomu: tomové jádo Výzkum stuktuy hmoty: Histoie Jen zdánlivě existuje hořké či sladké, chladné či hoké, ve skutečnosti jsou pouze atomy a pázdno. Démokitos, 46 37 př. n.l. Heni Becqueel 85 98 objev
8.1 Elektronový obal atomu
8.1 Elektronový obal atomu 8.1 Celkový náboj elektronů v elektricky neutrálním atomu je 2,08 10 18 C. Který je to prvek? 8.2 Dánský fyzik N. Bohr vypracoval teorii atomu, podle níž se elektron v atomu
Hmotnostní spektrometrie. Historie MS. Schéma MS
Hmotnostní spektrometrie MS mass spectrometry MS je analytická technika, která se používá k měření poměru hmotnosti ku náboji (m/z) u iontů původně studium izotopového složení dnes dynamicky se vyvíjející
Základy Mössbauerovy spektroskopie. Libor Machala
Základy Mössbauerovy spektroskopie Libor Machala Rudolf L. Mössbauer 1958: jev bezodrazové rezonanční absorpce záření gama atomovým jádrem 1961: Nobelova cena Analogie s rezonanční absorpcí akustických
Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115
Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 5 Číslo projektu: CZ..07/.5.00/34.040 Číslo šablony: 7 Název materiálu: Ročník: Identifikace materiálu: Jméno autora: Předmět: Tématický celek: Atom
1. Struktura hmoty. Následující schéma uvádí tento pojem do souvislosti s dalším
1. Struktura hmoty Hmota je tvořena z hlediska vnějšího pohledu různými látkami. Následující schéma uvádí tento pojem do souvislosti s dalším členěním: Atomy jsou tvořeny elementárními částicemi (pojem
DUM č. 15 v sadě. 12. Fy-3 Průvodce učitele fyziky pro 4. ročník
projekt GML Brno Docens DUM č. 15 v sadě 12. Fy-3 Průvodce učitele fyziky pro 4. ročník utor: Miroslav Kubera Datum: 27.05.2014 Ročník: 4B notace DUMu: Prezentace je souhrnem probírané tématiky. Ve stručném
Látkové množství n poznámky 6.A GVN
Látkové množství n poznámky 6.A GVN 10. září 2007 charakterizuje látky z hlediska počtu částic (molekul, atomů, iontů), které tato látka obsahuje je-li v tělese z homogenní látky N částic, pak látkové
Hmotnostní spektrometrie
Hmotnostní spektrometrie Princip: 1. Ze vzorku jsou tvořeny ionty na úrovni molekul, nebo jejich zlomků (fragmentů), nebo až volných atomů dodáváním energie, např. uvolnění atomů ze vzorku nebo přímo rozštěpení
2. Elektrotechnické materiály
. Elektrotechnické materiály Předpokladem vhodného využití elektrotechnických materiálů v konstrukci elektrotechnických součástek a zařízení je znalost jejich vlastností. Elektrické vlastnosti materiálů
Atom jeho složení a struktura Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje
Atom jeho složení a struktura Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 16.3.2009,vyhotovila Mgr. Alena Jirčáková Atom atom (z řeckého átomos nedělitelný)
