MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lékařská fakulta LEKTINY Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Veronika Březková Vypracovala: Lenka Čtvrtníčková obor Výživa člověka Brno, květen

2 Anotace: Čtvrtníčková, L.: Lektiny Tato bakalářská práce shrnuje současné poznatky o lektinech, jejichž vlastností je aglutinovat erytrocyty, a tím negativně působit na organismus. Lektiny se dělí na rostlinné, živočišné, virové a bakteriální. Mnohé lektiny se díky svým vlastnostem využívají v medicíně pro terapeutické účely, ve výzkumu rakoviny nebo v jiných odvětvích medicíny a výzkumu. O účincích lektinů se především spekuluje v souvislosti s dietami podle krevních skupin. Doktor D Adamo ve své knize Výživa a krevní skupiny sestavil tyto diety na základě svých poznatků z praxe, kde každý pacient reagoval na stejnou dietu různě. Po delším zkoumání zjistil, že je to dáno odlišnou krevní skupinou pacientů. Lektiny obsažené v potravinách, které mají schopnost aglutinovat jen s určitou krevní skupinou, tak mohou u lidí s jinou krevní skupinou působit škodlivě na jejich organismus. Součástí této práce je i praktická část, která je zaměřena na zhodnocení jídelníčků sestavených pro jednotlivé krevní skupiny s výživovými doporučeními. Toto zhodnocení by mělo poukázat na případné deficity některých potřebných živin u lidí stravujících se tímto způsobem, jelikož každá dieta preferuje určité druhy potravin. Klíčová slova: lektiny, adheze, krevní skupiny, výživa 2

3 Abstract: Čtvrtníčková, L.: Lectins This thesis summerizes a present knowledge of lectines, the feature of which is to agglutinate erythrocytes and thus negatively affect the organism. Lectins could be divided into plant, animal, virus and bacterial ones. For their qualities many lectins are used in medicine for currative effect and in cancer research or in other branches of medicine and research. Effects of lectins are mainly discussed in connection with diets by blood groups. In his book Eat Right 4 Your Type doctor D Adamo sets these diets based on his experience, when each patient reacted differently on the same diet. After some research he found out that this happens because of different blood groups of patients. Lectins contained in foodstuff that agglutinate only with a specific blood group can cause harm to people with a different blood group. An applied part of this thesis evaluates menus set for particular blood groups with diet recommendations. This evaluation should point at relevant shortage of essential nutritive substnces with people dieting this way, as each diet prefers particular kinds of foodstuff. Key words:lectins, adhesion, blood groups, nourishment 3

4 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Veroniky Březkové a uvedla jsem v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. Souhlasím, aby práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována dle platných norem. V Brně dne.... podpis 4

5 Obsah Seznam tabulek... 7 Seznam obrázků... 8 Seznam zkratek... 9 Poděkování ÚVOD LEKTINY OBECNĚ ROZDĚLENÍ LEKTINŮ DLE PŮVODU Rostlinné lektiny Živočišné lektiny Virové lektiny Bakteriální lektiny VLASTNOSTI A FUNKCE LEKTINŮ Vlastnosti rostlinných lektinů Vlastnosti živočišných lektinů Vlastnosti virových a bakteriálních lektinů KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM VYUŽITÍ LEKTINŮ V MEDICÍNĚ Rostlinné lektiny: potenciální v léčbě rakoviny Antiadhezivní terapie SPOJENÍ LEKTINŮ S KREVNÍMI SKUPINAMI A DIETAMI PODLE KREVNÍCH SKUPIN Krev a krevní skupiny Princip stravování podle krevních skupin Plán pro krevní skupinu 0:LOVEC Plán pro krevní skupinu A: PĚSTITEL Plán pro krevní skupinu B: KOČOVNÍK Plán pro krevní skupinu AB: ZÁHADA

6 7.3 Kritické zhodnocení diety podle krevních skupin ZHODNOCENÍ JÍDELNÍČKŮ DIETY PODLE KREVNÍCH SKUPIN Cíl práce Metodika Výsledky Diskuze ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH

7 Seznam tabulek Tabulka 1: Rostlinné lektiny Tabulka 2: Živočišné lektiny

8 Seznam obrázků Obrázek 1: Možné cesty endocytózy Obrázek 2: Cesty komplementového systému Obrázek 3: Adhezivní a antiadhezivní mikrobiální terapie Obrázek 4: Vyhodnocení jídelníčku pro krevní skupinu O Obrázek 5: Vyhodnocení jídelníčku pro krevní skupinu A Obrázek 6: Vyhodnocení jídelníčku pro krevní skupinu B Obrázek 7: Vyhodnocení jídelníčku pro krevní skupinu AB

9 Seznam zkratek C1-INH Con-A CRDs DBA DC-SIGN ESL-1 GlyCAM-1 GSL-I B4 HA ICAM-3 LPS LTL MadCAM-1 MAC MASP-1, 2, 3 MBL (P) NANA PA IL, PA IIL PAMPs PHA PSGL-1 RCA RNA SBA SP-A, SP-D sle x TCR WGA C1 inhibitor Concanavalin A (lektin z chlebovníku) Carbohydrate Recognition Domains Dolichos biflorus aglutinin (lektin z míny dvoukvěté) Dendritic Cell-Specific ICAM-3 Grabbing Non-integrin E-Selektin Ligand-1 Glycosylated Cell Adhesion Molekule Griffonia simplicifolia lektin Hemaglutinační aktivita Inter Cellular Adhesion Molecule LipoPolySacharid Lotus tetragonolobus lektin (lektin z lotosu) Mucosal Addressin Cell Adhesion Molekule Membrane Attack Complex MBP-Associated Serine Protease Mannose-Binding Lektin (Protein) (manózu vázající lektin) N-acetylneuraminová kyselina Lektiny z Pseudomonas aeruginosa Pathogen Associated Molecular Patterns Phytohemaglutinin (lektin z fazolí) P-Selektin Glycoprotein Ligand-1 Ricinus communis aglutinin (ricin) Ribonucleic acid (ribonukleová kyselina) Soybean aglutinin (sójový lektin) Pulmonary Surfactant Protein A, D (lektiny na sliznici dýchacích cest) sialyl Lewis x Receptor T-lymfocytů Wheat germ aglutinin (lektin z pšenice) 9

10 Poděkování Ráda bych tímto poděkovala Mgr. Veronice Březkové za odborné vedení a připomínky v průběhu zpracování bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala MVDr. Halině Matějové za cenné informace a studijní materiály. 10

11 1 ÚVOD S lektiny se spousta lidí poprvé setká při čtení knihy Výživa a krevní skupiny od naturopatického doktora Petera J. D Adama, který tuto knihu napsal podle svých zkušeností s klienty, kteří na stejnou dietu reagovali jinak. Dieta dle krevních skupin je zaměřena na přítomnost lektinů, které se nachází v rostlinných nebo v živočišných potravinách. Podle diety mají lektiny svou vlastností aglutinovat některé erytrocyty krevních skupin působit na trávicí systém a zapříčinit tak různá onemocnění. Lektiny jsou samostatnou skupinou proteinů účastnících se mnoha dějů. Název lektin pochází z řeckého slova legere - vybrat si a byl této skupině dán až v roce Ale jejich historie sahá až do konce 19. století. Praktická část je zaměřena na zhodnocení jídelníčků sestavených pro jednotlivé krevní skupiny dietou podle krevních skupin s výživovými doporučeními. Cílem mé bakalářské práce je sepsat současné poznatky o lektinech a na základě těchto poznatků zhodnotit věrohodnost předkládaných souvislostí lektinů s dietami dle krevních skupin. 11

