NEZISKOVÉ ORGANIZACE JAKO POSKYTOVATELÉ VEŘEJNÝCH SLUŽEB V OBLASTI KULTURY

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika a správa NEZISKOVÉ ORGANIZACE JAKO POSKYTOVATELÉ VEŘEJNÝCH SLUŽEB V OBLASTI KULTURY Nonprofit Organizations in Public Services Providing in the Culture Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Simona ŠKARABELOVÁ, Ph.D. Autor: Bc. Petra KUČEROVÁ Brno, červen 2010

2 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra veřejné ekonomie Akademický rok 2008/2009 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro: Obor: Název tématu: K U Č E R O V Á Petra Veřejná správa NEZISKOVÉ ORGANIZACE JAKO POSKYTOVATELÉ VEŘEJNÝCH SLUŽEB V OBLASTI KULTURY NONPROFIT ORGANIZATIONS IN PUBLIC SERVICES PROVIDING IN THE CULTURE Zásady pro vypracování Problémová oblast: Nestátní neziskové organizace působí v kultuře od roku 1989, a za tu dobu se dostaly na druhé místo co do objemu získávaných finančních prostředků z veřejných rozpočtů (v roce 2006 cca 30 % z celkových finančních prostředků poskytnutých na oblast kultury). Na prvním místě jsou organizace veřejného sektoru, reprezentované převážně právní formou příspěvkových organizací obcí, krajů, zřídka státu. I v početním srovnání převažují v oblasti kultury organizace veřejného sektoru nad nestátními neziskovými organizacemi. Oba typy těchto organizací se však musí potýkat s konkurencí jak o finanční prostředky, tak o zákazníky. Cíl práce: Cílem diplomové práce je popsat neziskové organizace jako poskytovatele veřejných služeb v oblasti kultury. Dále se zaměřit na analýzu možností financování neziskových organizací působících v oblasti kultury, stejně jako na analýzu využívání nástrojů marketing managementu. Teoretické poznatky analyzovat u vybrané neziskové organizace. Postup práce a použité metody: 1. Úvodní vymezení pojmů nestátní nezisková organizace, organizace veřejného sektoru, veřejné služby, kultura, odvětví kultury, ekonomika kultury, marketingmanagement, fundraising. 2. Deskripce a analýza možností financování neziskových organizací v kultuře stejně jako využívání marketing-managementu při řízení neziskových organizací v kultuře. 3. Vyhodnocení analýz, formulace obecných doporučení, pokus o vytvoření optimálního modelu financování a řízení neziskové organizace v kultuře. 4. Na základě teoretických poznatků provedení analýzy financování a řízení v konkrétní neziskové organizaci z oblasti kultury.

3 Rozsah grafických prací: Předpoklad cca 10 tabulek a grafů Rozsah práce bez příloh: stran Seznam odborné literatury: HYÁNEK, V. PROUZOVÁ. Z. ŠKARABELOVÁ, S. a kol. Neziskové organizace ve veřejných službách. Brno: MU ISBN HYÁNEK, V.: Ekonomika neziskových organizací. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004, 114 stran, ISBN REKTOŘÍK, J.: Ekonomika veřejného sektoru. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 127 stran, ISBN ŠKARABELOVÁ, S.: Když se řekne nezisková organizace. 1.vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2002, ISBN ŠKARABELOVÁ, S., NESHYBOVÁ, J., REKTOŘÍK, J.: Ekonomika kultury a masmédií. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 211 stran, ISBN REKTOŘÍK, J.: Organizace neziskového sektoru. Základy ekonomiky, teorie a řízení. Doplněné 1. vydání. Praha: Ekopress 2001, 2004, 177 stran, ISBN Relevantní legislativa Materiály EU, Ministerstva kultury, Ministerstva financí, krajů Vedoucí diplomové práce: Mgr. Simona Škarabelová, Ph.D. Datum zadání diplomové práce: Datum odevzdání diplomové práce: vedoucí katedry děkan Brně dne

4 Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce: Název v angličtině: Katedra: Vedoucí diplomové práce: Bc. Petra Kučerová Neziskové organizace jako poskytovatelé veřejných služeb v oblasti kultury Nonprofit Organizations in Public Services Providing in the Culture veřejné ekonomie Mgr. Simona Škarabelová, Ph.D. Rok obhajoby: 2010 Anotace Předmětem diplomové práce je zmapování neziskových organizací jako poskytovatelů veřejných služeb v oblasti kultury. Teoretická část práce je zaměřena na vymezení základních definic a souvislostí v odvětví kultury. Na deskripci organizací působících v oblasti kultury, konkrétně v divadelní oblasti, také na analýzu možností jejich financování a využívání marketingových nástrojů. Praktická část je zaměřena na analýzu financování a řízení vybrané neziskové organizace Horáckého divadla Jihlava, příspěvkové organizace. Na základě zjištěných poznatků je poté vytvořena případová studie transformace této organizace na novou právní formu, a to společnost s ručením omezeným. Annotation The subject of this thesis is to map the non-profit organizations such as providers of public services in the field of culture. The theoretical part is focused on defining the basic definitions and background in the cultural sector. I try to deal with description of organizations which are active in the field of culture, especially in the theatre area, I analyze their finance and usage of marketing tools as well. The practical part focuses on the analysis of financing and managment of chosen non-profit organization Horácké Theatre Jihlava, the contributory organization. Based on the findings there is created the case study of transformation of this organization into the new form called a limited company. Klíčová slova Neziskové organizace, veřejné služby, kultura, kulturní politika, divadlo, financování, fundraising, marketing, transformace divadla. Keywords Non-profit organizations, public services, culture, cultural politics, theatre, finance, fundraising, marketing, transformation of the theatre.

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Neziskové organizace jako poskytovatelé veřejných služeb v oblasti kultury vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Simony Škarabelové, Ph.D. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 21. června 2010 vlastnoruční podpis autora

6 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí své diplomové práce Mgr. Simoně Škarabelové, Ph.D. za obětavý přístup, odborné konzultace a cenné připomínky, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce.

