Grafické prvky. 1. Bod. 2. Linie. 3. Plocha

Transkript

1 Grafické prvky Grafické principy fungují jako konstrukční zásady. Umožňují co nejvhodněji a nejúčinněji využít prvky, z nichž má vzniknout smysluplné a pochopitelné vizuální sdělení. Grafické prvky říkají co je obsahem vizuální promluvy, principy určují, jak s nimi naložit. Pečlivě zvolené a vhodně zkombinované elementy a principy umožňují grafikovi mluvit univerzální a přístupnou vizuální řečí. Slovník grafika tvoří elementy a principy grafického designu, pojmy jako bod, linie, plocha světlo, barva, vyvážení nebo proporce, které propůjčují hlas a tím i smysl konkrétnímu vizuálnímu sdělení. 1. Bod Základní stavební jednotkou všech elementů i principů vizuální komunikace je bod, nejjednodušší a nejabstraktnější geometrický prvek ve výrazové paletě grafického designu. Ve vizuální komunikaci mívá bod podobu kruhu, skvrny nebo tečky. Může se vyskytovat osamoceně, nebo tvořit součást většího celku čáru, plochu, objem, textura, světlo, vzor. 2. Linie Čára patří k nejzákladnějším elementům grafického výraziva. Nabízí nekonečnou paletu funkcí. Může spojovat, uspořádávat, oddělovat, směřovat, skládat i rozhýbávat jiné grafické objekty. Linie se skládá z bodů, seřazených vedle sebe v určitém směru. Na výslednou linii má vliv tvar, zda je rovná nebo se kroutí, jestli se dotýká nebo protíná sama sebe, zda opisuje oblouk, kružnici či jinou křivku. Orientace a umístění ovlivňuje vizuální sdělení. Horizontální je klidná a vyrovnaná, vertikální vyzařuje energii, výšku a náročné cíle. 3. Plocha Plocha je ohraničená dvojrozměrná oblast, část roviny, kterou definuje konkrétní obrys, ale také barva, jas, textura symbolika tvaru. Má délku a šířku, ale postrádá hloubku. K základním plošným tvarům patří kruh, čtverec a trojúhelník. Z nich se odvíjejí všechny ostatní složitější tvary např. ovál, obdélník, lichoběžník, pětiúhelník nebo hvězda. Plocha může být obrysová nebo vyplněná, průhledná, nebo neprůhledná, jednolitá nebo textura. Druhy ploch Plošné tvary se dělí do tří kategorií podle specifických vizuálních vlastností: Geometrické Biomorfní organické tvary pozorujeme v organismech živé přírody, málokdy obsahují přímky a přesné kruhy, bývají oblé a asymetrické a výrazně členěné. Nepravidelné plochy vytvořené tvůrčím procesem, lidskou fantazií, mohou být zcela náhodné Plošný prostor a tvar Slovem tvar se běžně popisuje vzhled plochy i tělesa. V grafickém designu rozeznáváme tvary rovinné, dvojrozměrné, označované jako plochy, a tvary plastické trojrozměrné, nazýváme tělesa nebo objemy.

