Ústav podnikové ekonomiky. Diplomová práce. Analýza nákladových funkcí u vybrané firmy. Bc. Marek Havlačka. Doc. Ing. Pavel Syrovátka, Ph.D.

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav podnikové ekonomiky Diplomová práce Analýza nákladových funkcí u vybrané firmy Bc. Marek Havlačka Doc. Ing. Pavel Syrovátka, Ph.D. Vedoucí diplomové práce Brno 008

2

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma Analýza nákladových funkcí u vybrané firmy zpracoval samostatně a použil pouze literárních pramenů, které jsou uvedeny v seznamu literatury. V Brně, dne: Podpis:...

4 Poděkování: Chtěl bych poděkovat Doc. Ing. Pavlu Syrovátkovi Ph.D. za odborné vedení, cenné rady, připomínky a konzultace, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

5 ABSTRAKT Tato diplomová práce se zabývá analýzou příjmových a nákladových vztahů u třech vybraných výrobků v konkrétním podniku. V teoretické části práce je vymezena daná problematika. Jsou zde rozčleněny a charakterizovány náklady a příjmy, poté představeny modely nákladových a příjmových funkcí a metody regresní analýzy. Interpretaci výsledků práce obsahuje praktická část, ve které jsou jednotlivé funkce dány do příslušných produkčních souvislostí a zkoumány jak v celkovém, průměrném, tak i mezním vyjádření. Stěžejními výsledky této práce jsou vypočítané teoretické hodnoty optimální produkce u jednotlivých výrobků, které jsou na závěr porovnány se skutečně realizovanou úrovní produkce u této výroby. Klíčová slova: náklady, příjmy, příjmové a nákladové funkce, optimální úroveň produkce, optimalizace výroby ABSTRACT This thesis deals with the analysis of the income and cost function relations of three selected products of a particular company. In the theoretical part of the thesis the given problems are defined and specified. Costs and incomes are fragmented and characterized in this section, afterwards models of costs and income functions are introduced and also methods of regression analysis are presented. Practical part introduces interpretation of the results where each of the function is given into appropriate production context and is also related and observed in total, common and marginal formulations. Fundamental results of this thesis represent calculated theoretical figures of optimalized production of each particular product. In conclusion the results are contrasted with factually realized level of the production. Key words: costs, incomes, income and cost function, optimal level of production, optimalization of production

6 OBSAH 1 Úvod a cíl práce... 7 Literární přehled Náklady a jejich členění Druhové členění nákladů Kalkulační členění nákladů Členění nákladů ve vztahu k objemu výroby Další možnosti členění nákladů Nákladové funkce v krátkém období Lineární průběh variabilních nákladů Degresivní průběh variabilních nákladů Progresivní průběh variabilních nákladů Kombinovaný průběh variabilních nákladů Příjmy firmy a jejich vyjádření Příjmy dokonale konkurenční firmy Příjmy nedokonale konkurenční firmy Rovnováha firmy v různých tržních strukturách a bod zvratu Rovnováha firmy v dokonalé konkurenci Rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci Modely nákladových a příjmových vztahů Charakteristika firmy a odvětví Materiál a metodika Kvantifikace optimální úrovně produkce Modely nákladových funkcí Modely nákladových funkcí výrobku 36 AD Modely nákladových funkcí výrobku 115 V Modely nákladových funkcí výrobku 18 OPA Statistická verifikace modelů nákladových funkcí Modely příjmových funkcí Modely příjmových funkcí výrobku 36 AD Modely příjmových funkcí výrobku 115 V Modely příjmových funkcí výrobku 18 OPA Statistická verifikace modelů příjmových funkcí Optimální úrovně produkce jednotlivých výrobků Optimální úroveň produkce výrobku 36 AD Optimální úroveň produkce výrobku 115 V Optimální úroveň produkce výrobku 18 OPA Interpretace výsledků a jejich porovnání s reálným stavem výroby Shrnutí Použitá literatura Příloha... 70

7 1 Úvod a cíl práce Každý podnik se snaží zhotovovat různé druhy výrobků, či poskytnout určité služby, kterými uspokojí cílovou skupinu svých zákazníků tak, že danému podniku přinesou zisk a stabilitu na trhu. Hospodářská činnost podniku je vždy spojena s účelnou a účelovou spotřebou výrobních faktorů, jejichž množství a kombinace závisí na odvětví, ve kterém podnik působí. Pro velkou část podniků je hlavním předmětem jejich činnosti výroba nebo jiná provozní činnost, proto se činnost mnoha specializovaných pracovníků a středisek uvnitř podniku zaměřuje na to, aby proces přeměny materiálních a jiných vstupů ve výstupy byl co nejefektivnější. V tržním hospodářství řeší každý výrobce spoustu otázek a činní mnohá rozhodnutí související s procesem výroby. Jedná se o rozhodnutí strategická a taktická, která se mohou týkat jednoho či více let, na které navazuje spousta každodenních operativních rozhodnutí. Pokud tak bude činěno kvalitním a zkušeným managementem a ostatními pracovníky specializovanými pracovníky, měla by, výroba beze zbytku splňovat požadavky zákazníků na trhu, být vybavena vhodnou technologií a kvalifikovanými pracovníky a dosahovat potřebné produktivity. Každý výrobní podnik je jiný, svou složitostí, technicko ekonomickými a jinými vazbami, neexistuje tedy nějaký jednoduchý a obecně platný návod jak řídit výrobu a s ní související činnosti. Řízení a optimalizace výroby je v každém podniku nepřetržitý složitý proces přispívající do mozaiky celé řady dalších vnitropodnikových činností a vazeb, které by měly vést k dlouhodobé ziskovosti a stabilitě podniku na trhu. Cílem této diplomové práce je číselně kvantifikovat nákladové a příjmové vztahy konkrétní firmy a to jak v celkovém, tak i v průměrném a marginálním vyjádření. Na základě těchto definovaných funkcí poté určit optimální množství výroby stojanového svítidla 36 AD, interiérového svítidla 115 V a průmyslového svítidla 18 OPA. Vedle toho se tato diplomová práce pokusí u těchto výrobků (svítidel) stanovit množství jejich produkce, při němž podnik může dosáhnout maximální výše příjmů. V rámci analýzy vybraných svítidel budou v této práci rovněž zkoumány příslušné body zvratu. Na závěr jsou vypočtené hodnoty optimální produkce porovnávány se skutečně realizovanou produkcí firmy. 7

