50. let od založení Speciálního klubu chovatelů králíků Činčil velkých

Transkript

1

2 A léta běží, vážení začínal první ročenku přítel Gadas Jen tak dál jsou první slova ročenky z roku 1973 Pětačtyřicetiny velkých činčilářů takto začal v časopise CHOVATEL Jan Jirků Toto uteklo, takto jsem začínal ročenku v roce 2003 a proto v roce 2013 navazuji Toto utíká vážení, 50. let od založení Speciálního klubu chovatelů králíků Činčil velkých Vážení přátelé, všechny tyto výroky mají pravdu a dokazují, že klub Činčila velká má eminentní zájem na tom, aby plemeno jehož jménem se honosí náš klub, vypadalo stále lépe a přitom neslo veškeré znaky tohoto plemene. Přesto si musíme hned v začátku připomenout práci a poslání našeho klubu a tím je : vylepšování a zdokonalování chovů, šířit dobrý materiál do chovatelské veřejnosti. Provádět typizaci a naučit se jí využívat při rozmnožování a vlastní plemenářské činnosti. Jak se nám tento záměr daří realizovat celé ty dlouhé roky, nás nutí k zamyšlení a podívat se zpět na to co jsme udělali, jak jsme to udělali, nebo co jsme měli udělat. Něco dokazují výsledky na jednotlivých výstavách. Někdy radost z dosažených úspěchů, jindy zase roztrpčení, když se práce nedařila. Každý rok je ve znamení nějakých úspěchů některých chovatelů, ale zároveň nám ukazuje jak se projevují a prolínají jednotlivé pozice. Jednou máme pěkné hlavy, někdy pěkné housenkování. Příště je to zase něco jiného. Určitě něco vylepšíme, přitom něco v jiné pozici pokazíme. A VO TOM TO JE. Vždyť bodová stupnice má pouze 100 bodů a my na tuto hranici pomalu dosahujeme. Proto honem hledejme nějaké vady, ať máme dalších 50 let co dělat. Pouze připomínám, že jen pár starších chovatelů dokáže porovnat, jak Čv vypadala dříve a dnes. K jaké kvalitě se nám ji podařilo vyšlechtit. Vážení přátelé, padesát let je dlouhá doba a pouze přítel Karel Stuchlík, jako zakládající člen, by mohl nám vyprávět, jak to tenkrát bylo.myslím, že je dobré vzpomenout tohoto důležitého počátku naší práce. Ano přátelé, smutné zjištění, že ze 16 zakládajících členů klubu, je tu pouze př. Karel Stuchlík. V té době byli velice platnými členy klubu přátelé Řezníček, Malant, Gadas, Ing. Paar, Kliment, Uhlíř, Kadoun, Svoboda, Bršlica, Johan, Ulrich, Malý, Polášek, Trávníček, Černý, Jura, Rakvica atd. Bohužel, již nejsou v našich řadách. Vážení, těch členů, kteří se něčím zasloužili pro klub bylo daleko více, ale já dnes již přesně nevím, kdo a čím. A proto děkuji za vše co tito přátelé pro klub udělali a že klub máme v takovém stádiu vývoje a v takovém rozpoložení. Myslím, že je stále na čem pracovat a vylepšovat, jak práci plemenářskou, tak práci organizační. Všichni moc dobře víme, kde nás bota tlačí. Ano, dnes je jiná doba, ta demokratická. Chovatelské možnosti daleko větší, chovatelský zájem hlavně ze strany mladých, daleko menší. Starší občan když ráno vstane, děkuje bohu, že se probudil do dalšího dne. Člen našeho klubu také poděkuje bohu, protože je také starší a potom celý den přemýšlí, kdo to chovatelství v rodině po něm převezme. Mimochodem neřeknu asi nic nového, když řeknu, že průměrný věk členů v našem klubu je něco přes 63 let. Kdyby se chovatelství dalo dělat na počítači, tak máme vyhráno. Ale počítač sám neposeče, neudělá seno a ani sám nevykydá, ani nenakrmí. V našich podmínkách nám stěží dělá evidenci a pořádek v chovech.co dělat dál, kde udělali přátelé z NDR chybu, že se nám mládež do chovatelství nežene. Když vzpomenu jen kolik jsem rozdal zakrslíků začínajícím chovatelům, ale skutek utek.. Byli doby, že klub Čv čítal i 100 členů a v době kdy chovatelské možnosti jsou velké, máme z bídou 60 členů, což není alarmující, ale k zamyšlení. Věřme, že vše se v dobré obrátí, že i ta mládež bude mít zalíbení v chovu králíků a zvláště potom v chovu plemene činčila velká. Potěšující je, že módním trendem dnes je králičí hop. A od něho je pouze krůček ke klasickému chovatelství. Vážení přátelé i přes tuto danou situaci náš klub výsledky má. Za to musíme hlavně poděkovat našim předchůdcům ve vedení klubu. Zvláště potom příteli Josefu Říhovi za letitou, trpělivou a poctivou práci v klubu.to on dal tento klub dohromady, to on z něho udělal klub takový jaký je. Je až neuvěřitelné, co tento člověk má v sobě elánu a přitom odcházel z předsedování, z důvodu opotřebování a únavy. Osobně mu závidím toto opotřebování a únavu. Kéž bych toho všeho měl v sobě i já. To by se mi to pracovalo. Kdybych k tomu přidal všechny jeho zkušenosti. Vždyť ani dnes mě nedá pokoje a je stále plný otázek a starostí o klub. Ale to je dobře. Když to vše shrnu, tak on 28 let vedl tento klub. K tomu již od června roku 1972 dodnes, tj. plných 41 let vykonává posuzovatele králíků, těch nejlepších kvalit. K tomu se ještě aktivně zúčastňoval i typizací a rozvah při jednáních o chovu. Druhým takovým pilířem klubu je zakladatel tohoto klubu přítel Karel

