Znalosti laické veřejnosti o příznacích a první pomoci při otravách houbami

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství Jitka Jašková Znalosti laické veřejnosti o příznacích a první pomoci při otravách houbami Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Alena Pospíšilová Brno 2011

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením garanta a všechny použité prameny jsem uvedla v seznamu literatury. V Brně dne:.... Jitka Jašková

3 PODĚKOVÁNÍ Děkuji Mgr. Aleně Pospíšilové za odborné vedení bakalářské práce, poskytnutí cenných rad a za přívětivé jednání. Rovněž bych chtěla poděkovat všem respondentům za spolupráci při dotazníkovém šetření.

4 OBSAH ÚVOD HOUBY Taxonomie Stavba Rozmnožování Způsob života MYKOLOGIE Mykologické znaky hub JEDOVATÉ HOUBY Záměny hub HOUBOVÉ OTRAVY Typy houbových otrav Pravé otravy Druhotné otravy Nepravé otravy PRVNÍ POMOC Anamnéza Klinické vyšetření Odběr materiálu pro toxikologické vyšetření Eliminace jedu Poloha postiženého Transport PREVENCE HOUBOVÝCH OTRAV FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ZNALOST HUB A HOUBOVÝCH OTRAV FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ POSKYTOVÁNÍ PRVNÍ POMOCI CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY CHARAKTERISTIKA A METODIKA ŠETŘENÍ

5 11 ANALÝZA VÝSLEDKŮ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ Charakteristika respondentů Analýza výsledků znalostních položek OVĚŘENÍ OČEKÁVANÝCH VÝSLEDKŮ DISKUSE NÁVRH NA ŘEŠENÍ PROBLÉMU...91 ZÁVĚR...93 ANOTACE...95 ANOTATION...96 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...97 SEZNAM ZKRATEK SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH

6 ÚVOD "Houby představují početnou a velmi různorodou skupinu organismů, které se odlišují od rostlin i od živočichů." 1 Jsou nedílnou součástí mnoha ekosystémů, které by bez jejich přispění nebyly schopny přežít. V žádném, ani velmi zastíněném lese houby nechybějí. Jelikož neobsahují listovou zeleň (chlorofyl) a vyživují se ústrojnými látkami z jiných organismů, nejsou na množství světla tolik vázané jako zelené rostliny, u kterých probíhá fotosyntéza. 2 Proto se lidé s houbami odpradávna setkávali na nejrůznějších místech prostředí, ve kterém žili a naučili se je používat jako součást stravy. Staří Egypťané i Římané a stejně i národy Dálného východu si vážili hub a uměli z nich připravovat jídla ceněná při slavnostních hostinách. V mnoha zemích houby tvořily značný podíl v stravě venkovských lidí, někdy dokonce prodej čerstvých nebo sušených hub představoval významný zdroj obživy. Rovněž pro slovanské národy byly houby důležitou surovinou. 3 Houbaření má v České republice dlouholetou tradici a jeho obliba neklesá. Sběr hub se stal téměř národním koníčkem, kterému se v letních a podzimních měsících věnují miliony lidí. Je samozřejmé, že se v našich lesích pohybuje množství studovaných mykologů a v této oblasti vzdělaných a zkušených houbařů, převahu však tvoří houbaři amatéři, kteří především mohou vlivem neznalosti či nerozvážnosti podcenit jednu významnou vlastnost některých hub, totiž jejich toxicitu. Protože otravy houbami představují jedny z nejzávažnějších alimentárním intoxikací, rozhodla jsem se svoji bakalářskou práci věnovat právě tomuto tématu. Dalším, prakticky orientovaným, motivem pro výběr byly vlastní poznatky nabyté v rodině a blízkém okolí, kdy se mnohokrát projevily nedostatečné znalosti nejen druhů sbíraných hub, ale i jejich možných účinků při požití. Zejména z tohoto důvodů jsem jako cílovou skupinu výzkumu zvolila laickou populaci. V úvodu teoretické části práce jsem se zaměřila na charakteristiku biologických poznatků o houbách, na jejich taxonomické zařazení, popis mykologických znaků KOL. AUTORŮ. Rostliny a živočichové, školní encyklopedie pro mládež, s. 10 Srov. ANDĚRA, M. Encyklopedie naší přírody, s. 50 Srov. SMOTLACHA, F. Atlas tržních a jedovatých hub, s. 9 6

7 nezbytných pro určování druhů a nastínění problematiky jedovatých hub. Podrobněji jsem následně popsala jednotlivé typy houbových otrav. Další kapitoly jsem věnovala postupům laické první pomoci. V závěru teoretické části zmiňuji nejdůležitější zásady prevence otrav hubami a faktory, které ovlivňují povědomí laické veřejnosti o houbových otravách a poskytování první pomoci. Empirická část práce mapuje konkrétní znalosti veřejnosti o vybraných druzích hub, projevech a průběhu otrav a o doporučených postupech první pomoci při podezření na intoxikaci. 7

8 TEORETICKÁ ČÁST 1 HOUBY Houby (fungi, mycetalia) jsou nejpočetnější a nejvýznamnější skupina eukaryotních heterotrofních organismů. 4 Celkový počet druhů hub na Zemi dodnes není jasný, jednotlivé prameny se značně liší. Běžně je uváděno kolem popsaných druhů hub, přičemž se odhaduje existence až 1,5 milionů druhů. 5 Houby osídlily všechny kontinenty zeměkoule a jsou schopny přežít prakticky v jakémkoliv prostředí: v půdě, ve vzduchu i ve sladkých a slaných vodách. Některé druhy, zejména zástupci mikromycet, přežívají i na rostlinách a živočiších, včetně člověka. Jejich význam pro člověka je obrovský, a to jak v kladném, tak i v záporném smyslu. Mezi houbami najdeme jedlé druhy, dále druhy použitelné v biotechnologiích při výrobě potravin, antibiotik i dalších významných látek, stejně jako druhy způsobující vážná onemocnění rostlin, živočichů i člověka a rovněž houby produkující toxiny. 6 Z pohledu evoluce se jedná o velmi staré organismy. Paleontologické nálezy dokládají původ vřeckovýtrusných hub ze siluru a stopkovýtrusných z devonu (prvohory mil. let) 7 Avšak první primitivní houby pochází zřejmě již ze starohor ( mil. let). Vyvinuly se pravděpodobně z předchůdců prvoků jako samostatná vývojová větev paralelní k živočichům. 8 Nejvýznamnějším posunem v rozvoji hub byl vznik pevné buněčné stěny. Ještě donedávna byly houby zařazovány do říše rostlin, avšak novými poznatky byly vyčleněny do samostatné říše Fungi. Nejnovější vědecké objevy ze studia eukaryotních organismů houby zařazují, společně s živočichy, do nové říše zvané Opisthokonta. Od rostlin se houby odlišují jak vnějším vzhledem, stavbou těla a chemickým složením, tak i způsobem života Srov. KALINA, T., VÁŇA, J. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii, s. 229 Srov. KALINA, T., VÁŇA, J. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii, s. 236 Srov. KALINA, T., VÁŇA, J. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii, s. 236 Srov. JELÍNEK, J., ZICHÁČEK, V. Biologie pro gymnázia, s. 57 JELÍNEK, J., ZICHÁČEK, V. Biologie pro gymnázia, s. 57 Srov. SMOTLACHA, F. Atlas tržních a jedovatých hub, s. 9 8

9 1.1 Taxonomie Říše hub je velmi rozsáhlá a zahrnuje množství organismů od primitivních jednobuněčných po vyspělé mnohobuněčné. Podle taxonomického členění jsou houby rozdělovány do několika oddílů: oddělení, třída, řád, čeleď, rod a druh. Říše Fungi je reprezentována pěti odděleními Chytridiomycota (např. rakovinovec bramborový), Glomeromycota, Zygomycota (např. plíseň hlavičková), Ascomycota (vřeckovýtrusné) a Basidiomycota (stopkovýtrusné), přičemž poslední tři zahrnujeme do společné skupiny Eumycota (tzv. vlastní houby). Některé prameny uvádějí 5 oddělení a to z důvodu rozdílných názorů, zda oddělení Microsporidiomycota náleží mezi houby, nebo do říše prvoků V běžné odborné terminologii se houby dále vymezují termíny makromycety, tj. houby tvořící plodnice (např. hřiby, muchomůrky, holubinky apod.), a mikromycety, tj. mikroskopické houby. Ty se rozdělují na kvasinky (např. Candida), které většinou netvoří vlákna, a vláknité mikroskopické houby (např. Aspergillus) Srov. KALINA, T., VÁŇA, J. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii, s. 236 Srov. Systém hub a houbových organismů. Studijní materiály. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie [online] < [citováno ] Srov. HERINK, J., RYCHLÍK, I., PELCLOVÁ, D. Toxické poškození ledvin houbami, s. 14 9

10 1.2 Stavba Základními stavebními látkami buněčné stěny hub jsou chitin a β-glukan. Zásobními látkami jsou, podobně jako u živočichů, glykogen a lipidy. Z potravinářského hlediska se houby přiřazují k zelenině, mají však více bílkovin. Tělo hub je tvořeno stélkou, která může být buď jednobuněčná nebo vícebuněčná. Stélka mnohobuněčných hub vytváří stovky vláken zvaných hyfy. Tyto struktury jsou u primitivních hub jednoduché, zatímco u dokonalejších jsou větvené. 13 Hyfy jsou obvykle propleteny do spleti, která se nazývá podhoubí (mycelium) a prorůstá půdou nebo rostlinou či živočichem, na kterém houba roste. 14 U vyšších hub se hyfy spojují v houbová pletiva a vytvářejí plodnice. Hyfy nižších hub plodnice netvoří. Spojují se pouze v podhoubí, které vytváří povlaky typické pro plísně či kvasinky. Houbařsky cenné jsou právě plodnice vyšších hub jejichž dolní část se nazývá třeň a horní rozšířená část klobouk Rozmnožování Houby se rozmnožují jednak pohlavně (tvorbou a spájením pohlavních spór), jednak nepohlavně (tvorbou vegetativních spór a rozrůstáním a rozpadem hyf). Spory tedy představují dominantní způsob rozmnožování. Mohou být jak pohlavní, tak nepohlavní. 16 Typ rozmnožování závisí na vyspělosti houby a je tedy kritériem pro zařazení do taxonomického stromu. Nepohlavní rozmnožování je typické především pro parazitické houby a má význam pro rozšíření druhu. Existuje více možností nepohlavního rozmnožování. Nejjednodušším způsobem je fragmentace vláknité stélky na dvě části Srov. KOL. AUTORŮ. Odmaturuj z biologie, s. 77 Srov. FARNDON, J. Školní encyklopedie, s. 66 Srov. Houby: Wikipedia otevřená encyklopedie [online] < [citováno ] Srov. Rozmnožování mikroorganismů. Studijní materiály. Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí [online] < [citováno ] 10

11 Druhým typem je pučení, tzn. růst dceřinné buňky z buňky mateřské (např. u kvasinek). Jiné druhy hub se množí pomocí nepohlavních výtrusů, které se tvoří ve výtrusnicích nebo na povrchu houbových vláken. Pohlavní rozmnožování probíhá zpravidla jednou v roce, kdy vznikají odolné formy spor přečkávající nepříznivé podmínky. Je běžným způsobem rozmnožování většiny hub. Dochází ke splývání buněčných jader a k meiotickému dělení. Touto cestou jsou v plodnicích vytvořeny pohlavní výtrusy Výtrusy se tvoří v ohromném množství. Například lupenaté houby vytvářejí na plodnici střední velikosti v době plného rozvoje milionů výtrusů každou hodinu. 19 Mycelium hub je rovněž schopno přežít v půdě za příznivých podmínek až sto let a pak teprve dát vzniknout plodnicím Způsob života Poslání hub v přírodě je nenahraditelné. Převážná většina jsou saprofyté - rozkládají odumřelou organickou hmotu (spadlé listí, trouchnivějící dřevo, odumřelé rostliny nebo uhynulé živočichy) a tím se uplatňují v koloběhu živin v biosféře. Podílejí se na tvorbě humusu. Jiné houby získávají živiny paraziticky z živých organismů. Nebezpečnými cizopasníky jsou dřevokazné houby, které mohou napadat živé, i když různými vlivy oslabené stromy. Uvedeným způsobem se živí např. václavka obecná nebo choroš oříš. Poslední skupinou jsou tzv. symbionty, které žijí ve vzájemné spolupráci s fotosyntetizujícími rostlinami. Tyto houby spojují své podhoubí (mycelium) s kořeny rostlin a získávají od nich organické látky. Na oplátku poskytují vodu a minerální látky. Takové soužití se nazývá mykorhiza Srov. Houby: Wikipedia otevřená encyklopedie [online] < [citováno ] Srov. KOL. AUTORŮ. Odmaturuj z biologie, s. 77 Srov. GARNWEIDNER, E. Houby, s. 238 Srov. GARNWEIDNER, E. Houby, s. 238 Srov. JELÍNEK, J., ZICHÁČEK, V. Biologie pro gymnázia, s. 57 Srov. KOL. AUTORŮ. Odmaturuj z biologie, s

12 2 MYKOLOGIE Zprávy o jedlých a jedovatých houbách známe již od antických dob, kdy však byly považovány za výpary z vlhké země a nehodily se do představ tehdejších přírodovědců. Až v roce 1710 objevil italský učenec Petr Antonín Micheli výtrusy hub a tím klíč k jejich rozmnožování. Ani významný švédský vědec Karl Linné se však houbami příliš nezabýval. Teprve Eliáš Fries jako první přírodovědec začal houby podrobně studovat a jeho dílo Systema mycologicum z roku 1821 platí dodnes jako základ nauky o houbách mykologie. 23 Mykologie je věda zabývající se studiem hub, jejich genetických a biochemických vlastností, využití v lékařství a potravinářství, otravami a nemocemi jimi způsobenými. 24 K přesnému určení druhů hub mnohdy nestačí pouze znalost vnějších znaků, proto se dnes uplatňují rozličné biochemické analytické metody s použitím činidel a barviv. Přesto je i praktická mykologie houbaření, velmi rozšířená i v laické společnosti. Odhaduje se, že v České republice žije až 5 milionů houbařů, tzn., že příležitostně houby sbírá každý druhý občan. Houbaření je běžné především u slovanských národů, zejména Čechů, Slováků a Rusů. Poměrně často sbírají i Poláci, Ukrajinci, Bělorusové, Slovinci nebo Lužičtí Srbové. Značná obliba hub mezi obyvateli střední a východní Evropy pochází z dob, kdy se slovanské kmeny schovávaly v lesích před nájezdníky z východu. Houby se tak staly nezbytnou součástí jejich stravy. Rovněž u národů románských (Francouzi, Italové) jsou houby velmi populární. 25 U Románů jde však spíše o samotnou konzumaci, nežli o sběr a přednost mají uměle pěstované žampiony či lanýže. Mimo Evropu jsou houby sbírány zejména v Japonsku a Číně Srov. GARNWEIDNER, E. Houby, s. 236 Mykologie: Wikipedia otevřená encyklopedie [online] < [citováno ] Srov. ŠRÁMOVÁ, H., BENEŠ, Č., HLAVÁČEK, J. Medicína volného času, s

13 2.1 Mykologické znaky hub Pro účely konzumace se využívají houby postavené na vyšších příčkách taxonomie, tzv. sbíratelné houby. Jsou to některé houby oddělení Ascomycota (např. smrž obecný, ucháč obecný, lanýž černý) a především zástupci oddělení Basidiomycota, tzv. kloboukaté houby, které obsahují podzemní podhoubí a nadzemní plodnici složenou z třeně a klobouku. Právě správné posouzení znaků plodnic je nezbytné pro bezpečný sběr. Na plodnicích vyšších hub (makromycet) sledujeme morfologické znaky rozlišitelné pouhými smysly, především zrakem. Můžeme tak posuzovat typ plodnice, tvar i povrch klobouku a třeně, výšku i tvar trubek, lupenů či ostnů (na průřezu plodnice), jejich hustotu, barvu apod. 26 (viz. obr. 1) Obr. 1 Popis houby 27 Podmínkou pro spolehlivé určování hub podle makroskopických znaků jsou celé, dobře vyvinuté a nepoškozené plodnice s úplným zakončením třeně. 28 Plodnice vyšších hub mohou být kloboukaté nebo bez klobouku. Klobouk může mít různý tvar: kulovitý, vejčitý, kuželovitý, plochý apod. Na jeho spodní straně jsou buď trubky, lupeny nebo ostny. Velikost klobouku se u jednotlivých druhů liší Srov. SMOTLACHA, F. Atlas tržních a jedovatých hub, s. 17 Popis houby. The Visual Dictionary [online] < [citováno ] Srov. SMOTLACHA, M., ERHARTOVI M. a J. Kapesní atlas hub, s

14 Sledujeme též charakter povrchu klobouku a jeho barvu. Klobouk může být hladký nebo hrbolatý, matný, lesklý, suchý nebo slizký, se zbytky plachetky nebo bez nich. Barva klobouku i rourek či lupenů je často velmi proměnlivá a závisí na podmínkách v místě růstu, kvalitě půdy, vlhkosti, počasí apod. Na třeni sledujeme především jeho velikost, tvar, povrch a barvu. 29 Povrch může být hladký nebo se zbytky plachetky, která je u některých druhů hub (např. muchomůrky) zřetelná během vývoje plodnice. Celková plachetka v mládí obaluje celou plodnici. Růstem se roztrhne a na klobouku a bázi třeně zanechává zbytky (tj. vločky na klobouku a kalich). Částečná plachetka spojuje okraj klobouku s třeněm a při roztržení zanechává prsten. 30 Jako dílčí určovací znak slouží i houbové vůně a pachy. Některé jsou pronikavější u čerstvých hub, jiné naopak vynikají u hub sušených. U jednotlivých druhů jsou však stálé. V popisech hub se tak setkáváme s mnoha typickými vůněmi, např. ovocnou, anýzovou, hořkomandlovou, ředkvičkovou, moučnou, nebo s nepříjemnými pachy, např. slanečkovým, zápašným, amoniakálním, nitrózním, karbolovým či hnilobným. Stejně dobrým poznávacím znakem je i chuť hub, kterou tvoří vhodné seskupení látek a určité silice. Zpravidla se chuť označuje jako houbově příjemná, mírná, hořká, trpká, palčivá nebo kořenná. Většina jedovatých hub má však nevýraznou nebo dokonce příjemnou chuť Srov. SMOTLACHA, F. Atlas tržních a jedovatých hub, s. 23 Srov. SMOTLACHA, F. Atlas tržních a jedovatých hub, s. 25 Srov. SMOTLACHA, M., ERHARTOVI M. a J. Kapesní atlas hub, s

15 3 JEDOVATÉ HOUBY Jedovatých hub schopných vyvolat vážné až smrtelné otravy je ve srovnání s houbami jedlými či neškodnými relativně málo. Na území České republiky roste přes 100 druhů jedovatých hub, z toho smrtelně jedovatých je něco přes 10 druhů. Jako nejnebezpečnější je uváděna muchomůrka zelená, která je považována za druhou nejjedovatější houbu na světě. Vůbec nejjedovatější houbou je Galerina sulciceps rostoucí běžně na Jávě, jejíž obsah toxinů amanitinů je 3-5krát větší než u muchomůrky zelené. V naší oblasti následuje po muchomůce zelené její odrůda muchomůrka bílá, dále muchomůrka jarní, muchomůrka jízlivá, muchomůrka tygrovaná, pavučinec plyšový, závojenka olovová a vláknice začervenalá. 32 Uvedený výčet obsahuje pouze nejnebezpečnější houby. V lesích však můžeme najít množství dalších druhů, které mohou, často v kombinaci s faktory prostředí a zdravotním stavem konzumenta, vyvolat závažnou otravu. Každý houbař by měl vědět, že neexistuje žádné jednoduché pravidlo jak poznat jedovatou houbu. Pouze znalost každého konkrétního druhu může dát jistotu, zda jde o houbu jedovatou či nikoliv Záměny hub Velmi častou příčinou otrav bývá záměna jedlých hub za podobné jedovaté druhy. Houbařská veřejnost by měla být seznámena s hlavními poznávacími znaky jedlých a jedovatých hub a znát i houby, které mohou být za konkrétní sbíraný druh v daném ročním období zaměněny Srov. SMOTLACHA, M., ERHARTOVI M. a J. Kapesní atlas hub, s. 19 Srov. GARNWEIDNER, E. Houby, s

16 Na jaře jsou nejčastější záměny jedovaté vláknice začervenalé za jedlé čirůvky májovky a závojenky podtrnky či sadovky. V létě jdou hlavní záměny na vrub závojence olovové, muchomůrce zelené, bílým druhům muchomůrek a muchomůrce panterové. Závojenka olovová může být při nepozornosti zaměněna za několik druhů jedlých hub. Nejvíce se jí podobá jedlá závojenka podtrnka nebo závojenka sadovka. Malé, ještě uzavřené plodnice závojenky dovedou téměř přesně napodobit velmi mladé pravé hřiby - hřib dubový a hřib smrkový. 34 Ještě vážnější důsledky mají však záměny se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou. Ta může imitovat houby vysoké postavy bedly, žampiony, jiné muchomůrky i houby se zeleným kloboukem především zelené holubinky. Při sběru jedlých pečárek (žampionů) jsou často příčinou otrav bílé faloidní, smrtelně jedovaté muchomůrky. Patří k nim odrůda muchomůrky zelené muchomůrka bílá a těmto druhům příbuzná muchomůrka jízlivá. Tyto houby se někdy zaměňují i s bedlami či jedlými muchomůrkami. Velmi nesnadné je mnohdy odlišení jedlých muchomůrek růžovky a šedivky od jedovaté muchomůrky panterové. V pozdním létě a na podzim se k již popsaným druhům připojí záměny s houbami podzimními. Nejnebezpečnější jsou opět záměny muchomůrky zelené a jejích bílých příbuzných, tentokrát nejčastěji s čirůvkami zelánkou a havelkou. Sběr sluky svrasklé je spojen s rizikem otravy jedovatými pavučinci, především pavučincem plyšovým a nádherným. Později na podzim rostou psychotoxické lysohlávky, které je možné považovat za jedlé špičky Srov. Jedovaté houby. Česká mykologická společnost [online] < [citováno ] Srov. ŠRÁMOVÁ, H., BENEŠ, Č., HLAVÁČEK, J. Medicína volného času, s

17 4 HOUBOVÉ OTRAVY Otrava houbami (mycetismus) 36 je porucha zdraví, která je způsobena požitím plodnic vyšších hub (makromycet) obsahujících různé jedovaté látky. 37 Jedovaté houby rozdělujeme do dvou hlavních skupin: jedovaté mikromycety a jedovaté makromycety. Jedovatými mikromycetami se praktická mykologie (houbaření) zabývá jen okrajově. Tyto houby (zejm. plísně) produkují toxické organické látky zvané mykotoxiny. Jedovaté makromycety představují plodnice vyšších hub obsahující takové množství jedovatých látek, které způsobí poškození zdraví průměrného zdravého člověka v množství, jež lze pozřít v jednom nebo několika houbových pokrmech. 38 Toxiny vyšších hub nazýváme houbové jedy. 39 Jsou to látky různé chemické struktury a odlišného účinku vznikající jako přímé produkty metabolismu hub. Pojem houbová otrava zahrnuje širokou škálu příznaků a následků, které jsou závislé na druhu požité houby, okolnostech, za kterých byla sbírána, množství a způsobu úpravy a rovněž na individuálních dispozicích konzumenta. Frekvence vzniku otrav houbami vykazuje sezonní charakter. Nejčastěji se objevují od srpna do října, přičemž výskyt jednotlivých typů otrav je určen obdobím růstu vyvolávajících druhů hub. Podle původu a příznaků dělí toxikologové otravy houbami do několika skupin. Předně to jsou poruchy organismu způsobené jedy plodnic jedovatých hub, tedy tzv. pravé otravy. Zvlášť řadíme případy druhotných otrav vyvolaných nedostatečnou tepelnou úpravou některých druhů anebo vznikem nespecifických toxinů až ve druhé době v houbách primárně jedlých, které však byly sebrány staré, již v pokročilejším stupni rozkladu nebo v houbách či pokrmech z hub, jež byly nevhodně skladované, zapařené či zkažené Srov. VOKURKA, M., HUGO, J. Praktický slovník medicíny, s. 294 Srov. HERINK, J., RYCHLÍK, I., PELCLOVÁ, D. Toxické poškození ledvin houbami, s. 16 Srov. ŠRÁMOVÁ, H., BENEŠ, Č., HLAVÁČEK, J. Medicína volného času, s. 82 Srov. HRDINA, V. et al. Přírodní toxiny a jedy, s. 109 Srov. ŠRÁMOVÁ, H., BENEŠ, Č., HLAVÁČEK, J. Medicína volného času, s