7 Obsah ÚVOD NEZISKOVÉ ORGANIZACE JAKO POSKYTOVATELÉ VEŘEJNÝCH SLUŽEB V OBLASTI KULTURY Pojem kultura Pojetí kultury jako veřejné služby Kulturní politika státu Organizační a institucionální zajišťování kultury Organizační členění kultury v ČR Organizace působící v oblasti kultury Shrnutí kapitoly KULTURA V KONTEXTU DIVADELNÍ ČINNOSTI Právní formy organizací působící v oblasti divadelní činnosti Divadlo jako veřejná kulturní služba, statutární, stálé Divadlo jako nezávislá nezisková organizace Divadlo jako soukromý podnik Financování Fundraising Marketing Optimální model financování a řízení Shrnutí kapitoly ANALÝZA FINANCOVÁNÍ A ŘÍZENÍ V HORÁCKÉM DIVADLE JIHLAVA Základní charakteristika Horáckého divadla Jihlava Řízení a činnost organizace Činnost a marketing organizace Hospodaření organizace Finanční plánování nákladů a výnosů Majetek organizace Struktura nákladů Horáckého divadla Jihlava Struktura příjmů Horáckého divadla Jihlava Výsledky hospodaření Horáckého divadla Jihlava Syntéza zjištěných poznatků Shrnutí kapitoly... 56

8 4 MODEL TRANSFORMACE PŘÍSPĚVKOVÉ ORGANIZACE Příklad realizované transformace Divadlo Šumperk s.r.o Model transformace Horáckého divadla Jihlava Administrativní a právní aspekty spojené se založením organizace Personální a mzdové aspekty Majetkové aspekty Daňové aspekty Finanční a řídící aspekty Shrnutí kapitoly ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ SEZNAM POUŽITÝCH POJMŮ A ZKRATEK SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY... 83

9 ÚVOD Kultura je považována za nedílnou součást naší národní identity a společenského života, přičemž si mnohdy její vliv ani neuvědomujeme. Je tvořena spektrem oborů a služeb, které uspokojují kulturní potřeby a ovlivňují tak život jedinců i celé společnosti. Kulturu lze považovat za specifickou oblast hospodářství, která má vypovídající hodnotu o vyspělosti dané země. Její rozsah je tak obsáhlý, že uchopit kulturu jako celek je téměř nemožné. Zasahuje do oblasti jednotlivých procesů společenského života, nabývá mnoho podob, a to jak v oblasti tvorby a produkce, tak i v její spotřebě a další distribuci. Organizace veřejného sektoru, nestátního neziskového sektoru, stejně jako soukromého sektoru, se potýkají s širokou konkurencí. Tato konkurence je však nerovná a mezi jednotlivými právními formami i nesrovnatelná. V zásadě tento rozdíl vyplývá ze zvýhodnění jedné právní formy, a to příspěvkových organizací, kterým náleží zákonný nárok na finanční příspěvek od svého zřizovatele. Je tedy třeba, aby všechny subjekty měly stejné podmínky pro získávání finančních prostředků a tím pádem usilovaly o své zákazníky v kontextu kvalitně poskytovaných kulturních služeb. Jednou z cest, jak tohoto docílit, může být přeměna nejčetnější skupiny reprezentované právní formou příspěvkových organizací obcí, krajů, popř. státu na jiný druh právní formy a docílit tím efektivnějšího využívání veřejných finančních prostředků. Tato práce si klade za cíl provést teoretickou deskripci neziskových organizací jako poskytovatelů veřejných služeb v oblasti kultury, analýzu jejich možnosti získávání finančních prostředků a využívání marketingových nástrojů. Dílčím cílem je pak provedení analýzy vybrané neziskové organizace Horáckého divadla v Jihlavě, příspěvkové organizace, která případně vyústí k doporučení změny právního typu společnosti. Diplomová práce obsahuje čtyři části. První část je věnována základní terminologii, pojetí kultury jako veřejné služby, kulturní politice státu a jejím nástrojům. Dále se kapitola zabývá organizačním a institucionálním zajišťováním kultury a s ním spjatým vytyčením četnosti právních forem organizací působících v České republice. Druhá kapitola je zaměřena na vymezení kultury v kontextu divadelní činnosti. Zabývá se rozborem jednotlivých právních forem organizací působících v oblasti divadel s ohledem na jejich specifika, výhody a nevýhody. Dále se tato kapitola věnuje analýze možností jejich financování a využívání možných nástrojů řízení, jako jsou fundraising či marketing. Třetí kapitola je věnována analýze financování a řízení Horáckého divadla Jihlava, příspěvkové organizace. Čtvrtá kapitola se konkrétně zabývá případovou studií transformace současné příspěvkové organizace Horáckého divadla Jihlava na společnost s ručením omezeným. Vzorem pro tuto studii se stalo Severomoravské divadlo v Šumperku, a proto je v této kapitole okrajově zmíněn také proces jeho přeměny na společnost s ručením omezeným a související změny. Při zpracování diplomové práce byla využita odborná literatura a periodika, materiály odborných přednášek, zákonné normy a právní předpisy související s danou problematikou, webové stránky, interní materiály, výroční zprávy a informace získané z řízených rozhovorů se zástupci vybraných kulturních organizací. Při zpracování práce byly využity metody deskripce, analýzy, syntézy, komparace a dedukce. 9

10 1 Neziskové organizace jako poskytovatelé veřejných služeb v oblasti kultury Obsahem úvodní kapitoly je definování pojmu kultura v kontextu neziskových organizací, jež jsou mj. poskytovateli veřejných služeb v odvětví kultury. Dále se tato kapitola zaměřuje na kulturní politiku v ČR a její legislativní rámec. Součástí je i vymezení základních pojmů jako jsou kulturní statky a s nimi spjaté kulturní činnosti. 1.1 Pojem kultura Kultura je v řadě odborné literatury definována různými způsoby, z čehož vyplývá, že vymezení tohoto pojmu není snadné a mnohdy ne zcela jednoznačné. Z pohledu KRBOVÉ je však i přesto možné najít společné rysy pro všechny, které označují kulturu za souhrn hmotných a duševních hodnot vytvořených lidstvem v historickém vývoji. 1 Dalším pojetím je definice Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), jež vymezuje kulturu jako soubor distinktivních duchovních a hmotných, intelektuálních a citových rysů, které charakterizují společnost nebo společenskou skupinu. Vedle umění a písemnictví zahrnuje také způsoby života, způsoby soužití, hodnotové systémy, tradice a přesvědčení. 2 Kulturu definuje i zásadní dokument Ministerstva kultury České republiky - Kulturní politika. V tomto dokumentu je kultura definována jako důležitý aspekt života celé společnosti, který významným způsobem napomáhá její integraci. Plní úkoly spojené s rozvojem intelektuálních, emocionálních i morálních charakterů každého občana, přičemž spojuje Českou republiku s ostatními státy a současně se i vymaňuje za účelem své identity a možného srovnání. 3 Při definování pojmu kultura nelze opomenout tzv. antropologické pojetí, které patří mezi nejvíce aplikované a pod jeho záštitou je kultura vymezena jako systém artefaktů, sociokulturních regulativů a idejí sdílených a předávaných členy určité společnosti. 4 Na tento soubor prvků lze nahlížet ze dvou rovin: o v širší rovině jako na proces kulturního zrovnoprávnění jedince a společnosti, o v užší rovině jako na oddělenou, konkrétní sféru společenského života. Jedinec a celá společnost jsou z pohledu širšího pojetí ovlivňovány kulturou prostřednictvím socializace, tvorby hodnot a dále vytvářením vzorů jednotlivých činností, jednání a modelů. 5 1 KRBOVÁ, Jana. Vybrané obory kultury a masmédií. (Organizace, právní prostředí a financování). 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomické v Praze, 2002, str ŠKARABELOVÁ, Simona. Veřejné služby v kultuře. In HYÁNEK, Vladimír, PROUZOVÁ, Zuzana, ŠKARABELOVÁ, Simona a kolektiv. Neziskové organizace ve veřejných službách.1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s Ministerstvo kultury ČR. Kulturní politika. [on-line]. c2001. Dostupné na WWW: < 4 ŠKARABELOVÁ, Simona, NESHYBOVÁ, Jarmila, REKTOŘÍK, Jaroslav. Ekonomika kultury a masmédií. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str REKTOŘÍK, Jaroslav a kolektiv. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. 2. vyd. Praha: Ekopress, s.r.o., 2007, str