3 Stuchlík. Krom toho, že léta byl členem výboru klubu, tak ale jeho hlavní činnost spočívala v plemenářské práci. Já jsem si ho pojmenoval hned po vstupu do klubu jako technologa klubu. Vážení to on byl mozkem naší plemenářské práce. To on měl jedinečný přehled o celém chovu Čv v klubu. To on věděl po kterém samci se mají dělat odchovy a co nám tato zvířata přinášejí geneticky. Na kterých zvířatech se dá chov stavět. Na co si máme dát pozor. To on se celou dobu na nás zlobil, že špičková zvířata opouštějí brány klubu a ta co zůstávají, tak jsou minimálně využívána. Většinou pouze jedním chovatelem. Nabádal nás k tomu, abychom plemenařinu dělali ve skupinkách a tím více využívali vynikající jedince.pod jeho vedením se od roku 1975 začalo s přípravou plemenné knihy. Rok poté v 1976 začala první typizace. U zrodu stáli př. Říha, Gadas, Ulrych a Pospíšil. První zápis do plemenné knihy byl vlastně až v roce Př. Stuchlík se dodnes na nás zlobí, že jsme zrušili pokračovatele jednotlivých linií, tím, že jsme zavedli registraci všech králíků v liniích. Přiznávám, že jsme tady udělali velikou chybu a za to se mu zde veřejně omlouvám. Ono to tehdy bylo dvousečné. O práci v liniích, byl malý zájem, ale nezájem setrvává dále. Chtěli jsme do toho zapojit více členů a aby to měli jednodušší a věděli hned z které linie ten či onen králík pochází, tak jsme začali registrovat všechna narozená mláďata v liniích, bez ohledu na typizaci. V opačném směru jsme ve skutečnosti zrušili práci př. Stuchlíka, jelikož to již nebyla plemenářská práce, ale plošná registrace. Věřím, že tento problém dotáhneme do zdárného konce a spokojenosti nás všech, včetně zvířat. Vážení přátelé, když mluvím o chovu, nemohu přehlídnout v našich řadách dlouholetého člena klubu, přítele a kamaráda, Pepu Mareše. Je to taková pilná včelička. Od roku 1985 pracuje v klubu jako registrátor klubu a jelikož se v té době začali zakládat jednotlivé chovné linie, stál u toho, po boku Karla Stuchlíka, se kterým úzce spolupracoval a jejich pohled na činčilu velkou je stále stejný a jejich diskuze vyvolávají i dnes obdiv s jakým přehledem jsou nad věcí ohledně typizace a zařazení jednotlivých zvířat do chovu. Vážení přátelé, chtěl bych poděkovat př. Karlu Stuchlíkovi, Josefu Říhovi a Josefu Marešovi za jejich poctivou a obětavou práci pro klub, vřelé poděkování patří i jejich rodinám, jelikož všichni dobře víme, že takto náročná práce se nedá dělat, bez dobrého zázemí a pohody. Těmto všem přeji ještě hodně štěstí, zdraví, elánu a pohody. Zde ale musím poděkovat i všem členům stávajícího výboru, kteří pracují v tomto složení již mnoho let a stal se z nich velice dobrý a vyrovnaný tým. A zařazením přítele Ing. Bartoše, se složení nejenom omladilo, ale ještě se vyřešilo využití techniky v chovu králíků. Jak to ve skutečnosti v klubu chodí, ponechám na posouzení na Vás, na členech klubu. Významnou událostí, kterou nemohu opomenout a která vnesla do klubu velké oživení je soutěž mezi národy. Soutěž, která není soutěží, ale přátelstvím, kamarádstvím, velmi dobrou spolupráci a v neposlední řadě i výměnou chovného materiálu, což je velice pozitivní, pro rozvoj Čv.To vše z jednoho prostého důvodu. Soutěž má v celku dobře nastavené podmínky a tím, že se mění i bojiště, tak se poznáváme na obou stranách fronty a není tajemstvím, že si navzájem prohlížíme celé zázemí. Zde musím veřejně přiznat, že zaostáváme v podmínkách, které nám připravují přátelé ze Slovenska. V letošním roce bude soutěž u nás a máme co dohánět, jak v pořádání soutěže, tak i v kvalitě zvířat je stav vyrovnán. I zde musí nastat zlepšení, abychom udrželi krok se soupeřem. Proto patří vřelý dík všem členům slovenského klubu, za vše co pro nás dělají a jak se k nám po celou dobu našich přátelských vztahů chovají. Mám na mysli hlavně přátelé Františka Puciho, Pavla Blaška, Juraje Majerského, Jana Krotáka, Miroslava Mikulu, a dalších. Vážení přátelé, rok 2013 je rokem významným pro klub Činčila velká. V tomto roce oznamujeme celému chovatelskému světu, že náš klub oslavuje 50 let od vzniku. Až do letošního roku jsme se prezentovali jako klub se sídlem v Kroměříži. Nyní ale nastává zlom, jelikož klubu do letošního roku chybělo identifikační číslo ( IČO ) a s tím věci související. Proto jsme požádali ČSCH Praha o vyřízení celé této záležitosti s tím, že má toto na starosti. Krom administrativních úkonů, které jsme provedli, muselo být doplněno i sídlo klubu, které se eviduje na adresu předsedy statutárního orgánu tj. Vrbičany 19. Posléze jsme byli zaregistrovány a dne 29. dubna 2013 nám bylo MINISTERSTVEM VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY přiděleno IČO : s tím, že nese název : ČESKÝ SVAZ CHOVATELŮ, Klub králíků činčil velkých, sídlo : Vrbičany 19, Vrbičany. Tím zmizelo místo založení z našeho názvu. Pravdou je to, že po celou dobu trvání, Kroměříž s klubem nebyla nikterak spjata a nic jiného je k sobě nevázalo. Tato kosmetická úprava určitě nebude mít žádný špatný dopad na činnost klubu Čv a pevně věřím, že další osud klubu je pouze v našich rukách. Vážení přátelé, Vážení členové klubu. Vážím si Vás všech už jako chovatelů a Vám patří můj vřelý dík, jelikož pouze tím, že chováte zvířata, registrujete, vystavujete a zúčastňujete se výstav, dokazujete, že milujete zvířata, lidi a jste rádi v kolektivu. Zvláště potom jako členy klubu Činčila velká, kde každý z Vás zase dělá ještě něco navíc. Velice rád přiznávám, že celý klub považuji za moji velkou rodinu a také se

4 v tomto kolektivu tak cítím. I když musím přiznat, že v poslední době to není úplně ideální, ale řekněte, jestli v každé rodině je vše vždy ideální. Toto mohu posoudit, jelikož jsem členem i jiného klubu. Proto bych chtěl všem chovatelům, velkým činčilářům poděkovat. V první řadě patří velký dík přátelům : Joskovi Marešovi, Pepovi Říhovi, Karlu Stuchlíkovi, Jirku Chlumskému, Frantovi Bršlicovi, Marušce Princové, Standovi Alexovi, Vláďovi Vohánkovi, kteří mě pomohli k prvním krůčkům v klubu zkušenostmi, nebo chovným materiálem. Vážení přátelé, jak jsem řekl v začátku to to utíká, tak tomu mohu jen dodat, že i já jsem v klubu již 25 let a 10 let předsedou tohoto klubu. Touto kratičkou zprávou bych rád přispěl do kytice vzpomínek jednotlivých členů klubu na 50. výročí založení klubu Činčila velká a již se těším na setkání s Vámi, které bude určitě radostnější a veselejší než můj příspěvek. Zároveň se omlouvám, že používám v této ročence některý spisový materiál z let minulých, ale to je ze dvou prostých důvodů : historie se nedá přepsat a psát o něčem co jste nedodali, také nelze. Bez komentáře Ano, mnohé se změnilo, ale lidé zůstávají stejní. Kdo je slušný, byl slušný vždycky. Kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Kdo mění víru, neměl žádnou. Kdo nenávidí, měl v sobě nenávist vždycky. Kdo chtěl dobro,bude zase chtít dobro. Karel Čapek 1938 Předseda klubu Čv Henych Josef Vzpomínky zakládajícího člena klubu Činčila velká přítele Karla Stuchlíka Dovolte mi abych jako poslední žijící, zakládající člen klubu, zhodnotil období 50 let trvání klubu. Zakládající schůze klubu se uskutečnila při Krajské výstavě v červnu 1963 v Kroměříži. Přítomni byli tito chovatelé : Dufka František Hluk 1077 Gadas Miloslav Val. Klobuky 723 Grebeň Josef Hanousek Antonín Hodějice 214 Kadoun František Lišov 481 Malant Vladimír Rajnochovice 188 Malý Florián Slížany 44 Mika František Pospíšil Václav Kroměříž 1665 Rejmont Vladimír Bohdaneč 240 Řezníček Josef Březová u Gottwaldova 78 Stuchlík Karel Slavice 30 Svoboda František Třebíč 9/11 Uhlíř Stanislav Hodonín, Horní Plesová 24 Ulrych Josef Dvorce 165 Zdražil Josef Rýmařov

5 S těchto přítomných byl zvolen výbor ve složení : Předseda : Dufka František Jednatel : Malant Vladimír Pokladník : Grebeň Josef Registrátor : Gadas Miloslav Garant : Řezníček Josef První oběžník byl vydán až , protože se neustále protahovalo schválení založení klubu Ústředním výborem svazu. Toto bylo vyřízeno až Začátky činnosti klubu byly těžké a proto první dva oběžníky byly rozmnoženy pouze průklepem na psacím stroji. Během povolovacího řízení se hlásili další členové do klubu a proto je v oběžníku č.1 uvedeno, že předsednictvo souhlasí s 32 přihlášenými členy Počet členů se neustále rozšiřoval. První seznam členů 29.července 1964 obsahuje 41 členů. Seznam členů 20.října členů 1. srpna členů První expozice klubu Čv byla 5.června Vystaveno bylo 100 ks Čv odstoupil z funkce předsedy př. Dufka, zvolen př. Gadas. 25. května 1974 zvolen předsedou př. Říha. Od té doby je možno pozorovat nejlepší období činnosti klubu.jeho autorita, rozvážnost a schopnost jednání s lidmi, bylo základem pro cílevědomou práci klubu.první speciální výstava klubu se konala 14. prosince 1975 ve Šternberku. Při této výstavě byla poprvé provedena typizace. Posléze se ukázalo, že pokud se typizací dále nepracuje, nemá význam ( to se bohužel děje i dnes) Přítel Malant zastával funkci do roku 1978, tedy 15 roků. Po něm nastoupil př. Ing. Paár od roku 1981 a zastával funkci 10 roků. V té době se začalo uvažovat o vyšších způsobech plemenné práce. Bylo rozhodnuto o zápisech do plemenných knih a zřizování linií. V začátcích se jednalo o složitou práci, neboť bylo nutno ze speciálek opisovat hodnocení a kontrolovat sestavení kolekcí. Když tato práce, kterou jsem vykonával 15 roků, začala přinášet alespoň částečné výsledky, byla zrušena. (důvod byl ten, že jako pokračovatel chovné linie nebyl zařazen samec některých členů). Hlavním nedostatkem chovu v liniích, v tomto způsobu, byl absolutní nezájem členů o tuto práci. Na každé schůzi jsme žádali členy, aby nám sdělili výsledky zařazených samců. Za 15 roků této práce jsem dostal pouze 1 dopis. Dalším nedostatkem v této práci, bylo malé využívání kvalitních samců. Skutečnost, že při spojení 2 jedinců dostaneme jeden rok kvalitní odchov a druhý rok při stejném spojení už to není ono. Jiným nešvarem je přenechání kvalitních samců mimo klub (rozhoduje cena). Jako důkaz uvádím stav v roce 2009, kdy bylo v linii 30 vystaveno a typizováno velkým U šest samců a v následujícím roce byl vystaven odchov po jednom s výsledkem špatným. Zlepšení může nastat v případě, že si členové klubu uvědomí tyto skutečnosti a budou více spolupracovat. Skutečnost je taková, že se to v současné době neděje a dochází k napadání členů výboru.internetové debaty jsou několika členy (i nečlena) nechutné a mnohdy i vulgární.řešení vidím v tom, aby si tato malá skupinka utvořila svůj klub a umožnila většině členů klidové podmínky pro práci. Do dalších roků přeji všem členům klubu dostatek elánu pro zvelebení našeho plemene Činčily velké i když sám se již této práce nemohu ze zdravotních důvodů účastnit. Proto přátelé nedejte se odradit a přeji Vám všem Chovu zdar a Čv zvlášť. Karel Stuchlík

