PŘEHLED INOVAČNÍCH POLITIK STÁTŮ EVROPSKÉ UNIE

Transkript

1 PŘEHLED INOVAČNÍCH POLITIK STÁTŮ EVROPSKÉ UNIE SROVNÁVACÍ STUDIE ZDENĚK HEJDA, KRISTINA KADLEČÍKOVÁ A KAREL KLUSÁČEK listopad 2004

2 Obsah Úvod...3 Co to jsou inovace?...3 Národní inovační politiky v Evropských zemích...3 Referenční dokumenty k inovacím mezníky pro inovační politiku EU...3 Přehled inovačních politik jednotlivých zemí...5 CC6...5 Česká republika...5 Estonsko...6 Kypr...8 Maďarsko...9 Polsko...11 Slovinsko...13 CC Litva...15 Lotyšsko...16 Malta...19 Slovensko...20 EU Belgie...21 Dánsko...22 Finsko...23 Francie...27 Nizozemí...29 Irsko...31 Itálie...33 Lucembursko...35 Německo...35 Portugalsko...37 Rakousko...38 Řecko...40 Španělsko...42 Švédsko...42 Velká Británie...44 Srovnání inovačních politik / systémů...46 Noví členové EU...46 EU15 - shrnutí...48 Závěry a doporučení pro ČR...58 Použité zdroje

3 Tato studie vznikla v rámci výzkumného záměru Strategické studie pro výzkum a vývoj, podporovaného grantem MŠMT. Autoři souhlasí s využitím dat v této studii obsažených s podmínkou citace zdroje v následujícím tvaru: Zdeněk Hejda, Kristina Kadlečíková a Karel Klusáček: Přehled inovačních politik států Evropské unie, studie Technologického centra AV ČR, Praha, říjen

4 ÚVOD Počínaje oficiálním dokumentem o inovacích (Green Paper) z roku 1995 EU klade stále větší důraz na inovace jako hlavní prostředek ke zvýšení konkurenceschopnosti. Tento proces vyvrcholil Lisabonskou radou v březnu 2000, která vyhlásila cíl, dle kterého se Evropská unie má stát do roku 2010 nejdynamičtější světovou znalostně orientovanou ekonomikou -ekonomikou schopnou udržitelného rozvoje s větším počtem kvalitnějších pracovních míst a větší sociální soudržností. CO TO JSOU INOVACE? Inovace znamenají úspěšné využívání nových myšlenek a představují životně důležitou složkou konkurenceschopnosti, produktivity a společenského přínosu podniků a organizací. [8] Inovace znamenají úspěšné využívání nových myšlenek v jakémkoliv prostředí; mohou představovat např. změnu každodenního výrobního procesu a vytvoření nového produktu nebo objevení nového léku na srdeční choroby. Inovace je postoj, stav mysli a tvůrčí proces, stejně jako určitá úloha nebo čin. Inovace jsou rozmanité a vše prostupující. Nejsou založeny pouze na vědě a výzkumu nebo dokonce jen na podnikatelských schopnostech. Zahrnují také manažerské a marketingové schopnosti, organizační, sociální, ekonomické a administrativní dovednosti [1]. NÁRODNÍ INOVAČNÍ POLITIKY V EVROPSKÝCH ZEMÍCH Inovační politika není vnímána jako jeden konkrétní strategický/politický dokument, ale spíše jako celkový přístup k podpoře inovacím zahrnující všechny relevantní politiky, tedy politiku výzkumu, hospodářskou, průmyslovou, vzdělávací, daňovou, Národní inovační systém se pak snaží o vyvážený rozvoj všech součástí vědeckotechnologické a inovační politiky, přičemž síla inovačního systému spočívá v kvalitě a četnosti interakcí a zpětných vazbách mezi jednotlivými aktéry. Inovační systém lze popisovat různými způsoby z hlediska utváření politiky, financování, institucí, oblastí ap. REFERENČNÍ DOKUMENTY K INOVACÍM MEZNÍKY PRO INOVAČNÍ POLITIKU EU Green Paper on Innovation akční plán k inovacím v Evropě (podrobný soubor cílů ke koordinované akci EK a členských států zabývající se třemi oblastmi: posilování inovační kultury, vytváření prostředí napomáhajícího inovacím, orientování výzkumu na inovace) 3