11 Z ekonomického pohledu je významnější užší pojetí, které představuje kulturu jako specifickou sféru společenského života a odvětví veřejného sektoru, v němž jsou realizovány určité procesy a vznikají specifické produkty kulturní statky či služby. Vše je naplňováno pod záštitou kulturních institucí s určitou formou vlastnictví, uspořádáním a řízením Pojetí kultury jako veřejné služby Je vhodné si položit otázku: Je kultura věcí veřejnou? Je třeba ji veřejně podporovat a zabezpečovat? Kultura napomáhá zvyšovat kvalitu života a významně přispívá ke stabilitě společnosti. Regeneruje naší společnost, obohacuje lidské poznání, utváří životní styl a přispívá k sebepoznání člověka. Je náplní volného času, zdrojem zábavy a podílí se tak na zlepšení duševního stavu občanů. 7 Veřejné kulturní služby definuje zákon č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů, jako služby spočívající ve zpřístupňování informací sloužících k uspokojování kulturních, kulturně výchovných či kulturně vzdělávacích potřeb veřejnosti. Za veřejný statek jsou kultura či umění považovány i tehdy, pokud uspokojují diferencované zájmy obyvatel, a to i v oblastech, které s kulturou souvisejí, jako je např. sociální sféra, vzdělání a osvěta, cestovní ruch, podpora identity měst a obcí apod. Setkáváme se s názory, zda veřejně zabezpečovat kulturní statky a služby. Existující důvody jsou negativního i pozitivního charakteru. Mezi negativní důvody řadíme 8 : o veřejné zajišťování vede ke snížení možnosti svobodné volby a k jednotnosti v produkci a spotřebě těchto statků, o v mnoha případech dochází k efektu tzv. přetížení, jelikož mnoho kulturních statků má charakter smíšených veřejných statků a jejich poskytování je závislé na kapacitě kulturních zařízení, o vzniká riziko ztráty odpovědnosti za sebe sama a s ní spojený morální hazard, o neoprávněným zařazením do veřejného sektoru vniká nebezpečí neefektivnosti, nebo může docházet k produkční či alokační neefektivnosti v oblasti kultury, o vzniká i možnost nadspotřeby a ztráty z ní, jelikož v důsledku přerušení vazby mezi placením veřejných statků a jejich spotřebou se spotřebitel nemusí chovat racionálně. Naopak pozitivními důvody jsou 9 : o kulturní statky a služby přinášejí pozitivní externality a z tohoto důvodu si žádají veřejnou podporu, 6 ŠKARABELOVÁ, Simona, NESHYBOVÁ, Jarmila, REKTOŘÍK, Jaroslav. Ekonomika kultury a masmédií. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str Magistrát hlavního města Prahy. Koncepce kulturní politiky hlavního města Prahy (2007). [on-line]. Dostupné na WWW: < 8 REKTOŘÍK, Jaroslav a kolektiv. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. 2. vyd. Praha: Ekopress, s.r.o., 2007, str REKTOŘÍK, Jaroslav a kolektiv. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. 2. vyd. Praha: Ekopress, s.r.o., 2007, str

12 o trh není schopen zajistit v dostatečném objemu a struktuře neziskovou kulturní produkci, o kulturní hodnoty jsou trhem degradovány na pouhé prostředky k dosažení zisku. Nelze opomenout ani pozitivní vliv kultury na ekonomiku, neboť se projevuje v řadě dalších odvětví, jako je např. filmový, hudební či zábavní průmysl, cestovní ruch, turistika či služby. Zároveň ovlivňuje a podněcuje podnikatelské aktivity a služby. Kultura je tedy významným ekonomickým faktorem, který stimuluje a působí na ostatní sféry společnosti. Sama však představuje významné odvětví hospodářství, které zaměstnává nemalé množství lidí. Kultuře jistě nelze odepřít ani její marketingovou hodnotu. Prezentace a propagace kulturních statků přináší prestiž nejen jednotlivým městům a regionům, ale i celé zemi. Současně tak přispívá k rozvoji politických, hospodářských a lidských kontaktů. Z tohoto důvodu je důležité klást velký důraz na realizovanou kulturní politiku každého státu v kontextu Evropské unie. 1.3 Kulturní politika státu Hlavním argumentem veřejného zabezpečení kultury je realizace základních práv občanů. V České republice jsou práva na přístup k umění, kultuře či kulturnímu bohatství a dědictví garantována Ústavou ČR a Listinou základních lidských práv a svobod. Pro pojetí kulturní politiky existuje několik typologií, které reprezentují postoje vlády vůči kultuře a umění. Ve státech Evropské unie je nejčastěji využívaná typologie vytvořená ekonomy H. Hillman Chartrandem a C. Mc Caugheyem, kteří zformovali v rámci veřejné podpory kultury a umění následující modely: stát Ulehčovatel, stát Patron, stát Architekt a stát Konstruktér. 10 Uvedené členění však již zcela neodpovídá současným trendům v zemích Evropské unie. Důvodem je skutečnost, že ani jeden z výše uvedených modelů již nezachycuje trendy, jako například decentralizace či regionalizace, nastoupené koncem osmdesátých let 20. století. Obecně lze říci, že země Evropské unie směřují k určitému sjednocování kulturní správy a již dávno opustily původní modelové podoby. Vlastnosti jednoho modelu byly aplikovány do jiného a naopak. Došlo tak ke ztrátě schopnosti těchto modelů rozlišit od sebe jednotlivé evropské země a k nim vztahující se správu kultury. 11 Pro zajištění větší vypovídací hodnoty, zohledňující současnou situaci, navrhl MANGSET opuštění od praktikujících modelů a zaměření se na porovnání na modelu diferencí v rozsahu jednotlivých kulturních politik států. Jedná se o třídění dle těchto kritérií: 12 o Je rozhodování o kultuře a umění soustředěno do jednoho nebo více orgánů (ministerstev)? Převládá centrální či decentralizovaná správa? o Centrální orgán rozhoduje sám nebo za pomoci nezávislých poradních orgánů? V případě, že ano, jaké jsou pravomoci těchto orgánů? o Převažuje financování z veřejných či soukromých zdrojů? 10 Blíže HAMERNÍKOVÁ, Bojka. Kultura a masmédia v tržních podmínkách. Veřejná podpora a alternativní zdroje financování. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1995, str REKTOŘÍK, Jaroslav a kolektiv. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. 2. vyd. Praha: Ekopress, s.r.o., 2007, str Tamtéž. 12