8 Literární přehled.1 Náklady a jejich členění Efektivní rozvoj každého podniku vyžaduje racionální hospodaření s výrobními faktory, které má k dispozici. Tímto hospodařením myslíme využívání výrobních faktorů, jejich obnovu a rozvoj v souladu s rozvojem technologie a poptávky po výrobcích a službách. O správném hospodaření se dá mluvit tehdy, pokud je činnost podniku zaměřena na soustavné snižování nákladů, na zdokonalování techniky, na efektivní a racionální využívání pracovních, materiálních a peněžních prostředků. Ze snahy vyrobit co nejvíce výrobků či služeb při co nejmenší spotřebě výrobních faktorů vyplývá důležitost nákladů pro každý podnik a potřeba se jimi zabývat nejen teoreticky, ale i v praxi tyto poznatky uplatňovat. Každá činnost podniku je spojena se spotřebou výrobních faktorů, jako je např. počet odpracovaných hodin zaměstnanců, opotřebení hmotného a nehmotného majetku, spotřebovaný materiál a energie apod. S takto vyjádřenou spotřebou podnikových výrobních faktorů se pro jednotkovou nejednotnost nedá počítat, je pro to třeba ji vyjádřit v korunách. Náklady podniku jsou tedy bezvýhradně spotřebované výrobní faktory, oceněné v peněžní jednotce, Macík, K. (1994). Z tohoto hlediska se v nákladech podniku odráží rozsáhlost a složitost celého procesu hospodářské činnosti podniku, různých souvislostí, forem vzájemného působení, vztahů a vazeb. Ovládat problematiku nákladů znamená ovládat tyto souvislosti a vztahy, Schroll, R. et al (1983). Existuje rozdíl mezi účetním pojetím nákladů a pojetím ekonomickým (manažerským). Účetní pojetí vychází pouze z evidence nákladů v účetnictví a účetních výkazech, které jsou i základem pro výpočet daní. Ekonomické pojetí nákladů je poněkud jiné. Charakterizuje nejen to, co bylo v penězích zaplaceno, ale vše, co bylo skutečně obětováno. Pracuje se s náklady, které oproti nákladům uváděným v účetnictví zahrnují i tzv. oportunitní náklady. V manažerském pojetí se při každém rozhodování bere v úvahu změna nákladů, která byla tímto rozhodnutím vyvolána. Také se na rozdíl od prostého zaznamenání v účetních knihách rozlišuje krátkodobý a dlouhodobý pohled na jejich vývoj, Synek, M. (006). Pro podrobnější analýzu, plánování a evidenci nákladů se v ekonomické teorii a podnikové praxi používá jejich členění do skupin dle různých hledisek. Znamená to vytvořit skupiny nákladů s osobitými vlastnostmi tak, aby se tyto vlastnosti vyskytovali pouze v dané 8

9 skupině. Náklady je možné rozdělit na náklady podle druhu, dle kalkulačních hledisek, ve vztahu k objemu výroby a existují i další možnosti jejich členění..1.1 Druhové členění nákladů Celkové náklady podniku z hlediska vstupních veličin nákladového procesu představují různé druhy vynaložených prostředků a práce, takové členění nákladů označujeme jako druhové členění nákladů, Schroll, R. et al (1983). Druhové členění nákladů poskytuje přehled o struktuře nákladů podle ekonomicky stejnorodých druhů. Náklady podle skupin lze rozdělit dle Macíka, K. (1994) na provozní, finanční a mimořádné náklady. Provozní náklady, mezi něž patří spotřebované nákupů, spotřeba materiálu, energie, služby (opravy, udržování, cestovné), osobní náklady (mzdové náklady, sociální pojištění atd.), daně a poplatky, odpisy, rezervy a opravné položky k provozním nákladům. Tyto náklady souvisí většinou s hlavní činností podniku. Finanční náklady zahrnují různé formy nákladů plynoucí z operací na finančním trhu, dále úroky z úvěrů, rezervy a opravné položky finančních nákladů aj. Mimořádné náklady, již z názvu vyplývá, že jde o náklady nepředvídatelné, zahrnují různé manka a škody a ostatní náklady plynoucí z nenadálých situací. Význam druhového členění nákladů spočívá v tom, že umožňuje zjistit, jakou část nákladů tvoří určitá položka, a to jak absolutně, tak i relativně. Změny ve vztahu nákladových druhů odrážejí změny v charakteru výroby. Obecně lze říci, že je toto členění je důležité pro rozbor hospodářské činnosti podniku a umožňuje určit základní směry při snižování nákladů..1. Kalkulační členění nákladů Klasifikace nákladů, při které se zdůrazňuje vztah mezi náklady a příslušnými výkony, které je vyvolaly a které jsou věcnými nositeli nákladů, je záležitostí kalkulačního členění 9

10 nákladů, Schroll, R. et al (1983). Podstata tohoto členění spočívá v tom, že rozděluje všechny podnikové náklady ve vztahu k výrobnímu procesu, tedy podle toho, jaké použití může ten jistý nákladový druh mít. Kalkulační třídění slouží ke zjišťování nákladů na jednotlivé výkony a má dvě hlavní skupiny nákladů přímé (jednicové) a nepřímé (režijní), Synek, M. (1996). Jejich konkrétní uspořádání se nazývá kalkulačním vzorcem, který i když není závazný, je používán většinou podniků v ČR. Příklad takového kalkulačního vzorce je uveden na následujícím schématu (Obr.1). Obr.1 Schéma kalkulačního vzorce 1. přímý materiál. přímé mzdy 3. ostatní přímé náklady 4. výrobní režie technologická 5. všeobecná výrobní režie 6. vlastní náklady výroby 7. správní a zásobovací režie 8. vlastní náklady výkonu 9. odbytové náklady 10. úplné vlastní náklady Zdroj: Macík, K. (1994) Přímé náklady jsou takové náklady, u kterých lze určit jejich přímý, bezprostřední vztah k příslušným výrobkům a které jim lze určitými početně technickými způsoby skutečně přiřadit, Schroll, R. et al (1983). Mezi přímé náklady patří dle Synka, M. (1996) přímý materiál, přímé mzdy a ostatní přímé náklady. Přímý materiál neboli základní materiál, tvoří suroviny, polotovary, pohonné hmoty a energie, pomocný a ostatní materiál. Přímé mzdy zahrnují základní mzdy, ať už úkolové nebo časové, výrobních dělníků, případně příplatky a prémie ke jejich mzdě, které však přímo souvisejí s konkrétním výrobkem. Do skupiny ostatní přímé náklady patří technologické 10