18 Dále rozlišujeme otravy nepravé. Jsou to otravy jedlými či neškodnými houbami, které se staly toxickými v důsledku kontaminace jedovatými látkami ze znečištěného životního prostředí, v důsledku činnosti mikroorganismů apod. Součástí jsou rovněž stavy vyvolané nesnášenlivostí hub a imunologickými reakcemi. Otravy zdánlivé jsou charakteristické často typickými projevy otravy jedovatými houbami, ale jsou jiného (např. psychického) původu. Jedná se např. o situace, kdy jedinec podlehne přesvědčení, že požil jedovatou houbu a pozoruje subjektivní i objektivní příznaky této otravy (tzv. autosugestivní otravy) Typy houbových otrav Houby jsou schopny, jako žádný jiný živý organismus, vytvářet nanejvýš komplikované organické sloučeniny. Jejich chemické složení se podstatně liší od sloučenin kulturních rostlin. 42 Některé z těchto látek způsobují poškození orgánů zažívacího traktu, především jater, ledvin a střev, jiné postihují autonomní nervový systém, ovlivňují krevní oběh či pozměňují vnímání. Projevy otravy jsou určeny mechanismem působení houbového jedu na organismus a u různých druhů hub se proto liší. Podle těchto účinků a následných projevů toxikologové rozlišují několik syndromů, jejichž charakter je dán typem jedu a jeho působením na konkrétní tkáně a orgány Pravé otravy Hepatonefrotický (faloidní) syndrom Otravy houbami tohoto typu jsou jedny z nejtěžších a s největší úmrtností. Mnohem častěji se vyskytují v určitých oblastech Evropy a Ruska než v jiných částech světa. 43 Poškození jater a ledvin vyvolávají toxiny muchomůrky zelené (viz. obr. 2) Srov. KOUKAL, M. V letní přírodě číhají zabijáci: TOXINY. 21. století [online] < [citováno ] GARNWEIDNER, E. Houby, s. 239 Srov. CHANG, A. Toxicity, Mushroom Amatoxin [online] <

19 a bílé, muchomůrky jarní, muchomůrky jízlivé, dále jedy čepičatky jehličnanové a některých malých druhů bedel. Otravy muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides), patří k nejčastějším houbovým otravám u nás. 44 Obr. 2 Muchomůrka zelená 45 Muchomůrka zelená obsahuje tři skupiny toxických látek s různými mechanismy působení: amatoxiny (α-amanitin, β-amanitin, γ-amanitin, amanin), falotoxiny (faloidin, faloin, falacidin), falolyziny. Falolyziny pravděpodobně nemají klinický význam, protože jsou termolabilní a rozkládají se v kyselém prostředí žaludku. 46 Ostatní toxiny se rychle vstřebávají v tenkém střevě a portálním oběhem se dostávají k cílovým orgánům. Faloidin se navazuje na endoplasmatické retikulum hepatocytů, degraduje cytoplasmu a způsobuje odumření buněk. Zároveň s tímto procesem amatoxiny napadají jádra hepatocytů a buněk ledvinných tubulů. 47 Toxicita faloidních hub je vysoká, letální dávka je overview> [citováno ] Srov. Jedy vyšších hub. Hepatonefrotický syndrom. Biotox [online] < [citováno ] Muchomůrka zelená. Biological Library [online] < [citováno ] Srov. ŠEVELA, K., ŠEVČÍK, P., KRAUS, R. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně, s. 225 Srov. Jedy vyšších hub. Hepatonefrotický syndrom. Biotox [online] < [citováno ] 19

20 obsažena v jedné plodnici. Jedy jsou rovněž velmi stabilní, neničí je sušení, var ani zmražení. Otrava je charakterizována čtyřmi fázemi: Počáteční latentní, asymptomatická fáze probíhá bez klinických projevů 7 13 hodin. Gastrointestinální fáze s profuzními průjmy zvracením, bolestmi břicha, křečemi a dehydratací trvá hodin. Druhá latentní fáze se značným klinickým zlepšením probíhá dalších hodin. Hepatorenální fáze se rozvíjí nejčastěji během 3 5 dnů po konzumaci, je charakterizovaná postupujícím selháním jater a ledvin. V klinickém obraze dominuje hepatomegalie, ikterus, anorexie, encefalopatie, příznaky hypoglykemie, hypokalcemie a oligurie. Komplikací může být rozvoj diseminované intravaskulární koagulace, akutní pankreatitida a poškození CNS. 48 Každá nevolnost následující delší dobu po požití hub má být raději od počátku řešena jako faloidní otrava, dokud není bezpečně prokázáno, že se o tento typ otravy nejedná. V terapii je indikován výplach žaludku, podání laxativ a opakované vysoké dávky aktivního uhlí (1g/kg těl. hmotnosti každé 2 4 hodiny). Dále korekce vodní, iontové a acidobazické nerovnováhy. Co nejdříve je nutné zahájit léčbu antidoty. 49 Nejvýznamnější je silibinin, který inhibuje vychytávání toxinu jaterní buňkou. Není-li dostupný, podává se N-acetylcystein. Efekt G-penicilinu je podle nových studií nízký. Rovněž účinek mimotělních eliminačních metod (hemodialýza, hemoperfuze, plasmaferéza aj.) nebyl v klinických studiích prokázán a proto jejich použití přichází v úvahu pouze při nedostupnosti antidot (terapeutické metody podrobněji viz. příloha č. 1, s. 112). Krajní léčebnou možností je transplantace jater, v dnešní době používaná stále častěji Srov. ŠEVELA, K., ŠEVČÍK, P., KRAU,S R. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně, s. 229 Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s. 133 Srov. HERINK, J., RYCHLÍK, I., PELCLOVÁ, D. Toxické poškození ledvin houbami, s

21 Parafaloidní (gyromitrinový) syndrom Parafaloidní otrava je ve střední Evropě způsobena druhem ucháč obecný řadícím se mezi vřeckovýtrusné houby. Ucháč obsahuje jedovatý derivát monometylhydrazinu zvaný gyromitrin. Tato látka je dobře rozpustná v horké vodě, účinkem vyšších teplot těká a částečně se i rozkládá. To znamená, že řádnou tepelnou úpravou (30 minut varu), po předchozím krátkém povaření (3 až 5 minut) a odlití tohoto odvaru se většina jedovatého gyromitrinu odstraní. 51 Obdobný efekt má i sušení. Otrava ucháčem má podobný průběh jako otrava faloidní. Je typická jarním výskytem a delší dobou latence. Podobně jako otrava faloidní je i léčena. Nefrotoxický syndrom Jedná se o otravu druhem pavučinec plyšový (viz. obr. 3), jehož hlavní toxickou látkou je orellanin. Tento jed působí selektivně na buňky ledvinných tubulů, inhibuje syntézu proteinů a vyvolává intersticiální nefritidu až tubulární nekrózu ledvinné tkáně. Obr. 3 Pavučinec plyšový ŠRÁMOVÁ, H., BENEŠ, Č., HLAVÁČEK, J. Medicína volného času, s. 86 Pavučinec plyšový. Žena [online] < [citováno ] 21

22 Intoxikace probíhá podobně jako faloidní otrava ve čtyřech fázích: Stadium první latence může trvat až 14 dní. Gastrointestinální stadium nemusí být ani zpozorováno, popř. se nerozvine vůbec. Stadium druhé latence trvá zpravidla 2 až 3 týdny. Manifestní klinické stadium akutního selhání ledvin se může objevit až po dnech po konzumaci hub. Čím kratší je období latence, tím závažnější je otrava. Podle závažnosti otravy se také rozvíjí příznaky selhání ledvin. U těžkých forem je typický dvoufázový průběh s nejdříve vyznačenou oligoanurickou a následnou polyurickou fází. V lehčích případech dochází k trojfázovému průběhu (polyurie, anurie, polyurie). Typickým příznakem orellaninové otravy je bolest v bederní krajině. Doprovodnými příznaky může být zvracení, průjmy a bolesti břicha. 53 V časné fázi otravy má význam výplach žaludku a opakované podání aktivního uhlí, dále hemodialýza a hemoperfuze. V pozdní fázi účinná léčba není možná. 54 Proděláním otravy dochází zpravidla k trvalému poškození ledvin s nutností zařazení jedince do hemodialyzačního programu, event. do čekací listiny pro transplantaci ledvin. Muskarinový syndrom Otravy jsou způsobeny houbami rodu vláknice a strmělka. Toxinem je muskarin, který vyvolává zvýšený tonus parasympatiku působením na muskarinové receptory (M-receptory uloženy v postgangliových periferních spojeních parasympatiku s příslušným orgánem a v postgangliových zakončeních sympatiku v potních žlázách). 55 Nejtoxičtějším druhem je vláknice červenající, po níž jsou známá i úmrtí. Po krátké latenci (někdy již během jídla) se objevují záchvaty pocení, slzení, salivace, koliky a průjmy, dále mióza, bradykardie, hypotenze a bronchokonstrikce s dušností. Projevem účinku na N-receptory je slabost až třes svalstva, víček, jazyka Srov. HERINK, J., RYCHLÍK, I., PELCLOVÁ, D. Toxické poškození ledvin houbami, s Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s. 135 Srov. MARTÍNKOVÁ, J. a kol. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů, s

23 a tonicko-klonické křeče při plném vědomí. Terapeuticky lze použít výplach žaludku, aktivní uhlí, atropin a další přípravky korigující jednotlivé symptomy. 56 Mykoatropinový neurotoxický syndrom Otrava druhy muchomůrka červená a muchomůrka tygrovaná (panterová) je charakterizovaná selektivním účinkem hlavních toxinů na CNS. Houby obsahují malá množství cholinu, acetylcholinu, muskarinu a muskaridinu, které se uplatňují pouze v začátku intoxikace. Hlavními toxickými látkami těchto hub je kyselina ibotenová a její metabolit muscimol. Obě látky působí jako falešné neurotransmitery. 57 Po krátké latenci 0,5 2 hodiny se objevují krátce příznaky muskarinové salivace, slzení, mióza, koliky. Rychle pak nastupují opačné příznaky anticholinergní excitace, mydriáza, zčervenání kůže, tachykardie, hypotenze, dezorientace, halucinace, střídání stavů euforie a deprese, výjimečně křeče, koma. 58 Léčba spočívá v odstranění hub z trávícího traktu, podání aktivního uhlí a laxativ. K uvolnění neuromuskulárního dráždění lze použít calcium gluconicum, při křečích diazepam. Atropin můžeme použít pouze při plně rozvinuté muskarinové reakci. Antabusový (disulfiranový) syndrom Otrava je vyvolána druhem hnojník inkoustový, jehož toxinem je coprin, působící blokádu aldehyddehydrogenázy. Inhibice enzymu zabrání průběhu druhého stupně oxidace etanolu. V prvním stupni se etanol oxiduje na acetaldehyd, další oxidace na kyselinu octovou je však účinkem coprinu znemožněna. Po požití alkoholu dochází k hromadění acetaldehydu v organismu a k vyvolání potíží typických pro odvykací stavy v léčbě alkoholismu, která využívá látku disulfiran se stejnými účinky jako coprin Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s. 134 Srov. Jedy vyšších hub. Halucinogenní syndrom. Biotox [online] < [citováno ] PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s

24 V klinickém obraze se objevuje zrudnutí obličeje, pocení, bolest hlavy, tachykardie, palpitace, parestezie, koliky, průjem, křeče až kolaps s latencí 0,5 hodiny až 5 dnů od požití hub. Podmínkou vzniku otravy je konzumace alkoholu. 59 V léčbě se využívá aktivní uhlí a korekce symptomů. Gastroenterodyspeptický syndrom Do této skupiny patří otravy houbami jejichž jedy dráždí sliznici zažívacího traktu a způsobují dyspepsie, v těžších případech až záněty. Podle oblasti výskytu syndromů lze tyto dyspepsie rozdělit na tři typy s různými původci: Gastrické - hřib satan a žampion zápašný či perličkový. Gastroenterické - pestřec obecný, jedovaté holubinky a ryzce, závojenka olovová, vmáčklá a jarní, čirůvka tygrovaná. Enterické - kuřátka sličná. 60 Za 2 4 hodiny (vzácně až 8 hodin) po konzumaci se objevuje nauzea, zvracení v krátkých intervalech, nakonec často s hlenem, krví nebo žlučí. Opakované průjmy s kolikovitými bolestmi břicha mohou vést až k těžké dehydrataci s poruchami činnosti ledvin. Přidružují se bolesti hlavy, pocení a úzkost. Léčba těchto otrav většinou nevyžaduje speciální postupy. Obvyklý je výplach žaludku, podání adsorbencií či laxativ, někdy spasmolytik a antiemetik. Nutná je korekce iontové a vodní nerovnováhy. K zotavení dochází během 2 3 dnů. 61 Obraz otravy závojenkami a čirůvkou tygrovanou se mírně liší a zpočátku připomíná otravu muchomůrkou zelenou. Nástup účinků je však mnohem dříve. Spolu s dehydratací se dostavuje demineralizace, v nejtěžších případech oběhové selhání či syndrom akutní tubulární nedostatečnosti. Otrava proběhne do 7 dnů. I přes závažně vypadající projevy je poměrně benigní, letalita činí asi 1%, přičemž smrtelný průběh hrozí především u dětí, starších pacientů a pacientů s chorobami snižujícími odolnost Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s. 132 Srov. Jedy vyšších hub. Gastroenterodyspeptický syndrom. Biotox [online] < [citováno ] Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s

25 vůči ztrátám vody a minerálních látek (např. poruchy krevního oběhu, těžší choroby ledvin apod.). 62 Psychotropní psilocybinový syndrom V plodnicích zástupců rodů lysohlávka a kropenatec jsou obsaženy psychoaktivní sloučeniny psilocin a jeho ester psilocybin. Tyto látky působí přímo v centrálním nervovém systému aktivací serotoninových receptorů a vyvolávají halucinace. Doba latence se pohybuje okolo 15 až 60 minut (výjimečně až 120). První příznaky, jako je brnění, pocit tíhy a chladu v končetinách, poruchy rovnováhy a závratě jsou postupně převáženy nastupujícími příznaky psychózy, především zrakovými i sluchovými halucinacemi, které mohou být příjemné i nepříjemné. Projevy otravy většinou trvají 6 až 12 hodin a poté odezní. Pro korekci otravy podáváme aktivní uhlí, popř. diazepam či chlorpromazin k útlumu excitace a halucinací Druhotné otravy Nejčastěji jsou vyvolány pomnožením patogenních mikroorganismů v zapařených, starých nebo nedostatečně tepelně připravených plodnicích. Mezi nejnebezpečnější mikroorganizmy patří bakterie Clostridium botulinum produkující silně toxický nervový jed botulotoxin. Požití takto kontaminované houby vyvolává celkovou toxikoinfekci (tzn., že na rozvoji infekce se podílí jak samotné bakterie, tak jejich toxiny) a zejména u dětí a starých osob může končit smrtí (úmrtnost na otravy botulotoxinem se pohybuje mezi %). 64 Ve většině případů se však Srov. Jedy vyšších hub. Gastroenterodyspeptický syndrom. Biotox [online] < [citováno ] Srov. Jedy vyšších hub. Halucinogenní syndrom. Biotox [online] < [citováno ] Srov. ANTONÍN, V. Druhotné a nepravé otravy houbami [online] < show=1&text=245> [citováno ] 25

26 druhotné otravy projevují jako gastroenteritidy s nezávažným průběhem. V klinickém obraze dominuje nevolnost, zvracení, bolesti břicha a průjem. Pro léčbu symptomů se využívá aktivní uhlí, laxativa, v těžších případech výplach žaludku. V případě dlouhodobého zvracení nebo průjmů je nutné hrazení tekutin jako prevence dehydratace Nepravé otravy Můžeme je rozdělit do dvou skupin. Primární nepravé otravy zahrnují nesnášenlivost hub a imunitní reakce organismu s některými látkami obsaženými v houbách. Nesnášenlivost hub je individuální, obvyklou příčinou je nepřítomnost enzymu trehalázy, jehož aktivita je zásadní pro štěpení disacharidu trehalózy obsaženého v mladých houbách. V lesích roste rovněž množství jedlých hub schopných vnímavé jedince senzibilizovat a zapříčinit alergické reakce. Nejznámější jsou pečárky, klouzky nebo lišky. Vzácné, ale velmi silné alergické reakce, které mohou způsobit i smrtelnou imunohemolýzu může vyvolat čechratka podvinutá. 65 Klinický obraz patologické imunoreakce je rychlý. Začátek příhody nastupuje za 1 2 hodiny (ale i po 15 minutách) po jídle, a má charakter těžkého šoku s kolikovitými bolestmi břicha, zvracením, průjmy a s cirkulačním šokem. Současně se rozvíjí DIC a alveolární edém plic s akutním respiračním selháním. Může dojít i k postižení ledvinných funkcí. Sekundární nepravé otravy jsou způsobeny jedlými či neškodnými houbami, které se staly toxickými v důsledku kontaminace jedovatými látkami ze znečištěného životního prostředí, např. těžkými kovy, pesticidy, radioaktivními látkami apod. Některé druhy hub jsou zvláště vnímavé k obsahu toxických látek v půdě či ovzduší. Jsou to běžné druhy jako pýchavka obecná, bedly, pavučince, pečárky, hřiby 65 Srov. ANTONÍN, V. Druhotné a nepravé otravy houbami [online] < show=1&text=245> [citováno ] 26

27 nebo některé čirůvky. Tyto, ale ve větší či menší míře i všechny ostatní druhy, mají schopnost koncentrovat těžké kovy (zejména olovo, rtuť, bizmut nebo kadmium). 66 Jindy dochází k otravám houbami sbíranými v místech po chemickém postřiku, zejména proti škodlivému hmyzu, buřině v lesích nebo houbovým chorobám. Tyto otravy mohou mít velmi intenzivní průběh. 67 Stavy způsobené nesnášenlivostí hub se průběhem i léčbou podobají lehčím druhotným otravám. Terapie těchto otrav se řídí všeobecnými zásadami pro léčení otrav houbami současně se zásahy nutnými při alergických reakcích (pokus o eliminaci toxinu z gastrointestinálního traktu pomocí aktivního uhlí, spasmolytika, léčba případného šoku, kortikoidy, event. antihistaminika, adrenalin). Při postižení ledvin je možné využít eliminační metody (hemodialýza, plasmaferéza, forsírovaná diuréza). Významná je rovněž dostatečná hydratace a korekce iontové nerovnováhy Srov. PACNER, M. Vybrané těžké kovy v plodnicích stopkovýtrusných hub v Krkonoších a okolí Třince, Opera Corcontica [online] < [citováno ] Srov. ANTONÍN, V. Druhotné a nepravé otravy houbami [online] < show=1&text=245> [citováno ] Srov. HERINK, J., RYCHLÍK, I., PELCLOVÁ, D. Toxické poškození ledvin houbami, s

28 5 PRVNÍ POMOC Intoxikace je závažná porucha zdraví, která může jedince ohrozit i na životě, proto je důležité ji co nejdříve diagnostikovat, postiženého řádně monitorovat a zavčas léčit. Závažnost otravy a následná prognóza je daná klinickým stavem postiženého, druhem a vstřebaným množstvím toxické látky, jejím biologickým účinkem a délkou expozice. 69 Rozhodující je rovněž věk intoxikovaného. Mortalita je větší u dětí, protože na svou tělesnou hmotnost absorbují větší dávku toxinů. 70 Vznik zdravotních potíží v souvislosti s požitím hub je nutné vždy považovat za otravu, dokud není vyloučena. 71 Významným faktorem je odlišení, zda se jedná o otravu skutečně jedovatou houbou anebo o některý typ otrav druhotných či nepravých. Toto je však často možné pouze v případě, že máme ještě k dispozici kompletní nezpracované plodnice požitých hub a můžeme jejich totožnost konzultovat s odborníkem. Mnohem častěji jsme odkázáni pouze na znalost příznaků vyvolávaných jednotlivými druhy hub. V tomto ohledu může značně přispět na pomoc Toxikologické informační středisko (TIS), které funguje na Klinice pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a umožňuje telefonické toxikologické konzultace (kontakt viz. příloha č. 2, s. 119). Laickému zachránci je schopno poskytnout potřebné informace o riziku otravy, možnostech první pomoci, nutnosti vyšetření u lékaře nebo hospitalizaci či observaci v domácnosti. Tak je možné předejít rozvoji intoxikací do závažných stavů a u otrav mírného charakteru naopak zabránit zbytečným lékařským zákrokům a zároveň ušetřit finanční náklady na lékařské ošetření. V dotazu je nutné identifikovat postiženého i volajícího a co nejpřesněji popsat průběhu otravy Srov. STEJSKALOVÁ, L. Péče o intoxikované pacienty, návaznost na přednemocniční péči. ZDN. Sestra [online] < > [citováno ] Srov. CHANG, A. Toxicity, Mushroom Amatoxin [online] < overview> [citováno ] Srov. STOPIAKOVÁ, Z., FÚROVÁ, K. Intoxikace houbami. Sestra [online] < [citováno ] 28

29 5.1 Anamnéza Prvním krokem při podezření na otravu je dostatečná anamnéza přímo od postiženého. V případě, že toho není schopen, se snažíme co nejvíce informací získat od případných svědků, neboť mnohdy platí, že co se nedozvíme na místě otravy, už se nedopátráme nikdy. 72 Důležité jsou zejména údaje o době otravy a průběhu rozvoje příznaků, dále druhu hub, způsobu skladování, úpravy a stáří hub či houbového pokrmu. Na základě těchto znalostí lze rozlišit, zda se jedná o otravu pravou, způsobenou skutečně jedovatými houbami, nebo o otravu nepravou. Dále zjišťujeme množství zkonzumovaných hub a charakter dalších surovin obsažených v pokrmu či konzumovaných společně. Neméně významnou informací je i druh a množství vypitých nápojů (především alkoholu). 5.2 Klinické vyšetření Již během sběru anamnestických dat se zaměříme na klinické vyšetření intoxikovaného - hodnotíme základní životní funkce a přítomnost dalších příznaků otravy. Stav vědomí posuzujeme pomocí Glasgow Coma Score podle reakce na oslovení, dotyk či bolestivý podnět. Tím může být zmáčknutí ušního lalůčku nebo zakroucení kožní řasy nad klíční kostí. Sledujeme, zda a jak je jedinec schopen otevřít oči, odpovídat na dotazy a pohybovat se. Kvalita dýchání může být ovlivněna spasmem hladké svaloviny bronchů a hypersekrecí bronchiálních žláz účinkem některých houbových toxinů, což se klinicky projeví různě vyjádřenou dušností. U postiženého v bezvědomí kontrolujeme průchodnost dýchacích cest a přítomnost dýchání monitorací pohybů hrudníku a poslechem. V závislosti na typu otravy a druhu jedovaté houby se mohou vyskytovat další rozmanité příznaky, které mohou imitovat rozličné tělesné stavy a na první pohled nemusí připomínat právě otravu houbami. Je tedy nutné registrovat změny krevního 72 Srov. STEJSKALOVÁ, L. Péče o intoxikované pacienty, návaznost na přednemocniční péči. ZDN. Sestra [online] < > [citováno ] 29

30 tlaku, pulzu, tělesné teploty, přítomnost stenokardií či palpitací, příznaky vyplývající z postižení gastrointestinálního traktu (bolesti břicha, nauzea, zvracení, průjem apod.), stavy vyvolané poruchou CNS a neuromuskulárního systému (závratě, bolesti hlavy, halucinace, poruchy vědomí, křeče, myopatie atd.), zvýšené pocení, slinění a slzení, neadekvátní reakce zornic a další vegetativní příznaky. 73 Teprve komplexní zhodnocení příznaků a souvislost jejich výskytu s dalšími okolnostmi může vést ke stanovení správné diagnózy a k adekvátní léčbě. 5.3 Odběr materiálu pro toxikologické vyšetření Jestliže není možné určit druh požité houby přímým mykologickým porovnáváním, lze přesnou diagnózu stanovit na základě výsledků toxikologického vyšetření. Proto je nezbytné zajistit zbytky nezpracovaných hub, pokrmu, a/nebo vzorky zvratků či stolice. Zvratky nebo porce žaludečního výplachu by měly mít objem minimálně 50 ml. 74 Ostatní materiál se dodává v množství, které je k dispozici. Odběr biologických vzorků musí být proveden do chemicky čistých a inertních nádob vhodných pro nespecifikovaná chemicko toxikologická vyšetření 75 (čisté skleněné či plastové nádoby nebo zkumavky bez antikoagulancií, separátorů a jiných chemikálií). Pro kvalitu vyšetření je důležité odebrat materiál nekontaminovaný případnou medikací. Vzorek zvratků je třeba zajistit před podáním aktivního uhlí, v případě výplachu žaludku je do laboratoře zasílána první porce výplachové tekutiny. Materiál se analyzuje pomocí mikroskopického mykologického vyšetření Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s Srov. Žádanka a pokyny k toxikologickému vyšetření, Formuláře ke stažení. Ústav soudního lékařství a toxikologie [online] < [citováno ] Srov. BALÍKOVÁ, M. Forenzní a klinická toxikologie, s. 45 Srov. NAVRÁTIL, L. Vnitřní lékařství, s

