2/ STUDIUM STRUKTURY A DYNAMIKY KRAJINY
|
|
- Jan Bláha
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 2/ STUDIUM STRUKTURY A DYNAMIKY KRAJINY 2.1 Krajinná sféra, krajina, diferenciace a hierarchizace Objektem studia nauky o krajině je krajinná sféra Země, respektive její teritoriálně omezené segmenty krajiny. Předmětem výzkumu jsou jejich jednotlivé vlastnosti, zákonitosti a vazby (Netopil, et al., 1984). Planeta Země ve vertikálním řezu sestává z posloupnosti koncentricky (slupkovitě) uspořádaných vrstev čili geosfér (obr. 2.1). Jejich uspořádání je dáno specifickou hustotou jednotlivých geosfér. Řada začíná zemským jádrem (respektive vnitřním jádrem) a uzavírá se okrajem vnější atmosféry (respektive exosféry). Tyto geosféry spolu navzájem souvisejí, ale přitom zůstávají relativně samostatné. Jen část z nich má bezprostřední vliv na genezi a existenci krajiny, a tyto společně tvoří krajinnou sféru Země. Krajinná sféra tak představuje složitý systém vzájemného pronikání a spolupůsobení atmosféry (zastoupené troposférou), hydrosféry, pedosféry, biosféry a zemské kůry. Funkcionální jednota krajinné sféry je zabezpečována právě krajinotvornými procesy, založenými na koloběhu látek, energií a informací. Ostatní geosféry představují tzv. okolí krajinné sféry. Bezprostředním okolím je zemský plášť, přiléhající k zemské kůře na jedné straně, a stratosféra, navazující na troposféru na straně druhé. Vzhledem k významnému vlivu na dění v krajinné sféře bývá do ní někdy zařazována také astenosféra, tj. nejsvrchnější část zemského pláště, v níž dochází ke konvektivním pohybům magmatu, který tak uvádí do pohybu litosférické desky v systému globální tektoniky. Podobně se někdy do krajinné sféry řadí také stratosféra, zejména díky účinku její části ozonosféry na dění na Zemi. S pohyby desek pak souvisí množství procesů formujících krajinu, orogenezí počínaje a cirkulací vod a vzduchu konče. Litosféra pak v širším chápání zahrnuje společně zemskou kůru a astenosféru (obr. 2.2). Další navazující geosféry již samozřejmě náležejí do okolí. Krajinná sféra není od okolí izolována, ale představuje relativně samostatný otevřený autoregulační systém, jenž však závisí zejména na energetických vstupech z kosmického prostoru a materiálových vstupech z nitra Země. Ačkoliv se krajinná sféra jako jedna ze zemských sfér či obalů vyznačuje kontinuálností, její objektivní vlastností je vnitřní diferenciace. Tato diskontinuita se navenek projevuje jejím členěním do specifických jednotek relativně homogenních segmentů různého charakteru, rozměrů a míry stejnorodosti. Příčinou diferenciace krajinné sféry je rozdílná vláhově energetická a materiálová bilance jednotlivých oblastí povrchu planety. V zásadě lze rozlišit čtyři základní úrovně diferenciace krajinné sféry a tomu odpovídající způsoby studia (obr. 2.3). 37
2 Nauka o krajině magnetosféra a meziplanetární prostor < Obr. 2.1 Vymezení krajinné sféry a jejího okolí km exosféra km ionosféra termosféra troposféra km mezosféra km 8 16 km troposféra stratosféra 0 zemská kůra km astenosféra km oceán KRAJINNÁ SFÉRA v tradičním vymezení plášť km zemská kůra jádro astenosféra km Obr. 2.2 Výřez z krajinné sféry Země geosystémy diferenciační faktor krajinné pásy krajinná pásma geomy (biomy) krajiny a jejich jednotky geochory (biochory) krajinná sféra Země GLOBÁLNÍ ÚROVEŇ REGIONÁLNÍ ÚROVEŇ KRAJINNÁ ÚROVEŇ přímé sluneční záření přímý energetický příkon rozložení pevnin a oceánů + globální cirkulace atmosféry a moře vláhově energetická bilance (makroklima) reliéf (sklon, expozice, výška, tvar) fyzikální materiálová a vláhově energetická bilance (mezoklima) nejmenší krajinné jednotky geotopy (tessery, ekotopy) MÍSTNÍ ÚROVEŇ stanoviště (geologické prostředí, půda, voda, biota) chemická a fyzikální materiálová a vláhově energetická bilance (topoklima) Obr. 2.3 Hierarchické úrovně diferenciace krajinné sféry Země (se znázorněním síly přímých vazeb) 1. Globální úroveň. Při tomto rozlišení krajinná sféra ve vertikálním směru sestává z dílčích geosfér, jako jsou litosféra s reliéfem, troposféra, hydrosféra, pedosféra, kryosféra, biosféra a socioekonomická sféra, jež představují základní stavební komponenty složky prostředí. 38
3 2/ Studium struktury a dynamiky krajiny Poznámka: R. T. T. Forman a M. Godron (1993) označují za složky krajiny množství objektů v krajině, vesměs elementů mozaiky funkčních ploch v kulturní krajině, jako jsou pole, sady, zastavěné plochy, vodní objekty apod. viz ekonomická struktura krajiny. Horizontální čili teritoriální diferenciace krajinné sféry na globální úrovni je dána tzv. primárními faktory diferenciace a distribuce energie, jimiž jsou rotace Země, oběh kolem Slunce, elipsoidní tvar zemského tělesa a sklon zemské osy. Tyto faktory působí na prvotní rozdělení dávek energie potřebné pro fungování krajinného systému, přičemž její drtivá většina (cca 99,98 %) pochází ze Slunce. Výsledkem je zonální uspořádání krajinných (klimatických) pasů geozón (Billwitz, in Hendl, Liedtke, edits., 2002) na zemském povrchu (obr. 2.4) s klesajícími dávkami přímé sluneční energie od rovníku k pólům. Rovníkové oblasti ve srovnání s polárními dostávají cca 5 až 7 více sluneční energie (Kele, Mariot, 1983). Na této úrovni probíhají globální dlouhodobé procesy (Urbánek, 1992), obvykle spojované s globální klimatickou změnou, především s kolísáním energetických dávek od Slunce. Globální úroveň charakterizuje především energetická bilance ploch, jež se intenzivně projevuje vztahy mezi jednotlivými stavebními složkami krajiny: ovzduším, vodou, geologickým podložím, disponibilní energií z přímého slunečního záření (Konovalova, 2004). Globální výzkum se zabývá krajinnou sférou jako celkem. Jsou sestavovány postupy pro kvalifikovaný odhad bilance energie krajinné sféry a její výměny s okolím. Obdobně je předmětem globálního studia zjištění vývoje, hodnocení stavu a prognóza obsahu a přístupnosti rozmanitých chemických látek v prostředí, zejména tzv. skleníkových plynů, biogenních prvků a látek či škodlivých příměsí (Hunt, Zebiak, Cane, 1994, Kagan, 1995, Watson, Zinyowera, Moss, Dokken, edits., 1995). 90 polární pás severní polární kruh 66,5 mírný pás obratník Raka 23,5 tropický pás rovník 0 obratník Kozoroha mírný pás 23,5 Obr. 2.4 Krajinné pásy Země jižní polární kruh polární pás 90 66,5 39