11 palivo a energie, odpisy, opravy a udržování, ztráty ze zmetků, vadné výrobky, příspěvky na sociální zabezpečení a jiné přímé náklady související s konkrétním výrobkem, které předchozí dvě skupiny nezahrnují. Nepřímé, neboli režijní náklady (režie) jsou takové náklady, které nelze přímo spojit se zhotovováním jednotlivých výrobků. Jedná se tedy o náklady společně vynakládané na celé kalkulované množství výrobků, více druhů výrobků nebo zajištění chodu celého podniku, které není možné stanovit na kalkulační jednici přímo, nebo jejichž přímé určování by bylo nehospodárné. Režijní náklady představují v praxi často velkou část celkových nákladů a bývají jedním z hlavních zdrojů jejich snižování. Mezi režijní náklady patří podle Synka, M. (1996) výrobní a správní režie. Výrobní (provozní) režie zahrnuje režijní mzdy, opotřebení nástrojů, odpisy dlouhodobého hmotného majetku, spotřeba energie, náklady na technický rozvoj, režijní materiál aj. Správní režie souvisí s řízením celého podniku, patří sem platy řídících pracovníků, odpisy správních budov, poštovné, telefonní poplatky, pojištění apod. Odbytové náklady zahrnují náklady spojené s odbytovou činností, tedy skladování, expedice, prodej výrobků a jejich propagace atd. Význam členění nákladů podle kalkulačních položek spočívá v možnosti určit náklady jednotlivých výrobků a následně provádět rozbor a srovnání těchto jednotlivých výrobků s ostatními výrobky a s minulými obdobími. Toto členění umožní také odkrýt rezervy ve snižování nákladů podniku..1.3 Členění nákladů ve vztahu k objemu výroby Dalším a pro tuto práci velice důležitým hlediskem pro klasifikaci nákladů je jejich chování při změnách objemu výroby. Celkové náklady mají v krátkém období dvě složky. První, proměnlivou složku nákladů, jejichž výše se mění s objemem výstupu nazýváme variabilními náklady. Variabilní náklady se mohou dle Soukupové, J. et al (005) měnit 11

12 vzhledem k objemu produkce lineárně, degresivně, progresivně, případně může být jejich vývoj kombinovaný. Lineární, tj. proporcionální variabilní náklady se vyvíjí stejně rychle jako objem výroby, jsou přímo úměrné vyráběnému množství. Degresivní variabilní náklady s růstem množství vyráběné produkce rostou pomaleji než objem výroby, tedy podproporcionálně. Růst progresivních (nadproporcionálních) variabilních nákladů je rychlejší než množství vyráběného výstupu. Kombinace výše zmíněných představují degresivně progresivní neboli kombinované náklady. Zpočátku rostou degresivně, tedy pomaleji než objem produkce, poté jsou v určitém intervalu lineární a nakonec progresivní k růstu výstupu. Do variabilních nákladů patří přímé náklady a část režijních. Více o nich bude pojednáno v následujících kapitolách. Druhá složka celkových nákladů bývá označována jako fixní náklady. Fixní náklady jsou náklady, které jsou nezávislé na stupni využití výrobní kapacity nebo objemu výkonů. Tyto náklady jsou vyvolány nutností zabezpečit chod podniku jako celku a patří sem značná část režijních nákladů např. odpisy, mzdy správních a technickohospodářských pracovníků, nájemné, úroky atd. Kromě fixních nákladů, které musí být zaplaceny ať firma vyrábí nebo ne, existují také kvazifixní náklady, Frank, R. (1995) Jedná se o náklady, které jsou také nezávislé na úrovni objemu produkce, ale musí být zaplaceny pouze v případě, kdy firma vyrábí kladné množství produkce. Dělení nákladů na fixní a variabilní má své opodstatnění pouze v krátkém období, neboť v dlouhém období se mění v důsledku změn výrobní kapacity i náklady fixní. V dlouhém období neexistují žádné fixní náklady, avšak mohou snadno existovat kvazifixní náklady. Je li potřeba vydat určitou fixní částku peněz ještě předtím, než může být vůbec zahájena nějaká výroba, bude se v takovém případě jednat o kvazifixní náklady, Varian H. R. (1993). 1

13 .1.4 Další možnosti členění nákladů Pro lepší orientaci v problematice nákladů je užitečné dle Holmana, R. (001) odlišit explicitní náklady a implicitní náklady příležitosti. Explicitní náklady platí výrobce za používání cizích výrobních faktorů, platí vlastníkům těchto faktorů za jejich obětované příležitosti. Implicitní náklady odrážejí obětované příležitosti výrobcových vlastních výrobních faktorů, to, co by za ně dostal v druhé nejlepší příležitosti. Implicitní náklady jsou náklady, které firma reálně neplatí, bývají označovány také jako oportunitní náklady. V souvislosti s rozlišením účetního pojetí nákladů a pojetí ekonomického (manažerského), které bylo zmíněno výše, se užívá termín ekonomické náklady, které zahrnují jak explicitní náklady tak i implicitní náklady příležitosti. Od ekonomických nákladů odlišujeme účetní náklady, což jsou pouze explicitní náklady. Ve složitějších výrobách dochází často ke kooperaci několika výrobních útvarů, dílen či středisek Každé středisko svým zpracováním přidává k tomuto polotovaru další náklady a předává jej do další výroby. Dochází tak postupně ke kumulaci nákladů, kdy se k nákladům z předchozích stupňů výroby připočítávají nově vzniklé náklady při zpracování výrobku či polotovaru. Z tohoto hlediska je možné náklady členit na prvotní a druhotné. Prvotní náklady vznikají stykem podniku s jeho okolím nebo se jedná o náklady, které se objeví v každém stupni zpracování poprvé. Druhotné náklady vznikají spotřebou vnitropodnikových výkonů, jedná se o interní náklady podniku, které se dají dále rozložit na původní nákladové druhy. Projevují se až při zúčtování jednotlivých středisek, Synek, M. (1996). Každé středisko tedy pracuje jak s prvotními tak s druhotnými náklady. V kalkulaci výkonu by se měly objevit pouze náklady prvotní, v případě zachycení druhotných nákladů v kalkulaci výkonu by docházelo k nesprávnému započtení nákladů.. Nákladové funkce v krátkém období Východiskem zkoumání výrobních vztahů je nákladová funkce, což je funkční vztah vyjadřující matematickou formou závislost mezi objemem produkce podniku a vynaloženou výši nákladů. Charakter nákladových funkcí v dlouhém období, jak již bylo zmíněno výše, se 13

14 v mnohém liší od charakteru krátkodobých nákladových funkcí. V krátkém období lze měnit pouze některé výrobní činitele, není možné zvětšovat výstup změnou technologie či výrobního prostoru. Objem výroby je tedy omezen vybudovanou výrobní kapacitou a zvyšovat její objem lze pouze změnou použití variabilních vstupů. Tvar a funkční předpis nákladových funkcí je determinován tím, zda se mění variabilní náklady lineárně, degresivně, progresivně či kombinovaně se změnou objemu produkce. V dlouhém období jsou již všechny vstupy variabilní, tvar a předpis dlouhodobých nákladových funkcí je na rozdíl od krátkého období ovlivněn výnosy z rozsahu. Cílem této práce je krátkodobá optimalizace výroby. S ohledem na získané údaje od konkrétního podniku budou dále v textu rozebrány pouze krátkodobé nákladové funkce. Funkci celkových nákladů v krátkém období můžeme vyjádřit následujícím vztahem jako součet fixních a variabilních nákladů: STC = FC + VC (.1) Těžko si v praxi lze představit situaci, že by fixní náklady byly nulové či záporné. Počátek křivky celkových nákladů bude tedy na ose y. Tvar křivky ovlivňují variabilní náklady, které začínají v počátku soustavy souřadnic. Celkové průměrné náklady získáme vydělením celkových nákladů na výrobu určitého výstupu jeho velikostí: STC SAC = (.) Rovnici (.) lze v souvislosti s (.1) rozepsat následně: STC FC + VC FC VC SAC = = = + (.3) Křivka průměrných fixních nákladů FC bude s růstem produkce neustále klesat a přibližovat se ose x. Tvar křivky průměrných variabilních nákladů charakteru křivky variabilních nákladů a bude o ní pojednávat následující kapitola. VC záleží na 14