12 2 LEKTINY OBECNĚ Za první nalezené lektiny se považovaly lektiny z rostlinné říše, které byly pojmenovány aglutininy pro jejich schopnost aglutinovat erytrocyty (vázat se na jejich sacharidové struktury na povrchu). Patří sem WGA - wheat (pšenice) germ aglutinin, RCA - Ricinus (ricin) communis aglutinin. Po zjištění, že se lektiny nachází i v ostatních typech organismů, byly lektiny nazývány hemaglutininy. Tento název se dále používá pro virové lektiny. Lektiny jsou využívané jako nástroje v biochemii, buněčné biologii a imunologii, stejně jako v diagnostice a pro terapeutické účely ve výzkumu rakoviny. Je známo, že skoro každá buňka přenáší sacharidy na svém povrchu, čímž poskytuje základní proteinové interakce u nichž lektiny tvoří důležitou třídu. A právě proto se studie o lektinech staly neocenitelné v porozumění molekulárním mechanismům v různých buněčných procesech (5, 10, 31). Charakteristika lektinů Lektiny jsou velikou a důležitou skupinou proteinů, které dokáží s vysokou mírou specifiky rozpoznávat a vázat cukry ať už volné, nebo vázané na glykoproteinech, glykolipidech nebo oligosacharidových zbytcích na povrchu buněk (10, 31). Podle rozpoznávaných monosacharidů nacházejících se v sacharidových strukturách, které jsou součástí virů, na povrchu buněk živočichů, v glykokonjugátech a též na erytrocytech, jsou lektiny rozděleny do pěti základních skupin, které preferují: MANÓZU FUKÓZU N-ACETYLGLUKOSAMIN GALAKTÓZU/N-ACETYLGALAKTOSAMIN N-ACETYLNEURAMINOVOU (SIALOVOU) KYSELINU (5) Lektiny vykazují také příbuzenský vztah k určitým typům buněk. I malé změny ve struktuře vazeb mohou vyústit ve velké změny na lektinové specifitě a zároveň její biologické aktivitě (10). 12

13 3 ROZDĚLENÍ LEKTINŮ DLE PŮVODU K rozdělení lektinů na rostlinné, živočišné, bakteriální a virové vedlo zjištění, že se lektiny nenachází pouze v rostlinné říši. 3.1 ROSTLINNÉ LEKTINY Rostlinné lektiny jsou unikátní skupinou proteinů a glykoproteinů se silnou biologickou aktivitou. Nachází se v potravinách, jako jsou obiloviny, kukuřice, rajčata, oříšky, fazole, banány, hrášek, čočka, sója, houby, rýže a brambory. Kromě potravinových zdrojů je možné najít rostlinné lektiny také ve vegetativních tkáních, listech, stoncích, kůře, cibulkách, hlízách nebo oddencích, jak je zřejmé z tabulky 1 (10). Tabulka 1: Rostlinné lektiny (10) 13

14 Lektiny zástupců čeledi morušovníkovitých (Moraceae) Jacalin nacházející se v Artocarpus integrifolia (chlebovník) byl definovaný jako polyspecifický lektin, který kromě galaktózy rovněž působí s manózou, manózou obsahující glykany, glukózou, N-acetylneuraminovou kyselinou (NANA) a N- acetylmuramovou kyselinou. Lektiny příbuzné jacalinu, které mohou vázat galaktózu anebo manózu, můžeme nalézt ve zralém banánu (Musa acuminata L) (10). Luštěninové lektiny Konkanavalin A (Con-A) izolovaný ze semen bobovité rostliny Canavalia ensiformis a fytohemaglutinin A (PHA) ze semen červených fazolí. Tyto lektiny působí na lymfocyty (zvláště T-lymfocyty) jako mitogeny, to znamená, že vyvolávají podobné reakce jako antigeny, kterými jsou proliferace, produkce cytokinů. Ale oproti antigenům aktivují většinu lymfocytů v experimentálním vzorku a ne pouze tu nepatrnou část, která nese TCR (receptor T-lymfocytů) patřičné specifity (7). Sojový lektin (SBA) izolovaný z Glycine max (sója) je glykoprotein obsahující D-manózu a N acetyl D-glukosamin, který má kromě schopnosti aglutinovat erytrocyty také schopnost prioritně aglutinovat maligní buňky (19). Sojový lektin a ostatní luštěninové lektiny se dávají do souvislosti s lidským metabolismem a střevními potížemi, jako je nauzea (nucení ke zvracení) nebo diarrhoe (průjem). Vysvětlení v podkapitole 4.2 na příkladu fazolí (Phaseolus vulgaris) (33). Lektiny zástupců čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae) Ricin (RCA) je toxický protein izolovaný z Ricinus communis (skočec obecný), který se skládá ze dvou řetězců A a B spojených disulfidickými můstky. Každý z řetězců má různé funkce (1, 10). Největší pozornost získal v poslední době jako potenciální biologická zbraň. Je to dáno jeho poměrně snadnou výrobou a dlouhou skladovatelností ve formě aerosolu. Jeho účinky jsou zvláště ovlivňovány játra, ledviny, lymfatické uzliny a plíce. Navíc způsobuje vysokou horečku a působí společně s elektrolyty a také metabolismem hormonů (1). 14

15 3.2 ŽIVOČIŠNÉ LEKTINY U živočišných lektinů rozeznáváme dva základní typy galektiny a C-lektiny. Další typy jsou uvedeny v tabulce 2. Tabulka 2: Živočišné lektiny (31) Podskupina Calnexin Glc 1 Man 9 Typické sacharidové ligandy M-typ Man 8 ER L-typ P-typ C-typ S-typ (galektiny) I-typ (siglekty) R-typ různé Man-6-fosfát, různé různé ß-D-Gal sialové kyseliny různé Lokalizace ER (endoplasmatické retikulum) ER, GA (Golgiho aparát) sekreční cesta (ER, GA, sekreční granule, lysozom) plasmatická membrána, extracelulární prostor cytoplasma, extracelulární prostor plasmatická membrána GA, plasmatická membrána F-box lektiny (GlcNAc) 2 cytoplasma fikoliny chitináze podobé lektiny F-typ intelektiny GlcNAc, GalNAc plazmatická membrána, extracelulární prostor Příklady funkcí kontrola správného sbalení glykoproteinů asociovaná v ER degradace glykoproteinů asociovaná s ER třídění proteinů třídění proteinů z GA, degradace glykoproteinů v ER buněčná adheze (selektiny), vrozená imunita (collectiny), (vazebná aktivita závislá na Ca 2+ ) regulace cytoplasmatických dějů (např. apoptóza), prokřížení extracel. glykoproteinů (aktivita závislá na přítomnosti thiolových skupin SH) buněčná adheze třídění enzymů, regulace glykoproteinových hormonů degradace špatně sbalených proteinů vrozená imunita chito-oligosacharidy extracelulární metabolismus kolagenu oligosacharidy zakončené fukózou Gal, galaktofuranóza, pentózy extracelulární plazmatická membrána, extracelulární prostor vrozená imunita vrozená imunita, oplodnění, embryogeneze 15