31 5.4 Eliminace jedu Postupy první pomoci se příliš neliší v závislosti na druhu houby, která intoxikaci způsobila. Základem terapeutického úspěchu u všech typů houbových otrav je důkladné a co nejrychlejší odstranění hub z trávicího traktu, tzv. gastrointestinální dekontaminace. Medicína zná množství postupů jak zbavit zažívací trakt škodlivých látek, avšak v přednemocniční laické první pomoci lze prakticky použít pouze dva z nich - zvracení a následné podání adsorpčního uhlí. Dalšími metodami, více či méně účinnými, jsou výplach žaludku, navození průjmu, gastrointestinální dialýza a střevní laváž. Jejich použití je však závislé na dostupnosti speciálních pomůcek, školených zdravotníků a vhodně upraveného prostředí. Zvracení Zvracení je, na rozdíl od výplachu žaludku, méně traumatizující a invazivní postup eliminace toxinů z těla a je současně jediný, který lze aplikovat v domácím prostředí. Zásadní podmínkou provedení je však plné vědomí postiženého. Význam má do 60 minut po požití jedu, po delším časovém odstupu je jeho účinnost sporná. Proto připadá v úvahu pouze na místě nehody bezprostředně po zkonzumování hub. Nejvhodnějším způsobem, jak zvracení vyvolat, je mechanické podráždění zadní stěny hltanu nebo kořene jazyka prstem, popř. podání vlažného mýdlového roztoku. 77 Další alternativu představuje sklenice vody s rozpuštěnými dvěma polévkovými lžícemi kuchyňské soli. Tento postup však z důvodu hrozícího minerálního rozvratu již není doporučován a zásadně jej nepoužíváme u dětí. 78 V minulosti hojně propagovaný ipekakuanový sirup se dnes z řady důvodů nepodává. Zvracení po něm začíná s prodlevou minut, kdy již může nastupovat deprese CNS a je prolongované, což může postiženého ohrožovat aspirací Srov. MAREK, J. a kol. Farmakoterapie vnitřních nemocí, s. 698 Srov. KOL. AUTORŮ. Zdravotník zotavovacích akcí, s

32 Kromě toho opakované zvracení odstraňuje aktivní uhlí podané k inaktivaci toxických látek a přispívá opět k rozvratu vnitřního prostředí. 79 Při výběru následujícího postupu nesmí být opomenuta skutečnost, že zvracením lze odstranit nanejvýš polovinu žaludečního obsahu. V mnoha případech je tedy žádoucí zvolit kombinaci s dalšími eliminačními metodami. Adsorpční uhlí Adsorpční uhlí (Carbo adsorbens, Carbo activatus aktivní uhlí, Carbo medicinalis medicinální uhlí) 80 (viz. obr. 4) je nejúčinnější nespecifický adsorbent, který ve střevním lumen přímo váže toxiny a vytváří inaktivní komplexy uhlí toxická látka a zároveň tak přerušuje enterohepatální oběh určitých jedů (např. amanitinů) nebo jejich metabolitů. Současně snižuje hladiny některých jedů v krvi vytvořením negativního difuzního gradientu mezi střevním lumen a krví princip tzv. gastrointestinální dialýzy. 81 Obr. 4 - Adsorpční uhlí 82 Indikací adsorpčního uhlí je obecně požití většiny chemických látek, léků a přírodních jedů. Méně účinné je u vysoce ionizovaných solí (např. železo, lithium) a malých polárních molekul (alkoholy, glykoly). Kontraindikací jsou otravy korozivními látkami (louhy, kyseliny), kdy efekt není dostatečný a začerněním sliznice Srov. MAREK, J. a kol. Farmakoterapie vnitřních nemocí, s. 698 Srov. ŠEVELA, K., WIMĚTALOVÁ, M. Toxikologie pro sestry, s. 22 ŠEVELA, K., ŠEVČÍK, P., KRAUS, R. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně, s. 41 GROH, J. Adsorpční uhlí. Wikipedia otevřená encyklopedie [online] < %C5%BDivo%C4%8Di%C5%A1n%C3%A9_uhl%C3%AD> [citováno ] 32

33 znesnadní endoskopické vyšetření. 83 U některých otrav je podání adsorpčního uhlí jako prevence vstřebání jedu dokonce účinnější než navození zvracení nebo výplach žaludku. Stejně jako zvracení je i podání adsorpčního uhlí přísně kontraindikováno při poruchách vědomí, křečích apod., pokud nemá postižený zavedenou endotracheální kanylu a žaludeční sondu. Případná aspirace může zapříčinit rozvoj bronchopneumonie, obliterující bronchiolitidy či ARDS s nebezpečím smrti. Uhlí rovněž nesmíme podat u paralytických i obstrukčních ileózních stavů a při perforaci GIT. Riziko obstrukce zažívacího traktu je popisováno i po podání většího množství uhlí v koncentrovanější suspenzi. 84 Největší efekt má aplikace do 1 hodiny od požití hub, později jeho účinnost klesá. Žádoucí je podat uhlí v rámci laické první pomoci ještě v domácnosti, nejlépe ihned po odebrání vzorku žaludečního obsahu pro toxikologii. 85 U lehčích a středně těžkých otrav se podává jednorázově v počtu několika až několika desítek (10 20) tablet. U život ohrožujících otrav v dávce až 1g/kg tělesné hmotnosti (např. 70 g = cca 200 tbl. Carbosorbu) Tablety podáváme rozpuštěné ve vodě, přičemž suspenze by měla obsahovat nejvýše 25 g uhlí ve 100 ml vody. 88 Někteří autoři doporučují opakované podávání i řadu hodin po požití toxinu (1 g/kg po 4 hodinách) Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s. 26 Srov. ŠEVELA, K., ŠEVČÍK, P., KRAUS, R. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně, s. 42 Srov. ZAZULA, R., RAKOVCOVÁ, H. Současné trendy v léčbě intoxikací. Interní medicína pro praxi [online] < [citováno ], s. 455 Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s. 26 Srov. NAVRÁTIL, L. Vnitřní lékařství, s. 197 Srov. ŠEVELA, K., ŠEVČÍK, P., KRAUS, R. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně, s. 42 Srov. HERINK, J., RYCHLÍK, I., PELCLOVÁ, D. Toxické poškození ledvin houbami, s

34 5.5 Poloha postiženého Polohu postiženého volíme s ohledem na stav vědomí a charakter příznaků otravy. Postižený při vědomí zaujímá nejčastěji vlastní úlevovou polohu, která je odrazem probíhajících příznaků. Při bolestech břicha je to poloha Fowlerova nebo vleže s pokrčenými dolními končetinami, popř. vleže na boku. Dušnost je naopak lépe zvládána v poloze ortopnoické se zapojením pomocných dýchacích svalů. Pokud to okolnosti dovolují, je vhodné volbu úlevové polohy respektovat. V případě zvracení je však nutné uvést postiženého do předklonu a eliminovat tak riziko aspirace zvratků. Odlišný zásah vyžaduje náhlý pokles krevního tlaku, kdy postiženého ukládáme do polohy se zvýšenými dolními končetinami. Intoxikovaného v bezvědomí se zachovalými základními životními funkcemi uložíme do Rautekovy zotavovací polohy, která umožňuje vysunutí jazyka dopředu, čímž se sníží riziko obstrukce dýchacích cest a tekutina může vytékat z úst, aniž by zatékala do průdušnice a plic. Nezbytná je následně soustavná kontrola základních životních funkcí a při jejich selhání okamžité přetočení postiženého na záda a zahájení kardiopulmonání resuscitace. 90 Postiženého v bezvědomí nelze nikdy nechat samotného. 5.6 Transport Každá otrava, stejně jako pouhé podezření, je důvodem k návštěvě lékaře. 91 Rovněž každý jedinec, který byl i jen krátkou dobu v bezvědomí, musí být bez prodlení lékařem vyšetřen. 92 Proto se od správného posouzení klinického stavu postiženého odvíjí i rozhodnutí o odpovídajícím způsobu transportu do zdravotnického zařízení Srov. Bezvědomí. Český červený kříž [online] < [citováno ] Srov. ZAZULA, R., RAKOVCOVÁ, H. Současné trendy v léčbě intoxikací. Interní medicína pro praxi [online] < [citováno ] s.454 Srov. NAVRÁTIL, L. Vnitřní lékařství, s

35 Jedná-li se o lehčí otravu, stav postiženého je stabilizovaný a do zdravotnického zařízení lze dorazit v krátkém časovém intervalu, může si zachránce dovolit transport vlastními prostředky. V každém případě ovšem musí mít na paměti rizika s tím spojená, zejména možnost akutního zhoršení stavu s potřebou okamžitého lékařského zásahu. Absolutní indikací k přivolání zdravotnické záchranné služby je každá změna kvantity či kvality vědomí. Jakékoliv pochyby o prospěchu vlastního transportu se v každém případě vyplatí nepodcenit a raději se spolehnout na pomoc profesionálních zachránců. V průběhu transportu či čekání na zdravotnickou záchrannou službu se snažíme zajistit tepelný komfort postiženého. Oblečení či použití přikrývky je nutné přizpůsobit okolní teplotě i příznakům otravy (např. teplota, zimnice, pocení apod.). Samozřejmostí je dostatečná hygiena při zvracení či průjmech. Jestliže to stav dovoluje (nerozvíjí se porucha vědomí, křeče apod.) následuje zvýšený přísun pitné neperlivé vody k prevenci dehydratace a usnadnění vyloučení některých houbových jedů močí. Podávání dostatečného množství tekutin by mělo platit od počátku péče o postiženého. 93 V žádném případě však nepodáváme nic k jídlu. Jakýkoliv příjem per os je absolutně kontraindikován u postiženého, který je nebo byl v bezvědomí. 94 Až do předání postiženého zdravotníkům je kladen důraz na sledování vývoje příznaků a změn základních životních funkcí Srov. HERINK, J., RYCHLÍK, I., PELCLOVÁ, D. Toxické poškození ledvin houbami, s. 76 Srov. NAVRÁTIL, L. Vnitřní lékařství, s

36 6 PREVENCE HOUBOVÝCH OTRAV Jestliže srovnáme počet jedovatých druhů hub, které u nás rostou, s počtem jedlých nebo neškodných, vidíme, že jedovatých hub je poměrně málo. Proto byl vysloven názor seznámit veřejnost především s jedovatými druhy, aby se jim laik mohl vyhnout a sbírat ostatní druhy, aniž by je znal. Tento závěr je však naprosto mylný, neboť prudce jedovatých hub je jen několik, zato naprostou většinu představují houby nechutné, špatně stravitelné či mírně jedovaté. 95 Proto je jedinou prevencí houbových otrav dokonalá a mykologicky přesná znalost všech sbíraných druhů hub a pozornost při jejich sběru a třídění. Osvědčenou pomůckou jsou rovněž následující zásady správného sběru formulované na základě dlouholeté praxe zkušenými houbaři a mykology: Sbírat pouze známé druhy, nasbírané houby doma znovu prohlédnout, sbírat jen houby zdravé, nenahnilé, nenasycené vodou, nesbírat houby mladé, nevyvinuté, nesbírat podle obrázků v atlase, neznámé druhy neochutnávat, nezapíjet houby alkoholem, sbírat do proutěných košů, nesbírat v oblastech, kde hrozí kontaminace (u silnic apod.), nejíst houby na noc, houbové pokrmy znovu neohřívat, dětem do 3 let nepodávat houby vůbec a do 6 let opatrně. 96 Samotná tato pravidla sice nezaručí naprostou eradikaci otrav, avšak jejich dodržením lze řadě z nich úspěšně předejít Srov. PILÁT, A. Kapesní atlas hub, s. 8 Srov. ŠRÁMOVÁ, H., BENEŠ, Č., HLAVÁČEK, J. Medicína volného času, s

37 Houby, které veřejnost nedokáže určit nebo u nichž si správností svého určení není jistá, je možné zaslat jako vzorek do Ústřední houbařské poradny České mykologické společnosti v Praze. 97 Její provoz je zaměřen na podávání informací o doručených houbách a na houbařskou osvětu a prevenci rizik vyplývajících z houbaření. 98 Prevence houbových otrav je zahrnuta i do legislativy stravování. V roce 2002 byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, který obsahuje i novelu zákona č. 110/1997 Sb., týkající se získání osvědčení prokazující znalost hub a oprávnění k podnikání. Povinnost vykonat zkoušku a získat osvědčení mají osoby, které používají v rámci provozování stravovací služby k přípravě pokrmů volně rostoucí nebo pěstované houby a osoby, které takové houby prodávají pro potravinářské účely. Konání zkoušek zajišťují krajské hygienické stanice. Žadatel musí prokázat znalosti právních předpisů upravujících členění hub na skupiny a podskupiny, znalosti znaků jednotlivých skupin a podskupin hub, musí znát požadavky na jejich jakost a zdravotní nezávadnost, značení, způsob jejich sběru, třídění a zpracování, podmínky pro jejich přepravu, skladování, balení a prodej, dále musí prokázat schopnost rozlišení jedlých a jedovatých hub podle atlasu a znalosti nejčastějších otrav z hub, jejich projevů a souvisejících zásad poskytování první pomoci. Po úspěšném složení zkoušky je vydáno osvědčení o splnění odborné způsobilosti k uvádění do oběhu volně rostoucích a pěstovaných hub určených pro potravinářské účely Srov. SMOTLACHA, M., ERHARTOVI M. a J. Kapesní atlas hub, s. 8 Srov. Ústřední houbařská poradna. Česká mykologická společnost [online] < [citováno ] Srov. Zkoušky ze znalosti hub. Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje Brno, Odbor hygieny výživy a předmětů běžného užívání [online] < [citováno ] 37

38 7 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ZNALOST HUB A HOUBOVÝCH OTRAV Znalost hub je dána především historicky. Lidé houby odpradávna používali jako součást stravy. Dlouhodobé zkušenosti tak naučily člověka rozeznávat jedlé druhy od nejedlých a poznat i účinky jedovatých hub. Znalost hub se vyvíjela v různých krajích odlišně, podle toho zda vůbec, popř. jaké druhy v daných oblastech rostly. Česká republika patří k zemím s bohatou houbařskou tradicí. 100 Pobyt v přírodě je vyhledávaným způsobem aktivního odpočinku v klidném a zdraví prospěšném prostředí a opakované setkání s houbami tedy podněcuje zájem houby poznávat, sbírat a znalosti o nich prohlubovat. Překonáváním lesního terénu dochází k vydání množství energie, proto je houbaření možné označit i jako rekreační sport. 101 Zájem o sběr je mladším, ale i starším generacím předáván v rodinách, v zájmových sdruženích zaměřených na přírodu či prostřednictvím odborných mykologických organizací. Nejvýznamnější z nich je Česká mykologická společnost. Pod její záštitou provozuje svou činnost množství dalších mykologických sdružení, klubů, houbařských spolků aj. Těžiště práce těchto organizací spočívá především v popularizaci houbaření jako živého a nepostradatelného odvětví. Prostřednictvím svých členů provádí společnosti osvětovou a poradenskou činnost zaměřenou na prevenci otrav houbami, využití jedlých hub a také na ochranu ohrožených stanovišť hub a přírody vůbec. Prostor k realizaci zde mají rovněž zájemci, jejichž cílem je podrobnější studium určitých skupin hub či práce na průzkumu vybraných lokalit. Povědomí veřejnosti o problematice hub a houbových otrav je rovněž zvyšováno působením médií, nabídkou odborných knih a časopisů či elektronických zdrojů. V některých případech jsou odborné znalosti přímo podmínkou pro provozování určité činnosti (např. již zmíněný sběr či pěstování hub pro potravinářské účely) a tyto znalosti jsou ze zákona vyžadovány. 100 Srov. SMOTLACHA, F. Atlas tržních a jedovatých hub, s Srov. ŠRÁMOVÁ, H., BENEŠ, Č., HLAVÁČEK, J. Medicína volného času, s

39 8 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ POSKYTOVÁNÍ PRVNÍ POMOCI Poskytování první pomoci je v České republice vymezeno zákony. Každý občan je povinen první pomoc poskytnout dle svých možností a schopností. V přehledu zákonů upravujících problematiku poskytování první pomoci může být na prvním místě uveden zákon č. 40/2009 Sb., tedy trestní zákoník, který ukládá poskytnutí první pomoci jako povinnost každého občana a zároveň definuje podmínky, za jakých má být pomoc uskutečněna. Neposkytnutí z neopodstatněných důvodů je dle tohoto zákona hodnoceno jako trestný čin. Rozdílnou trestní sazbou je rozlišeno neposkytnutí pomoci v případech: Kdy tak bylo možno učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného. Kdy byl podle povahy svého zaměstnání dotyčný povinen takovou pomoc poskytnout. Kdy řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytl osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak mohl učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného. 102 Zákon o péči o zdraví lidu, č. 20/1966 Sb., stanovuje povinnosti každého, co musí v zájmu svého zdraví a zdraví spoluobčanů činit, zejména poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky závažné poruchy zdraví, jakož povinnost zúčastnit se zdravotnického školení a výcviku uloženého z důvodu obecného zájmu. Existují další obecně závazné právní předpisy vztahující se k této problematice, např. občanský zákoník, obchodní zákoník, živnostenský zákon, právní předpisy z oblasti zdravotnictví a jiné, avšak samotná povinnost vyplývající ze zákona není dostatečnou zárukou poskytnutí kvalitní první pomoci Srov. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník [online] < [citováno ] 103 Srov. ZAPLETAL, J. Právní předpisy upravující poskytování první pomoci [online] < [citováno ] 39

40 Nejdůležitějším předpokladem jsou znalosti a praktické dovednosti zachránce a jeho předchozí zkušenosti. Rovněž místo, čas a druh otravy mohou být kritické. Zda bude postiženému poskytnuta laická první pomoc je ovlivněno dostupností lékařského zásahu a dojezdovým časem zdravotnické záchranné služby. Rozhodující je pochopitelně i věk zachránce. Se základy zdravotnické přípravy by však měly být seznámeny již děti na prvním stupni základních škol. V oblasti poskytování laické první pomoci vystupuje do popředí zejména vlastní iniciativa veřejnosti získávat v tomto oboru nových vědomostí a dovedností. K tomu by měla přispět především aktivní osvětová činnost a nabídka kvalitních kurzů první pomoci. Na zvyšování informovanosti má vliv zejména ochota všeobecných sester a dalších zdravotnických pracovníků šířit odborné znalosti a jejich aktivní účast na formování postojů veřejnosti k vlastnímu zdraví. K vedení praktického výcviku v poskytování první pomoci jsou oprávněni lékaři a zdravotničtí pracovníci středoškolského, vyššího odborného a vysokoškolského vzdělání, učitelé odborných předmětů na středních a vyšších zdravotnických školách, instruktoři Českého červeného kříže či absolventi rekvalifikačních kurzů akreditovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. 104 Potřebné znalosti, dovednosti a postoje mohou být předávány jak v prostředí zdravotnických či vzdělávacích zařízení, tak ve vlastním sociálním prostředí klientů a jejich rodin. 104 Srov. DANADAKI, I. Úroveň znalostí řidičů v poskytování první pomoci. Informační systém MU [online] < [citováno ] s

41 EMPIRICKÁ ČÁST 9 CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY Cíl 1 Zjistit, zda dospělá laická veřejnost sbírá a konzumuje houby. Očekávaný výsledek č. 1 Předpokládám, že houby sbírá a konzumuje více než 50 % respondentů. Očekávaný výsledek č. 2 Předpokládám, že více než 50 % respondentů, kteří houby nekonzumují, uvedou jako hlavní důvod strach z otravy. Očekávaný výsledek č. 3 Předpokládám, že více než 25 % respondentů sbírá a konzumuje i houby, které bezpečně nezná. Cíl 2 Zjistit, zda dospělá laická veřejnost ví, jaké účinky mají jedovaté houby na organismus. Očekávaný výsledek č. 4 Předpokládám, že více než 50 % respondentů uvede, že otrava houbami postihuje játra. Očekávaný výsledek č. 5 Předpokládám, že více než 25 % respondentů správně uvede všechny příznaky otravy houbami. 41

42 Cíl 3 Zjistit, zda dospělá laická veřejnost ví, jaká je první pomoc při otravě jedovatými houbami. Očekávaný výsledek č. 6 Předpokládám, že více než 50 % respondentů zná zcela správný postup PP při podezření na otravu houbami u postiženého při vědomí. Očekávaný výsledek č. 7 Předpokládám, že více než 50 % respondentů zná zcela správný postup PP při podezření na otravu houbami u postiženého v bezvědomí. Cíl 4 Zjistit znalosti dospělé laické veřejnosti o houbách, houbových otravách a první pomoci. Očekávaný výsledek č. 8 Předpokládám, že více než 50 % respondentů dokáže správně odpovědět na více než 75 % znalostních položek. Očekávaný výsledek č. 9 Předpokládám, že respondenti, kteří houby sbírají, dosáhnou většího procenta správných odpovědí ve znalostních položkách než ti, kteří houby nesbírají. 42

43 10 CHARAKTERISTIKA A METODIKA ŠETŘENÍ Výzkumné šetření bylo zaměřeno na zmapování znalostí laické veřejnosti o jedovatých houbách rostoucích na území České republiky, o otravách těmito houbami a o postupech první pomoci v případě zjištění otravy. Pro sběr dat byla zvolena anonymní dotazníková metoda. Přednostmi této metody je získání velkého množství informací za současně nižších nároků na čas výzkumníka a předpokládaná lepší sdílnost respondentů vzhledem k zachování anonymity. Nevýhody představuje předem nejistá návratnost, nízký efekt kontroly kvality vyplňování a tedy možnost nesprávného pochopení položek a zkreslení informací. Dotazník (viz. příloha č. 3, s. 120) obsahuje 20 položek. Typ položek byl zvolen s ohledem na charakter zjišťovaných informací. Položky č. 2 a 14 jsou otevřené. Položky č. 1, 3 a 4 jsou formulovány polozavřeně a nabízejí možnost jiné, která předpokládá vlastní odpověď respondenta. Zbývající položky (č. 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 15, 16, 17, 18, 19, 20) jsou uzavřené a obsahují konkrétní nabídku odpovědí. Dotazník je rozčleněn na několik částí. Položky č. 1 a 2 se zaměřují na obecnou charakteristiku respondentů. Na základě položky č. 1, která sloužila k rozlišení laické a odborné veřejnosti, byli z výzkumu vyřazeni respondenti se zdravotnickým vzděláním. V položkách č. 3 5 je zjišťován postoj respondentů ke sběru a konzumaci hub. Položky č mapují znalosti respondentů v oblasti identifikace jedlých a jedovatých hub. Položky č jsou směrovány na příznaky houbových otrav. Znalost první pomoci je hodnocena na základě položek č V položkách č. 7 9 a 12 je uveden doplňující dotaz upřesňující znalost respondenta. Za správně zodpovězené byly tyto položky považovány pouze v případě, že byla správně zodpovězena i doplňující otázka. Ve většině položek je úkolem respondenta zaškrtnout pouze jednu odpověď. V položkách s větším počtem správných odpovědí (položky č. 10, 13, 14, 15, 17, 18 a 20) je na tuto skutečnost zvlášť upozorněn. Tyto položky byly považovány za správně zodpovězené pouze v případě, že respondent uvedl všechny správné možnosti (kromě položky č. 14 kde stačilo uvést 43

44 pouze jednu správnou odpověď). Jestliže respondent na určitou položku neodpověděl (neuvedl žádnou možnost), byla jeho odpověď hodnocena jako nesprávná. Klíč ke znalostním položkám je uveden v příloze č. 4 na s Pro ověření použitelnosti dotazníku byla před zahájením vlastního výzkumu provedena pilotní studie. Šetření se zúčastnilo 12 respondentů z mého blízkého okolí. Na základě zjištěných nedostatků bylo provedeno několik úprav. V položkách č. 7, 9, 11 a 12 byly doplněny obrázky hub a zjednodušen jejich popis. Rovněž formulace možností v položkách č. 17 a 20 byly přizpůsobeny laické veřejnosti, některé z nabízených možností byly odstraněny a ponechány byly pouze ty zásadní. Dotazník byl určen pro laickou veřejnost od 15 let výše. Naprostá většina byla distribuována v oblasti Brna a okolí. Celkem bylo rozdáno 110 dotazníků, většina tištěnou formou, menšina v elektronické podobě. 40 dotazníků bylo vyplněno v ambulanci praktického lékaře, zbytek u laické veřejnosti v mém okolí. Sběr dat proběhl od prosince roku 2010 do února Data získaná dotazníkovým šetřením byla zpracována pomocí počítačových programů Open Office Writer a Open Office Calc. Výsledky jsou zobrazeny ve formě tabulek a grafů a vyjádřeny pomocí absolutní a relativní četnosti. Počty relativních četností jsou zaokrouhleny na dvě desetinná místa. Správné odpovědi jsou v tabulkách znázorněny kurzívou. Grafy znázorňují hodnoty relativních četností vyjádřené v procentech (%). 44

45 11 ANALÝZA VÝSLEDKŮ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ Následující kapitola prezentuje analýzu jednotlivých položek dotazníku. Z celkového počtu 110 distribuovaných dotazníků bylo vráceno 94 (85,45 %). Z toho 4 byly vyřazeny z důvodu nedostatečné kvality vyplnění a 5 pro zdravotnické vzdělání respondentů (na základě položky č. 1). Návratnost tedy činila 85,45 % a ke konečné analýze bylo z 94 navrácených použito 85 dotazníků (90,43 % z 94 navrácených). Relativní četnosti položek s jednou správnou odpovědí byly počítány z celkového počtu 85 hodnocených respondentů (100 %). U položek s volbou většího počtu správných možností byly relativní četnosti počítány z celkového počtu odpovědí (považováno za 100 %) Charakteristika respondentů Analýza položky č. 1 Tabulka 1: Zdravotnické vzdělání respondentů Zdravotnické vzdělání Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Ano 5 5,56 Ne 85 94,44 CELKEM Pomocí položky č. 1 jsme rozlišovali respondenty se zdravotnickým vzděláním od respondentů z řad laické veřejnosti (viz. tabulka 1). Z počtu 90 dotazníků (po vyřazení 4 nedostatečně vyplněných) bylo 5 (5,56 %) vyplněno respondenty se zdravotnickým vzděláním. Zdravotníci byli z celkového hodnocení vyřazeni. K další analýze zbylo 85 dotazníků (nadále tedy 100 %). 45