6 František trochu jinak Po obdržení Oběžníku 2012 / II. mi nedá pokoj myšlenka, alespoň krátce a laickým způsobem se vyjádřit k součastné situaci v našem klubu i liniích, které vlastně tento stav nepřímo zaviňují a vlastně způsobují. Když jsem napsal svůj příspěvek do ročenky k 45. výročí založení klubu, psal jsem vše tak, jak jsem situaci a atmosféru v klubu nejen tehdy cítil, ale jaká tehdy opravdu byla. Dnes to již není bohužel pravda a kdyby to bylo možné, tak bych svůj příspěvek odvolal. Vynikající parta a kamarádství v klubu zdá se je pryč, vládne osočování, neshody a různé osobní a někdy až nechutné útoky. Co a kdo, tuto situaci vlastně způsobilo? Myslím, že se nemýlím, když budu tvrdit, že tato situace vznikla v době, kdy se začalo jednat a prosazovat zařazení linie 37. Od té doby mi vrtá v hlavě myšlenka. Jsou linie vůbec tak nutné a důležité pro Čv, že jsou schopny způsobit takový nebojím se říct rozvrat v klubu? Nebo je v tom něco úplně jiného? Já osobně organizovaně chovám Čv od roku 1965, kdy jme v Kněždubu založili ZO ČSCH. Tehdy jsem o liniích vůbec nic nevěděl. O jejich existenci jsem se dozvěděl až po vstupu do klubu, ve kterém jsem déle jak 20 let. Bohužel, ani tam se mi až dodnes nepodařilo zjistit, co která linie znamená, co by měla přinést, jestli se to podařilo a podobně. Jsem takřka přesvědčen, že to ani již nikdo neví. Zřejmě je pravda, že je v tom zmatek- jak je psáno v návrhu př. Vysockých. Přítel Karel Stuchlík ve svém příspěvku k 45. výročí klubu píše mimo jiné, že linie byly zakládány od roku 1976, ovšem bližší podrobnosti, údaje jejich poslání, také žádné.mimochodem je tento příspěvek velmi věcný, zajímavý a stál za prostudování.velmi mně v něm zaujala věta ve které píše, že v minulosti byla utvořena malá skupinka 3 5 členů, kteří chovali a zušlechťovali jednu linii s předem stanovenými přednostmi a prý se tento způsob tehdy velmi osvědčil a doporučuje ho i dnes. V součastné době je navrhováno něco podobné, kdy každá linie má hlídat zušlechťovat zvířata s třemi velkými písmeny. Není to příliš náročné? Klub má v současné době asi 60 členů a 8 linií. Když se zapojí všichni členové ( což nevěřím ) a jednotlivé linie si rozeberou, připadne na každou linii 6 7 členů, při přísnějším hlídání linie a navržených tří velkých písmen, nehrozí snad příbuzenská plemenitba? Troufám si tvrdit, že jak v minulosti, tak i dnes je jen malý počet našich členů, kteří si hlídají a preferují určitou linii. Můžeme se o tom přesvědčit třeba i na seznamu chovných samců, který dokazuje, že většina chovatelů nekupuje podle linie, ale podle vzhledu a toho, co chce ve svém chovu vylepšit. Jsem dále přesvědčen, že když dáme na stůl zvířata, která nikdo nezná a nevíme ani majitele, tak těžko někdo dokáže tvrdit, do které linie to které zvíře patří. Můžeme být ale šťastni, že za dobu co Čv chováme se změnila ve vzhledu k nepoznání k lepšímu. Možná to není ani tak přispěním linií, jako tím, že všichni stále svým způsobem šlechtíme, aby byla lepší a hezčí. Nepatřím rozhodně mezi úplné zavrhovatele linií, vítám však rozhodnutí výboru, ponechat zatím linie a registraci v původním stavu. Prsty na ruce začínají trnout, musím končit, jen podotýkám, že jsem obyčejný chovatel, který má Činčilu velkou a klub rád a byl bych rád, kdyby se do něj vrátila dřívější pohoda. Děkuji všem za ztracený čas, který jste věnovali mému povídání. Zdravím Tebe předsedo, celý výbor a všechny ostatní, kteří to myslí z naší Čv a klubem dobře. Je to pouze můj názor, se kterým nemusí všichni souhlasit. S pozdravem kmet František Křižan