16 Galektiny Jako galektiny se v současnosti označují bílkoviny, které obsahují lektinovou doménu S typu (aktivita závislá na thiolových [SH] skupinách). Galektiny se s vysokou afinitou váží na sacharidové zbytky obsahující β-galaktosid. Mohou reagovat např. s protilátkami třídy IgE a receptorem pro FceR I (vysokoafinní receptor). Pravděpodobně budou moci modulovat biologické aktivity těchto imunologicky významných struktur (14). C-lektiny Klasické C-lektiny obsahují tzv. rozpoznávací domény sacharidu CRDs (carbohydrate recognition domains), které váží sacharidové struktury. K jejich navázání vyžadují mít ve své struktuře vazebného místa vápník (Ca). Ionty vápníku se přímo zapojují do obou vazeb ligandu, stejně jako do udržování strukturální integrity CRD nutné pro lektinovou aktivitu. C-lektiny obsahují lektinovou rýhu skládající se ze dvou antiparalelních β-řetězců a dvou α-helixů. C-lektiny jsou buď produkované jako transmembránové proteiny, nebo vylučované jako rozpustné proteiny (6). Rozpustné C-lektiny Proteiny A (SP-A, Pulmonary Surfactant Protein) a D (SP-D) podobné plicnímu surfaktantu vylučované z luminálního povrchu plicních epitelových buněk (6). Mannose - binding protein (MBP) bývá také nazýván mannose - binding lektin (MBL). MBP byl poprvé izolovaný ze séra králíků a následně nalezen i v séru a játrech lidí a hlodavců (15). Tento MBP je přirozeným sérovým Ca - dependentním lektinem (32), který je rozdělený do tří domén: první bohatá na cystein na NH 2 - konci domény, která stabilizuje α-helix druhého kolagenu podobné domény a třetí COOH - konec sacharidu vazebné oblasti (15). Váže se na sacharidy na povrchu patogenního organismu, jako jsou viry, bakterie nebo houby, kde může aktivovat komplementový systém nebo jednat přímo jako opsonin (32). 16

17 Pomocí fagocytózy slouží MBP v roli opsoninu pro odstranění patogenů bohatých na manózu (15). Transmembránové C-lektiny Tyto lektiny se mohou dělit na dvě skupiny, v závislosti na orientaci jejich amino (N) konců. Podle nich se dělí na typ I. a typ II. C-lektinů. DC-SIGN (Dendritic Cell-Specific ICAM-3 Grabbing Non-integrin) je jedním z transmembránových C-lektinů, který je jak buněčným receptorem adheze (přilnavosti) tak receptorem rozpoznávacím patogeny. Je schopný zprostředkovat přenos kontaktu mezi dendritickými buňkami a T-lymfocyty vazbou k ICAM-3 (InterCellular Adhesion Molecule) (6). Selektiny jsou transmembránové glykoproteiny I. typu, které obsahují tři strukturně příbuzné adhezivní receptory označované podle typů buněk, na kterých se vyskytují. Dělíme je tedy na L (leukocytární), E (endoteliální) a P (platelet, trombocytární) selektiny. Molekuly selektinů jsou si strukturně velmi podobné. Každá z nich nese na svém N - konci doménu podobnou lektinu C-typu, pomocí níž váže specifické sacharidové struktury na jiných buňkách. Selektiny mají zásadní význam při počátečních fázích zachycování leukocytů na endoteliích (13, 14). P-selektin (CD62P) je glykoprotein o molekulové hmotnosti Nachází se na povrchu aktivovaných trombocytů a endotelových buněk. Ligandem pro P- selektin je několik membránových molekul obsahujících sacharidovou strukturu označovanou jako sialyl Lewis x (sle x ). Vazba na sle x je nízkoafinní. P-selektin se váže i s molekulou označovanou jako PSGL-1 (P-Selektin Glycoprotein Ligand-1). E-selektin (CD62E) je exprimován endotelovými buňkami. E-selektin se s nízkou afinitou váže na strukturu sle x. Dalšími ligandy je molekula ESL-1 (E-Selektin Ligand-1). Vazba E-selektinu na ESL-1 je biologicky důležitá. L-selektin (CD62L) je jediným ze selektinů, který je zapojen v procesech cílené migrace lymfocytů. Účastní se však i na zánětové reakci, zvláště na jejích pozdních fázích. Jedním z ligandů pro L-selektin je opět struktura sle x, ke které se váže s nízkou afinitou. Na povrchu buněk vysokého endotelu postkapilár lymfatických uzlin jsou vyjádřeny tři různé ligandy pro L-selektin. Jedná se o molekuly GlyCAM-1 (Glycosylated Cell Adhesion Molekule), Madam-1 (Mucosal Addressin Cell Adhesion Molekule), dále o molekulu S gp 200 a molekulu CD34 (14). 17

18 3.3 VIROVÉ LEKTINY Známým virovým lektinem je chřipkový hemaglutinin, který se podílí na přichycení viru na povrch hostitelské tkáně. Chřipka se řadí mezi viry obalené, což znamená, že obsahuje genetické informace, proteinový plášť, tzv. kapsidu, a navíc ještě vnější lipoproteinový obal tvořený z plasmatické membrány hostitelské tkáně. Genetické informace jsou uložené v nukleové kyselině RNA (ribonukleová kyselina - Ribonucleic acid) nezbytné pro realizaci reprodukce viru, označované jako genom. Důležitými povrchovými antigeny virů chřipky jsou hemaglutinin a neuraminidasa. Hemaglutinin se skládá ze dvou glykoproteinů, HA1 a HA2 spojených disulfidickou vazbou. Hemaglutinin a neuraminidasa jsou proměnlivé a podmiňují rozlišování antigenních subtypů a variant (3). Pro rozmnožení musí viry doručit svůj genom do hostitelské buňky, aby začal proces replikace. Některé druhy virů dokáží přímo penetrovat plasmatickou membránou a vstříknou svůj genetický materiál do cytoplasmy. Ale většina virů vstupuje do buňky cestou endocytózy, stejně tak i virus chřipky. Virus chřipky se díky využití vlastního buněčného mechanismu sloužícího k transportu látek do buněk dostává do buňky v podobě endozomů. K membránové penetraci a následnému uvolnění virového genomu dochází díky kyselému ph endozomů. Ten je pak importován (putuje) do jádra, kde dochází k množení a propuknutí infekce (16). V následujícím textu jsou popsány jednotlivé cesty endocytózy. Endocytóza je mechanismus přenosu látek a částic z vnějšího prostředí do buňky. Buněčná membrána se vchlipuje a odškrcením vznikne nitrobuněčný váček. Obsahující buď mimobuněčnou tekutinu nebo pevné částice (17). Buněčná endocytóza zahrnuje fagocytózu a pinocytózu (obrázek 1). Fagocytóza je typicky vymezena pro specializované buňky jako makrofágy a je hlavně využívána k pohlcování velkých částic a bakterií. Pinocytóza může nastat různými mechanismy: makropinocytózou, klathrinem řízenou endocytózou, caveolinem řízenou endocytózou a klathrin a caveolin závislými cestami. Makropinocytóza je často spojována s membránou indukovanou růstovým faktorem a výčnělky, které se pak uzavřou, aby vytvořily endocytický vezikul nazývaný jako makropinozomy. 18

