13.října 2003 Seznámení s filozofií Filozofie vůči světu zaujímá jiný postoj než praktický, na který jsme my normální smrtelníci zvyklí.

Transkript

1 13.října 2003 Seznámení s filozofií Filozofie vůči světu zaujímá jiný postoj než praktický, na který jsme my normální smrtelníci zvyklí. Zaujímá postoj teoretický, poznává procesy s postojem tak, jak jsou samy o sobě. Rene Descartes: Vědění a poznání je moc. Jak dochází k přechodu od praktického poznání světa k teoretickému pohledu na svět? Už v dobách Řecké filozofie (Platón, Aristoteles) přechod spojen s dvěma pojmy: údiv týká se celé lidské bytosti. Prožitek, který člověk má, když v noci pozoruje nebe má respekt a údiv k tomu, co se mu odhaluje (záhada klenby); v řečtině údiv nebo úcta skepse a pochybnost mnohé skutečnosti, které jsme nepoznali, považujeme za něco samozřejmého, jasného (nezamýšlíme se nad tím). Filein Sofie Láska k vědění: Filein: láska, duchovní spřízněnost, přátelská láska, přátelé, co se rádi zabývají určitými problémy Sofia: Vědění není moudrost. Nestačí vědění o mnohém, ale o důležitých a podstatných souvislostech. Univerzitní člověk není moudrý. Moudrý člověk není ten, kdo vytuneloval banku. Moudrý je ten, který dokáže vůči každodenním starostem a problémům, který nám život přináší zaujmout určitý nadhled. Moudrý nemůže být ten, který je každodenním problémy zmítán, neví s nimi rady. Nadhled, odstup, který se tady promýšlí, dívat se na to, co je teď. Neporozumím co se děje teď, když se na to budu dívat s pohledem minulosti či budoucnosti, musím se na to podívat z hlediska celku. Můžeme o ní usilovat. Jak filozofie vznikla: Zrod filozofie z mýtu. Od mýtu k filozofii. Filozofie vznikla z mýtu: Vyprávěním mýtů se posluchačům dostali znalosti: Dobro, zlo, člověk a osud, provinění a trest. Mýtus vysvětluje. Jak vznikl svět apod. Mýtické vyprávění zpřístupňuje mravní řád světa. Velkou roli hraje minulost co se odehrávalo na počátku, dává odpovědi na otázky současnosti. Jsou spojeny se zásahy ze světa bohů. Téměř všechna světová náboženství mají své příběhy mýty. Mýticko-náboženský pohled na svět To co se děje na tomto světě není vyložitelné z něho samého, ale musíme se odkázat na jiný světa. Mýtus je anonymní. Neznáme autora. Příběh je o jedinečných událostech. Filozofie: To co je spojeno se současností ukazuje na současných věcech. Neukazuje současné věci na minulosti. Vysvětlení se hledá přímo v pozorovaném jevu. Už v samotných počátcích se objevují kritiky vůči postupu vysvětlování jevu z jeho samého. Filozofie má stejné otázky jako mýtus, či velmi podobné, ale poznání je na rozdíl od mýtu jiné. Mýtická vyprávění nám jsou schopny říci něco, co má mnohem hlubší povahy. Definice: Filozofie usiluje o racionální poznání celku jsoucí skutečnosti a našeho postavení v něm. Filozofie usiluje o poznání základů, kritérií. Jak je možné vědění. Sokrates: Filozofie je starost (péče) o duši.

2 Péče někdo pečuje o zahrádku, automobil, vlasy. Když o zahrádku nepečujeme, zaroste plevelem. Ale péče o duši (v dnešní době velmi těžko představitelné). Příklad péče o duši: Z fyziky víme (poznatek), že hliník je elektricky vodivý. Prostě to zjistíme. Filozofické poznání znamená osvobození se od dogmat, polopravd apod. zatěžuje. Otázky ke zkoušce (1): Jaký je rozdíl mezi praktickým a teoretickým postojem. Jaký je rozdíl mezí mýtem a filozofií Co to je filozofie (definice, vysvětlit) Uveďte nějakou jinou definici filozofie. 20.října 2003 Platónovo podobenství světa s jeskyní: Hrozí, že člověk nebude na zcela nové poznání připraven. Světlo, které je zdrojem poznání, je zde něco, co bylo po dlouhou dobu adaptace odmítáno. Věční spoutanci vstupují mezi nás a přenášejí novou skutečnost, jinou, nežli stíny. Tím, že si člověk zkazí zrak, pak přináší nové poznání výstup vzhůru nestojí za to, jen si tím zničíme zrak. Závěr: pesimistický, Platón láme hůl nad člověkem, který je v situaci, kdy má přijmout poznání s novou životní zkušeností, odmítavá, negativní reakce, kdyby někdo s novým poznáním pracoval a rozvíjel ho, tak by to bylo následováno jeho fyzickou likvidací. Ve světě, kdy žil Platón, se mohl setkat se stíny, s obrazy na vodní hladině, na lesklém kovu, s obrazy (sochami) apod. P. obraz je v současnosti aktuálnější dnes dochází k expanzi stínů, napodobenství a nahrazuje pravou skutečnost obklopujeme se světem vzdáleném, nereálným, zdánlivé skutečnosti (elektronická média, reklamy, drogy apod.). Myšlenka: Jde o podobenství nás samotných, je to co se nám bezprostředně vyjevuje, to je považováno za pravou skutečnost. Máme potíže, když jsme zkonfrontování jinou skutečnosti, pravdivější, která je nějak skryta za zdánlivě smyslového poznání, my ji