Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA RIA

Transkript

1 Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA RIA Zákon, kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (transpozice směrnice 2008/122/ES)

2 OBSAH Obsah...2 Seznam zkratek...3 Rejstřík pojmů NÁZEV DŮVOD PŘEDLOŢENÍ A CÍLE...5 Identifikace problémů, stanovení cílů, rizika spojená s nečinností...5 Návrh moţných variant řešení...6 Dotčené subjekty...7 Konzultace...7 Dopady na podnikatelské prostředí...8 Dopady sociální a na ţivotní prostředí...8 Přezkum účinnosti...8 Popis existující regulace pro danou oblast VÝBĚR VARIANT ŘEŠENÍ, VYHODNOCENÍ NÁKLADŮ A PŘÍNOSŮ I. Hlavní oblasti zákona Oblast působnosti Právo na odstoupení od smlouvy Předsmluvní informace Informace v reklamě a při prodejních akcích Podstatné náleţitosti smluv Zákaz platby jakýchkoliv záloh či platby ceny během lhůty pro odstoupení od smlouvy II. Diskrece Jazyk nemovitosti Implementace a vynucování KONTAKTY A PROHLÁŠENÍ O SCHVÁLENÍ RIA

3 SEZNAM ZKRATEK AČCKA ČOI SOCR SOS Timeshare Timesharové produkty Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Česká obchodní inspekce Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR Sdruţení obrany spotřebitelů dočasné uţívání ubytovacího zařízení dočasné uţívání ubytovacího zařízení, dlouhodobé rekreační produkty, další prodej dočasného uţívání ubytovacího zařízení nebo dlouhodobého rekreačního produktu, výměna 3

4 REJSTŘÍK POJMŮ Další prodej dočasného uţívání ubytovacího zařízení Dlouhodobý rekreační produkt Dočasné uţívání ubytovacího zařízení Výměna Podnikatel se zavazuje pomoci za úplatu spotřebiteli prodat nebo koupit dočasné uţívání ubytovacího zařízení nebo dlouhodobý rekreační produkt. Právo na slevu nebo jiné výhody spojené s ubytováním, a to společně s dopravou či jinými sluţbami nebo bez nich. Smlouva musí být uzavřena na období delší neţ jeden rok. Právo uţívat jedno nebo více ubytovacích zařízení s noclehem na více neţ jeden časový úsek. Smlouva musí být uzavřena na dobu delší neţ jeden rok. Závazkový vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem na základě kterého se spotřebitel za úplatu stává členem výměnného systému, nebo se účastní výměnného systému. Výměnný systém spotřebiteli umoţňuje přístup k ubytovacím zařízením nebo k jiným sluţbám výměnou za udělení dočasného přístupu ostatním osobám k výhodám spojeným s právy vyplývajícími z jeho smlouvy o dočasném uţívání ubytovacího zařízení. Uţívání budovy nebo její části na časový úsek Právo uţívat budovu nebo její část, a to na jeden nebo více stanovených nebo stanovitelných časových úseků kaţdý rok. Smlouva mezi spotřebitelem a poskytovatelem musí být uzavřena na dobu delší neţ 3 roky. 4

5 1. NÁZEV Zákon, kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. 2. DŮVOD PŘEDLOŢENÍ A CÍLE IDENTIFIKACE PROBLÉMŮ, STANOVENÍ CÍLŮ, RIZIKA SPOJENÁ S NEČINNOSTÍ Hodnocením účinnosti stávající právní úpravy v oblasti dočasného uţívání ubytovacího zařízení a jiných s tím souvisejících rekreačních sluţeb byly identifikovány významné rozdíly mezi právními předpisy jednotlivých členských států Evropského společenství (dále jen Společenství ). Některé členské státy totiţ vyuţily moţnosti, kterou jim dává směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k dočasnému užívání nemovitosti (článek 11) a přijaly v dané oblasti přísnější právní úpravu. Tyto diference v mnoha případech vytvářejí překáţky vnitřního trhu Společenství a ve svých důsledcích vedou k narušení hospodářské soutěţe. Dále z tohoto hodnocení účinnosti vyplynulo, ţe od přijetí stávající právní úpravy se na trhu objevila celá řada nových, které nejsou regulovány a jejichţ aplikace je v mnoha případech realizována způsobem hrubě poškozujícím spotřebitele. Okruhu sluţeb, které se týkají dočasného uţívání ubytovacího zařízení, se zjednodušeně říká anglickým výrazem timeshare. V návaznosti na výraz timeshare pak další související sluţby pro jejich provázání s timesharem budeme dále označovat jako timesharové produkty. V reakci na výše uvedená zjištění a s přihlédnutím ke stále narůstajícímu podílu cestovního ruchu na trhu Společenství přijal Evropský parlament a Rada novou právní úpravu směrnici 2008/122/ES o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně. V návaznosti na tuto směrnici je Česká republika zavázána uvést národní právní úpravu plně do souladu s touto novou právní úpravou. Nová evropská právní úprava především reaguje na stále se rozrůstající mnoţství a různorodost nabízených sluţeb, neboť na trhu se jiţ neobjevuje pouze klasické uţívání budovy nebo její části na časový úsek, ale nově téţ prázdninové kluby, které na základě členství slibují poskytnout ubytování v oblíbených letoviscích, nejrůznější sluţby a dále různé výměny ubytování. Právě tyto timesharové produkty nejsou nijak upraveny a tak často dochází v souvislosti s jejich nabídkou či poskytováním k poškození spotřebitele. 5

