Finanční instituce a regulace jejich činnosti v ČR a v rámci EU

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví Finanční instituce a regulace jejich činnosti v ČR a v rámci EU Bakalářská práce Autor: Evgeniya Bibik Bankovní management, bankovní manažer Vedoucí práce: Mgr. Alena Klumparová Praha červen, 2009

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury a pramenů. V Praze dne Evgeniya Bibik

3 Poděkování Ráda bych tímto způsobem vyjádřila dík vedoucí práce Mgr.Aleně Klumparově za konzultace při vedení práce, trpělivost a pochopení.

4 Anotace Cílem této bakalářské práce na téma Finanční instituce a regulace jejich činnosti v ČR a v rámci EU je podat celkový přehled finančních institucí působících v České republice, rizika, která podstupují a zmapování regulace jejich činnosti v ČR a s dohledem na pravidla EU. Annotation The aim of this bachelor work on the topic "Financial institutions and regulation of their activities in the Czech Republic and the EU" is to give an overview of financial institutions operating in the Czech Republic, the risks they assume and control the mapping of their activities in the Czech Republic and the supervision of the EU rules.

5 Obsah: 1. Finanční instituce a jejich činnost v ČR Dělení finančních institucí Defenice bank a vybranných finančních institucí Druhy rizik na finančních trzích Pojem riziko Druhy finančních rizik Řízení rizik Regulace podle institucí finančního trhu v ČR včetně harmonizace s regulací EU Bankovní regulace a dohled Metody bankovního dohledu Licencování Pojištění vkladů Basel II Pravidla obezřetného podnikání Uveřejňování informací Regulace pojišťovnictví Solvency II MiFID Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu ve vybraných zemích EU Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu v členských státech Evropské unie Francie Spolková republika Německo Velká Británie

6 Úvod V současné době na českém finančním trhu působí různé finanční instituce. Tato práce představuje celý přehled finančních institucí a popisuje podstatu některé z nich, tj. bank, penzijních fondů, družstevnéch záložen, pojišt oven, také dává přehled o činnostech vykonávajících těmito finančními institucemi. Při provádění svých činností a nabízení finančních produktů se finanční instituce setkávají s celou řadou rizik, které významnou měrou ovlivňují hospodaření, jejich důvěryhodnost a postavení v rámci finančního systému. Každou finanční instituci ohrožují rizika, která mají svou významnost a důležitost. V bankovnictví patří k nejhlavnějším rizikům úvěrové riziko, tržní riziko a v posledních letech i operační riziko. Velký význam mají finanční rizika pro bezpečnost a stabilitu finančního systému a proto metody měření, postupy řízení a regulace rizik jsou podchyceny v právních dokumentech. Řízení finančních rizik patří k nejdůležitějším činnostem každého finančního subjektu. Je jasné, že finanční riziko z činnosti subjektu vyloučit nedokáže nikdo, ale lze je ovlivnit a minimalizovat. To je jedním z hlavních cílů nově zavedených pravidel, které přináší bankám Basilejská kapitálová dohoda (BASEL II) a pojišťovnám SOLVENCY II. V roce 2008 byla přijata novela zákona č. 230/2008 o podnikání na kapitálovém trhu, důvodem přijetí byla povinnost transpozice rámcové směrnice MiFID (směrnice o trzích finančních nástrojů). Směrnice vytváří jednotný evropský trh pro akcie, komodity a finanční deriváty. Nově upravuje rozsah regulace investičních služeb a investičních nástrojů, kdy dochází v první řadě k rozšíření regulace, mimo jiné výrazně zlepšuje postavení drobného klienta na kapitálovém trhu. Táto práce se především zaměřuje na regulaci a dohled bank a pojišt oven. Důvěryhodnost a stabilita finančního sektoru je pro fungování ekonomiky jednou ze základních podmínek. Tuto stabilitu nelze zajistit pouze tržními mechanismy, proto je činnost bank a pojišt oven regulována velkým množstvím omezujících a přikazujících pravidel, především v podobě právních předpisů. Dozor nad dodržováním těchto pravidel a vyvozování důsledků z jejich porušení je pak nazýván dohledem. 7