4 Nauka o krajině 2. Regionální úroveň. Na této úrovni diferenciace krajinné sféry Země jsou rozlišovány tzv. regionální krajinné jednotky, krajinná pásma či geosystémy zvané geomy či georegiony (obr. 2.5). Jsou produktem sekundární distribuce energie (tepla) přerozdělením primárních dávek energie cestou výměny vzduchových mas s rozdílnou teplotou a vlhkostí a primární distribuce vláhy podle rozdělení pevnin a oceánů (Hadač, 1982). Z hlediska prostorového rozmístění tyto jednotky podléhají zákonitostem výškové stupňovitosti (vertikální geomy) a šířkové pásmovitosti (horizontální geomy). V geologické minulosti Země prodělaly krajinné stupně i pásma značné teritoriální změny v důsledku změn dávek záření a pohybů litosférických desek, což vedlo ke značným změnám v distribuci vláhy, jejího množství a formy. Horizontální geomy charakterizuje uspořádání respektující vzdálenosti od hlavních trvalých a sezonních stacionárních barických útvarů nad světovým oceánem a pevninami, kde se vytvářejí rozhodující vzduchové hmoty a začíná jejich migrace, jež udává charakteristický roční chod počasí (např. geom středoevropského listnatého lesa, epipanonský lesostepní geom). Vertikální geomy jsou typické výškovým uspořádáním v závislosti na nadmořské výšce a měnících se vláhově teplotních poměrech, různě korigovaných celkovou expozicí horských masivů vůči hlavním zdrojům tepla a vláhy. Jejich trvání a další existence je zabezpečována cyklickými regionálními procesy (Urbánek, 1992) Obr. 2.5 Rozšíření horizontálních geomů v krajinné sféře Země. Vysvětlivky: 1 polární pouště, 2 tundra, 3 lesotundra, 4 tajga, 5 smíšený les, 6 opadavý listnatý les mírného pásu, 7 stepi mírného pásu, 8 stálezelené subtropické lesy a křoviny, 9 subtropický deštný les, 10 subtropické stepi, 11 polopouště a pouště mírného pásu, 12 tropické pouště, 13 tropické horské stepi, 14 suché savany, 15 vlhké savany a sucholesy, 16 tropické deštné lesy; podle různých zdrojů 40
5 2/ Studium struktury a dynamiky krajiny 80 polární 70 subpolární mírný subtropický 20 tropický suchý 10 tropický střídavě vlhký 0 tropický vždy vlhký 10 tropický střídavě vlhký 20 tropický suchý 30 subtropický 40 mírný 50 subpolární Obr. 2.6 Schéma ideálního kontinentu s rozmístěním regionálních geosystémů v detailních krajinných pásech. Vysvětlivky: 1 polární pouště, 2 tundra, 3 lesotundra, 4 tajga, 5 smíšený les, 6 opadavý listnatý les mírného pásu, 7 stepi mírného pásu, 8 polopouště a pouště mírného pásu, 9 stálezelené subtropické lesy a křoviny, 10 subtropický deštný les, 11 subtropické stepi, 12 tropické pouště, 13 suché savany, 14 vlhké savany a sucholesy, 15 tropické deštné lesy, 16 směry chladných mořských proudů, 17 směry teplých mořských proudů, 18 hlavní směry místních větrů; podle A. M. Rjabčikova přepracováno Vedle vertikální složky vztahů mezi stavebními složkami krajiny již na regionální úrovni hrají značnou roli tranzitní a výměnné procesy mezi jednotlivými územími, tj. horizontální vazby (Konovalova, 2004). Regionální krajinný výzkum se zabývá geomy, přičemž vychází ze stanovení jejich vláhově energetické bilance jako hlavního genetického faktoru. Jejich diferenciace a teoretické teritoriální vymezení je principiálně založeno na výpočtu rozličných indexů (např. radiační index suchosti podle Budyka, Langův dešťový faktor), finálním indikátorem této bilance je přirozené krajinné pásmo definované vegetační formací (např. boreální jehličnatý les, lesostep, step) nebo vegetační stupeň. Na této úrovni výzkumu jde o studium areálů rozšíření přírodních i antropogenních krajinotvorných procesů a jejich změn v čase a prostoru. Jednotky regionální úrovně lze kartograficky prezentovat v mapách malých měřítek (pod 1 : , např. podle K. K. Markova, et al., in Kele, Mariot, 1983), respektive modelovat v případech map tzv. ideálních kontinentů (např. podle A. M. Rjabčikova, in Demek, 1983, obr. 2.6) či ideálních kontinentálních profilů se znázorněním horizontálního a/nebo vertikálního uspořádání geomů (obr. 2.7) podle příslušných vláhově teplotních indexů (viz Goudie, 1993). 41
6 Nauka o krajině pól zeměpisná šířka rovník nadmořská výška (m) Obr. 2.7 Model uspořádání vertikálních geomů v různých zeměpisných šířkách. Vysvětlivky: 1 polární pouště, 2 tundra, 3 tajga, 4 listnatý les mírného pásu, 5 stepi mírného pásu a stálezelené subtropické lesy s křovinami, 6 pouště, 7 savany, 8 tropické deštné lesy, 9 tropické lesy, 10 subtropické lesy; podle A. Goudie, 1993 přepracováno V rámci regionální dimenze lze rozlišit vnitřní hierarchii krajinářského výzkumu (Isačenko, 1995) zahrnující (a) megaregionální úroveň reprezentovanou kontinenty, subkontinenty nebo vlastními geomy, (b) makroregionální úroveň představovanou sektory geo - mů, (c) mezoregionální úroveň zosobňovanou provinciemi geomů. Při takovém pohledu na hierarchický systém regionálních krajinných jednotek je posilována jejich individualita na úkor typologie. Zcela jiným příkladem chápání regionálních krajinných jednotek jsou případy povodí 1. řádu a kontinentálních rozměrů (nad km 2 ), která jsou jednoznačně definována areálem konkrétní vláhově energetické bilance vztažené k profilu u ústí toku do moře. Toto je ovšem velmi zjednodušené (spíše dílčí) pojímání regionálních jednotek krajinné sféry. 3. Chorická úroveň. Tato vlastní krajinná úroveň diferenciace krajinné sféry Země vyplývá (kromě předchozích přerozdělení energie a vláhy) z kombinovaného účinku terciárního přerozdělení energie, sekundárního přerozdělení vláhy a primární redistribuce pevné hmoty v území díky působení reliéfu jako hlavního diferenciačního faktoru krajiny (a jiných tzv. místních faktorů: geologické stavby, tektoniky, polohy a objemu vodních objektů, účinku místních větrů atd.), jenž modifikuje účinky globální a regionální diferenciace krajinné sféry (obr. 2.8). 42
7 2/ Studium struktury a dynamiky krajiny Dominantní účinek reliéfu se projevuje v genezi konkrétního krajinného systému, respektive jednodušeji přirozené krajinné mozaiky, tvořené krajinnými jednotkami chorické úrovně geochorami, a to od makro- po mikrochory podle míry homogenity, tj. od makrochorické tzv. hlavní krajiny (main landscape) přes mezochorický krajinný systém (land system) po mikrochoru neboli krajinnou facetu (land facet) (podle I. S. Zonnevelda, 1995), jež se vzájemně liší parametry reliéfu, mezoklimatu, vlhkostními a půdními poměry a příslušným vegetačním krytem na úrovni až skupiny lesních typů (např. typická bučina). Reliéf na této úrovni výrazně modifikuje horizontální vazby mezi dílčími jednotkami a silně ovlivňuje formování a vznik vertikálních vazeb (viz Snytko, Semenov, 1981). Klíčovou roli ovšem může ve specifických případech hrát vláha, respektive její dostupné množství pro biotu, zvláště v rovinatých, jen mírně zvlněných územích. Přitom se v nich kombinuje vliv místního klimatu s odstupňovanými dávkami srážek v ročních obdobích a opět přerozdělující role reliéfu s místy razantního odtoku vláhy a místy její kumulace. Tento jev je typický pro rovinaté polopouštní a pouštní oblasti. Hlavním definičním znakem krajinných jednotek všech úrovní je pak biota vázaná na dostupnou vláhu (Barmin, Kurmangalijeva, 2011). Předmětem studia jsou jednotlivé zákonitosti formování krajinného systému a vzájemné interakce dílčích krajinných jednotek v tomto systému (o max. rozměrech do n 10 3 km 2 ). Polohu, genezi, fungování a další strukturní i dynamické vlastnosti chor lze prezentovat v krajinných mapách (obr. 2.9) a krajinných profilech středních měřítek (1 : až 1 : ), respektive modelovat za použití tzv. polysystémového modelu krajiny (obr. 2.10), který může (podle míry rozlišení) znázornit vedle horizontálních vazeb mezi dílčími krajinnými jednotkami také vnitřní (vertikální) vazby mezi stavebními součástmi vzduch T+ T+ T+ T+ T+ T+ T+ vzduch T+ T+ T+ T+ T+ T+ T+ max. max. max. Reliéf faktorem terciárního (3.) přerozdělení energie díky expozici vůči slunečnímu záření, přicházejícím vzdušným masám, nadmořské výšce, sekundární (2.) přerozdělení je dáno polohou vůči oceánu a barickému poli, primární (1.) je dáno geografickou polohou na Zemi. min. Reliéf faktorem sekundárního (2.) přerozdělení vláhy díky expozici vůči vláhonosným větrům, expozici vůči výparu a distribuci vyplývající z nadmořské výšky (srážky a výprar), primární (1.) přerozdělení je dáno polohou vůči oceánu či jinému regionálnímu zdroji vláhy a barickému poli. min. min. Reliéf faktorem primárního přerozdělení pevné substance díky sklonu, expozici, zakřivení, členitosti disponibilní energie a vláha uvádějí do pohybu reliéfotvorné pochody formující krajinu a upravující parametry ostatních složek přírody na chorické úrovni. Obr. 2.8 Vznik chorických krajinných jednotek v důsledku redistribuce energie, vláhy a pevné hmoty v souvislosti s dominantní diferenciační rolí reliéfu 43
8 Nauka o krajině Mikrogeochory přírodní krajiny České křídové tabule u obce Opatov (Svitavsko) km Obr. 2.9 Příklad krajinné mapy s přírodními jednotkami chorické dimenze. Zjednodušená legenda: Mírně teplá krajina dubobukového vegetačního stupně Hydromorfní geosystémy (v dosahu podzemní vody) 1 údolní nivy s gleji na jílovito-písčitých fluviálních sedimentech s vodním tokem a trvale vysoko položenou hladinou podzemní vody v průběhu roku, 2 údolní nivy s fluvizeměmi glejovými na hlinitopísčitých fluviálních sedimentech s vodním tokem a kolísající hladinou podzemní vody v průběhu roku; Terestrické geosystémy (mimo dosah podzemní vody) 3 akumulační sprašové plošiny se seminitrofilními hnědozeměmi modálními při normální vlhkosti, 4 denudační plošiny na křídových opukách s vápníkem obohacenými kambizeměmi modálními při normální vlhkosti, 5 svěží úpatní denudační plošiny na křídových opukách s odvápněnými kambizeměmi glejovými při zvýšené vlhkosti, 6 svěží akumulační úpatní plošiny na svahovinách s luvizeměmi glejovými při zvýšené vlhkosti, 7 erozně akumulační mírné sprašové svahy s akumulovanými seminitrofilními hnědozeměmi modálními při normální vlhkosti, 8 erozně denudační mírné svahy na křídových opukách s vápníkem obohacenými kambizeměmi modálními při normální vlhkosti, 9 erozně denudační příkré svahy na křídových opukách s vápníkem obohacenými kambizeměmi modálními až pararendzinami modálními při normální vlhkosti; Mírně chladná krajina bukového vegetačního stupně Terestrické geosystémy (mimo dosah podzemní vody) 10 denudační vysoké plošiny na křídových opukách s odvápněnými kambizeměmi modálními při normální vlhkosti, 11 erozně denudační mírné svahy na křídových opukách s odvápněnými kambizeměmi modálními při normální vlhkosti, 12 erozně denudační příkré svahy na křídových opukách s vápníkem obohacenými kambizeměmi modálními až pararendzinami modálními při normální vlhkosti 44
9 2/ Studium struktury a dynamiky krajiny dané krajinné jednotky. Základními stavebními součástmi polysystémového modelu krajiny jsou prostorové jednotky nižšího řádu, které lze popsat výčtem jejich vlastností (Miklós, Izakovičová, 1997). Jde tedy o krajinnou úroveň organizace prostředí v holistickém pojetí hierarchicky uspořádaného světa, ačkoliv právě u mnoha odborníků není jasno, jak si tuto úroveň představit (viz King, 2009). Ideálním případem modelu krajiny v této dimenzi je tzv. 3D model (trojrozměrný model v numerické nebo grafické podobě, např. blokdiagram a jeho počítačová verze), který spojuje výhody krajinné mapy a krajinného profilu, v optimálním případě i s příslušnými formalizovanými krajinářskými poznatky (knowledge). V každém případě jde o tzv. integrované údaje, tj. informace o krajině (často pocházející z různých zdrojů), které jsou vzájemně logicky i teritoriálně sladěny, jak je tomu v přírodě. Tato výhoda vyniká obzvláště při použití digitálních informačních technologií pro nejrůznější vědecké a praktické účely. Z aplikační stránky jde nejčastěji o posuzování vhodnosti chorických krajinných jednotek pro různé praktické účely, neboli o stanovování potenciálu krajiny, případně o analýzy rizik. Jsou-li k dispozici také dynamické (chronologické) údaje o sledovaných krajinných jednotkách, lze přistoupit k simulacím zjištěných změn v čase, eventuálně je modelovat v dynamické mapě, řezu nebo 3D modelu jako sekvence minulých či očekávaných stavů s přesností a podrobností odpovídající měřítku a poznatkům Obr Polysystémový model krajiny reprezentuje dílčí krajinné jednotky (geosystémy) jako funkční bloky krajiny spojené vazbami (čísla označují typy geosystémů) 45
10 Nauka o krajině 4. Topická úroveň. Na této místní (lokální a z geografického hlediska finální) úrovni diferenciace krajinné sféry Země jsou rozlišovány elementární krajinné jednotky geoméry (viz Snytko, Semenov, 1981) nebo geotopy (Schmithüsen, Netzel, 1962), ekotopy (Neef, 1963), krajinné buňky (Landschaftszelle Troll, 1950) či sites jako produkty finálního přerozdělení energie, vláhy a pevné hmoty. Toto z geografického hlediska finální přerozdělení je dáno spoluúčastí parametrů všech složek krajinné sféry. V extrémních případech se může některá složka uplatnit takovou silou, že svým významem (objemem přerozdělené energie nebo vláhy nebo pevné substance, případně všech) překoná objemy přerozdělování až i na globální, regionální či chorické úrovni. Příkladem jsou drobné, avšak významné plochy bezprostředního okolí geotermálních vývěrů v periglaciálních regionech (Island, Kamčatka), které hostí teplomilnou flóru a faunu. V glaciálech snad představovaly refugia teplomilné bioty. Zcela běžně v podmínkách České republiky některé substráty (vápence, písky) mění natolik hydrické a zvětrávací poměry, že to vede ke vzniku teplotně příznivější lokality ve srovnání s okolím, obvykle využívané teplomilnější flórou a faunou. Jiná extrémní stanoviště (vrcholy elevací, příkré zastíněné plochy apod.) mohou vykazovat podobný efekt, byť zpravidla slabší a v opačném směru (tj. chladnější). Poznámka: Existují další přibližná synonyma elementárních krajinných jednotek: ekotop, biotop, krajinná buňka, tessera, elementární krajinná jednotka či geosystém, facie, stanoviště aj. Řada autorů i mezi nimi rozeznává systém nadřízenosti a podřízenosti. Tyto geograficky dále nedělitelné krajinné jednotky jsou homogenní při velmi vysoké úrovni rozlišení. Jsou základními stavebními kameny nebo buňkami přírodního prostředí (Minár, Mičian, in Minár, et al., 2001). Jejich homogenita je reprezentována jediným typem ekotopu (respektive ekosystému či geobiocénu). V podmínkách České republiky maximální velikost těchto