Ústav religionistiky. Proměny tibetského buddhismu v publikacích 14. dalajlamy. Masarykova univerzita Filozofická fakulta.

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav religionistiky Markéta Vrbová Proměny tibetského buddhismu v publikacích 14. dalajlamy Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Jana Rozehnalová, Ph.D. 2009

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně za použití uvedených pramenů a literatury... 2

3 Zde bych chtěla poděkovat paní doktorce Rozehnalové za odborné vedení bakalářské práce, za pomoc, cenné rady a v neposlední řadě také za trpělivost, kterou projevila. 3

4 OBSAH 1. Úvod Západní buddhismus Vymezení západního buddhismu Přizpůsobení se západní kultuře Tradiční moderní - globální Početní zastoupení Postoj 14. dalajlamy k buddhismu na Západě Hlavní témata Soucit a láska Proč zrovna cesta soucitu Rozšiřování pole působení Tonglen a jiné techniky Umírání a smrt Zákon karmy a znovuzrozování Připomínat si smrt Smrt v tantrickém buddhismu Meditace Vztah k vědě Závěr. 36 Resumé.. 39 Résumé Seznam literatury

5 1. ÚVOD Přestože má setkávání Západu s buddhismem velmi dlouhou historii, v posledních asi čtyřiceti letech je možno zaznamenat zvýšený zájem o tuto východní tradici. Ve většině západních zemí byl čistě intelektuální zájem nahrazen opravdovým nadšením nejen pro buddhistickou nauku ale dokonce i pro praktikování meditací. Co však tento obrat s největší pravděpodobností zapříčinilo? Frédéric Lenoir se vcelku trefně ptá: Nahradí jednou mírumilovný úsměv Buddhy bolestné rysy Ukřižovaného? Vymění Západ křesťanskou víru za buddhistické poselství? 1 Při pohledu do minulosti vidíme, že první opravdový rozmach buddhismu na Západě přišel až v 19. století. Bylo to nejen díky odborným studiím, které již začínaly vznikat, a překladům buddhistických textů, ale také nadšením pro Orient jako takový, které s sebou nesl duch romantismu. Velký zájem však vedl nejen k rozšíření povědomí o buddhismu, ale na druhou stranu také k mnoha omylům a dezinterpretacím. Zvláštní zájem pak byl věnován Tibetu, zemi na střeše světa. Očarování touto dalekou zemí vedlo až k představám o kouzelném Tibetu, o tajemstvím opředené zemi, jež jakoby patřila do jiného světa, o zemi, která skrývá duchovní poklady, všechny ty, které západnímu světu, který je představován jako beznadějně tíhnoucí k materialismu, tolik schází. Dnes už však pro nás tyto pojmy nenesou natolik mystický nádech. Od doby, kdy bylo mnoho Tibeťanů donuceno opustit svoji zem, a to včetně 14. dalajlamy, šíří buddhismus do všech koutů světa. Události roku 1959 a následné utiskování tibetského buddhismu v jeho vlastní zemi, uzavírání a ničení klášterů, měly paradoxně za důsledek jeho rozšíření v celosvětovém měřítku. Nemalou úlohu v tomto vývoji hraje bezpochyby i proces globalizace, tedy proces, pro který je typické zkracování vzdáleností, časoprostorové zmenšování. Rozvoj celosvětové počítačové sítě byl zatím poslední ranou, kterou tento proces prostoru uštědřil. Internet je zdrojem nesčetných informací. Stáváme se nezávislými na prostoru. V jednom okamžiku můžeme číst studie amerických buddhologů, 1 Lenoir, Frédéric. Setkávání buddhismu se Západem. Praha: Volvox Globator, 2002, s. 9. 5

6 navštívit oficiální stránky 14. dalajlamy a vedle toho sledovat program satelitní televize, kde zrovna Brad Pitt prožívá svých Sedm let v Tibetu 2. Globalizace s sebou ale nese ještě jeden důležitý efekt. Časoprostorové zmenšování má za následek prohlubování vzájemné závislosti jednotlivých států a národů. Problémy se stávají globálními. Není možné řešit je na lokální úrovni. Tento jev se už projevuje na úrovni politické, ekonomické, především však na úrovni ekologické. Poprvé se totiž lidská civilizace ocitá v situaci, která nemá v historii obdoby. Jde o to, že v jistém okamžiku- z hlediska historie velmi nedávném- si začalo lidstvo dělat méně starostí s tím, co mu může udělat příroda, a více se stará o to, co samo udělalo jí. 3 Tváří v tvář hrozbám jako je radioaktivní zamoření, globální oteplování, vymýcení lesů, znečištění vod a v neposlední řadě i možnost nukleární války se začínají ozývat hlasy volající po novém svědomí a odpovědnosti. Mnozí ekologicky uvědomělí lidé nachází oporu právě v buddhismu. 4 Toto učení je totiž prezentováno tak, že klade silný důraz na vzájemnou závislost všech jevů, připomíná, že pravá revoluce musí začínat u každého jedince individuálně- v jeho vědomí, hlásá, že jediná správná etika respektuje druhé a samozřejmě i přírodu, a velkým zdrojem je mu soucit, láska, tolerance. Toto jsou do jisté míry i aspekty snahy prosazovat buddhismus, přitom jde v podstatě o úsilí poukázat na modernost buddhismu a právě na ty jeho rysy, které se jeví být na Západě nejlépe stravitelné. Tibetský buddhismus je v současné době prezentován především osobou dalajlamy- a skrze něj i silně medializován- čemuž bezpochyby napomohly tragické události v Tibetu (a s tím i související Nobelova cena za mír, která byla dalajlamovi udělena v roce 1989). Buddhismus je pak často představován jako dokonalý humanismus, jako morálka (postavená na základech odpovědnosti, míru, soucitu apod.), kterou lidé na Západě tolik potřebují. Navíc, jak už bylo řečeno výše, ze strany sympatizantů je často zdůrazňováno, že buddhismus je v mnoha ohledech velmi pokrokový- především díky proklamovanému primátu rozumu a osobní zkušenosti nad dogmatem, ale také díky starosti o ekologii, toleranci, etikou odpovědnosti atd. 2 Režie Jean- Jacques Annaud, Film inspirovaný tibetskou tragédií a životem 14. dalajlamy. 3 Beck, Ulrich. Riziková společnost: na cestě k jiné moderně. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004, s Viz. Lužný, Dušan. Zelení bódhisattvové: sociálně a ekologicky angažovaný buddhismus. Brno: Masarykova univerzita,