6 Spotřebitelský trh proto musí být odpovídajícím způsobem regulován, aby chránil jak zájmy spotřebitele, tak i zájmy solidních podnikatelů poskytovatelů timesharových a sluţeb. To je nezbytnou podmínkou pro obnovu důvěry spotřebitelů v uvedený segment trhu. Nezbytnou podmínkou toho, aby se spotřebitel mohl kvalifikovaně rozhodnout je, aby měl v dostatečném předstihu před uzavřením závazku k dispozici veškeré potřebné informace. Účinnost přijaté regulace je pak do značné míry závislá na volbě vhodných opatření sankcí za nedodrţení odpovědných praktik ve všech fázích smluvního vztahu. Tato opatření zahrnují například informování spotřebitelů, ale i zákaz všech plateb, záloh a dalších zajišťovacích prostředků. První návrh směrnice byl oficiálně představen dne 7. června 2007, kdy jej schválila Evropská komise jakoţto výsledek revize stávající směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k dočasnému uţívání nemovitosti z roku 1994 a postoupila jej ke schválení Radě a Evropskému parlamentu. Dne 24. září 2008 byl návrh schválen Radou na jednání COREPERu 1, přičemţ Evropský parlament tento souhlas Rady potvrdil dne 22. října 2008 na plenárním zasedání ve Štrasburku. Návrh posléze prošel konečnými drobnými revizemi znění dne 3. prosince 2008 na zasedání pracovní skupiny právních lingvistů, kteří se snaţili o dosaţení takového textu, který by co nejvíce odpovídal potřebám jednotlivých právních řádů členských států. Dne 18. prosince 2008 byl návrh ve své konečné podobě přijat na Radě pro zemědělství a rybolov. Nová směrnice byla vydána v Úředním věstníku Evropské unie dne Počátek běhu implementační lhůty pro její provedení je dvacátý den od zveřejnění ve věstníku. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES ze dne 14.ledna 2009 o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném uţívání ubytovacích zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně zavazuje v článku 16 členské státy, aby do 23.února 2011 uvedly svoji národní legislativu do souladu s touto směrnicí. Nezajištění této harmonizace v prostředí národní legislativy by bylo kvalifikováno jako porušení závazku členského státu vůči Společenství. Směrnice má být transponována v reţimu plné harmonizace. Při její transpozici do tuzemského právního řádu u institutů upravených takovou směrnicí se nemohou členské státy odchýlit od úpravy, která je obsaţena ve směrnici. Avšak vzhledem k tomu, ţe v některých případech bylo nutné respektovat zájmy členských států na udrţení stávajícího regulatorního reţimu nebo nebylo moţné prosadit jednotně akceptovatelné řešení, směrnice výslovně dává členským státům moţnost přijmout v rámci určitých mantinelů odchylnou úpravu v podobě tzv. diskrece. NÁVRH MOŢNÝCH VARIANT ŘEŠENÍ V rámci přípravy implementace uvedené směrnice byly zvaţovány tři varianty, a to 1. nulová varianta Tato varianta nepřipadá v úvahu, neboť se jedná o implementaci směrnice a náš právní řád nemá odpovídající právní úpravu. 2. novela zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění, novela zákona 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele v platném znění, novela zákona č. 40/1995 Sb., o 6

7 regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v platném znění a novela zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním v platném znění. Tato varianta byla zvolena. 3. nový zákon, který nahradí stávající právní úpravu Tato varianta vzhledem k současnému zasazení stávající úpravy do různých zákonů nebyla zvolena. DOTČENÉ SUBJEKTY Pro účely dopadové studie byly vymezeny 3 skupiny, kterých se nový zákon bude týkat a u těchto skupin jsou dále posuzovány dopady zákona i jednotlivé diskrece. 1) timesharových Do této skupiny řadíme nejen většinou zahraniční poskytovatele timesharových, ale i většinou české společnosti, které timesharové produkty na českém trhu nabízejí coby zprostředkovatelé. 2) Jedná se o spotřebitele. 3) Jedná se například o státní orgány, orgány dohledu. U těchto skupin jsou dále posuzovány dopady Směrnice jako celku i dopady diskrece. KONZULTACE Pro účely této dopadové studie byly osloveny zainteresované subjekty. Svá stanoviska předloţili: Asociace cestovních kanceláří České republiky Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, Česká obchodní inspekce, Evropské spotřebitelské centrum, Občanské sdruţení spotřebitelů TEST, Svaz obchodu a cestovního ruchu, Sdruţená obrany spotřebitelů, o.s., (dále jen dotazované subjekty). 7

8 Z odpovědí dotazovaných subjektů vyplynulo, ţe počet na českém trhu nabízených timesharových se v poslední době sníţil. SOS uvedlo, ţe se v poslední době setkávají zejména se dvěma smluvními typy, a to smlouvou o dočasném uţívání ubytovacího zařízení a smlouvou o dalším prodeji. Dle SOCR smlouvy o dočasném uţívání ubytovacího zařízení nabízí některé cestovní kanceláře. O počtu zprostředkovatelů prázdninových klubů nemají informace. DOPADY NA PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ Přínosy Předpokládá se, ţe zavedení jednotných podmínek na území celého Společenství povede ke zjednodušení přeshraničního poskytování timesharových. Nová právní úprava by měla vést k zvýšení důvěryhodnosti tohoto odvětví a k jeho vývoji, kdy nyní v důsledku ztráty důvěry spotřebitelů toto odvětví postihl významný úpadek. Nová právní úprava rovněţ posílí postavení těch podnikatelů, kteří postupují zodpovědně a dodrţují zásady poctivého obchodu. Stejně tak by některá ustanovení mohla přinést lepší ochranu spotřebitelů. Jak uvádí AČCKA, za pozitivní povaţují zákaz platby před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy. Platby nejsou nijak pojištěné, v případě rekreačního produktu na více neţ jeden rok se jedná o poměrně vysoké částky, pokud společnost vyhlásí úpadek, spotřebitel nemá ţádnou moţnost dostat vklad zpět. Zátěţe Podnikatelé nabízející timesharové produkty budou poskytovat větší rozsah informací zájemcům o uzavření smlouvy. Podobně tomu bude při vlastním uzavírání smlouvy. Musí počítat s tím, ţe někteří klienti vyuţijí stanovené lhůty pro odstoupení od smlouvy bez jakýchkoliv sankcí. Svaz obchodu a cestovního ruchu vyjádřil názor, ţe přímé vícenáklady nebudou příliš významné (tisk nových smluv + formulářů), větší dopad lze předpokládat v oblasti cash flow (nevybírání záloh při uzavření smlouvy, ale aţ po uplynutí lhůt pro storno a s tím spojená administrativa). DOPADY SOCIÁLNÍ A NA ŢIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Z návrhu zákona nevyplývají ţádné sociální dopady ani dopady na rovnost ţen a muţů. Předloţený návrh nebude mít negativní dopady na ţivotní prostředí. PŘEZKUM ÚČINNOSTI Komise průběţně sleduje účinnost přijatých právních úprav na vnitřní trh a na spotřebitele a i v tomto případě se předpokládá, ţe bude přezkoumávat stav trhu. Výsledky svých zjištění, které budou vycházet z podkladů od jednotlivých členských států, bude Komise předkládat Evropskému parlamentu a Radě, případně spolu s návrhem na odpovídající změnu předmětné evropské právní úpravy. Předpokládá se vyhodnocování 8