15 Při rozhodování firmy o tom, kolik výstupu by měla produkovat, je ze všech nákladových křivek zdaleka nejdůležitější křivka mezních nákladů. Nejčastějším čili typickým operativním rozhodováním firmy je problém, zda bude výhodnější nynější úroveň zvýšit nebo snížit. Náklady na rozšíření (nebo úspory při snížení) se podle definice rovnají mezním nákladům, Frank, R. (1995). Mezní náklady představují přírůstkovou veličinu, která udává o kolik se zvýší celkové náklady, když se produkce zvýší o jednotku. Mezní náklady získáme první derivací funkce celkových nákladů. Protože se fixní náklady v krátkém období s rostoucím výstupem nemění, lze krátkodobé mezní náklady definovat pouze jako první derivaci variabilních nákladů, viz (.4): δtc δvc SMC = = (.4) δ δ..1 Lineární průběh variabilních nákladů V případě lineárních variabilních nákladů nákladovou funkci ovlivňuje skutečnost, že každá dodatečná jednotka vstupu, vyvolá stejný růst výstupu. Fixní náklady jsou vzhledem ke konstantní úrovni fixních vstupů rovněž konstantní, proto předpokládejme jejich velikost jako konstantu a. Rovnici fixních nákladů potom lze vyjádřit, Soukupová, J. et al (005): FC = a (.5) Celkové lineární variabilní náklady vyjadřují zákon konstantních výnosů, tedy rozdíl mezi konstantní cenou a lineárními variabilními náklady (zisk) na jednotku produkce je rovněž konstantní. Tuto skutečnost můžeme popsat přímou úměrností, Macík, K., Vysušil, J. (1997): VC = b (.6) Součtem vztahů (.5) a (.6) potom vyjádříme celkové náklady: STC = FC + VC = a + b (.7) 15

16 Průměrné fixní náklady vyjádříme v případě poměrem fixních nákladů a objemu produkce. Tato křivka má podobně jako ostatní křivky SAFC uvedené níže tvar rovnoosé hyperboly. Klesá li výstup k nule, SAFC roste nade všechny meze. Naopak, čím je výstup větší, tím více se SAFC blíží nule, Frank, R. (1995). a SAFC = (.8) Při konstantních výnosech z každého dalšího variabilního vstupu je zřejmé, že i křivka SAVC bude konstantní a rovna b, viz tento vztah: VC b SAVC = = = b (.9) Průměrné celkové náklady získáme součtem vztahů (.8) a (.9): STC a + b a SAC = = = + b (.10) Protože průměrné variabilní náklady jsou konstantní, křivka průměrných nákladů SAC má stejný tvar jako křivka průměrných fixních nákladů a leží nad křivkou SAFC ve vzdálenosti rovnající se SAVC, Soukupová, J. et al (005). Křivka mezních nákladů je v těchto podmínkách rovněž konstantní, je rovna křivce SAVC. Funkci mezních nákladů můžeme vyjádřit vztahem (.11): δstc δvc SMC = = = b = SAVC δ δ (.11) 16

17 Obr. Lineární průběh variabilních nákladů STC VC FC STC VC FC SAC SAVC SAFC SMC SAC SAFC 1 SAVC = SMC Zdroj: Soukupová, J. et al (005).. Degresivní průběh variabilních nákladů V případě degresivních variabilních nákladů rostou variabilní náklady pomaleji než produkce. Skutečnost, že výstup roste rychleji než náklady, ovlivňuje tvar křivky variabilních nákladů i ostatních křivek. Tvar křivky variabilních je dán vztahem: VC = b c (.1) Fixní náklady jsou stejně jako v předchozím případě dle (.5) rovny konstantě a, celkové náklady v podmínkách degresivních variabilních nákladů jsou rovny: STC = FC + VC = a + b c (.13) Průměrné fixní náklady jsou stejně jako v případě lineárních variabilních nákladů dány vztahem (.8). Tvar křivky průměrných variabilních nákladů je zásadně ovlivněn klesajícím tempem nákladů při růstu produkce. Křivka průměrných variabilních nákladů má klesající charakter a vyjadřuje ji vztah: 17

18 SAVC = VC b c = = b c (.14) Křivka SAC vertikálním součtem křivek SAFC a SAVC při každé úrovni výstupu, Soukupová, J. et al (005) a má tvar: SAC = STC = a + b c = a + b c (.15) Křivka mezních nákladů je lineární, dolů skloněná, což znamená, že mezní náklady v těchto podmínkách s růstem úrovně produkce klesají: δstc δvc SMC = = = b c δ δ (.16) Jak je patrno ze porovnání vztahů (.14) a (.16) je směrnice křivky SMC dvakrát větší než směrnice křivky SAVC. Znamená to tedy, že křivka SMC klesá dvakrát rychleji, než křivka průměrných variabilních nákladů. Obr. 3 Degresivní průběh variabilních nákladů STC VC FC STC VC FC SAC SAVC SAFC SMC SAC SAFC SMC SAVC Zdroj: Soukupová, J. et al (005) 1 18

19 ..3 Progresivní průběh variabilních nákladů Křivka variabilních nákladů je v případě jejich progresivního vývoje ovlivněna tím, že úroveň nákladů roste rychleji než objem produkce. Rozdíl oproti degresivním variabilním nákladům je ve znaménku před kvadratickým členem. Rovnice variabilních tedy nabývá tohoto tvaru: VC = b. + c (.17) Celkové náklady stejně jako v předchozích případech vymezíme součtem fixních a variabilních nákladů: STC = FC + VC = a + b + c (.18) Průměrné variabilní náklady budou se zvyšováním množství výstupu růst, jejich křivka je lineárně rostoucí a dána vztahem (.19): SAVC = VC b + c = = b + c (.19) Křivku SAC získáme vertikálním součtem křivek SAFC (.8) a SAVC (.19). Protože však SAFC s růstem výstupu klesají a SAVC s růstem výstupu rostou, bude výsledný tvar křivky SAC záviset na vzájemném vztahu mezi poklesem SAFC a růstem SAVC. Při malém výstupu je pokles SAFC větší než růst SAVC, takže křivka SAC klesá. Při určitém množství výstupu je pokles SAFC vyrovnán růstem SAVC a křivka SAC je ve svém minimu. Po dosažení minima průměrných nákladů je dále růst SAVC vyšší než pokles SAFC, proto se křivka SAC stáčí nahoru, Soukupová, J. et al. (005). Křivku SAC lze vyjádřit jako: SAC = STC = a + b + c = a + b + c (.0) Vývoj křivky mezních nákladů je přesně opačný než v případě degresivních nákladů (.16). V případě progresivních variabilních nákladů je funkce SMC dána vztahem (.1): 19