7 1. Finanční instituce a jejich činnost v ČR Finanční instituce je podnik, který shromažd uje peněžní prostředky a investuje je do finančních aktiv (např. akcie, obligace, půjčky), vytváří finanční aktiva a prodává finanční služby. Podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, finanční instituce je jiná právnická osoba než banka podle zákona o bankách, která v rámci svého podnikání jako svou rozhodující či podstatnou činnost nabývá podíly na jiných právnických osobách nebo provádí některou z činností uvedených v 1 odst. 1 a 3 zákona o bankách, a dále investiční společnost, investiční fond, penzijní fond a pojišťovna, které vykonávají činnosti podle zvláštních zákonů, to vše včetně osob se sídlem v zahraničí a s obdobnou náplní činnosti. 1.1 Dělení finančních institucí Finanční instituce se dají dělit podle různých hledisek. Jedním z hledisek je to, zda finanční instituce přijímá vklady a poskytuje půjčky a je finančním zprostředkovatelem, nebo nepřijímá vklady a tím samým se zařazuje do ostatních finančních institucí. Rozlišujeme finanční zprostředkovatele v širokém slova smyslu a v úzkém slova smyslu 1. Finanční zprostředkovatelé přispívají ke zvýšení efektivity finančních trhů: odpadá pracné a rizikové vyhledávání konečných kupujících a primárních prodávajících, snižují se náklady na vyhledávání vhodných investičních příležitostí, snižuje se riziko neúspěchu obchodu s penězi, uplatnění nachází i drobní střadatelé či podnikatelé, kteří by jinak hledali uplatnění jen obtížně. 1 BABOUČEK, I. a kol.: Regulace činnosti bank. 2.vydání, Praha, Bankovní intitut, a.s., 2005, ISBN , s

8 Tab. 1: Finanční zprostředkovatelé FINANČNÍ ZPROSTŘEDKOVATELÉ V ŠIROKEM SLOVA SMYSLU Mezinárodní instituce a veřejnopravní instituce Finanční zprostředkovatelé v úzším slova smyslu- podnikatelské subjekty Úvěrové instituce ve Nebankoní finanční smyslu evropského instituce prava mezinárodní finanční instituce (MMF, Světová banka atd.) centrální banky komerční (na rozdíl od centrální) banky družstevní záložny a další národně specifické úvěrové instituce pojišt ovy zajišt ovny penzijní fondy nebankovní investiční společnosti spravující podílové fondy a další nebankovní obchodníci s cennými papíry leasingové společnosti factoringové společnosti směnárny a další instituce Zdroj: Babouček, I. a kol: Regulace činnosti bank. 2.vyd., Praha, Bankovní institut vysoká škola, a.s Také můžeme rozdělit finanční instituce podle služeb, které poskytují 2 : finanční instituce bankovních služeb - banky, spořitelny, úvěrní společnosti (zejména družstva), zúčtovácí a platební centrály (typu clearing house nebo společnosti organizující placení kartami apod.), finanční instituce peněžních služeb - pojišt ovny, fondy, nadace, leasingové společnosti apod., finanční instituce služeb finančního trhu - organizátoři obchodů s cennými papíry, obchodnici s cennými papíry (brokerské a dealerské firmy, burzy cenných papírů atd.) 2 SŮVOVÁ, H. a kol.: Specializované bankovnictví. 1.vydání, Praha, Bankovní institut, a.s., 1997, ISBN , s.21 9

9 1.2 Defenice bank a vybranných finančních institucí Banka Bankou se rozumí akciová společnost se sídlem na území ČR, která je na základě udělené bankovní licence oprávněna vykonávat bankovní činnost na území ČR a při dodržení postupů stanovených právem ES, též na území jiných členských států EU. Banka je druh finančního zprostředkovatele, jehož hlavní činností je zprostředkování pohybu finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty 3. Základními činnostmi bank jsou přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Pro účely zákona o bankách 4 se rozumí: vkladem věřejné peněžní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu, úvěrem v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněžní prostředky. Dle zákona o bankách č.21/1992 Sb. banka může vykonávat tyto další činnosti, má-li je povoleny v jí udělené licenci: a) investování do cenných papírů na vlastní účet, b) finanční pronájem (finanční leasing), c) platební styk a zúčtování, d) vydávání a správu platebních prostředků, například platebních karet a cestovních šeků, e) poskytování záruk, f) otvírání akreditivů, g) obstarávání inkasa, h) poskytování investičních služeb podle zvláštního právního předpisu,s tím, že se v licenci uvede, které hlavní investiční služby a činnosti a doplňkové investiční služby je banka oprávněna poskytovat a ve vztahu ke kterým investičním nástrojům podle zvláštního právního předpisu, i) finanční makléřství, j) výkon funkce depozitáře, k) směnárenskou činnost, l) poskytování bankovních informací, m) obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami a se zlatem, 3 < 4 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. 10