7 Zdá se, že dalajlama tuto potřebu nové morálky, po které začínají hlasy lidí na Západě volat, velmi rychle pochopil. Buddhismus popisuje jako cestu, která je snadno přístupná i pro nevěřící, jako cestu, která je vnitřní revolucí a návratem k sobě. Právě takto, jak věří, je možné nalézt klíč ke štěstí. Jak se zdá, usměvavý dalajlama je opravdu živoucím příkladem duchovního mistra, který dosvědčuje účinnost buddhistických technik. Přitahuje tak k sobě pozornost nejen spousty svých přívrženců, ale především také médií. První cestu na Západ absolvoval v roce Od té doby bychom jich mohli napočítat velkou spoustu. Západní publikum si žádá jeho návštěvy a přednášky. Rozhovory s dalajlamou se objevují dokonce i v televizi. Dalajlama je mimoto také autorem mnoha publikací, které jsou věnovány jeho západnímu publiku, které jsou psány velmi dobře přístupnou formou a které se zabývají základním učením a hodnotami buddhismu. Cílem této práce je popsat klíčové problémy buddhistické nauky, které dalajlama vybírá a interpretuje s ohledem na západní publikum. Hlavní otázkou tedy je, jaké problémy a témata tibetského buddhismu dalajlama volí, aby tak oslovil široké západní publikum. Termín západní publikum (a s ním související termín západní buddhismus ) však jistě není dostatečně jasný, proto se nejprve pokusím o jeho upřesnění. 7

8 2. ZÁPADNÍ BUDDHISMUS 2.1. Vymezení západního buddhismu Rychlejší a jednodušší cestování a narůstající počet migrantů přibližuje Východ Západu více, než tomu bylo kdy v historii. Globální komunikace navíc podněcuje všechny způsoby setkávání kultur a přinesla stále se zvyšující počet lidí ze Západu do kontaktu s asijským myšlením. Buddhismus během svého setkávání se Západem nabyl mnoha podob, které je těžké nějakým způsobem systematizovat. 5 James Coleman rozlišuje tradiční buddhismus, který si s sebou přinesli etničtí asijští imigranti, a nový buddhismus, který provozují západní konvertité. Sám Coleman si je však vědom problému, který otázka konverze nastoluje. 6 Ačkoli konverzi chápe jako přechod od jednoho světonázoru k jinému, konstatuje, že proto, aby se člověk cítil buddhistou, nemusí být nutně členem buddhistické skupiny. Co však určuje, kdo je a kdo není buddhistou? Ačkoli někteří lidé jsou velmi aktivní, nepovažují se za buddhisty, a naopak. A co přesně z buddhistické nauky by mělo být základním ukazatelem? Víra v zákon karmy? V závislé vznikání? Přijetí koncepce bezpodstatnosti? Dochází k závěru, že nejpřijatelnějším přístupem je ten, že člověk je buddhistou jednoduše tehdy, když tak sám sebe definuje. 7 V buddhismu (v jeho původní podobě) je sangha považována za jeden ze tří klenotů, na Západě je však kladen důraz více na meditaci a osobní kultivaci (jde o tendenci k individualizaci), než na budování buddhistické komunity. Pojetí konverze ještě více komplikuje fakt, že (ačkoli většina západních náboženství by jistě nesouhlasila) buddhismus nevidí rozpor v tom být přívržencem obojího- jak buddhismu, tak i křesťanství, judaismu nebo islámu. 5 Hlavní tradice théravády, mahájány a vadžrajány se dále členily podle země jejich původu, podle linie, učitele, nebo například podle důrazu na určité praktiky. Jejich podškoly se pak v průběhu času vyvíjely a stávaly méně závislými na mateřské tradici. A tak vedle tradičně orientovaných center vznikla také nezávislá centra podporující inovaci buddhismu a zrod buddhismu západního. 6 Coleman, James William. The new Buddhism: the western transformation of an ancient tradition. Oxford: Oxford University Press, 2001, s Tamtéž, s

9 Martin Baumann považuje rozlišení forem buddhismu na Západě podle kategorií konvertitů a imigrantů za zavádějící. 8 Buddhisty, kteří opustili svůj domov a přestěhovali se na Západ, pochopitelně můžeme nazývat imigranty, ale můžeme to samé označení aplikovat i na jejich děti? A co teprve na jejich potomky dalších a dalších generací? Následující generace se dokonce samy považují za občany státu, nikoli za imigranty (zvláště když se v některých případech jejich schopnost komunikovat v jazyce svých předků stala nenávratně ztracenou). A na druhou stranu- mohou tito potomci imigrantů konvertovat k buddhismu, když v něm v podstatě vyrůstali a byli vychováni? Proto Baumann kategorie imigrantů a konvertitů zamítá jako bezvýznamné (snad s výjimkou první generace) a raději navrhuje termíny tradiční a moderní buddhismus. Oba pojmy mohou být dobře ilustrovány na příkladu théravádového buddhismu. Théraváda se na Západ dostala asi před jedním stoletím, a to ne ve své tradiční podobě, která klade důraz na rituály, zbožné akty, na získávání zásluh skrze dobré skutky, ale ve formě, která upřednostňuje rozum, vědu a studium posvátných textů théravádového buddhismu. Tato forma pokračuje dodnes, ačkoli dříve měla jen zřídka široké publikum. Během posledních třiceti let dosahuje moderní théraváda, která se soustřeďuje hlavně na meditace, narůstající popularity. Meditace je samozřejmě součástí buddhismu od dob jeho vzniku, ale většinou to byli jen mniši, kteří ji praktikovali. Laikové nebyli kompetentní ji provádět, jim příslušelo podporovat sanghu a ve víře v zákon karmy se dobrým chováním snažit o lepší znovuzrození. Meditační praktiky byly v minulém století znovuobjeveny a následně prováděny i laickou veřejností. Takováto meditační centra, naprosto odlišná od klášterů a často i vedena laikem, byla v tradičním buddhismu naprosto neznámá. Tato moderní forma se stala velmi oblíbenou, proto rychle rostl počet západních konvertitů, a to nejen mužů, ale i žen. Moderní buddhismus si osvojil tuto cestu k osvobození, cestu, kterou nesčetné generace asijských mnichů ochraňovaly a zušlechťovaly, a nabízí ji naprosto každému, kdo má o ni zájem. 8 Baumann, Martin. Global Buddhism: Developmental Periods, Regional Histories, and a New Analytical Perspective. Journal of Global Buddhism, 2. díl, 2001, s. 16 ( ). Dostupné na: < 9

10 2.2. Přizpůsobování se západní kultuře Všechny formy buddhismu spojuje společná snaha o vysvobození se od chamtivosti, nenávisti, deziluze, tedy snaha zbavit se touhy a tím dosáhnout odstranění strasti. Cesty k cíli jsou však rozdílné. Zatímco členové kláštera se o to snaží již výše uvedenou meditací, kromě toho ale také přísnou morální disciplínou, někdy skrze studia, někdy skrze rituály, většině (tradičních) buddhistů se cesta zužuje v naději v lepší znovuzrození, kterého mohou dosáhnout hromaděním dobrých skutků. V moderním buddhismu, tak jak ho známe na Západě, je toto rozlišení mlhavé. Tradiční pojetí mnišství znamená mimo jiné také udržování celibátu. Uprostřed konzumního světa je však těžké tento ideál prodat. Navíc být v klášteře na Západě, znamená mít těsnější vztah s okolím, než jak je tomu na Východě. Jednoduše řečeno, rozdíl mezi laikem a mnichem má v západním buddhismu odlišnou podobu. Coleman píše: Ačkoli je jejich praktikování obvykle vyšší úrovně, opravdu nedělají nic, co by nebylo stejně tak obvyklé i mezi laiky. V jednom smyslu je každý druhem mnicha, v jiném smyslu jím není nikdo. 9 Jednou z nejvíce kritizovaných inovací, typických pro moderní buddhismus, je proměna role ženy. Některé tradiční formy buddhismu dokonce popírají možnost, že by žena mohla dosáhnout osvícení. Ačkoli toto mínění není všeobecné, zdá se, že žena hraje v asijském buddhismu většinou druhé housle. Na Západě je situace naprosto odlišná. Samozřejmě určité patriarchální stereotypy stále přetrvávají, ale dá se říci, že žena je muži rovna; často ji můžeme najít ve vedoucích pozicích, slyšet, jak vede buddhistické sezení apod. 10 Zdomácnění buddhismu na Západě s sebou přineslo přizpůsobování se západní kultuře a charakteru, a tedy i proměnu chápání některých jeho pojmů. Ačkoli např. buddhismus podtrhuje iluzorní charakter já, mnozí jeho příznivci na Západě hledají v meditaci plnou realizaci svých osobních možností, rozvoj své osobnosti, seberealizaci atd. Vedle samotných západních buddhistů je na Západě i mnoho nebuddhistů, kteří věří v reinkarnaci ( ), jsou však vedeni spíše přáním 9 Although their practice is usually more highly focused, they are not really doing anything that isn t common among the laity as well. In one sense everyone is a kind of monk, and in another no one is. Coleman, James William. The new Buddhism: the western transformation of an ancient tradition, s Tamtéž, s