7 Vážený přátelé, členové klubu Čv Dovolte mi abych Vás při příležitosti 50 let výročí klubu pěkně pozdravil a popřál Vám a vašim rodinám hodně pevného zdraví. Dostal jsem až velice milý dopis od našeho předsedy Pepi Henycha. V něm mě požádal, že jsem po Karlu Stuchlíkovi v klubu nejdelším členem. Abych se pokusil zhodnotit činnost klubu za těch padesát let. Nevím opravdu jestli jsem udělal dobře, že jsem mu to slíbil. Zvažte i vy tuto skutečnost. Když píši tyto řádky, chybí mi jen dva měsíce a bude mi 88 let. V tomto věku se říká, buď vděčen za každé ráno. Proto vás chci požádat o toleranci k tomu co napíši. Ročenka klubu myslím, že neomezuje délku příspěvku, obzvláště, když se jedná o padesáté výročí. Proto věřím, že vám nebude vadit, kdy a jak jsem začal Čv chovat, vstup do klubu a trochu toho zhodnocení.úspěchy i řada zklamání na výstavách. I moje celoživotní práce, kterou jsem zasvětil celý život pro rozvoj chovatelství. Narodil jsem se do rodiny drobného zemědělce v malé vesnici na Kolínsku. Od mládí jsem byl obklopen zvířaty všeho druhu. Již jako mladý kluk jsem se staral o králíky. Později to byl i chov holubů. V roce 1946 jsem vstoupil do ZO ČSCH Český Brod. Byla zde řada vynikajících chovatelů. V témže roce jsem na výstavě v Pardubicích koupil 1,0+0,2 Čv. Nejvíce mě zaujali a chovám je dodnes, tj. 67 let. V roce 1965 jsem založil v mé obci ZO, ve které jsem stále členem i funkcionářem. V roce 1963 jsem se dozvěděl, že byl založen klub Čv. Nebudu uvádět podrobnosti. Přes jednatele klubu jsem se v roce 1963 stal členem klubu. Byl to listopad 1963 Teď bych se chtěl pokusit, o co mě požádal Pepa Henych, zhodnocení práce klubu za těch 50 roků. Chci připomenout, že do klubu jsem vstoupil, když mi bylo 38 let. Karel Stuchlík je o 8 let mladší. V té době jsme již oba měli za sebou řadu chovatelských úspěchů. V roce 1963 až 1968 za předcednictví př. Dufka, je každopádně nutno ocenit práci jednatele př. Halanta. Byl vynikající funkcionář, jinak řídicí učitel. Přátelé Karel Stuchlík, Taras, Svoboda, Uhlíř, Ulrich a další členové klubu, odváděli poctivou práci pro klub. K práci předsedy klubu byly velké výhrady, jak ze strany členů i chovatelské veřejnosti.i když posuzovatel králíků i dobrý chovatel se svoji životosprávou byl špatným příkladem ve funkci předsedy. Dále to rozvádět nebudu. V roce za předsednictví př. Tarase, již mohu hodnotit práci klubu i jeho svýma očima, jako velmi dobrou. Př. Taras byl inteligentní člověk. Byl i výborný chovatel. Spolu s členy, které jsem již jmenoval se přidali další a utvořili tým, který převážně získával čestné ceny a dobře representoval náš klub. Přítel Gadas měl zdravotní potíže se srdcem. Jezdil do lázní v Poděbradech. Při druhém pobytu v lázních, jelikož je to blízko mého bydliště, jsme se dohodli na tom, že jsem v sobotu pro něj na motorce dojel a v neděli večer jsem ho do lázní vozil spět. Víkendy strávil u mě, v mé rodině. To jsme měli hodně času u činčil a chovatelství jsme pěkně rozebrali. Bohužel př. Gadas brzo opustil naše řady. Byla to velká ztráta pro náš klub. A tak odešla řada dalších obětavých členů. Rok , to jsou neuvěřitelná léta, co dělal předsedu Pepík Říha. Je to neskutečných 26 roků. V ročence k 45 výročí nejlépe napsal Karel Stuchlík. Největší rozvoj klubu nastal po zvolení př.říhy za předsedu klubu. Jsou to pravdivá slova. Jistě to dosvědčí i ostatní členové klubu. Mohu zodpovědně zhodnotit, že je výjimečný funkcionář, posuzovatel i chovatel. Léta jsem s ním spolupracoval i v odborné komisi svazu. I v civilním životě zastával významné místo, jako ředitel výkupního závodu. Léta také pracoval jako předseda OV ČSCH Olomouc. Měli krásné prostory pro práci OV. Když jsem byl ve výboru klubu, jezdili jsme tam na naše schůze. Jezdil jsem tam mimo jiných s Ing. Paárem. Spousta kvalitních zvířat od př. Říhy máme v našich rodokmenech. Co bylo speciálek ve Šternberku, v jeho bydlišti. Vzpomínám, když nám roky posuzoval př. Palounek. Byl předsedou UOKK a jinak i poradce našeho klubu. Při této příležitosti nás oba Pepík vždy pozval na prohlídku jeho chovu. Při hodnocení nelze zapomenout na přítele Karla Stuchlíka. Ne že jen klub zakládal, ale léta i zodpovědně pro něj pracoval. Je to spousty čestných cen, které na svoje zvířata získal.když byl u mě na chovatelské návštěvě, měl sebou děti, které chodili v té době do školy. Letos Karel oslavil kulaté výročí 80 roků. Gratuluji za nás všechny v naší ročence.

8 Vyzdvihovat práci Ing. Paára ani nemusím. Jako jednatel udělal hodně poctivé práce. Pamatuji, že když jsme spolu jezdili na schůze, nosil jsem mu tašku. Zdravotně na tom nebyl nejlépe.zorganizoval jsem naší speciálku v Českém Brodě, včetně noclehů. Získal tam čestnou cenu a měl velkou radost.posuzoval tam i př. Dvořák, ten po jeho úmrtí zastával i jednatele. Nelze zapomenout na práci Pepíka Mareše.Dělá nám léta zodpovědně registrátora. Získal spousty čestných cen na svoje zvířata. Udělal kdysi do oběžníku klubu přehled kdo kolik získal čestných cen.mám v dobré paměti, jak př. Kadoun s př. Marešem chodili na výstavy.přítel Kadoun v širokém klobouku a s ním př. Mareš, jako mladý kluk, dnes již v důchodu. Jako otec se synem. Nemohu zapomenout při tom vzpomínání na naší Marušku Princovou. V životě to vůbec neměla lehké. Ale jako před ženou chovatelkou, musíme smeknout. Kolik již získala čestných cen a ještě v součastné době i když má zdravotní problémy je získává.v době kdy ještě měla manžela, vozili mi na výstavy i zvířata z výstavy. A opravdu jen za symbolickou cenu. Maruška jezdila z Prahy ke mně do Klučova na výstavy. Nelze se nezmínit ani na dlouholetou práci pokladníka našeho klubu Př. Václava Navrátila i výborného chovatele. Ještě bych se chtěl zmínit o př. Bršlicovi. Byl členem výboru i vynikající chovatel. Opustil brzy naše řady. Sešli jsme se když jsme jeli na schůzi výboru. Ujel nám spoj, takže jsme si vzali taxi, abychom tam byli včas. Už byl vážně nemocný. Setkali jsme se na výstavě. Podle katalogu chodil po klecích a zapisoval si body. Byla to jeho poslední výstava, nikdy na to nezapomenu. Pokusil jsem se zhodnotit jen pár funkcionářů do toho roku Ale je zde již řada dalších let činnosti našeho klubu. Ale i když již několik let nemám možnost obesílat výstavy a další práce klubu, pečlivě sleduji a oceňuji výborné výsledky našich členů, o kterých se nám jen zdálo. A je to i práce funkcionářů, kteří zdárně pokračují v započaté práci. Všem je potřeba za tu jejich poctivou práci poděkovat.věřím že i to období od roku 2002 dodnes někdo zhodnotí. Velice mě rmoutí, že v poslední době vzniká v klubu tolik sporů, není to dobré. Celý můj život jsem zasvětil chovatelství. Jak v mé ZO, kterou jsem zakládal. 21 roků jsem v OV v Kolíně pracoval. Nejdříve jako místopředseda a poslední dvě období jako předseda. V UOKK v Praze jsem devět let pracoval jako předseda revizní komise. Mimo jiných ocenění v roce 1987na Interkaninu v Lipsku jsem dostal na 1,0 národní šampión. V roce 1983 u mě natáčela česká televize pořad začínáme s chovem. Pořad natáčení trval 10 minut. Došlo i k opakování. Důležité pro náš klub bylo, že se jednalo o naše plemeno Činčila velká. Reportáž byla i v českém rozhlase. Scénář pořadu napsal př. Schenfelder a režii pořadu, Přemek Podlaha. Pepa v tom milém dopise požádal i o trochu poezie. Jistě mi dáte za pravdu, že chovatelství je krásné poslání, kdy zapomínáme na starosti všedních dnů. Kdo je pořád veselý, ničeho se nebojí Žádný pláč ani stesky, vždyť je život přece hezký. Ať máte v životě, vše co potřebujete ku štěstí. Ruku co v žalu pohladí. rozum co v nouzi poradí, ale zdraví to ať Vás nezradí. Díváme li se kolem sebe, vidíme lidi kytky nebe. Koho tady těší svět, ten tu bude do sta let. Každý den naplno žít, štěstí zdraví mít. Lásku radost rozdávat. ještě víc ji ale rozdávat, to vám všem chci ze srdce přát. Snažil jsem se o hodnocení i přání co jsem měl na srdci. Chlumský Jiří