19 Klathrinem řízená endocytóza nastane koncentrací receptorů a vazebných ligandů v klathrinem pokrytých jamkách, které se uskřípnou z plazmy do membrány a zformují klathrinem obalený vezikul. Vezikul se poté odbalí a splyne s jiným endocytickým vezikulem nebo endozomem (16). Obrázek 1: Možné cesty endocytózy (16) 3.4 BAKTERIÁLNÍ LEKTINY Bakteriální lektiny jsou typické ve formě podlouhlých submikroskopických multipodjednotek, známých jako fimbrie nebo pili. Fimbrie se vyskytují u gramnegativních bakterií, často vedle bičíků, protože jsou adhezivní a vedou ke spojování buněk (24). Nejlépe charakterizované z nich jsou manóza - specifický typ 1, galabióza - specifický typ P a N-acetylglukosamin-specifický typ Escherichia coli (22). Známé jsou i dva lektiny PA-IL a PA-IIL (dnes označované jako LecA a LecB) produkované patogením organismem Pseudomonas aeruginosa, která se projevují zvýšeným potenciálem virulence (27). Lektiny Pseudomonas aeruginosa Lektiny Pseudomonas aeruginosa váží specifické sacharidy. PA-IL váže galaktózu a PA-IIL váže fukózu a manózu. Díky těmto specifickým sacharidům jsou velmi užiteční pro studování glykosylových složek mléka. A mohou tak sloužit pro odhalení přítomnosti sacharidů, v odhadu jejich stupně, a pro zjištění, které z přítomných sacharidů jsou rozhodující pro zrušení bakteriální adheze (18). 19

20 PA-IIL je umístěný na vnější membráně, kde se zapojuje do tvorby biofirmu (27). Biofilmy jsou definovány jako strukturovaná mikrobiální společenství, uložená v mezibuněčné hmotě a adherující k inertním i živým povrchům. Biofilmy tedy svou strukturou připomínají tkáně vyšších organismů. Mnohdy je stavba biofilmu ještě složitější, protože se na jeho vzniku většinou podílí i desítky druhů mikrobů (28). PA- IIL může být pro své výhody v budoucnosti užíván jako nástroj pro standardizaci mléka nejen pro dětskou výživu, ale také pro léčbu infekcí odolných na různá antibiotika (18). 20

21 4 VLASTNOSTI A FUNKCE LEKTINŮ Je známo, že lektiny se účastní mnoha dějů, pro jejichž uskutečnění je nutné specifické rozpoznávání. K těmto dějům se řadí: imunologické reakce, kontakt buněk v tkáních, interakce patogenů s hostitelem, blastogenesi (rychlé rozmnožování buněk), aglutinaci (31). Je to z toho důvodu, že lektiny aglutinují s erytrocyty některých nebo všech krevních skupin in vitro. Mohou se reverzibilně vázat. Jak lektiny, tak jeho ligandy mohou být volné nebo vázané. Velmi slibnou strategií pro optimalizaci proteino-sacharidových interakcí a jejich biologických vlastností je jejich schopnost měnit tvar glykanu (10). Některé funkce lektinů a jejich široký potenciál aplikací: 1. Zemědělská biotechnologie v ochraně rostlin před insekticidy (proti hmyzu) 2. Klinická diagnosa I: diagnosa nemocí, jako rakoviny (např. lektin oříšku a jacalinu může specificky rozeznat povrch sacharidu, který je na rakovinových buňkách, také je to velmi užitečný ukazatel kvalitativního a kvantitativniho nedostatku CD4+ T-buněk v lidské imunodeficienci 3. Klinická diagnosa II:různé lektiny aglutinují sacharidy krevních skupin 4. Užití v laboratoři: v molekulární biologii a biotechnologii jsou lektiny nástroji pro proteinovou purifikaci (např. v afinitní chromatografii), slouží k analýze oligosacharidových struktur 5. Klinické využití: ošetřování, mitogenetické stimulanty, použití při transplantacích 6. Imunologické studie: mají vlastnosti imunosupresivní a imunomodulační, inhibují stimulované T-buňky, imobilizují Fc 7. Porozumění různým fyziologickým procesům, např. buněčně - signalizující události, využívání modifikované fyziologie ke zlepšení procesů nemoci 8. Rozvádí po těle léky (7) 21

22 4.1 VLASTNOSTI ROSTLINNÝCH LEKTINŮ Rostlinným lektinům je v několika pracích přisuzována možná úloha při symbiotickém soužití rostliny s některými bakteriemi. Takovým příkladem je symbióza bakterie Rhizobium - luštěniny (12). Mnohem více se o rostlinné lektiny zajímáme z hlediska jejich schopnosti odolávat trávení a citlivosti na vyšší teploty. Odolnost vůči trávení Významnou vlastností mnohých rostlinných lektinů je schopnost odolávat trávení a také přežít cestu skrz tenké střevo. Při průchodu střevem se naváží na gastrointestinální buňky, a tím vstoupí do krevního oběhu. Díky tomu si udrží po celou dobu plnou biologickou aktivitu, což má za následek narušení integrity střevního epitelu, a tím také absorpce a využití živin (10). Lektiny jsou totiž schopné i nespecificky interferovat v metabolismu vitaminů, aminokyselin, tuků a glukózy, jehož důsledkem je následné zpomalení růstu organismu. Kromě antinutričních účinků způsobují také gastroenteritidu, nauzeu a diarrhoe s následným úbytkem hmotnosti (33). Všeobecně se potravinové lektiny považovaly za toxické a antinutriční faktory. Mnohé z nich např. v rajčatech, čočce, hrášku, cizrně, fazolích nebo i v jiných běžných plodinách, toxické nejsou (10). Citlivost k vyšším teplotám Ačkoli některé lektiny jsou velmi citlivé na teplo užíváním jemných vařících metod, jako je suché ohřívání nebo vaření krátkou dobu, nejsou vždy všechny lektiny zničeny. Při vysokých teplotách jsou však většinou labilní (10). Inhibitory proteáz jsou ovšem tepelně stabilnější (9). Autoklávování, namáčení nebo toustování zcela zničí lektiny ve Phaseolus lunatus L nebo autoklávování lima fazolí po dobu 20 minut vede ke snížení všech antinutrientů jen ne tanninů (10). Za antinutrienty fazolí se považují fytochemikálie, které zahrnují polyfenoly (kondenzované tanniny, anthokyaniny), inhibitory proteáz, lektiny a kyselinu fytovou 22

23 (11). I když některé z těchto antinutrientů mohou snižovat stravitelnost proteinů fazolí, mohou se také používat v prevenci některých chronických onemocněních, jako rakoviny nebo srdečních chorob (11). A proto použitím konveční nebo mikrovlnné trouby se nedocílí inaktivace lektinů. Ohřívání v mikrovlnné troubě adekvátně zničilo hemaglutininové a trypsinové inhibitory ve většině luštěninových semínek, kromě fazolí, bez toho, aniž by ovlivnilo kvalitu proteinů. K nevratné lektinové denaturaci je zapotřebí použití autoklávu nebo vařící vody. Po 5 minutách vaření při teplotě 92 0 C byla hemaglutinační aktivita eliminována. Efekty termální (teplotní) inaktivace hemaglutinační aktivity (HA) se studovaly u dvou známých druhů fazolí (Phaseolus vulgaris). Chemická inaktivace F-I komponenty z Phaseolus vulgaris měla daleko větší efekt na aglutinační aktivitu a toxicitu než na F-II frakci. Oxidace tryptofanu totiž eliminovala aglutinaci, mitogenicitu a toxické aktivity obou frakcí (10). 4.2 VLASTNOSTI ŽIVOČIŠNÝCH LEKTINŮ Význam C-lektinů tedy spočívá ve správné funkci imunitního systému. Díky této vlastnosti jsou C-lektiny schopné rozpoznávat rozmanitost mikroorganismů, včetně virů, bakterií, hub a několika parazitních kmenů. Toto rozpoznávání patogenů je dáno specifikou (přesností) v důsledku rozdílů mezi ligandem glykosylace, molekulovými a strukturálními determinanty, které řídí interakci s PAMPs (Pathogen Associated Molecular Patterns) a mohou tak působit jako adhezivní anebo rozpoznávací receptory patogenů. PAMPs zahrnují gramnegativní bakterie lipopolysacharidů (LPS), grampozitivní bakterie peptidoglykanů a buněčnou stěnu polysacharidů hub (6). 4.3 VLASTNOSTI VIROVÝCH A BAKTERIÁLNÍCH LEKTINŮ Virový lektin hemaglutinin umožňuje viru chřipky uchycení na povrch buněk, tím umožní viru dostat se cestou endocytózy přes buněčnou membránu a tak dopraví svůj genom do buňky, aby mohl začít proces replikace (29). 23