46 Analýza položky č. 2 Tabulka 2: Věk respondentů Věková kategorie Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) , , , , , , ,88 80 a více 1 1,18 Neuvedeno 3 3,53 CELKEM Průměrný věk 47,54 V položce č. 2 jsme zjišťovali věk respondentů (viz. tabulka 2 a graf 1). Věkové rozmezí se pohybovalo mezi 15 a 84 lety. 3 respondenti věk neuvedli (3,53 %). Nejpočetnější skupina byla ve věku od 51 do 60 let v počtu 19 respondentů (tj. 22,35 % z celkových 85). Druhou nejpočetnější kategorií byli respondenti ve věku od 41 do 50 let (17,65 %). Nejméně zastoupenou skupinou, s 1 zástupcem, byli respondenti ve věku 80 a více let (1,18 %). Věkové skupiny a let čítaly 5 respondentů (obě 5,88 %), skupina od 21 do 30 let byla zastoupena čtrnácti respondenty (16,47 %) a skupina od 31 do 40 let devíti respondenty (10,59 %). Počet respondentů ve věku od 61 do 70 let se rovnal počtu časně dospělých (16, 47 %). Průměrný věk respondentů byl 47,54 let. Graf 1: Věk respondentů 25 22, ,47 17,65 16,47 10,59 5,88 5,88 3,53 1, a více Neuved. 46

47 Postoje ke sběru a konzumaci hub Analýza položky č. 3 Tabulka 3: Postoj ke sběru a konzumaci hub Respondent houby: Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Sbírá a konzumuje 49 57,65 Sbírá, ale nekonzumuje 7 8,24 Nesbírá, ale konzumuje 19 22,35 Nesbírá ani nekonzumuje 10 11,76 Jiná odpověď 0 0 CELKEM Položka č. 3 hodnotila vztah respondentů ke sběru a konzumaci hub (viz. tabulka 3 a graf 2). Nabízela konkrétní možnosti i vlastní charakteristiku respondentem. Většina respondentů, tedy 49 (57,65 %), z celkového počtu 85 (tj. 100 %) uvedla, že houby sbírá i konzumuje. 19 respondentů houby nesbírá, ale konzumuje (22,35 %), 10 nesbírá ani nekonzumuje (11,76 %) a menšinová skupina se 7 respondenty (8,24 %) houby sbírá, ale nekonzumuje. Jinou variantu odpovědi neuvedl žádný respondent (0 %). Graf 2: Postoj ke sběru a konzumaci hub , Sbírám a konzumuji 8,24 Sbírám, ale nekonzumuji 22,35 Nesbírám, ale konzumuji 11,76 Nesbírám ani nekonzumuji 0,00 Jiná odpověď 47

48 Analýza položky č. 4 Tabulka 4: Důvody, proč respondenti nekonzumují houby Příčina Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Nechutnají 11 64,71 Strach z otravy 4 23,53 Nedostupné 2 11,76 Jiná odpověď 0 0 CELKEM Položka č. 4 sloužila k odhalení důvodů, proč někteří respondenti nekonzumují houby (viz. tabulka 4 a graf 3). Položka byla určena pro respondenty, kteří v předchozí položce č. 3 uvedli varianty b (sbírám, ale nekonzumuji) nebo d (nesbírám ani nekonzumuji), a tedy houby za žádných okolností nejedí. V součtu se tyto odpovědi objevily u 17 (20,00 %) respondentů z 85 (100 %). Z celkového počtu 17 analyzovaných odpovědí (považováno za 100 %) uvádělo 11 respondentů (64,71 %) jako hlavní důvod, že houby nejsou chutné, 4 respondenti (23,53 %) uvedli strach z otravy a pro 2 respondenty (11,76 %) jsou houby nedostupné. Jiný důvod respondenti neuvedli (0 %). Graf 3: Důvody, proč respondenti nekonzumují houby 70 64, ,53 11,76 0,00 Nechutnají Strach z otravy Nedostupné Jiná odpověď 48

49 Analýza položky č. 5 Tabulka 5: Které houby respondenti sbírají Respondenti sbírají Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Jen houby, které bezpečně 47 55,29 poznají I ty, u kterých si nejsou 9 10,59 zcela jisti, ale myslí si že jsou jedlé Neuvedeno 29 34,12 CELKEM Položku č. 5, která analyzovala druh sbíraných hub ve vztahu ke znalostem respondentů (viz. tabulka 5 a graf 4), vyplňovali pouze respondenti, kteří houby sbírají. V položce č. 3 tedy uvedli variantu a (sbírám a konzumuji) nebo b (sbírám, ale nekonzumuji). Tyto odpovědi označilo 56 (65,88 %) respondentů z celkového počtu 85 (100 %). Možnost Neuvedeno zahrnuje respondenty (29, tj. 34,12 % z celkového počtu 85 respondentů), kteří v položce č. 3 uvedli, že houby nesbírají (varianty c nebo d) a na položku č. 5 neodpovídali. Z hodnocení vyplývá, že 47 dotazovaných (55,29 %) sbírá pouze houby, které bezpečně pozná. 9 respondentů (10,59 %) sbírá i houby, které příliš nezná. Graf 4: Které houby respondenti sbírají 60 55, , ,59 0 Jen houby, které bezpečně poznají I ty, u kterých si nejsou zcela jisti, ale myslí si že jsou jedlé Neuvedeno 49

50 11.2 Analýza výsledků znalostních položek Znalostní položky mykologie Analýza položky č. 6 Tabulka 6: Znaky odlišující jedovaté houby od jedlých Rozlišovací znak Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Barva 4 4,71 Klobouk 6 7,06 Třeň 10 11,76 Chuť 2 2,35 Neexistuje 63 74,12 CELKEM V položce č. 6 jsme zjišťovali znalosti botanických znaků sloužících k rozlišení jedovatých hub od jedlých (viz. tabulka 6 a graf 5). Bylo možné zvolit pouze jednu odpověď. Z počtu 85 respondentů (100 %) zvolilo správnou odpověď, tedy že žádný všeobecně platný znak neexistuje, 63 respondentů (74,12 %). Nesprávně odpovědělo celkem 22 respondentů (25,88 %). 10 respondentů (11,76 %) uvedlo nesprávně jako rozlišovací znak třeň, 6 respondentů (7,06 %) klobouk, 4 respondenti (4,71 %) barvu a 2 respondenti (2,35 %) chuť. Graf 5: Znaky odlišující jedovaté houby od jedlých ,12 11,76 4,71 7,06 2,35 Barva Klobouk Třeň Chuť Neexistuje 50

51 Analýza položky č. 7 Tabulka 7: Určení druhu houby (1) Druh houby Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Pečárka ovčí 54 63,53 Muchomůrka zelená Klouzek bílý 2 2,35 Holubinka trávozelená 12 14,12 CELKEM Na znalostní položku č. 7, jejímž cílem bylo určit druh houby podle popisu (viz. tabulka 7 a graf 6), odpovědělo všech 85 respondentů (100 %). 54 respondentů (63,53 %) zvolilo správně možnost pečárka ovčí. Nesprávně uvedlo 17 respondentů (20,00 %) muchomůrku zelenou, 2 (2,35 %) klouzek bílý a 12 respondentů (14,12 %) holubinku trávozelenou. Celkem odpovědělo chybně 31 respondentů (36,47 %). Graf 6: Určení druhu houby (1) , ,00 14, Pečárka ovčí Muchomůrka zelená 2,35 Klouzek bílý Holubinka trávozelená Analýza položky č. 7 Tabulka 8: Určení poživatelnosti houby (1) Pečárka ovčí Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Jedlá 39 45,88 Jedovatá 15 17,65 Druh neurčen 31 36,47 CELKEM

52 Tabulka 8 ukazuje vyhodnocení doplňující otázky k položce č. 7, zda je popsaná houba jedlá či jedovatá. Za správně zodpovězenou byla položka č. 7 považována pouze v případě, že byl správně zvolen druh houby i charakter její poživatelnosti určený pomocí doplňující otázky, zda je vybraná houba jedlá či jedovatá. 39 respondentů (45,88 %) z celkového počtu 85 (100 %) správně určilo druh houby a rovněž správně uvedlo, že je tato houba jedlá. 15 respondentů (17,65 %) správně určilo druh, ale chybně uvedlo, že je houba jedovatá. Možnost Druh neurčen zahrnuje zbývajících 31 respondentů (36,47 %), kteří chybně určili druh houby. Odpověď na doplňující otázku tedy u těchto respondentů nebyla hodnocena. Z analýzy vyplývá, že z celkového počtu 85 dotazníků (100 %) správně odpovědělo 39 respondentů (45,88 %). 46 respondentů (54,12 %) odpovědělo chybně. Analýza položky č. 8 Tabulka 9: Určení zaměnitelné houby Druh houby Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Vláknice začervenalá 13 15,29 Pavučinec plyšový 4 4,71 Hřib satan 2 2,35 Muchomůrka zelená 66 77,65 CELKEM V položce č. 8 měli respondenti určit houbu, která se často zaměňuje za vybranou skupinu druhů (viz. tabulka 9 a graf 7). Z počtu 85 odpovědí (100 %) vybralo správně 66 respondentů (77,65 %) možnost muchomůrka zelená. 13 respondentů (15,29 %) zvolilo chybně vláknici začervenalou, 4 (4,71 %) pavučinec plyšový a 2 respondenti (2,35 %) uvedli hřib satan. Nesprávnou odpověď uvedlo celkem 19 respondentů (22,35 %). 52

53 Graf 7: Určení zaměnitelné houby , , ,71 2,35 0 Vláknice začervenalá Pavučinec plyšový Hřib satan Muchomůrka zelená Analýza položky č. 8 Tabulka 10: Určení poživatelnosti zaměnitelné houby Muchomůrka zelená Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Jedovatá 55 64,71 Jedlá 11 12,94 Druh neurčen 19 22,35 CELKEM Tabulka 10 ukazuje vyhodnocení doplňující otázky k položce č. 8, zda je popsaná houba jedlá či jedovatá. Za správně zodpovězenou byla položka č. 8 považována pouze v případě, že byl správně zvolen druh houby i charakter její poživatelnosti určený pomocí doplňující otázky, zda je vybraná houba jedlá či jedovatá. 55 respondentů (64,71 %) z celkového počtu 85 (100 %) správně určilo druh houby a rovněž správně uvedlo, že je tato houba jedovatá. 11 respondentů (12,94 %) správně určilo druh, ale chybně uvedlo, že je houba jedlá. Možnost Druh neurčen zahrnuje 19 respondentů (22,35 %), kteří chybně určili druh houby. Odpověď na doplňující otázku tedy u těchto respondentů nebyla hodnocena. Z analýzy vyplývá, že z celkového počtu 85 dotazníků (100 %) tuto položku správně zodpovědělo 55 respondentů (64,71 %). 30 respondentů (35,29 %) odpovědělo chybně. 53

54 Analýza položky č. 9 Tabulka 11: Určení druhu houby (2) Druh houby Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Muchomůrka růžovka 26 30,59 Holubinka mandlová 44 51,76 Žampion 3 3,53 Václavka obecná 12 14,12 CELKEM V položce č. 9 jsme hodnotili znalost popsaného druhu jedlé houby (viz. tabulka 11 a graf 8). Z 85 (100 %) analyzovaných dotazníků 44 respondentů (51,76 %) správně zvolilo možnost holubinka mandlová. Chybně odpovědělo celkem 41 respondentů (48,24 %). 26 respondentů (30,59 %) uvedlo muchomůrku růžovku, 3 (3,53 %) žampion a 12 respondentů (14,12 %) uvedlo václavku obecnou. Graf 8: Určení druhu houby (2) , , , ,53 0 Muchomůrka růžovka Holubinka mandlová Žampion Václavka obecná Analýza položky č. 9 Tabulka 12: Určení poživatelnosti houby (2) Holubinka mandlová Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Jedlá 28 32,94 Jedovatá 16 18,82 Druh neurčen 41 48,24 CELKEM

55 Tabulka 12 prezentuje vyhodnocení doplňující otázky k položce č. 9, zda je popsaná houba jedlá či jedovatá. Za správně zodpovězenou byla položka č. 9 považována pouze v případě, že byl správně zvolen druh houby i charakter její poživatelnosti určený pomocí doplňující otázky, zda je vybraná houba jedlá či jedovatá. 28 respondentů (32,94 %) z celkového počtu 85 (100 %) správně určilo druh houby a rovněž správně uvedlo, že je tato houba jedlá. 16 respondentů (18,82 %) správně určilo druh, ale chybně uvedlo, že je houba jedovatá. Možnost Druh neurčen zahrnuje 41 respondentů (48,24 %), kteří chybně určili druh houby. Odpověď na doplňující otázku tedy u těchto respondentů nebyla hodnocena. Z analýzy vyplývá, že z celkového počtu 85 dotazníků (100 %) tuto položku správně zodpovědělo 28 respondentů (32,94 %). 57 respondentů (67,06 %) odpovědělo chybně. Analýza položky č. 10 Tabulka 13: Jedlé druhy hřibů Druh hřibu Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Hřib kovář 74 32,6 Hřib satan 0 0 Hřib dubový 73 32,16 Hřib hnědý 73 32,16 Hřib rudonachový 7 3,08 CELKEM V položce č. 10 měli respondenti uvést jedlé druhy hřibů (viz. tabulka 13 a graf 9). Bylo možné vybrat více správných možností. Celkem bylo 227 odpovědí (považováno za 100 %). Správně byl 74krát uveden hřib kovář (32,60 %), 73krát hřib dubový (32,16 %) a rovněž 73krát hřib hnědý (32,16 %). Nesprávně byl 7krát zvolen hřib rudonachový (3,08 %), zatímco odpověď hřib satan nezvolil žádný z respondentů (0 %). Všechny správné možnosti (a, c, d) uvedlo 49 respondentů (57,65 %) z celkového počtu 85 (100 %) analyzovaných dotazníků. 36 respondentů (42,35 %) uvedlo možnosti nesprávné nebo nedostatečné. 55

56 Graf 9: Jedlé druhy hřibů 35 32, ,00 32,16 32,16 3,08 Hřib kovář Hřib satan Hřib dubový Hřib hnědý Hřib rudonachový Analýza položky č. 11 Tabulka 14: Určení druhu hřibu Druh hřibu Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Hřib hnědý 16 18,82 Hřib koloděj 35 41,18 Hřib kovář 24 28,24 Hřib satan 10 11,76 CELKEM Úkolem položky č. 11 bylo určit podle popisu druh jedlého hřibu (viz. tabulka 14 a graf 10). Na položku odpovědělo 85 respondentů (100 %). Správnou odpověď hřib koloděj zvolilo 35 respondentů (41,18 %). Nesprávně odpovědělo celkem 50 respondentů (58,82 %). 16 respondentů (18,82 %) uvedlo nesprávně hřib hnědý, 24 (28,24 %) hřib kovář a 10 (11,76 %) hřib satan. Graf 10: Určení druhu hřibu ,18 28,24 18,82 11,76 Hřib hnědý Hřib koloděj Hřib kovář Hřib satan 56

57 Analýza položky č. 12 Tabulka 15: Určení druhu houby (3) Druh houby Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Bedla vysoká 20 23,53 Pečárka polní 6 7,06 Muchomůrka zelená 47 55,29 Pavučinec plyšový 12 14,12 CELKEM V položce č. 12 měli respondenti uvést druh houby podle uvedeného popisu a obrázku (viz. tabulka 15 a graf 11). Analyzováno bylo 85 odpovědí (100 %). 47 respondentů (55,29 %) určilo správně muchomůrku zelenou. Chybně odpovědělo celkem 38 respondentů (44,71 %). 20 respondentů (23,53 %) uvedlo nesprávně bedlu vysokou, 6 (7,06 %) pečárku polní a 12 respondentů (14,12 %) zvolilo možnost pavučinec plyšový. Graf 11: Určení druhu houby (3) , ,53 7,06 14,12 0 Bedla vysoká Pečárka polní Muchomůrka zelená Pavučinec plyšový Analýza položky č. 12 Tabulka 16: Určení poživatelnosti houby (3) Muchomůrka zelená Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Jedovatá 38 44,71 Jedlá 9 10,58 Druh neuveden 38 44,71 CELKEM

58 Tabulka 16 prezentuje vyhodnocení doplňující otázky k položce č. 12, zda je popsaná houba jedlá či jedovatá. Za správně zodpovězenou byla položka č. 12 považována v případě, že byl správně zvolen druh houby i charakter její poživatelnosti určený pomocí doplňující otázky, zda je vybraná houba jedlá či jedovatá. 38 respondentů (44,71 %) z celkového počtu 85 (100 %) správně určilo druh houby a rovněž správně uvedlo, že je tato houba jedovatá. 9 respondentů (10,58 %) správně určilo druh, ale chybně uvedlo, že je houba jedlá. Možnost Druh neurčen zahrnuje zbývajících 38 respondentů (44,71 %), kteří chybně určili druh houby. Odpověď na doplňující otázku u těchto respondentů nebyla hodnocena. Závěrem, z celkového počtu 85 dotazníků (100 %) tuto položku správně zodpovědělo 38 respondentů (44,71 %), 47 respondentů (55,29 %) odpovědělo chybně. Analýza položky č. 13 Tabulka 17: Určení jedovatých hub Druh houby Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Hřib satan 71 22,99 Holubinka trávozelená 14 4,53 Vláknice začervenalá 38 12,3 Závojenka olovová 59 19,09 Muchomůrka růžovka 12 3,88 Pavučinec plyšový Pečárka polní 4 1,29 Muchomůrka zelená 77 24,92 CELKEM Položka č. 13 měla více správných odpovědí. Cílem bylo z nabídky vybrat všechny jedovaté houby (viz. tabulka 17 a graf 12). Respondenti zaškrtli celkem 309 odpovědí (považováno za 100 %). Všechny správné možnosti (a, c, d, f, h) uvedlo z 85 hodnocených dotazníků (100 %) 16 respondentů (18,82 %). 69 respondentů (81,18 %) zvolilo odpovědi nesprávné nebo nedostatečné. 58

59 Hřib satan byl v součtu 309 odpovědí (100 %) uveden 71krát (22,99 %), holubinka trávozelená 14krát (4,53%), vláknice začervenalá 38krát (12,30 %), závojenka olovová 59krát (19,09 %), muchomůrka růžovka 12krát (3,88 %), pavučinec plyšový 34krát (11,00 %), pečárka polní 4krát (1,29%) a muchomůrka zelená 77krát (24,92 %). Graf 12: Určení jedovatých hub ,99 19,09 24, ,53 Hřib satan Holubinka trávozelená 12,30 Vláknice začervenalá Závojenka olovová 3,88 Muchomůrka růžovka 11,00 1,29 Pečárka polní Pavučinec plyšový Muchomůrka zelená Analýza znalostních položek v oblasti mykologie (položky 6-13) Tabulka 18: Znalosti respondentů v oblasti mykologie Znalostní položky Správné odpovědi Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Chybné odpovědi Absolut. četnost (n) Položka , ,88 Položka , ,12 Položka , ,29 Položka , ,06 Položka , ,35 Položka , ,82 Položka , ,29 Položka , ,18 Relat. četnost (%) Tabulka 18 a graf 13 ukazují počty správných a špatných odpovědí na znalostní položky z oblasti mykologie. Na položky odpovědělo všech 85 respondentů (100 %). Relativní četnosti jsou počítány z celkového počtu 85 dotazníků (100 %). Položky s doplňujícími otázkami (položky 7, 8, 9 a 12) byly hodnoceny jako správně 59

60 zodpovězené pouze v případě, že byla uvedena správná odpověď i na doplňující dotaz. U položek, kde bylo možné zvolit více možností (tj. položky č. 10 a 13) jsou mezi správně odpovídající respondenty zahrnuti pouze ti, kteří uvedli všechny správné možnosti. Položku č. 6 zodpovědělo správně 63 respondentů (74,12 %), chybnou odpověď uvedlo 22 respondentů (25,88 %). Na položku č. 7 odpovědělo správně 39 respondentů (45,88 %), chybně 46 respondentů (54,12 %). Položku č. 8 zodpovědělo správně 55 respondentů (64,71 %), chybně 30 respondentů (35,29 %). Položku č. 9 zodpovědělo správně 28 respondentů (32,94 %), chybně 57 respondentů (67,06 %). Správnou odpověď na položku č. 10 uvedlo 49 respondentů (57,65 %), nesprávnou 36 respondentů (42,35 %). Správnou odpověď na položku č. 11 zvolilo 35 respondentů (41,18 %), nesprávnou 50 respondentů (58,82 %). Na položku č. 12 odpovědělo správně 38 respondentů (44,71 %), chybně 47 respondentů (55,29 %). Správnou odpověď na položku č. 13 uvedlo 16 respondentů (18,82 %) a nesprávnou 69 (81,18 %). Graf 13: Znalosti respondentů v oblasti mykologie ,12 25,88 Položka 6 54,12 45,88 Položka 7 64,71 Položka 8 67,06 35,29 32,94 Položka 9 57,65 42,35 41,18 Položka 10 58,82 Položka 11 44,71 55,29 Položka 12 18,82 81,18 Položka 13 Správné odpovědi Chybné odpovědi 60

61 Znalostní položky první pomoc při otravě houbami Analýza položky č. 14 Tabulka 19: Orgány postižené houbovou otravou Orgány Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Játra 50 33,78 Ledviny 35 23,66 Žaludek 16 10,81 Střeva 5 3,38 Slinivka břišní 4 2,7 Jícen 1 0,68 Celý zažívací trakt 4 2,7 Mozek a nervový systém 13 8,78 Srdce 9 6,08 Krev 6 4,05 Slezina 2 1,35 Plíce 2 1,35 Svaly 1 0,68 CELKEM V otevřené položce č. 14 měli respondenti uvést orgány, které bývají dle jejich vlastního uvážení postiženy při otravě houbami (viz. tabulka 19 a graf 14). Z počtu 85 analyzovaných dotazníků (100 %) na tuto položku odpovědělo 64 respondentů (75,29 %). Celkem bylo 148 odpovědí (považováno za 100 %). Všechny uvedené odpovědi byly správné. 21 respondentů (24,71 %) odpověď neuvedlo. Tito respondenti byli hodnoceni jako chybně odpovídající. Správně tedy odpovědělo celkem 64 respondentů (75,29 %). 50krát byla uvedena játra (33,78 %), 35krát ledviny (23,66 %), 16krát žaludek (10,81 %), 5krát střeva (3,38 %), 4krát slinivka břišní (2,70 %), 1krát jícen (0,68 %) a 4krát celý zažívací trakt (2,70 %). Mozek a nervový systém byl uveden 13krát (8,78 %), Srdce 9krát (6,08 %), krev 6krát (4,05 %), slezina 2krát (1,35 %), plíce 2krát (1,35 %) a svaly 1krát (0,68 %). 61

62 Graf 14: Orgány postižené houbovou otravou , , Játra Ledviny 10,81 3,38 2,70 Žaludek Střeva Slinivka břišní 0,68 Jícen 8,78 2,70 GIT Mozek a NS 6,08 Srdce 4,05 1,35 1,35 0,68 Krev Slezina Plíce Svaly Analýza položky č. 15 Tabulka 20: Příznaky houbové otravy Příznaky Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Nevolnost, zvracení, 82 27,06 bolesti břicha, průjem Bolest na hrudi 5 1,65 Závratě, bolesti hlavy, 69 22,78 halucinace, poruchy zraku Slinění, slzení, pocení 32 10,56 Vyrážka na kůži 8 2,64 Svalová slabost, křeče, 39 12,87 bolest v zádech Zvýšená teplota, zimnice 28 9,24 Bušení srdce, změny 40 13,2 krevního tlaku a poruchy vědomí Bolest v krku, chrapot 0 0 CELKEM Položka č. 15 hodnotila znalost příznaků houbových otrav (viz. tabulka 20). Z uvedené nabídky bylo možné vybrat více správných odpovědí. V 85 analyzovaných dotaznících (100 %) bylo uvedeno celkem 303 odpovědí (považováno za 100 %). Ze správných odpovědí byla 82krát uvedena možnost nevolnost, zvracení, bolesti břicha, 62

