OKRES OSTRAVA. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OSTRAVSKO

Transkript

1 OKRES OSTRAVA CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OSTRAVSKO

2 Ostravsko OKRES OSTRAVA Uskupení bludn ch balvanû, v pozadí radniãní vûï mûsta Ostravy. Na pfiedcházející stranû: Soutok fiek Odry a Ostravice. Okres Ostrava leïí ve v chodní ãásti âeska v Moravskoslezském kraji na hranici mezi Moravou a Slezskem. Na v chodû sousedí s okresem Karviná, na severu s okresem Opava, na západû s okresem Nov Jiãín a na jihu s okresem Fr dek-místek. Okres Ostrava je jádrem ostravské sídelní aglomerace s vysoce urbanizovanou krajinou s ãetn mi tûïebními a prûmyslov mi objekty. K v nûm Ïilo obyvatel na plo e 24 km 2 (474 obyvatel na km 2 ). Nejsevernûj í bod okresu se nachází na s.. v pofiíãní nivû Odry, asi km SSV od Anto ovic, a nejjiïnûj í na s.. pfii okraji lesa, 3 km jiïnû od Nové Bûlé. Nejzápadnûj í bod leïí na v. d. v údolí potoka Porubky, km západnû od okraje Krásného Pole, a nejv chodnûj í na pfii okraji lesa 2 km SV od Bartovic. Z hlediska regionální geologie se na území Ostravy st kají dvû odli né jednotky, fundament âeského masivu a sedimentární v plà karpatské pfiedhlubnû tvofiené sedimenty miocénu, které jsou autochtonním obalem v chodních svahû âeského masivu. Fundament âeského masivu je v okresu zastoupen svou severov chodní ãástí, tzv. moravskoslezskou oblastí. Je tvofiena transgresívním devonem a na nûj navazujícím spodním karbonem, na nûmï spoãívají sedimenty svrchního (uhlonosného) karbonu (hornoslezská pánev). V povrchové stavbû vystupují pfiedev ím horniny spodního karbonu v severozápadní ãásti okresu na okraji Nízkého Jeseníku. Uhlonosn karbon tvofií jen malé ostrûvky obklopené miocénními a kvartérními sedimenty. Nejdel í úsek hornin svrchního karbonu je odkryt v NPP Landek v nárazovém bfiehu Odry pod vrchem Landek (280,0 m n. m.) s uheln mi slojemi. Karbonské horniny jsou intenzívnû zvrásnûny a rozlámány. Vût ina okresu se nachází v karpatské pfiedhlubni, která zaãala vznikat ve spodním miocénu v souvislosti s tektonick mi pohyby star í mlado t rské fáze alpínského vrásnûní. Do lo k ohybu 274 OV 2

3 Okres Ostrava ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY a poklesu fundamentu âeského masivu a mofiské transgresi do Ostravské pánve, Oderské brány (SV ãást Moravské brány) a okraje Nízkého Jeseníku. Nejvût í roz ífiení mají pelitické sedimenty spodního badenu. Uvedené geologické jednotky jsou pokryté geneticky rûznorod mi sedimenty kvartéru, které na v chodû okresu dosahují v Ostravské pánvi mocnosti aï kolem 00 m. Na stavbû kvartéru se kromû uloïenin ledovcov ch podílejí sedimenty fluviální, lakustrinní, organické, deluviální a eolické. Kvartér Ostravska je v znaãn pfiítomností sedimentû glaciální série pleistocénního pevninského zalednûní. Pevninsk ledovec zasáhl na území okresu ve dvou ãasovû posloupn ch glaciálech, ve star- ím elsterském a mlad ím sálském. Na území okresu se rozkládala znaãná ãást ostravské glacigenní pánve, v níï se OV 3 275

4 Ostravsko KRAJINN POKRYV hromadily fluvioglaciální a glacilakustrinní sedimenty. Nejvût í mocnosti dosahují v pfiehlouben ch subglaciálních korytech, napfi. v Ostravû-Zábfiehu. Písãité pleistocénní fluviální tûrky tvofií fiíãní terasy souãasn ch vodních tokû. Svrchnopleistocenního aï holocenního stáfií jsou sedimenty spodního tûrkopísãitého souvrství pofiíãních niv. tûrkopísãité souvrství v irok ch pofiíãních nivách Odry, Ostravice a nejdolej í Opavy dosahuje mocnosti 6 m. Povod- Àové sedimenty svrchního souvrství niv mají mocnosti 2 4 m. V znamn m prvkem ostravské krajiny je komplex svrchnopleistocenních spra ov ch hlín, kter místy dosahuje mocnosti aï 0 m a vytváfií rozsáhlé akumulaãní plo iny. Velmi ãetné jsou antropogenní sedimenty, haldy hlu iny z uheln ch dolû, prûmyslové haldy hutních a chemic- 276 OV 4