2 Figura a pozadí V grafické kompozici plní plošný tvar funkci figury obklopené pozadím. Jako pozitivní prvek vystupuje z negativního prostoru. Rozdělení na figuru a pozadí je základním principem designu a nedílnou součástí rovnováhy v grafické kompozici. Jak působí čtverec nebo obdélník? Pravoúhlý čtyřúhelník prostým způsobem vymezuje plochu. Proto slouží v konvenční komunikaci ve spojení s bílou plochou neutrálnímu oznámení. Ve spojení se zelenou plochou se užívá pro neutrální oznámení jevů souvisejících s bezpečím. Jak působí pětiúhelník ve formě šipky? Diváka nutí hrot šipky podívat se daným směrem, neboť naznačuje pohyb tímto směrem. Proto se tabulka tvaru šipky používá k neutrálnímu oznámením směrového charakteru. Jak působí trojúhelník? Hrany trojúhelníka svírají plochu. Ve srovnání s víceúhelníky jde o nejpevnější sevření. Sevření souvisí s pocitem rizika nebezpečí. Proto se trojúhelník používá pro výstrahu, kterou posiluje aktivní žlutá barva. Jak působí kruh? Kruh vymezuje plochu tak, že nutí pozorovatele zahledět se soustředěně do jeho středu. Podobá se oční duhovce stejně jako zornému poli jednoho z očí, jejichž střed je vždy centrem pozornosti. Soustředění ve spojení s chladnou modrou barvou vytváří optimální kombinaci pro příkaz. Soustředění ve spojení s nebezpečím" červené vytváří vhodnou kombinaci pro informaci typu omezení. 4. Objem Těleso vzniká, když plochu doplníme o objem, hloubku. Je to trojrozměrný element vymezující konečný objem. Má délku, výšku a šířku (hloubku). Objem se vždy skládá z několika povrchů a hran. Je to prázdný nebo vyplněný prostor, ohraničený jinými grafickými elementy body, liniemi a plochami. Druhy objemů Objemy rozdělujeme na reálné a iluzorní. Skutečné trojrozměrné objekty mají reálný objem a fyzickou hmotnost, kdežto iluzorní objemy jsou útvary dvojrozměrné, které působí plasticky. Reálný objem je miska, stůl, dům Iluzorní objem lze vytvořit pomocí několika výtvarných konvencí: 4.1. Promítání Jedním způsobem, jak znázornit prostorový útvar, aniž bychom skutečně vstoupili do třetího rozměru, je promítnout do plochy několik jeho povrchů. K běžným typům projekcí patří: Axonometrie při axonometrickém neboli kosoúhelném promítání nejsou promítací paprsky kolmé k průmětně a osy průmětu spolu nesvírají pravé úhly. Svislá osa však zůstává i v průmětu vertikální a zachována je také rovnoběžnost linií.

3 Izometrie je speciálním případem axonometrie. Klade stejný důraz na tři viditelné plochy tělesa. Hrany tělesa jsou vůči průmětě natočeny stejnoměrně o 30, všechny délky se nanášejí ve stejném měřítku a všechny osy svírají navzájem stejný úhel Prostorová hloubka Dojem objemu a hloubky lze vytvořit částečným překrytím jedné plochy objektu jinou jeho plochou, část zadní plochy objektu vyčnívá za plochy přední Jas a textura Objem můžeme vizuálně znázornit také změnou jasu, vržením stínu a texturou. Povrchy zakřivené nebo odklopené pryč od zdroje světla se jeví být tmavší než povrchy, na které dopadá přímé světlo. Díky tomuto efektu může stínovaná plocha působit plasticky, trojrozměrně. 5. Světlo Světlo ovlivňuje a proměňuje prvky kompozice. Můžeme např. vytvořit iluzorní světlo, když přes nebo nad část plochy či objemu umístím oblast jiné barvy, jasu nebo textury a tím vytvořit dojem průhlednosti nebo naopak opacity. Díky grafickému efektu pak budí dojem, že skrze něj proudí světlo, nebo že je neprůsvitný a vrhá stín na okolní plochy a tělesa. Protikladem světla a stínu lze také v dvojrozměrném výjevu vytvořit iluzi třetího rozměru. Světlo se podílí na dalším principu designu na kontrastu, umožňuje nám totiž vnímat širokou škálu barev a stupňů jasu od nejsvětlejších až po nejtmavší. Kromě iluze plastičnosti je světlo i klíčem k vytvoření iluze plochy v prostoru. 6. Barva Barva dokáže upoutat pozornost, spojit izolované prvky, zdůraznit sdělení a posílit celkový účinek kompozice. Může také přímo vyjádřit postoj nebo emoci, podmínit k reakci, zdůraznit a zpestřit, sdělit konkrétní poselství nebo podtrhnout hierarchii. Barva zvyšuje vizuální zajímavost a dokáže podtrhnout smysl a uspořádání elementů v každé vizuální kompozici. Podílí se na vytvoření nálady. Každá barva navíc evokuje subjektivní významy, které působí přímo beze slov a obrazů: Jak působí bílá? Bílá barva je vyváženou složeninou mnoha barev, jejichž součtem je NEUTRÁLNÍ tón. V konvenční komunikaci se proto užívá pro neutrální oznámení nebo jako univerzální barva návěsti informace. Současně se používá pro kontrastní neutrální zobrazení figur, znaků a struktur ve tmavých plochách pestrých barev. Jak působí černá? Černá je neutrální barvou tíhy a tmy. Používá se pro kontrastní neutrální zobrazení figur, znaků a struktur ve světlých plochách. Žlutá Symbol světla, slunce. Barva září výrazněji než ostatní barvy. Je třeba s ní zacházet opatrně, neboť i nepatrná změna tónu změní studenou barvu v teplou, klidnou v rozčilující.