5 EK naléhala na členské státy, aby se zabývaly administrativním zjednodušením, otázkami zdanění a stimulace, vzděláním a mobilitou vědeckých pracovníků Zpráva o realizaci Akčního plánu posouzení priorit: ochrana duševního vlastnictví, financování inovací, regulační rámec a administrativní zjednodušení, vzdělání, směrování výzkumu k inovacím, posílená celková koordinace. - Akční plán k rizikovému kapitálu. Cílem je podporovat koordinované kroky na úrovni EU tak, aby se rozšířily trhy s rizikovým kapitálem Evropská rada v Lisabonu čelní představitelé států a vlád definovali ambiciózní cíl EU - stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou světa do konce desetiletí. Rada zdůraznila význam inovací jako hlavní zdroj konkurenceschopnosti a hospodářského růstu a jejich klíčovou roli v Evropském výzkumném prostoru (ERA). Zpráva Inovace ve znalostní ekonomice v reakci na cíle stanovené Lisabonskou radou stanovila EK harmonogram konkrétního postupu k dosažení 5 cílů vztažených k inovacím: Spojitost inovačních politik, regulační rámec napomáhající inovacím, povzbudit vznik a růst inovačních podniků, zlepšit klíčová rozhraní v inovačním systému, společnost otevřená inovacím. Zpráva zahrnovala první pilotní vydání evropského Innovation Scoreboardu, tedy přehledu inovačních ukazatelů Akční plán k oblasti věda a společnost; Zpráva EK o státní pomoci a rizikovém kapitálu Evropská rada v Barceloně vyzvala k významnému zvýšení celkového úsilí v oblasti výzkumu a vývoje (VaV) a inovací v EU, se zvláštním důrazem na hraniční technologie a stanovila 3% HDP jako cíl pro výdaje EU na VaV a inovace do roku 2010 a zdůraznila, že dvě třetiny by měly pocházet ze soukromého sektoru. Zpráva Produktivita: Klíč ke konkurenceschopnosti evropských ekonomik a podniků Zpráva Investování do výzkumu : Akční plán pro Evropu ( cíl 3% ) tento plán identifikuje běžící iniciativy odpovídající cíli 3% a nové akce, které je třeba podniknout na národní a/nebo evropské úrovni. Závěry Bruselské Evropské rady z března 2003 dávající prioritu inovacím a podnikání a zdůrazňující potřebu Evropy učinit více pro převedení myšlenek do skutečné přidané hodnoty. Evropská rada vyzývá členské státy a EK, aby podnikly další kroky k vytvoření podmínek, za kterých podnikání inovuje, zejména propojit výzkumnou, finanční a podnikatelskou expertízu. Naléhá na stanovení rámce společných cílů pro posílení inovací v EU, včetně posuzovacího mechanismu inventury dosaženého pokroku. Jednání Rady konkurenceschopnosti v květnu 2003 členské státy vyzvány k definování cílů politiky v oblasti inovací při respektování 4

6 svých inovačních systémů a ke zlepšení indikátorů v rámci kontextu aktualizovaného evropského Innovation Scoreboard. Zpráva EK Radě a EP Některé klíčové otázky evropské konkurenceschopnosti směrem k integrovanému přístupu žádá interakci politik. Synergie mezi různými politikami na úrovni EU a národních úrovních průmyslová politika, strategie vnitřního trhu, inovace, výzkum a konkurenceschopnost se vyplatí zvýšenou konkurenceschopností Závěry Rady konkurenceschopnosti z března 2004 plán navrhnout do konce roku 2004 priority na prověření relevantních částí existující legislativy EU z hlediska kumulativního dopadu na konkurenceschopnost a inovace. Vyzývá k vyššímu podílu rozpočtu EU na výzkum a inovace a ke zlepšení vazeb mezi výzkumnou a podnikatelskou sférou. PŘEHLED INOVAČNÍCH POLITIK JEDNOTLIVÝCH ZEMÍ Země EU jsou v následujícím textu rozděleny do tří skupin CC6, CC7 a EU15, aby byla zachována jejich určitá vývojová příbuznost. CC6 Do CC6 patří Česká republika, Estonsko, Kypr, Maďarsko, Polsko a Slovinsko, někdy jsou označovány jako tzv. Lucemburská skupina. Česká republika Prvním krokem v ČR směrem k národní inovační politice byl dokument Národní inovační strategie ČR přijatý vládou v březnu 2004, na jehož základě se připravuje Národní inovační politika na léta , která poskytne celkový rámec podpory inovacím v ČR. Naproti tomu v oblasti národní politiky VaV již byly vypracovány a schváleny politické dokumenty (národní politiky výzkumu), ze kterých vycházejí národní programy výzkumu: Národní program výzkumu I (NPV I): Národní program výzkumu II (NPV II): Hlavním motivem vzniku těchto programů byla potřeba alokace prostředků na výzkum z veřejných zdrojů cíleně a koordinovaně. Programy jsou připravovány na základě projektů typu foresight. NPV I je zaměřen na klíčové výzkumné směry s vysokým potenciálem přispívat k ekonomickému rozvoji a k naplnění sociálních potřeb společnosti při optimálním využití veřejných prostředků na výzkum a vývoj. NPV II je především orientován na problémové oblasti. Cílem provedeného foresightu bylo identifikovat potřeby (příležitosti), které lze 5