9 Pohled na situaci v klubu, jak to vidí František Křižan. Příspěvek do ročenky k 50. výročí založení Vzal jsem si do ruky ročenku vydanou k 45. výročí a našel v ní příspěvek, který jsem tehdy napsal. Po jeho přečtení mně bylo jasné, že nic podobného psát nemohu, poněvadž bych lhal jak sobě, tak možná i některým druhým členům. Proč? Tehdy jsem psal pravdu, poněvadž situace tam tehdy skutečně taková byla. Ovšem jsem přesvědčen, že v posledních letech je skutečnost úplně jiná. Nerad bych zabíhal do podrobností které by věci stejně nepomohli, ovšem zásadní události a změny považuji za nutné připomenout. Nemyslím si a hned také připomínám, že toto mé povídání je vhodné pro otisknutí v ročence. Nebylo ani za tímto účelem stvořeno. Chci jenom sdělit svůj a myslím, že nejenom svůj názor na součastnou situaci v klubu, jak si nám některým (hlavně starším) jevila na poslední speciálce. Jistě všichni víme, že celá krizová změna vznikla a začala kvůli založení a uznání 37. linie. Následovalo rozsáhlé napadání některých členů výboru, hlavně na stránkách internetu, různé osobní útoky, dovolím si podotknout, že přímo nechutné a podle mě to vyvrcholilo obvoláváním některých členů klubu a dokonce až nabídkou funkcí v nově, tajně připravovaném výboru. Podle mě to vypadalo jako tak zvaná palácová revoluce! Nechci se dále těmito neférovými způsoby jednání a chováním některých členů dále zabývat a úmyslně a vědomě se vyhýbám jakémukoliv uvádění jmen. Jen se ale ptám, stála zato ta 37. linie, nebo linie vůbec? V zásadě nic proti nim nemám, ale ptám se, kolik členů se ve svých chovech opravdu řídí liniemi? To se dá lehce zjistit pohledem do katalogů našich výstav, nebo seznamu chovných samců jednotlivých chovatelů. Již několikrát jsem se ptal, co ta, která linie již dříve zavedená, měla vlastně přinést, čím se jedna od druhé měla vůbec lišit? Po pravdě říkám, že jsem se toho dodnes moc nedozvěděl. Nestačilo by tedy obnovit a upřesnit náplň a poslání těchto linií a nebo je opravdu nutné zavádět nové? Pokud jde o zdůrazňované šlechtění Čv, jen jednu malou poznámku. My starší, či staří chovatelé, si dobře pamatujeme, jak Čv před lety vypadala a jak se do dnešní doby změnila prakticky k nepoznání. A tuto změnu šlechtění docílili chovatelé, kteří v minulosti linie třeba ani neznali. Nakonec si k tomuto tématu dovolím malou poznámku a otázku. Když na výstavě, nebo kdekoliv jinde dám na stůl vedle sebe libovolný počet Čv, které nikdo nezná, ani jejich chovatele, pozná někdo do které linie ten, či onen kus patří? Asi těžko. A jistě nám všem jde o to, aby naše činčila byla i nadále pěkná, líbivá, bez rozdílu, ať patří do té, či oné linie. Chtěl jsem již končit, ale ještě se musím vrátit k situaci v klubu. Nejen podle mě se její situace letos projevila dost markantně a zřetelně. Členové, kteří při speciálce bývají ubytováni na menších pokojích, to asi nemohli tak pocítit, poněvadž jsou již delší dobu zvyklí na stejnou partu a jeden na druhého. Na velkém pokoji se dříve většina ubytovaných, večer sešla do jedné kupy a bavila se spolu dlouho do noci, což letos nebylo. Tvořily se malé dvou až tří členné skupinky a bavily se jen mezi sebou. Tak mezi námi starými padla obava, aby se tento stav, dále jen nezhoršoval! Nebo tuto letošní situaci a náladu mohlo ovlivnit i nekonečně dlouhé posuzování, typizace a čekání na výroční schůzi. Či noční budíček a časný odjezd některých členěna výstavu do Lipska? Kéž by! Budeme si přát a těšit se, aby BOBKÁRNA i nadále zůstala pro nás taková, jako byla dřív! Vývoj exteriéru Čv od šedesátých let minulého stoleti. V šedesátých letech byla Čv ve hmotnosti asi 6 kg i výše.tělo bylo delší a užší hrudi a znatelným krkem.měkkší uši.u samců užší hlavy, slabší hrudní končetiny. U barvy, byly nedostatkem světlé hrudní končetiny, až pásky. Krycí barva byla světlejší, scházelo housenkování. U mezibarvy nebyly větší problémy, snad až na ojedinělý výskyt šedi. Podsada světlejší na břiše. Velkou přednost měla Čv z hlediska plemenářského, velmi početné vrhy, snadno zabřezávala a vynikala velmi dobrou mléčnosti. Díky těmto vlastnostem byla nejrozšířenějším plemenem u organizovaných i neorganizovaných chovatelů. Pro tyto vlastnosti a pro rychlý vzrůst byla použita při šlechtění brojlerových králíků-ivanka pri Dunaji ing. Zedník. V sedmdesátých letech se začal zlepšovat typ. Tělo se zkrátilo,zanikl znatelný krk a rozšířila se hrudní partie. Hmotnost do 5,5 kg, ideální 5kg. Někteří chovatelé používali v chovech i Čm což se projevilo vadou -kratší uši-12,5cm. Koncem sedmdesátých let nastal u srsti - začala se propagovat delší srst. Ta byla jemnější, málo pružná. Vyskytl se angorismus a rodila se černá mláďata, což jsme přičítali příbuzenské plemenitbě. V dalším období se objevily znatelné kyčelní kosti, což nás trápí do dnešních dnů.

10 Osmdesátá a devadesátá léta-dochází ke zlepšení exteriéru ve všech pozicích, máme dobře zbarvené hrudní končetiny, lepší se housenkování i když zatím je ještě dost práce na této pozici. V některých pozicích nám pomohli importi -- srst, zádě. V posledních letech se zlepšila hlava u samců, taktéž síla hrudních končetin, lepší se housenkování. Sice pomalu,ale daří se zlepšovat zádě, hodně práce nás čeká při zlepšování kvality srsti, úkol je délka srsti při zachování pružnosti a housenkování. Podsada i mezibarva je na dobré úrovni, jde pouze o to udržet tento stav. Pozor na tmavou krycí barvu, uši jsou celé černé, není znát ušni lem. Největší problém v chovu Čv je v plemenářské práci.špatné zabřezávání, málo početné vrhy, špatná mléčnost. Příčin je několik,do chovu zařazujeme králice se samčím typem cílem se snahou o co nejlepší odchov, co se týká krásy necháváme do chovu králice z málo početných vrhů a od králic s nízkou mléčnosti a v neposlední řadě je to i příbuzenská plemenitba. Nemám nic proti příbuzenské plemenitbě, ale ta musí být vedena za určitým cílem a hlavně musí být uvedena v rodokmenech, aby další chovatel byl informován. Apeluji na všechny chovatele Čv, věnujme užitkovosti větší pozornost, aby se stala Čv nejrozšířenějším plemenem. Zdravím všechny členy klubu a přeji úspěch v životě a v chovu. Říha Josef K plemenářské práci v klubu Ideálem chovatele králíků Čv, ale i jiných plemen je vychovat zvířata, která by měla dokonale vyvinuté žádané znaky a vlastnosti a tyto přenášela na potomstvo. Toto by bylo možné, kdyby oba rodiče byli ve svých znacích a vlastnostech založeni čistokrevně (homozygotně). Najít taková zvířata je prakticky nemožné. Je nutno se smířit s tím, že do chovu vybíráme takové samce a králice o nichž soudíme, že alespoň v některých znacích a vlastnostech splňují naše požadavky v rozsahu a že tyto jsou založeny čistokrevně. I takový jedinci jsou nesmírně vzácní, neboť největší počet jedinců je založen pro většinu znaků a vlastností smíšeně, z nichž jedna více či méně na venek převládne. Zevně se takové dědičné založení nepozná, tom může podat důkaz jedině potomstvo. Při tom je nutné všímat si všeho potomstva, tedy nejenom dobrého, ale i vadného a pátrat, ve kterých znacích a vlastnostech samec či králice proniká v potomstvu, i když jsou pářeni s partnery nepříbuznými. Zjistíme-li, že takový samec nebo králice prokazují svoji invidualitu v určitých znacích a vlastnostech u všeho, nebo alespoň u většiny potomstva, můžeme se domnívat, že jsou založeni v dotyčných znacích a vlastnostech čistokrevně. Pronikají-li jednou a podruhé nikoliv, nebo jen u menšího počtu zvířat svého potomstva, je to důkaz dědičnosti, nikoliv dominantní, ale smíšené. Výsledek v potomstvu takových heterozygotních je tedy nejistý. Potomstvo může být stejně dědičně založeno jako jsou rodiče, ale může být také horší, jako jsou rodiče. Protože genetická skladba nám není známa, snažíme se vybírat a zařazovat do chovu zvířata odpovídajících exteriérových vlastností a znaků. Tuto práci nazýváme plemenným výběrem. U králíků se řídíme požadavkem standardu. V našem klubu standardem Čv. Poněvadž členové našeho klubu šlechtí Čv dle standardu již delší dobu a vylučují z něho zvířata neodpovídající, dosáhli v rámci klubu u Čv značné vyrovnanosti, která se projevuje hlavně u exteriérových znaků, ale i v užitkovosti, která s exteriérovými znaky souvisí. Ale ani zatětí situace nelze tvrdit, že by se dosáhlo vlohové čistokrevnosti pro všechny dědičné znaky a vlastnosti. Členové klubu při pečlivě prováděném výběru mají záruku, že tito jedinci přenesou s největší pravděpodobností převážnou část svých typických znaků a vlastností na potomstvo. Důležitou pomůckou k posouzení předků zvířete a zárukou původu je rodokmen. Je nutno rodokmenu věnovat větší pozornost než dosud, bez základních údajů (počet narozených, odchovaných a registrovaných zvířat). alespoň v první generaci a bez údajů u předků (ocenění, hmotnosti, typizace, užitkovosti a pořadí, jaké bylo na jednotlivých výstavách docíleno) postrádá požadované hodnoty. Názory na hodnotu rodokmenu jsou různé, ale vždy nový majitel posuzuje původ králíka tím příznivěji, čímž více má známých chovatelů v rodokmenu zastoupených i když číselným údajům mnohdy nevěří.