Atom a jeho elementární částice [1]
Atom a jeho elementární částice [1] Číslo projektu Název školy Předmět CZ.1.07/1.5.00/34.0425 INTEGROVANÁ STŘEDNÍ ŠKOLA TECHNICKÁ BENEŠOV Černoleská 1997, 256 01 Benešov CHEMIE Tematický okruh Téma Obecná
Úvod do moderní fyziky. lekce 4 jaderná fyzika
Úvod do moderní fyziky lekce 4 jaderná fyzika objevení jádra 1911 - z výsledků Geigerova Marsdenova experimentu Rutheford vyvodil, že atom se skládá z malého jádra, jehož rozměr je 10000 krát menší než
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Předmět: LRR/CHPB1/Chemie pro biology 1 Struktura hmoty - atomu Mgr. Karel Doležal Dr. Cíl přednášky: seznámit posluchače se
6.3.5 Radioaktivita. Předpoklady: Graf závislosti vazebné energie na počtu částic v jádře pro částice z minulé hodiny
6.3.5 Radioaktivita Předpoklady: 6304 Graf závislosti vazebné energie na počtu částic v jádře pro částice z minulé hodiny Vazebná energie na částici [MeV] 10 9 8 Vazebná energie [MeV] 7 6 5 4 3 1 0 0 50
Ullmann V.: Jaderná a radiační fyzika
Radionuklidové metody Jsou založeny na studiu přirozené, respektive uměle vzbuzené radioaktivity hornin. Radiometrické metody využívají přirozenou radioaktivitu hornin při vyhledávacím průzkumu a při geologickém
SBÍRKA ŘEŠENÝCH FYZIKÁLNÍCH ÚLOH
SBÍRKA ŘEŠENÝCH FYZIKÁLNÍCH ÚLOH MECHANIKA MOLEKULOVÁ FYZIKA A TERMIKA ELEKTŘINA A MAGNETISMUS KMITÁNÍ A VLNĚNÍ OPTIKA FYZIKA MIKROSVĚTA ATOM, ELEKTRONOVÝ OBAL 1) Sestavte tabulku: a) Do prvního sloupce
Molekulová fyzika a termika. Přehled základních pojmů
Molekulová fyzika a termika Přehled základních pojmů Kinetická teorie látek Vychází ze tří experimentálně ověřených poznatků: 1) Látky se skládají z částic - molekul, atomů nebo iontů, mezi nimiž jsou
INTEGROVANÁ STŘEDNÍ ŠKOLA TECHNICKÁ BENEŠOV Černoleská 1997, Benešov Chemie. Atom a jeho elementární částice - Pracovní list. Ročník 1.
Číslo projektu Název školy Předmět CZ.107/1.5.00/34.0425 INTEGROVANÁ STŘEDNÍ ŠKOLA TECHNICKÁ BENEŠOV Černoleská 1997, 256 01 Benešov Chemie Tematický okruh Téma Ročník 1. Autor Obecná chemie Datum výroby
vysokoteplotního plazmatu na tokamaku GOLEM
Měření základních parametů vysokoteplotního plazmatu na tokamaku GOLEM J. Krbec 1 1 České vysoké učení technické v Praze Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská U3V Fyzika přátelsky / Aplikované přírodní
ATOM VÝVOJ PŘEDSTAV O SLOŽENÍ A STRUKTUŘE ATOMU
Předmět: Ročník: Vytvořil: Datum: CHEMIE PRVNÍ Mgr. Tomáš MAŇÁK 20. říjen 202 Název zpracovaného celku: ATOM VÝVOJ PŘEDSTAV O SLOŽENÍ A STRUKTUŘE ATOMU Leukippos, Démokritos (5. st. př. n. l.; Řecko).
