Zakládání staveb. 02. Zemní práce, druhy hornin

Transkript

1 S třední škola stavební Jihlava Zakládání staveb 02. Zemní práce, druhy hornin Digitální učební materiál projektu: SŠS Jihlava - šablony Ing. Jaroslava Lorencová 2012 Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

2 ZEMNÍ PRÁCE + průzkumy

3 ROZDĚLENÍ HORNIN Horniny je možné dělit z mnoha hledisek. Pro základní představu je však nejvýhodnější členění na základě geologického prostředí a podmínek, ve kterých horniny vznikaly. Tomuto se říká genetické hledisko, podle kterého se horniny rozdělují do tří základních skupin. Horniny vyvřelé (magmatické) usazené (sedimentární) přeměněné (metamorfované).

4 I. HORNINY MAGMATICKÉ (VYVŘELÉ) hlubinné (intruzívní, plutonické) žilné výlevné (vulkanické) - paleovulkanity - neovulkanity III. HORNINY METAMORFOVANÉ (PŘEMĚNĚNÉ) kontaktně metamorfované regionálně metamorfované (krystalické břidlice) - ortobřidlice - parabřidlice II. HORNINY SEDIMENTÁRNÍ (USAZENÉ) klastické (úlomkovité) - nezpevněné - sypké - soudržné - zpevněné podle velikosti převládajících úlomků dělíme úlomkovité sedimenty na: - psefity (> 2 mm) - psamity (2-0,06 mm) - aleurity (0,06-0,002 mm) - pelity (< 0,002 mm) biochemické - organogenní - chemogenní Zvláštní postavení v systému hornin mají: vulkanoklastické horniny reziduální horniny

5

6 JAK MŮŽE VYPADAT ROSTLÝ TERÉN?????

7 Schematické podrobné zobrazení jednotlivých vrstev provedeného vrtu V3

8

9

10

11 Pažení a cementace Pažením a cementací se zamezuje vzájemnému spojení (komunikaci) propustných vrstev v různých hloubkách a také otvor ochraňuje proti zavalení stěn. Zapažený a zacementovaný vrt umožňuje hloubení hlubších částí nebo další dlouhodobé využití vrtu. Pažnice se zapouštějí a sešroubovávají a po jejich usazení se prostor mezi trubkou a horninou zacementuje. Cementační směs se načerpává do vrtu cementačním agregátem. Před zapouštěním pažnic do vrtu se otvor musí prošablonovat přibíracím nářadím (rozšiřovač, při-bírač) a propláchnout. Pažnicové kolony jsou zpravidla zapaženy až po ústí vrtu, ale se používají tzv. linery ztracené kolony, která překrývají patu poslední pažnicové kolony asi jen o 100m. Při pažení se na vnější povrch pažnicových rour montují vodítka centrátory, které udržují pažnice tak, aby mezi pažnicemi a stěnou vrtu zůstávala co nejrovnoměrnější mezera. Další částí pažnicové kolony je pata (vodící zaoblený betonový nátrubek ke snazšímu zavádění kolony pažnic do vrtu, zpětný ventil, který je montován nad patou a brání náratu cementové suspenze při tuhnutí a nárazová deska montovaná nad zpětným ventilem, která slouží k zastavení cementační zátky (mechanické oddělení cementové suspense a výplachu) při ukončení cementace. Po vyplnění mezikruží musí během cementační přestávky cementová suspenze utuhnout. Na závěr se provádí kontrola hermetičnosti kolony. Cementaci ve vrtu je možno provádět vícestupňově, oknem s použitím cementační objímky a zapažnicového pakru.

12 Třídy rozpojitelnosti Ve smyslu ČSN (Zemní práce) řadíme jednotlivé typy zemin a hornin ověřeného vrstevního sledu do následujících tříd rozpojitelnosti: navážky : tř. 2-3 sprašové a deluviální hlíny : tř. 3 miocénní jílovité hlíny: tř. 3 miocénní jíly: tř. 4

13 Geotechnická charakteristika hornin Na základě makroskopického popisu a laboratorních analýz byly jednotlivé horniny vrstevního sledu zatřízeny dle ČSN (Základová půda pod plošnými základy) do následujících tříd, s níže uvedenými průkaznými, příp. směrnými hodnotami fyzikálně - mechanických vlastností: Glacigenní hlíny - granulometricky jsou převážně prachovité, místy jílovité, s nepravidelnými písčitými laminami, řadíme do tř. F6 (CI jíl se střední plasticitou). n = 18,7 kn/m3 γobjemová hmotnost Efektivní = 18 o φ úhel vnitřního tření Efektivní soudržnost c = 19 kpa = 0.40 νpoissonovočíslo průkazná hodnota dle lab. zkoušky

14 Zdroje a použitá literatura A.Erben, Petrůj, Medek Stavitelství II, kniha 1první VUT Brno Hans Nestle a kolektiv Moderní stavitelství pro školu a praxi, Europa-Sobotáles cz., Praha 2005 J. Toman, Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem, díl II. Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství, Vyd. Montanex a.s, 1995, ISBN V. Hájek a kol., Pozemní stavitelství II: pro 2. ročník SPŠ stavebních, Vyd. Sobotáles Praha, 2002, ISBN X. M. Hanák, Pozemní stavitelství: cvičení 1, Vyd. ČVUT Praha, 2002, ISBN D. Matoušková, Pozemní stavitelství 1, Vyd. CERM Brno, 1994, ISBN X. D. Matoušková, Pozemní stavitelství 2, Vyd. CERM Brno, 1994, ISBN V. Hájek, L. Novák, Šmejcký J., Konstrukce pozemních staveb 30: Kompletační konstrukce, Vyd. ČVUT Praha, 1996, ISBN M. Hanák, Pozemní stavitelství: cvičení 2, Vyd. ČVUT Praha, 2002, ISBN F. Rambousek a kol., Stavební konstrukce I: pro 2. ročník SPŠ stavebních, Vyd. Snakladatelství techn. Praha, J. Kos a kol., Konstrukce pozemních staveb III: návody pro cvičení, Vyd. CERM Brno, 1997, ISBN J. Witzany a kol., Konstrukce pozemních staveb 20, Vyd. ČVUT Praha, 2001, ISBN D. Skulinová, I. Skotnicová, Vodorovné konstrukce, Vyd. Ediční VŠB-TUO, 1998, ISBN F. Pšenička, Pozemní stavitelství: nosné konstrukce zastřešení, Vyd. ČVUT Praha, 2003, ISBN J. Michálek, Konstrukce pozemních staveb 15: pomůcka pro cvičení, Vyd. ČVUT Praha, 2002, ISBN Verlag-Dashofer technické požadavky na výstavbu Verlag-Dashofer Stavební zákon Profesní informační systém ČKAIT rok 2009,2010,2011 Normalizační institut ČSN platné

15 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je : ing.jaroslava Lorencová Při tvorbě byly použity volně přístupné internetové zdroje. Autor souhlasí se sdílením vytvořených materiálů a jejich umístěním na Tvorba materiálů byla financována z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou stavební Jihlava.