odmítáme, poznání nepřijímáme. My tu svoji jeskyni, pro toho, kdo je spojen ze zkušeností na něco zdánlivé, pak je nesvobodný. Nesvoboda je spojena s nějakými jistotami. Ten, kdo se osvobozuje, ten získává se svobodou nějaké nejistoty, ztrácí jistoty. Ztrácí jistotu dosavadního poznání, jistoty trvalého vězně. To je možná důvod k tomu, proč je P. tak pesimistický, nové poznání nechceme poznávat, protože přitom něco ztrácíme. Poznání je třeba nějak sdělit (pomocí slavných osobností). Když přistupujeme k novém poznání, musíme se na to připravit: fyziologicky negativně reagujeme, již zmiňované ztráty jistot atd. Máme poznání založené na skutečnosti a obecných věcech. Geometrie je duševním krokem k cestě na poznání. Co je to vlastně kružnice? Tak prostě dokáže myslet filozof, technik nad tím nedebatuje kružnice je definována a tak to prostě je. Kdybychom se zeptali: Kde teda jsou ty židle, ty stoly? Tím myslím dneska židlí totéž, co asi budeme myslet za týden, za měsíc. Totéž platí u kružnice. Co se stane se světem obecných pojmů, když (tyhle) základní pojmy nebudou platit? Otázky ke zkoušce (2): O čem je Podobenství o jeskyni a vlastní výklad Co to je Platónovo učení o ideji ( Učení o obecných pojmech ) Téma: Celek jsoucí skutečností První pohled na dané téma: Odkud to vše pochází? 3.listopadu 2003

3 Citát: Anaximandros prohlásil neomezené za počátek a základní prvek jsoucna. První zavedl toto jméno počátek. Říká že fakt, že to není voda ani žádný z tzv. živlů, nýbrž jakási jiná neomezená přirozenost z nichž vzniká všechny oblohy a světy vně. A z čeho věci vznikají, do toho též zanikají podle nutnosti, neboť si za své bezpráví navzájem platí pokutu a trest podle určení času Z první věty se dovídáme, že 1.otázka, která An. zajímala (3.stol. před Kristem) bylo otázka počátku. Jaký je prazáklad, počátek, ze kterého vše vzniká. Mluví se o něčem obtížně srozumitelné, popsatelné, je to neurčité, neomezené (řec.: apeiron ). 1.část věty v uvozovkách: Základ počátku lze dle An. chápat jako neomezené. Základem je neomezená přirozenost. A. chápe svět, ve kterém se pohybujeme, jako drama neustálého vznikání a zanikání. Svět je něco co představuje vyvážený proces vznikání a zanikání. Vznikání je nutné chápat jako věci, že věci jsou zde jen kvůli tomu, že jsou nějak vymezeny. Jsou zde hranice, které oddělují kámen od cesty. Ale věci se do základu při svém zániku vracejí. Vše se děje podle nutností, není to nahodilé. 2.část věty v uvozovkách: Liší se od první části, A. se nedostávalo vhodných slov, aby řekl to, co měl na mysli. Domnívá se, že to co platí pro oblast lidských skutků, tak to platí pro proces vznikání a zanikání. Kdo je postižen pokutou a trestem?. Ten, kdo překračuje hranice. Lidé si vymysleli instituci pokutu a trestu někdo jiný se vymezuje nad jiné. Jak rozumět pokutě a trestu? Některé děje, procesy, události se vymezují na úkor jiných. Učení o pokutě a trestu lze chápat, že A. chápe vznikání a zanikání jako určitou harmonii, řád. Pokud dochází, že někde je soulad, vyváženost jsou narušeny, tak povaha světa je takové povahy, že věci které se vymezují na úkor jiný, jsou vráceny mezi své hranice. Boží mlýny melou pomalu a jistě. Věci jsou konkrétní, ale podléhají řádu vyváženosti. Pokud se vymykají řádu, tak jsou potrestání (vráceni zpět). Závěr: Svět je nějaký řád, soulad, harmonie, vyváženost, a je uspořádán tak, že vše co narušuje tento řád, tak je nějak vymezen zpět do svých mezích a je to spojeno s trestem. Člověk je tohoto světa součástí. Moc řádu světa vyžaduje od člověka pokoru, respekt (člověk si to i uvědomuje; podřizuje se mu). Konečný závěr: Je to řád, který vymezuje vzájemné vztahy vznikajících a zanikajících věcí. Přesahuje to člověka, člověk má k tomu respekt a pokoru a hledá v tomto řádu svoji roli, aby v tomto řádu žil v souladu. Druhý pohled na svět: Pohled z Palestiny, starověk, Starý Zákon, Genesis. Stvoření světa v šesti dnech. Není to filozofický text, ale náboženský. Stvoření v hebrejštině znamená stvoření něčeho dobrého. V češtině stvoření je prostě něco udělání a může to být dobré nebo zmetek. Překladatelská pomůcka: A viděl [Bůh], že to je dobré. není to vhodné. Zamysleme se nad tím, co nám ten text sděluje. Stvoření tohoto světa je stvoření z ničeho. Stvořitel je Bůh. Kdybychom se An. ptali proč tu něco je asi by odpověděl, že existoval nějaký prapočátek a z toho všechno vzniklo. Proč je zde něco a není zde nic? Genesis odpovídá v češtině jako příběh. Ale ono to má i jiný pohled (v originálním překladu) na tuto otázku se dá odpovědět: Ono je to nekonečně dobré ve srovnáním s tím, že by tu nebylo nic. Nepracuje se s faktem, ale s hodnotou. Na tom stojí židovsko-křesťanské myšlení.