7 řešit (využít) výzkumem. Program je zaměřen převážně na aplikovaný výzkum. Předpokládá se spolufinancování výzkumných projektů soukromým sektorem. Estonsko Po prudkém poklesu výkonu ekonomiky způsobeného restrukturalizací a změnou trhů, dochází od poloviny devadesátých let 20.století ke stabilnímu růstu (průměrný růst HDP per capita vyšší než 5%). Estonský ekonomický model je charakterizován extrémní otevřeností (Dovozní tarify byly zavedeny až po vstupu země do EU), exportní orientací, liberálním ekonomickým režimem a mírnými daněmi. NÁRODNÍ INOVAČNÍ SYSTÉM Na nejvyšší úrovni Estonského národního inovačního systému stojí vláda a parlament. Ministerstvo vzdělání a výzkumu je odpovědné za vzdělání a politiku výzkumu,zatímco ministerstvo hospodářství a komunikací zodpovídá za inovační a průmyslovou politiku. Rada pro vědu a vývoj (RDC) je hlavním strategickým poradcem vlády, předsedá ji ze zákona premiér. Rada se dělí na dvě komise, řízené ministrem pro vzdělání a výzkum, resp. ministrem pro ekonomiku a komunikace. Jedna komise se zabývá VaV, druhá inovacemi. Ministerstvo hospodářství a komunikací má centrální úlohu při tvorbě a prosazování státní politiky inovací a průmyslu. Hlavní administrativní jednotkou ministerstva je Divize inovací a technologického rozvoje. Hlavním činitelem vlády pro provádění inovační politiky je organizace EE (Enterprise Estonia), která má statut soukromé právnické osoby. Byla založena přímo vládou a je odpovědna za provádění národní inovační politiky, koordinaci a financování vybraných projektů apod. V posledních letech byla inovační politika prováděna Estonskou technologickou agenturou (vzniklá po vzoru finské agentury Tekes), která však byla v r.2003 přetransformována do divize EE. V současnosti funguje EE jako zastřešující organizace různých agentur. INOVAČNÍ POLITIKA Rámec estonské inovační politiky byl formulován ve strategii Znalostně orientované Estonsko (VaV strategie pro období ) a dalších vládních dokumentech - viz. Tab. 1. Dokumenty si vzájemně neodporují, ale koordinace jejich opatření představuje problém, který není vyřešen. Inovační politika dosud vypracována nebyla. 6

8 Název dokumentu Rok vydání Odpovědná instituce Právní statut Plán rozvoje Tiger s Leap Plus 2001 Tiger Leap Fond Politický dokument Znalostně orientované Estonsko 2001 Vědecká rada Politický dokument Podnikavé Estonsko 2002 Ministerstvo hospodářství a komunikací Strategický dokument Estonský úspěch Úřad vlády Politický dokument Národní rozvojový program 2004 Ministerstvo financí Politický dokument Zemědělsky orientovaný VaV Ministerstvo zemědělství Strategický dokument Tab. 1 Hlavní politické dokumenty - Estonsko Hlavní dokumenty: Tiger s Leap Program přispěl především k vybavení škol počítači a internetovým připojením v letech Akční plán Tiger s Leap Plus je rozšířenou verzí předchozího. Jeho cíle odpovídají iniciativě EU : Evropa Informační společnost pro každého. Plán se zaměřuje na tyto oblasti: (a) ICT, (b) virtuální výuka, (c) udržitelný rozvoj infrastruktury, (d) spolupráce všech zahrnutých složek. Znalostně orientovaná Estonsko Enterprising Estonia Estonský úspěch 2014 by měl zdvojnásobit národní bohatství do roku Národní rozvojový program Zemědělsky orientovaný VaV Obecně je možno definovat dva hlavní cíle estonské inovační politiky v posledních letech: 1. Podpora technologicky orientovaných malých a středních podniků (MSP), hlavně spin-off (tedy podniků založených pracovníky výzkumných pracovišť). 2. Podpora strategických a dlouhodobých inovací. 7

9 Kypr NÁRODNÍ INOVAČNÍ SYSTÉM Neexistuje centrální organizace odpovědná za plánování, podporu, a koordinace inovační politiky. Systém je rozdělen na politickou, zprostředkovatelskou a prováděcí úroveň: 1. Na politické úrovni jsou zodpovědní: Plánovací kancelář, která obecně odpovídá za ekonomickou politiku a hraje centrální roli ve VaV strategii, ministerstvo průmyslu, obchodu a cestovního ruchu je odpovědné za propagaci hi-tech podniků, restrukturalizaci tradičního průmyslu a přitahování zahraničních investic, Technický výbor (oddělení působící napříč ministerstvy) se zabývá propagací hlavně hi-tech průmyslu. 2. Na zprostředkovatelské úrovni působí: Agentura pro propagaci výzkumu, která je v kontaktu s vědeckou komunitou. 3. Na prováděcí úrovni jsou aktivní především: Kyperská universita, Institut neurologie a genetiky, Vyšší technický institut, nově založené business inkubátory apod. INOVAČNÍ POLITIKA Rada ministrů přijala v r Strategický plán vývoje Tento dokument vytváří základ pro přípravu programových dokumentů, které budou zahrnovat akce a opatření, spolufinancovatelné ze Strukturálních a dalších fondů EU. Strategický plán vývoje je širší a není omezen na intervence se spolufinancováním EU. Zahrnuje všechny akce, které budou prosazovány kyperskou vládou. Tento nový dokument se zaměřuje na udržitelný rozvoj při maximálním využití všech výhod spojených s přístupem Kypru k EU. Měl by přispět k vyšší konvergenci se stávajícími členskými zeměmi. Plán má následující priority: 1. Rozšíření a modernizace infrastruktury 2. Oživení konkurenceschopnosti 3. Rozvoj lidských zdrojů 4. Vyvážený rozvoj venkova 5. Ochrana životního prostředí Druhá priorita klade důraz na posílení MSP, v jejím rámci se připravuje vytvoření Centra pro podporu malých a středních podniků. Dále zahrnuje opatření na využívání nových technologií, zavádění inovací, zlepšení produktivity práce a posílení VaV. Tato priorita se dělí na následující opatření: Podpora výzkumu a technologické infrastruktury. Podpora VaV. Podpora inovacím a transferu technologií. 8