10 n) pronájem bezpečnostních schránek, o) činnosti, které přímo souvisejí s činnostmi uvedenými v písmenech a) až n). Tyto činnosti banka oprávněná vykonávat prostřednictvím svých poboček. Banka nesmí vykonávat jiné bankovní činnosti než ty, které má povoleny v licenci. To neplatí pro činnosti vykonávané pro jiného, pokud souvisejí se zajištěním jejího provozu a provozu jiných bank, finančních institucí a podniků pomocných bankovních služeb, nad nimiž banka vykonává kontrolu. Družstevní záložna Družstevní záložna je právnickou osobou, která pro podporu hospodaření svých členů provozuje převážně finanční činnosti, jimiž se rozumí přijímání vkladů, poskytování úvěrů, záruk a peněžních služeb v různých formách. Pro výkon svých činností družstevní záložna musí mít nejméně 30 členů, přičemž jejím členem může být jen fyzická osoba, která je plně způsobilá k právním úkonům, a zapisované základní jmění musí činit nejméně Kč 5. Ke vzniku a podnikání družstevní záložny je třeba povolení. Povolení uděluje na základě písemné žádosti představenstva ČNB. Před podáním žádosti o povolení musí být splacena částka ve výši alespoň Kč, kterou představuje základní kapitál, popřípadě rizikový fond a rezervní fond, jsou-li vytvořeny při založení družstevní záložny. K návrhu na zápis do obchodního rejstříku se přikládá povolení. Udělení povolení, jeho odnětí a změny jsou součástí zápisu do obchodního rejstříku. Sídlo družstevní záložny musí být na území České republiky 6. Družstevní záložna je v rámci svého podnikání oprávněna vykonávat tyto činnosti: a) přijímání vkladů od členů, b) poskytování úvěrů členům, c) finanční leasing pro členy, d) platební styk, zúčtování a vydávání a správa platebních prostředků pro členy, e) poskytování záruk ve formě ručení nebo bankovní záruky za členy, f) otvírání akreditivů a obstarání inkasa pro členy, g) nákup a prodej cizí měny pro členy, h) pronájem bezpečnostních schránek členům. 5 SŮVOVÁ, H. a kol.: Specializované bankovnictví. 1.vydání, Praha, Bankovní institut, a.s., 1997, ISBN , s.54 6 Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů 11

11 Za účelem zajištění činností souvisejících s činnostmi uvedenými v písmenech a) až i) je družstevní záložna oprávněna: ukládat vklady v družstevních záložnách a bankách a u poboček zahraničních bank, přijímat úvěry od družstevních záložen a bank, nabývat majetek a disponovat s ním, obchodovat na vlastní účet s devizami a nástroji směnných kurzů a úrokových sazeb za účelem zajištění rizik vyplývajících z činností souvisejícími s činnostmi uvedenými v písmenech a) až i), obchodovat na vlastní účet s registrovanými cennými papíry, nestanoví-li tento zákon jinak. Penzijní fond Penzijní připojištění se státním příspěvkem u penzijních fondů, činnost penzijních fondů a státní dozor nad penzijním připojištěním a změny některých zákonů souvisejících se zavedením penzijního připojištění upravuje zákon č.42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem v platném znění. Penzijním připojištěním se rozumí shromažďování peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištění a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění 7. Penzijní připojištění nesmějí vykonávat jiné osoby než penzijní fondy. Penzijní fondy mají charakter finančních zprostředkovatelů, shromažďujících peněžní prostředky za účelem akumulování a správy kapitálu pro výplatu budoucích penzí. Penzijní fond je právnickou osobou, která je založená jako akciová společnost se sídlem na území České republiky, pro kterou platí ustanovení obchodního zákoníku. Ke vzniku a činnosti penzijního fondu je třeba povolení. O udělení povolení rozhoduje na základě písemné žádosti zakladatelů penzijního fondu Česká národní banka. Před vydáním rozhodnutí o žádosti o povolení požádá Česká národní banka o stanovisko Ministerstvo práce a sociálních věcí. Hodnota základního kapitálu penzijního fondu musí činit Kč. Základní kapitál musí být tvořen pouze peněžitými vklady, které musí být splaceny před podáním žádosti o povolení. 7 Zákon č.42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením 12