11 prodloužit si pobyt na tomto světě, dosáhnout nesmrtelnosti. 11 Tato snaha je ale v naprostém rozporu se samotným Buddhovým učením, že vyhasnutím žádostivosti, čehož jedinec dosáhne vnitřní bdělostí, askezí a úplným odpoutáním se od světa, má jedinec usilovat o vyvázání z cyklu znovuzrozování. Coleman uvádí, 12 že většina respondentů jeho průzkumu zdůrazňovala touhu po duchovním růstu přede všemi ostatními motivacemi. Shodně i Baumann tvrdí, 13 že zatímco tradiční forma buddhismu se soustředí na hromadění dobrých skutků v naději na lepší příští život, západní moderní buddhismus se často raději koncentruje na dosažení osvícení, respektive probuzení, v životě současném. Nechci však žádným způsobem generalizovat. Jistě, podoby buddhismu jsou velice různorodé, a co platí pro jednu, nemusí být tak docela platné i pro jinou. Je nutné si uvědomit, že formy buddhismu na Západě (a nejenom zde) jsou především heterogenním souborem, který se jedním vykreslením opravdu nevyčerpává Tradiční- moderní- globální Jestliže přijmeme myšlenku rozčlenění na tradiční a moderní buddhismus, Martin Baumann ji dovádí ještě dále, o krok napřed, když ji doplňuje o třetí pojempostmoderní, respektive globální buddhismus. 14 Jestliže dnes posuzujeme napjatý vztah mezi tradičním a moderním, brzy budeme zkoumat vztah mezi moderním a globálním. Žádná z forem buddhismu pochopitelně není neměnná a fixovaná. Naopak - neustále přejímají nové interpretace praktik a učení. Usilují o adaptaci v pluralitním prostředí, v kontextu globalizace, v době individualizace a postmoderny. Jako dobrý příklad může posloužit organizace Friends of the Western Buddhist Order 15. Je možné setkat se s organizacemi, které se rozšířily globálně, čímž v podstatě ještě znásobily pluralitu a heterogenitu buddhismu, která je tak zřejmá na 11 Brechtová, Eva. Formování a proměny obrazů buddhismu ve Francii. Religio. Revue pro religionistiku, 2/2, 2004, s Coleman, James William. The new Buddhism: the western transformation of an ancient tradition, s Baumann, Martin. Global Buddhism: Developmental Periods, Regional Histories, and a New Analytical Perspektive, s Tamtéž, s Přátelé západního buddhistického řádu, podrobněji viz.: Lužný, Dušan. Zelení bódhisattvové: sociálně a ekologicky angažovaný buddhismus, s. 33,

12 Západě. Tyto skupiny se nebojí reinterpretovat tradiční nebo moderní buddhismus až do takového stupně, že jejich formy a přístupy mohou být nazývány postmoderními; například oddělí metodu nebo nějaký druh praxe od jeho buddhistického kontextu (jde především o individualizované, léčivé, terapeutické prostředky, důraz na nenáboženské chápání a dobré dušení zdraví). Budoucí vývoj, jak poznamenává Baumann, teprve ukáže, zdali toto období buddhismu tíhnoucího k individualizaci a sekularizaci 16 (tedy k ne-buddhistickému porozumění; přístupy a chápání postmoderního buddhismu se transformují do takové míry, že už se ani nemusejí přiřazovat k buddhismu) ve svém konečném důsledku nepřestane být buddhistickým Početní zastoupení Velké nadšení pro zen, jež je typické pro 60. léta, bylo následováno velkým zájmem o tibetský buddhismus. Mnoho členů protestních hnutí 60. let v západní Evropě a Spojených státech bylo fascinováno rituály tibetského buddhismu, pestrostí barev, symbolismem a životem tibetských lamů. Během příštích dvou desítek let byli konvertité schopni založit mnoho center a skupin, které později převýšily všechny jiné tradice. Coleman uvádí, 17 že celá třetina buddhistických center v Severní Americe následuje nějaký druh tibetského buddhismu a že i většina těch, kteří zastávají jinou tradici, pokládají dalajlamu za živoucí symbol buddhistické víry. Lenoir je přesvědčen, 18 že kromě již zmiňovaných důvodů (představy tajemného a magického Tibetu; obsazení Tibetu Číňany vedoucí k exilu mnoha lamů; Nobelova cena míru pro dalajlamu a následná medializace) je tibetský 16 Podle Baumanna moderní buddhismus demytologizoval a racionalizoval tradiční buddhismus, stejně tak teď postmoderní buddhismus sekularizuje ten moderní. Viz. Baumann, Martin. Global Buddhism: Developmental Periods, Regional Histories, and a New Analytical Perspektive, s. 21. Kolem pojmu sekularizace je v posledních letech možné zaznamenat širokou debatu: sekularizace je chápána jako aspekt modernizace, během které se vytváří podmínky pro nové, transformované náboženství; nikoli sekularizace jako zanikání náboženství. Popisována také jako demonopolizace a deinstitucionalizace náboženského života. Viz. Fujda, Milan. Individualizace, detradicionalizace a moderní religiozita. Okultismus jako důsledek a projev modernizačních změn. Religio. Revue pro religionistiku, 1/2, 2008, s ; Václavíková Helšusová, Lenka- Václavík, David. Institucionalizovaná podoba religiozity a její projevy v České republice v letech Religio. Revue pro religionistiku. 2/2, 2006, s Coleman, James William. The new Buddhism: the western transformation of an ancient tradition, s Džigme Rinpočhe, Robert le Gall. Mnich a lama: rozhovory s Frédéricem Lenoirem. Praha: Volvox Globator, s