4 Vůči řeckému myšlení, že povaha světa je taková, že svět je sám sobě příčinou (díváme se na fakta) versus židovsko-křesťanské myšlení, že toto nestačí. Musíme hledat hodnoty. Třetí pohled na svět: Pro moderního člověka má význam v tom, že jsme jeho dědici. Rodí se na počátku novověku (cca poč. 17.stol.). Odlišuje se od dvou předcházejících, protože 1. a 2. mají něco společného. Při různosti, mají společné: Člověk je součástí řádu, řád je mnohonásobně silnější, člověk musí najít svoji roli v tomto řádu a podřídit se jemu. The knowledge is power Vědění je moc Poznání není jenom pochopit a přijmout řád světa. Smyslem poznání je stupňovat lidskou moc nad přírodní mocí. Svět je takové povahy, že je možné jej popsat prostředky, které nám dává matematika a ten popis pomocí matematiky je velice přesný. Např. R. Descartes hovoří o tom, že svět je věc rozlehlá (má délku, šířku, hloubku, hustotu, působí na něj síla apod.). To je možné matematicky popsat. Comte: Vědět, abychom mohli předvídat, abychom měli moc. Člověk, na rozdíl od světa je myslící. Takže člověk není rozlehlý. Věc rozlehlá nemůže být podle Descartese myslící a naopak. Člověk se vyčleňuje ze světa. Svět je člověkem chápán jako předmět našeho působení. Člověk stojí proti řádu, vyčleňuje se z něj. Můžeme si vůči světu všechno dovolit. Člověk přestává být obyvatelem světa, ale stává se dobyvatelem. Tento pohled není ze současného hlediska asi taky správný. Pokud bude člověk technologicky více nešetrně vládnout přírodě, může se stát, že zničí přírodu, která následně zničí i jeho samotného. Otázky ke zkoušce (3): Přiblížit některý pohled na svět 10.listopadu 2003 Způsob duchovního osvojení skutečnosti Teorie poznání (sama samého) Epistemologie (Noetika, Gnoseologie) Definice: Teorie poznání se zabývá podmínkami, možnostmi a rozsahem poznání. Táže se, jaký je vztah našeho poznání. Co je to pravda? Vzniká jako důsledek nějakého problému s poznáním samotným. Musíme znát kritéria pro odlišování pravdivého a nepravdivého poznání. Charakteristika poznání (3 složky): 1) Subjekt, který poznává (my). 2) Objekt, který poznáváme. 3) O vstupech (metodách), jak dospíváme k poznání. ad 1): Při poznání již vstupujeme s nějakými zkušenostmi k tomuto poznání. Již máme nějaké podvědomí o předmětu který poznáváme. Počátek samotného poznávání je spojen s tím, kdo určuje poznávaný předmět. Určuje to již předběžné vzdělání (kulturní, historickou aj. znalosti). Často poznáváme s řešením nějakých praktických problémů a tyto problémy nás již předem nevědomky ovlivňují. Představy o tom, že jsme schopni s nějakým objektivním poznáním, jsou mylné. ad 2): Pozn.: Předmět poznání jednotlivých vět je dílčí výsek skutečnosti, u filozofie to je celek skutečnosti.

5 Záležitost našeho kontaktu jako smyslově vnímající bytosti s objektem, jak se zkoumaný předmět nám vyjevuje. Lze to chápat jako kontakt nás s tím předmětem samotným. Ale to je něco jiného než je ten předmět samotný. Předmět našeho poznání má jinou stránku naprosto odlišnou: Jaký ten předmět, ta věc, je sama o sobě. Je nemožné představit si to, že předmět je totéž jako to, co se nám vyjevuje. Předmět sám o sobě je něčím, co nemůžeme poznat, protože kdybychom toho byli schopni, tak už by to byla věc pro nás. Věc o sobě, nemůžeme poznat, protože narážíme na hranice našeho poznání. Když tuto hranici teoreticky překonáme, tak se věc o sobě stane věcí pro nás a problém tu je zase. Mluvíme o hraničním pojmu, který nelze poznat. Věc o sobě je nepoznatelné, my ji můžeme myslet, ale ne poznat. Kdybychom toho byli schopni, tak se věc pozná pro nás, a problém nastane znova. ad 3): Metoda poznání. S přirozeným denním poznáním žádnou metodu neuplatňuji. Uplatňujeme ji při vědeckém poznáním. Je to přesná posloupnost kroků (deduktivní či induktivní metoda viz v další přednášce). Sami doma: Význam pojmů: Skepticismus a Agnosticismus Výklad o pravdivém poznání Teorie pravdy: Pojem Pravda : Pravda je to, o co nám v souvislosti s poznáním jde. Být pravdivým je vlastnost našich poznatků. Svět je pravdivý. Pravda a pravdivost se vztahuje pouze k výrokům. Odpověď: To je nesmysl. Pravdivost se obhajuje pomocí dalších výroků. Pravdivé tvrzení můžeme obhájit jen pomocí dalších jiných pravdivých tvrzení. Ne všechny naše výroky můžeme posoudit z hlediska pravdivosti. Např.: Filozofie je nejtěžší předmět. Kéž by byli prázdniny. Je v nich