11 Typizace je v klubu již od samých počátků založení klubu. Prošla mnoha změnami, než se ustálila do dnešní podoby. K první větší změně došlo v první polovině sedmdesátých let, kdy po převzetí zkušeností z klubu krátkosrstých králíků se ustálily typizační kódy.v polovině devadesátých let došlo k úpravě kódu a ty platí do dnešního dne. Typizace je prováděna u samců i králic, měla by poskytovat základní znaky zvířat a chovatelům sloužit při sestavování chovného páru. Po této laické předmluvě se dostáváme k odbornému vysvětlení zákona o dědičnosti. Každý znak, který na králíku pozorujeme, má ve své zárodečné hmotě pohlavních buněk-spermii a vajíčka svoji vnitřní příčinu, které říkáme vlohy, nebo-li geny.o tom, které vlohy se zevně projevují, rozhodují vedle poměru vloh otcovských a matčiných i podmínky v nichž králík žije. V zevnějšku zvířete neprojeví se zpravidla všechny vlohy obsažené v zárodeční hmotě. Část jich zůstane utajena a mezi utajenými vlohami mohou být vlohy dobré - žádoucí a špatné - nežádoucí. A to nám vysvětluje, že od výborných rodičů dostaneme podprůměrné potomstvo a naopak od průměrných rodičů potomstvo výborné. Částečným vodítkem k posouzení zda jsou vlohy utvrzené a ustálené nám pomáhá vystavování v kolekcích sourozenců. Pokud tři a více jedinců nám ukazuje stejné vlastnosti dá se předpokládat, že dané vlohy jsou ustálené. Ovšem lepším vodítkem je typizace a plemenná kniha. Typizace nám dává základ k zavedení plemenné knihy. Ovšem k tomu je zapotřebí spolupráce výboru - typizační komise a členů klubu. Člen klubu, který má ve svém chovu typizovaného samce a ten přenáší své dobré vlohy - vlastnosti na potomstvo, by měl po něm vystavit na spec. výstavě klubu. Pokud bude ohodnocení potomstva dle propozic, bude samec zapsán do plemenné knihy i s vyjádřením dobrých vlastností, které má schopnost přenášet. Dále je důležitá kázeň majitele - člena klubu, aby daného samce využil ve svém chovu nebo ho prodal dalšímu členu klubu, kde by bylo jeho dobrých vlastností využito. A to vše znamená, že být chovatelem, být členem speciálního klubu, znamená plemenařit a plemenařit, to znamená myslet v generacích. Plemenařit, to není připouštění samce na králíci, rozmnožovat potomstvo a jeho odchov. Plemenařit, znamená kombinovat chovné páry, zlepšovat a upevňovat dobré vlastnosti, odstraňovat vady, využít samce zlepšovatele. Tato plemenářská práce má své těžkosti i zklamání a problémy, které jsou někdy nad síly jednotlivce a vyžaduje k spolupráci větší kolektiv. K tomu by nám měl sloužit speciální klub. Po každé provedené typizaci je tato s tetovacím číslem králíka uvedena v oběžníku. Je zapotřebí, aby každý majitel typizovaného králíka, tuto zapsal do jeho rodokmenu a také do rodokmenu jeho potomstev. Registrátor klubu toto pouze překontroluje a nemusel by dopisovat! Typizace je prováděna typizační komisí (minimálně tříčlennou), která je složena z vyspělých chovatelů klubu. Komise hodnotí zejména klady a eventuálně zápory králíka a jeho perspektivy pro zařazení v chovu. Jestli chovatel důsledně přihlíží při sestavení chovného páru k typizaci, časem pozná, které vady se navzájem vylučují a které ne. Do typizace se dostávají jen ti nejlepší jedinci Speciální výstavy klubu. Podmínky jsou následující: Samci - dosažené hodnocení 94,5 bodů a více - stáří 8 měsíců a více Samice - dosažené hodnocení 94 bodů a více - stáří 8 měsíců a více

12 Výsledné hodnocení typizace je zapsáno do typizačního lístku a je povinností každého chovatele, toto přepsat do rodokmenu hodnoceného zvířete. Aby typizace měla význam, je důležitý zodpovědný přístup všech členů typizační komise, pracovat pečlivě a s patřičným chovatelským citem. Znaky máme rozděleny do pozic: hlava, uši, kůže, linie hřbetu, přední noha, tělo, srst, housenkování, barva, mezibarva, podsada. Velké písmeno znamená, že je králík v dané pozici vynikající Hodnocení bez kódu znamená, že králík v dané pozici je průměrný Malé písmeno, popřípadě s označením čísla znamená, že králík má v dané pozici, přípustnou vadu Extrémní vada vylučuje králíka z typizace Typizační kódy Činčily velké v ČR Znak Kód Vysvětlení Hlava H Vynikající, klenutá, široká - Dobrá hlava h Slabší h1 Užší nosní partie h2 Delší h3 0,1 samčí hlava Netyp. Úzká dlouhá hlava Uši U Silné, nasazené, otevřené, osrstěné, délka 13,5 14,5 - Normální u Slabší, jemné u1 Špičaté, sežehlené u2 Kratší než 13 u3 Delší než 14,5 u4 Široce nasazené, mírně rozkleslé Netyp. Rozkleslé, kratší než 12,5 a delší než 15 cm Kůže K 1.0 výborná, 0.1 normální, pevná po celém těle normální, volnější k 1.0 oříšek, volnější k1 0.1 náběh na lalůček, lalůček

13 k2 Volná na prsou, břichu nebo zádi k3 Podbradek Netyp. 1.0 lalůček, lalok Linie Z Vynikající, zaoblená záď hřbetu - Normální, bez výrazných výčnělků kyčelních kostí zádi z Výrazné výčnělky kyčelních kostí pírka z1 Mírně sražená záď z2 Mírně vystouplé lopatky z3 Vada pírka Netyp. Velmi výraz. kyčel. kosti, kapří hřbet, prohnutý hřbet Končetiny N Vynikající, silné s kočičím nášlapem - Normální n Slabší noha n1 Mírný prošlap Netyp. Jiné vady pánevních a hrudních končetin Tělo T Široká hruď, široké tělo - Průměrné t Užší tělo t1 Delší krk t2 Úzká přední partie t3 Zúžená pánevní a sedací partie Netyp. Celkově úzké tělo Srst S Výborná, velmi hustá, pružná - Normální s Řidší s1 Hrubší silně pesíkatá s2 Měkčí s3 Méně pružná s4 Delší s5 Kratší s6 Náběh na plstění Netyp. Dlouhá, krátká, místy splstělá Housenkování V Výborné - Normální v Nevýrazné Netyp. Slabé až téměř bez housenkování

14 Barva B Výborná, stejná po celém těle - Průměrná b Příliš tmavá b1 Příliš tmavé hrudní končetiny b2 Světlejší hrudní končetiny b3 Světlejší prsa b4 Světlejší boky b5 Náběh na pásky b6 Světlejší oční duhovka b7 Příliš široké oční kroužky b8 Příliš velký klín b9 Světlejší ušní lemy Netyp. Nahnědlý nádech Mezibarva M Výborná, bílá, ostře ohraničená, odpovídající šíře - Průměrná, méně výrazná m Širší m1 Užší m2 Nevýrazně ohraničená m3 Zašedlá Netyp. Šedá, nahnědlá Podsada P Výborná po celém těle, sytě modrá, 2/3 délky chlupu na břiše - Průměrná po celém těle, 2/3 délky chlupu a hřbetě p Výborná na břiše p1 Výborná na hřbetě p2 Světlejší na břiše p3 Tmavší na břiše p4 Světlejší na hřbetě p5 Tmavší na hřbetě p6 Odchylky šíře podsady Netyp. Velmi světlá nebo až černá, téměř chybějící