9 účinnosti přijaté právní úpravy i na našem vnitřním trhu a to jak ze strany dozorových orgánů, tak ze strany spotřebitelských organizací. POPIS EXISTUJÍCÍ REGULACE PRO DANOU OBLAST V současné době je regulována pouze část timesharových, a to uţívání budovy nebo její části na časový úsek. Původní právní úprava vycházela ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k dočasnému uţívání nemovitostí, která byla přijata jiţ v roce Od té doby došlo k významnému vývoji na trhu. Nejpodstatnější změnou je nabídka nových sluţeb, které jsou z ekonomického hlediska podobné uţívání budovy na časový úsek nebo její části v tom smyslu, ţe existuje značná platba předem, po které následují další platby spojené s pozdějším vyuţíváním rekreačního ubytování (samostatně nebo v kombinaci s dopravou). Tyto produkty nespadají do oblasti působnosti původní právní úpravy. Současná právní úprava představuje řadu problémů. Nejpodstatnější z nich je definice sluţeb, na něţ se vztahuje. Tato definice totiţ umoţňuje snadné obcházení celé právní úpravy vytvořením obdobných sluţeb. Obcházení pak brání zejména 3 prvky definice původní právní úpravy. Původní právní úprava je výslovně spjata pouze s "nemovitým" majetkem. Smlouva musí být uzavřena nejméně na 3 roky. Spotřebitel musí mít právo uţívat ubytovací zařízení nejméně jeden týden ročně. Tyto vlastnosti vedly ke strnulosti, která umoţnila nepoctivým podnikatelům zaměřit se na stejný trh, ale vyhýbat se regulaci. Jedním ze způsobů, jak obejít právní úpravu, je například uzavírání smluv trvajících 35 měsíců namísto 36. Smlouvy o ubytování na výletních lodích nebo říčních lodích či v obytných přívěsech také vypadnou z působnosti směrnice, neboť se nejedná o nemovitý majetek. Kromě toho směrnice neposkytuje ochranu spotřebitelům v případě dlouhodobých rekreačních sluţeb, jako jsou kluby poskytující slevy na dovolenou, které jsou nejproblematičtější z celé škály sluţeb. V současné době právní úprava uţívání budovy na časový úsek nebo její části zahrnuje v členských státech širokou škálu typů práv, kterými jsou například věcné právo, coţ je případ Itálie, Španělska, Portugalska a dalších členských států, drţba, coţ je případ Řecka, osobní právo (systém nazývaný Société Civile d'attribution ), který je vyuţíván ve Francii, systém správcovského klubu - který je vyuţíván ve Velké Británii a Irsku. 9

10 3. VÝBĚR VARIANT ŘEŠENÍ, VYHODNOCENÍ NÁKLADŮ A PŘÍNOSŮ I. Hlavní oblasti zákona OBLAST PŮSOBNOSTI Dosud nebyly regulovány sluţby, které se vymykaly současné definici stanovené ustanovením 58 občanského zákoníku. Jednalo se o všechny sluţby, které nevztahují na uţívání budovy nebo její část na jeden či více stanovených nebo stanovitelných časových úseků během roku a na dobu delší neţ 3 roky. Jak jiţ bylo uvedeno výše česká právní úprava vycházela ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k dočasnému uţívání nemovitostí. Od přijetí této směrnice došlo k vývoji nabídky spotřebitelům. Hlavní společnou vlastností těchto nově nabízených sluţeb však je, ţe nespadají do oblasti působnosti této směrnice a tedy ani české právní úpravy. Některé jsou speciálně vytvořeny tak, aby obcházely stávající právní předpisy, které zajišťují ochranu spotřebitele (např. smlouvy na 35 měsíců), zatímco jiné nespadají do oblasti působnosti kvůli typu ubytování nabízeného zařízení (např. výletní loď). Současná definice se jeví jako nedostatečná zejména proto, ţe definuje sluţby na které se vztahuje stávající právní úprava nikoliv podle povahy smlouvy mezi obchodníkem a spotřebitelem, ale spíše ve vztahu k jiným aspektům, jako je trvání smlouvy nebo povaha majetku, na který se smlouva vztahuje. Nově budou upravovány sluţby, které mají následující společné rysy: Z ekonomického hlediska lze timesharové produkty popsat jako kombinace opakovaného uţívání nemovitosti a další sluţby (např. údrţba nemovitosti). Smlouvy se obvykle uzavírají pro opakované pobyty v prázdninových letoviscích. Do jaké míry je ve smlouvě určeno místo ubytování nebo doba, po kterou lze právo ubytování uţívat, závisí na kaţdé smlouvě. Diskontní prázdninové kluby mohou rovněţ zahrnovat dopravu. Doprava můţe být také součástí sluţeb poskytovaných v rámci výměn. Smlouvy dávají vzniknout podstatným finančním závazkům pro spotřebitele s počátečním paušálním poplatkem a následnými ročními platbami po dobu trvání smluvního vztahu. Výše finančních závazků závisí na druhu nabízeného ubytování, sezóně a dalších sluţbách. Pro dlouhodobé rekreační produkty, jako například slevy v prázdninových klubech, můţe být vstupní poplatek niţší neţ počáteční vstupní poplatek u smluv, ve kterých se sjednává dočasné uţívání ubytovacího zařízení. Na druhou stranu kaţdoroční platby v prázdninových klubech mohou být naopak vyšší neţ u smluv o dočasném uţívání ubytovacího zařízení. Pokud se spotřebitel stane členem výměnného programu, znamená to náklady ve formě ročních členských příspěvků a poplatků souvisejících s kaţdou uskutečněnou výměnou. 10