vyjádřen postoj mluvčího k nějakým událostem apod. Výroky, které můžeme posuzovat: Výroky o stavu nějakých věcí. Každý z nás má nějakou svoji vlastní pravdu. Můžeme tedy dospět k nějaké jednotné pravdě? Ne, ale je to východisko pro další úvahy. Kritéria určující, co je pravdivé a nepravdivé - jsou spojena se čtyřmi teoriemi pravdy: 1) Myšlenka: Aristoteles Metafyzika: Věc je nějak důvodem, že výrok je pravdivý, neboť výrok se nazývá pravdivým nebo nepravdivým potud, pokud věc jest nebo není. Pojem pravda Aletheia odkrytost, odhalenost. Je to nějaká událost spojená s tím, že věc vystupuje před nás ve své odhalenosti. Chápe se to tak, že to je spojeno s odhaleností věcí samotných. Role člověka je minimální. Měli bychom být přístupní, otevření této věci. Pravda je pozůstatkem odhalenosti. Název: Korespondenční teorie pravdy (adekvační) [KTP]: Tomáš [Akvinský] (13.stol.): Pravda je chápána jako vztah adekvátnosti věcí samotnou a našeho myšlení. Pravda jako adekvátnost. Tato teorie za určitých okolností má určitou váhu. Pokud ty okolnosti odmítneme, tak se teorie stává problematická. Jak víme, že my, kteří poznáváme, tak oblast věcí, které poznáváme, mají stejného původce? V biblických textem jsme my stvořením božím, tak i svět je stvořením božím. Odkazuje se na stvořitele ten garantuje, že je shoda mezi těmito světy. Pokud opustíme tuto myšlenku můžeme se např. shodnout s Nietzchem (Iracionální řád je pravou podstatou světa).

6 2) Koherenční teorie pravdy [KhTP]: Jde o nerozpornost větší skupiny výroků o té samé skutečnosti. Pracuje s logickou skutečností větší skupiny výroků, které nejsou v rozporu sami ze sebou. Vědy, které nejsou přírodní. Formální vědy matematika, logika. Co je vlastním ospravedlněním výroku koherenční pravdy. KhTP odkazuje na KTP. 3) Konsensuální teorie pravdy (konsensus pravda) [KsTP]: Hodnota konsensu může být nízká, ba i nulové, když někdo např. využije násilí, aby někdo řekl něco jiného, než by dobrovolně řekl. Musí se zajistit kvalita dialogu, který by měl dojít ke konsensu. Mluvčí by měli být kompetentní. Vyjadřovat se racionálně. Vyvarovat se násilí, demagogii. Měli by zajistit všem stejný čas. Naslouchání jiné argumentace. Měli by být kritičtí nejen k sobě, ale i k jiným. Konsensus jako kritérium pravdivosti. Z čeho se vychází odkaz na korespondenční teorii pravdivost lidé diskutující o určité věci dosáhli shody, když dosáhli konsensu KTP. Když se rozcházíme od konsensu, tak se více hádáme. Když se blížíme shodě, pravdě, tak se více shodujeme. Dá se říci, že to je pokračování KTP. 4) Pragmatická teorie pravdy [PTP]. Za pravdivé považuje to poznání, které se v praktickém poznání osvědčilo jako užitečné, prospěšné. Odkazuje se na budoucnost. Mělo by to být prospěšné. Když se to v budoucnosti potvrdí, tak můžeme posoudit, že poznatky jsou pravdivé. Nechápe pravdu jako myšlení ve skutečnosti, ale postupuje tyto poznatky k praktičnosti a hodnocení nechává na budoucnosti. Zkouška: Otázky týká se pravdivostních teorií. Požadavky ke zkoušce: Ucelený, logicky správný posloupný výklad; žádný heslovitý náznak ( to prostě není možné ); dostatečné jazykové prostředky pro vyjádření věcných znalostí 24.listopadu 2003 Obecná teorie poznání Problematika poznání dle Descartese: Dříve: jak se věci do poznání vyjevují ve své podstatě (např. dle Aristotela aj.). Descartes: žil v 1.pol. 17.stol.; žil ve Francii Sám konstatuje, že si osvojil během svého života mnoho špatných domněnek, tudíž to má, pochybnou cenu. Dochází k názoru, že musí všechny své znalosti zavrhnout a začít všechno znova. V poznání je zmatek. Měl by začít s něčím, co bude ve vědění trvalé a pevné. Nesmí převzít nic z minulého. Důležité úvahy je nutné řešit ve zralém věku, ale zase se to nesmí odkládat. Chceš-li filozofem býti, musíš do samoty jíti. Vyžaduje to klid, samotu, svobodu. Autorita rozumu rozum mě přesvědčuje, že je nutné odepřít pečlivě souhlas těm věcem, které jisté a nepochybné, stejně tak, jako ty, které jsou nesprávné. Jinak řečeno rozum mu stanoví zásady, principy: 1.pytel To co není docela jisté a pochopitelné (to co vzbuzuje pochyby) 2.pytel To co je evidentně nesprávné 3.pytel To co je pevné a trvalé. Dle doc. Bígla 3 pytle je moc stačí 2 pytle. 1.pytel To co není docela jisté a pochopitelné či to co je evidentně nesprávné (a tento pytel vysypeme, a znovu přezkoumáme). 2.pytel To co je pevné a trvalé.