5 Okres Ostrava k ch závodû, rûzné plo né deponie (naváïky) a skládky. Z regionálnû geomorfologického hlediska leïí pfieváïná ãást okresu v celku Ostravská pánev, která je souãástí podsoustavy Severní Vnûkarpatské sníïeniny. Její rovinn aï pahorkatinn povrch má stfiední nadmofiskou v ku 244 m. Osy Ostravské pánve tvofií iroká Oderská a Ostravská niva. Mezi Oderskou a Ostravskou nivou leïí okrsek Novobûlská rovina na glaciálních a fluviálních tûrkopíscích pokryt ch spra ov mi horninami. V chodní ãást okresu tvofií okrsek Orlovská plo ina. Plochá pahorkatina tu vznikla na glaciálních a fluviálních sedimentech a její povrch je pfiekryt spra ov mi hlínami. Pfiíznaãn m rysem georeliéfu celé Ostravské pánve jsou ãetné antropogenní tvary rûzného pûvodu. Do západní ãásti okresu zasahuje mal v bûïek podcelku Oderská brána, kter je souãástí celku Moravská brána v rámci podsoustavy Západních Vnûkarpatsk ch sníïenin. Její osu tvofií iroká Oderská niva. Do severní ãásti okresu zabíhá v bû- Ïek provincie âeské vysoãiny nejv chodnûj í ãástí celku Nízk Jeseník a jeho podcelku Vítkovská vrchovina a okrsku Dûhylovská pahorkatina. Tato ãást okresu má ráz ãlenité pahorkatiny na zvrásnûn ch a rozláman ch kulmsk ch sedimentech fundamentu âeského masivu. Na rozvodích a vrcholech jsou zbytky holoroviny. Na skalním fundamentu jsou ostrûvky miocénních a pleistocénních (hlavnû glaciálních) a eolick ch sedimentû. Nejstar í tvary georeliéfu nacházíme v jeho severní ãásti v Nízkém Jeseníku, kde jsou zachovány zbytky holoroviny a pfiedmiocenních fiíãních údolí. Na v voj georeliéfu Ostravské pánve a Oderské brány mûly hlavní vliv geomorfologické pochody v pleistocénu spojené s dvojím zásahem pleistocénního pevninského ledovce v mindelu a rissu a kryogenní pochody v prûbûhu nejmlad í doby ledové, které vytvofiily periglaciální georeliéf. V Ostravské pánvi je mimofiádnû velké soustfiedûní antropogenních tvarû rûzného pûvodu (urbánní, tûïební, prûmyslové). Okres Ostrava patfií podle Quitta, E., 97, do mírnû teplé klimatické oblasti, která je zde charakterizovaná dlouh m, tepl m a mírnû such m létem a krátkou mírnû teplou a velmi suchou zimou s krátk m trváním snûhové pokr vky (prûmûrnû 50 aï 60 dní za rok). Z pozorování klimatologické stanice âeského hydrometeorologického ústavu v Ostravû-Porubû za období 968 aï 997 vypl vá, Ïe prûmûrná doba sluneãního svitu je zde 594,2 hodin za rok (v ãervenci 223, hodin, v prosinci 4,3 hodin), prûmûrná roãní teplota vzduchu je 8,4 C (v ãervenci 8,3 C, v lednu,4 C) a prûmûrné roãní sráïkové úhrny dosahují 700 mm (v ãervnu spadne v prûmûru 95,6 mm sráïek, v lednu 28,4 mm). PrÛmysl Ostravska produkoval dlouhá léta v znamné mnoïství emisí, které DÛl Michal s vûïí achty. TûÏba ãerného uhlí pfiispûla k vytvofiení antropogenních tvarû georeliéfu. OV 5 277

