Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra občanského práva DIPLOMOVÁ PRÁCE. Vyživovací povinnost na děti v náhradní péči

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra občanského práva DIPLOMOVÁ PRÁCE Vyživovací povinnost na děti v náhradní péči Soňa Dostálová 2007 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vyživovací povinnost na děti v náhradní péči zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny...

2 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce, doc. JUDr. Zdeňce Králíčkové, Ph.D., za cenné rady, podněty a pomoc při zpracování zvoleného tématu

3 Obsah 1. ÚVOD POJMY HISTORIE OBDOBÍ 1. REPUBLIKY OBDOBÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE PO SOUČASNOST ÚPRAVA VYŽIVOVACÍ POVINNOSTI NA DĚTI V NÁHRADNÍ PÉČI V PRÁVNÍCH PŘEDPISECH PROBLEMATIKA VZDÁVÁNÍ SE DÍTĚTE ZE SOCIÁLNÍCH DŮVODŮ POROD S UTAJENÍM TOTOŽNOSTI MATKY ANONYMNÍ POROD A PROBLEMATIKA TZV. BABY-BOXŮ ZAMYŠLENÍ VYŽIVOVACÍ POVINNOST RODIČŮ K DĚTEM CHARAKTERISTIKA VYŽIVOVACÍ POVINNOSTI ROZSAH VYŽIVOVACÍ POVINNOSTI RODIČŮ K DĚTEM TRVÁNÍ VYŽIVOVACÍ POVINNOSTI VYŽIVOVACÍ POVINNOST NA DĚTI V NÁHRADNÍ PÉČI OSVOJENÍ PREADOPČNÍ PÉČE PĚSTOUNSKÁ PÉČE HMOTNÉ ZABEZPEČENÍ SVĚŘENÍ DÍTĚTE DO VÝCHOVY JINÉ FYZICKÉ OSOBY NEŽ RODIČE ÚSTAVNÍ VÝCHOVA PLATBA OCHRANNÁ VÝCHOVA PÉČE O DÍTĚ V ZAŘÍZENÍ PRO DĚTI VYŽADUJÍCÍ OKAMŽITOU POMOC URČOVÁNÍ VÝŽIVNÉHO VE SPECIFICKÝCH SITUACÍCH POVINNÝ VE VAZBĚ ČI VÝKONU TRESTU POVINNÝ JAKO OSOBA SAMOSTATNĚ VÝDĚLEČNĚ ČINNÁ POVINNÝ JAKO OSOBA BEZ PŘÍJMU PŘIPRAVOVANÁ REKODIFIKACE OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU KOMPARACE S NOVOU SLOVENSKOU PRÁVNÍ ÚPRAVOU NÁHRADNÍ VÝŽIVNÉ NÁHRADNÍ VÝŽIVNÉ U NÁS NÁHRADNÍ PÉČE NÁHRADNÍ OSOBNÍ PÉČE PĚSTOUNSKÁ PÉČE HMOTNÉ ZABEZPEČENÍ NÁHRADNÍ PÉČE ÚSTAVNÍ PÉČE OSVOJENÍ ZÁVĚR RESUMÉ SEZNAM LITERATURY...66 PŘÍLOHY

4 1. Úvod Zdravý a spokojený život dětem beze sporu nejvhodněji zajistí rodinné prostředí, ve kterém pocítí rodičovskou lásku a bezpečí. Pokud se však rodiče z různých důvodů o dítě nechtějí nebo nemohou starat, musí zajistit dítěti náhradní péči stát. Dítě může být svěřeno do náhradní rodiny nebo kolektivní péče. Přitom kolektivní péče může v některých případech u malých dětí zapříčinit psychickou deprivaci, která se projevuje celkovým opožďováním vývoje a negativně ovlivňuje psychický a citový vývoj dítěte až do dospělosti. Děti mnohdy po opuštění ústavů nemají kam jít, nejsou připraveny na změny, které je čekají. Z toho důvodu se jako vhodnější řešení jeví výchova dětí v náhradní rodině, kde mohou sledovat péči o domácnost a kde také mohou přece jen lépe vznikat pevnější citové vazby. S některými aspekty problematiky náhradní péče jsem se setkala při výkonu odborné praxe na oddělení matrik na magistrátu a také v Kanceláři veřejného ochránce práv. S ohledem na to jsem si jako téma diplomové práce zvolila právě vyživovací povinnost na děti v náhradní péči. Tato problematika je mi blízká nejen lidsky, ale zajímá mě především z právního pohledu. Dotýká se stále širšího okruhu lidí, patří mezi palčivá a aktuální témata současnosti, což také vyplývá ze statistických údajů týkajících se umisťování dětí do náhradní péče. 1 Ve své diplomové práci bych nejprve chtěla vymezit základní pojmy týkající se tématu, stručně nastíním historii a právní úpravu. V další části se budu věnovat problematice vzdávání se dětí ze sociálních důvodů. Porodům s utajením totožnosti matky, anonymním porodům a babyboxům bych se chtěla věnovat komplexněji, neboť jsou to pro naši právní úpravu nové a jistě zajímavé instituty. V další části uvedu obecnou úpravu vyživovací povinnosti rodičů k dětem, abych se v následující kapitole mohla zaměřit na samotnou úpravu vyživovací povinnosti na děti v náhradní péči. Zabývat se budu nejen problematikou osvojení, pěstounskou péčí a svěřením dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, ale také ústavní a ochrannou výchovou, stejně jako péčí o děti v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pozornost bych ráda věnovala také hlediskům při určování výše výživného povinným osobám nacházejícím se ve specifických situacích, kdy povinným rodičem je například 1 Viz Příloha 1-4 -

5 osoba ve výkonu trestu odnětí svobody. Od vyživovací povinnosti rodičů k dětem s mezinárodním prvkem si dovolím odhlédnout, neboť úprava spadá do mezinárodního práva soukromého. V závěru nastíním budoucí podobu rodinného práva s ohledem na zamýšlenou rekodifikaci občanského zákoníku a pokusím se o komparaci se současnou slovenskou právní úpravou. Historie České republiky a Slovenska byla po dlouhou dobu propojena, ještě dnes toho mají oba státy mnoho společného a trápí je podobné problémy, to bylo důvodem mé volby. Při zpracování diplomové práce využiji především metodu deskriptivně-analytickou a komparativní. Mým cílem je právní úpravu nejen popsat, ale také zhodnotit a případně poukázat na nedostatky. Pokud danou problematiku správně pochopím, pak se také pokusím navrhnout řešení. Přímo tématem vyživovací povinnosti na děti v náhradní péči se mnoho autorů nezabývá. Myslím, že by si toto téma v budoucnu zasloužilo větší pozornosti. Judikatura v této oblasti není rovněž hojná a musím konstatovat, že ani přes moji veškerou snahu se mi jí příliš nalézt nepodařilo