13 Kulturní politika tedy vymezuje uplatnění míry vlivu jakou má daný stát nejen při realizaci kulturních statků, ale i při jejich spotřebě. Na tvorbu a obsah kulturní politiky státu mají vliv následující faktory: 13 o vnitřní faktory - krátkodobé - politická situace, vládní cíle a jejich politický program, ekonomický stav země, - dlouhodobé - kulturní tradice země, zájmy, potřeby a celková kulturní vyspělost obyvatelstva, státem formulovaná kulturní politika, o vnější faktory celkové politické klima a územní příslušnost do dané kulturní oblasti, o kulturní potřeby obyvatelstva dané země. Výše uvedené faktory se promítají do legislativního zabezpečení oblasti kultury. V České republice je tato legislativa značně obsáhlá, neboť zahrnuje cca 75 zákonů a jiných právních předpisů. 14 Při realizaci kulturní politiky jsou využívány nástroje kulturní politiky. Lze je dělit dle oblasti jejich působnosti, zejména na nástroje legislativní, ekonomické, institucionální, řídící a metodické. 15 Pro podporu kultury a dosažení angažovanosti v této oblasti se stala základním konceptem Bílá kniha, která byla předložena v roce 1996 bývalým ministrem kultury Pavlem Tigridem. Tento dokument se také stal předlohou pro vypracování dalších národních koncepcí kulturní politiky České republiky. Veškeré aktivity České republiky jsou v souladu s dokumenty a normami přijatými Evropskou unií. Právě v souvislosti se začleňováním České republiky do Evropské unie, a s ní spojená implementace evropské kulturní politiky na národní úroveň, měla zásadní význam Smlouva o Evropské unii, která ustanovuje jisté požadavky vztahující se ke kultuře a kulturní politice. Jsou jimi zejména: 16 o rozvíjet kulturu členských států s ohledem na jejich národní a regionální odlišnosti, a dále s ohledem na společné kulturní dědictví, o podporovat aktuální kulturní tvorbu, o rozvíjet spolupráci v oblasti kultury za předpokladu osobních kontaktů, oběhu děl a za pomoci moderní komunikační technologie, o posilovat lepší poznání kultury a historii evropských národů, o uchovávat a chránit kulturní dědictví evropského významu, o výměna kulturní umělecké tvorby na nekomerční bázi, o spolupracovat v oblasti kultury s třetími zeměmi a odpovědnými mezinárodními organizacemi, především s Radou Evropy. 13 ŠKARABELOVÁ, Simona, NESHYBOVÁ, Jarmila, REKTOŘÍK, Jaroslav. Ekonomika kultury a masmédií. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str Seznam legislativních zákonů a předpisů je dostupný na WWW: < str Ministerstvo kultury ČR. Kulturní politika. [on-line]. c2001. Dostupné na WWW: < str ŠKARABELOVÁ, Simona, NESHYBOVÁ, Jarmila, REKTOŘÍK, Jaroslav. Ekonomika kultury a masmédií. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str

14 Výsledkem uvedených požadavků Smlouvy o Evropské unii se stal rámcový program Culture 2000, který navázal na tři specifické kulturní programy realizované v Evropské unii v letech Program Culture 2000 byl koncipován na období roku s cílem přispívat k rozšíření společného kulturního prostoru evropských národů. Stojí za zmínku, že Česká republika, co by kandidátská země, jež se k tomuto programu přihlásila, tak od roku 2001 získala možnost účastnit se tohoto programu jako jeho plnoprávný člen. 18 V této souvislosti byla rozhodnutím Ministerstva kultury ČR k 1. lednu 2001 zřízena Česká kancelář Culture 2000, jejímž posláním je informovat české kulturní organizace o tomto programu, poskytovat jim konzultace a tím také zvyšovat jejich zájem o nadnárodní spolupráci a realizaci mezinárodních kulturních projektů. 19 Po sedmiletém období byl program Culture 2000 nahrazen novým Programem Culture ( ). 20 Současně byl v roce 2001 schválen dokument Kulturní politika: Funkce kultury, hlavní cíle a nástroje kulturní politiky na něž navázal aktuální strategický dokument Státní kulturní politika na léta , který schválila vláda České republiky dne 19. listopadu 2008 svým usnesením č Dokument nové Státní kulturní politiky je souhrnem strategických cílů, úkolů a opatření souvisejících s aktuálními postoji ke kultuře, podporou rozvoje tvořivosti či inovace a v neposlední míře podporou role kultury jako fenoménu mezinárodní spolupráce. 21 K přispění žádoucího stavu kultury v následujících letech tento dokument vytyčuje čtyři základní cíle, kterými jsou: 22 o ekonomická a společenská dimenze směřující k účelnému využití přínosů umění a kulturního dědictví ve spojení s kreativitou pro navýšení konkurenceschopnosti ostatních oborů či činností, o občanská dimenze zaměřená na posílení vlivu kultury v profesním či osobním růstu a vzdělání občanů, především pro rozvoj tvořivosti a posilování odpovědnosti za zděděné a vytvářené kulturní hodnoty, dále pro kultivaci individuálních postojů a demokratických hodnot, o role státu, krajů a obcí při podpoře zachování a tvorby kulturních hodnot stanovuje oblasti, které jsou obvykle pokládány za hlavní úlohu státu, tzn. poskytovat přímou i nepřímou podporu pro zachování stávajících kulturních hodnot, stejně jako hodnot nově vytvářených, 17 Program Culture 2000 navázal na předcházející kulturní programy realizované v Evropské unii. Jedná se o: program Kaleidoscope (umělecké a kulturní aktivity, ), program Ariane (podpora literatury a četby, ) a program Raphael (kulturní dědictví, ). Bližší informace jsou dostupné na WWW: < >. 18 ŠKARABELOVÁ, Simona, NESHYBOVÁ, Jarmila, REKTOŘÍK, Jaroslav. Ekonomika kultury a masmédií. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str Česká kancelář programu Culture je součástí sítě národních kanceláří, jenž jsou zřízeny v každé zemí účastnící se programu Evropské unie Culture. Činnost kanceláře je tímto programem současně podporována. Služby poskytované touto kanceláří v České republice jsou bezplatné. Bližší informace jsou dostupné na WWW: < 20 Blíže o tomto programu v podkapitole 2.2 Financování. 21 Ministerstvo kultury ČR. Státní kulturní politika České republiky [on-line]. c2009. Dostupné na WWW: < 22 Ministerstvo kultury ČR. Státní kulturní politika České republiky [on-line]. c2009. Dostupné na WWW: < str