6 Ostravsko negativnû ovlivàovaly kvalitu Ïivotního prostfiedí i ve velmi odlehl ch oblastech. Restrukturalizace v roby v regionu po roce 992 znamenala v tomto smûru zfietelné zlep ení situace. Mûstem protékají ãtyfii fieky Odra, Opava, Ostravice a Luãina. Opava, nejvût í levostrann pfiítok horního toku Odry na území âeské republiky, se vlévá do Odry u Tfiebovic, pravostranná Ostravice u Landeku a Luãina ústí jako pravostrann pfiítok do Ostravice v centru mûsta u v stavního a obchodního areálu âerná louka. Ostrava se tedy nachází na hydrografickém uzlu fiíãní sítû horního toku Odry a náleïí k úmofií Baltského mofie. Z drobn ch tokû se na území mûsta, v Ostravû-Svinovû, vlévá do Odry je tû napfi. Porubka (pramení severov chodnû od obce Pustá Polom, 434 m n. m, (P 62 km 2, Q a 0,30 m 3 s ). Dal- í potoky jsou vesmûs vyuïívány k odvádûní odpadních vod (napfi. âern pfiíkop, StruÏka), jiné slouïí jako pfiivadûãe uïitkové vody do prûmyslov ch závodû nebo jsou pfiekryté a protékají pod mûstskou zástavbou. V druhé polovinû 20. století v raznû vzrûstají nároky na vodu pro prûmysl a pro zásobování rostoucího poãtu obyvatelstva nejenom v Ostravû, ale v celé ostravské prûmyslové oblasti. Budují se proto údolní nádrïe. Propojením údolních nádrïí KruÏberk, Morávka a ance vzniká první vodárenská soustava v âeské republice Ostravsk oblastní vodovod. Vodohospodáfiská soustava mûní prûtokov reïim tokû a jejich dal í hydrologické vlastnosti (teploty vody, ledové jevy, splaveninov reïim, kvalitu vody). Na území mûsta Ostravy je z hlediska vodárenského vyuïití nejv znamnûj í hydrogeologickou strukturou zábfieïské subglaciální koryto. Podzemní voda je jímána soustavou hlub ích vrtû z kolektoru kvartérních glacilakustrinních pískû, které jsou dotovány pfieváïnû infiltrací z Odry. Vodárenská kapacita jímajícího území (Nová Ves, Dubí) a úpravy vod dosahuje pfiibliïnû 240 l s. Vodní toky v Ostravû i v celé ostravské prûmyslové oblasti jsou znaãnû ovlivnûny po stránce chemické, biologické i fyzikální (oteplené odpadní vody tepelné zneãi tûní) zejména odpadními vodami prûmyslov mi a komunálními. Dle kyslíkového reïimu náleïí pfieváïnû do IV. a V. tfiídy klasifikace jakosti povrchov ch vod jejich voda je tedy silnû aï velmi silnû zneãi tûná. Na území Ostravy leïí téï rybníky (napfi. Dymaã ve Svinovû, Hefimanick rybník), zatopené tûrkovny (u Anto ovic) a zvodnûlé poklesové kotliny, i kdyï v men í mífie neï na Karvinsku. Fytogeografické ãlenûní Ostravska vypl vá z jeho polohy na geomorfologické hranici dvou soustav âeské vysoãiny a Karpatské soustavy. Stfiední a v chodní ãást okresu náleïí do obvodu Karpatského mezofytika a fytogeografického okresu Ostravská pánev, zatímco jihozápadní ãást do obvodu âeskomoravského mezofytika a fyt. o. Opavská pahorkatina. eka Odra, která tvofií osu území spolu se sv mi pfiítoky Opavou a Ostravicí, podporuje pronikání karpatsk ch elementû na západ (mimo hranice Karpat) do Slezské níïiny a Nízkého Jeseníku. Potenciální pfiirozenou vegetací podél tûchto tokû jsou stfiemchové jaseniny (Pruno-Fraxinetum), místy v komplexu s mokfiadními ol inami (Alnion glutinosae). V okrese Ostrava se stfiemchová jasenina zachovala zvlá tû podél v vûrû v niï ích ãástech tûrkové terasy a místy tvofií pobfieïní porosty podél vût ích i men ích tokû. Stromové patro tvofií stfiídavû dominantní jasan ztepil (Fraxinus excelsior) nebo ol e lepkavá (Alnus glutinosa) s dal ími pfiímûsemi, lípou malolistou (Tilia cordata) a stfiemchou obecnou (Padus avium). Kefiové patro je velmi pestré a místy znaãnû husté, nejhojnûji se stfiemchou, bezem ãern m (Sambucus nigra), srstkou angre tem (Ribes uva-crispa) a lískou obecnou (Corylus avellana). Dobfie zapojené je bylinné patro, které tvofií váleãka lesní (Brachypodium sylvaticum), plicník tmav (Pulmonaria obscura), krabilice zápa ná (Chaerophyllum aromaticum), dûhel lesní (Angelica sylvestris), ocún jesenní (Colchicum autumnale), br lice kozí noha (Aegopodium podagraria), metlice 278 OV 6

7 Okres Ostrava POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE trsnatá (Deschampsia cespitosa), ãistec lesní (Stachys sylvatica), ãarovník obecn (Circaea lutetiana), orsej jarní (Ficaria bulbifera), a druhy podsvazu Alnenion glutinoso-incana, k nimï patfií fiefii nice hofiká (Cardamine amara), karda bahenní (Crepis paludosa) a krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum). Mokfiadní ol iny (Alnion glutinosae), z nichï je od Ostravy doloïen v skyt asociací Carici acutiformis-alnetum a Carici elongatae-alnetum, zaujímají stanovi tû celoroãnû podmáãená. Najdeme v nich napfi. lilek potmûchuè (Solanum dulcamara), ostfiici prodlou- Ïenou (Carex elongata), o. ostrou (C. acutiformis) a smldník bahenní (Peucedanum palustre). Stfiemchová jasenina v komplexu s mokfiadními ol inami je pfiedmûtem ochrany v CHKO Poodfií a PR Pfiemy ov. V iroké nivû Odry aï po hranici s Polskem je potenciálnû mapována jilmová doubrava (Querco-Ulmetum), zachovaly se pfieváïnû lesní komplexy na OV 7 279