Spektrometrie záření gama
Spektrometrie záření gama M. Kroupa, Gymnázium Děčín, trellac@centrum.cz B. Dvorský, Gymnázium Šternberk, bohuslav.dvorsky@seznam.cz Abstrakt Tento článek pojednává o spektroskopii záření gama. Bylo měřeno
Opakování
Slabé vazebné interakce Opakování Co je to atom? Opakování Opakování Co je to atom? Atom je nejmenší částice hmoty, chemicky dále nedělitelná. Skládá se z atomového jádra obsahujícího protony a neutrony
atom Lomonosov Lavoisier Dalton Proutova modely atomů Thomsonův kladným elektronů vysílají elektromagnetické záření nedostatky: počet původ
Modely atomu Pojem atom byl zaveden již antickými filozofy (atomos = nedělitelný), v moderní fyzice vyslovili první teorii o stavbě hmoty Lomonosov, Lavoisier, Dalton (poč. 19 stol.): tomy různých prvků
Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice
KAPITOLA 2: PRVEK Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora
Zákony ideálního plynu
5.2Zákony ideálního plynu 5.1.1 Ideální plyn 5.1.2 Avogadrův zákon 5.1.3 Normální podmínky 5.1.4 Boyleův-Mariottův zákon Izoterma 5.1.5 Gay-Lussacův zákon 5.1.6 Charlesův zákon 5.1.7 Poissonův zákon 5.1.8
K MOŽNOSTEM STANOVENÍ OLOVA
K MOŽNOSTEM STANOVENÍ OLOVA 210 Jaroslav Vlček Státní ústav radiační ochrany, Bartoškova 1450/28, 140 00 Praha 4 Radionuklid 210 Pb v přírodě vzniká postupnou přeměnou 28 U (obr. 1) a dále se mění přes
Částicové složení látek atom,molekula, nuklid a izotop
Částicové složení látek atom,molekula, nuklid a izotop ATOM základní stavební částice všech hmotných těles jádro 100 000x menší než atom působí jaderné síly p + n 0 [1] e - stejný počet protonů a elektronů
10. Energie a její transformace
10. Energie a její transformace Energie je nejdůležitější vlastností hmoty a záření. Je obsažena v každém kousku hmoty i ve světelném paprsku. Je ve vesmíru a všude kolem nás. S energií se setkáváme na
Mezony π, mezony K, mezony η, η, bosony 1
Mezony π, mezony K, mezony η, η, bosony 1 Mezony π, (piony) a) Nabité piony hmotnost, rozpady, doba života, spin, parita, nezachování parity v jejich rozpadech b) Neutrální piony hmotnost, rozpady, doba
Test vlastnosti látek a periodická tabulka
DUM Základy přírodních věd DUM III/2-T3-2-08 Téma: Test vlastnosti látek a periodická tabulka Střední škola Rok: 2012 2013 Varianta: A Zpracoval: Mgr. Pavel Hrubý Mgr. Josef Kormaník TEST Test vlastnosti
Chemické výpočty. výpočty ze sloučenin
Cheické výpočty výpočty ze sloučenin Cheické výpočty látkové nožství n, 1 ol obsahuje stejný počet stavebních částic, kolik je atoů ve 1 g uhlíku 1 C počet částic v 1 olu stanovuje Avogadrova konstanta
Prvek, nuklid, izotop, izobar, izoton
Prvek, nuklid, izotop, izobar, izoton A = Nukleonové (hmotnostní) číslo A = počet protonů + počet neutronů A = Z + N Z = Protonové číslo, náboj jádra Prvek = soubor atomů se stejným Z Nuklid = soubor atomů
Protonové číslo Z - udává počet protonů v jádře atomu, píše se jako index vlevo dole ke značce prvku
Stavba jádra atomu Protonové Z - udává protonů v jádře atomu, píše se jako index vlevo dole ke značce prvku Neutronové N - udává neutronů v jádře atomu Nukleonové A = Z + N, udává nukleonů (protony + neutrony)
212 a. 5. Vyzáří-li radioaktivní nuklid aktinia částici α, přemění se na atom: a) radia b) thoria c) francia d) protaktinia e) zůstane aktinium
Pracovní list - Jaderné reakce 1. Vydává-li radionuklid záření alfa: a) protonové číslo se zmenšuje o 4 a nukleonové číslo se nemění b) nukleonové číslo se změní o 4 a protonové se nemění c) protonové
Chemické repetitorium. Václav Pelouch
ZÁKLADY OBECNÉ A KLINICKÉ BIOCHEMIE 2004 Chemické repetitorium Václav Pelouch kapitola ve skriptech - 1 Anorganická a obecná chemie Stavba atomu Atom je nejmenší částice hmoty, která obsahuje jádro (složené