10 Podpora informační společnosti. V rámci výše uvedených opatření vyhlásila Nadace na podporu výzkumu (RPF) v r RPF Rámcový program Tento program funguje jako střednědobá strategie s cílem vytvořit podmínky pro vyrovnaný rozvoj mezi vědeckou infrastrukturou a znalostmi. Program by měl také vytvořit podmínky pro konkurenceschopnost Kypru v oblasti VaV. Program je tvořen třemi okruhy strategických cílů rozvoj výzkumu, rozvoj průmyslového výzkumu, rozvoj infrastruktury a podpory výzkumu. Celkový očekávaný rozpočet je 34 mil. Nedávno bylo vládou schváleno vytvoření Poradního programového výboru zahrnujícího všechny zainteresované složky. Maďarsko NÁRODNÍ INOVAČNÍ SYSTÉM Národní úřad pro výzkum a technologie (NKTH) byl založen nařízením vlády za účelem řízení činností vlády v oblasti vědeckotechnologické a inovační politiky. NKTH byl založen jako zákonný pokračovatel divize VaV ministerstva školství a má následující odpovědnosti a úkoly: Vypracovávat strategii vlády v oblasti inovací. Vytvářet prostředky a nástroje vědecko-výzkumné a inovační politiky na vládní úrovni. Připravuje dokumenty týkající se národní vědeckotechnologické politiky. Zastupuje maďarské zájmy v mezinárodních vědeckotechnologických záležitostech. Koordinovat aktivitu Fondu pro výzkum a inovace technologií a dohlížet na Agenturu na řízení fondu výzkumu a využití výzkumu. Zvyšovat povědomí společnosti o výzkumu a inovacích. Další vládní subjekty VaV: Kolegium pro vědeckotechnologickou politiku (TTPK) bylo založeno v dubnu Jedná se o nejvyšší poradenský orgán na vládní úrovni v oblasti vědeckotechnologické politiky, kterému předsedá ministerský předseda Vědeckotechnologický poradní výbor (TTTT) je poradní skupinou pro TTPK. Sestává z 11 významných zástupců národní vědecké komunity a průmyslu. Rada pro výzkum a technologické inovace (KTIT) byla založena rozhodnutím vlády v r Má 15 členů (7 vládních úředníků, alespoň 4 zástupci průmyslu a vědecké komunity). Hlavními úkoly KTIT jsou strategická rozhodnutí ve věcech strategického plánování, řízení a využití Fondu pro výzkum a inovace technologií. 9

11 Agentura na řízení fondu výzkumu a využití výzkumu (KPI) byla založena v srpnu Tato agentura je odpovědná za řízení různých programů na podporu VaV, které jsou financovány z Fondu pro výzkum a inovace technologií. KTIT a KPI mají přímé vazby na NKTH. INOVAČNÍ POLITIKA Vědeckotechnologická a inovační politika je silně ovlivněna vědeckou komunitou, vědeckým poradním orgánem vlády je výše uvedené Kolegium pro vědeckotechnologickou politiku (TTPK). Problémem je nízká koordinace mezi ministerstvy, každé se soustřeďuje na agendu svého sektoru. Podobně jako v Řecku je realizace politiky charakterizována centrální administrací personálem ministerstva. Široký program technologického foresightu (TEP) byl zahájen v r.1998, s kanceláří o 4 5 lidech a radou stálých expertů. Důležitým cílem TEP bylo umožnění dialogu mezi podnikateli a rozhodujícími politickými činiteli. Maďarsko má dlouhou tradici v základním výzkumu. Akademie věd se zabývá převážně základním výzkumem. Dle zákona z r se stala autonomní vědeckou státní organizací mající za úkol podporovat vědecký výzkum a šířit výsledky vědy. Nedávno byla pověřena parlamentem, aby identifikovala a zmapovala strategické otázky a navrhla cesty řešení. Tato činnost je řízena programovým výborem. Akademie zahrnuje výzkumné ústavy a centra a také podporuje výzkumné týmy na univerzitách. Po politických změnách r.1989 byl rozpočet na výzkum na VŠ silně snížen, což mělo za následek snížení počtu výzkumných pracovníků o 25% v následujících pěti letech. Během posledních let se trend obrátil díky silnému nárůstu podpory ze státního rozpočtu. Vláda zahájila rámec národních programů VaV v r.2000 na základě dokumentu Vědeckotechnologická politika Byl ustaven řídicí orgán programu. Aplikovaný výzkum ve státním sektoru byl tradičně prováděn instituty připojenými k jednotlivým ministerstvům, ale většina byla po r.1989 zrušena nebo přeměněna na soukromé podniky. Nadace Zoltan Bay je neziskovou organizací, která provozuje svou vlastní síť ústavů aplikovaného výzkumu. Byla založena po r.1989 podle německého Frauenhoferova modelu na podporu hospodářského využití mezinárodně uznávaných výsledků VaV dosažených maďarskými vědci a inženýry. Od r.1993 jsou 3 z těchto institutů blíže napojeny na hlavní univerzity jedná se o oblasti biotechnologií, logistiky a výrobních technologií a materiálových věd. Některé zahraniční firmy, zejména v sektoru ICT, založily útvary VaV v Maďarsku také díky podpoře stimulačních programů. Z velké části je tento výzkum zaměřen na přizpůsobení a úpravy (customizing). 10