8 Ostravsko V celoroãnû podmáãen ch ol inách roste ostfiice ostrá (Carex acutiformis). jih od ostravské aglomerace, kde se mozaikovitû prolíná se stfiemchov mi jaseninami a mokfiadními ol inami. Pfiíkladem jsou lesní celky CHKO Poodfií a PR Rezavka. Jilmové doubravy tvofií zpravidla tfiípatrové porosty s jasanem ztepil m (Fraxinus excelsior) a lípou malolistou (Tilia cordata). Vtrou- eny b vají dub letní (Quercus robur) a javor babyka (Acer campestre). Podíl jilmu vazu (Ulmus laevis) a j. habrolistého (U. minor) v poslední dobû poklesl v dûsledku grafiózy. V patfie kefiovém jsou kromû zmlazen ch dfievin stromového patra nejhojnûj í svída krvavá (Swida sanguinea), hloh (Crataegus sp.), bez ãern (Sambucus nigra). V bylinném patfie je zpravidla v razn aspekt jarních geofyt s dominancí orseje jarní (Ficaria bulbifera), dále s dymnivkou dutou (Corydalis cava), ãesnekem medvûdím (Allium ursinum), snûïenkou podsnûïník (Galanthus nivalis) a kyãelnicí Ïláznatou (Dentaria glandulosa). Nejhojnûj ími sloïkami letního aspektu jsou br lice kozí noha (Aegopodium podagraria), baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis) a kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica). Na luhy a dubohabfiiny navazuje podmáãená dubová buãina (Carici brizoidis-quercetum). UdrÏely se jen zbytky porostû, které byly pfieváïnû pfievedeny na monokultury jehliãnanû znaãnû trpící imisemi. Tfiípatrové porosty tvofií buk lesní (Fagus sylvatica), dub letní a habr obecn (Carpinus betulus), provází je bfiíza bûlokorá (Betula pendula), ojedinûle jedle bûlokorá (Abies alba). Mezi kefii pfievládají ostruïiník siv (Rubus caesius), o. srstnat (R. hirtus), o. malinov (R. idaeus) a kru ina ol ová (Frangula alnus), hojné jsou bezy. V bylinném patfie rostou ãetné subacidofyty, napfi. ostfiice tfieslicovitá (Carex brizoides), borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus), pstroãek dvoulist (Maianthemum bifolium) a Èavel kysel (Oxalis acetosella). Hojné jsou téï nûkteré druhy hygrofilních a hygromezofilních listnat ch lesû, napfi. net kavka nedûtklivá (Impatiens noli-tangere), kostfiava obrovská (Festuca gigantea) a ãarovník pafiíïsk (Circaea lutetiana). Lipové dubohabfiiny (Tilio-Carpinetum) jsou na Ostravsku zachovány pouze fragmentárnû. PÛvodní skladba dfievin byla naru ena v sadbou smrku, ãást porostû zanikla v stavbou sídli tû. Na území PR Pfiemy ov zaujímají vy í a su í ãásti fiíãní terasy. Tvofií ji tfiípatrové, fiidãeji ãtyfipatrové porosty s dominantní lípou malolistou provázenou zmlazujícím habrem obecn m, dubem letním, jefiábem ptaãím (Sorbus aucuparia), bfiízou bûlokorou a zfiídka b. p fiitou (B. pubescens). V kefiovém patfie rostou líska obecná (Corylus avellana), svída krvavá, hloh (Crataegus sp.). V druhovû pestrém bylinném patfie se zpravidla objevují ptaãinec velkokvût (Stellaria holostea), ostfiice tfieslicovitá, Èavel kysel, svízel SchultesÛv (Galium schultesii), bika chlupatá (Luzula pilosa), kopytník evropsk (Asarum europaeum) a svízel vonn (Galium odoratum). Maloplo né ptaãincové ol iny (Stellario-Alnetum glutinosae), vázané na hloubûji zafiíznutá údolí pahorkatiny, doprovází líska obecná, bez ãern, ptaãinec velkokvût a p. hajní (S. nemorum). V úzk ch zafiíznut ch údolích potokû a na lesních prameni tích se ojedinûle na mal ch plochách nacházejí potoãní jaseniny (Carici remotae-fraxinetum) s ostfiicí fiídkoklasou (Carex remota), rozrazilem horsk m (Veronica montana), kardou bahenní (Crepis paludosa) a kapradí osténkatou (Dryopteris carthusiana). 280 OV 8

9 Okres Ostrava Západní ãást okresu má vyrovnané nebo mírnû zvlnûné tvary, vzácnû ostfiej í svahy fiíãních údolí. Na mal ch plochách zde roste jedlová doubrava (Abieti-Quercetum), jejíï stromové patro je tvofieno dubem zimním (Quercus petraea), na relativnû vlhãích místech dubem letním (Quercus robur), jefiábem ptaãím (Sorbus aucuparia), lípou malolistou (Tilia cordata), pfiípadnû jedlí bûlokorou (Abies alba). Zmlazené dfieviny stromového patra jsou nejdûleïitûj í sloïkou slabû vyvinutého patra kefiového, v nûmï se téï pomûrnû hojnû objevuje kru ina ol ová (Frangula alnus). V bylinném patfie rostou svízel okrouhlolist (Galium rotundifolium), kostfiava ovãí (Festuca ovina), lipnice hajní (Poa nemoralis), bika bûlavá (Luzula luzuloides), b. chlupatá (L. pilosa), starãek vejãit (Senecio ovatus) aborûvka ãerná (Vaccinium myrtillus). Maloplo ná jednotka submontánních poloh Nízkého Jeseníku, strdivková buãina (Melico-Fagetum), je mapována pfii západním okraji okresu ve vlhãích a zastínûn ch údolích. Stromovému patru dominují buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus) a habr obecn (Carpinus betulus). Typick mi druhy jsou samorostlík klasnat (Actaea spicata), svízel vonn (Galium odoratum), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), strdivka nicí (Melica nutans), alvûj hajní (Salvia nemorosa), Ïindava evropská (Sanicula europaea) a ptaãinec hajní (Stellaria nemorum). Prvky submontánních kvûtnat ch buãin blízk ch strdivkov m buãinám mûïeme pozorovat na mírn ch svazích aï plo inách NPP Landek. V Oderské nivû, na ãerstvû vlhk ch aï mírnû vys chav ch stanovi tích, jsou roz ífieny polopfiirozené druhovû bohaté louky svazu Arrhenatherion. V ãásti nivy, která se táhne od Ko atky do Proskovic k Polance nad Odrou, tvofií souvislé porosty. Psárkové louky svazu Alopecurion pratensis se vytvofiily na vlhk ch aï ãerstvû vlhk ch stanovi - tích, která b vají krátkodobû podmáãena. Na stfiídavû vlhk ch stanovi tích, zpravidla se znaãnû kolísající podzemní vodou, do tohoto spoleãenstva vstupují druhy svazu Molinion. Nûkterá mokfiadní spoleãenstva rybniãních soustav a zvodnûl ch mrtv ch ramen okresu Ostrava jsou ohroïena a hrozí jim vymizení. Jsou to asociace Riccietum fluitantis, Lemnetum minoris, Pfiirozené lesy 3. dubo-bukového stupnû v NPP Landek. OV 9 28