15 o role státu při tvorbě pravidel zajistit vytváření transparentního, objektivního a nediskriminačního prostředí pro kulturní aktivity a činnosti, včetně jejich podpory z úrovně státu, krajů či obcí. Jednou z oblastí, na kterou je třeba se zaměřit pro naplnění těchto stanovených cílů, je právě podpora vzájemné spolupráce mezi jednotlivými stupni veřejné správy při přípravě dotačních programů tak, aby větším a rozsáhlejším projektům bylo umožněno vícezdrojové financování. Výše uvedené cíle státní kulturní politiky byly stanoveny se záměrem co nejširšího pokrytí rozsahu kultury a současně s naplněním vnitřní spojitosti vůči ostatním vytyčeným cílům. 23 Mezi aktuální strategické dokumenty se také řadí Koncepce účinnější podpory umění , schválená vládou v roce Dokument byl zpracován jako střednědobý materiál navazující na základní dokument Ministerstva kultury - Kulturní politika v České republice. Konkrétní úkoly pro vytyčené období směřují k posílení role umění ve společnosti, zachování a rozvoji umělecké různorodosti, zajištění dostupnosti a rovného přístupu umění pro občany, posílení mezinárodní spolupráce a prezentace českého umění v zahraničí a dále k rozvoji infrastruktury spojenou s investiční podporou institucí působících v oblasti kultury. 24 Pro zajištění koncepce na dané období dokument definuje následující nástroje podpory. Jsou jimi zejména: institucionální, ekonomické, legislativní, řídící, metodické či společenské nástroje. Institucionálními nástroji jsou vedle stávajících kulturních institucí zřizovaných státem a orgány samosprávy, uměleckých škol, odborných vysokoškolských pracovišť či ústavu Akademie věd ČR, jmenovány i kulturní nestátní neziskové organizace a další subjekty, jenž poskytují služby v oblasti umění. 25 O nestátních neziskových organizacích se v koncepci hovoří i v oblasti ekonomických nástrojů, a to především v souvislosti s posílením kooperativního financování a financování víceletých projektů z veřejných rozpočtů a s úsilím o vytvoření srovnatelných podmínek příspěvkových organizací a neziskových organizací v oblasti financování. 26 Neméně důležitými programy, které ovlivňují kulturní politiku ČR, jsou Strategie hospodářského růstu ČR (přijata usnesením vlády č dne 16. listopadu 2005), Strategie udržitelného rozvoje a Strategie regionálního rozvoje ČR. 1.4 Organizační a institucionální zajišťování kultury Před samotným vymezením institucí působících v oblasti kultury je nezbytné vymezit kulturu a její činnosti, které je možné členit dle různých kritérií, a to zejména dle: 27 o Charakteru vlastnictví veřejný sektor, soukromý neziskový sektor a soukromý ziskový sektor. 23 Úkoly a opatření pro dosažení jednotlivých cílů jsou dostupné na WWW: < str Divadlo.cz. Koncepce účinnější podpory umění na léta [on-line]. c2006. Dostupné na WWW: < str Divadlo.cz. Koncepce účinnější podpory umění na léta [on-line]. c2006. Dostupné na WWW: < str Tamtéž, str HAMERNÍKOVÁ, Bojka. Kultura a masmédia v tržních podmínkách. Veřejná podpora a alternativní zdroje financování. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1995, str

16 o Charakteru statků a způsobu jejich zajištění, produkce a poskytování veřejnými statky, smíšenými veřejnými statky a privátními statky. o Charakteru jednotlivých oblastí a jejich oborů kultura je členěna na oblast: - umění - dramatické (divadlo, film, televize, rozhlas), hudební, literární, výtvarné, - ochrana kulturních hodnot muzejnictví, památková péče, - kulturně výchovná činnost, - odborný management vedení. Veřejné služby v oblasti kultury je možné i dále specifikovat a členit do jednotlivých oblastí či oborů. Jedním ze základních členění je dle Strategie podpory dostupnosti a kvality veřejných služeb rozdělení do následujících oblastí, schválené usnesením vlády č.824 ze dne 1. září 2004: 28 o profesionální umění, o neprofesionální umění, o knihovny, o galerie, muzea, o národnostní a regionální kultura, o kulturní dědictví, o památková péče, o církve. Obdobné členění kulturních služeb využívá i Národní informační a poradenské centrum pro kulturu (NIPOS) 29, jenž je státní příspěvkovou organizací zřizovanou Ministerstvem kultury ČR. Tyto služby je tedy možné i následně dělit dle jednotlivých oborů kultury a kulturních institucí, v jejichž rámci jsou poskytovány. Jsou jimi: 30 o divadla, o galerie (muzea výtvarných umění), muzea a památníky, o knihovny, o audiovizuální díla, o hudební soubory, o památkové objekty, o neperiodické publikace, 28 ŠKARABELOVÁ, Simona. Veřejné služby v kultuře. In HYÁNEK, Vladimír, PROUZOVÁ, Zuzana, ŠKARABELOVÁ, Simona a kolektiv. Neziskové organizace ve veřejných službách.1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str NIPOS je státní příspěvkovou organizací zřizovanou Ministerstvem kultury ČR. Na základě příkazní smlouvy byl na tuto organizaci delegován výkon státní statistické služby za oblast kultury, za níž ministerstvo kultury odpovídá. Konkrétně NIPOS-CIK (útvar pro Centrum informací o kultuře) zajišťuje statistiku kultury a to na základě zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů. Bližší informace jsou dostupné na WWW: < 30 ŠKARABELOVÁ, Simona. Veřejné služby v kultuře. In HYÁNEK, Vladimír, PROUZOVÁ, Zuzana, ŠKARABELOVÁ, Simona a kolektiv. Neziskové organizace ve veřejných službách.1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, str