4 Modrá Z primárních barev nejchladnější. Je pasivní, působí klidně až líně. V optimálním množství působí konejšivě. Jasná modř působí optimisticky, tmavá spolehlivě a elegantně. Červená Je výbojná, strhuje pozornost. Mnoho červené působí silně, až brutálně. Všeobecně oblíbená. Zelená Zeleň působí klidně, až bezstarostně. Je symbolem přírody, jara, očekávání, naděje. Je příjemná a osvěžující. V tisku není příliš oblíbená, jako základní barva je příliš nápadná. Světlá zeleň působí výrazně a životně, příliš mnoho přimíchané žluti vyvolává dojem jedovatosti. Oranžová Je efektivně dráždivá. Může způsobit podrážděnost. Čím je této barvy méně, tím působí sympatičtěji a efektivněji. Fialová Výsledek spojení průbojné červené a klidné pasivní modré. Subjektivně je obrazem síly, moci, nádhery, vznešenosti. Základní vlastnosti barvy: Tón, též odstín vyjadřuje podstatu barvy, to, čemu říkáme červená, modrá, žlutá. Barvy bez rozlišovacího tónu, např. šedou, nazýváme neutrální. Jas, též světlost vyjadřuje celkovou světlost nebo tmavost valér. Prací s jasem lze zvýšit čitelnost vizuálního sdělení. Rozmístění různě světlých prvků přitáhne divákovo oko k obrazu a zavede je do významných oblastí. Saturace, sytost označuje sytost barvy. Saturované barvy jsou bohaté a intenzivní, kdežto odmaturované barvy působí bledě a tlumeně. Saturace vyjadřuje množství šedé v barvě. Úloha barvy v grafickém designu působení v souladu s obsahem působení v souladu s grafickou úpravou přenášení symbolického významu vzbuzování pozornosti a působení k jejímu udržení vytvoření emotivního hnutí vytvoření a posílení návyku estetické působení, zdůraznění krásy Vztah komplementárních barev Studené barvy použití velkých ploch s barvami: fialovou, modrofialovou, modrou, modrozelenou, zelenou, žlutozelenou Teplé barvy použití v malých plochách: červená, oranžová, žlutá ad.