10 Ostravsko Cvrãilka slavíková (Locustella luscinioides) vyuïívá k hnízdûní staré rákosiny. 2 Vlhké louky s periodick mi tûnûmi jsou biotopem ropuchy zelené (Bufo viridis). 2 Salvinio-Spirodeletum, Utricularietum australis, Hydrocharitetum morsus-ranae, Hottonietum palustris, Trapetum natantis, Nupharo lutei-nymphaeetum albae, Nupharo-Myriophylletum, Equisetetum fluviatilis, Phragmitetum communis, Typhetum angustifoliae. Chránûna jsou v CHKO Poodfií, PR Rezavka, PR Pfiemy ov a PR tûpán. Kontakt s karpatskou podprovincií je dûvodem pronikání karpatsk ch subendemitû kyãelnice Ïláznaté (Dentaria glandulosa) a kozlíku celolistého (Valeriana simplicifolia). Z Karpat a jejich podhûfií sem dále zasahují svízel SchultesÛv (Galium schultesii), zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides), pry ec mandloàovit (Tithymalus amygdaloides), ostfiice chlupatá (Carex pilosa), hvûzdnatec zubat (Hacquetia epipactis), krtiãník Ïláznat (Scropluharia scopolii) a alvûj lepkavá (Salvia glutinosa). Bukovinec kapraìovit (Gymnocarpium dryopteris) v polohách dubov ch buãin a dubohabfiin mûïe signalizovat inverzi vegetaãních stupàû v nejniï ích polohách severov chodní Moravy a Slezska. Ke zrychlení synantropizace pûvodní krajiny znaãnû pfiispûly odvaly následek nûkdej ího rozvoje tûïby uhlí, hutní a chemické v roby. Vzácnû na tûchto sekundárních stanovi tích najdeme nadmutici bobulnatou (Cucubalus baccifer), pry ec prutnat (Tithymalus tommasinianus), pfiesliãku vûtevnatou (Hippochaete ramosissima), hulevník vysok (Sisymbrium altissimum) aj. Území okresu spadá do Ostravského a Pooderského bioregionu v polonské podprovincii, která od severu na na e území zasahuje sv mi okrajov mi ãástmi. Poodersk bioregion je charakterizován vlhkomilnou a mokfiadní faunou v nivû Odry a jejích pfiítokû, Ostravsk bioregion, zaujímající podstatnou ãást okresu, je tvofien mírnû zvlnûnou pahorkatinou s obl mi hfibety s chladnomilnûj í faunou niï ích poloh (kulturních stepí, vod a mokfiadû). Lesy ob vá bûïná lesní fauna, v rozsáhlej ích porostech sporadicky hnízdí krkavec velk (Corvus corax) a vãelojed lesní (Pernis apivorus). Pro hmyz jsou zvlá tû dûleïit m biotopem fragmenty luïních lesû. V PP Turkov Ïije chránûn zdobenec Trichius rosaceus; jedná se o jedinou jeho lokalitu na Moravû vãetnû Slezska a jednu ze dvou recentních v âr. V PR Rezavka prosperují populace stfievlíãka Leistus piceus, montánního druhu, sem pravdûpodobnû splaveného, a nápadného stfievlíka Abax schueppeli rendschmidti, karpatského druhu, roz ífieného Poodfiím aï tûsnû za Moravskou bránu (západní hranice areálu). Zamokfiené travnaté plochy a periodicky zvodnûlé polní biotopy b vají osídlovány obojïivelníky, napfi. kuàkou obecnou (Bombina bombina) a ropuchou zelenou (Bufo viridis), sporadicky i ptáky z fiádu bahàákû vodou em rudonoh m (Tringa totanus), vzácnû bfiehou em ãernoocas m (Limosa limosa) a bekasinou otavní (Gallinago gallinago). Na vût ích plochách travin nebo polních kultur, zejména fiepky, bylo zaznamenáno také hnízdûní chfiástala polního (Crex crex). Ve specifickém prostfiedí ostravsk ch hald, v souãasnosti jiï porostl ch vegetací, lze kromû fiady bûïn ch pûvcû pozorovat bûlofiita edého (Oenanthe oenanthe) a koroptve polní (Perdix perdix), v pfiíhodn ch biotopech s kfiovinami Èuh ka obecného (Lanius collurio). BûÏn mi obyvateli urbánních biotopû jsou jeïci (Erinaceus concolor, E. 282 OV 0