17 o hvězdárny, planetária, astronomické pozorovatelny, o periodický tisk, o výstavní činnost v oblasti profesionálního výtvarného umění a architektury. Výše uvedenému členění kulturních služeb dle oborů v zásadě odpovídá členění kulturních služeb dle Strategie podpory dostupnosti a kvality veřejných služeb Organizační členění kultury v ČR Veřejné služby v oblasti kultury jsou realizovány, organizovány a regulovány orgány veřejné správy nejen na úrovni státu, ale i na regionální a místní úrovni. Centrální úroveň Pro oblast kultury se ústředním orgánem dle 8 zákona č. 2/1969 Sb. 31, o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, stalo Ministerstvo kultury. 32 Rozsah jeho působnosti je dán Ústavou ČR, zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy. Mezi jeho úkoly patří i plnění povinností spojených s členstvím ČR v Evropské unii, propagace státu na mezinárodní úrovni a podpora projektů s mezinárodním a celostátním významem. Je zpracovatelem a navrhovatelem státní kulturní politiky, jež je předkládána vládě ČR. Zároveň je aktérem při tvorbě státního rozpočtu. Ministerstvo kultury je zároveň zřizovatelem příspěvkových organizací, které působí v jednotlivých oborech kultury, jako galerie, muzea, památky, knihovny, divadla, hudba apod. Jedná se o organizace a jejich činnosti, které jsou jistým způsobem považovány za zásadní národní instituce v této oblasti. Zmíněným organizacím jsou přímo z rozpočtu kapitoly 334 hrazeny náklady na provoz a činnosti. 33 Do správy Ministerstva kultury taktéž spadá Fond kultury České republiky a Fond na podporu a rozvoj české kinematografie, které jsou řazeny mezi mimorozpočtové zdroje podpory kulturních činností a aktivit. 34 Regionální úroveň Regionální úroveň je zajišťována prostřednictvím krajů, jejichž postavení vychází ze zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů. Územně samosprávné kraje vykonávají své činnosti v samostatné a přenesené působnosti v souladu s platnými koncepcemi, normami a doporučeními státní úrovně. Kraje současně zpracovávají rozvojové dokumenty střednědobého charakteru. Tyto dokumenty sehrávají 31 Dle 8 tohoto zákona je Ministerstvo kultury ČR ústředním orgánem pro kulturně výchovnou činnost, umění, kulturní památky a ochranu přírody, vydávání neperiodického tisku, realizace autorského zákona a pro produkci a obchod v oblasti kultury. Dále zřizuje Sekretariát pro věci církevní, jenž působí jako ústřední orgán státní správy v oblasti a věcech církví a náboženských společností. 32 Ministerstvo kultury je správcem rozpočtové kapitoly Ministerstvo kultury. Jako takové zpracovává návrhy této kapitoly, rozepisuje její schválené ukazatele a kontroluje hospodaření s těmito prostředky. 33 Přehled příspěvkových organizací zřizovaných Ministerstvem kultury ČR je dostupný na WWW: < 34 Více o těchto mimorozpočtových fondech v v podkapitole 2.2 Financování. 17

18 významnou úlohu při čerpání prostředků z fondů Evropské unie prostřednictvím regionálních operačních programů. Ucelené koncepce má však v současné době zpracováno pouze pět krajů ze čtrnácti (Liberecký, Olomoucký, Ústecký, Zlínský a hlavní město Praha). Kraj Vysočina je prozatím ve stádiu přípravy. 35 Po reformě veřejné správy se kraje v rámci své přenesené působnosti staly zřizovateli řady kulturních organizací. Jejich úkolem je správa a financování kulturních památek, galerií, muzeí a knihoven, které se nacházejí na jejich území. V rámci samostatné působnosti podporují aktivity a provoz ostatních kulturních zařízení formou vyhlašování grantů. Místní úroveň Místní úroveň je zabezpečována obcemi, jejichž postavení je dáno zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Obdobně jako krajské činnosti, jsou i činnosti obcí členěny na přenesenou a samostatnou působnost. V rámci přenesené působnosti jsou obce taktéž odpovědny za ochranu, uchování a rozvoj kulturních hodnot na svém území. Samostatná působnost je zaměřena především na finanční podporu ostatních kulturních organizací a činností spojených s propagací kultury Organizace působící v oblasti kultury Veřejné kulturní služby bývají zajišťovány různými ekonomickými subjekty, především však příspěvkovými organizacemi financovanými soustavou veřejných rozpočtů, ale i ostatními neziskovými organizacemi. Nelze opomenout ani spolupráci se soukromým sektorem. Jak již bylo výše uvedeno, jedním z kritérií, dle kterého je možné vymezit kulturu, je charakter vlastnictví. Organizace působící v oblasti kultury tedy můžeme členit do tří základních kategorií: o organizace veřejného sektoru, o nestátní a ostatní neziskové organizace, o organizace ziskového sektoru. V následujícím grafu č. 1 je vyjádřeno procentuelní zastoupení výše vytyčených kategorií. 35 Ministerstvo kultury ČR. Státní kulturní politika České republiky [on-line]. c2009. Dostupné na WWW: < str

19 Graf č. 1: Kulturní instituce dle provozovatele v ČR v roce % 3% 6% Organizace veřejného sektoru (6418) Nestátní neziskové organizace (247) a ostatní neziskové organizace (3) Organizace ziskového sektoru (411) Pramen: zpracováno autorkou na základě dat NIPOS Statistika kultury Dostupné na WWW < V diskuzích vztahujících se k problematice zda je kultura věcí veřejnou a je třeba tuto oblast veřejně podporovat a zabezpečovat, nebo tuto oblast ponechat ziskovému sektoru, se setkáváme s řadou odlišných názorů. Otázkou zůstává, pokud by oblast kultury byla svěřena pouze do působnosti tržního systému, zda by nedocházelo k produkci tzv. komerční kultury, která může vykazovat mnohdy minimální uměleckou hodnotu. Pro zamezení uvedeného a zajištění hodnotné a kvalitní produkce kulturních služeb působí v kultuře orgány veřejné správy, které zřizují zejména vlastní příspěvkové organizace. 36 Jak z grafu vyplývá, zastoupení organizací veřejného sektoru působících v oblasti kultury je majoritní a dosahuje četnosti 91 % z celkového počtu. Nelze opomenout, že pro zajištění účelného a efektivního hospodaření organizací veřejné správy je nezbytná existence jak nezávislých neziskových organizací (3%), tak i organizací ziskového sektoru (6%), které jsou zastoupeny jednotlivými právními formami, jejichž zastoupení je uvedeno v tabulce č. 1 níže. 36 ŠKARABELOVÁ, Simona. Veřejné služby v kultuře. In HYÁNEK, Vladimír, PROUZOVÁ, Zuzana, ŠKARABELOVÁ, Simona a kolektiv. Neziskové organizace ve veřejných službách.1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s