12 Polsko NÁRODNÍ INOVAČNÍ SYSTÉM Polský inovační systém má stále mnoho nedostatků, především postrádá koordinační mechanismus či společnou strategii mezi ministerstvy zainteresovanými na inovační politice. Odpovědnost za rozvoj a prosazování IP zůstává rozptýlena mezi Ministerstvem výzkumu a informačních technologií (Ministerstwo Nauki i Informatyzacji - MNiI), ministerstvem hospodářství, práce a sociálních věcí (Ministerstwo Gospodarki, Pracy i Polityki Społecznej - MGPiPS) a ministerstvem školství a sportu (Ministerswto Edukacji Narodowej i Sportu- MENiS) Podle existující polské legislativy neexistuje mechanismus koordinace IP, neoficiálně se však pokouší hrát tuto roli Oddělení inovací na ministerstvu hospodářství, práce a sociálních věcí. Záležitosti IP jsou organizovány na úrovni náměstků ministrů, jejich schůzky se konají v průměru jedenkrát za dva měsíce. Tato koordinace může být charakterizována jako ad hoc. Další problémy způsobila přeměna Státního výboru pro vědecký výzkum (KBN) na Ministerstvo výzkumu a informačních technologií, neboť KBN stále existuje. Připravuje se nový návrh na přetransformování KBN na Vědeckou radu. Na schválení parlamentem čeká nový zákon o financování vědy. V březnu 2003 bylo vytvořeno Oddělení inovací na ministerstvu hospodářství, práce a sociálních věcí. Oddělení má na starosti rozvoj a implementaci IP. Hlavní úkoly oddělení: Tvorba strategických programů prosazujících zvýšení inovativnosti ekonomiky. Spolupráce na základě Národního rozvojového plánu. Analýza a identifikace překážek inovačního růstu, účinnosti a úspěšnosti nástrojů podporujících rozvoj inovací. Spolupráce s regiony. Vytvoření systematických mechanismů pro komercializaci inovací. Zlepšení nástrojů podporujících vytváření hi-tech firem. Spolupráce s mezinárodními a národními organizacemi v oblasti podpory IP. Podnikat opatření na zlepšení vztahů mezi vědou a průmyslem. Dohlížet na organizace VaV. INOVAČNÍ POLITIKA Od roku 2000 vydala polská vláda mnoho dokumentů o IP (viz. Tab. 2), které by měly přímo anebo nepřímo formovat a rozvíjet inovace v Polsku. 11

13 Základní dokument Zvyšování polské inovativnosti do r zahrnuje také analýzu inovací v letech a ukazuje velmi slabé výsledky. Aby došlo ke změně, byly stanoveny následující priority: 1. Vytvoření mechanismů a struktur, které by vedly k inovacím 2. Formovat inovační stanoviska 3. Zvýšit efektivitu implementace nových řešení 4. Změnit vzorce chování, které by byly příznivější k dlouhodobě udržitelnému rozvoji. Další dokumenty v podstatě rozvíjejí tyto priority. Pro svou obecnost nemají přímý význam pro účel této studie. Obecně největším polským problémem zůstává roztříštěnost a určitý zmatek vzniklý zánikem a tvorbou ministerstev, kdy se různě přesunuly odpovědnosti za IP. Název dokumentu Rok vydání Odpovědná instituce Právní statut Zvyšování polské inovativnosti do r bývalé ministerstvo hospodářství Vládní program Národní strategie regionálního rozvoje bývalé ministerstvo regionálního rozvoje Vládní program Cíle a směry informační společnosti 2000 KBN a bývalé ministerstvo pošt a telekomunikací Směrnice Strategie na zvýšení investic 2001 bývalé ministerstvo hospodářství Vládní program e-poland akční plán pro rozvoj informační společnosti 2001 KBN a bývalé Ministerstvo pošt a telekomunikací Akční plán Vládní směrnice pro rozvoj MSP od r do MGPiPS Vládní program Zvýšení konkurenceschopnosti podniků v letech MGPiPS část Národního rozvojového programu Tab. 2 Hlavní politické dokumenty - Polsko 12