63 průjem (27,06 %), 69krát závratě, bolesti hlavy, halucinace, poruchy zraku (22,78 %), 32krát slinění, slzení, pocení (10,56 %), 39krát svalová slabost křeče, bolest v zádech (12,87 %), 28krát zvýšená teplota, zimnice (9,24 %) a 40krát bušení srdce, změny krevního tlaku a poruchy vědomí (13,20 %). Nesprávně byla 5krát zvolena bolest na hrudi (1,65 %) a 8krát vyrážka na kůži (2,64 %). Možnost bolest v krku a chrapot neuvedl žádný z respondentů (0 %). Všechny správné odpovědi (možnosti a, c, d, f, g, h) vybralo pouze 11 (12,94 %) z 85 respondentů (100 %). 74 respondentů (87,06 %) zvolilo nesprávné nebo nedostatečné odpovědi. Analýza položky č. 16 Tabulka 21: Doba projevu příznaků po požití jedovaté houby Příznaky se objeví Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Téměř okamžitě po požití 7 8,24 Po vstřebání toxinů (asi za 27 31,76 2 hodiny) Za několik dní 1 1,18 Doba projevu je 50 58,82 rozmanitá, závisí na druhu houby CELKEM Pomocí položky č. 16 jsme zjišťovali znalosti respondentů o době, kdy se po požití jedovatých hub objeví první příznaky otravy (viz. tabulka 21). Celkem odpovědělo 85 respondentů (100 %). Správnou možnost, že doba projevu příznaků je rozmanitá a závisí na duhu houby zvolilo 50 z nich (58,82 %). Nesprávně odpovědělo 35 respondentů (41,18 %). 7 respondentů (8,24 %) uvedlo možnost téměř okamžitě po požití, 27 (31,76 %) po vstřebání toxinů a 1 dotázaný (1,18 %) by čekal projev příznaků za několik dní po požití. 63

64 Analýza položky č. 17 Tabulka 22: První pomoc u postiženého při vědomí Postup první pomoci Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Zkontroluji základní 52 13,44 životní funkce (tj. stav vědomí a dýchání) Základní životní funkce 1 0,26 kontrolovat nemusím, u otrav houbami nebývají ohroženy Pokud postižený nezvrací 45 11,63 a houba byla požita maximálně před 1 hodinou, vyvolám zvracení Vždy vyvolám zvracení 35 9,04 Za žádných okolností nevyvolávám 2 0,52 zvracení Zajistím zvratky, stolici či 49 12,66 zbytky hub pro toxikologické vyšetření Zvratky, stolici či zbytky 3 0,78 hub pro toxikologické vyšetření není třeba zajišťovat Podám aktivní uhlí a 11 2,84 mléko Podám tablet 30 7,75 aktivního uhlí rozpuštěných ve vodě Při podezření na otravu 13 3,36 zásadně nepodávám nic k jídlu a pití (ani vodu) Zajistím dostatečný přísun 0 0 jídla a pití Zajistím zvýšený přísun 25 6,46 pití (vody), ale nepodávám nic k jídlu Počkám 2 hodiny a pokud 1 0,26 se neobjeví žádné další příznaky, nejedná se o otravu a není třeba volat lékaře Zavolám zdravotnickou záchrannou službu nebo 71 18,34 64

65 postiženého transportuji do nemocnice Průběžně kontroluji 49 12,66 základní životní funkce CELKEM Úkolem položky č. 17 bylo posoudit znalost poskytování první pomoci při podezření na otravu houbami u postiženého při vědomí (viz. tabulka 22). Respondenti měli označit všechny správné možnosti. V 85 hodnocených dotaznících (100 %) bylo celkem 387 zvolených možností (považováno za 100 %). Ze všech uvedených variant byla možnost zkontroluji základní životní funkce uvedena 52krát (13,44 %), základní životní funkce kontrolovat nemusím 1krát (0,26 %), pokud postižený nezvrací a houba byla požita max. před 1 hodinou, vyvolám zvracení 45krát (11,63 %), vždy vyvolám zvracení 35krát (9,04 %), za žádných okolností nevyvolávám zvracení 2krát (0,52 %), zajistím biologický materiál pro toxikologii 49krát (12,66 %) a biologický materiál pro toxikologii není třeba zajišťovat 3krát (0,78 %). 11krát (2,84 %) byla zvolena možnost podám aktivní uhlí a mléko, 30krát (7,75 %) podám tbl. aktivního uhlí ve vodě, 13krát (3,36 %) zásadně nepodávám nic k jídlu ani k pití a 25krát (6,46 %) zajistím zvýšený přísun vody, ale nepodávám nic k jídlu. Variantu zajistím dostatečný přísun jídla a pití nevybral žádný z respondentů (0 %). 1krát (0,26 %) se objevila možnost, že počkám 2 hodiny a pokud se neobjeví další příznaky, nejedná se o otravu a není třeba volat lékaře a 71krát (18,34 %), že zavolám ZZS nebo postiženého transportuji do nemocnice. Průběžná kontrola základních životních funkcí byla uvedena 49krát (12,66 %). Zcela správný postup první pomoci (možnosti a, c, f, i, l, n, o) by dodrželo pouze 9 (10,59 %) z 85 respondentů (100 %). 76 respondentů (89,41 %) zvolilo postup nesprávný nebo nedostatečný. 65

66 Analýza položky č. 17 Tabulka 23: První pomoc u postiženého při vědomí - souhrn Počet správných odpovědí Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) 7 odpovědí správně 9 10,59 6 odpovědí správně 9 10,59 5 odpovědí správně 16 18,82 4 odpovědi správně 8 9,41 3 odpovědi správně 19 22,35 2 odpovědi správně 14 16,47 1 odpověď správně 7 8,24 0 odpovědí správně 3 3,53 CELKEM Tabulka 23 a graf 15 ukazují skladbu odpovědí respondentů na položku č. 17, která hodnotí znalost postupů první pomoci u postiženého při vědomí. Z celkových 85 respondentů (100 %) zvolilo všech 7 správných možností 9 respondentů (10,59 %). 6 správných možností zvolilo rovněž 9 respondentů (10,59 %), 5 správných možností uvedlo 16 respondentů (18,82 %), 4 správné možnosti uvedlo 8 respondentů (9,41 %), 3 správné možnosti uvedlo 19 respondentů (22,35 %), 2 správné možnosti uvedlo 14 respondentů (16,47 %) a 1 správnou možnost uvedlo 7 respondentů (8,24 %). Ani jednu správnou odpověď nezvolili 3 respondenti (3,53 %). Graf 15: První pomoc u postiženého při vědomí - souhrn 25 22, ,59 10,59 18,82 9,41 16,47 8,24 5 3, správně 6 správně 5 správně 4 správně 3 správně 2 správně 1 správně 0 správně 66

67 Analýza položky č. 18 Tabulka 24: Podmínky vyvolání zvracení Odpověď Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Zvracení vyvoláváme 61 47,29 pouze u postiženého při vědomí Zvracení vyvoláváme bez 5 3,88 ohledu na stav vědomí, jedovaté látky je nutné vždy vyloučit zvracením Eliminace hub ze žaludku 43 33,33 pomocí zvracení má efekt do 1 hodiny po požití Na době po požití 19 14,73 nezáleží, zvracení vyvoláme kdykoliv Zvracení nikdy 1 0,77 nevyvoláváme CELKEM Položkou č. 18 jsme zjišťovali znalosti respondentů o podmínkách pro vyvolání zvracení v rámci poskytování první pomoci při podezření na houbovou otravu (viz. tabulka 24). 85 hodnocených respondentů (100 %) uvedlo celkem 129 možností (považováno za 100 %). Možnost zvracení vyvoláváme pouze u postiženého při vědomí byla zvolena 61krát (47,29 %), zvracení vyvoláváme bez ohledu na stav vědomí 5krát (3,88 %), eliminace hub pomocí zvracení má efekt pouze do 1 hodiny po požití 43krát (33,33 %), na době po požití nezáleží 19krát (14,73 %) a možnost, že zvracení nikdy nevyvoláváme byla uvedena 1krát (0,77 %). Správnou kombinaci (a, c) vybralo z celkových 85 (100 %) jen 27 respondentů (31,76 %). 58 respondentů (68,24 %) uvedlo možnosti nesprávné či nedostatečné. 67

68 Analýza položky č. 19 Tabulka 25: Způsob vyvolání zvracení Metoda Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Mechanické podráždění 54 63,53 hltanu prstem Sklenice mléka s 3 3,53 rozmixovaným česnekem Emetika 27 31,76 Neuvedeno 1 1,18 CELKEM Položka č. 19, která hodnotí způsob provokace zvracení (viz. tabulka 25 a graf 16), byla určena pro respondenty, kteří si myslí, že je při otravě houbami vhodné vyvolat zvracení (v předchozí položce č. 18 tedy neuvedli možnost e, že zvracení nikdy nevyvoláváme). Z celkového počtu 85 dotazníků (100 %) zvolilo jednu z metod provokace zvracení 84 respondentů (98,82 %). Správnou metodu mechanické podráždění hltanu vybralo 54 dotázaných (63,53 %). Nesprávně odpovědělo celkem 31 respondentů (36,47 %). 3 respondenti (3,53 %) by podali sklenici mléka s česnekem a 27 respondentů (31,76 %) by zvracení vyvolalo jen při dostupnosti emetik. Možnost Neuvedeno zahrnuje 1 respondenta (1,18 % z 85), který v předchozí položce č. 18 uvedl variantu zvracení nikdy nevyvoláváme a na tuto položku tedy chybně neodpovídal. Graf 16: Způsob vyvolání zvracení 70 63, , Mechanické podráždění hltanu prstem 3,53 Sklenice mléka s česnekem Emetika 1,18 Neuvedeno 68

69 Analýza položky č. 20 Tabulka 26: První pomoc u postiženého v bezvědomí Postup první pomoci Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Zkontroluji základní 75 14,62 životní funkce (tj. stav vědomí a dýchání) Základní životní funkce 1 0,2 kontrolovat nemusím, u otrav houbami nebývají ohroženy Pokusím se postiženého 49 9,55 probrat Vždy vyvolám zvracení 7 1,36 Za žádných okolností 31 6,04 nevyvolávám zvracení Zajistím zvratky, stolici či 38 7,41 zbytky hub pro toxikologické vyšetření Zvratky, stolici či zbytky 3 0,58 hub pro toxikologické vyšetření není třeba zajišťovat Podám aktivní uhlí a 0 0 mléko Podám tablet 4 0,78 aktivního uhlí rozpuštěných ve vodě Zásadně nepodávám nic k 29 5,65 jídlu a pití (ani vodu) Zajistím dostatečný přísun 0 0 jídla a pití Zajistím zvýšený přísun 7 1,36 pití (vody), ale nepodávám nic k jídlu Uložím postiženého do 54 10,53 stabilizované polohy Uložím postiženého do 1 0,2 protišokové polohy Uložím postiženého do 8 1,56 polohy v polosedě Uložím postiženého do 0 0 polohy v leže na zádech s pokrčenými dolními končetinami Jakmile zjistím, že je 74 14,42 69

70 postižený v bezvědomí, co nejdříve zavolám ZZS Jakmile zjistím, že je 2 0,39 postižený v bezvědomí a neprobere se do 30 minut, zavolám ZZS Pokud mám k dispozici 9 1,75 automobil, ZZS nevolám a transportuji postiženého do nemocnice sám/sama Průběžně kontroluji 60 11,7 základní životní funkce Jestliže jsem zavolal/a 1 0,2 ZZS postiženého už kontrolovat nemusím Pokud je postižený v 60 11,7 bezvědomí a nedýchá, zahájím KPR CELKEM Položka č. 20 analyzuje znalosti respondentů o postupu první pomoci u postiženého v bezvědomí (viz. tabulka 26). V 85 hodnocených dotaznících (100 %) bylo vybráno celkem 513 odpovědí (bráno jako 100 %). Ze správných odpovědí byla kontrola základních životních funkcí uvedena 75krát (14,62 %), pokus postiženého probrat 49krát (9,55 %), za žádných okolností nevyvolávat zvracení 31krát (6,04 %), zajistit biologický materiál pro toxikologii 38krát (7,41 %), nepodávat nic k jídlu a pití 29krát (5,65 %), uložení postiženého do stabilizované polohy 54krát (10,53 %), co nejvčasnější přivolání ZZS 74krát (14,42 %), průběžná kontrola základních životních funkcí 60krát (11,70 %) a zahájení kardiopulmonální resuscitace v případě vymizení dechu rovněž 60krát (11,70 %). Nesprávně bylo 1krát (0,20 %) zvoleno, že kontrola základních životních funkcí není nutná, 7krát (1,36 %) vždy vyvoláme zvracení, 3krát (0,58 %) biologický materiál pro toxikologii není třeba zajišťovat, 4krát (0,78 %) podání tablet aktivního uhlí ve vodě, 7krát (1,36 %) zajištění dostatečného přísunu vody, 1krát (0,20 %) uložení postiženého do protišokové polohy, 8krát (1,56 %) uložení postiženého do polohy v polosedě, 2krát (0,39 %) vyčkání dalšího vývoje stavu a pak teprve přivolání ZZS, 9krát (1,75 %) transport vlastním automobilem a 1krát (0,20 %), že stav postiženého není po přivolání ZZS nutné kontrolovat. Možnosti Podám aktivní uhlí 70

71 a mléko a Uložím postiženého do polohy v leže na zádech s pokrčenými dolními končetinami neuvedl žádný z respondentů (0 %). Všechny správné možnosti (a, c, e, f, j, m, q, t, v) uvedlo 12 respondentů (14,12 %) z celkového počtu 85 (100 %). Většina dotazovaných (73, tj. 85,88 %) zvolila nesprávné nebo nedostatečné odpovědi. Analýza položky č. 20 Tabulka 27: První pomoc u postiženého v bezvědomí - souhrn Počet správných odpovědí Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) 9 odpovědí správně 12 14,12 8 odpovědí správně 11 12,94 7 odpovědí správně 11 12,94 6 odpovědí správně 12 14,12 5 odpovědí správně 10 11,76 4 odpovědi správně 7 8,24 3 odpovědi správně 10 11,76 2 odpovědi správně 6 7,06 1 odpověď správně 6 7,06 0 odpovědí správně 0 0 CELKEM Tabulka 27 ukazuje skladbu odpovědí respondentů na položku č. 20, která hodnotí znalost postupů první pomoci u postiženého v bezvědomí (viz. tabulka 27 a graf 17). Z celkových 85 respondentů (100 %) zvolilo všech 9 správných možností 12 respondentů (14,12 %). 8 správných možností uvedlo 11 respondentů (12,94 %), 7 správných možností uvedlo rovněž 11 respondentů (12,94 %), 6 správných možností uvedlo 12 respondentů (14,12 %), 5 správných možností uvedlo 10 respondentů (11,76 %), 4 správné možnosti zvolilo 7 respondentů (8,24 %), 3 správné možnosti zvolilo 10 respondentů (11,76 %), 2 správné možnosti zvolilo 6 respondentů (7,06 %) a 1 správnou možnost uvedlo opět 6 respondentů (7,06 %). Ani jednu správnou odpověď neuvedl žádný z respondentů (0 %). 71

72 Graf 17: První pomoc u postiženého v bezvědomí - souhrn 16 14, ,94 12, správně 8 správně 7 správně 6 správně 14,12 11,76 11,76 8,24 7,06 7,06 5 správně 4 správně 3 správně 0,00 2 správně 1 správně 0 správně Analýza znalostních položek v oblasti první pomoci (položky 14-20) Tabulka 28: Znalosti respondentů v oblasti první pomoci Znalostní položky Správné odpovědi Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) Špatné odpovědi Absolut. četnost (n) Položka , ,71 Položka , ,06 Položka , ,18 Položka , ,41 Položka , ,24 Položka , ,47 Položka , ,88 Relat. četnost (%) Tabulka 28 a graf 18 ukazují počty správných a špatných odpovědí na znalostní položky z oblasti houbových otrav a poskytování první pomoci. U položek, kde bylo možné zvolit více možností (tj, položky č. 14, 15, 17, 18 a 20) jsou mezi správně odpovídající respondenty zahrnuti pouze ti, kteří uvedli všechny správné možnosti (kromě položky č. 14, kde stačilo uvést pouze jednu správnou možnost). Relativní četnosti jsou počítány z celkového počtu 85 dotazníků (100 %). Položku č. 14 zodpovědělo správně 64 respondentů (75,29 %), zbývajících 21 respondentů (24,71 %) neuvedlo žádnou odpověď a bylo tedy hodnoceno jako 72

73 nesprávně odpovídající. Na položku č. 15 odpovědělo správně 11 respondentů (12,94 %), chybně 74 respondentů (87,06 %). Položku č. 16 zodpovědělo správně 50 respondentů (58,82 %), chybně 35 respondentů (41,18 %). Položku č. 17 zodpovědělo správně 9 respondentů (10,59 %), chybně 76 respondentů (89,41 %). Správnou odpověď na položku č. 18 uvedlo 27 respondentů (31,76 %), nesprávnou 58 respondentů (68,24 %). Správnou odpověď na položku č. 19 zvolilo 54 respondentů (63,53 %), nesprávnou 31 respondentů (36,47 %). Na položku č. 20 odpovědělo správně 12 respondentů (14,12 %) a chybně 73 respondentů (85,88 %). Graf 18: Znalosti respondentů v oblasti první pomoci ,29 24,71 Položka 14 12,94 87,06 Položka 15 58,82 41,18 Položka 16 10,59 89,41 Položka 17 31,76 68,24 Položka 18 63,53 36,47 Položka 19 14,12 85,88 Položka 20 Správné odpovědi Chybné odpovědi 73

74 Analýza znalostních položek (položky 6-20) Tabulka 29: Vyhodnocení výsledků respondentů ve znalostních položkách Počet správně zodpovězených znalostních položek Počet respondentů Absolut. četnost (n) Relat. četnost (%) 15 položek správně 5 5,88 14 položek správně položek správně 1 1,18 12 položek správně položek správně 1 1,18 10 položek správně 4 4,71 9 položek správně 4 4,71 8 položek správně 9 10,58 7 položek správně 15 17,65 6 položek správně 10 11,76 5 položek správně 14 16,47 4 položky správně 11 12,94 3 položky správně 4 4,71 2 položky správně 6 7,05 1 položka správně 1 1,18 0 položek správně 0 0 CELKEM Tabulka 29 a graf 19 prezentují výsledky respondentů ve znalostních položkách dotazníku. Zobrazuje počty respondentů, kteří správně zodpověděli příslušný počet znalostních položek. Všech 15 znalostních položek (položky 6 20) správně zodpovědělo 5 respondentů (5,88 %) z celkového počtu 85 (100 %). Na 14 znalostních položek neodpověděl správně žádný z respondentů (0 %), 13 znalostních položek správně zodpověděl 1 respondent (1,18 %), na 12 znalostních položek opět neodpověděl správně žádný respondent (0 %) a na 11 znalostních položek správně odpověděl 1 respondent (1,18 %). Správnou odpověď na 10 znalostních položek uvedli 4 respondenti (4,71 %), na 9 znalostních položek rovněž 4 respondenti (4,71 %) a na 8 znalostních položek 9 respondentů (10,58 %). Největší počet respondentů (15, tj. 17,65 %) odpovědělo správně na 7 znalostních položek. Správné odpovědi na 6 znalostních položek uvedlo 10 respondentů (11,76 %), na 5 znalostních položek 14 respondentů (16,47 %), na 4 znalostní položky 11 respondentů (12,94 %), na 3 znalostní položky 4 respondenti (4,71 %), na 2 znalostní položky 6 respondentů 74

75 (7,05 %) a na 1 znalostní položku odpověděl správně 1 respondent (1,18 %). Více než 75% úspěšnosti dosáhli ve znalostních položkách respondenti, kteří správně zodpověděli 12 a více těchto položek. Z celkového počtu 85 respondentů (100 %) dosáhlo takového výsledku 6 respondentů (7,06 %). V tabulce jsou tito respondenti zobrazeni kurzívou. Graf 19: Vyhodnocení výsledků respondentů ve znalostních položkách ,88 15 správně 14 správně 0,00 1,18 0,00 1,18 13 správně 12 správně 11 správně Analýza znalostních položek (položky 6 20) u respondentů sbírajících houby a respondentů nesbírajících houby 4,71 4,71 10,58 17,65 11,76 16,47 10 správně 9 správně 8 správně 7 správně 6 správně 5 správně 12,94 Tabulka 30: Porovnání znalostí u respondentů houby sbírajících a nesbírajících 4,71 7,05 1,18 0,00 4 správně 3 správně 2 správně 1 správně 0 správně Znalost. položky Položka 6 Položka 7 Položka 8 Položka 9 Správné odpovědi Sbírající resp. Nesbírající resp. Celkem odpovědí Abs. čet. (n) Relat. čet. (%) Abs. čet. (n) Relat. čet. (%) Abs. čet. (n) 41 73, , , , , , , , , , , ,94 Relat. čet. (%) 75

76 Položka 10 Položka 11 Položka 12 Položka 13 Položka 14 Položka 15 Položka 16 Položka 17 Položka 18 Položka 19 Položka 20 Celkem resp. v dané skupině 35 62, , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,29 1 3, , , , , , , , ,64 1 3, , Tabulka 30 a graf 20 prezentují porovnání výsledků znalostních položek (tj. 6-20) u respondentů sbírajících houby a u respondentů houby nesbírajících. Shrnuje počty správných odpovědí na znalostní položky u obou skupin respondentů. Ve sloupci Sbírající respondenti jsou uvedeny počty správných odpovědí u respondentů, kteří v položce č. 3 uvedli, že houby sbírají (možnosti a nebo b). Ve sloupci Nesbírající respondenti jsou uvedeny počty správných odpovědí u respondentů, kteří v položce č. 3 uvedli, že houby nesbírají (možnosti c nebo d). Sloupec Celkem odpovědí ukazuje celkový počet správných odpovědí všech respondentů na dané znalostní položky. U položek, kde bylo možné zvolit více 76

77 možností (tj. 10, 13, 14, 15, 17, 18, 20) jsou mezi správně odpovídající respondenty zahrnuti pouze ti, kteří uvedli všechny správné možnosti. Relativní četnosti ve sloupci Sbírající respondenti jsou počítány z celkového počtu 56 sbírajících respondentů (považováno za 100 %). Ve sloupci Nesbírající respondenti jsou relativní četnosti počítány z celkového počtu 29 nesbírajících respondentů (považováno za 100 %). Sloupec Celkem odpovědí shrnuje počty všech správně odpovídajících respondentů bez ohledu na to, zda houby sbírají či nesbírají. Relativní četnosti jsou tedy počítány z celkového počtu 85 respondentů (100 %). Z analýzy znalostních položek je zřejmé, že ve 14 položkách (93,33 %) z 15 (100 %) dosáhli lepších výsledků respondenti, kteří houby sbírají (tzn., že v těchto znalostních položkách dosáhli většího procenta správných odpovědí). Pouze v 1 položce (položka č. 6, tj. 6,67 %) byli úspěšnější respondenti, kteří houby nesbírají. Graf 20: Porovnání znalostí u respondentů houby sbírajících a nesbírajících ,21 75, Pol ožk a 6 69,64 53,17 48,21 41,38 39,29 20,69 62,50 48,28 44,64 34,48 58,93 82,14 23,21 17,24 10,34 62,07 14,29 10,34 67,86 41,38 14,29 3,45 41,07 13,79 66,07 58,62 19, ,45 Sbírající resp. Nesbírající resp. 77

78 12 OVĚŘENÍ OČEKÁVANÝCH VÝSLEDKŮ V bakalářské práci jsem se zabývala znalostmi laické veřejnosti o houbách, houbových otravách a faktorech, které tuto problematiku ovlivňují. Jednotlivé položky dotazníku byly tedy zaměřeny na zjištění znalostí respondentů z oblasti mykologie a první pomoci při houbových otravách. Průzkum proběhl v ordinaci praktického lékaře a mezi respondenty v mém okolí. K analýze jsem použila 85 dotazníků. Na základě jejich hodnocení jsem ověřovala platnost 4 předem stanovených cílů a 9 odvozených očekávaných výsledků. Cíl 1: Zjistit, zda dospělá laická veřejnost sbírá a konzumuje houby. Očekávaný výsledek č. 1: Předpokládám, že houby sbírá a konzumuje více než 50 % respondentů. Očekávaný výsledek č. 1, ve kterém jsem předpokládala, že více než 50 % respondentů sbírá a konzumuje houby, se potvrdil. K hodnocení výsledku byla použita položka č. 3. Možnost sbírám a konzumuji zvolila v této položce více než polovina respondentů (57,65 %). Očekávaný výsledek č. 2: Předpokládám, že více než 50 % respondentů, kteří houby nekonzumují, uvedou jako hlavní důvod strach z otravy. K ověření předpokladu očekávaného výsledku č. 2 sloužila položka č. 4. Osloveni byli pouze respondenti, kteří houby nekonzumují. Na základě hodnocení této položky se stanovený očekávaný výsledek nepotvrdil, protože předpokládaný důvod uvedlo pouze 23,53 % respondentů. Nejčastěji (64,71 %) byla zvolena možnost, že houby respondentům nechutnají. Očekávaný výsledek č. 3: Předpokládám, že více než 25 % respondentů sbírá a konzumuje i houby, které bezpečně nezná. K hodnocení předpokladu byla určena položka č. 5. Předpokládanou odpověď uvedlo pouze 10,59 % respondentů. Většina respondentů (55,29 %) uvedla, že sbírá pouze druhy, které bezpečně pozná. Zbývajících 34,12 % respondentů houby nesbírá a k této položce se nevyjádřilo. Očekávaný výsledek tedy nebyl potvrzen. 78