7 Stačí na vyvrácení všech, najdu-li v některé z nich (teorie) nějaký důvod k pochybnosti. Stačí podkopat základy samo se zřítí to, co je na tom vystavěno. Proto přistoupím ihned k základům, na nichž je všechno vystavěno. Co tvoří základ? Smyslové vnímání. Výsledek? Ale smysly jsem někdy přistihl při klamu. Např. typický příklad hůl vložená do vody smysly nás klamou. Je moudré nevěřit těm, kteří nás jednou oklamali. Co vyplývá z toho, že zpochybňujeme smyslové vnímání. Zpochybní se, to, že to, o čem smyslové poznatky vypovídají, je pochybné. Nejen to, o čem smyslové poznatky vypovídají, ale jestli to vůbec existuje. Descartes naráží na Myšlenka snu. Např. nevím jestli existuje křída, ale mohu konstatovat vjem bílé křídy. Mohu se třeba probudit ze snu? Oblast poznání ze redukuje na jednu oblast na oblast bezprostředních prožitků. Nezpochybnitelné zůstává akt pochybování samotného. Naše poznání, bychom neměli začínat s tím, jaké jsou věci, jak se nám vyjevují, jaká je jejich přirozenost, ale měli bychom si vyjasnit podle jakých principů a kritérií se naše poznání bude řídit. Jinak: Než začneme poznávat, jaké ty věci jsou, tak si musíme stanovit pravidla, principy, podle který se budeme řídit. Poznání není vnějším odrazem skutečnosti, ale to, co nám přikazuje rozum, jakými principy se řídíme apod. Existenci reálného světa dokazuje tím, že se odkazuje na Boha. Poznání vědecké Rozlišují se poznání empirické a deduktivní Při smyslovém vjemu charakterizujeme jedinečný výrok: Tato křída je bílá. Výsledkem pozorování je konstatování nějakého jevu, a s tím je spojeno vyjádření výroku. Fáze pozorování. Věda formuluje obecné výroky. Problém jak přejít od jedinečných výroků k obecným. Induktivní metoda stupňuji počet pozorování, neznám konečný počet dané třídy (např. Labutě), dopouštím se neoprávněného logického kroku. Ovšem nemám možnost, cestu, jak ospravedlnit závěr (všechny labutě jsou bílé). I když zvýším počet pozorování, sice stoupá důvěra. Nemám možnost obecný induktivní závěr verifikovat, ověřit. Platnost je podmíněna platná, do doby, kdy objevíme jiný závěr (např. objevíme černou labuť). Musíme systematicky vyhledávat skutečnosti, které jsou ve rozporu s obecným induktivním závěrem Falzifikace výrok je platný do doby, než je výrok zneplatněn, falzifikován 1.prosince 2003 Hypotéza: Definice: tvrzení přijímané bez prověření zda je pravdivé se záměrem zformulovat soubor jeho logických důsledků je zformulována na základě určitých fakt, dává se vlastně na zkoušku prostřednictvím experimentů experiment se spojuje s pozorováním za určitých vhodných, kontrolovaných podmínek Teorie: Definice: Zdůvodněný, ověřený systém výroků, který vysvětluje určitý souhrn jevů. Metoda: Definice: Souhrn na sebe navazujících kroků, které musí být zachovány při vědeckém bádání. Východiskem při empirickém bádání je smyslové bádání. Deduktivní metody:

8 např. Matematika a logika Vycházejí z dříve formulovaných výroků, podle pravidel deduktivních odvozujeme výroky jiné. Pro charakteristiku budování deduktivních věd: Deduktivní pravidla Axiom základní výrok, přijímaný, aniž bychom ho dokazovali, jsou na sobě nezávislé Primitivní pojmy pojmy, z nichž vycházíme pro definici nových pojmů (jsou to nedefinované pojmy) Otázky ke ZK: Problém Induktivní metody, Verifikace, Falzifikace Experiment, Hypotéze, Teorie Dedukce, Axiomy, Primitivní pojmy Charakteristika vědeckých poznatků (výsledky vědeckého poznání) Definice: Vědecké poznatky představují soustavu logicky odůvodněných, nerozporných a systematicky uspořádaných poznatků o vymezené oblasti světa. Vědecké poznání musí být přesné, spolehlivé, obecně ověřitelné a sdělitelné. Poznání může být pravdivé, ale nedostatečně přesné. Požadavek na přesnost. Charakteristika obecné ověřitelnosti. Sdělitelnost vědy si vytvářejí vlastní pojmy, které mohou mít jiný význam nežli slovo ve svém původním smyslu. Komunikace mezi vědou a laickou veřejností vázne. Rozdíl mezi přírodními a humanitními vědami Důvody: Samotná odlišnost zkoumaných předmětů. Zákonitost v přírodě jsme nevytvořili, můžeme je pouze pozorovat a popsat. Uspořádání lidských zákonů je dohoda, kterou můžeme změnit. U přírodovědném poznání popisujeme určitý vztah za určitých okolností nastanou určité děje. U lidské společnosti je toto velmi problematické. Postupovat v humanitních vědách jako v přírodovědných je obtížné, většinou i nemožné. Každý z nás je svobodnou, jedinečnou bytostí humanitní metody musí k tomuto faktu přihlížet. Prostřednictvím opakování obecných zákonitostí vysvětluje určité jevy přírodovědné vědy. Humanitní vědy popis jedinečnosti a neopakovatelnost lidského jednání prostřednictvím porozuměním. Lidskou společnost nemůžeme popsat prostřednictvím obecných zákonů tak, jak to dělá přírodní vědy. Kdo je to člověk? Člověka nechápu jako věc. V čem je odlišnost mezi člověkem a věcí? Rozdíl mezi člověkem a věci: do 20.stol. se to dokazovalo pomocí odlišných vlastností v současnosti: Zamyšlení nad otázku Kdo je to člověk? Chci se zamyslet sám nad sebou. Chci tomu porozumět, pochopit, jak to se mnou je. Já vstupuji do stavu svého bytí. Vytváříme nějaký vztah k našemu bytí chceme si ho vyjasnit, porozumět mu, dát mu nějaký smysl. My tu pouze nejsme jako věc (auta, tašky apod.). My se tu k našemu výskytovém bytí vytváříme nějaký vztah. Právě tím, že si klademe otázky typu: Jak to s námi je?. To je úplně něco jiného než pouhé výskytové bytí. My si k výskytovém bytí vytváříme nějaký vztah.