24 Adheze patogenních organismů k hostitelským tkáním je v mnoha případech zprostředkována bakteriálními lektiny přítomnými na jejich povrchu, které se přichytí k sacharidovým zbytkům na povrchu hostitelských tkání (22). Adheze je totiž jedním z prvních kroků vzniku bakteriální infekce. Validita tohoto přístupu byla jasně demonstrována v experimentu na široké škále zvířat, od myší po opice, a nedávno též u člověka. Nárůst bakteriální rezistence vůči lékům vedl k vytvoření léčiv v antiadhezivní terapii sloužících k boji s infekčními nemocemi (20). Silnými inhibitory bakteriální adheze in vitro jsou polyvalentní (více vazebných míst) sacharidy nebo rozpustné sacharidy, které bakteriální povrchové lektiny rozpoznají a zablokují adhezi bakterií k zvířecím buňkám (22). 24

25 5 KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM Komplementový systém je tvořen zhruba 30 molekulami, které se většinou nacházejí v tělních tekutinách (plazma) nebo jsou vytvářeny na povrchu buněk, zvláště imunitního systému. Komplementový systém se podílí na identifikaci nebezpečných vzorů mikroorganismů, na které se některé složky komplementu váží. Takto označené mikroorganismy jsou potom účinně identifikovány povrchovými molekulami buněk imunitního systému, např. fagocytujícími buňkami. Plně aktivovaný komplement je schopen usmrcovat zvláště gramnegativní bakterie, neutralizovat viry a opsonizovat mikroorganismy (14). Nomenklatura komplementového systému Na první pohled je nomenklatura poměrně komplikovaná. Rozlišuje se 9 základních složek komplementu C, označovaných jako C1 - C9.(14) Tyto složky se nachází v séru v neaktivní formě. Aktivují se třemi způsoby: klasickou, alternativní cestou a MB (mannosa - binding) - lektinovou cestou. Celý komplementový systém se skládá z mnoha různých proteinů s efektorovými a regulačními funkcemi (2). Aktivace komplementového systému Aktivace komplementového systému je kaskádovitou reakcí, při níž produkty jedné reakce aktivují reakci další. Konečný komplex MAC (Membrane Attack Complex) vazbou na membránu způsobí lýzu a zničení buňky. V průběhu kaskády aktivace komplementu vznikají štěpy jednotlivých součástí (označované písmeny a, b.). Pro jednotlivé součásti komplementu existují na buňkách komplementové receptory (CR1-4) (2). Prevence poškození vlastních tkání před účinky komplementu je zajišťována plazmatickými a membránovými inhibitory (2). Lektinová cesta aktivace komplementu Lektinová cesta aktivace komplementu (obrázek 2) je zajišťována komplexem MBP a MASP-1, 2, 3 (MBP-Associated Serine Protease) a do značné míry je podobná 25

26 klasické cestě aktivace komplementu. Enzymově aktivní serinová proteináza MASP je schopna rovněž štěpit C4 složku a C2 složku komplementu za vzniku C3 konvertázy klasické cesty (tj. C4bC2a). Navíc MASP může zasahovat i do aktivace alternativní cesty, protože je schopen aktivovat přímo C3 složku komplementu za vzniku C3b, který se potom zapojí do aktivace alternativní cestou. Lektinová cesta aktivace komplementu je regulována inhibitorem C1 (C1-INH), podobně jako klasická cesta. Aktivace komplementu lektinovou cestou představuje první obranou linii zvláště u dětí, protože jejím prostřednictvím jsou eliminovány patogeny nesoucí ve svých povrchových strukturách manózu nebo N-acetylglukosamin (14). Pokud má ale MBP sníženou schopnost aktivovat složky komplementového systému, zvyšuje se jak riziko, tak vážnost infekcí, a může dokonce dojít k autoimunitním onemocněním (6). Obrázek 2: Cesty komplementového systému (vlastní úprava, 14) 26

27 6 VYUŽITÍ LEKTINŮ V MEDICÍNĚ Při postupném objevování a zkoumání různých lektinů byly zjištěny vlastnosti, které umožnily jejich využití v medicíně a ve vědě. V současnosti se studují sacharidové komponenty glykoproteinů a glykolipidů, izolují biomolekuly nebo celé buňky nesoucí určité sacharidové struktury za pomoci afinitní chromatografie, lektiny se využívají při histologických vyšetřeních pro detekci nádorových buněk, aktivaci T-lymfocytů, např. Con-A. Dále bylo zjištěno, že některé lektiny mohou působit jako mitogeny. Mitogeny jsou látky podporující dělení buněk. Jak už bylo výše zmíněno, lektiny mají jednu velkou vlastnost, a to aglutinovat (31). 6.1 ROSTLINNÉ LEKTINY: POTENCIÁLNÍ V LÉČBĚ RAKOVINY Ačkoli se díky celkové prevenci poměr nových případů rakoviny a úmrtí na rakovinu snižuje, dá se očekávat, že během několika dalších dekád se zdvojnásobí. Proto vzrůstá zájem o nové diagnostické a lékařské terapie, které využívají netradičních zdrojů. Epidemiologické studie naznačují, že konzumace diety založené na rostlinné stravě je vysoce příbuzná se snížením rizika vzniku rakoviny u určitých typů rakoviny. Je to možné díky faktu, že rostliny obsahují četné fyziologicky aktivní komponenty neboli fytochemikálie, které mohou měnit biochemické cesty spojené s počátkem rakoviny a jejím rozvojem. Mezi fytochemikálie, které jsou intenzivně studovány kvůli jejich roli v chemoprevenci, patří i lektiny. U několika lektinů se zjistilo, že mají vlastnosti, které jsou antikarcinogenní, ale pouze in vitro. In vivo a v případech lidských studií jsou používáni spíše jako terapeutičtí činitelé, vážící se hlavně na membránu rakovinových buněk a jejich receptory. Tím způsobí jejich cytotoxicitu (rozrušení buňky), apoptózu (programovaná buněčná smrt) a inhibici růstu nádoru buď aglutinací, nebo agregací (shlukování) karcinogenních buněk. Změnou produkce různých interleukinů nebo aktivováním různých proteinových kináz ovlivňují také imunitní systém(10). Lektiny jsou schopné vázat se na ribosomy a inhibovat syntézu proteinů. Dále jsou schopné modifikovat cyklus buňky, a to tím, že navodí non-apoptickou G1-fázi 27