79 Cíl 2: Zjistit, zda dospělá laická veřejnost ví, jaké účinky mají jedovaté houby na organismus. Očekávaný výsledek č. 4: Předpokládám, že více než 50 % respondentů uvede, že otrava houbami postihuje játra. Očekávaný výsledek č. 4, ve kterém jsem předpokládala, že nejčastěji postiženým orgánem při houbové otravě budou dle respondentů játra, byl potvrzen. K hodnocení výsledku byla využita otevřená položka č. 14, kde měli respondenti uvést orgány, které bývají podle jejich názoru postiženy při otravě houbami. Postižení jater uvedlo 58,82 % respondentů. Očekávaný výsledek č. 5: Předpokládám, že více než 25 % respondentů správně uvede všechny příznaky otravy houbami. K ověření předpokladu očekávaného výsledku č. 5 byla určena položka č. 15. Zcela správně na tuto položku odpovědělo pouze 12,94 % respondentů. Většina respondentů (tj. 87,06 %) zvolila možnosti nesprávné nebo nedostatečné. Očekávaný výsledek tedy nebyl potvrzen. Cíl 3: Zjistit, zda dospělá laická veřejnost ví, jaká je první pomoc při otravě houbami. Očekávaný výsledek č. 6: Předpokládám, že více než 50 % respondentů zná zcela správný postup PP při podezření na otravu houbami u postiženého při vědomí. Očekávaný výsledek č. 6, který byl orientovaný na poskytování první pomoci u postiženého při vědomí se nepotvrdil. K hodnocení výsledku sloužila položka č. 17. Zcela správný postup první pomoci uvedlo pouze 10,59 % respondentů. Zbývajících 89,41 % respondentů zvolilo možnosti nesprávné nebo nedostatečné. Očekávaný výsledek č. 7: Předpokládám, že více než 50 % respondentů zná zcela správný postup první pomoci při podezření na otravu houbami u postiženého v bezvědomí. Očekávaný výsledek č. 7, ve kterém jsem předpokládala, že více než polovina respondentů uvede správně postup první pomoci u postiženého v bezvědomí, se nepotvrdil. K jeho ověření byla použita položka č. 20. Zcela správný postup první pomoci zvolilo pouze 14,12 % respondentů. Zbývajících 85,88 % respondentů uvedlo možnosti nesprávné nebo nedostatečné. 79

80 Cíl 4: Zjistit základní znalosti laické veřejnosti o houbách, houbových otravách a první pomoci. Očekávaný výsledek č. 8: Předpokládám, že více než 50 % respondentů dokáže správně odpovědět na více než 75 % znalostních položek. Očekávaný výsledek č. 8 byl ověřován na základě hodnocení všech znalostních položek (položky č. 6 20). Z analýzy těchto 15 položek (považováno za 100 %) je zřejmé, že pouze 7,06 % respondentů odpovědělo správně na více než 75 % znalostních položek. Většina respondentů (92,94 %) správně zodpověděla méně než 75 % znalostních položek. Očekávaný výsledek tedy nebyl potvrzen. Očekávaný výsledek č. 9: Předpokládám, že respondenti, kteří houby sbírají, dosáhnou většího procenta správných odpovědí ve znalostních položkách než ti, kteří houby nesbírají. K ověření předpokladu sloužila analýza všech znalostních položek (položky č. 6-20). Respondenti odpovídali celkem na 15 znalostních položek (považováno za 100 %). U jednotlivých položek bylo následně sledováno, kolik správných odpovědí uvedli respondenti, kteří houby sbírají a kolik respondenti, kteří houby nesbírají. Následně byla vypočítána relativní četnost uvedených správných odpovědí u jednotlivých položek pro skupinu respondentů sbírajících houby a pro skupinu respondentů houby nesbírajících. K ověření očekávaného výsledku č. 9 bylo poté analyzováno, v kolika procentech znalostních položek dosáhli respondenti sbírající houby většího procenta správných odpovědí, než respondenti houby nesbírající. Z celkového počtu 15 znalostních položek (100 %) prokázali ve 14 položkách (93,33 %) lepší znalosti respondenti sbírající houby (tzn., že v těchto znalostních položkách dosáhli většího procenta správných odpovědí). Respondenti, kteří houby nesbírají dosáhli lepších výsledků pouze v 1 znalostní položce (6,67 %). Na základě těchto informací byl očekávaný výsledek potvrzen. 80

81 13 DISKUSE Houbaření je v České republice národní tradicí, v žádné jiné zemi není zaznamenána taková obliba sběru hub jako právě u nás. Ačkoliv se může zdát, že jsou houby poměrně často diskutovaným tématem a povědomí o druzích hub a houbových otravách musí být tedy dosti vysoké, mnohdy opak je pravdou. Již při zběžné prohlídce nabídky knih je zřejmá převaha atlasů hub či publikací orientovaných na využití hub v kuchyni, kde je problematika rizik spojených se sběrem a konzumací hub zmíněna pouze okrajově. Přitom právě vyšší úroveň znalostí by přispěla k prevenci často zbytečných otrav. V České republice chybí centrální registr mykointoxikací, otravy nepodléhají povinnému hlášení, a proto nejsou známa ani přesná statistická data o frekvenci výskytu a výsledcích terapie. Zevrubnou představu poskytuje statistika Toxikologického informačního střediska o dotazech na veškeré intoxikace v ČR. 105 Dotazy týkající se houbových otrav představují asi 2 % všech přijatých volání. 106 Pro srovnání, na Slovensku se podle statistiky Národného toxikologického informačného centra z roku 2008 jedná o téměř dvojnásobné počty dotazů (3,98 %). 107 Ročně tedy lékaři v České republice zaznamenají zhruba 400 otrav houbami. Vzhledem k tomu, že podle odhadů odborníků z České mykologické společnosti houbaří nebo někdy houbařilo asi 90 % obyvatel, není to nijak dramaticky vysoké číslo. 108 Na druhou stranu ani zanedbatelné. Naprostá většina vážných až smrtelných otrav je způsobena muchomůrkou zelenou. Otrava z požití této houby je zaznamenána u deseti až dvaceti pacientů ročně, z nich přibližně čtvrtina umírá. Pod vlivem těchto skutečností považuji zvyšování povědomí veřejnosti za významný faktor prevence vzniku houbových intoxikací. 105 Srov. HERINK, J., RYCHLÍK, I., PELCLOVÁ, D. Toxické poškození ledvin houbami, s Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s Srov. Telefonické konziliá Štatistika intoxikácií. Národné toxikologické informačné centrum [online] < [citováno ] 108 Srov. VESELÝ, P. Mýty a pravdy o první pomoci při otravě houbami. Novinky [online] < [citováno ] 81

82 Záměrem bylo výsledky zjištěné dotazníkovým šetřením porovnat s podobným, dříve provedeným výzkumem a ověřit jejich platnost, případně časový posun úrovně znalostí laické populace. Téma první pomoci je zpracováno v poměrně velkém počtu prací, avšak otravy houbami jsou zmíněny pouze okrajově a nejsou předmětem výzkumného šetření (př. bakalářská práce Intoxikace a jejich působení na lidský organismus), 109 nebo je cílovou skupinou výzkumu odborná zdravotnická veřejnost (př. bakalářská páce Schopnost zdravotnických pracovníků nelékařských oborů poskytnout účinnou první pomoc v terénu) 110, popř. žáci základních škol (př. bakalářská práce Znalosti žáků základních škol v poskytování první pomoci). 111 Ani v těchto pracích se výzkumná část houbovým otravám nevěnuje. Zajímavé, avšak prakticky neporovnatelné, jsou práce jejichž cílem je zkoumání toxicity hub z hlediska biologie, biochemie či biotechnologie (př. bakalářská práce Toxické látky vyšších hub). 112 Proto v diskusi výsledků šetření vycházím převážně z informací uveřejněných v odborných publikacích, časopisech a platných elektronických zdrojích a srovnávám je se zjištěným daty. Do úvodní části dotazníku byly zahrnuty demografické položky týkající se vzdělání a věku. Respondenti, kteří v položce č. 1 uvedli jakékoli zdravotnické vzdělání, byli z dalšího hodnocení vyřazeni. Výzkumu se tedy zúčastnili respondenti bez zdravotnického vzdělání širokého věkového rozmezí od 15 do 84 let. 43 respondentů (50,59 %) bylo ve věku do 50 let, věk nad 50 let uvedlo 39 respondentů (45,88 %). 3 respondenti (3,53 %) věk neuvedli. Věkový průměr činil 47,54 let. Díky tomuto poměrně vyrovnanému věkovému rozdělení lze porovnat výsledky ve znalostních položkách u respondentů do 50 let a u respondentů nad 50 let věku. Z celkového počtu 15 znalostních položek (100 %) prokázali v 8 položkách (53,33 %) 109 Srov. NOVÁKOVÁ, J. Intoxikace a jejich působení na lidský organismus. Informační systém MU. Theses [online] < info=1&zpet= %20na%20lidsk%C3%BD%20organismus&start=1>[citováno ] 110 Srov. ŠUPOVÁ, I. Schopnost zdravotnických pracovníků nelékařských oborů poskytnout účinnou první pomoc v terénu. Informační systém MU. Theses [online] < info=1&zpet= %20houbami&start=1> [citováno ] 111 Srov. HAVLÍČKOVÁ, Š. Znalosti žáků základních škol v poskytování první pomoci. Informační systém MU [online] < Znalosti%20%C5%BE%C3%A1k%C5%AF%20z%C3%A1kladn%C3%ADch%20%C5%A1kol%20v%20poskytov%C3%A1n%C3%AD%20prvn%C3%AD%20pomoci%26start%3D1> [citováno ] 112 Srov. ASCHEROVÁ, A. Toxické látky vyšších hub. Vysoké učení technické v Brně [online] < [citováno ] 82

83 lepší znalosti respondenti do 50 let věku. Respondenti nad 50 let věku dosáhli lepších znalostí v 7 znalostních položkách (46,67 %). Žádná ze skupin nedosáhla v těchto položkách výrazně lepších výsledků, úroveň znalostí respondentů obou věkových rozmezí je tedy srovnatelná. Na základě analýzy položky č. 3 se potvrdil očekávaný výsledek, že houby sbírá a konzumuje více než 50 % respondentů. Tuto skutečnost uvedlo 57,65 % respondentů. Vzhledem k údajům českých mykologů, že u nás houby sbírá asi 90 % obyvatel, 113 mohlo být číslo i vyšší. Volba respondentů však byla náhodná a ve zkoumaném vzorku se v daném čase více houbařů nevyskytlo. Je však potřeba brát v potaz i skupinu houbařů, kteří houby sice sbírají, ale nekonzumují. Takovou možnost uvedené údaje českých mykologů nezohledňují, zatímco v našem výzkumu odpověď Sbírám, ale nekonzumuji uvedlo 8,24 % respondentů. V položce č. 4 jsme zjišťovali důvod, proč někteří respondenti houby nekonzumují. Navzdory předpokladu, že hlavním důvodem je strach z otravy, většina respondentů (64,71 %) uvedla, že houby nejsou chutné. Výsledek je patrně zapříčiněn faktem, že velkému množství lidí houby nechutnají, proto je nejedí a otrava za těchto okolností nehrozí. Strach z otravy tedy není na místě. Položka č. 5 hodnotila, zda respondenti sbírají i houby, které bezpečně neznají. Předpoklad se nepotvrdil, danou možnost uvedlo pouze 10,59 % respondentů. Příčinou je pravděpodobně strach z otravy jedovatými houbami jejichž vzhled je podobný některým jedlým druhům. V souladu s předpoklady dosáhli ve znalostních položkách zaměřených na identifikaci druhů hub a určení jejich poživatelnosti (položky č. 6 13) lepších výsledků respondenti, kteří v položce č. 3 uvedli, že houby sbírají. Ve většině těchto položek prokázali houbaři vyšší znalosti než respondenti houby nesbírající. Výjimku tvoří položka č. 6, ve které byli úspěšnější respondenti, kteří houby nesbírají. V dotazníkovém šetření jsem nezjišťovala frekvenci sběru hub u jednotlivých respondentů, je však zjevné, že pravidelný, ale i příležitostný sběr přispívá k zvyšování teoretických i prakticky využitelných vědomostí z oboru mykologie. 113 Srov. VESELÝ, P. Mýty a pravdy o první pomoci při otravě houbami. Novinky [online] < [citováno ] 83

84 Úkolem položky č. 6 bylo zjistit, který botanický znak respondenti považují za zásadní charakteristiku jedovatých hub. Nabídnuté možnosti byly formulovány podle mylných, ale běžně používaných pravidel určených k rozlišení jedovatých hub od jedlých. Inspirací k jejich výběru byl Atlas tržních a jedovatých hub, 114 Kapesní atlas hub 115 a kapitola Otravy houbami uveřejněná v encyklopedii Wikipedia. 116 Nutno říci, že 74,12 % respondentů ze zkoumaného vzorku správně uvedlo, že všeobecně platný znak typický pro jedovaté houby neexistuje, avšak 25,88 % respondentů by se některým z těchto pravidel řídilo. Zcela nečekaně zde projevili lepší znalosti respondenti, kteří uvedli, že houby nesbírají. V následujících položkách zaměřených na identifikaci druhů hub se však jejich převaha nepotvrdila, neboť ve všech těchto položkách byli respondenti sbírající houby úspěšnější. V šetření se projevilo, že množství respondentů, kteří jsou schopni na základě popisu, popř. obrázku identifikovat druh houby, následně nedokáže určit, zda je vybraná houba jedlá či jedovatá. Tyto informace jsem zjišťovala v položkách č. 7, 8, 9 a 12. Ve všech položkách bylo procento respondentů, kteří v doplňující otázce správně určili charakter poživatelnosti houby menší, než procento těch, kteří ve stejné položce správně určili druh houby. Pravděpodobnou příčinou je pouze povrchní znalost vnějších znaků hub bez hlubšího povědomí o jejich účincích při požití, nebo náhodná volba bez hlubší úvahy. Položky č. 7, 8 a 12 byly zaměřeny na znalost naší nejjedovatější houby muchomůrky zelené a za ni zaměňovaných druhů. Možnosti uváděné v těchto položkách byly vybrány podle informací uvedených v publikaci Medicína volného času, 117 zejména v kapitole Nejčastější a nejdůležitější záměny hub jedlých a jedovatých a v Kapesním atlasu hub. 118 S údaji o záměnách hub uvedenými v těchto knihách ve značné míře korelují i výsledky dotazníkového šetření. Položka č. 7 hodnotila znalost pečárky polní (žampionu). 45,88 % respondentů určilo druh houby správně, avšak více než polovina respondentů (54,12 %) pečárku nepoznalo. Nejvíce respondentů (20,00 %) chybně uvedlo, že popsaná a zobrazená 114 Srov. SMOTLACHA, F. Atlas tržních a jedovatých hub, s Srov. PILÁT, A. Kapesní atlas hub, s Srov. Otrava houbami: Wikipedia otevřená encyklopedie [online] < [citováno ] 117 Srov. ŠRÁMOVÁ, H., BENEŠ, Č., HLAVÁČEK, J. Medicína volného času, s Srov. PILÁT, A. Kapesní atlas hub, s

85 houba je muchomůrka zelená. Pravděpodobnost záměny muchomůrky s pečárkou s rizikem následné otravy je dle výsledků výzkumu dosti vysoká. V položce č. 8 měli respondenti určit houbu, která bývá často zaměňována za uvedený výčet druhů. Muchomůrku zelenou zvolilo správně 64,71 % respondentů. Lze tedy soudit, že většina respondentů si uvědomuje podobnost zmíněných hub. 22,35 % respondentů však uvedlo některý z druhů, který se vybraným houbám příliš nepodobá, což je pravděpodobně způsobeno neznalostí botanických znaků těchto hub. Pomocí položky č. 12 byla hodnocena znalost muchomůrky zelené. Podle popisu a obrázku druh správně určilo 44,71 % respondentů, avšak zbývajících 55,29 % respondentů muchomůrku nepoznalo. Nejčastěji byla zaměněna za bedlu vysokou (23,53 % respondentů), což odpovídá údajům uvedeným ve výše zmíněných publikacích. Zajímavé je, že chybnou možnost pavučinec plyšový uvedl dvojnásobný počet respondentů (14,12 %) než možnost pečárka polní (7,06 %), ačkoliv pečárka se svými vnějšími znaky muchomůrce zelené výrazně podobá, zatímco pavučinec je vzhledu naprosto odlišného. Jeho záměna za muchomůrku zelenou je na rozdíl od pečárky nepravděpodobná. Tento výsledek vypovídá o značné neznalosti vzhledu pavučince plyšového, což může mít, vzhledem k jeho vysoké toxicitě, vážné následky. Položky č. 10 a 11 byly zaměřeny na jedlé a jedovaté druhy hřibů. Více než polovina (57,65 %) respondentů v položce č. 10 správně uvedla všechny 3 jedlé hřiby a odlišila je od jedovatých druhů. Dobrá znalost hřibů potvrzuje slova odborníků, že určování hřibovitých hub je nejsnazší. 119 Z šetření navíc vyplývá, že jsou jedovaté hřiby poměrně dosti známé, neboť možnost hřib satan neuvedl žádný respondent (0 %) a hřib rudonachový uvedlo pouhých 8,24 % respondentů. Vzhledem k tomu, že se mezi hřiby nevyskytují výrazně toxické exempláře a jedovaté druhy jsou celkem snadno odlišitelné, je riziko otravy při sběru hřibovitých hub poměrně malé. Doc. RNDr. Jaroslav Klán, CSc., vedoucí Národní referenční laboratoře pro toxiny vyšších hub, Ústavu soudního lékařství a toxikologie 1. lékařské fakulty UK v Praze doporučuje sběr hřibovitých hub houbařům, kteří se nechtějí učit poznávat velké množství druhů. Uvádí, že při dobrém tepelném zpracování hřibovité houby otrava nehrozí Srov. GARNWEIDNER, E. Houby, s Srov. KLÁN, J. Zaměřeno na jedovaté houby. Český rozhlas [online] < [citováno ] 85

86 Všeobecná znalost jedovatých druhů hub byla hodnocena pomocí položky č. 13. Výchozí publikací pro výběr druhů byl atlas Houby, 121 Kapesní atlas hub 122 a příručka Nejčastější otravy a jejich terapie, 123 s jejíž pomocí byli vybíráni původci jednotlivých syndromů houbových otrav. Pro výběr odpovědí byly nabídnuty druhy zařazené do skupiny nejnebezpečnějších hub rostoucích v našich lesích. Nejedná se tedy o druhy nejrozšířenější. Všechny správné možnosti vybrala pouze necelá čtvrtina (18,82 %) respondentů. Nejznámějšími jedovatými houbami jsou dle výsledků šetření muchomůrka zelená (uvedlo 90,59 % respondentů), hřib satan (83,53% respondentů) a závojenka olovová (69,41 % respondentů). Prostřednictvím této položky však nelze zhodnotit, zda respondenti uvedené druhy skutečně poznají a byli by tedy schopni předejít otravě, nebo zda výběr provedli pouze na základě teoretického povědomí o toxicitě zvolených druhů. V položkách hodnotících znalost příznaků a první pomoci při houbových otravách (položky 14-20) prokázali opět vyšší úroveň vědomostí respondenti sbírající houby. Ve všech těchto položkách dosáhli většího procenta správných odpovědí a naplnili tak předpoklady výzkumného šetření. Zadáním otevřené položky č. 14 bylo uvést orgány, které mohou být postiženy při otravě houbami. Podle předpokladů nejvíce respondentů (58,82 %) uvedlo, že otrava postihuje játra. Předpoklad byl vysloven na základě všeobecného mínění veřejnosti o účincích toxických látek na organismus. Postižení jater, jako místa biotransformace toxinů, bývá i v odborné literatuře v souvislosti s otravami uváděno nejčastěji. Hepatopatie je rovněž součástí nejzávažnější houbové otravy faloidního syndromu. 124 Správnost odpovědí byla ověřována na základě informací uvedených v publikaci Nejčastější otravy a jejich terapie 125 a na internetových stránkách Biotox 126 věnovaných přírodním látkám a jejich vlivu na lidský organismus. Na položku odpovědělo pouze 64 respondentů (75,29 %). Nutno zdůraznit, že všechny uvedené možnosti byly správné. Výsledek však není příliš překvapivý vzhledem k velké 121 Srov. GARNWEIDNER, E. Houby 122 Srov. SMOTLACHA, M., ERHARTOVI M. a J. Kapesní atlas hub, s Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s Srov. ŠVESTKA, T., KRECHLER, T. Otravy houbami. Časopis lékařů českých [online] < vik.cz/kramerius/document/aba008_14601_med _s.1-92_i-viii.pdf;jsessionid=69e- F94EDFCD53D58B5C D98F?id=355120> [citováno ] 125 Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s Srov. Jedy vyšších hub. Biotox [online] < [citováno ] 86

87 rozmanitosti typů houbových otrav a rozsáhlému spektru účinků houbových jedů na lidský organismus. Intoxikace organismu se zaměřením na poškození jater jsou tématem bakalářské práce Aleny Brůžkové ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Předmětem šetření je použití přístrojové podpory u pacientů s intoxikací navozeným selháním jater, které demonstruje mimo jiné na kazuistice pacienta intoxikovaného alkoholem v kombinaci s houbami. Srovnání výsledků však není možné pro odlišné zaměření práce a absenci výzkumného šetření mezi laickou veřejností. Příznaky otrav vyplývající z postižení orgánů byly předmětem zkoumání v položce č. 15. Navzdory předpokladům všechny příznaky houbových otrav uvedlo pouze 12,94 % respondentů. Zdá se tedy, že většina respondentů si dovede představit, které orgány mohou být otravou postiženy, avšak nedokáže odvodit projevy takového postižení. Naneštěstí, správné zhodnocení příznaků je klíčovým bodem v celém procesu záchrany postiženého a je rozhodující pro poskytnutí včasné a adekvátní první pomoci. Neznalost projevů otravy může mít za následek rozvoj vážných stavů, kterým by bylo možné náležitou diagnostikou předejít. V související položce č. 16 uvedla správně více než polovina respondentů (58,82 %), že doba projevu příznaků je rozmanitá a závisí na druhu houby. Odpověď potvrzuje informace uvedené v odborné literatuře (Nejčastější otravy a jejich terapie). 127 Položka č. 17 hodnotila znalost první pomoci u postiženého při vědomí. Zcela správný postup zvolilo pouze 10,59 % respondentů, zatímco u většiny respondentů (89,41 %) byla znalost první pomoci hodnocena jako nedostatečná. Nejvíce respondentů (19, tj. 22,35 % z 85 respondentů) uvedlo pouze 3 (42,86 %) z celkového počtu 7 (100 %) správných možností. Nejčastěji volenými postupy první pomoci byly možnosti Zkontroluji základní životní funkce (tj. stav vědomí a dýchání) (52krát, tj. 13,44 % z celkového počtu 387 odpovědí), Zavolám zdravotnickou záchrannou službu nebo postiženého transportuji do nemocnice (71krát, tj. 18,34 % z 387 odpovědí), Zajistím zvratky, stolici či zbytky hub pro toxikologické vyšetření (49krát, tj. 12,66 % z 387odpovědí) a Průběžně kontroluji základní životní funkce (tj. stav vědomí 127 Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s

88 a dýchání) (49krát, tj. 12,66 % z 387 odpovědí). Naopak nejméně často byly voleny postupy Zajistím zvýšený přísun pití (vody), ale nepodávám nic k jídlu (25krát, tj. 6,46 % z 387 odpovědí) a Podám tablet aktivního uhlí rozpuštěných ve vodě (30krát, tj. 7,75 % z 387 odpovědí). Většina respondentů by se tedy při poskytování první pomoci zaměřila na hodnocení vitálních funkcí a přivolání ZZS, ale podstatně menší část by postiženému přispěla podáním aktivního uhlí či vody. Příčinou je pravděpodobně strach z invazivního zásahu a poškození postiženého. Paradoxně byl nejčastěji volenou chybnou odpovědí invazivní postup Vždy vyvolám zvracení (35krát, tj 9,04 % z 387 odpovědí). Jak uvádí odborná literatura (např. publikace Českého červeného kříže Zdravotník zotavovacích akcí) zvracení lze jako metodu eliminace toxinů využít pouze v případě plného vědomí postiženého. 128 Při poruše vědomí by mohlo zvracení vést k aspiraci, dušení a k následnému rozvoji aspirační pneumonie. 129 Dále byly zjišťovány podmínky a způsoby provokace zvracení. Pouze 31,76 % respondentů zvolilo správné podmínky, za kterých je možné zvracení vyvolat. Zbývajících 68,24 % respondentů by zvracení vyvolalo i v kontraindikovaných případech, což do jisté míry koreluje s výše zmíněným předpokladem, popř. by je nevyvolalo vůbec. Správný způsob provokace zvracení by použilo 63,53 % respondentů. Poměrně významné procento 31,76 % respondentů by se pokusilo zvracení vyvolat pouze v případě, že by mělo k dispozici farmaceuticky vyrobená emetika. Tyto léky však pro laickou první pomoc nejsou dostupné a vzhledem k množství rizik spojených s jejich aplikací již nejsou doporučovány ani v rámci odborné terapie. 130 Výsledek ovšem vypovídá o poměrně velké tendenci laické veřejnosti důvěřovat spíše účinku léčivých přípravků produkovaných farmaceutickým průmyslem. Mylnost těchto přesvědčení dokládá např. publikace Farmakoterapie vnitřních nemocí Srov. KOL. AUTORŮ. Zdravotník zotavovacích akcí, s Srov. POKORNÝ, J. Lékařská první pomoc, s Srov. DRÁBKOVÁ, J., TICHÁČEK, M. Akutní intoxikace. Doporučené postupy. Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof [online] < [citováno ] 131 Srov. MAREK, J. a kol. Farmakoterapie vnitřních nemocí, s