6 2. POJMY Rodina Vymezit pojem rodina je velmi složité, zvlášť v dnešní době, v dnešních podmínkách. Legální definici rodiny sice náš právní řád explicitně neupravuje, za rodinu ale pokládá především rodinu založenou manželstvím. Rodina (podle sociologické definice) představuje skupinu osob přímo spjatých pokrevními svazky, manželstvím nebo adopcí, jejíž dospělí členové jsou odpovědni za výchovu dětí. Rodinu lze však zároveň i chápat jako malou skupinu osob, které jsou navzájem spojeny nejen manželskými a příbuzenskými, ale i jinými obdobnými vztahy a zvláště společným způsobem života. Další definice popisují rodinu prostřednictvím jejích funkcí: funkce reprodukční, sociálně ekonomické, kulturně výchovné, sociálně psychologické a emocionální. 2 V současném uspěchaném moderním světě se velmi často setkáváme s životním stylem tzv. singles, lidmi žijícími bez partnerů. Ženy se během 20. století osamostatnily osobně, společensky i finančně. Není pro ně už nutné udržovat s mužem vztah jen kvůli výchově dětí. Ani kariéra a tlak společnosti jim nedávají prostor k navazování partnerských vztahů. Mladí lidé již ani příliš nechtějí uzavírat manželství a žijí v tzv. nesezdaném soužití, faktickém soužití muže a ženy bez uzavření manželství. Trend klesající sňatečnosti doprovází nárůst počtu dětí narozených mimo manželství. Vztahy mezi rodiči a dětmi nejsou ale založeny na existenci manželství, nýbrž rodičovství. Zákon o rodině nerozlišuje mezi dětmi narozenými v manželství a narozenými ve svazku nesezdaného soužití. Dítě Dítě dítětem rozumíme každou lidskou bytost mladší 18 let 3, která pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před narozením i po něm. 4 Vše, co se týká dítěte, musí být činěno v jeho zájmu. Podle článku 7 Úmluvy o právech dítěte má dítě mimo jiné právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Jestliže bude dítě ve svém zájmu z rodinného prostředí odňato, zabezpečí mu stát náhradní péči 2 Encyklopedie Wikipedia [citováno ]. Dostupné z: 3 Úmluva o právech dítěte z roku 1989 (z. č. 104/91 Sb.), článek 1 4 Deklarace práv dítěte OSN z roku

7 spočívající v předání do výchovy, osvojení a v nutných případech umístění do vhodného zařízení péče o děti. Vždy však musí být zohledněna kontinuitu výchovy dítěte, a také jeho etnický, náboženský, kulturní a jazykový původ. Vyživovací povinnost Vyživovací povinnost neboli výživné, jako jeden ze základních institutů rodinného práva, nemá v zákoně sice výslovnou definici, upraveno je ale v části třetí ZOR. Platná právní úprava jím rozumí zabezpečování a úhradu osobních potřeb mezi osobami, které k sobě mají příbuzenecký nebo jiný rodinný vztah. 5 Pojem výživného v širším významu zahrnuje celý institut rodinného práva jak je označen v části třetí ZOR, tedy jako právní institut, v užším slova smyslu vlastní plnění. Dříve byl, místo pojmu vyživovací povinnost, užíván termín úhrada osobních potřeb (zákon o právu rodinném č. 265/1949 Sb.), v praxi se však neujal, proto byl zákonem o rodině č. 94/1963 Sb., opět zaveden pojem výživné. Synonymem je ale i pojem alimentační povinnost nebo alimenty. Náhradní výchovná péče Náhradní výchovná péče je forma péče o děti, které nemohou být z nejrůznějších důvodů vychovávány ve vlastní rodině, nejčastější formou je ústavní péče. Náhradní rodinná péče Náhradní rodinná péče je forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno "náhradními" rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Tou je u nás zejména osvojení (adopce) a pěstounská péče. 6 5 Nová, H., Těžká, O. Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995, s. 6. (pojem osobních potřeb v současné době nahradil pojem právo na stejnou životní úroveň) 6 Středisko náhradní rodinné péče [citováno ]. Dostupné z :

8 3. HISTORIE Základem práva téměř pro celou Evropu se stalo recipované římské právo, kde je také třeba hledat i původ institutu vyživovací povinnost. Z pohledu soukromoprávního vykonával otec nad svými dětmi absolutně neomezenou moc nazývanou patria potestas. Postavení dětí bylo mnohdy přirovnáváno k postavení otroků, otci ve staré patriarchální rodině náleželo dokonce právo nad životem a smrtí nad syny a dcerami. Otci patřilo právo odložit nebo pohodit dítě, tedy nepřijmout ho do rodiny. Bez omezení se ale aplikovalo jen při narození dcer. Synové a prvorozená dcera mohli být odloženi jen v případě tělesného postižení. V době císařské ale nastala z hlediska vyživovací povinnosti důležitá změna. Otec měl povinnost poskytovat dětem přiměřenou výživu pod hrozbou sankce a splnění mohlo být vymáháno soudní cestou. Otcovská moc vznikala narozením dítěte v řádném manželství, legitimací nemanželského dítěte nebo osvojením. Kořeny péče o opuštěné děti sahají rovněž hluboko do historie a na stejné území. Už v roce 787 byl založen první nalezinec pro odložené či nežádoucí děti a to v Miláně. Další pak byly zřizovány převážně na území Itálie a Francie. Jeden z nejznámějších, o jehož vznik se zasloužil papež Inocent III. ve 13. století, se nacházel v Římě. Zde již můžeme pozorovat jakési počátky dnešních baby-boxů, když matky mohly dítě anonymně odložit do otáčedla - torna u vchodu do každého ústavu. 7 Náklady na provoz těchto ústavů pokrývaly zejména milodary a dobročinné akce, ale z důvodu nesouhlasu veřejnosti byly mnohé z nich pozavírány. Tento typ zařízení byl však poté znovu otevírán v dobách válečných, politických konfliktů a epidemií. Výrazných změn v pojetí péče o opuštěné děti dosáhl v 18. století J. H. Pestalozzi, jenž odmítal péči ve velkých ústavech. Naopak kladl důraz na rodinnou výchovu a prosazoval svěřování dětí do náhradních rodin. Ve Francii v roce 1804 zavedl Code Civil osvojení a pěstounskou péči. Díky ní byly opuštěné děti přechodně umisťovány do ústavů, aby pak mohly být svěřeny do péče náhradních rodin. Někdy se tak dělo za peníze z veřejných prostředků. Vliv římského práva se nesmazatelně vryl i do naší historie. Podle kanonického práva byly děti také podřízeny moci otcovské, ale činilo velké rozdíly mezi dětmi manželskými a nemanželskými. Nárok na výživu podle kanonického práva původně vůbec neexistoval. 7 Bubleová, V. Historický vývoj péče o opuštěné děti. Náhradní rodinná péče, 2000, č. 1, s

