2. Didaktické základy pro vedení výuky

Transkript

1 1. Úvod Rostliny jsou fotoautotrofní organismy, které se liší stavbou těla. Vnitřní stavbou rostlinného těla se zabývá anatomie rostlin. Cytologie zkoumá rostlinnou buňku, její strukturu a funkci. Histologie je vědou o struktuře a funkci rostlinných pletiv a buněk, které je utvářejí. Organologie se zabývá stavbou a funkcí rostlinných orgánů. Rostliny jsou důleţitou součástí našeho ţivota a ten by bez nich nemohl existovat. Produkují kyslík, jsou důleţitou sloţkou naší potravy a podílejí se na tvorbě ţivé přírody. Jsou všude kolem nás a proto je zajímavé a důleţité dozvědět se něco o jejich anatomii. Díky anatomii rostlin dnes lépe chápeme jejich vlastnosti, chování a potřeby. Dokáţeme diagnostikovat různé nemoci, poškození, vyhledat problém, odstranit ho a předcházet mu. Tak udrţovat rostliny ve zdravém a optimálním stavu. K tomu ovšem nepostačí jen znalost rostlinné anatomie, ale je třeba, aby spolupracovala i s jinými vědními disciplínami jako s morfologií a fyziologií rostlin. Cílem této práce je vytvořit pracovní listy pro výuku anatomie rostlin na základních školách a na gymnáziích, které budou velkou pomocí pro mne i ostatní učitele. Dále poskytnout pohled na rámcové vzdělávací programy pro základní školy a gymnázia, podle nich pak porovnat anatomii rostlin v pouţitých školních učebnicích a dát jednoduchý návod a inspiraci učitelům jak začínajícím, tak učitelům s dlouholetou praxí k tomu, jak správně učit a jaké metody se nejlépe osvědčili při práci s ţáky a tvorbě výukových materiálů. 1

2 2. Didaktické základy pro vedení výuky 2.1. Didaktika jako teorie vyučování Za základ vyučování se povaţuje pedagogická vědní disciplína didaktika neboli teorie vyučování, jejím zakladatelem je Jan Amos Komenský (v díle Didaktika velká (Didactica Magna) ). V jeho pojetí se didaktika zabývala nejen teorií vyučování, ale také problémy ve výchově ţáků. Později se didaktika zúţila pouze na teorii vyučování, která zkoumá cíle, obsah, metody a organizační formy vyučování (Hališka, 2010). Didaktika je spojována s mnoha dalšími pedagogickými disciplínami, které řeší dílčí problémy v této vědě (např. obecná pedagogika, didaktika základní a střední školy, předmětové didaktiky a pod.) Výuka a vyučování bývají někdy označovány jako pojmy shodné, ale liší se významem. Výuka je pojem zastřešující vyučování, tedy činnost, kterou provádí učitel a učení, které je činností ţáka. Vyučování je potom cílené působení učitele na ţáka, tak aby u něho docházelo k učení. Didaktiku lze dělit na Obecnou a Speciální didaktiku. Obecná didaktika je základem pro všechny ostatní didaktiky a zkoumá tedy obecné poznatky v procesu výuky, vyučování a učení. Speciální didaktika se pak dělí na Předmětovou (didaktika biologie, geografie...), Oborovou (přírodovědné předměty) a didaktiku druhů a stupňů škol (základní, střední, vysoké) (Hališka, 2010) Vzdělávání, výukové cíle a vyučování V obsahu vzdělávání ţáků je kladen důraz na vědomosti, dovednosti a hodnoty. Vědomosti tvoří podstatnou část učiva, kterou si ţák musí zapamatovat, pochopit a dokázat pouţít v různých situacích. Za dovednosti jsou povaţovány klíčové kompetence (kompetence k učení, k řešení problémů, k podnikavosti, kompetence komunikativní, občanské a sociální a personální). Hodnoty pak vyjadřují vztah, zájem, postoj k probíranému učivu či celému předmětu. Ve vyučovacím procesu ţák nejen poznává a získává nové vědomosti, ale také rozvíjí své rozumové schopnosti. Je důleţité klást ţákům takové otázky a úkoly, aby je motivovaly k samostatné a tvůrčí činnosti, vyuţití poznatků v praktické činnosti a vytváření nových řešení a postupů. V přípravě učiva by měl kaţdý učitel provést didaktickou analýzu. To znamená: promyslet rozsah, náročnost učiva, zda je učivo pro ţáky srozumitelné a navazuje na předchozí téma a 2