20 Tabulka č. 1: Kulturní instituce dle provozovatele v ČR v roce 2008 Zřizovatel Audioviz. díla Divadla Galerie, muzea a pamáníky Hudební soubory Hvězdárny a planetária Knihovny Památkové objekty Výstavní činnost Kulturní zařízení Organizace veřejného sektoru z toho: Příspěvkové organizace státu (MK, MŠMT, atd.) Příspěvkové organizace krajů Příspěvkové organizace obcí, měst či měst. částí Veřejnoprávní instituce Nestátní neziskové organizace z toho: Občasnká sdružení dle zák. č.83/1990 Sb Obecně prosp. společnost dle zák. č. 248/1995 Sb Církevní společnosti Ostatní neziskové organizace z toho: Nadace dle zák. č. 227/1997 Sb Veřejné vysoké školy Jiné subjekty Organizace ziskového sektoru z toho: Obchodní společnost dle zák. č. 513/1991 Sb akciová společnost společnost s r.o veřejná obchodní společnost Živnostenské oprávnění - fyzické osoby Soukromé fyzické osoby Pramen: zpracováno autorkou na základě dat NIPOS Statistika kultury Dostupné na WWW < Dle míry zajišťování veřejně prospěšných služeb bývají neziskové organizace členěny do dvou skupin: 37 o organizace sloužící veřejnému zájmu jejich posláním je sloužit zejména svým vlastním členům. Jedná se tedy o tzv. vzájemně prospěšné společnosti, kterými mohou být například: zájmové či profesní sdružení, družstva, asociace apod., o organizace zajišťující služby pro celou společnost zabezpečují veřejné statky a služby pro všechny občany bez omezení, zejména v oblasti kultury, sportu či vzdělání. Charakteristika organizací působících v neziskovém sektoru není v české odborné literatuře jednoznačně definována. V legislativě ČR je definici neziskové organizace nejblíže zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, 18, který uvádí, že jde o organizaci charakteru právnické osoby, která nebyla zřízena za účelem podnikání. Obecně jsou pro neziskové organizace charakteristické zejména tyto znaky: 38 o jsou právnickými osobami, o nejsou založeny za účelem podnikání a tvorby zisku, o uspokojují určité potřeby občanů či komunit, o mohou, ale nemusí být financovány z veřejných rozpočtů. 37 KRBOVÁ, Jana. Vybrané obory kultury a masmédií. (Organizace, právní prostředí a financování). 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomické v Praze, 2002, str ŠIMKOVÁ, Eva. Management a marketing v praxi neziskových organizací. 2. rozš. vyd. Hradec Králové: GAUDEAMUS, Univerzita Hradec Králové, 2006, str

21 Vzhledem k charakteru zaměření praktické části této diplomové práce se bude následující část zabývat organizacemi působícími v oblasti divadelní činnosti. Její součástí bude mimo jiné i rozbor jednotlivých právních forem v této oblasti. 1.5 Shrnutí kapitoly Pro vymezení pojmu kultura existuje nespočet definic, přičemž různí odborníci používají odlišná pojetí. Základní přínos kultury je zejména spojován s jeho projevem, který se promítá a ovlivňuje charakter nejen života jedince, ale i celé společnosti. Důležitým aspektem u všech organizací jako poskytovatelů veřejných služeb je jejich legislativní zázemí a celková kulturní koncepce a vyvíjená politika státu. Současná kulturní politika v České republice zachycuje kulturu jako prostředek integrace a důležitý prvek rozvoje naší společnosti. Stále však existuje otázka, jak nejlépe by kulturní prostředí státu mělo vypadat. Tato otázka je částečně zodpovězena v základním strategickém dokumentu Státní kulturní politika na léta , který se zaobírá aktuálními trendy, cíli a budoucími směry kulturního vývoje a potřeb veřejnosti. Kulturní služby jsou zajišťovány různými ekonomickými subjekty s různými právními formami, které jsou členěny do třech základních kategorií. Jsou jimi organizace veřejného sektoru, nestátní neziskové organizace a organizace sektoru ziskového. Dle tohoto členění se odvíjí i řízení těchto subjektů a s ním spojené financování. Nejčetnější zastoupení tvoří organizace veřejného sektoru, zastoupené právní formou příspěvkových organizací, které jsou současně největšími příjemci finančních prostředků z veřejných zdrojů. Záměrem této kapitoly byla také deskripce základních definic a souvislostí v odvětví kultury. Nejedná se však o celkový záběr této problematiky, nýbrž o pouhé seznámení se s danou problematikou. 21

22 2 Kultura v kontextu divadelní činnosti Společenský a kulturní život společnosti je souhrn činností, mezi které patří i divadelní tvorba. Divadelní činnosti zahrnují národní tradice a odráží se v nich i vyspělost dané země. Tato kapitola se zabývá rozborem jednotlivých právních forem organizací působících v divadelní oblasti s ohledem na jejich specifika, výhody a nevýhody. Dále je zaměřena na financování kultury a využívání nástrojů řízení, jako jsou fundraising a marketing. 2.1 Právní formy organizací působící v oblasti divadelní činnosti Z pohledu DVOŘÁKA jsou pro divadelní činnosti charakteristické tři základní způsoby provozování divadla, které kopírují konfiguraci tří principů moderní společnosti, tvořené státní sférou, komerčním sektorem a iniciativy občanské společnosti. 39 DVOŘÁK je definuje jako tři následující pilíře: 40 o divadlo jako veřejná kulturní služba, statutární, stálé, o divadlo jako nezávislá nezisková organizace, o divadlo jako soukromý podnik. Obdobné členění nalezneme i v následující tabulce č. 2 uvádějící zřizovatele divadel a divadelních seskupení v letech dle jednotlivých typů právních forem. Jedná se o organizace veřejného sektoru, organizace neziskového sektoru a dále i o organizace sektoru ziskového. Tabulka č. 2: Zřizovatelé divadel a divadelních seskupení v letech Zřizovatel Organizace veřejného sektoru (organizace státní správy) z toho: Ministerstvo kultury Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy Kraje Obce, města či městské části Nestátní neziskové organizace z toho: Občanská sdružení dle zák. č.83/1990 Sb Obecně prospěšná společnost dle zák. č. 248/1995 Sb Ostatní neziskové organizace z toho: Nadace dle zák. č. 227/1997 Sb Jiné subjekty Organizace ziskového sektoru z toho: Obchodní společnost dle zák. č. 513/1991 Sb akciová společnost společnost s r.o veřejná obchodní společnost Živnostenské oprávnění - fyzické osoby Pramen: zpracováno autorkou na základě dat NIPOS Statistika kultury za rok 2008, 2007, 2006, 2005 a Dostupné na WWW < 39 DVOŘÁK, Jan. Kreativní management pro divadlo aneb O divadle jinak. Kapitoly k tématu realizace divadla. 2. vyd. Praha: Pražská scéna, 2004, str Tamtéž, str