12 Banka, která pro penzijní fond vykonává funkci depozitáře, a ani právnická osoba, v níž má depozitář přímý nebo nepřímý podíl na základním kapitálu přesahující 10 %, nesmí nabývat akcie tohoto penzijního fondu. Akcie penzijního fondu nesmí nabývat rovněž zdravotní pojišťovna. Penzijní fond je povinen vždy zřídit u svého depozitáře samostatné běžné účty nebo podúčty k běžnému účtu pro přijímání a vrácení příspěvků účastníků na penzijní připojištění, poskytování a vrácení státních příspěvků na penzijní připojištění, financování činnosti penzijního fondu, umísťování a ukládání prostředků penzijního fondu. Penzijní fond nelze založit na základě veřejné nabídky akcií. Penzijní fond může vydávat pouze akcie stejné jmenovité hodnoty znějící na jméno. Penzijní fond nesmí vydávat akcie za zvýhodněných podmínek pro zaměstnance a prioritní akcie. Penzijní fond musí mít statut a penzijní plán, jejichž změny musí být schváleny Českou národní bankou. Statut a penzijní plán jsou veřejně přístupné. Statut penzijního fondu musí obsahovat: rozsah činnosti penzijního fondu podle zaměření a cíle investiční politiky penzijního fondu, zejména druhy majetkových hodnot, které budou pořizovány z peněžních prostředků penzijního fondu, zásady hospodaření penzijního fondu, způsob použití zisku, obchodní firmu a sídlo depozitáře, způsob zveřejňování zpráv o hospodaření s majetkem penzijního fondu a změnách statutu a informaci o tom, kde lze tyto zprávy obdržet. Penzijní plán stanoví: druhy penzí a ostatních dávek penzijního připojištění, podmínky nároku na dávky penzijního připojištění a jejich výplatu, způsob výpočtu dávek poskytovaných z penzijního připojištění, důvody vypovězení penzijního připojištění, výši příspěvků, podmínky odkladu nebo přerušení placení příspěvků a změny výše příspěvků, pravidla a způsob placení příspěvků a postup při neplacení a opožděném nebo nesprávném placení příspěvků, podmínky převzetí peněžních prostředků z penzijního připojištění u jiného penzijního fondu a úpravu nároků na základě tohoto převzetí, 13