20 δstc δvc SMC = = = b + c δ δ (.1) Z porovnání vztahů (.19) a (.1) vyplývá, že křivka SMC má dvakrát větší směrnici než křivka SAVC a protíná ji v jejím minimu. Obr. 4 Progresivní průběh variabilních nákladů STC VC FC STC VC FC SAC SAVC SAFC SMC SMC SAC SAVC SAFC 1 Zdroj: Soukupová, J. et al (005)..4 Kombinovaný průběh variabilních nákladů Kombinací výše rozebraných nákladových funkcí, vzniká v praxi asi nejčastější typ nákladové funkce. Z počátku klesající, později rostoucí a má tvar obráceného písmene S, Synek, M. (1996). Křivka variabilních nákladů bývá označována jako kubická parabola tj. polynom 3. stupně a vyjadřuje postupně působení všech výnosových zákonů za celou dobu výroby daného výrobku. Její tvar lze obecně vyjádřit takto: 0

21 VC 3 = b c + d (.) Celkové náklady jsou dány součtem fixních (.5) a variabilních (.) nákladů. Při růstu výstupu se STC mění stejně jako VC (Obr. 5), z čehož plyne stejný tvar křivek STC a VC. Celkové náklady vyjadřuje vztah: STC 3 = FC + VC = a + b c + d (.3) Rovnice průměrných variabilních nákladů v tomto tvaru je spojena s křivkou, která nejprve klesá a po dosažení minima roste, tzn. má tvar písmene U, Frank, R. (1995). Je vyjádřena vztahem: SAVC VC b c + d 3 = = = b + c + d (.4) Rovnici SAC lze vyjádřit vztahem (.5): SAC STC a + b c + d a 3 = = = + b c + d (.5) Z Obr. 5 je zřejmé, že SAC jsou minimální při větším výstupu, než odpovídá minimu SAVC. Důvod spočívá v tom, že křivka SAC klesá i poté co křivka SAVC dosáhla svého minima, protože pokles SAFC (.8) převažuje již rostoucí SAVC. Avšak s dalším růstem výstupu začíná převažovat růst SAVC nad poklesem SAFC, takže křivka SAC se stáčí nahoru, Soukupová, J. et al (005). Tvar křivky mezních nákladů je podobný jako u křivek SAC a AVC, jedná se tedy o tvar písmene U. V podmínkách degresivně progresivních nákladů protíná křivka mezních nákladů křivky AVC a SAC vždy v jejich minimu (Obr. 5). Funkce mezních nákladů má tvar: δstc SMC = δ δvc = δ = b + c + 3 d (.6) 1

22 Obr. 5 Kombinovaný průběh variabilních nákladů STC VC FC STC VC FC SAC SAVC SAFC SMC SMC SAC SAVC SAFC 1 3 Zdroj: Soukupová, J. et al (005).3 Příjmy firmy a jejich vyjádření Pro určení optimálního množství úrovně produkce firmy, je třeba se kromě nákladů, kterým se věnovaly předchozí kapitoly této práce, zabývat také příjmy podniku. Příjmy firmy představují sumu peněžních prostředků, které firmě plynou z realizace její produkce, proto někteří autoři používají analogický pojem tržby, Soukupová, J. et al. (005). Tržby jsou hlavní složkou výnosů většiny podniků, především podniků průmyslových, zemědělských, dopravních a obchodních, Synek, M. (1996). Na rozdíl od nákladů, příjmy podniku ovlivňuje výrazně tržní struktura, ve které se podnik nachází. Obecně můžeme celkové příjmy vyjádřit vztahem (.7):

23 TR = r R i k= 1 (.7) kde: R = p, ( i 1,..., r) i i i = Tento vztah vyjadřuje součet příjmů R i plynoucích z jednotlivých r druhů výrobků či poskytnutých služeb. Tržby z jednotlivého druhu výrobku či služby jsou dány jako součin ceny p i a množství produkce i. Příjmy firmy nemají na rozdíl od nákladů fixní složku, protože pokud se žádné výrobky či služby neprodají, tržby nevzniknou. Průběh příjmových funkcí je narozdíl od nákladových také méně rozmanitý..3.1 Příjmy dokonale konkurenční firmy Model dokonalé konkurence je tržní situace, která je v současné době velmi vzdálená realitě, stále však existují důvody proč se jí zabývat. Na tomto modelu se dají dobře ilustrovat jednotlivá rozhodnutí firmy a dokonalá konkurence tvoří výchozí bod pro analýzu chování různých firem. Než se začneme zabývat příjmy firmy v dokonalé konkurenci, uvedu základní předpoklady tohoto modelu. Předpoklady modelu dokonalé konkurence dle Jurečky, V., Březinové, O. (1997): (a) Existence stejného produktu Je podmínkou pro to, abychom mohli různé firmy mezi sebou vůbec porovnávat. Připomeňme si, že se pohybujeme na dílčím trhu, na trhu jednotlivého produktu. (b) Firmy jsou příjemci dané ceny Dokonalá konkurence předpokládá velké množství firem v odvětví a žádná z těchto firem není tak silná, aby ohrozila ostatní nebo jim diktovala podmínky. Cena je v dokonalé konkurenci určována střetáváním nabídky a poptávky na trhu 3

24 (c) Neexistují překážky vstupu do odvětví Do daného odvětví mohou vstupovat další firmy bez omezení, pouze na základě toho, že se jim stupeň zhodnocení vložených výrobních faktorů jeví vyšší než v jiných odvětvích. (d) Existuje dokonalá informovanost Všechny subjekty trhy, tzn. spotřebitelé i firmy mají veškeré informace což vede k nutnosti prodávat produkt za stejnou cenu. Dalším důsledkem, který s tím souvisí, je, že poptávka po výrobcích jednotlivé firmy je dokonale pružná (e) Existuje dokonalá mobilita Protože pracujeme v tomto modelu s dvoufaktorovou produkční funkcí, jedná se o dokonalou zaměnitelnost těchto vstupů. V důsledku výše uvedených předpokladů nemá firma možnost výši ceny ovlivnit a stává se z něj příjemce ceny. Z jeho pohledu je cena pevně dána, jediné, o co se musí starat, je množství produkce, Varian, H. R. (1993). Křivka celkových příjmů je funkcí pouze prodaného množství vycházející z počátku (Obr. 6), má tvar: TR d = p (.8) Průměrný příjem je příjem plynoucí firmě z jedné prodané jednotky produkce, vypočítáme ho vydělením celkového příjmu objemem produkce. Jeho křivka je rovnoběžná s osou x a je dána: p AR d = = p (.9) Mezní příjem se vypočítá první derivací celkového příjmu, je roven křivce průměrného příjmu a tedy i tržní ceně a je dán vztahem: δtr MR d = = δ p (.30) 4