13 buddhismus na Západě nejrozšířenější formou také díky svojí podobnosti s katolicismem (zdobnost, velký důraz na soucit, věnování se meditacím, ale také například důležitost klášterního života). V těchto letech došlo k celkově značnému nárůstu buddhistických center a skupin (myšleno ze strany neasijských buddhistů). Baumann uvádí, 19 že ve Velké Británii došlo během dvou desítek let (během let ) k nárůstu ze 74 na 400 skupin a center, v Německu ze 40 na více než 500 skupin, meditačních středisek a společností (v letech ). V Severní Americe bylo v roce 1997 napočítáno 1062 center, z nichž asi 60% vzniklo v posledních dvanácti letech. Velké množství buddhistů pochopitelně pochází z Asie, když se od 60. let jako uprchlíci z Vietnamu, Laosu a Kambodže začali rozptylovat do Evropy, Ameriky a Austrálie. Migranti z asijských zemí na Západě nacházeli azyl, pracovní místa a zakládali svoje vlastní náboženské a kulturní instituce, aby tak hájili svoji kulturně-náboženskou identitu a dědictví. Nakonec se však stejně nedala uchránit tradiční forma jejich náboženství, neboť už i samotní jejich potomci (vyrůstající v jiných kulturních podmínkách a podléhající jiným vlivům) začali vytvářet novou, adaptovanou formu buddhismu. Pokud bychom chtěli znát přesná čísla buddhistů v ne-asijských zemích, museli bychom se pravděpodobně zeptat orákula. Sama vycházím ze statistik a odhadů, které publikoval Martin Baumann v roce Nutno poznamenat, že následující čísla jsou platná pro 90. léta: Země Počet buddhistů Procent z celkové populace dané země Z toho počet buddhistů asijského původu Spojené státy % milionu americké miliony Kanada % neznámý Brazílie % neznámý Jižní Afrika % 3000 Austrálie % Nový Zéland % neznámý Evropa % Baumann, Martin. Global Buddhism: Developmental Periods, Regional Histories, and a New Analytical Perspektive, s Tamtéž, s

14 Francie % Británie % Německo % Itálie % Nizozemí % Švýcarsko % Rakousko % Dánsko % Maďarsko % Polsko % 500 V České republice se podle výsledků minulého sčítání lidu z r k buddhismu hlásilo téměř 7000 věřících. Početně byl buddhismus zastoupen nejvíce ze všech světových náboženských tradic (nepočítaje křesťanství). 21 Z výše uvedených údajů můžeme vidět, že buddhismus v západních zemích zůstává záležitostí malého počtu lidí. Zájem o buddhismus ale v poslední době stále stoupá a to naznačuje, že buddhismus je mezi náboženstvími zřejmě vysoce populární. S největší pravděpodobností lze tedy v budoucnosti očekávat další růst zájmu. 21 Dostupné na: < obyvatelstvo_hlasici_se_k_jednotlivym_cirkvim_a_nabozenskym_spolecnostem> ( ). 14

15 3. POSTOJ 14. DALAJLAMY K BUDDHISMU NA ZÁPADĚ Dalajlama zvyšujícímu se zájmu o buddhismus v západních zemích nepřikládá nijak zvlášť mimořádný význam, ačkoli poznamenává, že z tohoto vývoje má radost: Vždy mě potěší, když je přijetí buddhistických obyčejů někomu přínosem. 22 Na otázku, zda je buddhismus vhodný i pro lidi ze Západu, odpovídá jednoznačně kladně. Buddhismus je vhodný pro všechny cítící bytosti, které trpí. V tomto ohledu je nesmyslné rozlišovat podle původu nebo barvy pleti. Z tohoto pohledu jsme si bez výjimky všichni rovni, říká dalajlama. Všichni trpíme. Minimálně nemocemi nebo alespoň strachem ze smrti. Proto má nám všem buddhismus co říci. Ve svých potřebách jsou si lidé tedy rovni, na druhou stranu ale, vyzívá dalajlama, nesmí zapomínat na vzájemné odlišnosti- například na fakt, že vlivem konkrétního kulturního zázemí disponují různí lidé poněkud rozdílnými předpoklady. Dalajlama často upozorňuje, že přechod z jedné tradice na druhou může být do jisté míry komplikovaný a v některých případech pak může vyvolat i duševní nesoulad. Proto doporučuje, aby si lidé na Západě tento krok pořádně promysleli. Dalajlama si je vědom odlišností obou kultur, proto radí lidem na Západě, aby svoji původní tradici neopouštěli, aby byli stále dobrými členy své západní společnosti. Ať žijete kdekoli, musíte být dobrým členem společnosti. To je důležité. V této společnosti není obvyklé být mnichem. Proto je v roli buddhistického mnicha těžší komunikovat s lidmi a přinášet společnosti dobro. V tomto světle je možná lepší být majitelem domu. 23 Dalajlama dále varuje před nesprávným postojem, který si mohou lidé přitahováni buddhismem nechtěně osvojit. 24 Především mluví o situacích, kdy lidé o sobě tvrdí, že mají náboženské založení, a dávají to najevo hlavně tím, že se nápadně a nějakým odlišným způsobem oblékají, mají zvláštní způsob života, případně se i izolují od společnosti. To ovšem není správné. Aby jedinec mohl pomáhat jiným (což je cílem mahájánového buddhismu), je nutné, aby byl součástí 22 Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Svoboda v exilu: autobiografie 14. dalajlamy. Praha: Práh, 1992, s Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Světy v harmonii: dialogy o soucitných činech. Praha: Pragma, 2000, s Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. O Tibetu a tibetském buddhismu. Praha: Panorama, 1992, s

16 okolní společnosti. Trungpa Rinpočhe ohledně nesprávného postoje lidí ze Západu k buddhismu hovoří o duchovním materialismu - podle něj často konzumují duchovno, aniž by byli ochotni vynaložit potřebné síly k dosažení pokroku. 25 Dalajlama dále upozorňuje, že lidé na Západě mají ve zvyku očekávat od praktikování velmi rychle výsledky. Shodně tyto tendence odhaluje i lama Džigme Rinpočhe, když píše: Pomýlení nebo neúplné porozumění často vyplývá z mnoha očekávání, která má jedinec, ze zakořeněných sklonů vidět a posuzovat věci podle osobních kritérií a názorů. ( ) Může tak někdy dojít k nedorozuměním a pravý smysl učení může posluchačům uniknout. 26 Aby bylo možné dosáhnout vnitřního klidu, dokázat zkrotit svoji mysl a získat duševní mír, na to je potřeba vynaložit mnoho úsilí, trpělivosti a tolerance. Ale občané Západu jsou děti doby počítačů a automatizace, a tak snadný a rychlý postup očekávají i v oblasti vnitřního vývoje. Často se pro věc velmi snadno nadchnou, ale stejně tak snadno ji opustí, když se nedostaví rychle očekávaný výsledek. Jenže náboženství není instantní polévka. Výsledky jsou patrné až když je možné sledovat rozdíl s odstupem několika let, upozorňuje dalajlama a upřesňuje to slovy: Takto je třeba srovnávat - ne s dnešními pocity a včerejšími pocity, nebo s minulým týdnem či měsícem, dokonce ani s rokem, nýbrž s dobou před pěti lety. Potom si uvědomíte, jak jste se vnitřně zdokonalili. Pokrok je výsledkem udržování neustálého úsilí v denní praxi. 27 Dalajlama se domnívá, že pokud chce někdo přijmout východní filozofii, měl by ji adaptovat na své domácí prostředí. Musí si být vědom toho, že pochází ze Západu. Kulturní a společenské zázemí lidí na Západě je jiné, než lidí z Východu. Pokud se na toto nebude zapomínat, pak snad časem dojde k tomu, že se duchovní praxe buddhismu stane součástí původní západní kultury. Podstata učení pochopitelně zůstává stále stejná, ale určité změny na povrchu jsou možné. Dalajlama v této souvislosti rozlišuje mezi podstatou náboženství a rituálnírespektive obřadní- úrovní. Podstata buddhismu je stejná, ať jde o buddhismus v Tibetu, Číně, Japonsku, Indii nebo kdekoli jinde ve světě, ale na každém území vstřebal do sebe něco z kulturního dědictví dané země. Stejně tak tomu bude pravděpodobně i se západními zeměmi. Buddhismus se začlení do západní kultury. Dalajlama toto očekávání popisuje slovy: Postupem času můžete svou duchovní 25 Lenoir, Frédéric. Setkávání buddhismu se Západem, s Džigme Rinpočhe, Robert le Gall. Mnich a lama: rozhovory s Frédéricem Lenoirem, s Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. O Tibetu a tibetském buddhismu, s