13 zásady, podle kterých se účastníci včetně příjemců penzí podílejí na výnosech hospodaření penzijního fondu. Penzijní plán je sestavován jako příspěvkově definovaný penzijní plán, v němž výše penze závisí na úhrnu příspěvků zaplacených ve prospěch účastníka, podílu účastníka na výnosech hospodaření penzijního fondu a věku, od kterého se poskytuje penze. Výše penze a příspěvků se v penzijním plánu stanoví podle pojistně matematických zásad s přihlédnutím k výnosům hospodaření penzijního fondu. Penzijní připojištění vzniká na základě smlouvy mezi fyzickou osobou a penzijním fondem dnem stanoveným ve smlouvě, kde se penzijní fond zavazuje poskytovat účastníku dávky penzijního připojištění za podmínek, ve výši a způsobem stanoveným penzijním plánem a touto smlouvou a účastník se zavazuje platit penzijnímu fondu příspěvky za podmínek, ve výši a způsobem stanoveným penzijním plánem a touto smlouvou. Na základě penzijního připojištění penzijiní fond poskytuje starobní penze, invalidní penze, výsluhové a pozůstalostní penze. Státní příspěvky se poskytují ve prospěch účastníků ze státního rozpočtů. Penzijní fond je povinen státní příspěvky evidovat a hospodařit s nimi stejně jako s příspěvky účastníků. Výše státního příspěvku na kalendářní měsíc se stanoví podle měsíční výše příspěvku účastníka placeného na penze stanovené podle příspěvkového penzijního plánu. Peníze, které účastník vloží na účet u penzijního fondu, může fond investovat do: dluhopisů, jejichž emitentem je členský stát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj nebo centrální banka tohoto státu, a dluhopisů, za které převzal záruku členský stát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, dluhopisů vydaných Evropskou investiční bankou, Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj nebo Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj nebo jinou mezinárodní finanční institucí, jejíž je Česká republika členem, podílových listů otevřených podílových fondů, cenných papírů, s nimiž se obchoduje na regulovaném trhu země Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, který je povolen příslušným úřadem členského státu, movitých věcí představujících záruku bezpečného uložení peněžních prostředků, kromě cenných papírů, nemovitostí poskytujících záruku spolehlivého uložení peněžních prostředků a sloužících zcela nebo převážně k podnikání nebo bydlení. 14

14 Peněžní prostředky shromážděné penzijním fondem mohou být uloženy i na vkladových účtech, vkladních knížkách a na vkladech potvrzených vkladovým certifikátem nebo vkladním listem, a to u banky nebo pobočky zahraniční banky na území České republiky nebo u banky se sídlem na území členských států Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. Výše takto uložených prostředků u jedné banky nesmí tvořit více než 10 % majetku penzijního fondu nebo Kč, popřípadě ekvivalent této částky v cizí měně. Aby účastník penzijního přípojištění mohl dostavat maximální výše státního příspěvku, musí na vlastní účet u penzijního fondu optimálně příspívat Kč měsíčně. Kromě toho penzijní fond každoročně rozděluje minimálně 85% svého ročního zisku z výhodných investic mezi klienty a připisuje na jejich účty června roku 1996 na ustavující členské schůzi byla založena Asociace penzijních fondů ČR (APF ČR) jako dobrovolné zájimové sdružení právnických osob, zejména penzijních fondů, nadané právní subjektivitou. Základní poslání APF ČR je 9 : koordinovat, zastupovat, hájit a prosazovat společné zájmy svých členů, propagovat myšlenku penzijního připojištění, připomínkovat legislativní návrhy a jiná opatření, která se týkají oblasti penzijního připojištění a jiných zájmů penzijních fondů a iniciovat jejich změny, působit jako poradenské a informační centrum, podporovat a organizovat vzdělávací a vědeckou činnost, reprezentovat společné zájmy svých členů vůči zahraničí, navazovat a rozvíjet styky s obdobnými institucemi v zahraničí a participovat na procesu přibližování podmínek penzijního připojištění ČR standardům Evropské unie, dbát na dodržování etiky vztahů mezi členy APF ČR a účastníky penzijního připojištění, působit k odstraňování rozporů mezi členy APF ČR, organizovat odbornou, právní a věcnou součinnost při řešení procesů slučování, splývání a zániku penzijních fondů s cílem eliminovat případné negativní důsledky pro image penzijního připojištění a jeho účastníky. Pro naplnění svého poslání má APF ČR odborné komise (sekce) a to pro oblast informatiky, provozní správy fondů, legislativy, ekonomiky, etiky, pojistné matematiky a PR aktivit a vnějších vztahů. 8 < 9 < 15