11 europaeus), z letounû stojí za zmínku masovû zimující populace netop ra pestrého (Vespertilio murinus) ze severov chodní Evropy. Hmyz vyhledává v technocenózách ruderální plochy porostlé pfieváïnû druhotnou vegetací, hostící spoleãenstvo nosatcû, charakterizované napfi. druhem Trichosirocalus hassicus, znám m z âr pouze ze severu Moravy, a v celé âr vzácn m Microplontus milefolii. Fauna hol ch ãástí hald obsahuje dosti teplomiln ch prvkû (stfievlíãek Harpalus modestus, kovafiík Quasimus minutissimus), zatímco zalesnûné ãásti ob vají submontánní prvky, napfi. kvapník Amara praetermissa, vzácn druh s nejblíïe doloïenou lokalitou (mimo Ostravu) na Vsetínsku. Témûfi cel úsek Odry na území Ostravy patfií do parmového pásma stejnû jako její levostrann pfiítok Opava. Ob vají je ostroretka stûhovavá (Chondrostoma nasus), podoustev nosatá (Vimba vimba), parma obecná (Barbus barbus) a mník jednovous (Lota lota). Kdysi znaãnû zneãi tûná Ostravice (pravostrann pfiítok Odry) je v souãasnosti nejrybnatûj í fiekou okresu. Ze 7 druhû ryb parmového pásma je nejcennûj í chránûná stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus). V bfiehov ch porostech s bohatou vegetací hnízdí slavík obecn (Luscinia megarhynchos), h l rud (Carpodacus erythrinus) a moudivláãek luïní (Remiz pendulinus). Stále hojnûj í jsou nálezy pobytov ch znaãek vydry fiíãní (Lutra lutra), která sem proniká z horního toku Odry. Na bfiehy fiek jsou vázána litorální spoleãenstva hmyzu, jejichï kvalita a pestrost jsou v raznû ovlivnûny charakterem bfiehu, zvlá tû substrátem, vegetaãním krytem, stupnûm zastínûní apod. Bfiehy Ostravice jsou z hlediska fauny hmyzu nejcennûj í na jiïním okraji okresu v oblasti Hrabové. Odtud byl popsán nov druh kovafiíka Adrastus juditae, dosud znám jen z Ostravska. V rybniãních biotopech je hojn skokan skfiehotav (Rana ridibunda) a kuàka obecná (Bombina bombina), rybníky patfií také k nejcennûj ím ornitologick m lokalitám v okrese. Protahuje tudy mnoïství druhû vodního ptactva, hnízdí hohol severní (Bucephala clangula), moudivláãek luïní (Remiz pendulinus), rákosník velk (Acrocephalus arundinaceus). Hmyzí spoleãenstva rybníkû tvofií jednak druhy vodní, jednak litorální a dále fytofágní druhy vázané na vodní a vlhkomilná rostlinná spoleãenstva. Nejcennûj í entomofauna Ïije v rámci okresu dle dosavadních v zkumû v PR tûpán. Z v znamn ch litorálních druhû lze uvést stfievlíãka Patrobus australis (kter se kromû Severní Moravy vyskytuje v âr jen velmi vzácnû na JiÏní Moravû a ve Stfiedních âechách), z vodních druhû tyrfofilního potápníka Agabus affinis. Dal í faunisticky velmi cenné území leïí v nivû dolního toku Odry na severov chodním okraji okresu. Komplex rybniãních soustav (vût í ãást rybníkû se nachází v sousedním karvinském okrese), zatopen ch tûrkoven a pfiilehl ch mokfiadních biotopû ob vají mj. ãolek velk (Triturus cristatus), skokan skfiehotav (Rana ridibunda), s. ostronos (R. arvalis) a je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara). Ornitologicky nejbohat ími lokalitami jsou rybníky Hefimanick a Lesník s rozsáhl mi porosty rákosin, které ob vají z celorepublikového hlediska v znamné populace bukaãe velkého (Botaurus stellaris), bukáãka malého (Ixobrychus minutus), slavíka modráãka (Luscinia svecica) a s kofiice vousaté (Panurus biarmicus). Na otevfien ch mokfiadech hnízdí vodou rudonoh (Tringa totanus), bfiehou ãernoocas (Limosa limosa) a bekasina otavní (Gallinago gallinago). Je zde rovnûï jediné prokázané hnízdi tû nûkolika párû husy velké (Anser anser) na Severní Moravû. Území je tradiãní zastávkou vod- Okres Ostrava V rybnících Ostravské pánve je pomûrnû hojn skokan skfiehotav (Rana ridibunda). 2 V rozsáhl ch rákosinách na soustavû Hefimanick ch rybníkû hnízdí kritick ohroïen bukáãek mal (Ixobrychus minutus). 2 OV 283