11 Smlouvy o dalším prodeji obvykle zahrnují jednorázový poplatek pokrývající například marketing, administrativní náklady a náklady na prodej, které musí spotřebitel většinou uhradit předem. Do uvedených transakcí je často zapojeno více subjektů, např. společnost, která timesharové produkty uvádí na trh, vlastník letoviska a společnost spravující letovisko. Výměnný program je řízen další společností a je nabízen spolu s prodejem dočasného uţívání ubytovacího zařízení. Timesharové produkty, stejně jako výměnné programy a další prodej mají typicky přeshraniční charakter, protoţe k nabídce, k uzavření smlouvy nebo oběma typicky dochází v jiné zemi, neţ ve které je bydliště spotřebitele, nebo v jiné zemi, neţ kde se nemovitost nachází. S nabídkou dalšího prodeje můţe být spotřebitel kontaktován ve své domovské zemi, přičemţ nabídka můţe být učiněna ze státu, ve kterém je letovisko, ke kterému se timesharové produkty vztahují. Výměnné programy nabízejí ubytování po celém světě, a proto zahrnují společnosti, nemovitosti a sluţby v mnoha různých zemích. Obecně platí, ţe smlouvy jsou právně velmi sloţité. Ze stíţností spotřebitelů je zřejmé, ţe dochází k rozdělení odpovědnosti mezi různé strany a není vţdy jasné, kdo nese odpovědnost za porušení smlouvy. Typickým příkladem jsou sluţby přislíbené při prodejních prezentacích, které nejsou vţdy k dispozici. V mnoha případech odpověď od majitele letoviska správcovské společnosti je, ţe neexistuje ţádná souvislost mezi nimi a třetí osobou, jejíţ sluţby byly nabízeny. Tato odpověď je sice v souladu s uzavřenými smlouvami, ale stíţnosti jednoznačně ukazují, ţe to není srozumitelné pro spotřebitele, kteří prodejní osobu vnímají jako zástupce letoviska. Sluţby, které bude nová právní úprava zahrnovat navíc k uţívání budovy na jeden či více stanovených časových úseků během roku na dobu delší neţ 3 roky, lze rozdělit do několika následujících typů: 1. sluţby obdobné k uţívání budovy nebo její části na časový úsek 2. slevové prázdninové kluby, 3. další prodej, 4. výměna. Ad 1. sluţby obdobné k uţívání budovy nebo její části na časový úsek Jedná se o sluţby, které jsou velmi podobné jiţ právním řádem upravenému uţívání budovy nebo její části na časový úsek dle ustanovení 58 a následujících občanského zákoníku, přičemţ charakter těchto sluţeb je determinován tím, aby byly vyloučeny ze stávající právní úpravy. Charakteristické pak jsou například: opakované pobyty se smlouvou na dobu kratší neţ 3 roky, opakované pobyty, kde jeden pobyt trvá méně neţ jeden týden, opakované pobyty v rekreačních ubytovacích zařízeních, kterými jsou nejen nemovitosti, ale i movité věci, jako jsou lodě nebo karavany. 11

12 Spotřebitelé, kteří si zakoupí tyto sluţby budou nevyhnutelně vystaveni váţným rizikům v důsledku toho, ţe nebudou právním řádem chráněni na rozdíl od spotřebitelů, kteří si koupí uţívání budovy nebo její části na časový úsek. Tento problém nabývá na významnosti zvláště proto, ţe timesharové produkty jsou nabízeny v prázdninových destinacích, a to zejména v cizině, kde spotřebiteli chybí povědomí o právním řádu platném v místě nabídky nebo uzavření smlouvy. Spotřebitel také typicky nemá k dispozici právní pomoc. Nově budou tyto sluţby upraveny v souladu s ustanovením článku 2 odst. 1 písm. a) směrnice 2008/122/ES jako dočasné uţívání ubytovacího zařízení. Ad 2. slevové prázdninové kluby Spotřebitelé, kteří vstoupí do slevových prázdninových klubů se zavazují uhradit počáteční poplatek za vstup do klubu, za který získají přístup k rezervaci sluţeb, přičemţ jim jsou slíbeny zvláštní ceny nebo slevy na letenky, ubytování, pronájem aut, pojištění a další sluţby. Tato členství v klubech pro spotřebitele znamenají podstatné finanční závazky. Typicky zástupci těchto klubů slibují přístup k prázdninovému ubytování, samostatně nebo v kombinaci s dopravou, a to pro dlouhé období do budoucna. Typickým je také právě značný počáteční výdaj a pak následné platby. I kdyţ se nejedná o klasické uţívání budovy nebo její části na časový úsek, které je upraveno občanským zákoníkem, koupě členství v takovýchto klubech obsahuje velmi podobné znaky: skutečnost, ţe spotřebitel uzavře smlouvu na opakované vyuţití rekreačního ubytování, skutečnost, ţe poplatky jsou poţadovány předem, a skutečnost, ţe tato členství v klubech jsou uváděna na trh prostřednictvím nekalých obchodních praktik (klamavé a agresivní praktiky, atd.); obdobně bylo v minulosti před přijetím směrnice 94/47/ES nabízeno i uţívání budovy nebo její části na časový úsek. Kombinace výše uvedených znaků a nedostatečná regulace se jeví jako velmi problematická. Významné ukazatele ukazují, ţe nejvýznamnější část stíţností spotřebitelů v kategorii timeshare se týká právě členství ve slevových prázdninových klubech. Současná neexistence právní úpravy pro slevové prázdninové kluby pak přináší zejména následující problémy: Neexistence přesné právní definice pojmu členství ve slevovém prázdninovém klubu. Smlouvy na členství ve slevovém prázdninovém klubu často nestanoví přesnou charakteristiku ubytování. Ve smlouvě bývá například uvedeno pouze "ubytování v 5-ti hvězdičkových hotelech po celém světě". Odpovídající ubytovací kapacity pak neexistují. Stejně jako v případě sluţeb obdobných k uţívání budovy nebo její části na časový úsek jsou i členství v klubech uváděny na trh v prázdninových destinacích, kde se spotřebitel, potenciální kupující, nachází v neznámém prostředí bez přístupu k právní pomoci. 12

13 U prázdninových slevových klubů budou slevy nebo jiné výhody, které jsou spotřebitelům přislíbeny, záviset pouze na schopnosti obchodníka vyjednat "dobré nabídky". Podle obdrţených stíţností prázdninové slevové kluby obvykle nemají finanční způsobilost nebo pověst potřebnou k vyjednání nabízených výhod. Vzhledem k podobnosti prázdninových klubů k uţívání budovy nebo její části na časový úsek a negativnímu vnímání prázdninových klubů dochází k výraznému poškození společností, které na trhu řádně nabízejí právě uţívání budovy nebo její části na časový úsek v souladu s ustanoveními občanského zákoníku. Na rozdíl od České republiky jiţ některé členské státy Evropské unie (například Portugalsko) činnost prázdninových klubů upravily. Podle povahy těchto prázdninových klubů na ně bude aplikovatelná nová právní úprava, a to zejména jako na dlouhodobý rekreační produkt nebo dočasné uţívání ubytovacího zařízení v souladu s ustanovením článku 2 odst. 1 písm. a) nebo b) směrnice 2008/122/ES. Ad 3. další prodej Spotřebitel, který chce prodat svoje dočasné uţívání ubytovacího zařízení se buď můţe pokusit je prodat sám, nebo pomocí zprostředkovatele. Zprostředkovatelem můţe být nezávislý agent nebo zaměstnanec či osoba jinak spojená s letoviskem nebo slevovým prázdninovým klubem. Zprostředkovatel si bude za běţných okolností účtovat poplatek za své sluţby. Zároveň bude působit jako zprostředkovatel mezi spotřebitelem-prodávajícím a spotřebitelem kupujícím. Zájmy spotřebitele v oblasti prodeje jsou tedy dvojí: ochrana spotřebitele, který chce dočasné uţívání ubytovacího zařízení prodat, a ochrana spotřebitele, který si tyto sluţby kupuje. Podle údajů OTE 1, hodnota prodeje trţeb v EU v roce 2001 dosáhla výše 400 milionů eur, tj. přibliţně 17,4% z celkového objemu prodeje odvětví timesharových. V roce 2003 byla hodnota prodeje odhadnuta na 60 milionů eur. I vzhledem k vysokému počtu dalších prodejů bylo zaznamenáno i velké mnoţství stíţností. Typickými případy je pak například účtování poplatku předem, aniţ by zprostředkovatel měl v úmyslu vyvíjet jakoukoliv aktivitu směřující k prodeji. V mnoha zemích navíc funkční trh s přeprodávanými sluţbami téměř neexistuje. Jednou z nich je právě Česká republika. Důvodem je, ţe po takovýchto sluţbách téměř není poptávka. Takovéto sluţby jsou totiţ prodávány zejména pomocí prezentačních akcí, které však nejsou vyuţívány pro další prodej. V jiných případech je sice dočasné uţívání ubytovacího zařízení prodáno, avšak za cenu, která sotva pokryje náklady zprostředkovatele. Tyto typy zprostředkovatelské činnosti by měly být kvalifikovány jako trestný čin. Na druhou stranu vzhledem k nepřehledné struktuře a přeshraničnímu charakteru sluţeb není aplikace trestního práva efektivní. Na druhou stranu je zřejmé, ţe na trhu v evropském měřítku existují případy skutečných zprostředkovatelů, kteří vyvíjejí seriózní činnost k prodeji dočasného uţívání ubytovacího zařízení. I tito zprostředkovatelé poţadují zaplacení jakési zálohy, která slouţí k 1 Organisation for Timeshare in Europe (OTE) 13