25 Obr. 6 Příjmy dokonale konkurenční firmy p D TR d AR d MR d TR d S E D = p= MR d =AR d Zdroj: Soukupová, J. et al (005).3. Příjmy nedokonale konkurenční firmy V podmínkách nedokonalé je situace složitější. Cena není konstantní jako v předchozím modelu. Poptávající subjekty na trhu mají tendenci kupovat méně zboží, když ceny rostou a naopak více zboží, když ceny klesají, což způsobuje klesající sklon tržní poptávkové křivky. Tržní poptávkovou křivku tvoří horizontální součet individuálních poptávkových křivek jednotlivých podniků. Z tohoto důvodu má individuální poptávková křivka podniku taktéž klesající charakter. Pokud předpokládáme zjednodušeně poptávkovou křivku jako klesající přímku, její obecná rovnice může být vyjádřena takto: p = a b (.31) Dosadíme li tento vztah do obecného tvaru křivky celkového příjmu, dostaneme tvar křivky celkového příjmu pro nedokonalou konkurenci. Na konkrétní tvar křivky celkového příjmu má vliv elasticita poptávky. Když nedokonale konkurenční firma snižuje cenu, aby prodala větší výstup, může být procentní snížení ceny menší, stejné nebo větší než procentní zvýšení realizovaného množství, takže celkový příjem může růst, neměnit se, nebo dokonce klesat, Soukupová, J. et al., (005). Křivka celkového příjmu nedokonale konkurenční firmy má tvar: 5

26 TR nd = p = ( a b ) = a b (.3) Průměrný příjem je roven stejně jako v modelu dokonalé konkurence podílu celkového příjmu a objemu produkce. Rozdíl je však ve tvaru křivky AR, v podmínkách nedokonalé konkurence se jedná o klesající lineární křivku, která má směrnici b. Tato funkce zároveň představuje individuální poptávkovou křivku po konkrétním výrobku a lze ji vyjádřit vztahem: AR nd = d = a b (.33) Funkce mezního příjmu má dvakrát větší směrnici, než funkce průměrného příjmu. V bodě, kdy se mezní příjem rovná nule, tedy v bodě, kdy se protne s osou x, podnik maximalizuje svoje příjmy a zároveň cenová elasticita poptávky je rovna -1. Mezní příjem je dán vztahem: MR nd δtrnd = = a b δ (.34) Obr. 7 Příjmy nedokonale konkurenční firmy MR nd AR nd E DP <-1 E DP =-1 E DP >-1 MR nd d=ar nd TR nd TR nd Zdroj: Soukupová, J. et al (005) 1 6

27 .4 Rovnováha firmy v různých tržních strukturách a bod zvratu Za rovnováhu firmy, tj. optimální úroveň její produkce považujeme takový objem výroby, při němž firma maximalizuje svůj zisk. Zisk (π ) je rozdílem mezi celkovými příjmy a celkovými náklady. Optimalizační rozhodování firmy se týká toho, jaký výstup zvolit, aby firma maximalizovala zisk. Tato úroveň produkce determinuje jak celkové příjmy, tak náklady. Je proto možné zisk vyjádřit takto: π = TR TC (.35) Zisk bude maximální při výrobě takového objemu produkce, kdy dodatečný přírůstek výstupu nepovede ke změně dodatečného zisku. Exaktněji řečeno, nutnou podmínkou optimálního výstupu, při jehož produkci firma maximalizuje zisk, je položení první derivace funkce zisku rovnu nule, Soukupová, J. et al. (005), δπ δ = 0. Protože platí δπ δ = δtr δ δtc δ, platí současně δ TR δ δtc δ = 0 a odtud δ TR δ = δtc δ. Z odvozeného vztahu vyplývá, že maximální zisk je dosažen v případě rovnosti mezních nákladů a mezních příjmů, tedy: MR = MC (.36) Tento vztah bývá nazýván též zlaté pravidlo maximalizace zisku, protože je univerzálním pravidlem pro jakoukoliv firmu nezávisle na typu tržní struktury, v níž působí. Vzhledem ke vztahu těchto dvou křivek mohou nastat situace, kdy mezní příjmy převyšují mezní náklady, kdy jsou nižší nebo je mezi MR a MC rovnost. V případě, že mezní příjmy převyšují mezní náklady (MR > MC), podnik vyrábí výstup nižší než optimální. Funkce zisku má kladnou směrnici a při zvýšení objemu produkce se zvýší zisk. Pokud se mezní příjmy rovnají mezním nákladům (MR = MC), podnik vyrábí optimální množství produkce ( * ) a jakákoliv změna produkce sníží zisk. Směrnice funkce zisku je rovna nule. V momentě, kdy mezní náklady převyšují mezní příjmy (MR < MC), objem produkce je vyšší než optimální. Zisková funkce má zápornou směrnici a podnik může zvýšit svůj zisk snížením objemu produkce. Bod zvratu je dle Synka, M. (1996) takový objem produkce, při kterém se tržby rovnají celkovým nákladům (TR = TC), bývá nazýván též kritický bod rentability, bod krytí 7

28 nákladů, bod zisku, mrtvý bod, nulový bod. Kvůli neexistujícím překážkám vstupu do odvětví v modelu dokonalé konkurence, firma směřuje v dlouhém období k vyrovnanosti celkových příjmů a nákladů a tedy i k nulovému ekonomickému zisku. Z toho důvodu bývá tento bod také označován jako bod opuštění odvětví. Pokud jsou křivky nákladů a příjmů lineární je bodem zvratu jediný průsečík křivek celkových nákladů a příjmů, který určuje objem produkce od kterého je výroba zisková. Při nelineárním průběhu nákladů může existovat i více než jeden bod zvratu a to v závislosti na průběhu křivek příjmů a nákladů. Hledané objemy produkce potom najdeme řešením kvadratických či kubických funkcí, které vyjadřují rovnost příjmů a nákladů..4.1 Rovnováha firmy v dokonalé konkurenci Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, rovnost mezních příjmů a mezních nákladů určuje optimální úroveň produkce v jakékoliv tržní struktuře. V modelu dokonalé konkurence tomu nebude jinak. Křivka mezních příjmů je horizontální, rovnoběžná s osou x a je rovna tržní ceně. Proto můžeme v modelu dokonalé konkurence zlaté pravidlo maximalizace zisku, viz (.36), vyjádřit jako: p = MC (.37) Tento vztah vyjadřuje rovnováhu firmy v krátkém i dlouhém období. Rozdíl mezi těmito obdobími spočívá v tom, že v krátkém období je firma schopna v modelu dokonalé konkurence dosahovat ekonomického zisku. To přiláká další firmy do odvětví a v dlouhém období, pokud je trh v rovnováze, žádná firma nedosahuje ekonomického zisku. Tato práce je však zaměřena na krátké období a rovnovážná situace dokonale konkurenční firmy je znázorněna na Obr. 8. 8