9 Porovnání člověka z biologického hlediska: Člověk není nic moc. Mnohé člověku schází, nedostává se. Ostrých drápů a tesáků. Jemný čich. Ostrý zrak. Žádná srst, které by nás chránila před nepohodou. Jsme nedostatečně vybaveni. Zatěžuje nás to, že se musíme velmi dlouho věnovat o to, jak zachovat rod. Třetinu lidského života jsou nastupující generace závislé na rodičích. Porovnání z hlediska úspěšnosti: Kromě virů a bakterií to je nejúspěšnější tvor na zemi. Rozpor jak to vysvětlit? U šelem apod. je jejich biologická vybavenost nutná pro jejich přežití. Jsou specializované. Člověk není specializovaný. Člověk je schopen, právě proto, že je nedostatečně biologicky vybaven, vytvářet si metody, techniky, které mu zajistí přežití v určitých prostředí. Ale jen základě toho, že člověk něco s sebou udělá. Člověk je sám sobě úkolem. Citát: Gehlen: Morfologicky je člověk vůči vyšším savcům určován hlavně nedostatky z biologického hlediska jsme nevyvinutí.člověk je nedostatečně vybaven instinkty. Nenastává žádná okamžitá reakce na vnější podněty my je analyzujeme. Dlouhé vedení se zpožděním začneme jednat. Člověk je otevřený ke světu. Postrádaje životní přizpůsobení. Člověk není určen tím, co z biologické sféry zdědil. Člověk je to, co sám s sebou učiní. Člověk je odkázán při řešení sám na sebe, k čemuž si musí vytvořit možnost sám ze sebe. Člověk nežije ve světě fyzickém, ale symbolickém V jistém smyslu vede rozhovor sám ze sebou (tj. s jazykem, symboly apod.) Člověk nedokáže nic poznat jinak, než to, co mu zprostředkuje toto umělé médium Člověk nedokáže žít ve světe holém faktů. Žijeme ve světě iluzí a fantazie Ke zkoušce: Filozofický pohled na člověka. 8.prosince 2003 Filozofický pohled na společnost Důležité poznání vše co se spojuje s lidskou společností není ustáleno vyšší mocí, ale je to náš výtvor. V živé přírodě ten kdo je mocnější, ovládne slabší. U lidí to tak nemusí být. V lidské společnosti s lidmi mocnými, a méně mocnými. Silnějšími a slabšími. Konstatujeme to, může to mít i neblahé důsledky na lidskou společnost. Ale v okamžiku, kdy na nás společnost nepůsobí (tj. v době zrození) si jsme všichni navzájem rovni. Společnost je řízena umělou autoritou. Máme možnost toto měnit. Otázka: Jak se v těchto umělých řádů orientovat? Máme několik možností: Žijeme podle tradice tj. podle zákonů našich otců. Nebo nějaká autorita nám ta pravidla nutí a my je přijmeme je jedno, jak toho dotyčná autorita dosáhne (silou, vírou apod.). Pak je zde možnost daná Sokratem: Tím, co je spojeno s poznáním toho, co je dobré v lidském životě. Byl si vědom, že ne každý má stejný pohled na to, co je dobré. Protože jsme součástí společnosti, pak nás zajímá nejen jaká ta společnost je, ale i jaká by měla být (nese se to v duchu Sokrata). Není to záležitost pouze faktů, ale je to i záležitost hodnot, kterými je společnost určena. Společnost je chápána jako prostor mravní odpovědnosti lidí za společné záležitosti. Obecné dobro je možné chápat jako předpoklad k tomu, abychom s tím mohli sledovat svoje vlastní individuální dobro. Pokud je obecné dobro narušeno, pak nemohu uskutečnit své vlastní. Obecné dobro (OD) je např. právní řád a instituce, které ho vynucují. Obecné

10 dobro v sobě zajišťuje i materiální statky. Sociální rozvoj jedince. OD je vytvářeno spoluprací lidí ve společnosti. Záleží i na vnitřní kvalitě občanů. O OD se stará stát tj. nejvyšší instituce. Je třeba OD distribuovat s ohledy na místní podmínky. Vše funguje na základě toho, že lidé jsou vzájemně solidární. Dodržování principu subsidiarity (viz níže). Princip subsidiarita při otázkách obecného dobra pokud o nějakých otázkách dokáží rozhodovat nižší orgány, pak by o tom nemělo rozhodovat vyšší orgány. Filozofický pohled na stát 1) Ve starověkém řeckém myšlení. Viz Sokrates výše. Starší myšlení pohlíželo na stát s určitou vyšší hodnotou. Vladař nositel státní moci co má dělat, jeho ospravedlní, že nám vládne stát je prostředkem k realizaci k jemu nějaké nadřazené hodnoty. Platón: Posláním státu je zajistit spravedlnost. Spravedlnost znamená dávat každému co mu přináleží podle jeho přirozenosti. Závisí na lidské duši první složka materiální statky; 2.složka touha po uznání ze snahy druhých; 3.složka rozumová. Jedna složka u nás převládá. Takto aplikuje Platón spravedlnost. Měla by to řídit vláda ta se nezaobírá svými zájmy, ale zaobírá se tím, co poznali jako spravedlivé. Tj. rozumoví lidé. 2) Na počátku Novověku dochází k zásadní změně. Nové myšlení o státu: M.Machiavelli florentský spisovatel, teoretik politického poznání. Stát