15 Členství v APF ČR je dobrovolné a má v souladu s platným zněním stanov dvě formy: první formu prezentuje řádné členství, které je určeno penzijním fondům vzniklým na základě zákona č.42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, v platném znění. Řádné členství vzniká na základě jednostranného přistoupení penzijního fondu; druhou formou členství je členství přidružené, jež je otevřeno pro právnické osoby, působící v oblastech navazujících na penzijní připojištění nebo s ním úzce souvisí. Přidružené členství vzniká na základě žádosti o členství, po jejím schválení prezídiem APF ČR. K 1. lednu 2008 je po realizovaných fúzích sdruženo v APF ČR 10 členů, což jsou v současné době všechny penzijní fondy aktivní na finančním trhu České republiky. Ke stejnému datu působí v APF ČR i dva přidružení členové. Seznam členů APF ČR - březen : 1. AEGON Penzijní fond, a.s. 2. Allianz penzijní fond, a.s. 3. AXA penzijní fond a.s. (dříve Winterthur penzijní fond, a.s.) 4. ČSOB PF Progres, a.s., člen skupiny ČSOB (dříve ČSOB PF, a.s.) 5. ČSOB PF Stabilita, a.s., člen skupiny ČSOB (dříve Českomoravský PF, a.s.) 6. Generali penzijní fond a.s. 7. ING Penzijní fond, a.s. (dříve Průmyslový penzijní fond, a.s.) 8. PF České pojišťovny, a.s. 9. PF České spořitelny, a.s. 10. PF Komerční banky, a.s. 11. Přidruženými členy APF ČR jsou: Deloitte Advisory, s.r.o., KPMG Česká republika,s.r.o. 10 Zdroj: < 16

16 Pojišťovna Od 1. května 2004 jsou oprávněny provozovat na území České republiky pojišťovací činnost: pojišťovny se sídlem v České republice (tuzemské pojišťovny) pobočky pojišťoven z jiného členského státu EU či Evropského hospodářského prostoru, pobočky pojišťoven ze třetích států, pojišťovny z jiného členského státu EU či EHP na základě svobody dočasně poskytovat služby. Podle zákona č.363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů, tuzemská pojišťovna je právnická osoba se sídlem na území České republiky, které bylo ČNB uděleno povolení k provozování pojišťovací činnosti; pojišťovnou z jiného členského státu je právnická osoba se sídlem na území členského státu Evropské unie nebo na území jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, které bylo uděleno úřední povolení k provozování pojišťovací činnosti; pojišťovnou z třetího státu je právnická osoba se sídlem na území jiného státu, než je stát Evropské unie nebo stát tvořící Evropský hospodářský prostor, jíž bylo uděleno úřední povolení k provozování pojišťovací činnosti 11. Pojišťovací činnost 12 je uzavírání pojistných smluv podle zvláštního právního předpisu 13 pojišťovnou, správa pojištění a poskytování plnění z pojistných smluv, poskytování asistenčních služeb a zpracování osobních údajů včetně rodných čísel s těmito činnostmi souvisejících. Součástí pojišťovací činnosti je nakládání s aktivy, jejichž zdrojem jsou technické rezervy pojišťovny, uzavírání smluv pojišťovnou se zajišťovnami o zajištění závazků pojišťovny vyplývajících z jí uzavřených pojistných smluv (pasivní zajištění) a činnost směřující k předcházení vzniku škod a zmírňování jejich následků (zábranná činnost). Pro udělení povolení k činnosti pojišťovny, které je vydáváno pro určitá odvětví pojištění je třeba splnit následující podmínky: založení podniku v právní formě, která je zákonem dovolena (a.s., družstvo),a to se sídlem na území České republiky, podání žádosti o povolení k pojišťovací činnosti, minimální výše základního kapitálu, která je diferencovaná podle pojistných odvětví životních pojištění nebo neživotních pojištění. 11 Hlava I, 2 zákona č.363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů 12 Zákon č.363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů odst. 1 občanského zákoníku 17