28 akumulací mechanismu. Lektiny také mohou snížit aktivitu telomerázy a inhibovat vývoj krevních a lymfatických tkání (angiogeneze). Ačkoli lektiny mají potenciál antikarcinogenních činitelů, je zapotřebí provést ještě další výzkumy, které by měly také zahrnovat genomový a proteomický přístup (10). 6.2 ANTIADHEZIVNÍ TERAPIE Znepokojující vzrůst rezistence bakterií vůči lékům, především antibiotikům, vedl k hledání nových prostředků v boji proti bakteriálním infekcím. Jedním z přístupů v antiadhezivní terapii je použití činitelů, kteří zasahují do schopnosti bakterií přilnout k hostitelské tkáni. Těmito antiadhezivními činiteli jsou receptorové analogy anebo analogy adhezinů. Budoucnost antiadhezivní terapie bude záviset na zlepšení znalostí a specifitě bakteriální adheze a na vývoji vhodných antiadhezivních činitelů. Receptorové analogy jsou sacharidy, které jsou strukturně podobné těm, co se nacházejí na glykoproteinových a glykolipidových receptorech pro adhezi, a proto jednají jako kompetitivní inhibitory. Po prokázání manózy jako receptoru pro enterobakterie byla zjištěna sacharidová specifita mnoha bakterií, která vedla k vytvoření receptor - like sacharidů inhibujících adhezi patogenů na hostitelské buňky a tkáně. Koncentrace sacharidů vyžadované pro efektivní inhibici adheze in vitro jsou obvykle vysoké, v hodnotách milimolů, protože afinita sacharidů pro bakteriální lektiny je nízká (20). Analogy adhezinů jsou typické makromolekuly, které nejsou snadno dostupné a musí být zastoupeny v relativně vysoké koncentraci. Tyto látky jsou buď izolovány z původních zdrojů, nebo jsou uměle syntetizovány. Naváží se na receptor a kompetitivně zabrání adhezi bakterií. Navíc se musí brát na zřetel jejich toxicita a imunogenicita, které vedly k rozvoji relativně malých peptidů pro antiadhezivní terapii. 28

29 Obrázek 3: Adhezivní a antiadhezivní mikrobiální terapie (20) Mikroorganismy se pomocí svých adhezivních molekul vážou na receptory hostitelských buněk. Mikroorganismy bez adhezivních molekul jsou odplaveny čistícími mechanismy hostitelského organismu (A). V přítomnosti inhibitoru (analogu receptoru) je adheze znemožněna. Adheze patogenů vázajících se na jiný receptor není ovlivněna (B). Další složky inhibující adhezi bakterií jsou přítomné i v potravinách. Potraviny obsahují jednak směs inhibitorů nebo inhibitor s širokým spektrem aktivity, který může být obzvláště účinný. Některé složky potravin mohou mít prospěšný efekt na léčbu bakteriálních infekcí a mohou být tedy vhodnými kandidáty pro studium antiadhezivní terapie. Naopak některé složky potravin mohou být baktericidní a nebo bakteriostatické. Selektivní nátlak vyvolaný těmito složkami je nepředvídatelný (20). Tyto složky byly nalezeny např. v mateřském mléce nebo v extraktu z brusinek. Mateřské mléko je bohaté na oligosacharidy a další příbuzné sloučeniny, které dokáží vázat patogenní bakterie, zabránit adhezi a následné bakteriální infekci. Například relativní množství fukozylovaných oligosacharidů v mateřském mléce je spojeno s ochranou kojených novorozenců proti průjmu. Novorozenci tedy mají významně nižší riziko mírných až těžkých průjmů způsobených Campylobacter spp., pokud je mléko bohaté na fukozyl-2-laktózu. Dále např. laktoferrin dokáže zabránit navázání E. coli na HeLa buňky a erytrocyty. Sekreční komponenty, často se vyskytující ve značných koncentrácích v mateřském mléce, potlačují adhezi CFA-I enterotoxigenní E. coli na epiteliální buňky. Muciny jsou zase schopné zabránit adhezi S řasnaté E. coli na epiteliální buňky tváře. Lipidy kolostra inhibují adhezi Helicobacter pylori a Helicobacter mustelae na imobilizované glykolipidy. Navíc mateřské mléko také obsahuje antimikrobiální látky, jako lysozym, laktoperoxidásu a imunoglobuliny. 29

30 U brusinek (Vaccinium macrocarpon) byly zjištěny dvě složky s aktivními antiadhezivními účinky. Jednou z nich je protoanthocyanin a druhou je látka vlastnostmi podobná tanninu. Inhibuje adhezi uropatogenní E. coli., a navíc inhibuje koagregaci gramnegativních ústních bakterií mnohem více než koagregaci grampozitivních bakterií. Brusinkového extraktu se hojně využívá v terapii infekcí močového měchýře (20). Důkazy o významu adhezivních interakcí, zprostředkovaných selektinovými molekulami jsou patrné vzácnými případy primárních vrozených genetických defektů, které negativně ovlivňují fukosylaci glykoproteinů, protože je narušena funkce transporterů GDP-fukózy. Důsledkem je abnormální glykosylace některých molekul. Postižené osoby mají řadu vývojových abnormalit a jejich leukocyty nejsou schopné adherovat na endotelové výstelky. Syndrom se označuje jako LAD-2 (14). 30

31 7 SPOJENÍ LEKTINŮ S KREVNÍMI SKUPINAMI A DIETAMI PODLE KREVNÍCH SKUPIN V posledních letech se podařilo zásluhou lékařů, odborníků na výživu a dalších odborníků z řady organizací zabývajících se výživou přesvědčit velkou část veřejnosti, že výživa a způsob stravování je jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují naše zdraví a kvalitu života. Každá nová či nově oprášená dieta vzbudí mezi lidmi naději na získání ideální hmotnosti, zlepšení zdravotního stavu, kondice a v neposlední řadě na zlepšení imunity organismu pro lepší boj proti virům a infekcím (4, 25). Někteří lékaři zkoumali vztah častějšího výskytu určité choroby u dané krevní skupiny, i když tento vztah nebyl jednoznačně prokázán. Jedním z nich je americký specialista na přírodní medicínu Dr. Peter J. D Adamo, který si všiml, že různí pacienti reagují na stejnou dietu rozdílně. Za hlavní příčinu označil lektiny, které se vyskytují v rostlinných i živočišných potravinách a mohou být inkompatibilní s některou krevní skupinou (25). Tato inkompatibilita tkví u krevních skupin v rozdílných glykosylacích. Například DBA (Dolichos biflorus aglutinin) reaguje přednostně s krevní skupinou A 2, LTL s 0 a GSL-I B4 (Griffonia simplicifolia lektin) reaguje s krevní skupinou B (31). Jejich nepříznivé působení není dáno nestravitelností, ale jejich působením na imunitní systém (25). 7.1 KREV A KREVNÍ SKUPINY Krev Krev je tekutá tkáň složená z krevních elementů a plazmy. Její celkový objem představuje 4,5 až 6 litrů, což tvoří 6 až 8 % celkové tělesné hmotnosti. Z fyzikálního hlediska je krev suspenze buněčných elementů, a to erytrocytů (červených krvinek), lymfocytů (bílých krvinek) a trombocytů (krevních destiček) v krevní plazmě. Schopnost erytrocytů setrvat rozptýlené v plazmě (suspenzní stabilita) souvisí s měřením sedimentace krevních elementů. Další fyzikální vlastností krve je její viskozita. Ta závisí na složení krve a na rychlosti, jakou krev teče. Krev, respektive plazma, je součástí mimobuněčné (extracelulární) tekutiny. Tvoří samostatný oddíl intravazální tekutiny, tedy tekutiny protékající cévami (21). 31