3 zda naplňuje zájmy a potřeby ţáků (Hališka, 2010). Ve výuce si pak stanovit cíle, tedy to čeho chce učitel dosáhnout, očekávaný výsledek. Výukové cíle dělíme na kognitivní (co se má ţák naučit), afektivní (týká se postojů ţáků) a psychomotorické (vyuţití poznatků k praktické činnosti) (Hališka, 2010). Např. Bloomovské patero kognitivních cílů, jak by měly jít po sobě ve vzdělávacím procesu: znalost, porozumění, aplikace, analýza, syntéza, hodnocení (posouzení) (Hališka, 2010). Po kaţdém výstupu jak učitele, tak ţáka by mělo dojít k sebereflexi, tedy k sebehodnocení zamyšlení se nad sebou samým, nad svými myšlenkami a činy. Je to dobrý způsob, který vede ke zdokonalování sebe sama, k tomu co a jak změnit (co bylo špatné co dobré). Při práci s ţáky se pouţívají dvě formy vyučování - individualizované a kooperativní (Hališka, 2010). V prvním případě se jedná o individuální výuku, tedy výuku jednoho ţáka učitelem (domácí vzdělávání) a individualizaci přizpůsobení vyučování individuálním zvláštnostem jedince. Je moţné ho pouţít u zdravotně postiţených ţáků, u ţáků talentovaných, rychlých či pomalých aj. Toto vyučování je výhodné pro samostatnost, kreativitu, aktivitu a rozvoj osobnosti ţáka. Nevýhodou je však časová náročnost. Mnohem častěji se pouţívá kooperativní vyučování vyučování hromadné, ve skupinách, práce ve dvojicích. Rozvíjí se nejen rozumová stránka ţáka, ale i jeho sociální dovednosti, jako jsou: komunikace, vystupování, obhajoba vlastní práce aj Metody vzdělávání Při vyučovací hodině učitel pouţívá vyučovací metody, kterými chce s ţáky dosáhnout stanovených cílů. Chce-li učitel, aby ţák získal více vědomostí a schopností, je důleţité zapojit ho co nejaktivněji do vzdělávacího procesu. Je známo, ţe asi jen 15% ţáků se učí lépe pomocí sluchu a asi 85% pomocí zraku. Nejlepším řešením je kombinovat tyto dvě metody, protoţe jen vnímání sluchem má u ţáků efekt zapomínání. Pokud sluchový vjem spojí s vizuálním, dokáţe si ţák lépe zapamatovat skutečnosti. Nejlepší variantou je zkombinovat tyto dva vjemy ještě s praktickou činností, kterou se u ţáka dosáhne pochopení problematiky. Vyučovací metody se dělí na monologické (vyprávění, popis, vysvětlování a přednáška) a dialogické (rozhovor, diskuse, problémové vyučování, práce s učebnicí, videorekordér, praktické činnosti aj.) (Hališka, 2010). Problémem monologických metod je stejné tempo pro všechny ţáky tzn., ţe rychlejší ţáci se nudí a vyrušují a pomalejší nestíhají. Monologické metody nelze úplně zavrhnout, protoţe se při nich ţák učí naslouchat, porozumět mluvenému slovu a soustředit se. Avšak ţáci od let udrţí pozornost jen na min (Hališka, 2010), záleţí ovšem na druhu učiva, jeho zajímavosti, stylu přednesu a 3

4 dalších. Ţáky musí učitel motivovat, pokud si chce udrţet pozornost. Motivace by ovšem neměla být neţádoucí, aby nedošlo u ţáků ke strachu z neúspěchu, výsměchu, poniţování. Je třeba dosáhnout u ţáků toho, aby se sami chtěli vzdělávat. Během výkladu učitel klade ţákům kontrolní otázky, kterými zjistí, zda poslouchají, jsou pozorní a rozumí učivu. Základem dialogických metod jsou otázky. Učitel by si je měl předem připravit. Aktivují u ţáků myšlenkové pochody, vzbudí zájem a pozornost. Usměrňuje se tím proces myšlení ţáka a soustředěnost na hlavní problémy učiva. Ţák se učí správně ptát a správně odpovídat. Na konci hodiny by neměla padnout otázka kdo čemu nerozuměl, ale je třeba přesvědčit se o tom, čemu ţáci rozumí a čemu ne, například pomocí rozhovoru, diagnostického testu, domácími úkoly apod. (Hališka, 2010). Otázky musí být srozumitelné, ţák má mít čas na přemýšlení, mít kladný proţitek z úspěšné odpovědi, učitel nemá připustit výsměch a ironii při špatné odpovědi. Dialogické metody rozvíjejí schopnosti komunikace, obhajoby vlastních názorů, hodnocení jiných názorů apod. Ţák se těmito metodami učí třídit informace, které poskytuje učitel, počítač nebo literatura a správně je vyuţívat. Jednou z těchto metod jsou i praktická cvičení, která patří k významným formám vzdělávání a jsou mezi ţáky kladně hodnoceny. Volbou metody učitel odpovídá za způsob vyučování a učení (Hališka, 2010). Důleţitou součástí vyučování jsou i učební pomůcky a didaktická technika (dataprojektor, interaktivní tabule, videofilmy, učebnice, vybavení laboratoří, PC...). Ţáci si nejlépe zapamatují poznatky, které získali praktickou činností. Je dobré pouţívat povzbuzující slova k práci, ne kárající. Při procvičování a opakování by se ţáci měli dovědět své osobní výsledky, jinak toto opakování pro ně nebude mít ţádný význam. Učitel má prosazovat učení bez stresu. To čemu ţáci nerozumí, sniţuje jejich chuť k dalšímu poznání. Ţáci mají mít čas na to, ptát se. Učitel se má vyvarovat demotivačních činitelů u ţáků při neúspěchu (Hališka, 2010) Klima třídy Dobré klima třídy je jedním z důleţitých aspektů úspěšného edukačního procesu a pozitivního vztahu mezi učitelem a ţákem a ţáky navzájem. Je součástí klimatu školy. Důleţitá je kvalita mezilidských vztahů a s tím i související vztahy ve třídě. Velmi negativně působí agrese nebo šikana mezi ţáky. Klima třídy se utváří i o přestávkách, na školních výletech apod. (Svobodová, 2004). 4