14 pokrytí počátečních nákladů. Pro spotřebitele je tedy velmi sloţité rozlišit, který ze zprostředkovatelů je důvěryhodný a který nikoliv. Všechny zainteresované strany se shodly na nutnosti upravit tento typ zprostředkovatelské činnosti s tím, ţe zákaz plateb a přijímání záloh před splněním závazku ze strany zprostředkovatele spolu s informováním spotřebitelů o nezákonnosti přijímaných plateb povede k vytěsnění nepoctivých podnikatelů z trhu. Toto by se mělo podařit jednak tím, ţe méně spotřebitelů bude ochotných k uhrazení záloh tehdy, pokud je jiní zprostředkovatelé nebudou poţadovat a jednat díky vymáhání dodrţování právní úpravy dozorovými orgány. Ad 4. výměna Je-li sluţba poskytnutá v rámci dočasného uţívání ubytovacího zařízení smluvně provázaná s výměnným systémem, mohou spotřebitelé vyuţívat tohoto systému k výměně letovisek. Členové výměnného systému vloţí své právo na ubytování v konkrétním letovisku do databáze, která obsahuje podobné nabídky od dalších spotřebitelů z celého světa. Systém výměny můţe být také zaloţen na bodovém hodnocení jednotlivých vkladů. Hodnocení závisí na několika faktorech: na letovisku, na jeho umístění, na kvalitě ubytování, na termínu pobytu. Členové výměnného systému tak identifikují hodnotu jejich vkladu a mohou poţádat o výměnu za jiné vloţené ubytování v jiném letovisku se stejnou hodnotou. Body také mohou být uţívány coby platidlo pro půjčení aut, letenky a podobně. Za běţných okolností budou spotřebitelé hradit roční poplatek za členství ve výměnném systému, kdy roční poplatek se pohybuje ve výši okolo Za kaţdou výměnu je dále účtován poplatek okolo Na tomto trhu jsou pak dominantní dvě společnosti, které pokrývají více neţ 95% trhu výměn v globálním měřítku. Moţnost stát se členem výměnného systému je často pouţívána při prodeji dočasného uţívání ubytovacího zařízení jako pozitivní argument. Pro spotřebitele to bývá jeden z nejdůleţitějších argumentů pro nákup. Pokud má spotřebitel moţnost vyměnit svůj pobyt na fungujícím sekundárním trhu, jde o zásadní vylepšení této sluţby, neboť nabízí spotřebitelům větší moţnost volby a flexibilitu. Hlavním problémem se zdá být prodej vyššího mnoţství výhod a moţností výměny ubytování, neţ je k dispozici. Proto nemusí být k dispozici poţadované ubytování. Další z častých problémů nastává, pokud spotřebitelé zjistí, ţe hodnota jejich vkladu dočasného uţívání ubytovacího zařízení není dostačující na to, aby dosáhli na prezentaci slibované výměny za jiné ubytování v "5 hvězdičkovém luxusním letovisku". Při prezentacích spotřebitelé nebývají seznámeni se skutečností, ţe budou muset platit roční členské příspěvky, jakoţ i poplatky spojené s vyhledáváním a vyuţíváním výměny. V mnoha případech je členství ve výměnném systému první rok zdarma, nebo jsou náklady zahrnuty v celkové ceně. V těchto případech spotřebitelé nemusí mít povědomí o skutečných nákladech na členství. Spotřebitelské organizace zdůrazňují, ţe výměnu často spotřebitelé vnímají tak, ţe jsou přihlášení k něčemu, co jim umoţní neomezený výběr z velkého mnoţství nemovitostí. Nicméně výběr v praxi je omezený vzhledem k dostupnosti a samozřejmě v závislosti na hodnotě vkladu. Má-li spotřebitel právo dočasného uţívání rekreačního zařízení na týdenní pobyt mimo sezónu, nemůţe být tento vyměněn za pobyt v podobném ubytování v sezóně. Na evropské úrovni se zúčastněné strany shodly, ţe rozšíření působnosti právní úpravy by mohlo vést k nápravě těchto problémů, (poskytnutí příslušných informací a moţností 14