15 Typizační kódy Slovenského klubu Čv Tvar A a1 a2 a3 a4 a5 a6 a7 a8 a9 a10 a11 a12 a13 a14 a15 a16 a16 T výborná chrbtová línia, chvostík, končatiny, koža, vonk. pohl. org. mierne vystuplé lopatky mierne prehnutý chrbát nábeh na kaprí chrbát mierne prečnievajúce bedrové hrboly panvovej kosti merne zrazený zadok nábeh na kolmý zadok hravý chvostík ťahavý chvostík drôtený chvostík mierny prešľap hrudných končatín mierne vybočený resp. sudovitý postoj hrudných končatín nábeh na kravský postoj panvových končatín voľná koža na prsiach lalok u samíc mierne ovisnuté varlatá voľná koža na tele mierne ovisnuté varlata Typ telo primeranej dĺžky, zavalité, valcovité, končatiny silné, ušnice pevné, mäsité, lyžicovite otvorené dl. 13,5 14,5 cm, hlava výrazná, široká, mierne klábonosá, hlavne pri samcoch t1 kratšie telo t2 pretiahnuté, užšie, slabo osvalnené telo t3 užšia hrudná partia t4 užšia zadná, sedacia partia t5 dlhší krk t6 tenšie hrudné končatiny t7 kratšie ušnice t8 dlhšie ušnice t9 mierne rozložené ušnice t10 tenšie, mäkšie, mierne zožehlené ušnice t11 užšia, dlhšia, netypická hlava t12 užšia nosná partia hlavy Srsť S veľmi hustá, pružná s výrazným, rovnom. pesíkovaním dl. 3-3,5 s1 dlhšia s2 kratšia s3 redšia s4 mäkšia s5 málo pružná s6 hrubšia s7 nevýrazné, nerovnomerné pesíkovanie s8 slabo osrstené ušnice

16 s9 s10 s11 K k1 k2 k3 k4 k5 k6 k7 k8 k9 k10 k11 k12 k13 M m1 m2 m3 m4 m5 m6 P p1 p2 p3 p4 p5 p6 p7 pružná, ale riedka hustá, ale málo pružná nábeh na splsnatenú srsť (hlavne na zadku v okolí chvosta) Farba krycieho chlpu, ocía pazurikov ideálna krycia farba, sivastá s namodralým nádychom, výrazné vločkovanie húsenkovanie po celom povrchu tela, čierne lemovanie ušní, tmavohnedé oči, tmavorohovité pazúriky tmavá krycia farba, pesíky vytvárajú tmavý závoj svetlejšia krycia farba mierne nahnedlá, nahrdzavelá krycia farba svetlejšie boky, prsia a hrudné končatiny svetlejšie pásy na hrudných končatinách tmavé hrudné končatiny málo výrazné vločkovanie, húsenkovanie - nábeh na striebritosť nevýrazné húsenkovanie v prednej časti chrbta zväčšený, svetlejší zátylkový klin nedokonalé, slabé lemovanie ušníc začernalé konce ušníc, zmytý lem svetlejšie pazúriky svetlejšie oči Medzibarva ideálna sivobiela až biela medzfarba, šírky 5-7 mm, ostro ohraničená čiernym 1-3 mmširokým, čiernym prúžkom užšia medzifarba širšia medzifarba našedlá, málo výrazná medzifarba zle ohraničená medzifarba nahnedlý okraj medzifarby (dúhová MF) nevýrazný čierny prúžok - vytráca sa Podsada ideálna výška - 2/3 dĺžky chlpu a tmavomodrá farba podsady nízka podsada vysoká podsada svetlá podsada svetlejšia pri koreni svetlá na bruchu veľmi tmavá až čierna podsada ojedinelé biele chĺpky v podsade

17 Plemenná kniha Podmínky zápisu do plemenné knihy : 1. Do základní plemenné knihy bude zapsán samec, jenž bude na vrcholové (národní, celostátní nebo speciální) výstavě ohodnocen minimálně 94 bodů a jehož potomci v minimálním počtu 6 ks dosáhnou ohodnocení nejméně 93 bodů. Toto musí být ve dvou rocích a potomci musí pocházet nejméně od dvou králic Do elitní plemenné knihy bude zapsán samec za stejných podmínek, ovšem odchov musí být ohodnocen minimálně 94 bodů. Samec musí být přirozeně nejdřív zapsán v ZPK. 3. Do superelitní plemenné knihy bude zapsán samec oceněný na výše uvedených výstavách minimálně 95 bodů a jeho potomci za stejných podmínek jako u plemenné knihy základní, dosáhnou ohodnocení nejméně 95 bodů. Hlavním úkolem pro členy, kteří budou mít v chovu samce zařazeného do plemenné knihy, bude povinnost předvedení potomstva na speciální výstavě. Do budoucna je třeba uvažovat o novém uspořádání výstav a to v tom, aby odchovy po samcích z plemenné knihy byly vystavovány zvlášť a tím došlo k jejich preferování. Je třeba si uvědomit, že se zde jedná o nejkvalitnější plemenný materiál s nejvíce utvrzenými vlastnostmi. Bude jistě vhodné tato zvířata odlišit i cenově. Tuto zapomenutou plemennou knihu jsem oprášil a znovu předkládám členské základně k zamyšlení, jestli by nebylo marné ji třeba trochu repasovat a pokračovat tímto směrem. Třeba nám otevře dvířka ke spoustě nových nápadů ku zkvalitnění králíka činčila velká nejenom vzhledu, ale i užitkovosti, abychom tohoto králíka zase vrátili kam patří a to je široké veřejnosti. Jen širokou základnou i mezi neklubisty, docílíme oblibu veřejnosti, dostupný chovný materiál a zároveň, možnosti větší selekce. Počátky chovu králíka činčily Domníváme se, že je nutné se zmínit o prvních počátcích chovu králíků činčil u nás a v období organizovaného chovatelství, jež s touto činnosti souvisí. Pod jménem činčila se rozumí zvláštní skupina jihoamerických hlodavců, kteří se podobají zajícům. Rodopis rozeznává dva druhy činčily. Piskače a činčilu pravou. Obě poskytují jemnou hedvábně měkkou šedou kožešinu, jejíž vlas je dlouhý 3 5 cm t.z.chinchila. Již od doby Inků zpracovávali Peruánci jemný, hedvábný vlas činčily na šátky a podobně vyhledávané látky. V 18. století se dostali první kožešiny jako velká zvláštnost přes Španělsko do Evropy. Činčila se stala vedle soboloviny a hermelínů, nejcennější a nejvyhledávanější kožešinou. Zvýšená poptávka spotřeba této kožešiny, měla za následek velké pronásledování činčil. Tento požadavek s přibývajícím nedostatkem pravých kožešinových zvířat nutil již před desetiletími napodobovat pravou činčilu barvením kožešin králíků, nebo sněžných zajíců a tyto napodobeniny dodávat na kožešnický trh. Proto chápeme, že velmi lákavé bylo vychovat králíka, jehož přírodní barva by souhlasila s barvou kožešiny pravé. Imitačně napodobit pravou kožešinu činčily jinými kožešinovými zvířaty, včetně králičiny byl však proces velmi složitý. Vzácnost a vysoká cena originální činčily, pracná a nákladná výroba imitované činčily vytvořila předpoklady pro nezvyklé vzrušení v králikářském a kožešnickém světě, když se objevily první zprávy o králíku činčila. Králík činčila jako mutační typ se objevil v roce 1913 ve Francii v chovu ing. Dybowského. Dnešní činčilový králík, nazývaný obecně králík činčila, nemá nic společného s králíkem téhož jména o němž se v roce 1868 zmiňuje R. Darwin, nebo v roce 1874 prof. F.Zurn. Ve všech těchto případech je činčilovým králíkem nazýván dnešní černý stříbřitý králík ve své nejsvětlejší variaci.zbarvení králíka činčily je podmíněno genem a, který stojí v albinotické sérii za genem A, jenž je základním faktorem pro barvu. V genetickém založení pro barvu je jen malý rozdíl mezi tzv. divokým zbarvením a zbarvením králíka činčily, který je ochuzen a žlutý pigment. Pro králíka činčilu je charakteristickým rysem vrstevnaté zbarvení chlupu. Ten je od spodu do dvou třetin délky tmavě šedý, potom následuje asi 0,5 cm široký proužek světlešedý až bílý (tzv. mezibarva), potom 2 3 mm široký proužek černošedé barvy, který přechází v černé nebo bílé konečky chloupků. Mezi těmito vrstevnatě zbarvenými chlupy vynikají celočerné pesíky. Vrstevnaté zbarvení vynikne při rozfouknutí srsti. Zvenčí se jeví srst králíka činčily šedá s černým vlnkovitým stínováním. Je to tedy kombinace barev černé a bílé. Břicho, stejně jako tzv. divoké zbarvení je bílé. Původní králík činčila byl malý ve váze 2,5 3,5 kg světlý s jemným stinováním. Z Francie se dostal v roce 1915 do Anglie, kde nastalo rozrůznění na dva typy, menší světlý a větší tmavý. Tento větší typ nazývaný velkou činčilou vyšlechtili Angličané křížením s železitými belgickými obry. Z Anglie se dostal králík činčila v roce 1920 do Švýcarska a do Německa. Odtud se šířil do ostatních středoevropských zemí. Léta 1922 až 1926 jsou v evropském králikářství pro králíka činčilu léty rozmachu, který před tím neměl obdoby a který byl teprve zastíněn vyšlechtěním castorexe.