9 Pokrok v oblasti rodinného práva nastal za vlády Josefa II., kdy Císařský patent z roku 1787 zrovnoprávnil manželské a nemanželské děti, nově také upravil institut poručenství. Všeobecný občanský zákoník (Allgemeines Burgerliches Gesetzbuch ABGB), který nabyl účinnosti 1. ledna 1812, se opět vrátil k nerovnoprávnému postavení manželských a nemanželských dětí. Muži v rodině náleželo výsadní postavení. Na základě českého zemského chudinského zákona (č. 59 čes.z.) z roku 1865 měly okresy povinnost zřizovat a vydržovat okresní sirotčince a jiné sociální ústavy. Veřejná pomoc a péče potřebným náležela dle tohoto zákona bez ohledu na věk. Zemský výbor v Čechách pro péči o mládež v roce 1902 zřídil Zemský sirotčí fond, z něhož byl poskytován příplatek 8 až 12 Korun měsíčně pro rodiny, které vzaly do své péče opuštěné dítě. Od roku 1904 vznikaly v jednotlivých okresech Okresní komise pro péči o mládež, dobrovolné organizace starající se o opuštěné a osiřelé děti, které rozdělovaly příspěvky ze sirotčích fondů Na počátku 20. století byla péče o opuštěné děti zajišťována hlavně náboženskými organizacemi, dobrovolnými spolky nebo charitativní činností. Velmi zásadní roli sehrála Česká zemská komise během I. světové války a po ní. V tomto období obrovsky narostl počet válečných sirotků, přibylo množství chudých a Komise pro ně zřizovala ústavy. Na své náklady se mimo jiné snažila také umísťovat děti fyzicky a psychicky narušené. Po vzniku Československa začaly vznikat české státní orgány, ministerstva. Okresní komise přejmenované na Okresní péče o mládež se staly výkonným orgánem. V roce 1921 byla i Česká zemská komise přejmenována, a to na Zemské ústředí péče o mládež. Činnost těchto orgánů, zaměřenou na práci v terénu, vyhledávání sociálních případů a rozhodování o nejúčinnější pomoci, zajišťovaly školené pracovnice. Zemské ústředí hospodařilo samostatně s finančními prostředky získanými z dobročinných akcí, od vlády nebo jednotlivců, proto se snažilo šetřit a peníze rozdělovalo podle potřeb Okresních péčí o mládež. Péči o osiřelé a opuštěné děti koncem 20. století lze charakterizovat jako organizovanou a odborně řízenou Období 1. republiky V roce 1931 byl vydán z. č. 4/1931 Sb. na ochranu osob oprávněných požadovati výživu, výchovu nebo zaopatření. Ten ve svém 8 odst. 1 stanoví trest tuhé vězení od - 9 -

10 jednoho týdne do šesti měsíců nebo i ztrátu volebního práva do obcí za přestupek tomu, kdo neplní svou vyživovací nebo zaopatřovací povinnost vůči jinému. Požadováno bylo zavinění formou úmyslu nebo hrubé nedbalosti. Jen jako nouzové řešení pro děti, které se potřebovaly psychicky nebo fyzicky zotavit, sloužil dětský domov. Ten ale nebyl vhodný k delšímu pobytu vzhledem k dalšímu vývoji dítěte. Počet míst v tomto zařízení byl omezen, aby si udrželo rodinný ráz. Domovy byly určeny pro děti nemanželské, pro děti tělesně nebo duševně zanedbané, pro děti týrané a zneužívané. Pěstounskou péči lze v období 1. republiky rozčlenit do 4 kategorií. Na pobyt v sirotčinci nebo nalezinci navazovala pěstounská péče nalezenecká", kdy dítě bylo z ústavu cizím osobám za úplatu svěřeno do pěstounské péče, ale v určitém věku se do jiného ústavu muselo zase vrátit. Dítě se tedy v podstatě neustále podrobovalo kontrole ústavu. Druhý typ pěstounské péče vytvářely, řídily a kontrolovaly Okresní péče o mládež. Zprvu při volbě pěstounů rozhodovala výše požadované finanční odměny za péči. Ve 20. letech ale již vítězila jiná kritéria. Primární byla kvalita a spolehlivost uchazečů. Okresní péče o dítě např. v roce 1932 zajišťovaly dětem náhradní pěstounskou péči zdarma nebo za plat, v roce dětem, v roce dětem, v roce dětem, v roce dětem opatrovaným zdarma a dětem v pěstounské péči za plat. 8 Podstata tzv. rodinných kolonií spočívala v tom, že na určitém území bylo vybráno rodin, kterým byly svěřeny děti. Rodinám pomáhali sociální pracovníci, kteří je zároveň i kontrolovali. Poslední typ pěstounské péče postupně přešel v dnešní svěřování dětí do výchovy prarodičům nebo i jiným příbuzným. Ovšem nejvhodnější formou náhradní rodinné péče v období I. republiky se stalo osvojení. Všechna odpovědnost z biologických rodičů přešla na ty adoptivní. Ti byli pečlivě vybíráni, aby dítěti opatřili co nejpřirozenější výchovné prostředí Období po 2. světové válce Politická situace po roce 1948 a orientace našeho státu na Sovětský svaz se významně podepsaly na dalším vývoji náhradní rodinné péče u nás. Od pracně budovaného systému péče o děti za I. republiky bylo upuštěno a došlo k radikálním změnám. Na naše poměry 8 Bubleová, V. Historický vývoj péče o opuštěné děti. Náhradní rodinná péče, 2000, č. 1, s

11 byl aplikován sovětský sytém. Péče o děti byla zestátněna, nalezince byly přejmenovány na Ústavy péče o dítě, veškeré pravomoci ze zrušeného Zemského ústředí péče o mládež a Okresních komisí péče o mládež přešly na státní orgány. Namísto rodinného zázemí byla upřednostňována výchova dětí ve velkých skupinách ve velkých ústavech kontrolovaných a řízených státem, nehledělo se na citové potřeby dětí, ani na jejich sourozenecké vztahy. Dětské domovy byly rozděleny podle věku dětí a většinou stály izolovány od okolního světa někde v opuštěných lokalitách. Ústavní zákon č.150/1948 Sb. odstranil diskriminaci dětí podle jejich původu.manželství, rodina a mateřství se ocitla pod ochranou státu, rodina se měla stát zdravou základnou rozvoje národa. Nový zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném obsahoval řadu změn. Oba rodiče se podle něho měli povinnost starat o tělesný a duševní rozvoj dětí, zejména pečovat o jejich výživu a výchovu, poskytování prostředků mohlo být vyváženo zčásti nebo zcela osobním výkonem péče o dítě, a to do doby, než se dítě bylo schopno živit se samo. Postavení rodičů vůči jejich dětem bylo rovnocenné. Zanikl institut nemanželských dětí. Zákon zároveň vymezil okruh osob, které měly vůči sobě vzájemnou alimentační povinnost a určil, v jakém pořadí se k alimentaci povolávaly. Rodičovská moc náležela rodičům bez ohledu na to, zda byli manžely. Zákon č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech právních zrovnoprávnil manželské a nemanželské děti i v dědickém právu, osvojené děti vstupovali do své nové rodiny s plnými právy a povinnostmi, zákon také vyzdvihl ve vztahu rodičů a dětí princip zájem dítěte. Teprve v 60. letech mohla společnost reagovat a reagovala. Zákon o osvojení z roku 1957 a zákon o rodině z roku 1963 (z. č. 94/1963 Sb.) prosadil nový přístup. Z pohledu osvojení přinesl zákon č. 15/1958 o změně předpisů o osvojení podrobnější úpravu osvojení, ale především zavedl druhý typ osvojení, do té doby ještě neznámý. Osvojitelé totiž mohli být do matriky zapsáni jako rodiče. Pakliže biologičtí rodiče o dítě neprojevovali zájem nebo se o něj nestarali, mohl soud povolit osvojení i bez jejich souhlasu. Zlepšení nastalo v 70. letech. Organizační směrnice pro dětské domovy č / ze dne prodlužovala odchod dětí z dětského domova až na 18 let. Později byla ještě doplněna a prodlužovala délku pobytu dětí v dětských domovech dokonce až do období ukončení přípravy na zaměstnání