jednotek kolísá cca od 1 a po n 10 ha, a to zejména v závislosti na členitosti reliéfu a jemu odpovídající expoziční, půdní, vlhkostní, substrátové atd. situaci. Jejich existenci charakterizují malé, lokální, okamžité procesy (Urbánek, 1992). Předmětem výzkumu jsou jak tzv. vertikální vazby, tj. vztahy mezi jednotlivými stavebními složkami krajinné jednotky (v zásadě krajinně ekologický přístup), tj. mezi geologickým substrátem, reliéfem, půdou, topoklimatem, vlhkostními poměry a biotou, jež vedou k formování a fungování dané krajinné jednotky, tak detailní horizontální toky mezi územními jednotkami (geografický přístup). Komponentní informace o topických krajinných jednotkách mohou být pořizovány jak specializovaným studiem a mapováním jednotlivých složek a pak integrovány, tak zjišťovány přímo krajinným výzkumem v terénu, případně za použití některé z metod dálkového průzkumu Země (dále DPZ), obzvláště v kombinaci s analytickými postupy. Elementární krajinné jednotky jsou základními laboratořemi pro pochopení forem a smyslu interakcí mezi stavebními jednotkami, součástmi a faktory krajiny. Strukturu a vztahy mezi složkami elementárních krajinných jednotek lze znázornit monosystémovým modelem krajiny (obr. 2.11), případně složitějšími modely rozlišujícími různý charakter vazeb (funkcionální modely, numerické modely), nebo naopak jednoduššími 46
11 2/ Studium struktury a dynamiky krajiny vzduch energie voda biota substrát reliéf půda Obr Monosystémový model přírodní krajiny schematicky představuje stavební komponenty krajiny jako její funkční bloky 140 cm m n. m Obr Výřez z modelu znázorňujícího vertikální uspořádání přírodních složek v topickém geosystému (geotopu) severského jehličnatého lesa na Lensko-angarské náhorní plošině. Vysvětlivky: 1 porost modřínu dahurského, 2 (polo)keřové patro s brusinkou a borůvkou, 3 bylinné patro s travinami, jitrocelem a lilií zlatohlavou, 4 mechové patro, 5 prokořeněná půda podzolu aktivní vrstvy na permafrostu, 6 mělký humusový horizont ochrikový, 7 loňská výplň mrazového klínu, 8 hlinitopísčitý Br horizont, 9 kryoturbací zvířený a promísený přechodový horizont B/C, 10 zvětralina pískovce, 11 trvale zmrzlá (sezonně neroztávající) hornina permafrost 47
12 Nauka o krajině názornými modely v podobě řezů (složky: geohorizonty navrstvené na sebe, obr. 2.12). Vedle uvedené klasifikace krajinných jednotek do čtyř dimenzí jsou známy další systémy třídění, zčásti nebo zcela odlišné. J. Wojtanowicz (2004) kupříkladu rozlišuje úrovně globální, zonální, regionální a lokální. Vazbami v geosystémech se rozumí toky látek, energie a informace mezi jednotlivými stavebními částmi: složkami, funkčními bloky či prvky. Lze měřit jejich sílu (podle přenášeného množství), četnost, intenzitu (míru vzájemné závislosti částí), pravděpodobnost, směr (horizontální, vertikální), efekt (pozitivní vs. negativní), projev (diskrétní, zjevné, harmonické) apod. K dispozici je celá řada nejrůznějších klasifikací vazeb v krajině (např. Konovalova, 2004). Teritoriální homogenita (v horizontálním směru) skýtá široké možnosti pro modelování struktury i procesů v digitálních 3D nebo 4D modelech (čtvrtým rozměrem je čas). Kartografickou prezentací krajinné mozaiky na topické úrovni jsou topické krajinné mapy, vesměs velkých měřítek (min. 1 : , respektive 1 : ), které jsou schopny jednotky této dimenze hodnověrně a polohově přesně znázornit. Vysoká podrobnost topických krajinných dat a jejich přesná lokalizace umožňuje širokou paletu praktického uplatnění přímo v územním plánování, ať již jde o potenciálové nebo rizikové kalkulace, nebo o výběrové či optimalizační studie. Pro doplnění uveďme, že ve zcela výjimečných případech lze uvažovat o tzv. subtopické úrovni (Leser, 1999) s dokumentací odpovídají rozlišení v jednotlivých metrech (měřítko cca 1 : 200), která je důležitá pro ochranářská a technická opatření v krajině, v zásadě se však již vymyká geografickému chápání prostorové diferenciace krajiny. Bez ohledu na rozlišovací úroveň úroveň diferenciace krajinné sféry Země mohou mít všechny zjištěné krajinné jednotky buď typologický, anebo individuální charakter. Typologické krajinné jednotky jsou reprezentovány tzv. typy (vzory) a jejich jednotlivé případy se obvykle opakovaně vyskytují v prostoru a v čase. Definované typy (vzory) vždy představují určité zobecnění vlastností skupiny všech podobných jednotek. Mezi jednotkami a jejich typy panují principy hierarchické nadřízenosti a podřízenosti podle míry podobnosti (a homogenity) jednotlivých typů, jejich skupin atd. na příslušné klasifikační (taxonomické) úrovni. Individuální krajinné jednotky charakterizuje na každé hierarchické úrovni vnitřní heterogenita a prostorová i časová neopakovatelnost. Jsou vždy územně celistvé. Tato výjimečnost se mj. projevuje v individuálním geografickém názvu. Novými pohledy na hierarchii krajinného prostoru a vztahy mezi úrovněmi členění se zabývají R. Matlovič (2007), A. Hynek (2011) a další autoři. 2.2 Krajinné jednotky, jejich vlastnosti a vymezení Dílčí krajinné jednotky Předchozí vývoj studia krajiny s sebou přinesl vznik řady národních a regionálních škol, jež se navzájem liší přístupem ke studiu svého předmětu výzkumu, šíří záběru problematiky, 48
Diferenciace krajinné sféry
Diferenciace krajinné sféry o Otázka ke státní zkoušce: Vysvětlete teritoriální diferenciaci krajinné sféry Země na jednotlivých úrovních a příčiny jejího členění. Tradičním úkolem nauky o krajině je hierarchizace,
VíceKrajina a její vlastnosti
Krajina a její vlastnosti 1. Struktura 2. Hranice 3. Relativní homogenita 4. Geneze 5. Dynamika 6. Stav 7. Přírodní režim 8. Stabilita 9. Citlivost 10. Potenciál 11. Rovnováha Ekonomická struktura krajiny
VíceStruktura krajiny. NOK, přednáška
Struktura krajiny NOK, přednáška Struktura krajiny Krajinu můžeme vyjádřit souborem parametrů, tj. ukazatelů, které charakterizují její stav, strukturu, fungování a chování (dynamika, vývoj). - známe pouze
VíceŠablona č. 01. 09 ZEMĚPIS. Výstupní test ze zeměpisu
Šablona č. 01. 09 ZEMĚPIS Výstupní test ze zeměpisu Anotace: Výstupní test je vhodný pro závěrečné zhodnocení celoroční práce v zeměpise. Autor: Ing. Ivana Přikrylová Očekávaný výstup: Žáci píší formou
VíceANOTACE nově vytvořených/inovovaných materiálů
ANOTACE nově vytvořených/inovovaných materiálů Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1017 Číslo a název šablony III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT klíčové aktivity Tematická oblast Fyzicko
VícePředmět:: Zeměpis. Úvod do zeměpisu Informační a dokumentační zdroje v geografii
1 organizuje a přiměřeně hodnotí geografické informace a zdroje dat z dostupných kartografických produktů a elaborátů, z grafů, diagramů, statistických a dalších informačních zdrojů. 5 zhodnotí postavení
VíceOčekávané výstupy podle RVP ZV Učivo Přesahy a vazby