14 Slovinsko INOVAČNÍ SYSTÉM Inovační systém prodělal několik změn, nejdříve byla inovační politika prováděna jako jedna z částí politiky VaV řízena ministerstvem vědy a techniky. Na základě několika národních i mezinárodních analýz byly vytvořeny dvě oddělení na úrovni ministrů. Jedno oddělení pro vědu, druhé pro techniku. Nové volby v r přinesly reorganizaci ministerstev. Ministerstvo vědy a techniky se rozpadlo na dvě části, vědecký segment byl zařazen na ministerstvo školství, vědy a sportu (MESS), technický segment na ministerstvo hospodářství včetně bývalé Kanceláře pro inovace. Oddělení podnikání a konkurenceschopnosti ministerstva ekonomiky (ME) je nyní zodpovědné za inovační politiku. Oddělení přeorganizovalo stávající plány IP pro období na následující tři programy: 1. Znalosti pro rozvoj 2. Zlepšení konkurenceschopnosti podniků 3. Povzbuzení podnikání a zlepšení příležitostí Každý program zahrnuje skupinu opatření a nástrojů. Hlavním principem fungování je vydávání ročních výzev na spolufinancování různých technologií nebo podnikatelských inovačních aktivit. Dále existují inovační činnosti, za které mají odpovědnost obě ministerstva (ME a MESS). Jedná se o Program mladých výzkumníků (financování mladých výzkumníku v privátním sektoru), Centra excelence a Cílené výzkumné projekty (financování konkrétních výzkumných úkolů zadaných ministerstvy) INOVAČNÍ POLITIKA Jak bylo uvedeno dříve, slovinská IP je definována trojicí programů. První z nich, Znalosti pro rozvoj, je zaměřen na zvýšení úrovně znalostí pomocí podpory VaV, podpory mezinárodní spolupráce v oblasti VaV a podpory mobility a transferu znalostí. Druhý program, Zlepšení konkurenceschopnosti podniků, se orientuje na vylepšení klíčových faktorů, které vedou k profitujícím podnikům. Konečně třetí, Povzbuzení podnikání a zlepšení příležitostí, se zaměřuje na zvyšování počtu nových podniků. Momentálně se buduje Národní agentura pro technologický rozvoj, která samozřejmě také přispěje k IP, neboť bude koordinovat některé její aktivity (dosud neurčené). Tabulka 3 uvádí hlavní politické dokumenty související s IP od r

15 Název dokumentu Rok vydání Odpovědná instituce Právní statut Slovinsko v nové dekádě: udržitelné konkurenceschopné členství v EU Strategie pro ekonom. Rozvoj Slovinska ( ) (SEDS) 2001 Vláda Strategický dokument Národní plán rozvoje (NDP) 2001 Vláda Program opatření na podporu podnikání a konkurenceschopnosti (PMEC) 2001 Min. hospodářství Program Zákon o VaV 2002 Min. školství, vědy a sportu, Min. hospodářství Zákon Zákon o podnikání 2004 Min. hospodářství Zákon Základní programový dokument Vláda Národní program VaV (připravuje se) 2004 Min. školství, vědy a sportu, Min. hospodářství Strategický dokument Strategický dokument Tab. 3 Hlavní politické dokumenty - Slovinsko CC7 CC7 tvoří Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Rumunsko, Slovensko, a Turecko, někdy se nazývají Helsinská skupina. Navzdory zjevné rozdílnosti geografické a kulturní je společným faktorem nízká úroveň ekonomického rozvoje (s výjimkou Malty). Průměrný HDP per capita je pouze 33% průměru EU-15. Stupeň ekonomického rozvoje hraje důležitou roli v inovační schopnosti těchto ekonomik. Produktivita práce může být využita jako prostředník inovační aktivity ve výrobním sektoru. Z tohoto hlediska se čtveřice zemí (Bulharsko, Litva, Lotyšsko, a Rumunsko) pohybuje pod 40% úrovně EU-15. Pouze Turecko a Slovensko jsou na tom poněkud lépe s 40%, resp. 60% EU-15. Příčinou této disproporce jsou rozdíly ve výrobě, managementu a organizaci práce. Bulharsko, Rumunsko, a Turecko nejsou členy EU-25, a proto se jim následující text nevěnuje. 14

16 Litva INOVAČNÍ SYSTÉM Inovační politika a rozvoj národního inovačního systému patří mezi hlavní litevské priority a byly podpořeny vydáním Bílé knihy VaV. Za politiku VaV je odpovědné ministerstvo školství a vědy. Přímo za inovační politiku odpovídá ministerstvo hospodářství. Ministerstvo vytvořilo program Sunrise, který se zabývá problematikou inovací v průmyslu. Byla vytvořena také zvláštní skupina Sunrise, která je tvořena zástupci organizací a jednotlivými výzkumníky. Dalšími významnými institucemi jsou Rada konkurenceschopnosti a Rada průmyslového rozvoje, které byly vytvořeny s cílem zlepšit řízení průmyslové rozvojové strategie, strategie podpory vývozu a strategie pro rozvoj MSP. Důležitou institucí je Litevské inovační centrum (LIC) založené vládou. Posláním LIC je podpora a prosazování komercializace vědeckých výsledků a technologický transfer. INOVAČNÍ POLITIKA Velkým nedostatkem je nekoordinovaný přístup k IP, neboť se na ní podílejí dvě ministerstva: školství a ekonomiky. V r přijala vláda klíčový dokument o IP Program inovací v podnicích ( ), který byl v r nahrazen analogickým dokumentem pro období do r Tento dokument se zabývá inovacemi na úrovni státu, podniků a neziskových organizací. Hlavními úkoly v období byly: rozvoj inovativního prostředí, inovační politiky, národního inovačního systému, právního prostředí, mezinárodní spolupráce, rozvoje mechanismů pro financování inovací, infrastruktury, posílení vazeb mezi vědou a praxí. Nový program (do r. 2006) má za cíl především stimulovat spolupráci mezi vědeckou komunitou a oblastmi praktického využití, posílit základnu VaV v její efektivitě, vylepšit prostředí inovací a infrastrukturu. Implementace tohoto programu je financována z vládních zdrojů. Za provádění programu je odpovědné ministerstvo hospodářství společně s min. školství a vědy. 15