5 2.5. Hodnocení a zkoušení Hodnocení je důleţitým zpětnovazebným procesem, který slouţí jak učiteli tak ţákovi k ověření kvality výstupu a náročnosti učiva (učitel) a znalostí (ţák). Je to jedna z forem ověřování výsledků školní edukace. Ţáci se hodnotí několika typy (Průcha et al., 1998): Sumativní hodnotí se výsledky výuky, přehled o dosaţených výkonech. Kriteriální hodnotíme, jak ţák splnil úkol, je hodnocen samostatně bez ohledu k výkonům ostatních ţáků. Normativní hodnocení jednoho ţáka vzhledem k výkonům ostatních ţáků. Formativní je průběţné hodnocení, které slouţí k odhalení nedostatků a chyb (průběţné známkování, zkoušení, testy a pod.) Autentické jeho objektem nejsou uměle vytvořené testy, úkoly a pod., ale vznikají nové hodnoty (např. mimoškolní činnost). Diagnostické odhaluje učební obtíţe a problémy ţáků (překrývá se s formativním hodnocením). Hodnocení ţáků ovlivňuje jak pozitivně, tak negativně jejich aktivitu, zájem, píli, tvořivost, motivaci a chuť se vzdělávat. Při hodnocení ţáků by měl učitel přihlíţet k mnoha aspektům a zvláštnostem ţáka. Hodnocení by mělo být co nejvíce spravedlivé a objektivní, působit povzbudivě, být pravdivé a morální, tedy nezesměšňující a neponiţující ţáka během zkoušení. Mezi formy zkoušení patří: písemné, ústní, z praktických činností a kombinace těchto tří. (Hališka, 2010) Učitel má volit takový typ (formu) zkoušení, který je pro ţáka nejméně stresující. Někteří ţáci mají rádi ústní zkoušení, jiní písemné. Je třeba brát ohled na ţáky rychlejší a pomalejší, tím přizpůsobit i tempo zkoušení, dávat pozor na ţáky s tzv. reflektivním poznávacím stylem jsou to takoví, kteří znají odpověď, ale mají problém se rozhodnout, kde začít a jakou metodu zvolit. Tyto ţáky se nesmí hned odsuzovat, ale měli by dostat více času na přemýšlení, aby nedocházelo ke stresu a nervozitě, kterými se sniţuje tempo přemýšlení Testy a testování Testy jsou učiteli povaţovány za nejrychlejší formu k opravě a mezi ţáky za nejspravedlivější formu zkoušení, protoţe jsou rozdány ve stejnou dobu, ze stejného učiva a relativně stejné obtíţnosti. Testy mají několik funkcí: diagnostickou, motivační klasifikační, kontrolní a prognostickou (Hališka, 2010). Testy tedy neslouţí jen pro sběr známek, ale jsou 5

6 hlavně i zpětnou vazbou pro učitele. Průběţné zkoušení a hodnocení umoţňuje předcházet nedostatečným výsledkům ţáků tedy jejich propadání z předmětu. Testy mají být objektivní (jednoznačné odpovědi či řešení), validní neboli platné (zda opravdu zjišťují to, co zjišťovat mají), spolehlivé (přesné a bez chyb), citlivé (rozlišování stupňů vědomostí), praktické a uţitečné (Hališka, 2010). Testy se dělí podle mnoha kritérií např.: Standardizované testy, které jsou sestaveny týmem odborníků (pedagog, psycholog, didaktik a další), podle přesně stanovených pravidel. Mohou srovnávat více tříd najednou a různé skupiny ţáků (podle věkové kategorie) i školy. A dále testy nestandardizované, které slouţí pro vlastní potřebu učitele, sestaví si je sám. Podle nich nemůţe srovnávat jednu třídu s druhou. Testové poloţky se dělí na (Hališka, 2010): 1. Uzavřené (vázané) A) Dvojčlenné (dichotomické) B) Polytomické (výběr z více moţností) C) Přeskupovací (uspořádací) D) Přiřazovací Příklad uzavřených testových poloţek: ad. A) Kambium produkuje směrem ven sek. dřevo a dovnitř sek. lýko ANO / NE ad. B) Na povrchu kořene je a) kůra b) borka c) pokožka ad. C) Utvoř správné pořadí od jednoduchého ke složitému 6