12 3.4. Po současnost I přes to, že byla náhradní rodinná péče upravena v právních předpisech, stále byla v 70. a 80. letech řízena státními orgány, což v praxi přinášelo problémy. Chybělo odpovídající vzdělání pracovníků, adopční řízení i řízení o pěstounské péči bylo zdlouhavé. České republice se sice nakonec podařilo vymanit se z područí Sovětského svazu, převzala mnohé závazky z mezinárodního práva týkající se kromě jiného i práv dětí, od patříme mezi státy Evropské Unie, ale počet nechtěných a opuštěných dětí u nás je stále vysoký

13 4. Úprava vyživovací povinnosti na děti v náhradní péči v právních předpisech Základním zdrojem právní úpravy rodinného práva je Listina základních práv a svobod (úst. zák. č. 23/1991 Sb., kterým se uvádí Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky, převzato do ústavního pořádku České republiky usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb.), která stanoví zákonnou ochranu rodiny a rodičovství vůbec. Poskytuje zvláštní ochranu dětem a mladistvým, zvláštní péči a ochranu zaručuje těhotným ženám. Zdůrazněna je rovnoprávnost postavení dětí manželských a nemanželských, což je důležité z pohledu vyživovací povinnosti vůči těmto dětem. Rodiče pečující o děti mají právo na pomoc státu. Na základě čl.10 Ústavy České republiky je nutno považovat vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, za součást právního řádu a tyto smlouvy mají potom aplikační přednost před zákonem. Takovou mezinárodní smlouvou je Úmluva o právech dítěte z roku 1989, v České republice publikována pod č.104/1991 Sb. a účinná od Úmluva obsahuje ucelený katalog práv dětí od narození až po dosažení jejich zletilosti. Článek 7 obsahuje právo na registraci dítěte hned po porodu, právo na jméno, státní příslušnost, a pokud je to možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Podle Úmluvy nesou rodiče nebo jiné osoby, které se starají o dítě, v rámci svých schopností a finančních možností základní odpovědnost za zabezpečení životních podmínek nezbytných pro rozvoj dítěte. Dalšími významnými mezinárodními smlouvami, jež se staly součástí našeho právního řádu, zabývající se problematikou výživného patří také Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o uznávání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, Úmluva o vymáhání výživného v cizině, Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti, Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, Evropská úmluva o výkonu práv dětí, Evropská úmluva o právním postavení dětí narozených mimo manželství, Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, Evropská úmluva o osvojení dětí. Vstupem České republiky do Evropské unie se pro nás stalo závazné i

14 nařízení Rady č. 2201/2003, o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozsudků ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (tzv. Brusel II). Od 1. dubna 1964 je účinný zákon č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen ZOR). Dá se říci, že úprava v něm obsažená se dotýká každého z nás, od narození až po tu úplně poslední fázi života. Zákon č.132/1982 Sb. mimo jiné novelizoval 45, který umožňoval soudu svěřit dítě do výchovy jiného občana než rodiče, do pěstounské péče, ale i ústavní výchovy, pokud byla výchova dítěte vážně ohrožena nebo narušena a dělo-li se tak v zájmu nezletilého dítěte. Nejpodstatnější změnou zákona o rodině č. 94/1963 Sb., a to přijetím tzv. velké novely provedené zákonem č. 91/1998 Sb. (úplné znění vyhlášeno pod č. 210/1998 Sb.), došlo ke zvýšení ochrany nezletilých dětí, a to upřesněním vzájemných práv a povinností, hlavně však byla posílena ochrana majetkových práv nezletilých, především správa majetku, vyživovací povinnost rodičů k dětem, zakotvení nového institutu rodičovské zodpovědnosti. Novela v oblasti náhradní rodinné péče změnila podmínky pro umísťování dětí do adopce, upřesnila osvojení bez souhlasu rodičů. Rodinné právo, jako odvětví soukromého práva, je úzce spjato s občanským zákoníkem č.40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ). Jejich vztah je vymezen 104 ZOR. Ten říká, že ustanovení občanského zákoníku se použijí, nestanoví-li zákon o rodině něco jiného. Zákon o rodině je tedy ve vztahu k občanskému zákoníku lex specialis. Občanský soudní řád, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen OSŘ) upravuje soudní řízení ve věcech vymáhání výživného. Oblasti výživného na děti v náhradní péči se dotýkají i předpisy pracovněprávní, zejména zákoník práce č. 262/2006 Sb., který nabyl účinnosti dnem a zákon č. 143/1992 o platu, v znění pozdějších předpisů. Z veřejného práva je nutno uvést zejména zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, zákon č. 114/1988 Sb. o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi

15 Právo finanční zmiňuje problematiku výživného např. v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, kde se příjem ve formě výživného od daně z příjmu fyzických osob osvobozuje. Vyživovací povinnost není ani předmětem daně darovací dle z. č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Pakliže neplní povinný svou vyživovací povinnost, ať už z nedbalosti nebo úmyslně, naplňuje tím skutkovou podstatu trestného činu zanedbání povinné výživy podle ustanovení 213 trestního zákona č. 140/1961 Sb., v platném znění (dále jen TZ). Ochranná opatření upravuje zákon č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen ZSVM). V případě, že se povinný rodič k vyživovací povinnosti nachází ve vyšetřovací vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, pak způsob a výši srážky z výdělku upravuje vyhláška č. 10/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Kolizní normy zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění (dále jen ZMPS), užijeme tehdy, kdy se ve vztahu objeví mezinárodní prvek. Nebude-li například jeden ze subjektů, ať už povinný či oprávněný, občanem České republiky. Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 209/1993 Sb., smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, je také významný právní předpis upravující oblast rodinného práva. Výživného na děti v náhradní rodinné péči se týká také zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní a ochranné výchovy (dále jen ZUV). Zákon č. 383/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, upřesnil 103 ZOR. Ten se týká vzájemného vztahu mezi výživným a platbou u dětí v ústavní nebo ochranné výchově. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen SPO) nabyl účinnosti Chrání zejména práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, jeho oprávněné zájmy a působení orgánů sociálně-právní ochrany dětí směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Zákonem č. 360/1999 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálně-právní ochraně dětí, se stala pěstounská péče součástí ZOR. 9 9 Je upravena v ZOR, SPO, také v zákoně o státní sociální podpoře (dávky pěstounské péče) a v právních předpisech o sociálním zabezpečení (nemocenské a důchodové pojištěni pěstounů)