15 odstoupit od smlouvy bez uvedení důvodu), aniţ by to vedlo k nepřiměřené zátěţi podnikatelů. Přínosy, negativa a náklady pokrytí výše uvedených sluţeb jsou ilustrovány následující tabulkou. vytěsnění nepoctivých podnikatelů timesharových předpokládaný rozkvět tohoto odvětví v důsledku eliminace nedůvěry spotřebitelů lepší uchopitelnost služeb se složitou přeshraniční strukturou vyšší transparentnost (existence povinnosti poskytnout předsmluvní informace) zamezení obcházení současné právní úpravy zvýšení ochrany spotřebitelů snazší kontrola podnikatelských subjektů vyšší míra regulace timesharových vyšší náklady nepříliš pravděpodobné zdražení služeb povinnost kontrolovat další povinnosti nově stanovené zákonem Celkově lze konstatovat, ţe přínosy nové právní úpravy s širší aplikací převaţují nad negativy. PRÁVO NA ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY Délka lhůty pro odstoupení od smlouvy Česká právní úprava obsahuje 15 denní lhůtu pro odstoupení od smlouvy na rozdíl od původní směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES. Tato směrnice a tak i některé členské státy předpokládaly délku ochranné lhůty 10 dní od podpisu smlouvy. Délku pouze 10 dnů povaţují téměř všechny zúčastněné strany za příliš krátkou. Spotřebitelé, kteří podepíší smlouvy během své dovolené, nejsou často schopni správně posoudit skutečné důsledky uzavření smlouvy do doby, neţ se vrátí domů. Lhůta pro odstoupení od smlouvy pak často uplyne dříve, neţ se spotřebitelé vrátí z dovolené. Kvůli sjednocení právní úpravy došlo i k harmonizaci délky lhůty pro odstoupení od smlouvy bez uvedení důvodu, a to na 14 dnů. zpřehlednění v důsledku sjednocení české právní úpravy s právní timesharových úpravou v jiných členských státech. zpřehlednění v důsledku sjednocení české právní úpravy s právní úpravou v jiných členských státech. zvýšení ochrany spotřebitelů snazší kontrola podnikatelských subjektů 15

16 timesharových vyšší náklady zátěž v oblasti cash flow zkrácení lhůty pro odstoupení o jeden den Důsledky odstoupení od smlouvy Spotřebitel má tedy právo písemně odstoupit od smlouvy, a to bez uvedení důvodu ve lhůtě 14 dnů od uzavření smlouvy. Poskytovatel nově nemá právo v případě odstoupení od smlouvy poţadovat po spotřebiteli ţádné plnění. Zakázány jsou veškeré platby nebo jejich zajištění. V důsledku odstoupení se smlouva ruší od počátku. Na rozdíl od ostatních smluv však neplatí, ţe si strany mají vrátit, co si plnily. Pokud poskytovatel plnil v době pro odstoupení od smlouvy, spotřebitel nemusí na své náklady poskytovateli nic vracet. Jde o další nástroje pro posílení pozice spotřebitele. timesharových z trhu budou vytěsněni nepoctiví poskytovatelé, kteří nemají zájem nabízet služby, ale pouze získat zálohu nebo prvotní platbu vyšší důvěra spotřebitelů v timesharové produkty zajištění práva odstoupit od smlouvy znemožnění obcházení právní úpravy zjednodušení dohledu vyšší náklady timesharových zvýšení administrativní zátěže nepříliš pravděpodobné zdražení služeb povinnost dozorovat nově stanovené povinnosti podnikatelů PŘEDSMLUVNÍ INFORMACE Současná právní úprava obsahuje seznam podstatných náleţitostí smlouvy. Stejně tak je zakotven poţadavek na předsmluvní informace. Předsmluvní informace jsou povaţovány za základní prvek ochrany spotřebitelů v této oblasti vzhledem ke sloţitosti sluţeb a značných finančních závazků zúčastněných spotřebitelů. U sluţeb, které v současné době nespadají do oblasti působnosti české právní úpravy, neexistuje konkrétní povinnost na straně podnikatele, aby předsmluvní informace spotřebitelům poskytl. Výsledkem je, ţe spotřebitelé jsou jednáním prezentujících často uváděni v omyl, vstupují do závazkového vztahu bez dostatečných informací, nebo pochopení toho, co si kupují. Mnohdy také spotřebitelům chybí podstatné informace, popřípadě jsou poskytnuty nejasně a nesrozumitelně. Příkladem jsou například informace o nepřiměřených poplatcích za 16

17 údrţbu nebo jejich navýšení na nepřiměřenou výši po počátečním období. Dále to mohou být informace o podmínkách, jak jsou letoviska spravována. timesharových vyšší důvěra spotřebitelů v timesharové produkty větší transparentnost nabídky jednotlivých poskytovatelů zvýhodnění poctivých poskytovatelů větší transparentnost nabídky jednotlivých poskytovatelů možnost lépe porovnat nabídky lepší informovanost možnost lépe zvážit uzavření smlouvy vyšší náklady timesharových vyšší administrativní zátěž povinnost dozorovat nově stanovené povinnosti poskytovatelů INFORMACE V REKLAMĚ A PŘI PRODEJNÍCH AKCÍCH Odkaz na předsmluvní informace v reklamě Vzhledem k negativním zkušenostem spotřebitelů, kteří si často pod vlivem nátlakových prodejních praktik zakoupili sluţbu, aniţ by byla řádně specifikována, je nyní povinností obchodníka i v reklamě informovat spotřebitele o existenci předsmluvních informací a dále uvést, kde jsou tyto informace spotřebiteli k dispozici. timesharových větší transparentnost nabídky jednotlivých poskytovatelů zvýhodnění poctivých poskytovatelů větší transparentnost nabídky jednotlivých poskytovatelů možnost lépe porovnat nabídky lepší informovanost možnost lépe zvážit uzavření smlouvy vyšší náklady na propagaci timesharových vyšší administrativní zátěž povinnost dozorovat nově stanovené povinnosti poskytovatelů Obchodní účel a povaha prodejní nebo propagační akce V praxi jsou velmi časté případy, kdy poskytovatelé timesharových spotřebitelům prezentovali jednotlivé produkty coby výhru v loterii. Častý je zejména prodej 17

18 dočasného uţívání ubytovacího zařízení, kdy je dočasné uţívání ubytovacího zařízení vydáváno za cenu v soutěţi s tím, ţe spotřebitel, zejména důchodce, vyhrál letní dovolenou. Z předváděcí akce pak není zřejmé, ţe se jedná o prodejní akci a převáţně senioři, kteří se stávají smluvní stranou nejčastěji, pravou povahu prodejní akce neodhalí. Na základě těchto skutečností musí poskytovatel na pozvánce zřetelně uvést obchodní účel a povahu dané akce, jsou-li timesharové produkty prodávány spotřebiteli osobně v rámci propagační nebo prodejní akce. Jednoznačně pak musí být vţdy uveden obchodní účel dané akce. timesharových větší transparentnost nabídky jednotlivých poskytovatelů zvýhodnění poctivých poskytovatelů větší transparentnost nabídky jednotlivých poskytovatelů možnost lépe porovnat nabídky lepší informovanost možnost lépe zvážit uzavření smlouvy vyšší náklady při propagaci a nabízení timesharových vyšší administrativní zátěž povinnost dozorovat nově stanovené povinnosti poskytovatelů Předsmluvní informace během prodejní nebo propagační akce Z praxe jsou známy případy, kdy je spotřebiteli prezentováno letovisko, které pak ale není shodné jako to, ve kterém si spotřebitel kupuje právo na dočasné uţívání ubytovacího zařízení. V důsledku nátlakových prodejních technik, které jsou při prezentaci pouţívány, by spotřebiteli mělo být umoţněno si kdykoliv během prodejní nebo propagační akce projít předsmluvní informace a ověřit si tak obsah nabídky. timesharových větší transparentnost nabídky jednotlivých poskytovatelů zvýhodnění poctivých poskytovatelů lepší informovanost možnost lépe zvážit uzavření smlouvy vyšší ochrana spotřebitele před nátlakovými formami prodeje vyšší administrativní zátěž timesharových povinnost dozorovat nově stanovené povinnosti poskytovatelů 18