89 Poslední položka č. 20 hodnotila znalost postupu první pomoci u postiženého v bezvědomí. Všechny správné odpovědi uvedlo 14,12 % respondentů. Nesprávně nebo nedostatečně odpovědělo 85,88 % respondentů. Na rozdíl od položky č. 17, která se věnovala první pomoci u postiženého při vědomí, a kde nejvíce zastoupenou skupinou byli respondenti, kteří uvedli pouze 3 (42,86 %) správné možnosti ze 7 (100 %), zde nejpočetnější skupinou (12, tj. 14,12 % z 85) byli respondenti, kteří uvedli všech 9 (100 %) správných odpovědí. Stejně početná (12, tj. 14,12 % z 85) byla skupina respondentů s 6 (66,67 % z 9) správnými odpověďmi. Lze tedy říci, že více než polovina respondentů (54,12 %) při vyplňování dotazníku zvolila 6 až 9 (tj. více než polovinu) správných možností. Nejčastěji byly uváděné možnosti Zkontroluji základní životní funkce (tj. stav vědomí a dýchání) (75krát, tj. 14,62 % z celkového počtu 513 odpovědí), Jakmile zjistím, že je postižený v bezvědomí, co nejdříve zavolám ZZS (74krát, tj. 14,42 % z 513 odpovědí), Průběžně kontroluji základní životní funkce (60krát, tj. 11,70 % z 513 odpovědí) a Pokud je postižený v bezvědomí a nedýchá, neprodleně zahájím kardiopulmonální resuscitaci (60krát, tj. 11,70 % z 513 odpovědí). Nejméně často byly ze správných odpovědí voleny možnosti Zásadně nepodávám nic k jídlu a pití (ani vodu) (29krát, tj. 5,65 % z 513 odpovědí), Za žádných okolností nevyvolávám zvracení (31krát, tj. 6,04 % z 513 odpovědí) a Zajistím zvratky, průjmovou stolici či zbytky hub pro toxikologické vyšetření (38krát, tj. 7,41 % z 513 odpovědí). Z výsledků je patrné poměrně dobré povědomí veřejnosti o opatřeních spadajících do problematiky kardiopulmonální resuscitace, ve srovnání s menší mírou znalostí specifických postupů indikovaných v případě intoxikace. Pozitivně lze hodnotit skutečnost, že chybné odpovědi byly voleny poměrně zřídka. Nejčastější chybnou odpovědí byla možnost Pokud mám k dispozici automobil, ZZS nevolám a transportuji postiženého do nemocnice sám/sama (9krát, tj. 1,75 % z 513 odpovědí). Tento postup u postiženého v bezvědomí je v naprostém rozporu se zásadami poskytování první pomoci. Odborná literatura doporučuje vždy přivolat ZZS (Lékařská první pomoc), 132 jejíž vybavení umožňuje rychlou reakci na případné změny zdravotního stavu postiženého, které by v případě transportu vlastními prostředky mohly znamenat zhoršení prognózy otravy nebo dokonce ohrožení na životě. 132 Srov. POKORNÝ, J. Lékařská první pomoc, s

90 Naopak možnosti Základní životní funkce kontrolovat nemusím, u otrav houbami nebývají ohroženy, Uložím postiženého do protišokové polohy se zvednutými dolními končetinami, a možnost Jestliže jsem zavolal/a ZZS, postiženého vzhledem k neexistujícímu riziku selhání základních životních funkcí kontrolovat nemusím zvolil vždy pouze jeden respondent (po 0,20 % z 513 odpovědí). Naprostá většina respondentů si je patrně vědoma rizika náhlého zvratu stavu postiženého a za jeho prevenci správně považuje pravidelnou kontrolu vitálních funkcí. Možnosti Podám aktivní uhlí a mléko a Zajistím dostatečný přísun jídla a pití a Uložím postiženého do polohy v leže na zádech s pokrčenými dolními končetinami neuvedl žádný z respondentů (0 % z 513 odpovědí). Výsledek naznačuje, že jsou respondenti srozuměni s neadekvátností těchto postupů u postiženého v bezvědomí. Nehledě na současná doporučení k použití Rautekovy zotavovací polohy ve stavech bezvědomí se zachovanými základními životními funkcemi, 133 jsem do dotazníku určeného pro laickou veřejnost zařadila stabilizovanou polohu. Důvodem byla skutečnost, že znalost stabilizované polohy je u nás nejrozšířenější a dotazem na Rautekovu polohu mohlo dojít ke zmatení respondentů a k falešně negativním výsledkům šetření. Během analýzy znalostních položek vyšel najevo rozpor mezi očekávanou a skutečnou úrovní znalostí respondentů o problematice houbových otrav. Navzdory předpokladům se projevila výrazná neznalost veřejnosti jak v rovině identifikace druhů hub, tak v oblasti poskytování první pomoci při otravě houbami. Na více než 75 % znalostních položek dokázalo správně odpovědět pouze 7,06 % respondentů, což vyvrátilo předpoklad, že tohoto výsledku dosáhne více než 50 % respondentů. V žádné z hodnocených oblastí (mykologie první pomoc) nebyly vědomosti respondentů výrazně lepší či horší. Celkově je tedy nutné znalosti laické veřejnosti hodnotit jako nedostatečné. Důsledky vyvozené z těchto zjištění mohou být velmi závažné. V nejhorším případě, počínaje záměnou jedovaté houby za jedlou, přes nerozeznání příznaků otravy až k rozvoji těžkého poškození organismu s trvalými či dokonce smrtelnými následky. 133 Srov. Základní neodkladná resuscitace. Doporučené postupy. Česká resuscitační rada [online] < [citováno ] 90

91 14 NÁVRH NA ŘEŠENÍ PROBLÉMU Provedený výzkum poukázal na značnou nevědomost laické veřejnosti týkající se nejen dovednosti identifikovat jednotlivé druhy hub, ale i schopnosti rozeznat příznaky houbových otrav a poskytnout účinnou první pomoc. Z analýzy dotazníkového šetření vyplynulo, že méně než předpokládaný počet respondentů dokázal správně zodpovědět znalostní položky. Tuto neznalost lze s největší pravděpodobností označit za hlavního činitele uplatňujícího se při vzniku houbových otrav. Z tohoto důvodu považuji za nutné zaměřit se na dva hlavní body podstatné pro zabránění vzniku otrav, respektive pro jejich vyřešení. Na mysli mám znalost hub a znalost první pomoci. Primárním východiskem je podle mého názoru zvyšování povědomí veřejnosti o nebezpečí, jaké představuje sběr a konzumace hub bez základních vědomostí a zkušeností. Znalost hub a schopnost identifikace jednotlivých druhů se jeví jako hlavní faktor ochrany před vznikem houbových otrav. Klíčová oblast prevence patrně spočívá v propagaci správných zásad sběru hub zformulovaných zkušenými mykology. Ke zbytečným otravám totiž dochází z velké části vlivem tradičních mylných názorů a doporučení rozšířených mezi laickou i odbornou veřejností. S těmito zaručenými radami jsem se mnohokrát setkala nejen ve vlastní rodině a blízkém okolí, ale i u zdravotnických pracovníků. Vzhledem k závažnosti houbových otrav považuji eliminaci těchto teorií za vysoce žádoucí. K šíření korektních informací přispívá zejména činnost mykologických společností, pod jejichž patronátem jsou pořádány vědecké konference či přednášky určené jak pro odborníky, tak pro laiky. Náplní těchto seminářů je v prvé řadě poznávání druhů hub či specifika jejich výskytu v určitých oblastech či ročních obdobích. Účastníci tak nabývají množství znalostí, které mohou úspěšně využít při vlastním sběru. Problematika houbových otrav a poskytování první pomoci však není běžným tématem. 91

92 Prospěšný je rovněž provoz mykologické poradny, jejímž úkolem je odpovídat na dotazy a určovat druhy hub, jejichž identifikací si houbaři nejsou jistí. Dle mého názoru je ovšem povědomí o existenci poradny značně malé a pro zvýšení efektivity by si jistě zasloužila větší propagaci. Vědomosti z oboru mykologie může veřejnost získat čtením tématických časopisů a studiem široké nabídky atlasů hub. K největší popularizaci houbařského námětu by patrně přispěla jeho prezentace v médiích, kde je mu v současnosti bohužel věnován jen malý prostor. Pro případ neúspěchu prostředků bránících vzniku otravy, je žádoucí adekvátní znalost první pomoci, a to nejen poměrně často vyučované kardiopulmonální resuscitace, ale i metod specifických pro stavy vyvolané intoxikací. K získání potřebných teoretických vědomostí a praktických dovedností může veřejnost docílit absolvováním nejrůznějších kurzů první pomoci. Jejich nabídka je v současné době poměrně široká, je však vhodné věnovat potřebnou pozornost odborné úrovni poskytovatele a zvolit takového, který zaručuje patřičnou kvalitu. Významnou pomoc v případě vzniku otravy vidím ve službách Toxikologického informačního střediska v Praze, jehož cílem je snížit počet a závažnost intoxikací a příznivě ovlivnit průběh již vzniklých nehod. Tohoto výsledku se snaží docílit prostřednictvím preventivních programů zaměřených na zvyšování informovanosti veřejnosti. Znalost telefonické linky na TIS a její využití může být zásadní pro volbu adekvátní manipulace s postiženým a jeho optimální zajištění. 92

93 ZÁVĚR Bakalářská práce byla zaměřena na problematiku houbových otrav. Tématem byla nejprve charakteristika hub z pohledu biologie a mykologie, posléze jednotlivé typy houbových otrav a doporučené postupy první pomoci. Záměrem práce bylo shrnout zásadní informace z rozsáhlé oblasti houbových otrav a zjistit znalosti dospělé laické veřejnosti o příznacích jednotlivých typů intoxikací a o prostředcích první pomoci používaných v případě vzniku těchto stavů. Uvedené poznatky mohou být určeny jak pro laickou, tak pro odbornou veřejnost. Cílem nebylo odradit potencionální nebo praktikující houbaře od využití specifické suroviny, kterou naše lesy nabízí, ale naopak přispět k obohacení znalostí a k zvýšení bezpečnosti a využitelnosti hub v kuchyni. Pro prevenci závažných následků případných otrav bylo snahou podat ucelený přehled postupů první pomoci použitelných laickými zachránci v domácím, nebo jiném neodborném prostředí, doplněný popisem léčebných metod aplikovaných ve zdravotnických zařízeních. Odborná terapie je popsána zejména s úmyslem dokreslit představu o charakteru a závažnosti houbových otrav a zdůraznit tak význam znalostí a dovedností v oblasti posouzení příznaků a poskytování první pomoci pro následný průběh a prognózu intoxikace. Závěr teoretické části je věnován ověřeným pravidlům pro bezpečný sběr a činitelům formujícím znalosti hub a kvalitu i kvantitu první pomoci poskytované laickými zachránci. Úkolem empirické části práce bylo pomocí analýzy dotazníkového šetření ověřit adekvátnost vytyčených cílů a hypotéz. Hlavní cíl spočíval ve zhodnocení základních znalosti laické veřejnosti o houbách, houbových otravách a doporučených postupech první pomoci. Zkoumaný soubor tvořilo 85 respondentů z řad laické veřejnosti ve věku od 15 do 84 let. Pro hodnocení výzkumné části byly stanoveny 4 cíle a odvozeno 9 očekávaných výsledků. Cíle práce byly splněny. 93

94 Výsledky dotazníkového šetření odhalily převážně nedostatečné znalosti zúčastněných respondentů. Předpokládané více než 75% úspěšnosti dosáhlo ve znalostních položkách pouze 7,06 % z nich. Podle očekávání se jako úspěšnější projevili respondenti, kteří houby alespoň příležitostně sbírají. Znalosti této skupiny byly ovšem rovněž hodnoceny jako neuspokojivé. Vzhledem k poznatkům, které z provedeného výzkumu vyplynuly, rozhodně není možné považovat kapitolu houbových otrav za uzavřenou. Naopak. Právě proto, že byly odkryty značné nedostatky týkající se jak poznávání hub, tak poskytování první pomoci, lze tuto práci považovat za první krok na cestě k prevenci vzniku otrav, respektive k jejich úspěšnému managementu. V případném dalším výzkumném šetření proto doporučuji zaměřit se blíže na faktory, které ovlivňují povědomí veřejnosti o houbových otravách i o postupech první pomoci. Teprve na základě jejich přesné detekce může dojít k vypracování odpovídajících a účinných opatření a posléze k implementaci těchto prostředků do praxe. 94

95 ANOTACE Příjmení a jméno autora: Jitka Jašková Instituce: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství Název práce: Znalosti laické veřejnosti o příznacích a první pomoci při otravách houbami Vedoucí práce: Mgr. Alena Pospíšilová Počet stran: 127 Počet příloh: 4 Rok obhajoby: 2011 Klíčová slova: houby, otrava, první pomoc V bakalářské práci se zabývám tématem otravy houbami a poskytování první pomoci. Teoretická část práce je zaměřena na popis hub z hlediska biologie a na charakteristiku jednotlivých typů houbových otrav. Větší pozornost je následně věnována postupům první pomoci. Zmíněny jsou i faktory ovlivňující danou problematiku. V empirické části analyzuji výsledky dotazníkového šetření realizovaného u respondentů z řad laické veřejnosti. Hodnotím znalosti respondentů v oblasti poznávání druhů hub, schopnost rozpoznat projevy intoxikace a povědomí laiků o doporučených postupech první pomoci. 95

96 ANOTATION Surname and first name: Jitka Jašková Institution: Masaryk University, Faculty of Medicine Department of Nursing Title of the work: Public knowledge of symptoms and first aid in mushroom poisonings Supervisior of the work: Mgr. Alena Pospíšilová Number of pages: 127 Number of enclosures: 4 Year of defense: 2011 Key words: Mushrooms, Poisoning, First Aid The bachelor thesis deals with the theme of mushroom poisonings and provision of first aid. Teoretical part concentrates on biological description of fungi and types of mushroom poisonings. In the following a greater attention is given to the procedures of first aid. Factors associated to this issue are also mentioned. The empirical part analyses results of questionnaire survey realized among the general public. The survey evaluates the level of public knowledge in determining of fungal species, ability to recognize symptoms of intoxication and knowledge of recommended emergency procedures. 96

97 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie ANDĚRA, M. Encyklopedie naší přírody. 1. vyd. Praha: Slovart, s. ISBN BALÍKOVÁ, M. Forenzní a klinická toxikologie. Praha: Galén, s. ISBN FARNDON, J. Školní encyklopedie. 1. vyd. Praha: Václav Svojtka & Co, s. ISBN GARNWEIDNER, E. Houby. 4. vydání Praha: Nakladatelství Slovart, s. Přeloženo z: Pilze, GU Naturführer, Mnichov: Gräfe und Unzer, ISBN HERINK, J., RYCHLÍK, I., PELCLOVÁ, D. Toxické poškození ledvin houbami. 1. vyd. Praha: Maxdorf, s. ISBN HRDINA, V., HRDINA R. et al. Přírodní toxiny a jedy. Praha: Galén, s. ISBN IVANOVÁ, K., JURÍČKOVÁ, L. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. ISBN JELÍNEK, J., ZICHÁČEK, V. Biologie pro gymnázia. 7. vyd. Nakladatelství Olomouc, s. ISBN

98 KALINA, T., VÁŇA, J. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. 1. vyd. Praha: Karolinum, s. ISBN KOLEKTIV AUTORŮ. Odmaturuj z biologie. 1. vyd. Brno: Didaktis, s. ISBN KOLEKTIV AUTORŮ. Zdravotník zotavovacích akcí. 5. vyd. Praha: JS Press, s. ISBN MAREK, J. a kol. Farmakoterapie vnitřních nemocí. 4. vyd. Praha: Grada Publishing, s. ISBN MARTÍNKOVÁ, J. a kol. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s. ISBN NAVRÁTIL, L. Vnitřní lékařství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s. ISBN PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie. 2. vyd. Praha: Galén, s. ISBN PILÁT, A. Kapesní atlas hub. 10. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. ISBN POKORNÝ, J. Lékařská první pomoc. 1.vyd. Praha: Galén, s. ISBN SMOTLACHA, F. Atlas tržních a jedovatých hub. 3. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. ISBN SMOTLACHA, M., ERHARTOVI, M. a J. Kapesní atlas hub. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, s. ISBN

99 ŠEVELA, K., ŠEVČÍK, P., KRAUS R. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně. Praha: Grada Publishing, s. ISBN ŠEVELA, K., WIMĚTALOVÁ, M. Toxikologie pro sestry. Brno: Neptun, s. ISBN KOLEKTIV AUTORŮ. Rostliny a živočichové, školní encyklopedie pro mládež. 1. vyd. Praha: Svojtka a Vašut, s. ISBN ŠRÁMOVÁ, H., BENEŠ, Č., HLAVÁČEK J. Medicína volného času. Praha: Grada, s. ISBN VOKURKA, M., HUGO, J. Praktický slovník medicíny. 7. vyd. Praha: Maxdorf, s. ISBN Elektronické zdroje ANTONÍN, V. Druhotné a nepravé otravy houbami. Houbař [online]. prosinec 2006 [citováno ]. Dostupné na www: < ASCHEROVÁ, A. Toxické látky vyšších hub, Bakalářská práce. Vysoké učení technické v Brně [online] [citováno ]. Dostupné na www: < Bezvědomí. Český červený kříž [online] [citováno ]. Dostupné na www: < DANADAKI, I. Úroveň znalostí řidičů v poskytování první pomoci, Bakalářská práce. Informační systém MU [online] [citováno ]. Dostupné na www: < 99

100 fakulta=1411;obdobi=5204;studium=286777;info=1;zpet=%2fauth%2fvyhledavani %2F%3Fsearch%3DDanadaki%26start%3D1> DOLEČEK, M. Intoxikace. Akutně [online]. [citováno ]. Dostupné na www: < DRÁBKOVÁ, J., TICHÁČEK, M. Akutní intoxikace. Doporučené postupy. Společnost urgentní medicíny a medicíny katastrof [online]. listopad 2000 [citováno ]. Dostupné na www: < GROH, J. Obrázek adsorpční uhlí. Wikipedia otevřená encyklopedie [online] [citováno ]. Dostupné na www: < %C5%BDivo%C4%8Di%C5%A1n%C3%A9_uhl%C3%AD> HAVLÍČKOVÁ, Š. Znalosti žáků základních škol v poskytování první pomoci, Bakalářská práce. Informační systém MU [online] [citováno ]. Dostupné na www: < %2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3DZnalosti%20%C5%BE%C3%A1k%C5%AF %20z%C3%A1kladn%C3%ADch%20%C5%A1kol%20v%20poskytov%C3%A1n %C3%AD%20prvn%C3%AD%20pomoci%26start%3D1> Houby: Wikipedia otevřená encyklopedie [online]. prosinec 2010 [citováno ]. Dostupné na www: < CHANG, A. Toxicity, Mushroom Amatoxin. [online] [citováno ]. Dostupné na www: < Jedovaté houby. Česká mykologická společnost [online] [citováno ] Dostupné na www: < Jedy vyšších hub. Biotox [online]. [citováno ]. Dostupné na www: < 100

101 KOUKAL, M. V letní přírodě číhají zabijáci: TOXINY. 21. století [online]. duben 2008 [citováno ]. Dostupné na www: < KLÁN, J. Zaměřeno na jedovaté houby. Český rozhlas [online] [citováno ]. Dostupné na www: < Mykologie: Wikipedia otevřená encyklopedie [online]. Listopad 2010 [citováno ]. Dostupné na www: < NOVÁKOVÁ, J. Intoxikace a jejich působení na lidský organismus, Bakalářská práce Informační systém MU. Theses [online] [citováno ]. Dostupné na www: < mus.pdf?info=1&zpet= %20p%C5%AFsoben%C3%AD%20na%20lidsk%C3%BD%20organismus&start=1> Obrázek - muchomůrka zelená. Biological Library [online] [citováno ]. Dostupné na www: < Obrázek pavučinec plyšový. Žena [online]. [citováno ]. Dostupné na www: < Obrázek - popis houby. The Visual Dictioary [online]. [citováno ]. Dostupné na www: < Otrava houbami: Wikipedia otevřená encyklopedie [online]. [citováno ]. Dostupné na www: < 101

102 PACNER, M. Vybrané těžké kovy v plodnicích stopkovýtrusných hub v Krkonoších a okolí Třince. Opera Corcontica [online]. březen 2006, roč. 42 [citováno ]. Dostupné na www: < Rozmnožování mikroorganismů. Studijní materiály. Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí [online]. říjen 2010 [citováno ]. Dostupné na www: < STEJSKALOVÁ, L. Péče o intoxikované pacienty, návaznost na přednemocniční péči. Sestra [online]. únor 2010 [citováno ]. Dostupné na www: < navaznost-na-prednemocnicni-peci > STOPIAKOVÁ, Z., FÚROVÁ, K. Intoxikace houbami. Sestra [online]. září 2009 [citováno ]. Dostupné na www: < Systém hub a houbových organismů. Studijní materiály. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie [online] [citováno ]. Dostupné na www: < Štatistika intoxikácií. Národné toxikologické informačné centrum [online] [citováno ]. Dostupné na www: < ŠUPOVÁ, I. Schopnost zdravotnických pracovníků nelékařských oborů poskytnout účinnou první pomoc v terénu, Bakalářská práce. Informační systém MU. Theses [online] [citováno ]. Dostupné na www: < 102

103 info=1&zpet= %20otravy%20houbami&start=1> ŠVESTKA, T., KRECHLER, T. Otravy houbami. Časopis lékařů českých [online]. Ročník 147/2007, č.1 [citováno ]. Dostupné na www: < _s.1-92_i-viii.pdf;jsessionid=69EF94EDFCD53D58B5C D98F? id=355120> Telefonické konziliá 2008, Štatistika intoxikácií. Národné toxikologické informačné centrum [online] [citováno ]. Dostupné na www: < TEPLAN, V. a kolektiv. Praktická nefrologie. 2. vyd. Grada Publishing, s. ISBN Google books [online]. [citováno ]. Dostupné na www: < q&f=false> Ústřední houbařská poradna. Česká mykologická společnost [online]. [citováno ]. Dostupné na www: < VESELÝ, P. Mýty a pravdy o první pomoci při otravě houbami. Novinky [online] [citováno ]. Dostupné na www: < Vyhláška č. 55/2011, o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Ministerstvo zdravotnictví České republiky [online] [citováno ]. Dostupné na www: < c-sb-kterou-se-stanovi-cinnosti-zdravotnickych-pracovniku-a-jinych-odbornych- 103

104 pracovniku-ve-zneni-vyhlasky-c-sb_4763_949_3.html> Základní neodkladná resuscitace. Doporučené postupy. Česká resuscitační rada [online]. [citováno ]. Dostupné na www: < Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník [online], účinný od [citováno ]. Dostupné na www: < ZAPLETAL, J. Právní předpisy upravující poskytování první pomoci [online]. [citováno ]. Dostupné na www: < ni_pomoci.doc> ZAZULA, R., RAKOVCOVÁ, H. Současné trendy v léčbě intoxikací. Interní medicína pro praxi [online]. 2004, číslo 9 [citováno ]. Dostupné na www: < Zkoušky ze znalosti hub. Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje Brno, Odbor hygieny výživy a předmětů běžného užívání. [online]. [citováno ]. Dostupné na www: < Žádanka a pokyny k toxikologickému vyšetření, Formuláře ke stažení. Ústav soudního lékařství a toxikologie [online] [citováno ]. Dostupné na www: < 065.pdf> 104

105 SEZNAM ZKRATEK abs. č. absolutní četnost ADHD Attention Deficit Hyperactivity Disorder aj. a jiné apod. a podobně ARDS Acute Respiratory Distress Syndrome atd. a tak dále č. číslo CNS centrální nervový systém CVT centrální venózní tlak DIC diseminovaná intravaskulární koagulace event. eventuelně et al. et alii (a kolektiv) g gram GID gastrointestinální dialýza GIT gastrointestinální trakt HD hemodialýza HF hemofiltrace hod hodina HP hemoperfuze i.v. intravenózní kg kilogram KPR kardiopulmonální resuscitace mil. milion ml mililitr MU Masarykova Universita např. například NS nervový systém popř. popřípadě pozn. poznámka resp. respondent 105

106 RNA ribonukleová kyselina s. strana Sb. sbírka srov. srovnej tab. tabulka tbl. tableta těl. tělesný TIS Toxikologické informační středisko tj. to je tzn. to znamená tzv. takzvaný UK Univerzita Karlova VFN Všeobecná fakultní nemocnice v Praze viz. z latinského videre licet lze vidět zejm. zejména ZZS zdravotnická záchranná služba 106

107 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 - Popis houby...13 Obrázek 2 - Muchomůrka zelená...19 Obrázek 3 - Pavučinec plyšový...21 Obrázek 4 - Adsorpční uhlí