17 Název dokumentu Rok vydání Odpovědná instituce Rozvojový program pro MSP 1998 Min. hospodářství Exportní strategie 2001 Min. hospodářství Program inovací v podnicích Rozvoj informační společnosti v Litvě Střednědobá průmyslová rozvojová politika 2000, Min. hospodářství Ministerstvo pro veřejné věci 2000 Min. hospodářství Bílá kniha VaV 2001 Min. školství a vědy Dlouhodobá ekonomická strategie 2001 Min. hospodářství Národní strategie informační Ministerstvo pro 2001 společnosti veřejné věci Rozvojový program Hi-Tech 2002 Min. hospodářství Koncepce technologických parků 2003 Min. hospodářství Národní inovační strategie 2003 Min. hospodářství Dlouhodobá strategie VaV 2003 Min. školství a vědy Jednotný programový dokument 2003 Vláda Program udržitelného průmyslového rozvoje 2002 Min. hospodářství Analýza podmínek klasterování 2002 Min. hospodářství Studie rozvoje průmyslových klastrů 2003 Min. hospodářství Právní statut Strategický dokument Strategický dokument Strategický dokument Strategický dokument Strategický dokument Strategický dokument Strategický dokument Strategický dokument Strategický dokument Tab. 4 Hlavní politické dokumenty - Litva Lotyšsko Lotyšsko patřilo mezi nejproduktivnější ekonomiky bývalého Sovětského svazu. Přestože jeho ekonomika neustále roste, rychleji než je průměr v EU (růst HDP 7,5 % v roce 2003), Lotyšsko má stále nízký podíl znalostně orientovaného průmyslu, který je nezbytný pro dlouhodobý růst v konkurenci ostatních zemí EU. Proto je inovační politika jednou z priorit jeho vlády. INOVAČNÍ SYSTÉM 1. dubna 2003 schválila lotyšská vláda Národní inovační program, který definuje inovační systém a stanovuje konkrétní cíle inovační politiky na roky Tento program zahrnuje instituce ve 4 základních oblastech inovační politiky ve výzkumu, podnikání, financování a legislativě. 16

18 Zodpovědnost za VaV je rozdělena mezi několik institucí. Hlavními jsou ministerstvo školství a vědy, které také uděluje granty na výzkum s tržním využitím na bázi spolufinancování, a ministerstvo hospodářství, které je zodpovědné za inovační politiku jako celek a v roce 2003 zde vznikla samostatná Inovační divize. Teprve v roce 2003 zvolila vláda provizorní Řídicí radu národního inovačního programu pod vedením ministra hospodářství. Rada má 13 členů zastupujících 7 ministerstev, 2 rady, agenturu a odbory. Svou roli v inovační politice Lotyšska dále hrají Národní ekonomická rada, Lotyšská rada pro spolupráci MSP, Dozorčí vědecká rada, Lotyšská garanční agentura (vše pod ministerstvemhospodářství), Lotyšská vědecká rada, Lotyšská akademie věd, Lotyšská hypoteční a zemská banka, Lotyšské technologické centrum (na podporu inovací v sektoru malých a středních podniků), Lotyšský technologický park (při univerzitě v Rize) a Lotyšské obchodně-inovační centrum pro elektrotechnický průmysl. Zvláštní roli pak má Lotyšská investiční a rozvojová agentura, protože její pozice v podpoře vývozu a přímých zahraničních investic velmi úzce souvisí s vytvářením kvalitního podnikatelského prostředí v oblasti vývoje. INOVAČNÍ POLITIKA Hlavním problémem Lotyšska je, že dosud nebyl alokován státní rozpočet na podporu inovační politiky. Teprve nová vláda počátkem roku 2004 deklarovala efektivní politiku VaV a inovací jako jednu ze svých priorit. Konkrétními cíli jsou: Modernizace principů financování výzkumu podle současných priorit na rok Zvýšení financování vědeckého výzkumu pomocí nového programu, financování aplikovaného výzkumu od roku 2005 a zainteresování soukromých podniků na financování a implementaci výsledků výzkumu. Vývoj a implementace akčního plánu na financování VaV ve výši 1 % HDP ze státního rozpočtu do roku Zapojení soukromých investic do oblasti VaV k zajištění financování ve výši 2 % HDP a zároveň zajištění vědeckého a aplikovaného výzkumu a inovačních aktivit tak, aby byly na trhu okamžitě k dispozici nové výrobky a služby. Přestože různé inovační iniciativy vznikaly již od počátku devadesátých let 20.století, lotyšská inovační politika se stále teprve tvoří. Většina jejich principů je však již obsažena v již dříve zmíněném Národním inovačním programu, který obsahuje aktivity na podporu inovací a koordinaci ostatních vládních programů a dokumentů. Dále zahrnuje zřízení Národního inovačního centra, potřebu prostředí otevřeného inovacím a zřízení inovační infrastruktury na světové úrovni. 17