12 Ostravsko 2 Landecká venu e (zv. âervená nebo i Petfikovická) je datována do období pfied let. Fotografováno ze sbírek Archeologického ústavu Akademie vûd âr. 2 Nález paleolitického hrotu s vrubem (materiál radiolarit) z období pfied lety. Fotografováno ze sbírek Archeologického ústavu Akademie vûd âr. ního ptactva na v znamné evropské tahové cestû. Území spadá do. 3. lesního vegetaãního stupnû. Pfievládajícím stupnûm je 3. dubo-bukov. Vegetaãní stupnû. a 2. nejsou vyvinuty ve své typické podobû, t. j. na pûdách zásoben ch vodou jen z atmosférick ch sráïek, a objevují se pouze na luïních stanovi tích. Lesnatost území je 0 %. V Ostravû se zachovaly nejv znamnûj í zbytky pfiirozen ch luïních porostû v regionu (NPR Polanská niva, PR Polansk les). Pfiirozené lesy 3. dubo-bukového stupnû jsou chránûny v NPP Landek. Ostravsko mûlo v pravûku drsné podnebí v dûsledku opakovaného zalednûní. Poprvé se tak stalo pfied 400 tisíci lety v dobû elsterské (mindel), podruhé v sálském (risském) glaciálu pfied více neï lety. PozÛstatkem jsou hlízy severského pazourku (z ãetn ch tûrkoven a pískoven) a bludné balvany (napfi. v Ostravû-Porubû, Ostravû-Tfiebovicích). Nejstar í dûkazy lidské ãinnosti v okrese Ostrava jsou asi let staré. Jedná se napfi. o pûstní klín nalezen v Polance nad Odrou nebo o ú tûpov klín z Ostravy-Pfiívozu. Pfied lety tábofiili lovci mamutû na Landeku, ze kterého pocházejí mimo jiné i dûkazy nejstar ího zámûrného pouïití kamenného uhlí jako topiva. První zemûdûlci jsou doloïeni také na Landeku. Území Ostravy bylo v dané dobû patrnû osidlováno rûzn mi skupinami obyvatel, které procházely Moravskou branou mezi hustû zalesnûn mi oblastmi JeseníkÛ a Západních Beskyd. Poãátky slovanského osídlení máme zatím potvrzeny v prostoru hradiska na Landeku v Petfikovicích, území pozdûji s nejvût í pravdûpodobností náleïelo k Velkomoravské fií i. První písemná zmínka o Moravské Ostravû je v závûti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku (245 28) z 29. listopadu 267. Nepoãetné a neobsaïné zprávy z této doby nám dovolují pfiedpokládat existenci jen fiídce osídlené oblasti s Moravskou Ostravou a dal ími nevelk mi osadami v prostoru pohraniãního hvozdu pod svrchovaností PfiemyslovcÛ. Zakládací listina mûsta Moravské Ostravy se nedochovala, první písemn doklad o právním statutu máme z kronikáfiské zprávy praïského biskupa Tobiá e z Bechynû z roku 279. Sídlo leïelo u brodu pfies fieku na trase dálkového obchodu (stará Jantarová stezka). Vznik mûsta pfiedstavoval ãlánek v irokém proudu vrcholnû stfiedovûké kolonizace zamûfiené na horské a podhorské ménû úrodné oblasti ãesk ch zemí. Z roku 380 se dochoval první údaj o odli ování pravo a levobfieïní Ostravy (název mûsta patrnû podle fieky Ostravice) na Vendickou, tj. Slovanskou (dnes Slezskou) a Nûmeckou (tj. Moravskou). Ve stfiedovûku i raném novovûku se sídlo vyvíjelo jako malé poddanské mûsteãko v rámci rozsáhlého hukvaldského panství, které patfiilo olomouck m biskupûm. K roku 676 máme dochován popis osídlení mûsta na základû nepfiesného moravského katastru tzv. lánov ch rejstfiíkû pofiízen ch k berním úãelûm. Moravská Ostrava se jeví jako obec nejvíce zpusto ená tfiicetiletou válkou na severov chodní Moravû. Z poloviny 8. století víme, Ïe stav mûsta byl bezútû n, popis z roku 748 hovofií o jen 09 domech vybaven ch komíny, mezi nimiï se nacházelo 45 mû Èansk ch enkovních. K roku 754, v nûmï rakousk stát provedl první konskripci obyvatelstva v monarchii, se Moravská Ostrava umístila na 53. místû v hierarchii moravsk ch mûst, Ïilo v ní pfiibliïnû 50 obyvatel. Zásadní impuls k dynamickému aï pfiekotnému v voji dostala obec v souvislosti s rozvojem kapitalistické industrializace, kdy se vy vihla z podfiadného feudálního mûsteãka na moderní evropské prûmyslové velkomûsto. Patfií k sídlûm, která v prûbûhu jediného století zcela zásadnû zmûnila svûj vzhled, poãet obyvatelstva, jeho národnostní, sociální a profesní skladbu, pfiiãemï pûsobila jako epicentrum aktivit, které vtahovalo do svého dostfiedivého vlivu blízké i iroké okolí a zásadnû a komplexnû je pfietváfielo. Z mûsta se stalo nejv znamnûj í centrum tûïkého 284 OV 2