7 ad. D) Spoj čarou typ pletiva a jeho definici 2. Otevřené (volné) A) Doplňovací B) Produkční C) Pouţití schémat, nákresů, grafů, tabulek aj. Příklad otevřených testových poloţek: ad. A) Doplň text pomocí slov z nabídky lýkovou, kambia, pokožka, dřevní, dřevní, oddenek, lýkovou, dření, nadzemní Stonek je většinou... částí rostliny. Někdy zůstává stonek nebo jeho část pod zemí a říká se mu... Na povrchu stonku bylin je... a pod ní je kůra. Střed stonku bývá vyplněn... nebo je dutý (např. trávy). Cévní svazky mají část... a část... Část... je z dlouhých buněk se ztloustlými stěnami a obvykle blíže ke středu stonku. Část... tvoří protáhlé tenkostěnné buňky blíže k obvodu stonku. Kmen i větve dřevin každým rokem tloustnou pomocí dělivého pletiva -... ad. B) Stručně vysvětli pojem Kambium

8 ad. C) popiš obrázek K sestavenému testu je důleţité vytvořit si i klíč a poznačit si pouţívané materiály (učebnice, internetové stránky a pod.) Ţáci by se měli dovědět výsledky testu pokud moţno hned po skončení testování nebo v nejbliţší moţné době. 8

9 3. Rámcový vzdělávací program Tento program je odvozen od systému kurikulárních dokumentů. Jedná se o principy vzdělávání vymezené v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (Bílá kniha) a v zákoně č. 561/2004 Sb. Existují dvě úrovně kurikulárních dokumentů státní a školní (obr. 1 a 2). Státní úroveň představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy, které popisují vzdělávání jako celek a představují důleţité formy pro jednotlivé typy školního vzdělávání. Školní úroveň je pojata školními vzdělávacími programy, podle nich probíhá vzdělávání na jednotlivých školách Rámcový vzdělávací program pro základní školy Pro Rámcový vzdělávací program jsou důleţité klíčové kompetence, které jsou provázané s jednotlivými typy vzdělávání a směřují k získání vědomostí a dovedností uplatnitelných v praxi a běţném ţivotě. Dále stanovují úroveň vzdělání, kterého by měl ţák na konci studia dosáhnout. Rámcový vzdělávací program pro základní školy a niţší stupeň gymnázia navazuje na program předškolního vzdělávání a podporuje přípravu pro vzdělání střední (obr. 1). Vymezuje vzdělávací obsah, úroveň klíčových kompetencí, podporuje různé metody a vzdělávací postupy při výuce a prácí s ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Bere v úvahu vzdělávání podle moţností, potřeb a zájmů ţáků např. individualizace výuky, širší nabídka volitelných předmětů, vytváření vhodného klimatu školy i třídy (Jeřábek et al., 2007). 9

10 Obr. 1 Systém kurikulárních dokumentů Legenda: RVP PV Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání; RVP ZV Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a příloha Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání upravující vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením (RVP ZV LMP); RVP GV Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání; RVP SOV Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání. * Ostatní RVP rámcové vzdělávací programy, které kromě výše uvedených vymezuje školský zákon Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání, Rámcový vzdělávací program pro jazykové vzdělávání, případně další (Jeřábek et al., 2007) Charakteristika základního vzdělávání Mezi charakteristiky základního vzdělání patří povinná školní docházka, hodnocení výsledků vzdělávání, organizace základního vzdělávání a získání stupně vzdělání a ukončení základního vzdělávání Pojetí a cíle základního vzdělávání Je to jediná etapa vzdělávání, kterou musí povinně absolvovat všichni ţáci ve dvou na sebe navazujících stupních, v 1. a 2. stupni základní školy. (Pro zpracovávanou anatomii rostlin pouze na 2. stupni). Základní vzdělávání na 2. stupni umoţňuje ţákům samostatné učení, rozhodování a odpovědné chování. Jsou podporovány a rozvíjeny zájmy ţáků, jejich vyšší vzdělávací moţnosti a postoje. Pouţívají se náročnější metody práce, komplexnější úkoly a projekty a jsou vyuţívány nové zdroje pro vzdělávání. Jde o to, aby se kaţdý ţák optimálně rozvíjel podle svých vzdělávacích potřeb. 10