19 Předpokládaným výsledkem tohoto programu jsou nové výrobky a služby z vysokou přidanou hodnotou vyrobené v Lotyšsku. Tabulka 4 uvádí hlavní politické dokumenty související s IP od r Název dokumentu Koncepce elektronické administrativy Nařízení o high-tech a softwarových výrobcích Rok vydání Národní inovační koncepce 2001 Směrnice průmyslové politiky Lotyšska Dlouhodobá ekonomická strategie Lotyšska Směrnice pro vývoj vyššího vzdělání, vědy a technologií Národní rozvojový plán ( ) Roční program EU pro podnikání a obchod, speciálně pro MSP na léta EU Základní směrnice pro trvale udržitelný rozvoj v Lotyšsku Bodovací program pro rozvoj MSP (fáze ) Program konzultační podpory pro nové podniky Národní inovační program ( ) Odpovědná instituce Právní statut 2000 Min. spravedlnosti Vládní rozhodnutí 2001 Min. financí Vládní rozhodnutí Min. hospodářství; Min. školství a vědy Strategický dokument schválený vládou 2001 Min. hospodářství Vládní rozhodnutí 2001 Min. hospodářství 2001 Min. školství a vědy 2001 Ministr pro zvláštní úlohy Strategický dokument schválený vládou Rozhodnutí min. školství a vědy Vládní rozhodnutí 2002 Min. hospodářství Vládní rozhodnutí Min. životního prostředí Min. hospodářství, Lotyšská hypoteční a zemská banka 2003 Min. hospodářství 2003 Min. hospodářství Vládní rozhodnutí Vládní rozhodnutí Strategický dokument schválený vládou Akční plán ke zlepšení podnikatelského prostředí Akční plán k Národnímu inovačnímu programu na 2004 Rozvojový plán Lotyšska na roky Základní směrnice pro politiku rozvoje MSP v Lotyšsku Základní směrnice pro rozvoj průmyslu v Lotyšsku na roky Lotyšská investiční a rozvojová agentura Min. hospodářství, min. školství a vědy, Lotyšská investiční a rozvojová agentura, atd. Vládní rozhodnutí 2003 Min. financí Vládní rozhodnutí 2004 Min. hospodářství 2004 Min. hospodářství Strategický dokument schválený vládou Strategický dokument schválený vládou 18

20 Rozvoj malých a střeních podniků v Lotyšsku v letech Akční plán k Základním směrnicím pro rozvoj průmyslu pro Min. hospodářství Vládní rozhodnutí 2004 Min. hospodářství, min. školství a vědy, Lotyšská investiční a rozvojová agentura Tab. 4 Hlavní politické dokumenty - Lotyšsko Kromě dokumentů uvedených v tabulce, schválilo Lotyšsko od roku 2003 několik podpůrných programů ke zlepšení podnikatelského a inovačního prostředí v zemi. Z výše jmenovaných je z hlediska inovační politiky zřejmě nejdůležitější Akční plán k Národnímu inovačnímu programu z prosince 2003, který specifikuje jednotlivé kroky a dílčí cíle včetně návrhu jejich financování a odpovědných institucí. Třemi klíčovými akčními liniemi plánu jsou (1) vytvoření harmonizovaného a koordinovaného prostředí otevřeného inovacím; (2) vznik trvale udržitelné základny pro vytváření a růst inovativního podnikání; (3) podpora rozvoje jedinečné a konkurenceschopné ekonomické (infra)struktury. Malta Průměrný příjem per capita se pohybuje kolem 70% průměru EU, je to jeden z nejvyšších mezi novými členy. Nezaměstnanost je těsně přes 7%, což je blízko průměru EU. Přes tyto pozitivní ukazatele je inovační politika na Maltě teprve v začátcích. NÁRODNÍ INOVAČNÍ SYSTÉM Hlavní odpovědnost za koordinaci IP spadá na ministerstvo školství a kultury (MCST), dalšími důležitými činiteli jsou např. Maltský výbor pro vědu a technologii, Maltská univerzita, ministerstvo průmyslu, Malta Enterprise (Agentura prosazující podnikání na Maltě), ale např. i ministerský předseda. INOVAČNÍ POLITIKA Neexistuje jasně definovaná IP. Byla však vytvořena strategie RTDI (výzkum, technologie, rozvoj a inovace). Není však dosud schválena vládou. Obsahuje hlavní cíle IP. Inovační politika je však zahrnuta nepřímo i v některých dalších dokumentech [viz. 0]. Jedná se především o Zákon o podpoře podnikání (BPA), který obsahuje stimuly pro nové firmy vykazující růst a s potenciálem zaměstnávání více lidí. 19