5 7. Textura Pojmem textura popisujeme vzhled a vlastnosti povrchu. Hladký, drsný, měkký, tvrdý nebo jinak texturovaný povrch má každý reálný objekt. Textura je vizuální efekt, který obohacuje grafické dílo a dodává mu další rozměr. Jako jiné grafické prvky i textura může vyjadřovat celou škálu emocí a sdělení. Drsné povrchy bývají vizuálně aktivní a dynamické, hladkost evokuje pasivitu a klid. Základní vlastnosti Ve vizuální kompozici rozumíme texturou povrch určitého objektu. Může být dvojrozměrný i plastický, definovaný vizuálními i fyzickými vlastnostmi drsnost, hladkost, mat, lesk. Taktilní textury, např. smirek, vnímáme i hmatem, naopak čisté vizuální textury pouze navazují dojem, který čtenář vidí. Druhy textur Fyzické hmotné, taktilní mají skutečné dotekové vlastnosti, vnímáme je hmatem (např. povrch dřeva, skla, kamene, kožešiny). Vizuální iluze hmotné textury na povrchu objektu. Pomyslné některé typy vizuálních textur nemají žádnou reálnou hmotnou předlohu. Nejčastěji se používají v abstraktních dílech. 8. Velikost Velikost definuje poměr mezi proporcemi různých objektů, nebo konkrétní rozměry, množství, důležitost a pořadí v hierarchii obrazu. Ve vizuální kompozici úzce souvisí s pojmem proporce. Proporcí rozumíme poměr mezi velikostí daného elementu a velikostí prostoru, který v kompozici zabírá. Typy velikostí a měřítka Objektivní označuje skutečné rozměr hmotného předmětu nebo přímý poměr mezi reálným předmětem a jeho grafickým znázorněním. Příkladem je kresba židle v měřítku, umístěna na papír formátu A4. Skutečná židle má svou reálnou velikost. Tímto způsobem vznikají mapy, architektonické výkresy, makety apod. Jejich velikost můžeme vyjádřit jako měřítko, poměr, dvě čísla oddělená dvojtečkou. 1:50 jeden centimetr obrazu odpovídá padesáti centimetrům zobrazovaného předmětu. Subjektivní vypovídá o našem dojmu z daného předmětu, vztahuje se pouze k našemu osobnímu prožitku. Kontext Vizuální princip velikosti plně závisí na kontextu. Ve vizuální komunikaci nejsou rozměrová srovnání tak intuitivní a měřítko grafikovi slouží jako hlavní nástroj jejich jednoznačného vyjádření. Příkladem je tvorba grafického návrhu na monitoru a reálný výtisk ve formátu A4.

6 9. Pohyb Na obraze nebo fotografii pohybem nazýváme zpodobnění či iluzi pohybu. Soch může vyvolávat dojem pohybu. Pohyb táhne naše oči po malbě, kresbě, fotografii či knižní obálce a nutí nás všímat si konkrétních činností nebo částí výjevu. Dojem a pocit pohybu ve vizuální kompozici vzniká kombinací základních grafických prvků linií, ploch, objemů a povrchů. Jejich souhrn může vyvolávat dojem pohybu. Kinetičnost ploché i plastické grafiky mohou posilovat i další vizuální postupy, hlavně opakování a rytmus. Opakování může vyvolat dojem pravidelnosti nebo nepravidelnosti, gradace či náhlosti. Rytmus můžeme vytvořit opakováním nebo střídáním kompozičních elementů, často v definovaných rozestupech. V grafice tak vzniká pocit pohybu, vzor a textura. Pohyb a rytmus jsou kritickými aspekty nejen u jednotlivé grafické kompozice, ale i při rozmisťování ilustrací na stránce a designu stránek a oken např. v knize, časopisu, animační grafice nebo internetové prezentaci. 10. Prostor Na rozdíl od jiných prvků, jako je linie, plocha, objem, barva nebo textura, nemůže být do kompozice vložen nebo umístěn. Prostorem nazýváme vzdálenost nebo plochu mezi, nad a pod dvěma sousedními či soustřednými elementy, což mohou být linie, plochy, tělesa, barvy, textury, rámy nebo iluze. Prostorem se obvykle míní negativní prostor, termín, který označuje prázdné, ale často aktivní oblasti kompozice, v nichž se nevyskytují grafické prvky. Místo, které zabírají plochy, tělesa, ilustrace apod., se označuje jako pozitivní prostor. Druhy prostoru Vlastní prostor oblast, kterou fyzicky zaujímá grafické dílo. Obrazový prostor dojem hloubky, pohybu nebo směru pomocí deformace rovinných útvarů. Je postavený na iluzi, jež klame oko a mysl diváka. Psychologický prostor vizuální kompozice, která ovlivňuje mysl a oko diváka. Fyzický prostor vyžaduje interakci díla a okolí. Příkladem je letištní orientační systém, výstava uměleckých předmětů v muzeu atd.