11 Cílem základního vzdělávání je utváření a rozvíjení klíčových kompetencí a předání všeobecného základu především blízkého ţivotním situacím a jejich řešení. Proto se ve vzdělávání na základní škole a niţším stupni gymnázia usiluje o tyto cíle: osvojení strategie učení a motivace ţáků, vést je k tvořivému a logickému myšlení, k otevřené komunikaci, spolupráci s jinými ţáky, vést je k pozitivnímu chování ve společnosti a rozvíjet jejich schopnosti a moţnosti Klíčové kompetence Klíčové kompetence jsou souborem vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, které jsou důleţité pro rozvoj jedince ve společnosti. Hlavním cílem je vybavit ţáky těmito kompetencemi a tím je připravit pro vzdělávání na střední škole a ţivotu ve společnosti. Proces dosaţení klíčových kompetencí je velmi dlouhodobý. Začíná jiţ v předškolním vzdělávání a dotváří se v průběhu ţivota. Tyto kompetence se mezi sebou prolínají a jsou výsledkem celého procesu vzdělávání. Všechny aktivity a činnosti probíhající ve škole k nim musí směřovat. V základním vzdělávání to jsou: kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence občanské, kompetence pracovní (Jeřábek et al., 2007). Na konci základního vzdělání by měl mít ţák osvojeny určité vědomosti, dovednosti a hodnoty náleţící kaţdé z klíčových kompetencí Člověk a příroda Vzdělávací oblast Člověk a příroda se zabývá zkoumáním přírody. Ţáci mohou více porozumět přírodním jevům a procesům, novým technologiím. Poznávají přírodu jako propojený systém přírodní rovnováhy, bez které by neexistovaly ţivé soustavy. Podporuje ţákovo kritické, logické a otevřené myšlení. Tato oblast ţákům poskytuje i důleţité praktické zkušenosti. Cílové zaměření této oblasti je důleţité pro vytváření klíčových kompetencí. Ţák se učí pozorovat, pouţívat různé metody při zkoumání a racionálně uvaţovat. Klást si správné otázky a hledat na ně odpovědi. Umět posoudit zda je výsledek správný, případně ho vyvrátit. Anatomie rostlin je v uvedené vzdělávací oblasti řazena do oboru Přírodopis. Poţadavky na rostlinnou anatomii jsou uvedeny v kapitolách Obecná biologie a genetika a Biologie rostlin. Učivo zahrnuje základní strukturu ţivota a anatomii rostlin a to: buňku, pletiva, rostlinné orgány, stavbu a význam části těla rostlin. Od ţáka se očekává, ţe při svém výstupu dokáţe rozpoznat, objasnit a porovnat funkci základních rostlinných orgánů, odvodit 11

12 uspořádání rostlinného těla od buňky aţ po orgány a porovnat vnější a vnitřní stavbu a funkci jednotlivých rostlinných orgánů Rámcový učební plán Tento plán stanovuje minimální roční časovou dotaci výuky ve vzdělávacím oboru Přírodopis pro druhý stupeň základních škol (tab. 1). Tab. 1 Minimální roční časová dotace pro obor Přírodopis Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Minimální časová dotace pro 2. stupeň ( ročník) Člověk a příroda Přírodopis 21h / rok 12

13 3.2. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia Jako u Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy jsou i zde důleţité klíčové kompetence, které jsou provázané se vzdělávacím obsahem. Rozvíjejí klíčové kompetence základní školy. Tento Rámcový vzdělávací program je pro tvorbu školních vzdělávacích programů na čtyřletých gymnáziích a vyšším stupni víceletých gymnázií. Jde o vzdělávací úroveň, které musí dosáhnout všichni absolventi gymnázia. Vzdělávací obsah je opět tvořen očekávanými výstupy a učivem jako na základní škole. Umoţňuje pouţívat různé metody a postupy při výuce a individuální přístup k ţákům se speciálními vzdělávacími potřebami - podporuje méně nadané ţáky a větší rozvoj ţáků nadaných (Balada et al., 2007). Obr. 2 - Systém kurikulárních dokumentů Legenda: RVP PV Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání; RVP ZV Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání; RVP G Rámcový vzdělávací program pro gymnázia; RVP GSP Rámcová vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou; RVP SOV Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání. * Ostatní RVP rámcové vzdělávací programy, které kromě výše uvedených vymezuje školský zákon. (Balada et al., 2007) Charakteristika gymnaziálního vzdělávání Jedná se o čtyřletá gymnázia a vyšší stupeň víceletých gymnázií. Ukončení studia probíhá maturitní zkouškou a absolvent získává středoškolské vzdělání. Na gymnáziu je pro kaţdý obor vydán Rámcový vzdělávací program. Na niţším stupni gymnázia se vzdělávání řídí 13