29 Obr. 8 Rovnováha dokonale konkurenční firmy SMC d STC d TR d STC d TRd SAC d MR d AR d SMC SAC zisk MR=AR π * SMC d SMC d MR d MR d * Zdroj: Soukupová et al., (005).4. Rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci Nedokonalá konkurence představuje obecně situaci, kdy je na trhu aspoň jeden kupující či prodávající, který je schopen ovlivnit cenu, Macáková, L. (1995). Cena již tedy není jako v dokonalé konkurenci exogenní veličinou. Budeme předpokládat nedokonalou konkurenci na straně výrobců a dokonalou na straně kupujících. Znamená to tedy, že existuje takové množství poptávajících subjektů (spotřebitelů), že žádný z nich není schopen ovlivnit cenu daného výrobku. V další části se zaměřím na dva případy nedokonalé konkurence a to na monopol a monopolistickou konkurenci. Monopol se často chápe jako protiklad dokonalé konkurence. Oproti velkému počtu prodávajících v dokonalé konkurenci stojí v monopolní situaci jeden výrobce, který ovládá 9

30 celý trh a určuje podmínky, za kterých bude danou produkci nabízet, tedy cenu a nabízené množství. Poptávka však silně ovlivňuje rozhodování monopolu, který se tak nemůže rozhodovat zcela libovolně. Jediný výrobce na trhu si může udržovat své postavení díky čtyřem překážkám, které brání konkurenci ve vstupu do odvětví, Jurečka, V., Březinová, O. (1997): (a) Kontrola nad klíčovými vstupy Znamená to, že monopolní výrobce jako jediný má přístup k určitému výrobnímu faktoru, což může bránit jiným firmám v tom, aby začaly podnikat v daném odvětví (b) Patenty Monopolní firma má před potencionálními konkurenty zpravidla technologický předstih daný tím, že v dané oblasti už podniká. Toho může využít k tomu, že si určité technické řešení, nezbytné k výrobě, nechá patentovat. (c) Licence Některé činnosti mohou být vykonávány pouze tehdy, jestliže k nim některá firma získá souhlas správních orgánů. Tím je znemožněn vstup do takového odvětví dalším firmám (d) Úspory z rozsahu Existence monopolu mimo jiné souvisí s rozsahem trhu. Jestliže je trh tak velký, že vzhledem k technologii výroby umožňuje a z hlediska efektivnosti vyžaduje, aby produkt vyráběla pouze jedna firma, pak toto odvětví bude velmi pravděpodobně monopolní. Firma se zavedenou výrobou bude mít nižší průměrné a tedy i mezní náklady, než kterákoliv firma vstupující do odvětví. Taková firma by nebyla schopna vytvořit konkurenceschopný celek. Monopol se při rozhodování o optimálním výstupu řídí jako každá firma maximálním rozdílem mezi celkovými příjmy a náklady, neboli rovností mezních příjmů a nákladů. Na rozdíl od dokonalé konkurence chování monopolu v krátkém a dlouhém období nevykazuje větší rozdíly, i když samozřejmě v dlouhém období má monopol větší možnost reagovat a přizpůsobit své chování konkrétní situaci. Monopol může realizovat zisk i v dlouhém období, což je důsledek výše uvedených překážek vstupu do odvětví pro ostatní firmy. Na Obr. 9 jsou znázorněny všechny důležité příjmové a nákladové křivky, které jsou pro monopol typické. Je z něj patrné, že monopol skutečně maximalizuje zisk při množství výstupu *. 30

31 Obr. 9 Optimální úroveň produkce monopolu MC nd AC nd MR nd AR nd MC nd zisk AC nd D = d = AR nd MR nd * Zdroj: Soukupová et al., (005) Monopolistická konkurence se nachází mezi dvěma extrémy. Mezi dokonalou konkurencí a monopolem, které představují dva krajní póly tržní struktury, Soukupová, J. et al. (005). Mezi těmito extrémy se nachází monopolistická konkurence. Tato tržní situace vychází ze situace, že nejen cena je rozhodující determinantou pro spotřebitele při jeho rozhodnutí, zda si daný výrobek koupí nebo ne. Spolurozhodují o tom transakční náklady. Cena je jejich součástí, ale zahrnují také čas a prostředky potřebné k získání informací o produktu, k jeho koupi a následně k jeho používání, Jurečka, V., Březinová, O. (1997). Firmy v monopolistické konkurenci si na jedné straně konkurují, vyrábějí různé výrobky, které jsou ale substituty v tom smyslu, že rozdíly mezi nimi nejsou příliš velké a pro zákazníka není problém změnit značku. Na druhé straně každý výrobce jako jediný vyrábí produkt svého druhu, což znamená, že se ve výrobě chová jako monopol. Na trhu však soutěží s ostatními výrobci jiných statků. Monopolistický trh je charakterizován následujícími znaky, Soukupová, J. et al (005): 31

32 (a) Velký počet výrobců Jejich výrobky jsou blízkými substituty. Velký počet firem v odvětví způsobuje, že každá z firem předpokládá, že její vlastní rozhodování o výstupu a ceně neberou ostatní firmy v úvahu, takže její činnost je na rozhodování ostatních firem nezávislá. (b) Diferenciace produktu Může spočívat v umístění firmy, ve výši ceny, v kvalitě, obalu apod. Monopolistická firma může z tohoto důvodu být v omezeném smyslu cenovým tvůrcem. (c) Možnosti vstupu do odvětví Připomíná dokonalou konkurenci, avšak zejména kvůli diferenciaci produktu určité překážky existují. Nová firma se musí etablovat na trhu a získat zákazníky, k čemuž může používat různé formy podpory prodeje (reklamy atd.), což s sebou nese výdaje. Jestliže v monopolu nebyl mezi krátkým a dlouhým obdobím výrazný rozdíl, v případě monopolistické konkurence tento rozdíl existuje a je značný. V krátkém období se firma působící v monopolistické konkurenci chová jako monopol s tím rozdílem, že čelí individuální poptávkové křivce daného výrobku, která se nerovná tržní poptávkové křivce jako v případě monopolu. Tato poptávková křivka bývá v monopolistické konkurenci podstatně více elastická. V krátkém období může firma dosahovat zisk. V dlouhém období se stejně jako v případě dokonalé konkurence prosazuje tendence k nulovému ekonomickému zisku. Optimální výstup firma určí opět jako rovnost mezních příjmů a nákladů. Obr. 10 znázorňuje optimální výstup monopolistické firmy v krátkém období, v situaci, kdy dosahuje zisk. Obr. 10 Optimální úroveň produkce firmy v monopolistické konkurenci SMC nd MR nd SAC nd AR nd SMC nd zisk SAC nd MR nd d =AR nd Zdroj: Soukupová, J. et al (005) * 3