19 Zákaz nabízení nebo propagace dočasného uţívání ubytovacího zařízení nebo dlouhodobého rekreačního produktu coby investice. Dočasné uţívání ubytovacího zařízení nebo dlouhodobý rekreační produkt nesmějí být nabízeny ani propagovány jako investice. Tento zákaz má zabránit tomu, aby spotřebitelé nebyli klamáni tak, jako v minulosti, kdy dočasné uţívání ubytovacího zařízení bylo nabízeno nebo inzerováno jako investice. Spotřebitelům pak bylo uváděno, ţe při koupi sluţby v hodnotě desítek tisíc korun dojde ke znásobení hodnoty a vloţená částka se násobně zhodnotí. Vzhledem k nepříliš fungujícímu trhu se znovu prodávaným uţíváním ubytovacího zařízení nebo dlouhodobého rekreačního produktu však ke zhodnocení nedošlo. timesharových z trhu budou vytěsněni nepoctiví poskytovatelé vyšší důvěra spotřebitelů v timesharové produkty vyšší míra ochrany získání informací o charakteru služby postavených na reálném základě timesharových povinnost dozorovat nově stanovené povinnosti poskytovatelů PODSTATNÉ NÁLEŢITOSTI SMLUV Podstatnými náleţitostmi i nadále musí být určení smluvních stran, stejně jako přesný popis sluţby. Nicméně vzhledem k praxi, kdy poskytovatelé dlouhodobých rekreačních a dočasného uţívání ubytovacího zařízení řádně neuváděli konkrétní letovisko nebo kvalitu ubytování, je nově stanoveno, jaké detaily musí být ve smlouvě uvedeny. S ubytovacími kapacitami pak souvisí další sluţby, jako například dodávky elektřiny, údrţba, odvoz odpadu a další. Tyto sluţby jsou v některých případech hrazeny separátně. Obdobně lze uvést, ţe poskytovatelé timesharových často neposkytovali informace o celkovém finančním závazku spotřebitele, ať uţ šlo o výši plateb nebo o jejich četnost. Ve smlouvách, na základě kterých se spotřebitel účastnil výměnného systému, v drtivém mnoţství případů chyběla jakákoliv informace o poplatku za účast a o dalším poplatku za kaţdou uskutečněnou výměnu. Mezi podstatné náleţitosti se nově řadí i formulář pro vykonání práva na odstoupení od smlouvy. 19

20 timesharových timesharových jednoznačné stanovení závazků spotřebitele přehlednost nabízených služeb jednoduché užívání formulářů v jazycích všech členských států EU jednoznačné stanovení závazků spotřebitele jednodušší porovnání nabídek jednotlivých podnikatelů vyšší náklady na vypracování smluv možné zdražení timesharových vyšší administrativní zátěž ZÁKAZ PLATBY JAKÝCHKOLIV ZÁLOH ČI PLATBY CENY BĚHEM LHŮTY PRO ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY Současná právní úprava zakazuje podnikateli poţadovat po spotřebiteli jakékoli platby před uzavřením smlouvy ani po dobu, po kterou můţe spotřebitel uplatnit právo na odstoupení od smlouvy. Toto se však vztahuje pouze na uţívání budovy nebo její části na časový úsek. Toto ustanovení vycházelo ze směrnice 94/47/ES a provedly jej všechny členské státy Evropské unie. Nicméně stejný obsah nezabránil odlišnému výkladu. Odlišný výklad tak vede k rozdílům ve vnitrostátních právních předpisech, pokud jde o situaci, kdy je ochranná lhůta prodlouţena. V některých členských státech se zákaz vztahuje pouze na běţné ochranné lhůty (10 dní). V některých státech se navíc předpokládá, ţe zákaz platí pouze pro prodejce, nikoliv pro například zprostředkovatele. Zástupci společností, které prodávají uţívání budovy nebo její části na časový úsek, prosazují zrušení tohoto zákazu plateb a argumentují, ţe dochází ke zvýšení administrativní zátěţe. Tvrdí, ţe takové ustanovení odrazuje mezinárodní hotelové řetězce od investic do tohoto odvětví a ţe jsou naopak vytvářeny takové typy sluţeb, aby obcházely současnou právní úpravu. Dále se domnívají, ţe sloţení zálohy nebo celé výše ceny povede k menšímu mnoţství odstoupení od smlouvy a spotřebitel bude mít větší motivaci být vázán uzavřenou smlouvou. To pak pomůţe podnikatelům lépe plánovat své podnikatelské aktivity bez spotřebitelů, kteří od smlouvy odstoupí. Alternativou k zákazu plateb by mělo být vytvoření mechanismu úschovy třetí stranou tak, aby byly chráněny spotřebitelovy finance. Jiné zúčastněné strany uváděly, ţe uvolnění zákazu zálohových plateb by v praxi omezilo právo na odstoupení od smlouvy. Poskytnutá platba by byla obtíţně vymahatelná. Pro spotřebitele by to znamenalo projít procesním řízením typicky v jiném neţ domovském státě spotřebitele. Jako překáţky se pak jeví neznalost jazyka, právního prostředí apod. Získání uhrazených zálohových plateb zpět je prakticky nemoţné v případě nepoctivých obchodníků. Navíc by pro spotřebitele bylo velmi obtíţné, ne-li nemoţné, zjistit, ţe třetí osoba je skutečně nezávislá na poskytovateli uţívání budovy nebo její části na časový 20