17 praxi integrovat se svou původní kulturou, s jejími hodnotami tak, jak se to v minulosti stalo v případě indického buddhismu nebo tibetského buddhismu. Postupně musí vzniknout nová koncepce, západní buddhismus, nebo také americký buddhismus. 28 Jakou přesnou podobu bude mít tento buddhismus, rozhodne ještě čas. Ačkoli ona moderní forma, tak jak o ní bylo pojednáno v minulé kapitole, jistě může být považována za tuto podobu. Tato forma však není neměnná, stále se vyvíjí a ještě stále je v procesu adaptování se na domácí prostředí. Lidem, kteří zavádějí buddhismus do nových zemí a na kterých záleží, do jaké míry bude přejata podstata této tradice, dalajlama nedoporučuje přílišný konzervativizmus, na druhou stranu ale neschvaluje ani žádný radikalismus. 29 Co jiného by mohlo být více na místě než zlatá střední cesta 28 Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Světy v harmonii: dialogy o soucitných činech, s Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. O Tibetu a tibetském buddhismu, s

18 4. HLAVNÍ TÉMATA Cílem většiny publikací současného dalajlamy je srozumitelnou formou poskytnout alespoň stručný návod k tomu, jak dosáhnout klidné mysli - a to především prostřednictvím lásky, altruismu, tolerance a naopak vymaněním se z područí negativních emocí. S ohledem na současnou světovou situaci (konzumerismus, stále narůstající polarita společnosti, mentalita krátkodobosti, všudypřítomná prázdná zábava, neustálá žádostivost apod.), dalajlama píše: Na celém světě musí láska rozpustit nesnášenlivost; moudrost musí podrýt nevědomost; koordinovaný aktivismus musí nahradit pasivní přijímání a zoufalství; dialog musí nahradit výčitky; novátorská spravedlnost musí odstranit pomstychtivost; mravnost musí vystřídat důraz na základní linii; uznání univerzálních práv musí nahradit odnímání občanských práv. Jedině dlouhodobé odhodlané úsilí může překonat opevněné síly hlouposti a chtivosti. 30 Jak se zdá, kontext, v kterém se dalajlama pohybuje, poněkud přerostl rámec tibetského buddhismu. Je ovšem bezpochyby jisté, že takto pojatá podstata utrpení osloví mnohem širší okruh publika. Tím spíš, že sympatizovat s myšlením dalajlamy mohou nejen buddhismu nakloněni lidé, ale také příznivci jiných tradic. Koneckonců dalajlama sám mluví o univerzálních etických principech, které jsou společné všem světovým náboženstvím. Všechny formy náboženství mají totiž podle něj společné především to, že jejich cílem je pomoci lidem dosáhnout štěstí. Touha po štěstí a snaha vyhnout se utrpení jsou podle dalajlamy společné veškerým bytostem. Jsou to základní potřeby, s kterými se všichni rodí. Dalajlama v souladu s učením buddhismu reaguje na tyto potřeby nutností pěstování altruismu. Díky tomu, že je staví na tuto úroveň, se dá předpokládat, že osloví velice široké publikum. Další skutečností, která je společná opravdu a se vší jistotou všem bytostem, je smrt. V západní kultuře je smrt považována za něco do jisté míry nešťastného, tragického. Faktem také je, že se o smrti příliš nemluví. Dalajlama představuje smrt ve značně odlišné podobě, než je tomu v západní kultuře. Přesto se dá očekávat, že zasáhne velký počet čtenářů, neboť se jedná o téma, které se dotýká naprosto každého. Právě tato témata se v díle současného dalajlamy objevují s naprostou převahou. Věnuje jim pozornost ve většině svých publikací, přičemž je 30 Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Jak šířit lásku. Praha: Knižní klub, s

19 někdy - a to se týká hlavně soucitu - uvádí až do kontextu současných globálních problémů. Při zkoumání dalajlamových publikací, ačkoli je nutné dodat, že jsem vycházela jen z českých překladů, 31 jsem došla k závěru, že mezi nejčastěji se objevující témata patří především už výše zmíněná - soucit a smrt; dále pak probuzená mysl, případně i samo buddhistické učení (především vzájemná závislost jevů, povaha skutečnosti, čtyři vznešené pravdy, karma). Velice často se setkáme s tématy, která jsou pochopitelně buddhismu vlastní, ale o kterých dalajlama mluví jako o univerzálně platných, nemluví o nich jako buddhista, ale jako člověk - jde hlavně o etické problémy, duchovní (resp. etickou) revoluci, univerzální zodpovědnost. Zajímavou částí jeho díla jsou oblasti, v nichž se zamýšlí nad rolí náboženství v dnešním moderním světě. Tyto myšlenky většinou doplňuje úvahou nad společným základem všech světových náboženských tradic. Pro větší přehlednost jsou práce seřazeny podle roku vydání v následující tabulce: Název publikace Klíčová slova 32 Rok vydání O Tibetu a tibetském buddhismu. Tibet, politika, 1992 soucit, etika, náboženské hodnoty Svoboda v exilu: autobiografie 14. Tibet, politika, 1992 dalajlamy. univerzální zodpovědnost Cesta ke svobodě. základní učení 1994 buddhismu, smrt, ideál bódhisattvy Síla soucítění. soucit, smrt, 1995 vzájemná závislost, styčné body náboženských tradic Probuzení mysli a osvícení srdce. povaha skutečnosti, meditace, probuzená mysl Přehled všech publikací 14. dalajlamy dostupný na: < ( ). 32 Klíčovými slovy jsou myšlena témata, která se v díle jako celku objevují nejčastěji. Nejde tedy o témata, která by byla v jedné publikaci nějakým způsobem upřednostňována před ostatními, s ohledem na celé dílo se takovými ale jeví. 19