14 podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy. Vzdělávání na gymnáziu se uskutečňuje v pěti formách: denní, večerní, dálkové, distanční a kombinované. Pro přijetí na gymnázium musí ţák splnit podmínky přijímacího řízení Pojetí a cíle gymnaziálního vzdělávání Toto vzdělávání má ţáky vybavit klíčovými kompetencemi, které odpovídají úrovni dosaţeného středoškolského vzdělání a připravit ţáky pro studium na vysoké škole a na jiném typu terciárního vzdělávání. Gymnázium představuje náročnější a motivační prostředí pro ţáky, kde je cílem dosáhnout rozsáhlejších vědomostí, dovedností a schopností neţ na základní škole nebo niţším stupni víceletého gymnázia. Předpokládá se, ţe ţák bude rozvíjet své vědění a obohacovat ho o nové poznatky. Proto se pouţívá při výuce různých metod a forem, které vedou ţáky k tvořivému myšlení a větší samostatnosti. Školy si na základě Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia vytváří své vlastní školní vzdělávací programy, čímţ dotváří profil ţáka své školy. Cílem vzdělávání na gymnáziu je vybavit ţáka klíčovými kompetencemi, širokým základem vědomostí odpovídajících Rámcovému vzdělávacímu programu a připravit je na další studium, povoláni a ţivot Klíčové kompetence Klíčové kompetence jsou velice důleţitou součástí vzdělávání na gymnáziu. Představují všechny dovednosti, vědomosti, návyky, postoje a schopnosti, které si ţák osvojil během studia na gymnáziu. Klíčové kompetence jsou v Rámcovém vzdělávacím programu popsány samostatně, ale vzájemně se prolínají. Jde o rozvíjení a obohacování klíčových kompetencí získaných na základní škole. Ve školních vzdělávacích programech by měli být navrţeny výchovně vzdělávací strategie, které umoţňují rozvoj klíčových kompetencí u ţáků a učitelé by jich měli vyuţívat při vyučování i v mimoškolních aktivitách. Na čtyřletých gymnáziích a na vyšším stupni víceletých gymnázií by si ţák měl osvojit kompetenci k učení, k řešení problémů, komunikativní kompetenci, sociální a personální, občanskou kompetenci a kompetenci k podnikavosti (Balada et al., 2007) Člověk a příroda Základem této vzdělávací oblasti je poskytnout ţákům metody, kterými objevují přírodu a její zákonitosti. Ţáci se učí hledat provázanost mezi jevy a zákonitostmi, nejde tedy jen o pouhý popis nebo zjištění jevu či zákonitosti. Ţáci se učí objevovat a poznávat nové. Zkoumání přírody vyţaduje komplexní přístup, tedy provázanost mezi jednotlivými 14

15 přírodovědnými předměty. Ţáci si osvojují teoretické i empirické metody zkoumání přírody. Jsou vedeni k objektivitě, pravdivosti, získávání dat a ověřování výsledků. Cílem je vést ţáka k hledání problému, jeho řešení nebo opravě. Provádět soustavná pozorování a měření, při kterých se učí pouţívat vhodných metod a nových technologií a předvídat průběh pozorovaného procesu. Rostlinná anatomie je zařazena do vzdělávacího oboru Biologie v rámci kapitol Biologie rostlin a Obecná biologie. Učivo zahrnuje samotnou anatomii rostlin, stavbu a funkci rostlinné buňky. Ţák by měl pří výstupu dokázat popsat stavbu těl rostlin, stavbu a funkci rostlinné buňky a rostlinných orgánů Rámcový učební plán Rámcový vzdělávací plán udává minimální roční časovou dotaci výuky oboru Biologie na Gymnáziích (tab. 2). Tab. 2 Minimální roční časová dotace pro obor Biologie Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Minimální časová dotace za rok Člověk a příroda Biologie 36 h / rok 15

16 4. Anatomie rostlin ve školních učebnicích Tato kapitola je věnována nejčastěji pouţívaným učebnicím na základních školách a na gymnáziích. Učebnice jsem hodnotila na základě poţadavků anatomie rostlin v rámcovém vzdělávacím programu pro základní školy a pro gymnázia. Pro orientaci jsem uvedla, o čem se z rostlinné anatomie autoři v učebnicích zmiňují, co je pozitivní a co nedostatkem. Podrobný popis učiva zaměřeného na anatomii rostlin v uvedených učebnicích je uveden v mé bakalářské práci (Válová, 2009) Základní škola 6. ročník V šestém ročníku základní školy se často pouţívají učebnice Kvasničková et al. (1997), Jurčák et al. (1997), Čabrádová et al. (2003) Kvasničková et al. (1997) Anatomie rostlin je zahrnutá v kapitole Rostliny a houby našich lesů. Je obsaţena pouze u jednotlivých skupin rostlin, nikdy však obecně jako je tomu na vyšším stupni základní školy nebo na gymnáziu, kde se probírají samostatně kapitoly: buňka, pletiva, kořen, stonek a list. Jde opravdu jen o základní poznatky z anatomie rostlin a pouţití jen několika důleţitých pojmů. Úplně zde chybí kapitola o buňce, její stavbě a funkci jednotlivých buněčných struktur, kapitola o pletivech a obecné poznatky o kořenu, stonku a listu. Také zde chybí obrázky s anatomickou stavbou jednotlivých rostlinných orgánů. Proto učebnice úplně neodpovídá poţadavkům v rámcovém vzdělávacím programu Jurčák et al. (1997) V této učebnici je anatomie rostlin probírána velmi okrajově a to v kapitolách Organismy jednobuněčné a organismy mnohobuněčné. Autoři se o rostlinné anatomii zmiňují jen u řas, kde je popsána a znázorněna její buňka. Pletiva a rostlinné orgány jsou vysvětleny jen jako samostatný pojem (jednou větou). Anatomie rostlin je probírána jen velmi zběţně Čabrádová et al. (2003) Anatomie rostlin je popsána v kapitolách Základní struktura ţivota a Přehled organismů. V první kapitole je probírána rostlinná buňka a její základní struktury, ale ne všechny, pouze buněčná stěna, plazmatická membrána, cytoplazma, jádro, mitochondrie, chloroplasty a 16