17 Minimální výše základního kapitálu tuzemské pojišťovny je pro provozování pojišťovací činnosti podle: 1. jednoho nebo více pojistných odvětví životních pojištění Kč, 2. pojistných odvětví neživotních pojištění 15 : pro odvětví uvedená pod čísly 1, 2, 8, 9 a 18 celkem Kč, pro odvětví uvedená pod čísly 3, 4, 13, 16 a 17 celkem Kč, pro odvětví uvedená pod čísly 7, 10, 14 a 15 celkem Kč, pro odvětví uvedená pod čísly 5, 6, 11 a 12 celkem Kč. Základní kapitál tuzemské pojišťovny může být tvořen pouze peněžitými vklady. Je-li provozována pojišťovací činnost podle dvou nebo více pojistných odvětví neživotních pojištění, činí základní kapitál tuzemské pojišťovny nejméně částku, která je stanovena pro to pojistné odvětví, kterému odpovídá nejvyšší částka. Je-li souběžně provozována pojišťovací činnost podle pojistných odvětví životních a neživotních pojištění, činí základní kapitál tuzemské pojišťovny nejméně částku, která odpovídá součtu částek základního kapitálu tuzemské pojišťovny stanovených pro provozování pojišťovací činnosti podle pojistných odvětví životních a neživotních pojištění. Každá pojišťovna musí mít technické rezervy vytvořené s ohledem na celý rozsah své činnosti. V jednotlivých zemích se pojišťovací instituce sdružují do určitých svazů, což jsou dobrovolná sdružení pojišťoven, která by měla prosazovat společné zájmy zúčastněných institucí při jednání s orgány státní správy a zahraničními partnery. V České republice působí od roku 1994 Česká asociace pojišťoven, která sdružuje pojistných institucí působících na českém pojistném trhu, z nichž 29 jsou řádní členové a dva se zvláštním statutem. Činnost asociace v současné době zahrnuje: zpracování připomínek k právním předpisům týkajícím se pojišťovnictví, pojištění nebo jiných zájmů pojišťoven a prosazení nezbytné úpravy, české i evropské legislativy vytváření nástrojů zábrany škod a pojistných podvodů sjednocení pravidel a postupů členů v oblasti technické, informační i statistické 14 Jsou uvedené v části A přilohy č.1 k zákonu č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů. 15 Jsou uvedené v části B přilohy č.1 k zákonu č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů. 16 Viz.: < > 18

18 vytváření informačních nástrojů pro veřejnost a objektivně a srozumitelně informování o vývoji pojistného trhu, pojistných produktech a novinkách přispění k odborné informovanosti členů a zabezpečování vzdělávání vytváření pravidla etického chování v pojišťovnictví působení při odstraňování rozporů mezi členy asociace, dbát na dodržování zásad. 2. Druhy rizik na finančních trzích 2.1 Pojem riziko Riziko je často chápáno jako nebezpečí vzniku určité ztráty. Také lze definovat riziko jako volatilitu (kolísavost) finanční veličiny (hodnoty portfolia, zisku atd.) okolo očekávané hodnoty v důsledku změn řady parametrů. Obecně se rizikem rozumí nebezpečí vzniku škody, poškození, ztráty či zničení, případně nezdaru při podnikání. Neexistuje jedna obecně uznávaná definice, pojem riziko je definován různě 17 : 1. Pravděpodobnost či možnost vzniku ztráty, obecně nezdaru. 2. Variabilita možných výsledků nebo nejistota jejich dosažení. 3. Odchýlení skutečných a očekávaných výsledků. 4. Pravděpodobnost jakéhokoliv výsledku, odlišného od výsledku očekávaného. 5. Situace, kdy kvantitativní rozsah určitého jevu podléhá jistému rozdělení pravděpodobnosti. 6. Nebezpečí negativní odchylky od cíle (tzv. čisté riziko). 7. Nebezpečí chybného rozhodnutí. 8. Možnost vzniku ztráty nebo zisku (tzv. spekulativní riziko). 9. Neurčitost spojená s vývojem hodnoty aktiva (tzv. investiční riziko). 10. Střední hodnota ztrátové funkce. 11. Možnost, že specifická hrozba využije specifickou zranitelnost systému. Nejčastěji rizika jsou definována jako potenciální finanční ztráty subjektu, tj. nikoli již existující realizovaná či nerealizovaná finanční ztráta, ale ztráta v budoucnosti vyplývající z daného finančního či komoditního nástroje nebo finančního či komoditního portfolia. Rizika jsou nevyhnutelným komponentem veškeré aktivity. 17 Zdroj: < 19