Předmět: ZEMĚPIS Ročník: 6. Časová dotace: 2 hodiny týdně Očekávané výstupy podle RVP ZV Učivo Přesahy a vazby organizuje a přiměřeně hodnotí geografické informace a zdroje dat z dostupných kartografických
VíceMaturitní otázky do zeměpisu
Maturitní otázky do zeměpisu 1. Geografie jako věda Předmět a objekt geografie a jeho vývoj v průběhu staletí. Postavení geografie v systému věd. Význam geografie pro život současného člověka. Uplatnění
VíceDUM označení: VY_32_INOVACE_D-2_ObecnyZ_16_Šířkové pásy Země
DUM označení: VY_32_INOVACE_D-2_ObecnyZ_16_Šířkové pásy Země Jméno autora výukového materiálu: Mgr. Lenka Bělohlávková Škola: ZŠ a MŠ Josefa Kubálka Všenory Datum (období) vytvoření: únor 2014 Ročník,
VíceJednotlivé tektonické desky, které tvoří litosférický obal Země
VY_12_INOVACE_122 Krajinná sféra Země { opakování Pro žáky 7. ročníku Člověk a příroda Zeměpis Přírodní obraz Země Červen 2012 Mgr. Regina Kokešová Určeno k opakování a doplnění učiva 6. ročníku Rozvíjí
VícePedosféra. půdní obal Země zahrnující všechny půdy na souši úzce je spojená s litosférou, protože z ní vzniká působením zvětrávání
PEDOSFÉRA Pedosféra půdní obal Země zahrnující všechny půdy na souši úzce je spojená s litosférou, protože z ní vzniká působením zvětrávání jejím studiem jako součástí fyzickogeografické a krajinné sféry
VíceMATURITNÍ OTÁZKY ZE ZEMĚPISU
MATURITNÍ OTÁZKY ZE ZEMĚPISU 1) Země jako vesmírné těleso. Země jako součást vesmíru - Sluneční soustava, základní pojmy. Tvar, velikost a složení zemského tělesa, srovnání Země s ostatními tělesy Sluneční
VíceGeomorfologické mapování
Geomorfologické mapování Irena Smolová Geomorfologické mapování Cíl: geomorfologická analýza reliéfu s cílem zmapovat rozložení tvarů reliéfu, určit způsob jejich vzniku a stáří Využité metody: morfometrická
VícePředmět: ZEMĚPIS Ročník: 6. ŠVP Základní škola Brno, Hroznová 1. Výstupy předmětu
Vesmír a jeho vývoj práce s učebnicí, Žák má pochopit postupné poznávání Vesmíru vznik vesmíru, kosmické objekty, gravitační síla. ČJ psaní velkých písmen. Př,Fy život ve vesmíru, M vzdálenosti Hvězdy
VíceŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
Vyučovací předmět : Období ročník : Učební texty : Zeměpis 3. období 6. ročník Zeměpis pro 6. a 7. ročník ZŠ: Planeta Země a její krajiny (SPN 1997) Obecný zeměpis sešitové atlasy pro ZŠ (Kartografie Praha
Více(Člověk a příroda) Učební plán předmětu
Zeměpis (Člověk a příroda) Učební plán předmětu Ročník 6 Dotace 1+1 Povinnost povinný (skupina) Dotace skupiny Průřezová témata Vzdělávací předmět jako celek pokrývá následující PT: ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA:
VícePrůvodka. CZ.1.07/1.5.00/ Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Průvodka Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity CZ.1.07/1.5.00/34.0802 Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Příjemce
VíceRegistrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0553 Elektronická podpora zkvalitnění výuky CZ.1.07 Vzděláním pro konkurenceschopnost
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0553 Elektronická podpora zkvalitnění výuky CZ.1.07 Vzděláním pro konkurenceschopnost Projekt je realizován v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurence
VíceCO JE TO KLIMATOLOGIE
CO JE TO KLIMATOLOGIE 2010 Ing. Andrea Sikorová, Ph.D. 1 Co je to klimatologie V této kapitole se dozvíte: Co je to klimatologie. Co potřebují znát meteorologové pro předpověď počasí. Jaké jsou klimatické
VícePodmínky působící na organismy: abiotické - vlivy neživé části prostředí na organismus biotické - vlivy ostatních živých organismů na život jedince, m
Přednáška č. 4 Pěstitelství, základy ekologie, pedologie a fenologie Země Podmínky působící na organismy: abiotické - vlivy neživé části prostředí na organismus biotické - vlivy ostatních živých organismů
VíceZeměpis - 6. ročník (Standard)
Zeměpis - 6. ročník (Standard) Školní výstupy Učivo Vztahy má základní představu o vesmíru a sluneční soustavě získává základní poznatky o Slunci jako hvězdě, o jeho vlivu na planetu Zemi objasní mechanismus
VíceGeografie. Tematické okruhy státní závěrečné zkoušky. bakalářský studijní obor
Katedra geografie Přírodovědecká fakulta Univerzita Palackého v Olomouci Tematické okruhy státní závěrečné zkoušky bakalářský studijní obor Geografie prezenční i kombinovaná forma studia verze 2017/2018
VíceVzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor (předmět): Zeměpis (geografie) - ročník: PRIMA
5.3.1. Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor (předmět): Zeměpis (geografie) - ročník: PRIMA Téma Učivo Výstupy Kódy Dle RVP Školní (ročníkové) PT K Země jako vesmírné těleso Postavení Země
VíceAtmosféra, znečištění vzduchu, hašení
Atmosféra, znečištění vzduchu, hašení Zemská atmosféra je vrstva plynů obklopující planetu Zemi, udržovaná na místě zemskou gravitací. Obsahuje přibližně 78 % dusíku a 21 % kyslíku, se stopovým množstvím
VíceMATURITNÍ TÉMATA Z GEOGRAFIE 2017/2018
MATURITNÍ TÉMATA Z GEOGRAFIE 2017/2018 1. Planetární geografie tvar a velikost Země rotace Země a její důsledky oběh Země kolem Slunce a jeho důsledky pásmový čas, datová hranice slapové jevy 2. Kartografie
VíceTabulace učebního plánu
Tabulace učebního plánu Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět : ZEMĚPIS Ročník: kvinta, I. ročník Tématická oblast Úvod do geografie Rozdělení a význam geografie Vymezí objekt studia geografie, rozdělí
VíceVýukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Registrační číslo: CZ.1.07/1. 5.00/34.0084 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Sada:
VíceATMOSFÉRA. Anotace: Materiál je určen k výuce zeměpisu v 6. ročníku základní školy. Seznamuje žáky s vlastnostmi a členěním atmosféry.
ATMOSFÉRA Anotace: Materiál je určen k výuce zeměpisu v 6. ročníku základní školy. Seznamuje žáky s vlastnostmi a členěním atmosféry. Atmosféra je to plynný obal Země společně s planetou Zemí se otáčí
Víceročník 7. č. 15 název
č. 15 název Krajinná sféra Země anotace V pracovních listech si žáci upevňují znalosti o světadílech a oceánech, charakterizují podnebné pásy a rozlišují půdní obal a biosféru. Testovou i zábavnou formou
VíceZeměpis PRŮŘEZOVÁ TÉMATA POZNÁMKY
Zeměpis ročník TÉMA G5 Úvod do geografie Země jako vesmírné těleso Znázornění Země na mapách vymezí objekt studia geografie; rozdělí geografii jako vědu; zhodnotí význam geografie pro společnost; geografie
VíceZeměpis 6. ročník. Poznámky. Mapy; grafy - Mapa hydrosféry - Mapa klimatických pásů
Zeměpis 6. ročník Očekávaný výstup Školní výstup Učivo Mezipředmětové vztahy, průřezová témata Organizuje a přiměřeně hodnotí geografické informace a zdroje dat z dostupných kartografických produktů a
VíceGeografie. Tematické okruhy státní závěrečné zkoušky. bakalářský studijní obor
Katedra geografie Přírodovědecká fakulta Univerzita Palackého v Olomouci Tematické okruhy státní závěrečné zkoušky bakalářský studijní obor Geografie kombinovaná forma studia verze 2016/2017 Státní závěrečné
VíceVyučovací předmět: Zeměpis Ročník: 6.