17 vakuola. Autoři srovnávají rostlinnou buňku s ţivočišnou a bakteriální buňkou. Pletiva jsou zde popsaná jen jako struktura vytvořená z buněk stejného tvaru a funkce. Orgán jako struktura vytvořená z několika druhů pletiv. V další kapitole je anatomie rostlin probíraná pouze u řas s popisem jejich buňky. Jsou zde velmi pěkné a přehledné obrázky rostlinné buňky a některých jejich struktur. A jako v jediné z uvedených tří učebnic pro šestý ročník základní školy, je zde popsána rostlinná buňka. Opět ale chybí popis pletiv a rostlinných orgánů jak je tomu poţadováno v rámcovém vzdělávacím programu Základní škola 7. ročník V sedmém ročníku základní školy jsou často pouţívanými učebnicemi Kvasničková et al. (1999), Jurčák et al. (1998), Černík et Martinec (1997) Kvasničková et al. (1999) Anatomie rostlin této knihy je popsaná v kapitolách Buňka a Mnohobuněčné organismy. V první kapitole o buňce je popsána její stavba a funkce některých struktur. Ale chybí zde aspoň zmínka o existenci endoplazmatického retikula a Golgiho aparátu. Popis buňky a jednotlivých buněčných struktur doprovázejí velmi pěkné barevné obrázky. Autoři srovnávají rostlinnou buňku s ţivočišnou a s bakteriální. Další kapitoly jsou věnovány třem částem popisujícím anatomii rostlin. Nejprve se zabývá niţšími rostlinami s vyobrazením buňky řasy. Druhá část je zaměřena na vyšší rostliny a třetí na rostlinné orgány (kořen, stonek a list). Oproti niţšímu ročníku je zde jiţ úplný popis jednotlivých rostlinných orgánů, jejich stavba, funkce a velmi přehledné barevné obrázky orgánů. Některé jsou dokonce i z elektronového mikroskopu. U popisu rostlinných orgánů někdy chybí důleţité pojmy. Úplně zde chybí samostatná kapitola o pletivech jen v kapitole o kapradinách je obrázek s řezem stonku a označením pletiv základních, vodivých a krycích. Ty jsou pak jen velmi zběţně vypsány u kořene, stonku a listu. Aţ na tento poslední nedostatek učebnice splňuje podmínky popsané v rámcovém vzdělávacím programu. 17

18 Jurčák et al. (1998) V této učebnici je anatomie rostlin popsaná ve třech kapitolách Vyšší rostliny I, II a III. Je pokračováním učebnice Přírodopis 6 od stejného autora, kde byla o anatomii jen malá zmínka u niţších rostlin. V první kapitole je přehledné schéma uspořádaní rostlinného těla, změny ve vnější stavbě rostlinného těla (rostliny přechází na souš). Autoři se zde zmiňují i o vzniku pletiv krycích, vodivých a základních v souvislosti s přechodem rostlin na souš. Dále jsou probírány jednotlivé skupiny rostlin od rhyniofyt přes mechorosty aţ po kapraďorosty s poměrně dosti podrobnou anatomickou stavbou. Zde jsou popsány druhy pletiv s velice dobrými obrázky hlavně z elektronového mikroskopu. To ţákům umoţní reálný pohled na probíranou problematiku. Nejlépe jsou v této části popsána pletiva kapraďorostů s opravdu výbornými obrázky příčných řezů. Druhá kapitola se zabývá nahosemennými rostlinami, kde není rostlinné anatomii věnována tak velká pozornost, protoţe je podrobněji popsána aţ v poslední kapitole. Tato kapitola je doplněna pouze dvěma anatomickými obrázky s popisem, a to příčným řezem jehlice borovice a rozmístěním pletiv u mladé rostlinky. Je škoda, ţe se zde autoři věnují mnohem více morfologii a rozmnoţování neţ rostlinné anatomii. Poslední část je věnována krytosemenným rostlinám, hlavně popisu rostlinných orgánů. Největší výhoda této učebnice je v hojném počtu obrázků k rostlinné anatomi z elektronového mikroskopu a schematických obrázků (příčné řezy kořenem, stonkem a listem). Učebnice velice dobře splňuje poţadavky rámcového vzdělávacího programu, ale není zde popsaná rostlinná buňka, která je v učebnici pro šestý ročník. Není to chyba, protoţe zde jde o přímou návaznost na Přírodopis Černík et Martinec (1997) Anatomii rostlin je v této učebnici věnována menší pozornost. Jedná se o kapitolu Říše rostliny a je rozdělena na část o niţších rostlinách a část o vyšších rostlinách. U niţších rostlin je zaměření na různé skupiny řas s popisem jejich buňky. Další kapitola zahrnuje vyšší rostliny od mechorostů aţ po krytosemenné rostliny. Kapitola o rostlinných pletivech je zde popsána mnohem podrobněji neţ kapitoly o rostlinných orgánech. Chybí zde zmínka o některých důleţitých pojmech, které jsou popsány v ostatních učebnicích pro 7. ročník. Navíc je text doplněn jen černobílými obrázky bez podrobnějších anatomických struktur rostlinných orgánů. V další kapitole je přehledné schéma rozdílu mezi jednoděloţnými a dvouděloţnými rostlinami. Rozdělení na jednoděloţné a dvouděloţné 18