20 Radost ze života a umírání v pokoji. smrt, probuzená 1998 mysl, meditace Etika pro nové milénium. etika, role 2000 náboženství, univerzální zodpovědnost Stezka k probuzení: esence základní učení 2000 zušlechtěného zlata. buddhismu, tři úrovně stezky, útočiště, karma, soucit, smrt Světy v harmonii: dialogy o soucit, altruismus, 2000 soucitných činech. povaha utrpení Otevřené srdce: učení o soucítění soucit, meditace, 2001 v denním životě. vyrovnanost Cesta k plnohodnotnému životu. etika, moudrost, 2002 meditace, soucit Rady jak umírat a žít lepší život. smrt, proces 2006 umírání, meditace Jak šířit lásku. soucit, meditace 2007 Dalajlama s ohledem na západní publikum vybírá témata, která se jeví opravdu přitažlivými. Slibují dosažení štěstí, vyrovnanosti, klidnou smrt a zaobírají se globálními problémy, které se stávají předmětem mnoha diskuzí a zájmu, jenž je možné na Západě v poslední době zpozorovat. Na druhou stranu je na první pohled zřejmé, že témata, která by se s úspěchem tak snadno nesetkala, příliš nezmiňuje, ačkoli jsou tradičnímu buddhismu vlastní. Dalajlama si je jistě vědom odlišností formy buddhismu, která začíná vzkvétat na Západě. Je to hlavně důraz na individualitu a poněkud jiné chápání role laiků a mnichů. Ačkoli je například pro tradiční buddhismus typické, aby laikové hromadili dobré skutky, aby například podporovali (myšleno finančně a materiálně) kláštery, je jisté, že promlouvat takto k západnímu obecenstvu je poněkud liché. Proto se dalajlama soustředí spíše na transformaci myšlení člověka, který žije v moderním světě komerce a konzumu. Stran individualizace se často zmiňuje o různých technikách meditací, které může jedinec provádět sám a sám se tak zdokonalovat v duchovním růstu. Na druhou stranu ale najdeme i pasáže, kde hovoří o důležitosti duchovního učitele. Ty jsou však spíše výjimkou. Dalajlama témata, která volí, nijakým způsobem nekomplikuje, nezabředá do žádných příliš hlubokých filozofických otázek, právě naopak- mluví jasně a výstižně, velmi jednoduchou formou, o to však více přístupnou. V naprosté většině 20

21 svého díla se vyjadřuje takovým způsobem, který nepředpokládá nijak zvlášť hlubokou znalost buddhistického učení. Dá se proto říci, že tato většinová část díla je věnována laikům. Pochopitelně se lze setkat i s publikacemi, které se věnují hlubšímu učení (např. kniha Rady jak umírat a žít lepší život 33, která se zabývá podrobným popisem procesu umírání a znovuzrozování), na druhou stranu jsou však k dispozici i takové, které nejsou vůbec zamýšleny jako díla o buddhismu (např. kniha Etika pro nové milénium 34, která je založená na univerzálních společenských zásadách). Pro většinu publikací ale platí to, co bylo řečeno výše. V následující části práce se pokusím o přiblížení oněch dvou nejčastěji zmiňovaných témat: pěstování soucitu, které je tak typické pro mahájánový buddhismus, a smrt v pojetí tibetské buddhistické tradice, která je tématem vzbuzujícím (od doby objevení Tibetské knihy mrtvých 35 Západním světem) ohromný zájem. Tato témata se pokusím vyložit tak, jak o nich hovoří dalajlama. 33 Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Rady jak umírat a žít lepší život. Praha: Argo, Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Etika pro nové milénium. Praha: Pragma, Tibetská kniha mrtvých. Bardo thödol. Vysvobození v bardu skrze naslouchání. Přeložil Josef Kolmaš. Praha: Vyšehrad,

22 5. SOUCIT A LÁSKA Dvě nejvíce zdůrazňované ctnosti mahájánového buddhismu jsou dokonalá moudrost a bezmezný soucit (jsou spolu dokonce těsně provázány - moudrost pomáhá uvědomit si, že existují techniky, které podněcují vznik vyššího stupně aktivní lásky a soucitu). Byl to právě soucit, co bylo hlavní hybnou silou v minulých životech Buddhy, takže došel dokonalého prozření, až nakonec dospěl k buddhovství; a byl to zase soucit, který jej motivoval k učitelské činnosti poté, co dosáhl osvícení. 36 Soucit je na základní úrovni chápán jako schopnost nebýt lhostejný k utrpení druhých. Buddhisté ale věří, že tato schopnost může být rozvinuta až do takové míry, kdy soucit vzniká bez jakéhokoli úsilí, vzniká bezpodmínečně a je univerzálně zaměřený. Důraz na soucit velmi úzce souvisí s ideálem bódhisattvy, tedy osoby, která na sebe vzala závazek dosáhnout buddhovství za účelem pomoci všem trpícím bytostem. Soucit je jedním z nejširších a nejčastěji se objevujících témat v publikacích 14. dalajlamy. Snad je tomu tak právě i proto, že dalajlama je podle tradice 37 považován za vtělení Avalókitéśvary, Bódhisattvy soucitu Proč zrovna cesta soucitu Cesta soucitu a lásky je podle mahájánového buddhismu jedinou cestou, která vede ke skutečnému štěstí. Štěstí je z tohoto hlediska výsledkem starostlivosti o blaho druhých, zatímco frustrace a strasti jsou následky sobeckého chování soustředěného na sebe sama a na vlastní prospěch. Buddhisté tvrdí, že bolest a utrpení pochází z nevědomosti, z falešné víry v já, která podněcuje žádost a nenávist. Všechno utrpení způsobuje sebeláska. Jelikož buddhisté vědí, že všechny požitky tohoto světa (smyslové požitky, majetek, sláva apod.), které velebíme a které mylně označujeme za štěstí, jsou pomíjivé, logicky dochází k závěru, že jediná metoda, která vede ke skutečnému štěstí, je pěstovat v sobě soucit a lásku k druhým. 36 Werner, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. S přihlédnutím k Přednímu východu. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s Tato tradice pochází ze 17. století. Tamtéž, s