16 5. Problematika vzdávání se dítěte ze sociálních důvodů Mateřství. Jedinečný vztah matky a dítěte. Pro mnohé ženy představuje miminko smysl jejich bytí, celý svět, celý život. Vše se točí jen kolem něj, pro něj. Jak to, že se některé matky dokáží vzdát svého dítěte? Co je k tomu vede? Důvodů existuje nepochybně mnoho, nejspíš tolik, kolik je a bude odložených dětí. Nechtěné nebo komplikované těhotenství, nevhodná doba, partnerské problémy, hmotná nouze, domácí násilí, duševní porucha, nízký věk, nezralost, nesvéprávnost Určitou roli však může sehrát i malá vzdělanost, drogová závislost, strach z reakce rodičů a okolí, ale i náboženské důvody. Odložit dítě mohou také matky, které byly znásilněny Porod s utajením totožnosti matky O porod s utajením totožnosti matky půjde tehdy, jestliže matka po porodu požádá o utajení své totožnosti. Osobní údaje matky jsou tedy sice známy, ale zůstanou zapečetěny v obálce v tom zdravotnickém zařízení, kde matka dítě porodila. Do knihy narození se zápis dítěte provede podle zprávy zdravotnického zařízení, ve kterém byl porod ukončen. 10 Do knihy narození se zapisuje jméno a příjmení dítěte, den, měsíc a rok narození dítěte, rodné číslo, místo narození a pohlaví dítěte a datum zápisu a podpis matrikáře. Písemné hlášení o takto narozeném dítěti obsahuje informaci, že se jedná o případ matky, která požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem. 11 V matrice nebudou uvedeny žádné údaje ohledně matky, resp. rodičů, ale v podkladech pro zápis (hlášení o narození) být uvedeny musí. Matka žádá písemně o utajení totožnosti až po porodu. V době porodu je tedy její totožnost známa a i kdyby svému dítěti nedala jméno, příjmení ponese dítě ze zákona její. Zde bych jen chtěla podotknout, že podle 8 ZM tvoří listiny, které slouží jako podklad pro matriční zápis, jeho změnu či opravu, sbírku listin. Sbírka listin tedy bude obsahovat hlášení o narození. Na základě 8 odst. 6 tohoto zákona zároveň úřad s rozšířenou působností nebo krajský úřad povolí nahlédnout do sbírky listin a činit výpisy z ní fyzické osobě, které se zápis týká, nebo členům její rodiny (manžel, rodiče, děti, prarodiče a vnuci), jejím sourozencům a zplnomocněným zástupcům a také pro úřední 10 Srov. 17 zák. č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen ZM) 11 Srov. 14 ZM

17 potřebu státním orgánům. Napadá mě tedy otázka, zda jde skutečně o utajený porod. Jednak dítě ze zákona získá matčino příjmení, což by mohlo také sloužit jako vodítko, a navíc má dítě, jehož matka požádala o utajení porodu (ale nejen toto dítě), právo nahlédnout do sbírky listin, kde jsou uvedeny údaje o matce. Podle mého názoru by se tímto problémem měli zákonodárci ještě hlouběji zabývat a případně zákon novelizovat. Utajené mateřství bylo do našeho právního řádu zakotveno zákonem č. 422/2004 Sb. 12, který nabyl účinnosti k Podle něj může žena po porodu písemně požádat o utajení své totožnosti, nejedná-li se o ženu, jejímuž manželu svědčí domněnka otcovství (ustanovení 51 ZOR). Právo náleží matce s trvalým pobytem na území České republiky, není však podmíněno státním občanstvím ČR. Tato žena má právo na zvláštní ochranu svých osobních údajů, žádá tedy vlastně o utajení totožnosti své a nikoli svého dítěte. Zákon však neřeší, kdo je oprávněn osobní údaje před porodem zjišťovat a jaké doklady vůbec musí žena předložit. Nepochybně je v zájmu matky i dítěte, aby oba byli v lékařské péči. Domnívám se ale, že důsledkem tohoto nedostatku v zákoně, zvolí ženy, které chtějí své těhotenství a porod skutečně utajit, raději porod doma a následně své dítě odloží (např. do baby boxu) než formu utajeného porodu. Údaje o rozsahu péče týkající se těhotenství a porodu, důležité pro zjištění anamnézy rodičky a informace o onemocnění, o průběhu a výsledku vyšetření, léčení a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem a s postupem při poskytování zdravotní péče, budou vedeny ve zdravotnické dokumentaci. Odděleně od ní je evidováno jméno a příjmení ženy, ale po skončení hospitalizace se zdravotnická dokumentace o tyto údaje doplní a zapečetí. Obálka s takto zapečetěnou dokumentací může být otevřena pouze na základě rozhodnutí soudu. 13 Místní ani věcná příslušnost soudu není sice přímo zákonem stanovena, nejspíš ale bude místně příslušný soud, v jehož obvodu se zdravotnické zařízení, kde k porodu došlo, nachází. K odtajnění její totožnosti může pravděpodobně dojít i proti její vůli, protože se k tomu nevyžaduje její souhlas. Zákon bohužel ani neuvádí okolnosti, za kterých může dojít k rozpečetění obálky. Také matky na Slovensku, které jsou z různých důvodů nuceny své těhotenství a porod skrývat, mohou využít utajeného porodu pod dohledem zdravotníků. Stejně jako u nás přitom zůstanou všechny údaje o matce utajené, má právo na zvláštní ochranu svých 12 Zákon č. 422/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů 13 Srov. 67b odst. 20 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů

18 osobních údajů. 14 Rovněž osobní údaje o ženě umožňující její identifikaci jsou spolu s písemnou žádostí vedeny od osobní zdravotnické dokumentace odděleně. Zdravotnická dokumentace se později o tyto údaje doplní a zapečetí. Pokud žena po uplynutí šesti týdnů od porodu písemně neodvolá žádost o utajení své osoby, je poskytovatel zdravotní péče povinen bez zbytečného odkladu odevzdat osobní zdravotnickou dokumentaci ministerstvu zdravotnictví. Takovou povinnost naše zdravotnické zařízení nemá. Zákon č. 422/2004 Sb., jež utajený porod zakotvil, však nenovelizuje zákon o rodině, který v 50a upravuje vznik mateřství. Toto ustanovení výslovně stanoví, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Ženě tedy vzniká ze zákona rodičovská zodpovědnost. Jelikož český právní řád neumožňuje vzdání se dítěte, zaniká rodinně-právní vztah mezi matkou a dítětem až osvojením dítěte. Do tohoto okamžiku je tedy matka jeho zákonnou zástupkyní, je pouze utajena její totožnost. Zbavit rodičovské zodpovědnosti by ji mohl soud 15, poté by se zákonným zástupcem dítěte stal poručník. Do té doby by jeho zájmy hájil kolizní opatrovník v podobě orgánu sociálně-právní ochrany, poněvadž matka odložila dítě do cizí péče bez rozhodnutí soudu. Toto dítě však nebude možné zařadit do evidence dětí vhodných k osvojení ihned po porodu. Bude nezbytné vyčkat alespoň šest týdnů po narození dítěte, kdy bude matka moci udělit souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Je však otázkou, zda žena žádající o utajení své osoby, bude ochotna se osobně dostavit k soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí, aby svůj souhlas k osvojení udělila. Pokud jej neudělí, nastupuje zákonná povinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí podat soudu návrh na rozhodnutí, že matka neprojevovala po narození dítěte o ně po dobu dvou měsíců žádný zájem. Účastníkem incidenčního řízení bude i matka dítěte, čímž podle mne nebude naplněn smysl utajeného porodu. Právní odpovědnost matky za dítě zůstává v případě utajeného porodu zachována, a to do doby případného osvojení dítěte. Dítě z utajeného porodu proto nemá status "nalezence". 16 Právní vztah mezi matkou a dítětem tedy může zaniknout osvojením. Tím vznikne mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi. Náš právní řád rozlišuje dva typy osvojení. Prosté osvojení lze zrušit z důležitých důvodů na návrh 14 Srov. 11 odst. 10 zák. č. 576/2004 Z. z., zákona o zdravotnej starostlivosti 15 Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 30 Cdo 2873/2005, je předpokladem pro zbavení rodičovské zodpovědnosti, že rodič neplní své povinnosti, ač by je plnit mohl. 16 Srov. čl. 1 metodického pokynu ministerstva zdravotnictví č /2004/OZP

19 osvojence nebo osvojitele. Na základě toho vzniknou mezi osvojencem a původní rodinou znovu vzájemná práva a povinnosti. To znamená, že biologické matce by opět vznikla rodičovská zodpovědnost a měla by vůči svému dítěti opět vyživovací povinnost. Nezrušitelně osvojit lze jen nezletilého staršího jednoho roku, což znamená, že celý jeden rok nebude mít dítě v rodném listě uvedeny rodiče. Nezrušitelným osvojením se do matriky dostávají na místo rodičů osvojitelé a přebírají vyživovací povinnost. Do doby, než bude dítě osvojeno, může matka svému dítěti mimo jiné vybrat jméno, má vůči němu však i vyživovací povinnost. Jestliže prokáže, že dítě porodila, může se kdykoli dodatečně domáhat záznamu údajů o své osobě do knihy narození, což by bylo podle mého názoru, důvodem k rozpečetění obálky se zdravotnickou dokumentací. Navzdory dlouhým diskuzím byly nakonec utajené porody uzákoněny. Znění zákona ale není zcela ideální a podle mého mínění nedokázal zákon vyřešit podstatnou část problému, který s sebou utajené porody přinášejí Anonymní porod a problematika tzv. baby-boxů Jestliže není matka vůbec známa, půjde o anonymní porod. Jde o případy, kdy bylo dítě odloženo nebo ponecháno matkou prokazující se například falešnými doklady ve zdravotnickém zařízení. Může se také stát, že matka o sobě nesdělí vůbec žádné údaje. Tyto případy nejsou v naší zemi příliš časté, ale stávají se. Podle 50a ZOR platí, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. V případě, že by se nezjistilo mateřství určité ženy, dítě by mělo status nalezence. 17 Zápis do matriky se pak provádí podle výsledků šetření orgánů policie a zprávy lékaře obsahující sdělení o pohlaví a pravděpodobném datu narození dítěte. Orgán policie, který šetření prováděl, předává matričnímu úřadu výsledek šetření i zprávu lékaře. Není-li možné zjistit datum narození dítěte, jehož totožnost není známa, určí toto datum soud. 18 Není-li možné zjistit místo narození dítěte, jehož totožnost není známa, stane se jím sídlo matričního úřadu příslušného k provedení zápisu narození do matriční knihy. 19 Lidé znali nejrůznější formy dnešních babyboxů již v dávných dobách. 20 I dnes se s těmito zařízeními lze setkat v různých podobách v mnoha zemích po celém světě. 17 Hrušáková, M., Králíčková, Z. Anonymní a utajené mateřství v české republice utopie nebo realita?. Právní rozhledy, 2005, č. 2, s Srov. 17 odst. 4 zák. č. 342/2006 Sb., zákon, kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel a některé další zákony 19 Srov. 17 odst. 5 zák. č. 342/2006 Sb. 20 Pokorná M., Hess L. Odložené děti (úvod do problematiky) Dostupný z:

20 V Německu znají Babyklappe, v Maďarsku se matka může rozhodnout a zanechat dítě ve zvláštní nemonitorované místnosti v porodnici, baby skluzavku ve dveřích mají zas některé jihoafrické kostely. Pomáhat dětem, rodičům a matkám, které se v tísnivé situaci nedokáží postarat o novorozence, se u nás snaží Nadační fond pro odložené děti Statim. Do schránek mohou matky (rodiče) odložit anonymně své dítě, kterému se vzápětí dostane veškeré zdravotní péče a sociální pomoci. Hlavním účelem jejich zřízení je umožnit záchranu života nechtěného novorozence, který by jinak mohl být odložen na místě zcela nevhodném a ohrožující jeho život. Jejich cílem je vytvořit určitou alternativu pro matky, které z jakéhokoliv důvodu nechtějí nebo nemohou zajistit odpovídající rodičovskou péči, a které se nechtějí nebo nemohou obrátit na příslušné orgány a dát tak například přednost porodu s utajenou totožností. Bude-li totožnost odloženého dítěte známá (např. rodiče přiloží rodný list dítěte, dítě bude identifikováno matkou apod.), zkontaktuje příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí rodiče za účelem konzultace a nabídky spolupráce při řešení nepříznivé rodinné situace. Ponechají-li si rodiče dítě ve své péči, budou mít k dítěti vyživovací povinnost, jak je uvedena v následující kapitole (Vyživovací povinnost rodičů k dětem). Nenechají-li si rodiče dítě, zvolí příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí další postup vzhledem k možné perspektivě dítěte a jeho rodiny. Nejvhodnějším řešením se jeví osvojení. Vyživovací povinnost pro tento případ je uvedena v kapitole 7.1. V případě neznámé totožnosti dítěte podá orgán sociálně-právní ochrany dětí podnět soudu na předběžné opatření podle 74 a násl. OSŘ, případně návrh na předběžné opatření podle 76a OSŘ, v němž jako osobu, do jejíž péče se dítě svěřuje, označí vhodnou fyzickou osobu, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo zvláštní zdravotnické zařízení. Pokud skutečnosti na straně dítěte nebudou bránit náhradní rodinné péči, vyhledá příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí z evidence žadatelů o osvojení a pěstounskou péči osoby vhodné ke svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, nejlépe s perspektivou budoucího osvojení dítěte. 21 Vyživovací povinnost pro tyto případy bude rozebrána v sedmé kapitole (Vyživovací povinnost na děti v náhradní péči). Matka dítěte tedy disponuje rodičovskou zodpovědností a souhlas k osvojení může dát nejdříve 6 týdnů po porodu. Pokud by prokázala, že je matkou odloženého dítěte, může 21 Ministerstvo práce a sociálních věcí Doporučení k postupu příslušných obecních úřadů při odložení dítěte do babyboxu. Příloha k č.j. 2006f , str