19 2.2 Druhy finančních rizik Příčiny vzniku rizika nebo podmínky, které zvyšují pravděpodobnost výskytu rizika, mohou být jak vnější (nezaviněné), tak vnitřní způsobené charakterem podnikání, nastavením systému řízení nebo procesů či typem používaných výrobních prostředků. Riziko jako celek lze rozdělit na dvě velké skupiny rizik. Specifické (jedinečné) riziko 18 vyplývá z rozhodnutí banky o alokace zdrojů. Při vhodném výběru aktiv se dá velmi efektivně diverzifikovat. Systematické (systémové) riziko 19 souvisí s celkovým stavem vnějšího prostředí, tj. s vývojem ekonomiky a jednotlivých makroekonomických veličin, politickou situací v zemi. Toto riziko je mimo kontrolu účastníků finančních trhů. Hlavními typy finačních rizik jsou úvěrové (kreditní) riziko, tržní rizika, riziko likvidity a operační riziko. Úvěrové riziko Úvěrové riziko je riziko vyplývající z neschopnosti nebo neochoty protistrany splatit své závazky. Spočívá v tom, že klient či obchodní partner banky nedodrží sjednané podmínky finanční transakce a bance tím způsobí finanční ztrátu 20. Nejznámějším a nejvíce používaným bankovním produktem nesoucím úvěrové riziko je bankovní úvěr. Typickým příkladem úvěrového rizika je možnost nesplacení úvěru klientem či neuhrazení faktury odběratelem. Kromě toho však toto riziko vzniká i v široké škále jiných činností, např. při vystavování úvěrových příslibů a záruk, při obchodech na finančních a kapitálových trzích a při obchodování či držení finančních derivátů 21. Podle způsobů řízení se úvěrové riziko dá rozdělit na: - inherentní riziko produktu, - riziko nesplnění závazku druhou stranou. Inherentní riziko produktu je dáno výší ztráty v důsledku nesplnění závazku protistranou. Nezabývá se pravděpodobností vzniku ztráty, ale její výší a původem vzniku. Zahrnuje: 18 < 19 < 20 < > 21 < 20

20 Přímé úvěrové riziko souvisí s nákupem dlouhodobých cenných papírů, rozvahovými položkami, poskytnutím úvěrů, půjček apod. Spočívá v nejistotě o splacení jistiny a úroků včas a v plné výši. Je nejstarším finančním rizikem a zůstává stále nejdůležitějším rizikem finančního trhu. Riziko zajištění spočívá v neschopnosti banky obhájit své nároky vyplývající ze zajištění, ve změně hodnoty zajištění v čase. Riziko neposkytnutého plnění je riziko neposkytnutého plnění z derivátového kontraktu. Výše rizika je dána výší plnění vyplývajícího z daného kontraktu. Platební riziko je nejistota o splacení protistranou svých závazků. Týká se provizí a poplatků. Riziko náhradního obchodu se týká derivátových obchodů a spočívá v nejistotě o vzniku otevřené pozice v důsledku nesplnění protistranou sjednaného kontraktu. Riziko nevrácení poskytnutých záloh spočívá v nejistotě o vrácení zálohy, které se povinně skládájí na zajištění sjednaného obchodu, např. marže u derivátových obchodů. Riziko nesplnění závazku protistranou je základní rizikovou složkou úvěrového rizika. Je dáno odhadem pravděpodobnosti vzniku ztráty z dané transakce. Zahrnuje: Riziko vypořádání souvisí s procesem vypořádání, kdy hodnota byla dodána a protihodnota není k dipozici. Riziko země (všechny či většina subjektů dané země nebudou schopny splnit své závazky, a to v důsledku ekonomických, politických nebo přírodních faktorů). Riziko transferu může nastat při omezení devizového režimu. Riziko koncentrace (expozice) je riziko nedostatečné diverzifikace portfolia 22. Tržní rizika Tržní rizika jsou spojená v zásadě s bankovními operacemi investorského charakteru, tj. s operacemi s cennými papíry, případně zahraničními měnami. Souvisí s nejistotou, která vyplývá ze změn tržních cen. Tytéž změny mohou mít vliv na čistý příjem banky, zvýšení (popř. snížení) hodnoty závazků nebo snížení (popř. zvýšení) hodnoty aktiv. Kvantitativním parametrem tržních rizik je volatilita, což je míra proměnlivosti výnosů rizikových faktorů, počítaná jako směrodatná odchylka výnosů jejich tržních cen. Tržní rizika se člení podle směrodatného rizikového faktoru na tyto základní typy: 22 Ing. Naďa Blahová, Ph.D., přednašky z předmětu Finanční řízení bank ze dne