18 V letech byl zaveden chov králíka činčily i v ČSR, tato léta jsou však i dobou chovatelského zmatku, vyvolaného tvarovou i mnohobarevnou variabilitou tohoto králíka. V barvě byly rozšířeny tři typy : světlý, střední a tmavý. Světlejší činčila měla velmi málo šedomodré základní barvy, která se jevila jako vybledlá. Vrstevnaté zbarvení bylo málo výrazné. Na zcela bílém břichu chyběla šedomodrá podsada. Tato světlá činčila byla téměř moučně bílá a chybělo jí vločkování. I když její chlup byl dostatečně dlouhý a měkký, nebyl tento barevný ráz oblíben. Později bylo Nachtsheimem zjištěno, že existují dva geny pro činčilové zbarvení. Achi (světlý až střední odstín) a Ad /tmavší odstín) Gen Ad je dominantní nad genem Achi. Střední odstín barvy králíka činčily neměl vad světlého odstínu, ale sytou barvu podsady, výraznou vrstevnatost zbarvení a dobré stínování. Stal se vedle odstínu tmavšího standardním chovným cílem. Chovatelé světlých činčil pomáhali si k získání požadovaných tmavších králíků i křížením s králíkem aljaškou. Tomuto mnohotvárnému zbarvení se pojila i tvarová nejednotnost a různý velikostní růst. Rozlišovala se činčila malá, velká a později i střední. V určení velikosti respektive váhových typů panovala v evropských zemích chaotická situace. Náš vzorník se přidržel hmotnosti 3,5kg jako rozhraničující mezi malé a velké činčily. Později byla určena pro Čm nejvyšší hmotnost 3,25 kg a pro Čv nejnižší 4,0 kg. Z Německa se dostal králík činčila v roce 1922 do severních Čech, kde bylchován hlavně v okolí Liberce a Varnsdorfu. Naproti tvrzení předního chovatele činčil O. Bašty, že se k nám dostala činčila až v roce 1923, lze zjistit, že již v roce 1922 byla činčila chována a vystavována na několika severočeských výstavách. Převážně odtud byly nakupovány činčily do ostatních oblastí naší republiky. Prvním českým chovatelem činčily byl František Majer z Pardubic, který je také v roce 1924 v lednu na pardubické výstavě předvedl. Ještě v témže roce bylo na pražské podzimní výstavě vystaveno 10 činčil a na prosincové výstavě téhož roku již 30 kusů, které patřily k původnímu typu. Až do roku 1928 počet chovatelů činčil rychle narůstal. Již na pražské jubilejní výstavě 1928 byly nejpočetněji zastoupeným plemenem. Mezi první a také nejlepší chovatelé činčil patřil Stanislav Komzák z Pardubic. (jeho jménem je označena soutěž klubu o nejlepší kolekci králíků), Oldřich Bašta z Poděbrad a Jaroslav Freigerk z Hořic. Do těchto prvních počátků chovu činčil spadá i založení klubučinčil v ČSR. Jak uvádí časopis Rádce (roč. XV., str. 56), Klub pěstitelů Či a Ry v ČSR se ustanovil v Praze VII. za účasti 22 přítomných. Po přečtení stanov, které byly jednohlasně schváleny, přistoupilo se k volbě předsednictva. Předsedou byl zvolen Oldřich Bašta, lahůdkář v lázních Poděbrady, místopředsedou Rudolf Valenta, řídící učitel ze Senic p. Poděbrady. Jednatelem ( tajemníkem) sl. Jiřina Pačoubková ze Sadské, pokladníkem Josef Polák, strojník lázní Poděbrady, přehlížitel účtů Karel Stuchlý, tajemník Celostátní jednoty chovatelů králíků z Kočehlav, Jaroslav Richter z Kladna, hospodářem Ing.Stowmenko- Zajčenko z lázní Poděbrady, zapisovatelkou sl. Věra Vačkářová, berní úřednice z lázní Poděbrady, I. náhradník Jan Martinec z Bituchova, II. náhradník Josef Klomočník, III. náhradník Jaroslav Kuhan z lázní Poděbrady a IV. náhradník Jan Hahn ze St. Poteče,. O činnosti klubu si můžeme udělat představu z následujícího příspěvku opět uveřejněném v Rádci (roč. XV. str. 88) : Klub pěstitelů Či a Ry v ČSR, upozorňuje, že členstvo jež obdrželo legitimace, by složenkou poukázali 15 Kčs (zápisné 5 Kč, roční příspěvek 10 Kč), což při zaslání legitimací opomenuto bylo členstvu oznámiti. Členstvo nechť pak použije ku krytí svých samic Či klubového ramlíka, kterýž byl pro obnovu krve činčil z Hesenu importován. Poplatek za krytí iní 3 Kčs, zasílejte na adresu předsedy klubu O. Bašta, lahůdkář, lázně Poděbrady. Dále v Rádci (roč. XV,str. 144) se dovíme o první speciálce klubu pěstitelů Či a Ry v ČSR se koná dne 27. května 1928 při poděbradské výstavě, které se zúčastní vlastní kolekcí i I. členskou schůzi. Tato se bude odbývati ve 3 hod. odpoledne v klubové místnosti u nádraží, kdež i výstava pořádána jest. O další činnosti klubu není zpráv. Zřejmě po nadšení a ustanovení klubu, nadšení opadlo a klub již další činnost nevyvíjel. Jeho předseda se však v pozdějších letech podílel na vyšlechtění Čirexe. Za druhé světové války přineslo zařazení králíka činčily mezi hospodářská plemena, nové zvýšení zájmu o tohoto králíka. V roce 1941 z celkového počtu tetovaných připadlo na činčily 8,9 %, z nichž byly 2/3 malých a 1/3 velkých. Po roce 1945 nastal přesun k chovu činčily velké, jak se potom projevilo na podzimní výstavě králíků v Praze roku 1946, kde byla činčila velká po českých strakáčích, druhým nejpočetněji zastoupeným plemenem ( 154 kusů), kdežto činčil malých bylo vystaveno pouze 34 kusů. V letech po druhé světové válce našel králík činčila, ať velký či malý, značného rozšíření po celém světě. To nejenom v malochovech, ale zvláště ve velkochovech v USA a v dalších západních státech. A dnes je jedním z nejrozšířenějších plemen ušlechtilých králíků. Zaslouží si to právem. Spojuje krásu a líbivost zevnějšku s cennými užitkovými vlastnostmi. Proto našel i u nás početnou obec chovatelskou, jak o tom svědčí zastoupení na našich malých i velkých výstavách. Takto krásně vše napsal př. Říha, ale v jednom již s ním nemohu souhlasit. Přestože máme v české republice jeden ze silných

19 klubů, tak na výstavách to již vidět není. Činčila velká bohužel ztrácí početná zastoupení na výstavách, za kterou bohužel nesou odpovědnost i členové našeho klubu. Statistika od pramene, aneb pár informací od registrátora klubu Pepy Mareše Několik čísel ze speciálních výstav(sv) od roku 2007 do roku 2012 přihlášeno nedodáno vystaveno kol.3 kol.4 chovatelé chov.slov. rok rok rok rok rok rok Linie 30 Přehled ocenění od roku 2007 až 2012 Body Celkem 96, , , , , , , , , , , , ,0 1 1 Mvd 2 2 N+V Celkem

20 Linie 31 Body Celkem 96,5 0 96,0 0 95, , , , , , , , ,0 1 1 N+V Celkem Linie 32 Body Celkem 96, , , , , , , , , , , , ,0 1 1 N+V Celkem Linie 33 Body Celkem 96,5 96, , , , , , , , , , , ,0