Vyučovací předmět: Zeměpis Ročník: 6. Vzdělávací obsah Očekávané výstupy z RVP ZV Školní výstupy Učivo zhodnotí postavení Země ve vesmíru a srovnává podstatné vlastnosti Země s ostatními tělesy sluneční
VíceSpojte správně: planety. Oblačnost, srážky, vítr, tlak vzduchu. vlhkost vzduchu, teplota vzduchu Dusík, kyslík, CO2, vodní páry, ozon, vzácné plyny,
Spojte správně: Složení atmosféry Význam atmosféry Meteorologie Počasí Synoptická mapa Meteorologické prvky Zabraňuje přehřátí a zmrznutí planety Okamžitý stav atmosféry Oblačnost, srážky, vítr, tlak vzduchu.
Více38.Biosféra Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
Krajinná sféra a její zákl.části 38.Biosféra Biosféra Autor: Mgr. Irena Doležalová Datum (období) tvorby: únor 2012 červen 2013 Ročník: šestý Vzdělávací oblast: zeměpis Anotace: Žáci se seznámí se základními
VíceCZ.1.07/1.1.00/14.0143
PŮDNÍ TYPY CZ.1.07/1.1.00/14.0143 TATO PREZENTACE SLOUŽÍPOUZE K PROMÍTNUTÍV HODINĚJAKO PODPORA VÝKLADU, NENÍ MOŽNÉ JI ZVEŘEJŇOVAT, ŠÍŘIT NEBO UPRAVOVAT. Mgr. Monika Hodinková KLASIFIKACE PŮDP půdní druhy
VíceVY_32_INOVACE_018. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám
VY_32_INOVACE_018 VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ. 1.07. /1. 5. 00 / 34. 0696 Šablona: III/2 Název: Biosféra - prezentace Vyučovací předmět:
VíceIntertropická zóna konvergence = pás oblačnosti a srážek, který se spolu se sluníčkem posouvá mezi obratníky (na snímku léto S polokoule)
Intertropická zóna konvergence = pás oblačnosti a srážek, který se spolu se sluníčkem posouvá mezi obratníky (na snímku léto S polokoule) http://www.reportingclimatescience.com/wp-content/uploads/2016/05/itcz-across-pacific-ocean-800x600.jpg
VíceJ i h l a v a Základy ekologie
S třední škola stavební J i h l a v a Základy ekologie 11. Atmosféra Země - vlastnosti Digitální učební materiál projektu: SŠS Jihlava šablony registrační číslo projektu:cz.1.09/1.5.00/34.0284 Tomáš Krásenský
VíceVzdělávací oblast: ČLOVĚK A JEHO SVĚT Předmět: ZEMĚPIS Ročník: 6.
Vzdělávací oblast: ČLOVĚK A JEHO SVĚT Předmět: ZEMĚPIS Ročník: 6. Výstupy dle RVP Školní výstupy Učivo Žák: - zhodnotí postavení Země ve vesmíru a srovnává podstatné vlastnosti Země s ostatními tělesy
VíceUčební osnovy vyučovacího předmětu zeměpis se doplňují: 2. stupeň Ročník: šestý. Dílčí výstupy. Tematické okruhy průřezového tématu
- objasní postavení Slunce ve vesmíru a popíše planetární systém a tělesa sluneční soustavy - charakterizuje polohu, povrch, pohyby Měsíce, jednotlivé fáze Měsíce - aplikuje poznatky o vesmíru a o sluneční
VíceZákladní geomorfologická terminologie
Základní geomorfologická terminologie speciální názvosloví - obecné (např. údolní niva, závrt, jeskyně) - oronyma = jména jednotlivých složek reliéfu velkých jednotlivých tvarů (vysočin, nížin) (údolí,
VíceŠablona č. 01.31 Přírodopis Biomy a jejich savci
Šablona č. 01.31 Přírodopis iomy a jejich savci notace: Pracovní list s úkoly, které se týkají výskytu savců na Zemi. utor: Ing. Ivana Přikrylová Očekávaný výstup: Žáci řeší úkoly v pracovním listu. Přiřazují
VíceJméno, příjmení: Test Shrnující Přírodní složky a oblasti Země
Třída: Jméno, příjmení: Test Shrnující Přírodní složky a oblasti Země 1) Zemské těleso je tvořeno vyber správnou variantu: a) kůrou, zrnem a jádrem b) kůrou, slupkou a pláštěm c) kůrou, pláštěm a jádrem
VíceSTAVBA ZEMĚ. Mechanismus endogenních pochodů
STAVBA ZEMĚ Mechanismus endogenních pochodů SLUNEČNÍ SOUSTAVA Je součástí Mléčné dráhy Je vymezena prostorem, v němž se pohybují tělesa spojená gravitací se Sluncem Stáří Slunce je odhadováno na 5,5 mld.
VíceACADEMIA MERCURII soukromá střední škola, s.r.o., ŠVP Ekonomické lyceum Učební osnovy: Geografie
Ročník Téma Výsledky Učivo 1. září - říjen Země jako vesmírné těleso charakterizuje Slunce jako hvězdu a popíše sluneční soustavu popíše uspořádání hvězd do galaxií zná současné názory na vznik a vývoj
VíceZákladní geomorfologická terminologie
Základní geomorfologická terminologie terminologie speciální názvosloví - obecné (např. údolní niva, závrt, jeskyně) - oronyma = jména jednotlivých složek reliéfu velkých (vysočin, nížin) jednotlivých
VíceZeměpis - Prima. Země k demonstraci rozmístění oceánů, kontinentů a základních tvarů zemského povrchu
- Prima Zeměpis Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence pracovní Kompetence k učení postavení
VíceZáklady fyzické geografie 2
Základy fyzické geografie 2 Základní struktura Geomorfologie Irena Smolová Mgr. Peter Mackovčin, Ph.D. Biogeografie Pedogeografie Základy nauky o krajině Zakončení předmětu KGG / ZF2 Kredity: 7 (3+1) Forma
VíceZákladní geomorfologická terminologie
Základní geomorfologická terminologie terminologie speciální názvosloví - obecné (např. údolní niva, závrt, jeskyně) - oronyma = jména jednotlivých složek reliéfu velkých (vysočin, nížin) jednotlivých
VícePůdotvorní činitelé. Matečná hornina Klima Reliéf Organismy. Čas
Půdy a pedologie Půda - nejsvrchnější vrstvou zemské kůry při kontaktu s atmosférou Půda je odborně definována jako podíl regolitu, vody, vzduchu a organické hmoty a je prostoupena živými organismy. Pokud
VíceVyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 05 VY 32 INOVACE
Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace Šablona 05 VY 32 INOVACE 0115 0305 VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony Autor
VíceBIOSFÉRA BIOSFÉRA. živý obal Země souhrn všech živých organismů na souši, ve vodě i ve vzduchu včetně jejich prostředí
BIOSFÉRA BIOSFÉRA živý obal Země souhrn všech živých organismů na souši, ve vodě i ve vzduchu včetně jejich prostředí Tropické deštné lesy rozšíření: rovníkový (ekvatoriální) pás mezi 10 s.š. - 10 j.š.?
VíceTabulace učebního plánu
Tabulace učebního plánu Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět : ZEMĚPIS Ročník: kvinta Tématická oblast Úvod do geografie Země jako vesmírné těleso Rozdělení a význam geografie Tvar a pohyby Země Přírodní
VíceMaturitní otázky ze zeměpisu
Maturitní otázky ze zeměpisu 1. Země jako vesmírné těleso - Vesmír a sluneční soustava - Tvar a velikost Země - Pohyby Země - Čas na Zemi - Měsíc a slapové jevy 2. Kartografické zobrazovací způsoby - Mapa
VíceVyučovací předmět: Zeměpis Ročník: 6.