21 úsek. Stejný mechanismus pro třetí stranu by pak musel být zaveden v celé EU (např. v některých členských státech by mohly být zavedeny mechanismy umoţňující platby prostřednictvím notáře, jiné prostřednictvím finančních institucí, a tak dále). Spotřebitelské organizace po celou dobu zastávaly názor, ţe zákaz jakýchkoli plateb je účinným způsobem, jak umoţnit spotřebiteli uplatnit své právo na odstoupení od smlouvy. Z jejich úhlu pohledu se domnívají, ţe při platbách záloh do úschovy by odstoupení bylo pro spotřebitele obtíţnější. Spotřebitel by se mohl rozhodnout neodstoupit nikoli proto, ţe je přesvědčen o kvalitě prodávané sluţby, ale kvůli papírování a procesním postupům, které by musel projít, aby své peníze získal zpět. Zákaz plateb představuje jasné pravidlo, snadno srozumitelné pro spotřebitele, zatímco v případě alternativy, jako umoţnění hrazení plateb do úschovy třetí straně, by bylo pro uţivatele obtíţné posoudit, zda třetí osoba je spolehlivou a jedná nezávisle na poskytovateli. timesharových timesharových vytěsnění nepoctivých podnikatelů z trhu zajištění spotřebitelova práva na odstoupení od smlouvy lepší ochrana finančních prostředků spotřebitele problematické cash flow možné zdražení timesharových Z výše uvedených důvodů je zachován zákaz všech plateb v průběhu lhůty k odstoupení. Zachování zákazu reaguje na přesvědčivé důkazy, ţe spotřebitelé potřebují období pro zváţení, zda chtějí být nadále zavázáni smlouvou, kterou v drtivé většině případů nechtěli nikdy uzavřít. Povaha těchto sluţeb, často prodávaných pomocí nátlakových prodejních technik, odůvodňuje úroveň ochrany spotřebitele vhodné v daném kontextu. Zákaz je upřesněn v nové právní úpravě tak, aby zajistil, ţe všechny druhy plateb obchodníkovi nebo jiné třetí osobě jsou zakázány a ţe zákaz platí nejen pro normální období pro odstoupení od smlouvy, ale také je-li lhůta prodlouţena, protoţe ne všechny poţadované náleţitosti jsou ve smlouvě obsaţeny. 21

22 II. Diskrece JAZYK NEMOVITOSTI I. Varianta První variantou je ponechat na podnikateli, zda smlouvu nechá přeloţit do úředního překladu jazyka státu, ve kterém se nachází nemovitost. V některých členských státech Evropského společenství se některá práva, která vznikají na základě timesharových smluv zapisují do katastru nemovitostí. Danému katastru nemovitostí je pak nutné předloţit smlouvu v jazyce daného státu. Vzhledem k tomu, ţe nelze předpokládat, ţe by poskytovatelé timesharových sami zajišťovali překlady smluv, musel by si takový překlad zajistit spotřebitel sám. Tuto variantu nikdo z konzultovaných míst nepodpořil. timesharových žádná dodatečná administrativní zátěž timesharových vyšší administrativní zátěž u dlouhých všeobecných obchodních podmínek lze očekávat vysokou dodatečnou finanční zátěž spotřebitele pravděpodobně složitější správní řízení II. Varianta Druhou variantou je určit, ţe v případech, kdy se jazyk smlouvy liší od jazyka členského státu Evropské unie, na jehoţ území se nachází nemovitost, ke které se vztahuje smlouva, musí dodavatel poskytnout spotřebiteli úřední překlad textu smlouvy do tohoto jazyka. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o formulářové smlouvy, bude zajištění překladu nepochybně jednodušší pro poskytovatele neţ pro spotřebitele. Totéţ platí i pro všeobecné obchodní podmínky, u kterých nedochází k ţádné změně, a proto poskytovateli postačí nechat si všeobecné obchodní podmínky přeloţit na počátku svého podnikání v České republice. Obdobná právní úprava navíc jiţ existuje v ustanovení 65 občanského zákoníka pro smlouvy o uţívání budovy nebo její části na časový úsek. Tuto variantu podpořily i všechny konzultované subjekty. 22

23 timesharových posílení právní jistoty v důsledku stálosti českého právního řádu nižší administrativní zátěž lepší ochrana oprávněných zájmů spotřebitele vzhledem ke snazšímu vkládání do katastru nemovitostí jednodušší správní řízení timesharových vyšší administrativní zátěž, avšak nijak významná. IMPLEMENTACE A VYNUCOVÁNÍ I. Varianta V článku 6 a článku 15 směrnice stanoví povinnost zavést vhodné, a tedy účinné sankce ve vztahu k povinnostem uloţeným poskytovatelům timesharu, které jsou stanoveny směrnicí. Článek 6 směrnice směřuje k ukládání sankcí za neposkytnutí předsmluvních informací, potaţmo za podstatné náleţitosti smlouvy vzhledem k tomu, ţe předsmluvní informace se stávají součástí smlouvy. V tomto případě nelze coby sankci za nedodrţení všech podstatných náleţitostí konstatovat neplatnost smlouvy, neboť by se tak negovalo směrnicí předpokládané sankční odstoupení od smlouvy. V článku 15 směrnice je pak uloţeno zavést vhodné sankce za porušení právních povinností ze strany obchodníka. Na základě této skutečnosti dotazované subjekty vyjádřily názor, ţe ţádná vhodná soukromoprávní sankce není k dispozici. Nepřijetí veřejnoprávní ani soukromoprávní sankce by pak znamenalo, ţe by směrnice nebyla řádně transponována. timesharových nižší administrativní zátěž 23

24 timesharových znevýhodnění poskytovatelů, kteří řádně plní své závazky neexistence odrazujících sankcí netransponování části směrnice II. Varianta Vzhledem k tomu, ţe ţádná vhodná soukromoprávní sankce není k dispozici, je nutné přistoupit k veřejnoprávní sankci. Například dle názoru ČOI lze jednoznačně doporučit zavedení veřejnoprávní sankce s ohledem na jejich preventivní funkci. Podporu zavedení veřejnoprávních sankcí vyjádřily všechny dotazované subjekty. Na základě výše uvedeného bude přistoupeno k zavedení veřejnoprávního dozoru. Dozor nad poskytovateli timesharových pak bude vykonávat Česká obchodní inspekce. zvýhodnění poctivých poskytovatelů timesharových posílení ochrany spotřebitele v důsledku preventivního charakteru veřejnoprávních sankcí zajištění práv spotřebitele, která vyplývají ze zákona timesharových povinnost dozorovat povinnosti nově stanovené zákonem 24

25 4. KONTAKTY A PROHLÁŠENÍ O SCHVÁLENÍ RIA Kontaktní osoby: Ing. Josef Trţický, vedoucí oddělení spotřebitelské legislativy, odbor technické harmonizace a spotřebitele, Ministerstvo průmyslu a obchodu, trzicky@mpo.cz, tel.: Mgr. Lucie Wachtlová, referent oddělení spotřebitelské legislativy, odbor technické harmonizace a spotřebitele, Ministerstvo průmyslu a obchodu, wachtlova@mpo.cz, tel.: Schválil: Mgr. Karel Machotka, ředitel sekce podnikání, Ministerstvo průmyslu a obchodu, machotka@mpo.cz 25