32 Hlavní funkce krve: HOMEOSTATICKÉ 1. Účast v udržování stálosti vnitřního prostředí, osmotického tlaku a ph. 2. Zachování stálého objemu krve jako podmínky pro udržení arteriálního a venózního krevního tlaku. 3. Zástava krvácení, hemostáza, koagulace krve TRANSPORTNÍ 1. Přivádění živin a kyslíku k tkáním a odvádění zplodin a oxidu uhličitého z tkání. 2. Transport hormonů, vitaminů a jiných důležitých látek. 3. Transport tepla je významný pro řízení tělesné teploty - termoregulaci. OSTATNÍ Imunitní reakce jako obrana organismu proti infekci (30) Krevní skupiny Krevní skupiny byly dlouho studovány, ale definitivně určeny byly až na začátku tohoto století. Jedním ze dvou objevitelů krevních skupin u člověka byl profesor Jan Janský a druhým vídeňský lékař Karl Landsteiner. Rozeznává se systém antigenů AB0, Rh a další. Základním je systém AB0, v němž rozlišujeme čtyři krevní skupiny 0, A, B, AB. Tyto skupiny jsou charakterizovány přítomností antigenů na membráně erytrocytů a protilátkami v plazmě. Antigeny (aglutinogeny) A, B jsou chemicky tvořeny glykoproteiny. Přirozené protilátky se vytvářejí až v průběhu života, a to až po jednom roce a proti těm antigenům, které neobsahují vlastní červené krvinky (21). Skupina 0 (H) nemá na membránách erytrocytů antigeny A a B, má antigen H. V plazmě jsou protilátky anti-a a anti-b. Na konci základního řetězce je pouze jeden sacharid a to fukóza. Skupina A má genotyp AA a nebo A0, má antigen A a v plazmě přirozené protilátky anti-b. Základní řetězec obsahuje vedle antigenu 0 čili fukózy ještě N-acetylgalaktosamin. 32

33 Skupina B má genotyp BB a B0, antigen na erytrocytech je B, protilátky v plazmě anti-a. Základní řetězec obsahuje v případě krevní skupiny B vedle fukózy D- galaktózu. Skupina AB má antigeny na membránách erytrocytů A a B, nemá protilátky anti-a a anti-b v plazmě. Na základním řetězci krevní skupiny AB se nachází vedle fukózy jak N-acetyl-galaktosamin, tak D-galaktóza (8, 21). 7.2 PRINCIP STRAVOVÁNÍ PODLE KREVNÍCH SKUPIN Základní princip diety podle krevních skupin je založený na myšlence, že pro člověka jsou vhodné potraviny, na které je zvyklý již od pradávna. Dieta se rozčleňuje do čtyř skupin, jak je z názvu patrno, podle krevních skupin. Každá z diet podle krevních skupin zahrnuje šestnáct skupin potravin a v každé skupině jsou potraviny rozděleny do tří kategorií (8). Šestnáct skupin potravin MASO A DRŮBEŽ MOŘSKÉ PRODUKTY MLÉČNÉ VÝROBKY A VEJCE OLEJE A TUKY OŘECHY A SEMÍNKA FAZOLE A OSTATNÍ LUŠTĚNINY CEREÁLIE CHLÉB A PEČIVO OBILNÁ ZRNA A TĚSTOVINY ZELENINA OVOCE ŠTÁVY A TEKUTINY KOŘENÍ CHUŤOVÉ PŘÍSADY BYLINNÉ ČAJE RŮZNÉ NÁPOJE 33

34 Tři kategorie VYSOCE PROSPĚŠNÉ jsou potraviny, které působí jako LÉKY NEUTRÁLNÍ jsou potraviny, které ůčinkují jen jako POTRAVINY ZAKÁZANÉ jsou potraviny, které působí jako JEDY Každá krevní skupina má své vlastní reakce na určité potraviny, které jsou vyznačeny u jednotlivé diety podle krevní skupiny. Pro seznámení se se specifickými vlastnostmi vlastní krevní skupiny slouží základní prvky individuálního plánu jednotlivých krevních skupin, kterými jsou strava, udržení hmotnosti, výživové doplňky, kontrola stresu a charakteristika osobnosti (8). Přehledný seznam potravin pro jednotlivou krevní skupinu je v příloze Plán pro krevní skupinu 0:LOVEC Typické výživové charakteristiky krevní skupiny 0 KONZUMENT MASA ODOLNÝ TRÁVICÍ SYSTÉM NADMĚRNĚ AKTIVNÍ IMUNITNÍ SYSTÉM NESNÁŠÍ ADAPTACI NA NOVOU STRAVU A ZMĚNY PROSTŘEDÍ NEJLÉPE REAGUJE NA STRES INTENZIVNÍ FYZICKOU NÁMAHOU POTŘEBUJE ÚČINNÝ METABOLISMUS K UDRŽENÍ ŠTÍHLOSTI A ENERGIE (8) U těchto osob se častěji vyskytují poruchy srážení krve, snížená funkce štítné žlázy, záněty kloubů, žaludeční a dvanácterníkové vředy nebo alergie (4, 25). Výživová doporučení pro krevní skupinu 0 Lidé s krevní skupinou 0 mají silnou trávicí soustavu, ale také intoleranci vůči novému jídelníčku. Nenechají se snadno přesvědčit, aby změnili stravovací zvyklosti, a 34

35 stále konzumují hodně masa. Vzhledem k vysoké kyselosti jej tráví dobře, ale upřednostňovat musí maso libové, ryby a omezit konzumaci uzenin. Nevhodné jsou pro ně mléčné výrobky, vejce, obiloviny a některé luštěniny. Hlavním faktorem váhového přírustku je pro ně lepek, neměli by tedy jíst mnoho chleba a obilovin. Ovoce jim prospívá, ale měli by se vyhnout konzumaci strumigenní zeleniny (potlačuje funkci štítné žlázy) a lilkovité zeleniny (způsobuje artritidu). D Adamo doporučuje jídelníček doplnit o vitaminy skupiny B a draslík, vápník, jód, dále výtažky z lékořice a mořských řas. Jako fyzická aktivita se doporučuje aerobik, kontaktní sporty nebo běh (25) Plán pro krevní skupinu A: PĚSTITEL Typické výživové charakteristiky krevní skupiny A PRVNÍ VEGETARIÁN CO ZASEJE, TO SKLIDÍ CITLIVÝ TRÁVICÍ SYSTÉM DOBRÁ ADAPTACE NA NOVOU STRAVU A ZMĚNY PROSTŘEDÍ ODOLNÝ IMUNNITNÍ SYTÉM NEJLÉPE REAGUJE NA STRES UKLIDŇUJÍCÍ ČINNOSTÍ POTŘEBUJE ROSTLINNOU STRAVU K UDRŽENÍ ŠTÍHLOSTI A PRODUKTIVITY (8) Kvůli citlivému imunitnímu systému jsou tyto osoby náchylné k srdečním a nádorovým onemocněním, zánětům žaludku, jater a žlučníku, diabetu mellitu I. typu. Častěji trpí některými infekčními chorobami (např. stafylokokové a kandidózy) (4, 25). Výživová doporučení pro krevní skupinu A Zástupci krevní skupiny A mají citlivou trávicí soustavu a slabý žaludek. Svědčí jim vegetariánská strava. Oproti skupině 0 mají nízkou žaludeční kyselost a maso tráví špatně, nevhodný je pro ně nadbytek živočišných bílkovin a tuků. Mohou konzumovat netučné ryby, svědčí jim zelenina (ne zelí), tofu, obiloviny, luštěniny, arašídy a ovoce (ne banány a pomeranče). Omezit by měli maso, tučné mléčné výrobky a pšenici. 35