Vyučovací předmět: Zeměpis Ročník: 6. Vzdělávací obsah Očekávané výstupy z RVP zhodnotí postavení Země ve vesmíru a srovnává podstatné vlastnosti Země s ostatními tělesy sluneční soustavy prokáže na konkrétních
VíceMENSA GYMNÁZIUM, o.p.s. TEMATICKÉ PLÁNY TEMATICKÝ PLÁN (ŠR 2015/2016)
PŘEDMĚT TŘÍDA VYUČUJÍCÍ ČASOVÁ DOTACE 64 MENSA GYMNÁZIUM, o.p.s. TEMATICKÝ PLÁN (ŠR 2015/2016) Zeměpis kvinta Mgr. Martin Kulhánek UČEBNICE (UČEB. MATERIÁLY) - ZÁKLADNÍ POZN. (UČEBNÍ MATERIÁLY DOPLŇKOVÉ
VíceBIOSFÉRA TEST. 1. Rozmístění vegetace na Zemi závisí hlavně na: a) zeměpisné šířce b) počasí c) rozložení pevnin a oceánů d) nadmořské výšce
Škola: Autor: DUM: Vzdělávací obor: Tematický okruh: Téma: Masarykovo gymnázium Vsetín Mgr. Kateřina Haganová MGV_Z_SS_1S1_D20_Z_FYZGEO_Biosfera_T Zeměpis Fyzická geografie Biosféra BIOSFÉRA TEST 1. Rozmístění
VíceZkrácený obsah učiva a hodinová dotace
Zkrácený obsah učiva a hodinová dotace Prima - 2 hod. týdně, 66 hod. ročně Planeta Země Vesmír Slunce a sluneční soustava Země jako vesmírné těleso Glóbus a mapa. Glóbus, měřítko globusu, poledníky a rovnoběžky,
VíceObsah. Obsah: 3 1. Úvod 9
Obsah: 3 1. Úvod 9 2. Vesmír, jeho složení a vznik 12 2.1.Hvězdy 12 2.2. Slunce 14 2.3. Sluneční soustava 15 2.3.1. Vznik sluneční soustavy 16 2.3.2. Vnější planety 18 2.3.3. Terestrické planety 20 2.3.4.
VíceMaturitní témata. Školní rok: 2016/2017. Předmětová komise: Předseda předmětové komise: Mgr. Ivana Krčová
Maturitní témata Školní rok: 2016/2017 Ředitel školy: PhDr. Karel Goš Předmětová komise: Zeměpis Předseda předmětové komise: Mgr. Ivana Krčová Předmět: Zeměpis VIII. A 8 Mgr. Václav Krejčíř IV. A Mgr.
VíceMaturitní témata. Školní rok: 2018/2019. Předmětová komise: Předseda předmětové komise: Mgr. Ivana Krčová
Maturitní témata Školní rok: 2018/2019 Ředitel školy: PhDr. Karel Goš Předmětová komise: Zeměpis Předseda předmětové komise: Mgr. Ivana Krčová Předmět: Zeměpis VIII. A8 Mgr. Radomil Juřík VIII. B8 Mgr.
VíceCZ.1.07/1.5.00/34.0880 Digitální učební materiály www.skolalipa.cz. III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Název školy: Číslo a název projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: Označení materiálu: Typ materiálu: Předmět, ročník, obor: STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28.
VícePracovní list č. 3 téma: Povětrnostní a klimatičtí činitelé část 2
Pracovní list č. 3 téma: Povětrnostní a klimatičtí činitelé část 2 Obsah tématu: 1) Vzdušný obal země 2) Složení vzduchu 3) Tlak vzduchu 4) Vítr 5) Voda 1) VZDUŠNÝ OBAL ZEMĚ Vzdušný obal Země.. je směs
VíceStruktura přednášky: Zdroje doprovodných textů. Autoři prezentace
Struktura přednášky: 1. Planeta Země podmínky pro život 2. Krajinná sféra vymezení, vlastnosti, vertikální a horizontální struktura 3. Krajina jak ji vnímáme? 4. Typy krajin podle geneze 5. Struktura současné
VíceOtázky k předmětu Globální změna a lesní ekosystémy
Otázky k předmětu Globální změna a lesní ekosystémy 1. Jaké jsou formy šíření energie v klimatickém systému Země? (minimálně 4 formy) 2. Na čem závisí množství vyzářené energie tělesem? (minimálně 3 faktory)
VíceDiferenciace současného stavu geobiocenóz
Diferenciace současného stavu geobiocenóz Diferenciace současného stavu geobiocenóz Hodnocení současného stavu dle vegetační složky geobiocenóz Struktura, druhové složení, základní funkční a ekologické
VíceTabulace učebního plánu
Tabulace učebního plánu Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět : ZEMĚPIS Ročník: PRIMA Tématická oblast Planeta Země Glóbus a mapa Pohyby Země, oběh Země kolem Slunce, roční období, trvání dne a noci Glóbus
VíceKrajinná ekologie. přednáška. Studijní obor NOK
Krajinná ekologie přednáška Studijní obor NOK Východiska 1. Krajinná ekologie postavení v systému věd, objekt studia, prostorové dimenze, definice krajiny, přístupy studia ke krajině (polycentrický-primární
VíceEKOLOGICKÁ BIOGEOGRAFIE (JAK PROSTŘEDÍ OVLIVŇUJE ROZŠÍŘENÍ ORGANISMŮ)
1. Úvod 2. Klima 3. Biomy EKOLOGICKÁ BIOGEOGRAFIE (JAK PROSTŘEDÍ OVLIVŇUJE ROZŠÍŘENÍ ORGANISMŮ) 1. ÚVOD otázka: Proč taxon XY je/není v oblasti A? odpověď: a) ekologické příčiny, b) historické příčiny
VíceKrajinná sféra 39.TEST. k ověření znalostí. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
Krajinná sféra 39.TEST k ověření znalostí Planeta Země - TEST Autor: Mgr. Irena Doležalová Datum (období) tvorby: únor 2012 červen 2013 Ročník: šestý Vzdělávací oblast: zeměpis Anotace: Žáci se seznámí
VíceOkruhy SZZ Krajinné vodní hospodářství (bakalářské studium)
Okruhy SZZ Krajinné vodní hospodářství (bakalářské studium) GEOMORFOLOGIE 1. Základy klasifikace georeliéfu, geomorfologická terminologie 2. Globální geomorfologii tektonika litosférických desek 3. Strukturní
VíceR E G I O N ÁL N Í Z E M ĚP I S
R E G I O N ÁL N Í Z E M ĚP I S VÝUKOVÁSLEPÁMAPA JIŽNÍAMERIKA KLIMA A BIOMY Mgr. Iva Svobodová Klimatologické vymezení závislé na přírodních faktorech (zeměpisné poloze, vzdálenosti od oceánu, charakteru
VíceGlobální cirkulace atmosféry
Globální cirkulace atmosféry - neustálý pohyb vzduchových hmot vyvolaný: a) rozdíly v teplotě zemského povrchu b) rotací Země - proudění navíc ovlivněno rozložením pevnin a oceánů a tvarem reliéfu Ochlazený
VíceREGIONÁLNÍ GEOGRAFIE LATINSKÉ AMERIKY. 5. přednáška Biogeografie
REGIONÁLNÍ GEOGRAFIE LATINSKÉ AMERIKY 5. přednáška Biogeografie Biosféra Pro její charakter (hlavně druhové složení) jsou určující: klimatické poměry, půda lidské zásahy proto je její rozložení v Latinské
VíceATMOSFÉRA. Plynný obal Země
ATMOSFÉRA Plynný obal Země NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PLYNY V ZEMSKÉ ATMOSFÉŘE PLYN MOLEKULA OBJEM V % Dusík N2 78,08 Kyslík O2 20,95 Argon Ar 0,93 Oxid uhličitý CO2 0,034 Neón Hélium Metan Vodík Oxid dusný Ozon Ne
VíceÚvod do geografie, geografické vědy Zdroje geografických dat, pravidla citace
Vyučovací předmět Zeměpis Týdenní hodinová dotace 5 hodin Ročník 1. Roční hodinová dotace 72 hodin Výstupy Učivo Průřezová témata, mezipředmětové vztahy vymezí objekt studia geografie rozdělí geografii
VíceREGIONÁLNÍ GEOGRAFIE LATINSKÉ AMERIKY
REGIONÁLNÍ GEOGRAFIE LATINSKÉ AMERIKY 5. přednáška Biogeografie Biosféra Pro její charakter (hlavně druhové složení) jsou určující: klimatické poměry, půda lidské zásahy proto je její rozložení v Latinské
VíceSTUPEŇ ZVĚTRÁNÍ HORNIN
STUPEŇ ZVĚTRÁNÍ HORNIN Má vliv na hustotu a rozevřenost diskontinuit: a tím i na tvar a velikost úlomků, bloků,nakypření úlomků (vzdálenost v mm) 1. velmi malá > 2000 2. malá 600-2000 3. střední 200-600
VíceVýstupy Učivo Téma. Čas. Základní škola a mateřská škola Hať. Školní vzdělávací program. Průřezová témata, kontexty a přesahy,další poznámky
používá s porozuměním základní pojmy: zdroje zeměp.dat, grafické vyjádření v mapě i mimo ni, mapování vyhledává informace z různých zdrojů dat: encyklopedie, slovníky, tabulky, grafy, fotografie, obrázky
VíceTento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Mgr.
Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 20.4.2010 Mgr. Petra Siřínková BIOSFÉRA SVĚTOVÝ EKOSYSTÉM suchozemské ekosystémy vodní ekosystémy Probíhá
Více6. Tzv. holocenní klimatické optimum s maximálním rozvojem lesa bylo typické pro a) preboreál b) atlantik c) subrecent
1. Ekologie zabývající se studiem populací se nazývá a) synekologie b) autekologie c) demekologie 2. Plocha lesa na planetě dle statistiky ročně: a) stoupá cca o 11 mil. ha b) klesá cca o 16 mil. ha c)
VíceGymnázium Ivana Olbrachta Semily Nad Špejcharem 574, příspěvková organizace, PSČ 513 01
M A T U R I T N Í T É M A T A Květen 2013 GIO SEMILY ZE ZEMĚPISU 1. Základní poznatky o Zemi Země jako součást vesmíru,planeta Země,rotační a oběžný pohyb,hlavní důsledky oběhu a rotace Země,slapové jevy,zeměpisné
VícePodnebí a počasí všichni tyto pojmy známe
Podnebí a počasí všichni tyto pojmy známe Obsah: Podnebí Podnebné pásy Podnebí v České republice Počasí Předpověď počasí Co meteorologové sledují a používají Meteorologické přístroje Meteorologická stanice
VíceREGIONÁLNÍ GEOGRAFIE ANGLOSASKÉ AMERIKY
REGIONÁLNÍ GEOGRAFIE ANGLOSASKÉ AMERIKY 3. přednáška Klima Faktory ovlivňující klima (obecně): astronomické geografické: zeměpisná šířka a délka, vzdálenost od oceánu, reliéf všeobecná cirkulace atmosféry
VíceVzdělávací oblast:člověk a příroda Vyučovací předmět: Zeměpis Ročník: 6. Průřezová témata Mezipředmětové vztahy. Poznámka
Vzdělávací oblast:člověk a příroda - objasní postavení Slunce ve vesmíru a popíše planetární systém a tělesa sluneční soustavy - charakterizuje polohu, povrch, pohyby Měsíce, jednotlivé fáze Měsíce - aplikuje
VíceSeminář z Geomorfologie 3. Vybrané tvary reliéfu
Seminář z Geomorfologie 3. Vybrané tvary reliéfu Strukturní tvary reliéfu Vychází z geologické mapy Strukturní podmíněnost tvarů Tvary související: se sopečnou činností neovulkanické suky, sopky, s horizontálním
Více(Člověk a příroda) Učební plán předmětu
Zeměpis (Člověk a příroda) Učební plán předmětu Ročník 7 Dotace 1+1 Povinnost povinný (skupina) Dotace skupiny Průřezová témata Vzdělávací předmět jako celek pokrývá následující PT: ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA:
VíceZákladní škola a Mateřská škola Starý Kolín, příspěvková organizace Kolínská 90, Starý Kolín ANOTACE
Základní škola a Mateřská škola Starý Kolín, příspěvková organizace Kolínská 90, Starý Kolín Květen 2013 VY_52_INOVACE_Z7_25 ANOTACE Vzdělávací oblast Doporučený ročník Vypracoval Název aktivity Tematické
VíceMožné dopady klimatické změny na dostupnost vodních zdrojů Jaroslav Rožnovský
Český hydrometeorologický ústav, pobočka Brno Kroftova 43, 616 67 Brno e-mail:roznovsky@chmi.cz http://www.chmi.cz telefon: 541 421 020, 724 185 617 Možné dopady klimatické změny na dostupnost vodních
VíceÚzemní systém ekologické stability ÚSES
Územní systém ekologické stability ÚSES Hlavní cíle ÚSES 1. Uchování a zabezpečení nerušeného vývoje přirozeného genofondu krajiny v rámci jeho přirozeného prostorového členění. 2. Vytvoření optimálního
Vícewww.zlinskedumy.cz Inovace výuky prostřednictvím šablon pro SŠ
Název projektu Číslo projektu Název školy Autor Název šablony Název DUMu Stupeň a typ vzdělávání Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Inovace výuky prostřednictvím šablon pro SŠ CZ.1.07/1.5.00/34.0748
VíceEkologie a její obory, vztahy mezi organismy a prostředím
Variace 1 Ekologie a její obory, vztahy mezi organismy a prostředím Autor: Mgr. Jaromír JUŘEK Kopírování a jakékoliv další využití výukového materiálu je povoleno pouze s uvedením odkazu na www.jarjurek.cz.
VícePodnebí, rostliny a ţivočichové. 5. třída ZŠ BŘEŢANY
* Podnebí, rostliny a ţivočichové 5. třída ZŠ BŘEŢANY Podnebí Podnebné pásy Jak uţ víte z učiva přírodovědy, planeta Země nemůţe být Sluncem ohřívaná stejně po celém povrchu. Podle mnoţství dopadajících
Více2. Geomorfologie. Geomorfologii lze dále rozdělit na specializace:
2. Geomorfologie Geomorfologie je část fyzické geografie, nauka o tvarech povrchu zemského a o jejich vývoji. Všeobecná geomorfologie popisuje procesy vytvářející jednotlivé skupiny tvarů, třídí tvary
VíceRegistrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Elektronická podpora zkvalitnění výuky CZ.1.07 Vzděláním pro konkurenceschopnost
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0553 Elektronická podpora zkvalitnění výuky CZ.1.07 Vzděláním pro konkurenceschopnost Projekt je realizován v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurence
VíceAtmosféra - složení a důležité děje
Atmosféra - složení a důležité děje Atmosféra tvoří plynný obal Země a je rozdělena na vertikální vrstvy s odlišnými vlastnostmi tři základní kriteria dělení atmosféry podle: intenzity větru průběhu teploty
VíceZákladní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, Dobruška 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA ZEMĚPIS Zeměpis - 7. ročník. ŠVP Školní očekávané výstupy
GEOGRAFICKÉ INFORMACE, ZDROJE DAT, KARTOGRAFIE a Topografie RVP ZV Obsah 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA 5.6.4 ZEMĚPIS Zeměpis 7. ročník RVP ZV Kód RVP ZV Očekávané výstupy ŠVP Školní očekávané výstupy ŠVP Učivo
VíceRozmanitost podmínek života na Zemi Podnebné pásy
Podnebné pásy Tropický mezi obratníky - Vhlké vnitřní tropy: - bez střídání ročních období - silné srážky, -průměrná roční teplota nad 20 C -Vnější tropy: -přechod k subtropům - období dešťů a období sucha
Více