21 požadovat zápis údajů do matriky. Pokud by ovšem bylo do baby schránky odloženo dítě starší, ne hned po porodu, mohlo by k osvojení dojít až po uplynutí 6 měsíční lhůty (nepoběží dvouměsíční lhůta nezájmu). Statusový vztah mezi biologickými rodiči a odloženým dítětem zanikne až právní mocí rozhodnutí o nezrušitelném osvojení. 22 Na Slovensku fungují od roku 2004 Hniezda záchrany, veřejně přístupné inkubátory pomáhající udržovat životní funkce novorozence. Na rozdíl od české právní úpravy stanoví slovenský zákon výslovně, že za anonymní odložení dítěte do inkubátoru nebudou matky trestně stíhány. 23 Naopak odložení dítěte někde jinde, i když třeba na místě, kde by se dalo předpokládat, že mu bude poskytnuta pomoc (např. vchod do kostela), je trestné podle 205 zák. č. 300/2005 Z.z., Trestný zákon a pachatel může být odsouzen k trestu odnětí svobody od 2 do 6 let. Mám za to, že podobné ustanovení v našem právním řádu, by vyřešilo spory, zda odložením dítěte do babyboxu dochází ke spáchání trestného činu opuštění dítěte podle 212 TZ či nikoli Zamyšlení Babyboxy jsou zřizovány za účelem záchrany životů malých dětí a tento účel zatím plní. Problém uzákonění anonymních nebo utajených porodů spočíval v rozporu zájmů matky a jejího dítěte. Na jedné straně právo dítěte znát své rodiče a původ, na straně druhé matka a její zájem utajit porod, svou identitu, identitu dítěte před svým okolím. Mám za to, že právo dítěte na život beze sporu převažuje nad jeho právem znát své rodiče a právu na jejich péči, i když si zároveň uvědomuji, že dítě nebude mít ani možnost zjistit rodinnou anamnézu, především ale nezjistí, jaké dědičné nemoci ho mohou ohrožovat. Pokud by ale baby-boxy zachránily jen jeden lidský život, mají cenu. V žádném případě by však neměly sloužit jako nástroj k řešení složitých finančních situací rodiček. Hrozí totiž zneužití schránky matkou, která se o dítě jen nechce starat nebo bude chtít přenést svou zodpovědnost a především výživu na někoho jiného, na stát. K odložení dítěte do babyboxu by mělo v právním státě dojít v krajní výjimečné životní situaci, neboť právní řád nabízí jiné možnosti, jak těmto ženám pomoci. Zákon o rodině přiznává neprovdané matce právo požadovat po otci dítěte, za něhož není provdána, příspěvek na přiměřenou úhradu její výživy, a to až po dobu dvou let, jakož i příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím. 24 Těhotná žena může 22 Zuklínová, M. Několik poznámek k právním otázkám okolo tzv.baby-schránek. Právní rozhledy, 2005, č. 7, s Srov. 11 odst. 11 zákona č. 576/2004 Z.z., o zdravotnej starostlivosti 24 Srov. 95 ZOR

22 tyto příspěvky požadovat také po pravděpodobném otci dítěte. Kromě toho může soud na návrh těhotné ženy pravděpodobnému otci uložit, aby povinnost úhrady výživného pro dítě, které se má narodit, a to po dobu, po kterou by jí náležela mateřská dovolená, tedy po dobu 28 nebo 37 týdnů, porodila-li zároveň 2 nebo více dětí 25, poskytl předem. Právo žádat výživné a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím po otci, resp. pravděpodobném otci, náleží samozřejmě i ženě nezletilé. Se stejnou úpravou počítá i návrh nového občanského zákoníku, jenž ve formulačně upraveném 791 pouze nahrazuje výraz příspěvek výrazem výživné. V případě, že se matka výživného od otce dítěte nedomůže, lze mít za to, že by tuto roli měl alespoň částečně převzít stát. Ten by měl podle mého názoru zároveň klást větší důraz na prevenci. Budoucí matka by měla být seznámena se všemi možnostmi a následky svého jednání. Poskytnout pomoc a radu by měli nejen sociální pracovníci a lékaři, informovanost lidí by se mohla zvýšit i prostřednictvím besed, přednášek, seminářů, médií a internetu. Začít by se podle mého názoru mělo už od základních škol, například v rámci občanské výchovy nebo sexuální výchovy. Zřízením babyboxů sice vznikla ženám další alternativa, je ale zbytečné zřizovat další, pokud nebude zároveň probíhat osvěta. Přesná zákonná úprava by jistě přispěla k lepší orientaci v problematice a vedla by k odstranění mnoha dnešních otazníků a nejasností. Jsem rovněž přesvědčena, že tak významný zásah do statusových práv, jaký představují utajené porody i baby-boxy, je třeba řešit změnou norem práva veřejného stejně jako soukromého. O to víc jsem byla překvapena, když se mi v připravovaném návrhu nového občanského zákoníku nepodařila najít o těchto institutech jediná zmínka, což je škoda, neboť by to byla vhodná příležitost k nápravě. 25 Srov. 195 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce

23 6. Vyživovací povinnost rodičů k dětem 6.1. Charakteristika vyživovací povinnosti Právní institut výživného, založený na rodinných vztazích, se vnitřně člení na různé druhy podle osobního vztahu mezi oprávněným a povinným. Jelikož vyživovací povinnost na děti v náhradní péči tvoří zvláštní část vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem, považuji za důležité alespoň obecně zmínit i tuto problematiku s tím, že na ni bude odkazováno. Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem se dotýká v podstatě každého dítěte. Zajišťuje jeho řádný vývoj, je nejvýznamnějším a nejdůležitějším druhem vyživovací povinnosti. Zákon o rodině č. 94/1963 Sb., v platném znění, tuto konkrétní vyživovací povinnost řadí na přední místo mezi ostatními druhy vyživovacích povinností. Z pohledu pořadí jednotlivých druhů vyživovací povinnosti v případě jejich konkurence má prioritní postavení výživné pro nezletilé děti. Nutno ho odlišovat od výživného pro děti zletilé, i když mají stejnou právní úpravu. Vyživovací povinnost rodičů ke zletilým dětem, které uzavřely manželství, má subsidiární charakter. Významnou vlastností je existence emocionálního prvku, neboť subjekty k sobě váží úzké osobní (rodinné) vazby, díky nimž zastávají při realizaci vyživovací povinnosti důležité postavení morální normy. Podle 96 odst. 2 ZOR nelze výživné přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Vyživovací povinnost a nárok na výživné vyplývá přímo ze zákona. Úprava v právních předpisech má kogentní povahu, neumožňuje odchýlení se subjektů od právních norem. Výživné vystupuje jako subjektivní právo majetkové vázané na určité subjekty, které jsou spolu navzájem spojeny emocionální vazbou. Představuje nárok, který není možno převést na někoho jiného, platně se ho vzdát anebo s ním jinak disponovat. Výživné je nutno plnit vždy, pokud nastanou zákonem předvídané podmínky, a to řádně a včas. Nelze ho zúžit pouze na poskytování stravy. Jde o úhradu všech osobních potřeb. Zahrnuje jak náklady na stravu, ošacení, bydlení, vzdělání, tak i na kulturní vyžití. Může však tvořit i rezervy pro budoucí život dítěte. Rozsudek Nejvyššího soudu připustil plnění vyživovací povinnosti rodiče k nezletilému dítěti v naturální podobě, ale pouze pod podmínkou, že takovýmto plněním jsou plně a včas kryty odůvodněné potřeby nezletilého dítěte, přičemž k vyvinění z odpovědnosti obviněného z trestného činu podle 213 odst. 1 TZ by muselo být v trestním řízení prokázáno, že věci, které dítěti v inkriminovaném období poskytl v rámci své

24 vyživovací povinnosti, kryly jeho odůvodněné potřeby, a že dluhem vzniklým na výživném v jeho peněžité podobě tak nedošlo ke snížení možnosti hradit odůvodněné potřeby nezletilého dítěte z peněžních prostředků, které mu byl povinen poskytnout. Naproti tomu by se nejednalo o takový případ, kdyby obviněný nezletilému dítěti namísto takového základních potřeb (např. oblečení) koupil počítačovou hru, kolečkové brusle apod. 26 Vyživovací povinnost je nepřevoditelná a právo na výživné nepostupitelné, tzn., že oprávněný ani povinný subjekt nemohou smluvně převést právo nebo povinnost na třetí osobu. Zákon o rodině nepřipouští započtení proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem. Po dosažení zletilosti dítěte je započtení přípustné jen dohodou, tedy dohodou se zletilým dítětem. Právo na výživné jako celek se nepromlčuje. Promlčují se ale práva na jednotlivá opětující se plnění výživného, tj. pohledávky jednotlivých dávek výživného. Délku promlčecí doby ZOR neupravuje, použije se proto obecná úprava obsažená v občanském zákoníku, která ji stanoví jako tříletou Rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dětem Při určení výše výživného, které jsou povinni rodiče poskytovat svým dětem, platí obecná kritéria, uvedená v ustanovení 96 odst. 1 ZOR, vztahující se na všechny druhy výživného a dále speciální kritéria obsažená v ustanovení 85 odst. 2 ZOR. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví soud podle schopností, možností a majetkových poměrů povinného v době vyhlášení rozsudku. Obě obecná kritéria pro stanovení výše výživného, odůvodněné potřeby oprávněného a schopnosti a možnosti povinného, spolu úzce souvisí. a) Odůvodněné potřeby dítěte Odůvodněnými potřebami dítěte rozumíme náklady na krytí jeho osobních potřeb, a to jak potřeb hmotných, tak i jeho potřeb kulturních. Liší se podle okolností každého konkrétního případu. Závisí na věku dítěte, jeho zdravotním stavu, fyzické a psychické vyspělosti, na způsobu a obsahu jeho přípravy na budoucí povolání. Hmotné potřeby jsou určeny předně k zabezpečení základní výživy, resp. výživy v užším smyslu, tj. stravování, ošacení, prádlo, obuv i bydlení. 26 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , spis. zn. 4 Tz 114/

25 Potřeby kulturního charakteru zahrnují vše, co přispívá k výchově, k dotváření dítěte po duševní stránce. Vedle kulturních potřeb v užším smyslu, to jsou také např. zájmové kroužky, sportovní a rekreační potřeby, ale i vzdělání, příprava na budoucí povolání. Nutno podotknout, že míru potřeb ovlivňují schopnosti a možnosti rodičů a jejich životní standard. Z toho plyne, že jsou-li schopnosti a možnosti rodičů omezené, budou za odůvodněné potřeby pokládány pouze běžné potřeby dítěte, které nepřesahují obvyklou základní míru všech nezbytných potřeb nutných pro život kulturního člověka. Naopak u dobře situovaných rodičů budou moci být odůvodněné potřeby dítěte náročnější. S tím souvisí zásada převládající v současné době, totiž, že dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, i když s nimi nežije, přičemž výše výživného není zákonem výslovně omezena. Má-li tedy rodič vysoké příjmy, může stanovené výživné dosahovat částek i několika tisíc korun měsíčně. Jestliže je životní úroveň rodiče pouze průměrná nebo nižší než průměrná, nelze stanovit výživné, které by tuto jeho životní úroveň výrazně přesahovalo, a to ani tehdy, jsou-li potřeby dítěte výrazně zvýšeny. 27 S přibývajícím věkem dítěte postupně a plynule rostou jeho potřeby. U nejmenších dětí se za odůvodněné potřeby považuje nejen samotná výživa, ale i dětská výbavička, kočárek, postýlka, apod. Náklady na jejich pořízení musí být zohledněny při určování výše výživného. Zásadním mezníkem pro zvýšení výživného je přechod od kojeneckého věku do věku předškolního a nástup povinné školní docházky. Přibudou další náklady související s pořizováním výbavy nezbytné pro školní docházku dítěte a jeho vzdělání. V průběhu školního roku vznikají také náklady na školní výlety, letní výcvikové kurzy a lyžařské kurzy. Příprava dítěte na budoucí povolání přináší další zvýšení nákladů, které bude opět nutno hodnotit jednotlivě u každého konkrétního případu. V současnosti mají děti příležitost studovat na soukromých školách nebo v zahraničí, což zároveň znamená vyšší náklady. Odůvodněné potřeby dítěte mohou být částečně kryty i z jiných než rodinných zdrojů, např. poskytováním stipendií nebo bezplatného či částečně hrazeného umístění dítěte do 27 Webové stránky Kanceláře veřejného ochránce práv [citováno ]. Dostupný z: -