23 Problém klidu mezi jednotlivci, mezi manželi, mezi rodiči a dětmi, ale také třeba problém světového míru, to vše, vysvětluje dalajlama, závisí na pocitu opravdové lásky: Usilujeme o dosažení míru či štěstí zvenku, skrze peníze či moc. Jenomže skutečný mír a pokoj musí přicházet zvnitřku. Základním faktorem tu je vřelý cit. ( ) Soucítění a láska- toť univerzální náboženství. 38 Dalajlama je přesvědčen o tom, že pravá povaha člověka je soucitná a láskyplná. Proto podotýká, že láska a odpuštění nejsou žádným přepychem. Může je v sobě vypěstovat každý. Náboženská víra může při tomto rozvíjení pomoci, ale není nezbytnou. Takto šťastný může být člověk i bez ní. Proto říká: Není třeba chrámů. Není třeba komplikované filozofie. Vaše vlastní mysl, vaše vlastní srdce je chrám; vaší filozofií je prostá laskavost. 39 Na začátku buddhistické praxe pěstování univerzálního soucitu je třeba si uvědomit, že stejně tak jako my toužíme být šťastní a chceme se vyhnout utrpení, tak i ostatní lidé mají tuto touhu. Je důležité mít na paměti základní rovnost mezi námi a ostatními cítícími bytostmi. Zájmy jednotlivce jsou závislé na zájmech ostatních. Štěstí jednotlivce závisí na štěstí ostatních. Dalajlama jde ještě o krok dál, když říká, že štěstí ostatních se má dokonce vyvyšovat nad osobní: Jestliže máme všichni právo být šťastní a jestliže jsme všichni navzájem svázáni, ať zaujímáme ve společnosti jakkoli důležité postavení, je logické, že zájem pěti miliard lidí na této planetě je důležitější než zájem jednoho jedince. Když budete přemýšlet v těchto intencích, vytvoříte si určitou globální odpovědnost. 40 Jinými slovy řečeno, svět je malé místo, tím spíše v této době, kdy díky procesu globalizace jsme na sobě navzájem závislí více, než tomu bylo kdy v historii. Proto je lepší žít harmonicky a mít na mysli zájmy celého lidstva Rozšiřování pole působení Buddhistický předpoklad je jasný: soucit je nutné pěstovat vůči všem cítícím bytostem. Je téměř samozřejmostí, že ho jedinec cítí ke svým blízkým. Pokud jej ale nějaká osoba přitahuje, je jeho soucit smíšen s touhou. K lidem, které nezná, je 38 Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. O Tibetu a tibetském buddhismu, s Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Jak šířit lásku, s Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Síla soucítění. Praha: Pragma, 1995, s. 64. Tato myšlenka jako meditační technika viz. Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Jak šířit lásku, s

24 většinou lhostejný. Naopak svým nepřátelům často přeje neštěstí. To ovšem není správný postoj. Pokud je v člověku jeden z těchto postojů - touha, lhostejnost, nenávist - je třeba jej neutralizovat. Čistý soucit totiž podle buddhistického učení nezná zaujetí a nikomu nestraní. Existuje několik meditačních technik, které mají praktikujícím pomoci na této cestě, tedy pomoci s pěstováním probuzené mysli a rozvíjením lásky. Jedním ze základních učení je slavný Sedmibodový výcvik mysli. Současný dalajlama se však spíše obrací, s odkazem na třetího dalajlamu, na tradici známou jako Sedmibodová tradice příčiny a následku. Sedmibodový výcvik mysli je učením, které přinesl do Tibetu velký indický mistr Atíša. Toto učení se také nazývá lodžong. Lodžong znamená trénink mysli a kromě cenné praxe tonglenu (která bude vysvětlena níže) zahrnuje ještě učení, které je podáváno formou sloganů - praktických rad, jak životní těžkosti využít pro svůj duchovní růst na cestě k probuzené mysli. Tyto slogany jsou seskupeny do sedmi bodů, odtud se pak mluví o sedmibodovém výcviku mysli. Jednou z nejznámějších forem tohoto učení je jeho výklad podle tradice Čhekawa Ješe Dordžeho, mistra školy Kadam. 41 Současný dalajlama také hovoří o sedmistupňovém výcviku k rozvíjení lásky. Struktura je však značně rozdílná, ačkoli obsah téměř totožný a cíl naprosto stejný - to je zřejmé z výroku dalajlamy: První vlastností, kterou v sobě musí rozvíjet následovním mahájány, je probuzená mysl. A jelikož probuzená mysl je ušlechtilejší formou lásky a soucítění, je pěstování těchto vlastností jejím předpokladem. 42 Jak už bylo řečeno výše, metodou, kterou dalajlama předkládá, je metoda zvaná Sedmibodová ústní tradice příčiny a následku, a nutno poznamenat, že i ona sahá svými kořeny až k mistrovi Atíšovi. Je součástí učení, které komentoval mimo jiné také tibetský mistr Congkhapa a jeho myšlenky zase shrnul třetí dalajlama v knize Esence zušlechtěného zlata. 43 Třetí dalajlama vysvětluje, že sedm bodů zahrnuje šest příčin a jeden následek. První příčina znamená poznání, že nám všechny bytosti byly matkou, z toho plyne druhá příčina, kdy si uvědomujeme nekonečnou laskavost, kterou nám každá z těchto bytostí prokázala. Z toho pramení 41 Dilgo, Khjence Rinpočhe. Nebojácný soucit: vysvětlení Atíšova sedmibodového výcviku mysli. Praha: Dharma Gaia, 2007, s Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Stezka k probuzení: esence zušlechtěného zlata. Praha: Dharma Gaia, 2000, s Tamtéž, s. 7,

25 další příčina - a to přání tuto laskavost oplatit. Z této skutečnosti se rodí další dvě příčiny, láska a soucítění. Následuje poslední příčina, osvícený přístup k druhým, univerzální odpovědnost. Toto všechno má jediný následek- probuzenou mysl. 44 Oba výše zmíněné výcviky mysli obsahují tytéž meditační techniky, které mají pomoci dosáhnout nestranného a čistého soucitu ke všem cítícím bytostem. Toto pojetí může posílit především úvaha o reinkarnaci. V průběhu nekonečného řetězce životů se patrně každý ocitl v různých vztazích ke komukoli jinému. Nikdo si nemůže být jist, zda ti, kteří jsou teď jeho přáteli, nebyli v minulých životech nepřáteli, a naopak. Je dobré uznat, že ve sledu životů byl každý jednou nejlepším přítelem každého a pomáhal mu. Takto se okruh starostlivosti rozšíří. Obzvláště se doporučuje představovat si ostatní bytosti jako vlastní matku. Podle učení o reinkarnaci byla totiž každá bytost v minulých životech matkou každé jiné bytosti. A vzhledem k tomu, že vazba mezi dítětem a matkou bývá nejpevnější, vyčleňuje se tento vztah jako velmi důležitý při vytváření soucitného postoje. Další technikou, která může, podle dalajlamy, v tomto ohledu pomoci, je proces uvědomování si laskavosti druhých. Dalajlama totiž vysvětluje, že náš blahobyt je závislý na spolupráci s druhými, ať už jde o potraviny, které jíme, obydlí, ve kterém bydlíme, nebo silnice, po kterých jezdíme. 45 To vše je výsledkem práce druhých. Takto oceníme existenci ostatních mnohem více než předtím. Dále dalajlama často hovoří o úvaze, která pomáhá nechat vyhasnout nenávist k nepřátelům - o uvědomění si, že právě jen díky nepřátelům je možné se cvičit v trpělivosti a shovívavosti. K lidem, ke kterým je cítěna náklonnost, není třeba tyto postoje trénovat, neboť jsou do jisté míry samozřejmé a samovolné. Do okruhu působení svého soucitu by ale měly být zahrnuty naprosto všechny bytosti. Z hlediska nácviku altruismu, jak tvrdí dalajlama, je nepřítel skutečným guru, učitelem, za kterého by měl být každý vděčný. 46 Jedině v situaci, která je skutečně těžká nebo nepříjemná, kdy člověku tak říkajíc vře krev v žilách, se lze učit pěstovat neotřesitelný klid mysli. Jedině nepřítel naučí snášenlivosti. Jak už bylo řečeno, je cesta soucitu cestou ke štěstí. Lze tedy dojít k závěru, že buddhisty netáhne k soucitu čistě altruistické cítění. Tím, že pěstují tento postoj- 44 Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Stezka k probuzení: esence zušlechtěného zlata, s Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Otevřené srdce: učení o soucítění v denním životě. Praha: Pragma, 2001, s Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Jak šířit lásku, s