36 D Adamo doporučuje jídelníček doplnit o vitaminy B 12, C a E, kyselinu listovou, echinaceu a ostropestřec mariánský. Jako fyzická aktivita se doporučuje jóga nebo tai chi (25) Plán pro krevní skupinu B: KOČOVNÍK Typické výživové charakteristiky krevní skupiny B VYROVNANÁ SKUPINA ODOLNÝ TRÁVICÍ SYSTÉM NEJPŘIZPŮSOBIVĚJŠÍ NA ZMĚNY STRAVY KONZUMENT MLÉČNÝCH VÝROBKŮ NA STRES REAGUJE NEJLÉPE TVOŘIVOSTÍ K UCHOVÁNÍ ŠTÍHLOSTI POTŘEBUJE ROVNOVÁHU MEZI TĚLESNOU A DUŠEVNÍ AKTIVITOU (8) Častěji jsou náchylní k autoimunním onemocněním (roztroušená skleróza, lupus) nebo vzácným virovým nákazám a bývají náchylnější k některým potravinovým alergiím (4, 25). Výživová doporučení pro krevní skupinu B Nositelé krevní skupiny B mají odolný trávicí systém a jsou ze všech skupin nejpřizpůsobivější ke změně jídelníčku. Mohou jíst maso, ryby, mléčné výrobky i vejce, zeleninu a ovoce. Nesvědčí jim kuře, slanina, mořské plody, plísňové sýry, kukuřice, čočka, tofu, pšenice, pohanka, arašídy, sezamová semínka, rajčata, kečup, olivy. D Adamo doporučuje jídelníček doplnit o hořčík, lékořici a lecitin. Jako fyzická aktivita se doporučuje chůze, jízda na kole, tenis, plavání (25). 36

37 7.2.4 Plán pro krevní skupinu AB: ZÁHADA Typické výživové charakteristiky krevní skupiny AB MODERNÍ SPOJENÍ SKUPINY A a B PROMĚNLIVÁ ODPOVĚĎ NA ZMĚNY PROSTŘEDÍ A STRAVOVACÍ PODMÍNKY CITLIVÝ TRÁVICÍ SYSTÉM PŘÍLIŠ ODOLNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM NA STRES ODPOVÍDÁ NEJLÉPE DUCHOVNĚ, S TĚLESNÝM ELÁNEM A TVOŘIVOU ENERGIÍ EVOLUČNÍ TAJEMSTVÍ (8) Stejně jako nositelé krevní skupiny A bývají náchylní k srdečním, nádorovým a infekčním onemocněním a chudokrevnosti. Se skupinou B mají ale společné dobré zvládání stresu (4, 25). Výživová doporučení pro krevní skupinu AB Lidé s krevní skupinou AB mají citlivý trávicí systém a proměnlivou odpověď na změny stravování. Je pro ně vhodná smíšená strava včetně obilovin, ale řídit by se měli spíše doporučeními pro krevní skupinu B. Vyvarovat se musí potravin rizikových pro krevní skupinu A. Svědčí jim mořské ryby, listová zelenina, tofu, tvaroh, jogurt, arašídy, ananas. Vynechat by měli tučné maso, kukuřici, pohanku, pšenici. D Adamo doporučuje jídelníček doplnit o vitamin C, echinaceu a ostropestřec mariánský. Jako fyzická aktivita se doporučuje jóga, jízda na kole, tenis (4, 25). 7.3 KRITICKÉ ZHODNOCENÍ DIETY PODLE KREVNÍCH SKUPIN Kritické zhodnocení je z časopisu Výživa a potraviny z článku Stravování podle krevních skupin, který napsaly MUDr. Darja Štundlová ze Státního zdravotnického ústavu v Praze a Doc. Ing. Jana Dostálová, CSc. z Vysoké školy chemickotechnologické v Praze. 37

38 V článku se autorky například pozastavují nad D Adamovým rozdělením potravin do šestnácti skupin, protože jak je v přehledných tabulkách v příloze 1 zřejmé, některé skupiny se překrývají. Jedná se o skupinu sedm cereálie a skupinu devět obilí a těstoviny. Z terminologického hlediska jsou tyto dvě skupiny totožné a např. ovesná mouka je uvedena v obou skupinách. V jiných zdrojích se ve třetí skupině místo vajec k mléčným výrobkům přiřazují výrobky sójové, které by měly patřit do skupiny luštěnin, což nesplňuje ani rozdělení D Adama. Toto zařazení je nesprávné i z hlediska teorie o lektinech, na kterých je toto stravování založeno, protože riziko plynoucí z příjmu lektinů je nesrovnatelně vyšší u sóji a výrobků z ní než u výrobků mléčných. Z hlediska složení potravin existuje v různých verzích takových nesprávných zařazení více. Ale otázkou zůstává, proč některé potraviny z jedné skupiny blízké svým složením a původem jsou pro určitou krevní skupinu doporučeny a jiné zakázány. Jeden z takových příkladů můžeme najít u krevní skupiny A, kde je zakázán sleď a doporučena je makrela. Další výhrady se týkají potravin zakázaných pro jednotlivé krevní skupiny. Některé ze zakázaných potravin jsou všeobecně doporučovány pro zdravou výživu, jako příklad bych uvedla slunečnicový olej. Na druhou stranu řada zakázaných potravin není obecně doporučována ani pro zdravé stravování, avšak jejich občasná konzumace není škodlivá. Sem řadíme potraviny, jako je vepřové maso, šunka, plnotučné mléko. Striktní dodržování těchto stravovacích doporučení může u nositelů některých krevních skupin vést k deficitu důležitých živin. Platí to například pro krevní skupinu A, která je charakterizována v podstatě vegetariánským způsobem výživy. Pro krevní skupinu A nejsou podle všeho prospěšné žádné druhy masa, kromě neutrálních, k nimž patří kuřecí a krůtí maso. A totéž platí i pro skupinu mléčných výrobků. Při takovém způsobu stravování mohou být jen velmi těžko naplněny doporučené výživové dávky bílkovin, železa, vápníku, zinku a eventuálně i vitaminu B 12. Další výhrady lze mít v podstatě k celé teorii stravování podle krevních skupin založené na působení lektinů. D Adamův popis působení lektinů je v zásadě správný, ale není zohledněno, že nepříznivé působení se liší v souvislosti s jejich škodlivostí a obsahem v jednotlivých potravinách. V řadě potravin lze lektiny téměř inaktivovat tepelnou úpravou a u takto upravených potravin není důvod k jejich vyloučení nebo omezení v jídelníčku. Vysvětlení inaktivace lektinů je v podkapitole 4.1 Vlastnosti rostlinných lektinů. Mnoho 38

39 odborníků z řad hematologů, odborníků na výživu a potravinářů zabývajících se výživou považuje teorii stravování podle krevních skupin za neopodstatněnou. Podle nich žádná správně upravená hygienicky nezávadná potravina konzumovaná v rozumném množství není pro konzumenty škodlivá kvůli jejich krevní skupině. Faktem je, že odlišnosti v reakci na různé potraviny existují, netkví však v krevní skupině, ale v jiných faktorech. Určitým pozitivem diety může být snaha donutit spotřebitele, aby se nad významem potravin zamyslel a vybíral podle svých fyziologických potřeb, bez ohledu na svoji krevní skupinu (26). 39