108 SEZNAM TABULEK Tabulka 1 - Zdravotnické vzdělání respondentů...45 Tabulka 2 - Věk respondentů...46 Tabulka 3 - Postoj ke sběru a konzumaci hub...47 Tabulka 4 - Důvody, proč respondenti nekonzumují houby...48 Tabulka 5 - Které houby respondenti sbírají...49 Tabulka 6 - Znaky odlišující jedovaté houby od jedlých...50 Tabulka 7 - Určení druhu houby (1)...51 Tabulka 8 - Určení poživatelnosti houby (1)...51 Tabulka 9 - Určení zaměnitelné houby...52 Tabulka 10 - Určení poživatelnosti zaměnitelné houby...53 Tabulka 11 - Určení druhu houby (2)...54 Tabulka 12 - Určení poživatelnosti houby (2)...54 Tabulka 13 - Jedlé druhy hřibů...55 Tabulka 14 - Určení druhu hřibu...56 Tabulka 15 - Určení druhu houby (3)...57 Tabulka 16 - Určení poživatelnosti houby (3)...57 Tabulka 17 - Určení jedovatých hub...58 Tabulka 18 - Znalosti respondentů v oblasti mykologie...59 Tabulka 19 - Orgány postižené houbovou otravou...61 Tabulka 20 - Příznaky houbové otravy...62 Tabulka 21 - Doba projevu příznaků po požití jedovaté houby...63 Tabulka 22 - První pomoc u postiženého při vědomí...64 Tabulka 23 - První pomoc u postiženého při vědomí - souhrn...66 Tabulka 24 - Podmínky vyvolání zvracení...67 Tabulka 25 - Způsob vyvolání zvracení...68 Tabulka 26 - První pomoc u postiženého v bezvědomí...69 Tabulka 27 - První pomoc u postiženého v bezvědomí - souhrn...71 Tabulka 28 - Znalosti respondentů v oblasti první pomoci

109 Tabulka 29 - Vyhodnocení výsledků respondentů ve znalostních položkách...74 Tabulka 30 - Porovnání znalostí u respondentů houby sbírajících a nesbírajících

110 SEZNAM GRAFŮ Graf 1 - Věk respondentů...46 Graf 2 - Postoj ke sběru a konzumaci hub...47 Graf 3 - Důvody, proč respondenti nekonzumují houby...48 Graf 4 - Které houby respondenti sbírají...49 Graf 5 - Znaky odlišující jedovaté houby od jedlých...50 Graf 6 - Určení druhu houby (1)...51 Graf 7 - Určení zaměnitelné houby...53 Graf 8 - Určení druhu houby (2)...54 Graf 9 - Jedlé druhy hřibů...56 Graf 10 - Určení druhu hřibu...56 Graf 11 - Určení druhu houby (3)...57 Graf 12 - Určení jedovatých hub...59 Graf 13 - Znalosti respondentů v oblasti mykologie...60 Graf 14 - Orgány postižené houbovou otravou...62 Graf 15 - První pomoc u postiženého při vědomí - souhrn...66 Graf 16 - Způsob vyvolání zvracení...68 Graf 17 - První pomoc u postiženého v bezvědomí - souhrn...72 Graf 18 - Znalosti respondentů v oblasti první pomoci...73 Graf 19 - Vyhodnocení výsledků respondentů ve znalostních položkách...75 Graf 20 - Porovnání znalostí u respondentů houby sbírajících a nesbírajících

111 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 - Terapie houbových otrav Příloha 2 - Kontakty příloha 3 - Dotazník příloha 4 - Klíč ke znalostním položkám dotazníku

112 PŘÍLOHA Č. 1 Terapie houbových otrav Léčebné metody intoxikací navazují na opatření započatá v rámci první pomoci, avšak náleží do skupiny invazivnějších postupů jejich použití na místě otravy nelze uskutečnit. Terapeuticky účinné jsou další metody gastrointestinální dekontaminace, které lze s úspěchem realizovat téměř na jakémkoli zdravotnickém pracovišti. Do této skupiny řadíme výplach žaludku, navození průjmu, gastrointestinální dialýzu a střevní laváž. Eliminace otravných látek z krevního kompartmentu vyžaduje, vyjma forsírované diurézy, speciální přístrojové vybavení a použití je tedy závislé na včasném transportu intoxikovaného na specializované oddělení. Tyto metody zahrnují hemodialýzu, hemoperfuzi, hemofiltraci, peritoneální dialýzu a plasmaferézu. 134 Zcela odlišné postavení má v terapii otrav využití antidot. Jejich účinnost je specifická, avšak jen pro malý počet toxických látek je známo určité antidotum. Podání účinného antidota však nahradí použití rizikové extrakorporální eliminace. 135 Výplach žaludku Výplach žaludku se doporučuje jako základní opatření u většiny perorálních otrav u dospělých osob a větších dětí. U malých dětí není možné zavést dostatečně širokou sondu, kterou by prošly větší pevné kousky. Indikací jsou tedy zejména otravy tekutinami a rozpuštěnými nebo rozmělněnými pevnými látkami, kdy od otravy neuběhlo více než 6 hodin. Nejlepší výsledky má výplach provedený do jedné hodiny od požití. Z houbových otrav jsou touto cestou léčeny především intoxikace houbami faloidního, mykoatropinového a nefrotoxického typu, kdy je přežití a následná prognóza velmi úzce spojena s včasnou eliminací hub z organismu. U závažných otrav je však tento výkon spojen s rizikem velmi nebezpečných komplikací aspirace do 134 Srov. ŠEVELA, K., ŠEVČÍK, P., KRAUS, R. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně, s Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s

113 plic, provokace křečí, dysrytmií, hypoxie nebo poškození sliznice jícnu či žaludku. Výplach je kontraindikován u nezaintubovaných nemocných s poruchou vědomí a v případě nekontrolovaných křečí a poruch srdečního rytmu. Provedení výplachu není vhodné při požití netoxického množství jedovaté látky a rovněž pokud lze očekávat, že jed už opustil žaludek (předchozí intenzivní zvracení, dlouhý časový interval od požití apod.). Poloha postiženého s částečnou poruchou vědomí je při výplachu na levém boku s hlavou níže (tekutina méně proniká do duodena, snižuje se riziko zatečení obsahu do dýchacích cest). První porci žaludečního obsahu (asi 100 ml) odešleme na toxikologické vyšetření. Následně provádíme opakovaný výplach cca 250 ml fyziologického roztoku. Alternativou je solný roztok připravený rozpuštěním 3 polévkových lžic soli (45 g) v pěti litrech vlažné vody. Použití čisté vody představuje nebezpečí rozvoje sérové hypoosmolality. Výplach provádíme tak dlouho, dokud ze žaludku neodchází čirý obsah bez příměsí. Konečné množství vyplachované tekutiny se pohybuje okolo 10 litrů. 136 Do poslední náplně podáme adsorpční uhlí v dávce 1 g/kg (minimálně 20 tablet) rozpuštěné v 250 ml vody. Tato náplň se neodsává a slouží k inaktivaci případného zbytku jedu v žaludku a dalších oddílech zažívacího traktu. 137 Po ukončení výplachu se sonda s širokým lumen zavedená ústy většinou vyměňuje za tenčí nasogastrickou sloužící pro případné další odsávání žaludečního obsahu nebo podávání adsorpčního uhlí. 138 U postiženého při vědomí staršího 10 let provádí výplach žaludku na základě indikace lékaře zkušená všeobecná sestra. 139 Navození průjmu Méně využívanou alternativou pro urychlení eliminace toxinů z těla je navození průjmu. Účinek zrychlené pasáže za použití kombinace adsorpčního uhlí s projímadlem je nejistý, avšak využívá se jako podpůrná terapie při těžkých houbových otravách faloidního a mykoatropinového typu. 140 Pokud je tato metoda 136 Srov. ŠEVELA, K., ŠEVČÍK, P., KRAUS, R. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně, s Srov. ŠEVELA, K., WIMĚTALOVÁ, M. Toxikologie pro sestry, s Srov. ŠEVELA, K., ŠEVČÍK, P., KRAUS, R. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně, s Srov. Vyhláška č. 55/2011, o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s

114 indikována, doporučuje se jednorázové podání 40% sorbitolu v dávce 3 4 ml/kg spolu s adsorpčním uhlím. Maximální dávka je 350 ml. Jinou možností je 10% roztok síranu hořečnatého v dávce 2 3 ml/kg. Pro možný vznik závažné iontové poruchy nejsou tyto preparáty vhodné pro děti do 5 let, u jedinců s renálním či srdečním onemocněním a u dalších stavů spojených s porušenou elektrolytovou rovnováhou. V současné době se hojně používají iontové přípravky se síranem sodným a polyetylenglykolem 4000 (makrogol). Podávají se per os nebo žaludeční sondou v dávce 2l/hod až do odchodu čistého rektálního obsahu (celkem maximálně 4 litry). Makrogol se ze zažívacího traktu nevstřebává, má mohutný projímavý efekt a minimum nežádoucích účinků. Je vhodné jej podat až po aktivním uhlí, protože podaný současně snižuje jeho účinek. 141 Olejová projímadla nejsou vhodná, neboť mohou při aspiraci způsobit lipoidní pneumonii. Souhrnně užití projímadel vyžaduje pečlivou monitoraci renálních a kardiálních funkcí postiženého, prevenci dehydratace infuzní terapií a korekci výkyvů parametrů vnitřního prostředí. Gastrointestinální dialýza (GID) Metoda je vhodná zejména při otravách látkami, které prodělávají enterohepatální cirkulaci (např amanitiny). Spočívá v opakovaném podávání adsorpčního uhlí čímž lze vytvořit déletrvající negativní difuzní gradient mezi střevním obsahem a krví. Počáteční doporučená dávka adsorpčního uhlí g je následovaná dávkami g každou hodinu. Jedenkrát denně je medikace doplněna o projímadlo. V tomto dávkovém schématu je nutné pokračovat do významného zlepšení stavu. 142 Zazula a Rakovcová pro intestinální dialýzu doporučují opakované podání suspenze 10 g aktivního uhlí po 4 5 hodinách Srov. MAREK, J. a kol. Farmakoterapie vnitřních nemocí, s Srov. TEPLAN, V. a kol. Praktická nefrologie [online], s. 462, < 143 Srov. ZAZULA, R., RAKOVCOVÁ, H. Současné trendy v léčbě intoxikací. Interní medicína pro praxi [online] < [citováno ] s

115 Střevní laváž Střevní laváž představuje opatření používané především u otrav preparáty železa, tabletami s řízeným uvolňováním a při body packingu drog. Principem je výplach zažívacího traktu velkými objemy neabsorbovatelných roztoků podávaných perorálně nebo nasogastrickou sondou. Jedná se o přípravky s polyetylenglykolem a elektrolyty podávané v dávce 1 2 l/hod, které nevyvolávají průjem, ale střevo postupně vymývají. 144 Laváž by měla pokračovat do úplného vyčištění stolice, zpravidla 2 4 hodiny, ale mnohdy i 6 12 hodin. Kontraindikací jsou ileózní stavy, krvácení do GIT a perforace trávící trubice. 145 Antidota Antidota jsou látky, které vážou či inaktivují toxickou látku, nebo antagonizují či ruší toxický účinek. Mechanismus jejich působení je nejrůznější: od chemické vazby přes zabránění biotransformace až k vazbě imunologické. 146 Efekt je tím vyšší, čím dříve jsou podána, ale jejich indikace není bezvýhradná. Zpravidla se podávají až od určité tíže otravy zhodnocené na základě klinických projevů, koncentrace toxické látky v plazmě nebo údajů o uplynulé době od otravy. Co se týče otrav houbami, nejsou v poznatcích současné medicíny známa antidota specificky působící proti účinku houbových jedů. Podávané preparáty, ač se jako antidota označují, jsou zaměřeny pouze na korekci symptomů a ochranu buněk postižených tkání a orgánů. Relativně nejspecifičtější je v tomto směru léčba faloidních otrav, jejichž toxicita je zaměřena zejména na jaterní buňku. Nejlepší výsledky vykazuje hepatoprotektivum silibinin nejúčinnější součást silymarinu, směsi flavonoidů obsažených v ostropestři mariánském (Silybum marianum Gaertneri). Bylo prokázáno, že silymarin snižuje jaterní toxicitu tím, že stabilizuje membránu hepatocytů a tím inhibuje průnik 144 Srov. DOLEČEK, M. Intoxikace [online] < 145 Srov. ŠEVELA, K., ŠEVČÍK, P., KRAUS, R. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně, s PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s

116 amanitinů a faloidinů do buněk. 147 Mimoto zvyšuje účinek RNA-polymerázy, což vede ke stimulaci inhibované RNA a ke zlepšení regenerace jater. 148 Silibinin se podává zpravidla v doporučené denní dávce 20 mg/kg tělesné hmotnosti, rozdělené do 4 dílčích dávek. Aplikuje se v dávce 5,0 mg/kg v podobě i.v. infuze v 5% glukose nebo ve fyziologickém roztoku v průběhu dvou hodin, množství podaných tekutin se přizpůsobuje vodní a elektrolytové bilanci. Po ukončení každé infuze následuje 4hodinová přestávka. 149 Podává se do normalizace jaterních enzymů v séru, alespoň 3 dny. Léčba silimarinem by měla být součástí léčebného režimu u všech otrav amanitiny. Preparát nemá významné nežádoucí účinky, proto jej lze použít z preventivních důvodů i při pouhém podezření na otravu. Není-li dostupný, podává se N-acetylcystein, podobně jako u otrav paracetamolem. Od podávání G-penicillinu se pro nedostatečný efekt ustoupilo. 150 Forsírovaná diuréza Jedná se o jednu z nejčastěji využívaných možností eliminace toxinů z organismu. Indikovaná je u otrav látkami, které převážně nejsou vázány na krevní bílkoviny a vylučují se ledvinami. Z houbových jedů lze touto cestou odstraňovat zejména amanitiny v prvních dnech po požití. Principem je zvýšení diurézy pomocí nitrožilně podávaných infuzí podpořených diuretiky. Výsledkem je zvýšení vylučování toxinů močí. Obvykle používaným diuretikem je furosemid, řadící se mezi kličková saluretika. 151 Pro nekomplikovaný průběh je nezbytné zajistit bezpečný žilní přístup centrální žílou, měření bilance tekutin, laboratorní kontroly iontů, krevního obrazu, urey a acidobazické rovnováhy a měření centrálního venózního tlaku (CVT). Podle hodnot zmíněných parametrů je ordinováno množství a rychlost infuzních roztoků a diuretické terapie. Kontraindikací forsírované diurézy je renální insuficience, srdeční selhání, hypotenze, maligní hypertenze a hypokalemie. Kromě toho není vhodná u otrav 147 Srov. ŠEVELA, K., ŠEVČÍK, P., KRAUS, R. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně, s Srov. HERINK, J., RYCHLÍK, I., PELCLOVÁ, D. Toxické poškození ledvin houbami, s Srov. HERINK, J., RYCHLÍK,I., PELCLOVÁ, D. Toxické poškození ledvin houbami, s Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s Srov. HERINK, J., RYCHLÍK, I., PELCLOVÁ, D. Toxické poškození ledvin houbami, s

117 houbami způsobujícími nefrotický syndrom, neboť ještě zhoršuje renální funkce postižených. Hemodialýza (HD) Hemodialýza je klasickou eliminační metodou podmíněnou přítomností dostatečného množství toxinu v plazmě. V praxi je využitelná při otravách látkami s malou molekulou, které nejsou vázány na plazmatické bílkoviny (lithium, salicyláty, ethylalkohol, ethylenglykol, methylalkohol). 152 U houbových intoxikací má význam pouze v počáteční fázi otravy amanitiny, kdy snižuje hladinu v krvi cirkulujícího volného, tzn. dosud nenavázaného, toxinu. V pozdějších fázích se používá pouze k symptomatické terapii ledvinného a jaterního selhání. Podstatou dialýzy je difúze látek po koncentračním spádu přes polopropustnou membránu z krve do dialyzačního roztoku. Selekce látek je učena vlastnostmi membrány a použitého roztoku. Po odstranění toxické látky se krev vrací do oběhu. 153 Hemodialýza je, stejně jako všechny ostatní metody extrakorporální eliminace, zatížena rizikem vzniku mnohočetných komplikací hypotenze, dysekvilibrace, křeče, iontové poruchy, horečka či krvácivé poruchy a nežádoucí reakce vyvolané kontaktem krve s povrchem membrány. Relativní kontraindikací je těžká hypotenze a generalizovaný krvácivý stav. 154 V průběhu výkonu je nezbytná především pečlivá monitorace krevního tlaku a laboratorních hodnot. Hemoperfuze (HP) Tato metoda využívá k očišťování krve hemoperfuzní kolonu obsahující adsorpční materiál (aktivní uhlí, syntetické pryskyřice), na který se toxiny váží. 155 Hemoperfuze je účinná i v případě otrav látkami vázanými na krevní bílkoviny, za předpokladu, že afinita těchto látek k adsorbenciu je vyšší než k bílkovinám. Používá se zvláště při otravách digoxinem, digitoxinem a teofilinem, ale uplatnění nachází 152 Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s Srov. VOKURKA, M., HUGO, J. Praktický slovník medicíny, s Srov. ŠEVELA, K., ŠEVČÍK, P., KRAUS, R. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně, s Srov. VOKURKA, M., HUGO, J. Praktický slovník medicíny, s

118 i u otravy muchomůrkou zelenou. Komplikace i kontraindikace této metody jsou prakticky shodné jako u hemodialýzy. Hemofiltrace (HF) Podstatou hemofiltrace je perfuze krve přes filtr vysoce polopropustné membrány umožňující její očištění a odstranění přebytečné tekutiny. Na rozdíl od hemodialýzy používá vyššího hydrostatického tlaku a na druhou stranu membrány není přiváděn dialyzační roztok. 156 Pro přestup látek polopropustnou membránou má proto rozhodující význam především ultrafiltrace. Při ní membránou prochází látky v roztoku rozpuštěné spolu s rozpustidlem (vodou). 157 Hlavní podmínkou pro dobrou účinnost je rozpustnost toxinu ve vodě. Odfiltrovaná tekutina je hrazena substitučním roztokem. Ve srovnání s hemodialýzou je hemofiltrace finančně náročnější, proto méně rozšířená, avšak více účinná. Indikace i kontraindikace se od hemodialýzy neliší, výhodou je možnost užití hemofiltrace u nemocných s oběhovou nestabilitou Srov. VOKURKA, M., HUGO, J. Praktický slovník medicíny, s ŠEVELA, K., ŠEVČÍK, P., KRAUS, R. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně, s Srov. ŠEVELA, K., ŠEVČÍK, P., KRAUS, R. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně, s

119 PŘÍLOHA Č. 2 Kontakty Toxikologické informační středisko Klinika pracovního lékařství VFN a 1. LF UK Na Bojišti 1, Praha 2 tel.: nebo TIS poskytuje konzultace při intoxikacích léky, chemikáliemi, průmyslovými přípravky, houbami, rostlinnými jedy, drogami, zvířecími toxiny Při konzultaci je třeba uvést celé jméno, rodné číslo a zdravotní pojišťovnu postiženého (zdravotníci též IČP = identifikační číslo pracoviště) a co nejpřesnější informace o průběhu nehody (popsat okolnosti otravy, její příznaky a časový průběh, odhadem určit maximální možnou dávku a uvést, jaká byla případně učiněna opatření). 159 Ústav soudního lékařství a toxikologie 1. LF a VFN Ústřední toxikologická laboratoř Na Bojišti 3, Praha 2 tel.: Česká mykologická společnosti Mykologická poradna Karmelitská 14, Praha 1 tel.: poradna@myko.cz Provozní doba poradny: Po 9-12 a hod; Út, Čt 9 12 hod 159 Srov. PELCLOVÁ, D. et al. Nejčastější otravy a jejich terapie, s

120 PŘÍLOHA Č. 3 Dotazník pro laickou veřejnost otravy houbami Dobrý den, jmenuji se Jitka Jašková, na lékařské fakultě Masarykovy univerzity studuji 3. ročník oboru Všeobecná sestra. Chtěla bych Vás požádat o vyplnění tohoto dotazníku, který slouží k vypracování mé bakalářské práce na téma Znalosti laické veřejnosti o příznacích a první pomoci při otravách houbami. Dotazník je anonymní, uvedené údaje slouží pouze pro bakalářskou práci. Děkuji za Váš čas a pomoc. Jitka Jašková Pokud nebude uvedeno jinak, zatrhněte pouze jednu správnou odpověď. 1) Máte zdravotnické vzdělání: a) Ano, uveďte jaké:... b) Ne 2) Kolik je Vám let:... 3) Vyberte nejvýstižnější výrok ohledně sběru a konzumace hub: a) Sbírám a konzumuji. b) Sbírám, ale nekonzumuji. c) Nesbírám, ale konzumuji. d) Nesbírám ani nekonzumuji. 4) Pokud houby nekonzumujete, co je hlavním důvodem: (vyplňte, jen pokud jste v otázce č. 3 uvedl/a variantu, že houby nekonzumujete b nebo d) a) Nechutnají mi. b) Mám strach z otravy. c) Jsou pro mě špatně dostupné. d) jiné:

121 5) Které houby sbíráte: (vyplňte, jen pokud jste v otázce č. 3 uvedl/a variantu, že houby sbíráte a nebo b) a) Jen ty, které bezpečně poznám. b) I ty, u kterých si nejsem jistý/á, ale myslím si, že jsou jedlé. 6) Podle jakých znaků lze odlišit jedovaté houby od jedlých: (zaškrtněte, pokud souhlasíte s charakteristikami v závorkách) a) Podle barvy (jedovaté houby jsou zelené, žluté, bílé nebo červené a na řezu tmavnou). b) Podle klobouku (jedovaté houby mají na spodní straně klobouku lupeny). c) Podle třeně, tj. nohy (jedovaté houby mají prsten a kalich). d) Podle chuti (jedovaté houby mají ostrou hořkou chuť). e) Žádný všeobecně platný znak typický pro jedovaté houby neexistuje. 7) Pro kterou houbu jsou typické následující znaky: Polokulovitý až plochý klobouk, bílé až šedě zelenavé barvy. Lupeny narůžovělé až šedé (nikdy ne čistě bílé). Válcovitý třeň s prstenem. Dužnina bílá, na řezu slabě červenající. Voní po anýzu. a) Pečárka ovčí (žampion) b) Muchomůrka zelená c) Klouzek bílý d) Holubinka trávozelená Vybraná houba je: (zaškrtněte) Jedlá Jedovatá 8) Holubinka trávozelená, žampion, bedla vysoká, muchomůrka růžovka mohou být zaměněny za: a) Vláknici začervenalou b) Pavučinec plyšový c) Hřib satan d) Muchomůrku zelenou Vybraná houba je: (zaškrtněte) Jedlá Jedovatá 121

122 9) Určete houbu podle následujícího popisu: Klobouk v mládí polokulovitý, později plochý až nálevkovitý, růžovofialové až hnědé barvy, hladký. Bílé lupeny. Bílý válcovitý třeň. Pevná bílá dužnina, bez zápachu, mírné chuti. Výskyt od června v listnatých i jehličnatých lesích. Velmi hojná. a) Muchomůrka růžovka (masák) b) Holubinka mandlová c) Žampion d) Václavka obecná Vybraná houba je: (zaškrtněte) Jedlá Jedovatá 10) Které z následujících druhů hřibů jsou vhodné ke konzumaci: (lze vybrat i více možností) a) Hřib kovář b) Hřib satan c) Hřib dubový d) Hřib hnědý e) Hřib rudonachový 11) O který druh hřibu se jedná: Klobouk v mládí polokulovitý, později téměř plochý, světle hnědý, někdy se zabarvením do žluté nebo červenohnědé. Rourky v mládí žluté, později s oranžovým až červeným zabarvením. Třeň žlutý s červenohnědým síťováním. Dužnina při pomačkání nebo nakrojení tmavne. Výskyt od června v listnatých i jehličnatých lesích Při nedokonalé tepelné úpravě způsobuje lehkou otravu. a) Hřib hnědý b) Hřib koloděj c) Hřib kovář d) Hřib satan 122

123 12) Které houbě odpovídá následující popis: Klobouk v mládí polokulovitý, potažený celkovou plachetkou ve tvaru vejce, ve stáří sklenutý až plochý. Barva olivově zelená, žlutá i bílá. Lupeny čistě bílé. Třeň bílý nebo světle olivový, dlouhý a štíhlý s prstenem v horní části a kalichem na bázi. Dužnina bílá s chutí umělého medu. Výskyt v listnatých lesích, především pod duby a buky. a) Bedla vysoká b) Pečárka polní c) Muchomůrka zelená d) Pavučinec plyšový Vybraná houba je: (zaškrtněte) Jedlá Jedovatá 13) Které z těchto hub jsou jedovaté: (označte všechny správné možnosti) a) Hřib satan b) Holubinka trávozelená c) Vláknice začervenalá d) Závojenka olovová e) Muchomůrka růžovka f) Pavučinec plyšový g) Pečárka polní h) Muchomůrka zelená 14) Které orgány mohou být postiženy při otravě jedovatými houbami: (vypište i více možností)... 15) Které z uvedených příznaků se podle Vašeho názoru objevují při otravě jedovatými houbami: (označte všechny správné možnosti) a) Nevolnost, zvracení, bolesti břicha, průjem. b) Bolesti na hrudi. c) Závratě bolesti hlavy, halucinace, poruchy vidění. d) Slinění, slzení, pocení. 123