26 tedy snahu upřímně pomoci ostatním od utrpení a nelézt štěstí- vlastně sledují svoje dlouhodobé štěstí. Z krátkodobého hlediska jde o oddanost druhým třeba i na úkor svého pohodlí, ale na druhou stranu jsou zásluhy za toto jednání nevyčíslitelné. Sobectví, které vede k boji, nenávisti a pošlapávání ostatních, přináší zpravidla jen ztrátu, říká dalajlama. Když už tedy má být člověk sobecký, měl by to dělat rozumně. Dalajlama proto v tomto kontextu často mluví o moudrém sobectví Tonglen a jiné techniky Tonglen je meditační technika dávání a přijímání a znamená brát do sebe a posílat ven. Je založena na principu, který se dá vyjádřit slovy: Vítězství a zisk ostatním, ztrátu a porážku mně. 48 Je technikou, kterou dalajlama často popisuje, neboť je jednoduchá a může ji praktikovat naprosto každý. Při tomto praktikování si člověk představuje, že na sebe bere všechno utrpení a všechnu bolest (a to nejen současnou ale i budoucí, neboť mnoho bytostí svými činy hromadí negativní karmu a v budoucích životech bude bezpochyby trpět) cítících tvorů; spolu s tím si představuje, že se s ostatními dělí o svoji pozitivní energii a klidnou mysl. Tato praxe je spojena s dechem. Někdy se uvádí, že se má začít u sebe sama. ( ) soucítění začíná spřátelením se sebou samým, zvláště pak se svými jedy - s oněmi zamotanými oblastmi našich životů. 49 Člověk vdechuje vše, co je mu bolestivé a nepříjemné, a vydechuje vše, co je příjemné a uvolňující. Celá praxe tonglenu má čtyři fáze. První fází je záblesk absolutní bódhičitty, tedy spočinutí v přirozenosti. V druhé fázi si člověk představuje, že vdechuje tmu a horko a vydechuje světlo a chlad. V třetí fázi se pracuje s konkrétním utrpením. Vdechuje se bolest nebo utrpení konkrétní bytosti (třeba i zvířete) a vydechuje se laskavost a vše pozitivní, co by jí mohlo pomoci. V čtvrté fázi pak rozšiřujeme svoji pozornost na všechny ostatní bytosti, které trpí. Je nutné praktikovat obě poslední fáze, tedy konkrétní i univerzální utrpení. Kdyby meditující nemyslel na konkrétní, byla by meditace příliš teoretická, a pokud by nemyslel univerzálně, cvičení by postrádalo vizi. 47 Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Síla soucítění, s Čhödrön, Pema. Začni tam, kde jsi: průvodce soucitným životem. Praha: Šťastní lidé, 2004, s Tamtéž, s

27 Do této praxe se zahrnují i negativní emoce. Když člověk například pocítí vztek, začne vdechovat vztek. Toto cvičení pak v nejlepším případě směřuje k tomu, aby člověk přestal obviňovat onen konkrétní objekt, který ho rozzlobil, protože vdechuje jen vztek- samotný a nezávislý vztek. Po každém nádechu opět následuje výdech plný soucitu, energie a radosti. Tato technika pochopitelně nezmírní žádné z utrpení a žádnou z bolestí, ale dalajlama podotýká, že pomůže transformovat mysl k podpoře soucitu a lásky, posiluje odhodlanost a sílu vůle. Dalajlama dokonce zastává názor, že díky pěstování altruismu bude jedinec daleko odvážnější, 50 protože soucítění je zdrojem vnitřní síly, učiní člověka odolnějším vůči beznaději a pomůže mu snáze překonávat překážky. Kromě tonglenu lze použít i jiné posilující představy. Je například možné využít vlastní neštěstí - když si člověk bude přát, aby posloužilo jako náhrada za utrpení všech cítících bytostí. Je-li nemocný nebo prožívá nějaké jiné neštěstí, představuje si, že tím na sebe bere veškeré utrpení všech bytostí. Dalajlama říká: Zabrání to vašim útrapám ve zhoršení, k jakému by došlo, kdybyste se jimi pořád zabývali, a posílí to vaši odvahu. 51 Toto cvičení je opět zdrojem vnitřní síly, dalajlama totiž vysvětluje, že když člověk uvažuje o utrpení druhých, jeho vlastní trápení se tím oslabuje nebo jej třeba ani vůbec nevnímá. 52 Soucit dovedený až do takové míry, že zahrnuje naprosto všechny bytosti, do jisté míry souvisí s pojmem univerzální zodpovědnosti 53, která je tématem pro současného dalajlamu příznačným. 50 Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Síla soucítění, s Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Jak šířit lásku, s Tamtéž, s Univerzální zodpovědnost viz. s

28 6. UMÍRÁNÍ A SMRT Smrt současný dalajlama často připomíná. Je tématem, které se začalo pravidelně objevovat v jeho díle přibližně až od poloviny devadesátých let. Je otázkou, na kterou si ovšem netroufám odpovědět, jestli je to dáno vlastním stárnutím, neboť (jak je známo) smrt je tématem, o kterém člověk začíná zpravidla uvažovat, až když se zdá věkem přibližovat. Podle samotného učení buddhismu by si měl smrt připomínat neustále každý. Základem strasti je totiž podle tohoto učení pomíjivost. Vše je pomíjivé, tedy i naše životy. Smrt přijde dříve nebo později pro každého z nás. Tento čas nikdo nezná. Proto, říkají buddhisté, je lepší se na ni připravit. Věří totiž, že stav mysli v okamžiku smrti může zásadně ovlivnit příští zrození Zákon karmy a znovuzrozování V buddhismu však obecně platí, že to, jaký bude příští život, závisí na zákonu karmy. Působení karmy je jasné: negativní skutky přinášejí strast, pozitivní skutky štěstí. Činy člověka provázejí ze života do života. Časem se navíc násobí. I docela malý čin může mít v budoucnu nedozírné následky. V tomto ohledu pojmy, jako je štěstí, neštěstí nebo i osud, tak jak je v běžném hovoru používáme, získávají hned jinou definici. Dalajlama vysvětluje: Říkáme, že někdo má štěstí a jiný nemá, ale to samo nestačí: štěstí i neštěstí musí mít příčinu a důvod. Podle buddhistického vysvětlení je to následek činů minulého života nebo činů dřívějších období tohoto života. Když potenciál dozraje, může narážet na různé překážky, ale přesto vaše úsilí vždy přinese úspěch. V některých případech však, i když máte všechny nezbytné podmínky zaručeny, stejně neuspějete. 54 Činy jsou určovány také jejich motivací- pokud je motivace dobrá, čin je pozitivní, i když se může zdát drsný. Skutky konáme skrze tělo, řeč a mysl. Takto lze vykonat desatero ctnostných a desatero nectných skutků. Co se týče nectných, jsou tři tělesné (zabití, krádež a sexuální přestupek), čtyři slovní (lhaní, rozvratné řeči, pomluva a duchaprázdné 54 Bstan-'dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV. Cesta ke svobodě. Praha: Pragma, 1994, s