je podle M. nejvyšší hodnotou nic mu není nadřazeno. To, co se spojuje s výkonem vladařovi moci udržet, popř. rozšířit moc státu. Žádný jiný cíl vladař nemá. To, co při uskutečňování toho cíle použije z hlediska prostředků, je ospravedlnitelné tím, že tyto prostředky jsou použitelné na výše uvedené cíly. Tj. diplomatické vyjednávání, smlouvy, postup dle zákona, zrada, intriky apod. 3) Lockova teorie společenské smlouvy: Východiskem je popis lidské společnosti, kde neexistuje stát. Ke zkoušce: Výklad jednoho filozofického pohledu na člověka v souvislosti filozofickým pohledem na společnost Rozdíl mezi umělým a přirozeným Rozdíl mezi poznáním dobra Obecné dobro, subsidiarita Filozofický pohled na stát 15.prosince 2003 Filozofický pohled na stát pokr. 3) John Locke: Teorie společenské smlouvy [TSS]: Otázka: Co se stane, až se jednou probudíme, a nebude tu stát? Zmatek? Lidé začnou vést mezi s sebou válku. Projeví se u člověka nejhorší povahy. Co se možná může stát. Probudíme se, jsme svobodní. Přirozený stav stav, kdy není stát. Je svoboda. Ale může přijít někdo silnější, než my, ohrožuje nás na životě, tj. musím se sami bránit. Izolovaní jedinci nejsou dostatečně schopně se ubránit. Když lidé jsou kriticky schopni zhodnotit přirozený stav, jsou pak schopni navrhnout ještě lepší variantu, která bude spojena s tím, že budou zachovány výhody přirozeného stavu a budou odstraněny nevýhody tohoto stavu. Dokáží se shodnout na tom, že něco v tom stavu učiní a bude to vyhovovat všem. Myšlenky TSS: Svobody budou zachovány na vyšší úrovni než doposud právním řádem. Lidé se zřeknou činností, které nebyli dostatečně efektivně v přirozeném stavu vykonávat, a přenechají je někomu jinému, kdo je bude vykonávat pro dobro všech.

11 1.funkce státu Být právní autoritou, která zajišťuje právní řád a jeho funkci. 2.funkce státu Stát vykonává ty činnosti, které izolovaní jedinci v přirozeném stavu nejsou dostatečně efektivně vykonávat, pro tyto činnosti je stát náležitě vybaven (profesionály), tyto činnosti by měli být vykonávány v zájmu všech (bezpečnost, ochrana života, majetku, zdraví a výkon spravedlnosti). Je to umělá konstrukce, vysvětluje vznik a poslání státní moci. Doplnění: Zamlčený předpoklad Člověk v přirozeném stavu není druhému vlkem, člověk je racionální reflexe předcházeného stavu, navrhnout lepší variantu, shodnout se na ní, a tuto lepší variantu v zájmu všech navrhne. Realizuje se fakticky ideál spravedlnosti. Pokud výše uvedený předpoklad neplatí, pak je to velmi nebezpečný experiment. Tato TSS je liberálně-demokratická. V současnosti v tomto žijeme. Celý tento projekt je podmíněn kvalitou občanů. Filozofická etika Filozofický pohled na bezprostřední osobní pohled mezi lidmi. Lidské jednání, které je spojeno s bezprostředními kontakty mezi lidmi. Zkoumá jednání z hlediska spravedlnosti. Nebo zda se shoduje s určitými mravními zásady apod. Jednáním druhých mravně hodnotím a ostatní nás mravně hodnotí. Očekáváme, že všichni lidé jsou schopni rozlišovat dobro, zlo; spravedlnost, nespravedlnost atd., a vést v tomto dialog. Také spojujeme názor, že člověk by měl konat ve shodě s dobrem a ne konat zlo. Z toho ale nevyplývá, že lidé to dobro konají. Základem jednání je lidská svoboda. Musí to být svobodné jednání a člověk si musí být schopen uvědomit důsledky svého jednání (musí být příčetný). Mravní hodnocení odkazuje na sociální aspekt našeho jednání. Lidské jednání má nějaký sociální aspekt. Definice FE: Filozofická etika se zabývá tím, jak bychom měli správně jednat, co je dobro a zlo, spravedlnost a nespravedlnost. Co je odpovědnost, blaženost, vina, trest, odpuštění, svědomí. A z tohoto hlediska posuzuje lidské jednání. Etika zkoumá smysl lidského života. Zvláštnost FE poznání je v něčem výjimečným vzhledem k tomu, že úkolem etiky je ukázat, jaké cíle mají být v našem zájmu, neměli bychom se etikou zabývat nezaujatě, s odstupem. Člověk není sám schopen na základě svého poznání rozpoznat mravní dobro, tj. odkazuje se na náboženskou etiku na autoritu Boha. Např. Desatero. Častokrát se lidé s pravidly neztotožňují. Ježíš: Nepřišel jsem zrušit, přišel jsem naplnit. Přichází se dvěma pravidly: Miluj svého bližního. Miluj Boha. Pak vnější pravidla přestávají mít smysl, protože jejich vnitřní je naplněn. Pravidla mají smysl, když se s nimi vnitřně ztotožníme. Sv. Augustin: Miluj, a pak čiň co chceš. 5.ledna 2004 Koncepce filozofické etiky Jiná charakteristika FE: disciplína, která posuzuje lidské jednání v posouzení s mravními normami. Viz výše např. základ mravnosti přes Desatero.