33 .5 Modely nákladových a příjmových vztahů Ekonometrickým modelem rozumíme matematický model, který je matematicko statistickou formulací ekonomické hypotézy. Vyjadřuje závislost ekonomických veličin na veličinách, které je podle hypotézy vysvětlují. Tyto závislosti mohou být popsány jednou či více rovnicemi buď vzájemně nezávislými nebo propojenými vzájemnými zpětnými vazbami, Hušek, R. (1995). Pro účely této práce budou konstruovány modely nákladů a příjmů, konkrétně modely celkových příjmů a variabilních nákladů. Tyto funkce lze vyjádřit úpravou obecného ekonometrického modelu, viz Dufek, J. (003), jako jednofaktorové modely, které vyjadřují následující vztahy (.38a) a (.38b): TR = f (, ε ), (.38a) kde: TR je závislá proměnná celkové příjmy je nezávislá (vysvětlující) proměnná úroveň produkce ε je náhodná složka (reziduum) VC = f (, ε ), (.38b) kde: VC je závislá proměnná variabilní náklady je nezávislá (vysvětlující) proměnná úroveň produkce ε je náhodná složka (reziduum) Funkcí, které se užívají pro ekonometrické modely, je celá řada. V této práci budou použity pouze jednofaktorové modely, a to jejich dva aditivní typy, proto není nutné uvádět další rozdělení. Kvadratický typ funkce nejlépe vystihuje průběh celkových příjmů, lze jej vyjádřit vztahem (.39): TR = a + b x + c x (.39) Křivka variabilních nákladů nejlépe odpovídá kubickému typu funkce tj. parabole 3. stupně a můžeme ji vyjádřit vztahem: VC 3 = a + b x + c x + d x (.40) 33

34 Regresní analýza představuje soubor metod, které umožňují konstruovat rovnice a zobrazují vztahy mezi zkoumanými veličinami Květoň, K. (1987). Je třeba vypočítat parametry jednotlivých funkcí (v našem případě nákladů a příjmů). Nejznámějším odhadovým postupem při určení numerických hodnot parametrů regresního modelu je běžná metoda nejmenších čtverců. Více o této metodě viz Dufek, J. (003). 34

35 3 Charakteristika firmy a odvětví V další části práce budou na teoretických základech z předchozí kapitoly analyzovány skutečné údaje, které mi byly poskytnuty konkrétním podnikem. Vedení společnosti si nepřeje, aby v této práci bylo uvedeno skutečné jméno firmy, zapsané v obchodním rejstříku. Zmiňovaný podnik je společností s ručením omezením a bude v dalších kapitolách nazýván ABC s.r.o. Zkoumaná firma byla založena v roce 1991 jako obchodní společnost se zaměřením na prodej a služby v oblasti světelné techniky a osvětlovacích těles. V následujících dvou letech se začala firma věnovat výrobě svítidel. Od roku 1994 společnost vstoupila na český a zahraniční trh vlastními typy zářivkových svítidel a to nejen v tradičním provedení s lesklou clonící mřížkou nebo optickým systémem, ale i se zcela individuálně pojatými direktními a indirektními svítidly, či celými světelně optickými systémy. Trh se svítidly je v české republice velmi pestrý a na trhu existuje celá řada výrobců. V tomto odvětví je velmi vysoká konkurence a jednotlivý výrobci si nekonkurují pouze cenou, ale snaží se vyvíjet a vyrábět své vlastní typy výrobků. Z pohledu poptávajících, jde o odvětví, kde má při koupi svítidla na výběr širokou škálu možností. Může si vybrat podle ceny, podle výrobce, podle rozměrů, které zrovna potřebuje a podle spoustu dalších kritérií. Přesto však spotřebitel nelpí na určité značce výrobku tak silně, jako v typicky oligopolních strukturách a v případě zvýšení ceny produktu pro něj není problém přejít k jinému výrobku. Znamená to tedy, že jednotliví výrobci vyrábí heterogenní produkty, zákazník pozná od které firmy daný výrobek je, ale není pro něj problém změnit značku. Elasticita individuální křivky poptávky po jednotlivém výrobku kterékoliv firmy je vyšší než v případě monopolu či oligopolu. Z výše uvedených důvodů má tržní struktura, ve které se firma ABC s.r.o. nachází nejblíže teoretickému modelu monopolistické konkurence, jehož předpoklady a zákonitosti byly popsány v kapitole.4.. Proto budeme pro další analýzu předpokládat, že se firma nachází v monopolistické konkurenci a na základě těchto skutečností provádět výpočty vedoucí k určení optimálního množství produkce vybraných výrobků firmy ABC s.r.o., respektive jiným charakteristikám dané produkce. 35

36 4 Materiál a metodika Výchozím a zároveň velmi obtížným krokem bylo sehnat využitelná data pro provedení optimalizace výroby firmy, protože ne každá firma je ochotna poskytnout svoje účetní údaje. Nakonec se podařilo získat od výše zmiňované firmy ABC s.r.o. měsíční výkazy o výrobě a prodeji výrobků v průběhu dvou let, konkrétně za roky 006 a 007. Po prostudování dat, jelikož firma nevyrábí pouze jeden produkt, ale více výrobků, bylo nutné vybrat k analýze vhodné výrobky. Z účetní evidence byly vybrány tyto tři výrobky: Stojanové svítidlo s označením 36 AD Je vhodné pro osvětlování pracovních míst v interiérech recepce, kanceláře. Interiérové svítidlo s označením 115 V Je určené pro osvětlování vedlejších vnitřních prostor např. sanitárních, hygienických, případně vedlejších vchodů Průmyslové svítidlo s označením 18 OPA Určeno pro vlhká a prašná prostředí s možností vnitřního i venkovního použití. Vhodné pro sklady, výrobní prostory, garáže atd. Tyto výrobky nebyly vybrány náhodně. ABC s.r.o. vyrábí zhruba tři desítky různých výrobků a ne všechny byly pro modelování nákladových a příjmových vztahů vhodné. Některé výrobky produkovala firma pouze v konstantním rozsahu produkce, jiné vyráběla firma v omezeném časovém intervalu a ne tedy po celé sledované období 4 měsíců. Po pečlivém výběru byly pro analýzu nákladových a příjmových vztahů zvoleny tři výše uvedené výrobky a některé jejich empirické hodnoty byly mírně upraveny pro účely modelování. Následující tabulky (Tab.1 3) zobrazují výchozí údaje o nákladech a příjmech vybraných výrobků. Pro přehlednost jsou seřazeny sestupně podle velikosti dosažené produkce. Údaje o produkci, nákladech a příjmech v jednotlivých měsících let 006 a 007 jsou v příloze této práce. 36

37 Tab. 1 Výchozí údaje pro výrobek 36 AD a) Produkce a náklady b) Produkce a tržby Produkce (ks) Fixní náklady (Kč) Variabilní náklady (Kč) Produkce (ks) Tržby (Kč) Tab. Výchozí údaje pro výrobek 115 V a) Produkce a náklady b) Produkce a tržby Produkce (ks) Fixní náklady (Kč) Variabilní náklady (Kč) Produkce (ks) Tržby (Kč)