23 2.1.1 Divadlo jako veřejná kulturní služba, statutární, stálé Je základním typem provozního modelu divadla, 41 jenž je považován za poskytovatele veřejných kulturních služeb ve veřejném zájmu, a to v rámci veřejného sektoru. Konkrétně se jedná se o divadla zřizované státem, krajem či obcí, které byly založeny na základě statutu. 42 Dle PAVLOVSKÉHO je u statutárních divadel míněn statut v užším slova smyslu takový, kterým zřizovatel na sebe bere odpovědnost za hospodářské a zprostředkovaně i umělecké výsledky divadla. 43 Občas se setkáváme s nepřesným označením těchto divadel, které jsou nazývány jako státní, oficiální či kamenná divadla, což obrazně vyjadřuje jejich hlavní charakteristiku a to zejména: tradičnost, neměnnost, stabilnost a stálost, ale zároveň i nepružnost, konzervativnosti, apod. 44 V České republice je tento typ divadla nejčastěji provozován ve formě příspěvkové organizace. Příspěvkové organizace V naší zemi představovaly příspěvkové organizace před listopadem roku 1989 jediný možný model provozu divadla. Divadla, příspěvkové organizace, můžeme i dnes nadále řadit mezi nejčastější formy provozu divadla. V současné době je v této formě provozováno cca 44 divadel. Postupem času se však počet těchto divadel snižuje. 45 Tato skutečnost je zejména dána jejich transformací nebo-li přeměnou na jinou právní formu společnosti. Tuto právní formu organizace můžeme dále členit na: o státní příspěvkové organizace - zřizovatelem je daný resort ministerstvo či jiná organizační složka státu, o nestátní příspěvkové organizace - zřizované územními samosprávnými celky (kraji, obcemi). Výše uvedení zřizovatelé zakládají příspěvkové organizace pro takové činnosti v jejich působnosti, jenž jsou zpravidla neziskové a z důvodu jejich rozsahu, struktury a složitosti si žádají samostatnou právní subjektivitu. 46 Zřizovatel o vzniku příspěvkové organizace vydává zřizovací listinu. Organizace je zapsána v obchodním rejstříku a návrh na zápis podává taktéž zřizovatel. Zřizovací listina obsahuje vedle povinných základních údajů, jako je název zřizovatele či název, sídlo a identifikační číslo příspěvkové organizace, i označení statutárních orgánů a vymezení hlavního účelu a k němu odpovídající předmět činnosti. Dále je v této listině vymezen majetek ve vlastnictví zřizovatele, který je organizaci svěřen do správy hospodaření včetně stanovení majetkových 41 V naší zemi jediný možný model divadelního provozu v letech DVOŘÁK, Jan. Kreativní management pro divadlo aneb O divadle jinak. Kapitoly k tématu realizace divadla. 2. vyd. Praha: Pražská scéna, 2004, str PAVLOVSKÝ, Petr. Statutární a (nestatutární divadlo). Článek Divadlo.cz. [on-line]. Dostupné na WWW: < 44 DVOŘÁK, Jan. Kapitoly k tématu realizace divadla. 3. upr. vyd. Praha: Akademie muzických umění, divadelní fakulta, 2005, str Bližší informace v tabulce č zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. 23

24 práv k tomuto majetku. Listina obsahuje i vymezené okruhy doplňkové činnosti a dobu, na kterou je organizace zřízena. 47 Právní postavení a zajištění těchto organizací upravují především následující zákony: o zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, o zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), o zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), o zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Divadlo ve formě příspěvkové organizace hospodaří s finančními prostředky získanými z vlastní činnosti a s prostředky přijatými od svého zřizovatele. Dále využívá prostředků svých fondů, kterými jsou fond kulturních a sociálních potřeb, fond odměn, rezervní fond a investiční fond. Mezi další prostředky patří i finanční dary od právnických a fyzických osob. 48 Příspěvkové organizace jsou v praxi považovány za největší příjemce přímé veřejné finanční podpory a často bývají označovány za organizace jediného zdroje. 49 Ze statistických dat vyplývá, že soběstačnost těchto divadel se v letech pohybuje v rozmezí cca 29,8 33 %. 50 Tabulka č. 3: Finanční hospodaření divadel, příspěvkových organizací v letech (v tis. Kč) Výnosy divadel celkem , , , , ,1 Příspěvky ze státního rozpočtu celkem , , , , ,4 Příspěvky od krajů celkem , , , , ,7 Příspěvky od měst a obcí celkem , , , , ,9 Vlastní příjmy z hlavní činnosti , , , , ,4 - z toho vybrané vstupné , , , , ,1 Vlastní příjmy z vedlejší činnosti , , , , ,6 Neinvestiční náklady celkem , , , , ,5 Procento soběstačnosti (v %) 30,7 31,8 29,8 32,8 33,0 Pramen: NIPOS. Statistika kultury Dostupné na WWW < V kontextu divadelní činnosti je výhodou příspěvkových organizací jejich finanční stabilita, která je garantována pravidelným financováním z rozpočtu svého zřizovatele. Zároveň jsou tyto organizace určitou zárukou stability divadelních činností, jenž naplňují veřejné kulturní služby ve veřejném zájmu. Určitou výhodu je možné spatřovat i v relativní jistotě zaměstnanosti a s ní spojené mzdy zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. 48 Divadelní ústav. Základní informace o možných právních formách provozování profesionální umělecké činnosti v ČR. [on-line]. c Dostupné na WWW: < str Divadlo.cz. Financování českého divadla. [on-line]. Dostupné na WWW: < 50 Divadla (příspěvkové organizace) zřizovaná MK, MŠMT, kraji, městy a obcemi. 24