12 Etika pravidel, principu, norem Kant Člověk podle Kanta: Bytost žijící ve dvou světech. Jeden svět je biologické dědictví v nás samotných. Je součástí přírody, nutná příčina a souvislost určitých dějů, v této oblasti člověk jako bytost přírodně determinovaná není schopna svobodného jednání. Dále se ale člověk dokáže řídit lidský rozum. Svět určený racionálními důvody. Člověk je také bytost racionální. Člověk si stanoví cíle a k nim hledá prostředky, jak je uskutečnit. Ovšem, když se změní cíl, tak se změní i cesty k jeho dosažení. Cíle jsou různé, každý má jiný cíl. Chceme-li zformulovat obecná pravidla pro lidské jednání, nemůžeme vycházet z prostředku dosažení cíle. Kategorický imperativ (Kant) (KI): Jednej tak, aby zásada tvého jednání mohla být obecně platným pravidlem. Kupř. vrácení dluhu či nedodržení slova pokud dle KI dojdu k závěru, by mé jednání mohlo být obecně platným pravidlem, pak je to morálně opodstatněné a je to morální. Pokud to je v rozporu s KI, je třeba se tohoto jednání zříci a jednat jinak. Ovšem ve svém jednání se setkáváme s jinými racionálními bytostmi závěr Druhé znění kategorického imperativu (DZKI) Jednej tak, aby druhý byl vždy cílem a nikdy ne prostředkem tvého jednání. Člověka charakterizuje, že je racionální, rozumný. Tj. dle KI a DZKI nelze, aby člověk využíval jiného člověka k dosažení svých cílů. Myšlenka: Vládnout může jen ten, koho jsme si my sami svobodně vybrali. Utilitaristické učení John Stuart Mill 1.pol. 19.stol. Definice: Mravní hodnota lidské jednání není dána shodu s KI, ale je dána reálným výsledkem, cílem, ke kterému jednání směřuje. Utilitarismus navazuje na hedonisizus (slast), člověk se neřídí racionálními důvody, ale s cílem dosáhnout slasti. To, o čem v lidském jednání šlo byla individuální slast. Vyhýbání se utrpení. Cílem je pozitivní prožitek. Ovšem, tato etika se sama vyvrací stupňování slasti vede k její ztrátě. Později aby se člověk jen vyhýbal negativním věcem. A taky, abychom ve svém jednání měli maximální míru požitku maximální počet lidí. Pozdější definice: Jednat tak, aby maximální míru požitku mělo maximální počet lidí. Radujeme se, když se druzí radují, jsme smutní, když jsou druzí smutní apod. Sympatie. Z toho vychází hlavní zásada utilitarismu. O štěstí se uvažuje kvantitativně. Ovšem u štěstí lze uvažovat i o kvalitě. Výstup na K8 je asi větší štěstí než 5 piv. Předpokládá se, že každý si vybere svoje kvalitnější štěstí. Sumarizace otázek: Teoretický a praktický postoj ke světu Co to je filozofie? Význam slova (Láska moudrosti) Definice pojmu Vznik filozofie z mýtu Jaký je smysl Platónova podobenství o jeskyni Jeden ze tří pohledů na celek jsoucí společnosti (řecký, středověký, novověky) Co to je teorie poznání a čím se zabývá

13 Čtyři teorie pravdy + jejich kritéria Výklad Descartova úvaha s Metodickou skepsí končící výrokem Myslím, tedy jsem Co to je věda Induktivní metoda, pojem verifikace, falzifikace Deduktivní vědy; jak jsou budovány, axiom, atd.. Čím se zabývá filozofická antropologie + jeden konkrétní výklad o člověk z hlediska filozofické antropologie Co to je přirozené a umělé Sokratovo pojetí dobra (mj. jak by měla být uspořádána společnost) Principy sociální etiky (dobro, spravedlnost atd..) Tři různé pohledy na stát (!pozor při Teorii společenské smlouvy velmi přesně formulovat) Co to je etika Etika principů, utilitaristická etika Vlastní četba 3 otázky na 45 minut, ucelený, správný, dostatečně podrobný, věcně správný, logicky navazující výklad