13 Okres Ostrava prûmyslu jak v habsburské monarchii, tak v nástupnickém âeskoslovensku po roce 98. Dynamick rûst se posléze odrazil v zásadních zmûnách správního v voje, kter vedl v roce 924 k vytvofiení staronového mûsta Moravské Ostravy které vzniklo slouãením 7 moravsk ch obcí, Moravské Ostravy, Vítkovic, Pfiívozu, Mariánsk ch Hor, HrabÛvky, Nové Vsi a Zábfiehu nad Odrou. V této územní rozloze mûlo sídlo na konci první republiky pfiibliïnû kolem obyvatel. Od 30. let 9. století se kolem mûsta postupnû formovala rozsáhlá prûmyslová aglomerace. Druhá svûtová válka vedla k velk m pohybûm obyvatelstva, obdobnû i zmûny po ní v letech , coï se promítlo napfi. v úbytku nûmeck ch obyvatel o cca osob. Nacisté zlikvidovali cca lidí (z toho osob Ïidovského vyznání nebo národnosti asi 4 000). V prûbûhu války, podle okupaãního nafiízení z 29. kvûtna 94, získala Moravská Ostrava zvlá tní statut, podle nûhoï byl roz ífien obvod mûsta o osm sousedních obcí okresu Fr dek (Slezsko) a ãtyfii obce okresu Místek (Morava). V nos ministerstva vnitra z 28. ãervna 946 zmûnil název Moravské Ostravy na Ostravu. V znamn m mezníkem pro sídelní v voj mûsta se stal komunistick pfievrat z roku 948, v jehoï dûsledku byla realizována megalomanská tzv. ocelová koncepce hospodáfiského v voje státu zamûfiená na tûïk a zbrojní prûmysl, která znamenala pro Ostravsko neb valé zatíïení a devastaci Ïivotního prostfiedí. Do mûsta byla soustfiedûna nejvût í kapacita báàského, hutního a energetického prûmyslu âeskoslovenska, coï se promítlo do vzniku nejvût ího staveni tû republiky. Na Ostravsko zaãaly smûfiovat silné migraãní proudy pfiistûhovalcû z celého území státu, mnoho obyvatel ze Slovenska. Rozsáhlá, tzv. socialistická industrializace regionu vedla k vytvofiení nové urbanistické koncepce. V roce 95 byl schválen plán v stavby Nové Ostravy, jehoï základem se stala satelitnû lokovaná panelová sídli tû (napfi. tzv. Stalingrad, Poruba, HrabÛvka a dal í). V prûbûhu této etapy mûsto rostlo pfiipojováním dal ích obcí. Vytvofiilo posléze území sestávající z 33 b val ch sídel a pûvodního katastru Moravské Ostravy. Podle v sledkû sãítání obyvatelstva k dosáhla Ostrava obyvatel. Pohled na Ostravu z radniãní vûïe smûrem k jihu. OV 3 285

14 Ostravsko Rybáfi na lovu pod S korov m mostem dokládá v razné zlep ení vody v fiece Odfie. Listopadov pfievrat 989 otevfiel dal í kapitolu dûjin mûsta, která se nyní odvíjí zejména v rovinû napravování neblahého dûdictví minulosti. Nevyrovnaná ekonomická struktura se závaïn mi disproporcemi, jedno z nejhor ích Ïivotních prostfiedí ve státû, nízká úroveà humanitního vzdûlání, devastace duchovního Ïivota to jsou jen nûkteré stránky b valé identity Ostravy, které je nutno eliminovat. Odvíjí se proces rehabilitace Ïivota mûsta cestou rozsáhlé restrukturalizace a privatizace prûmyslu (napfi. útlumov program dolû a koksoven, modernizace hutí a strojíren), formování vysoko- kolsk ch center nadregionálního v znamu (vedle dlouhodobého pûsobení V B-TU zde vznikla v roce 99 Ostravská univerzita se ãtyfimi fakultami), nápravy Ïivotního prostfiedí, utváfiení nov ch kulturních aktivit. Ostrava má ze v ech okresû regionu nejmen í nadmofiskou v ku, nejmonotónnûj í geomorfologické ãlenûní (pánev), zároveà je nejmen í a má nejrozsáhlej í prûmyslovou a bytovou zástavbu. Mûstsk okres s prûmyslovou aglomerací neposkytuje jiï témûfi Ïádné podmínky pro zachování prvkû pfiirozené krajiny. Jedin mi pfiírodními plochami, které je tû nebyly urbanizací zcela vytlaãeny, jsou zbytky luhû. Ostravou protéká od jihu k severu fieka Odra. Soutoky s Opavou a Ostravicí leïí blízko sebe v centru mûsta. V echny fieky zde byly regulovány, jejich toky zkráceny, na rozsáhl ch plochách hrázovány. Pfiesto se tu podafiilo v okrajov ch ãástech okresu zachovat velmi cenné rezervace nadregionálního v znamu. Naru ení pfiírody Ostravska vyïadovalo velmi odpovûdn pfiístup ke zpracování projektové dokumentace územních systémû ekologické stability. Nivy fiek se staly biokoridory, v nichï je plánována obnova ekosystémû (v sadby lesních porostû, zatravàování rozoran ch pozemkû, revitalizace vodních tokû). Niva Odry je v jiïní ãásti okresu souãástí nadregionálního biocentra Oderská niva, severní ãástí vede podél fieky aï k hranicím s Polskem nadregionální biokoridor. Respektování schváleného územního plánu Ostravy, v nûmï je dokumentace územních systémû ekologické stability zahrnuta, je pfiedpokladem trvalého zachování vyhlá en ch maloplo n ch chránûn ch území a optimálního rozvoje navazující krajiny tohoto antropogennû postiïeného území. 286 OV 4