19 rostliny. Je zde velice málo obrázků. A popis jednotlivých částí rostlinného těla není tak podrobně popsán jako v předchozích dvou učebnicích. Tato učebnice v některých ohledech nesplňuje poţadavky rámcového vzdělávacího programu Gymnázium Na gymnáziích (středních školách) jsou často pouţívany učebnice Kincl et al. (1999), Hančová et Vlková (2004), Jelínek et Zicháček (2002) Kincl et al. (1999) Úroveň anatomie rostlin v učebnicích pro gymnázia je jiţ vysoká v porovnání s učebnicemi pro základní školy. V této učebnici je anatomie rostlin přehledně rozdělená do tří kapitol Stavba rostlinné buňky, Rostlinná pletiva a Rostlinné orgány. Vše je doprovázeno kreslenými černobílými obrázky. V první kapitole je popsaná stavba rostlinné buňky. Jde zde o podrobný popis buněčných struktur a jejich vnitřní stavby. Pletiva jsou popsány velmi podrobně s rozdělením do několika skupin. Nejvíce se autoři zaměřili na pletiva vodivá a krycí. V poslední kapitole je podrobný popis rostlinných orgánů s velmi dobrými obrázky. U popisu listu je anatomii věnována menší pozornost neţ u kořenu a stonku. Jde hlavně o rostlinnou morfologii. Učebnice odpovídá rámcovému vzdělávacímu programu pro gymnázia Hančová et Vlková (2004) Tato učebnice je pouţívána pro rozšíření základního gymnaziálního učiva v seminářích z biologie. Anatomie rostlin je v kapitole Obecná charakteristika organismů a Botanika. Obě kapitoly jsou navíc doplněny o nové pojmy a podrobnější popis rostlinné buňky, pletiv a rostlinných orgánů. Nevýhoda této učebnice je v malém počtu obrázků, které jsou malé a černobílé a absenci rejstříku pro snadnější vyhledávání odborných slov. Některé pojmy jsou vysvětleny hodně odborně a pouţívá se mnoho latinských výrazů, které by mohly být srovnatelné s poţadavky na vysokých školách. Tato učebnice moţná aţ překračuje meze v poţadavcích rámcového vzdělávacího programu, ale jen proto, ţe je to doplněk učiva pro ţáky se zájmem studovat biologii i na vysoké škole. 19

20 Jelínek et Zicháček (2002) Tato učebnice je ve školách pouţívaná po celou dobu čtyřletého gymnaziálního studia. Rostlinná anatomie je popsaná v kapitolách Biologie prokaryot, rostlin a hub a Praktická část. Anatomie rostlin je zde velmi obsáhle zpracovaná. Zvlášť je popis věnován jednotlivým rostlinným orgánům, buňce a pletivům. Hned první velkou nevýhodou je malý rozměr učebnice, kterým jsou postiţeny i obrázky. Ty jsou velmi malé a nepřehledné. Velkou výhodou této učebnice je praktická část, která se věnuje testovacím otázkám tykající se anatomie rostlin a dále návrhům na laboratorní cvičení z rostlinné anatomie. Učebnice je vzhledem k obsahové stránce vyhovující pro poţadavky v rámcovém vzdělávacím programu. 20

21 5. Cíle práce Tvorba nových výukových materiálů formou pracovních listů a obohacení výuky anatomie rostlin na základních školách a gymnáziích. Vytvoření doprovodných prezentací pro výuku anatomie rostlin v předmětech Přírodopisu a Biologie na základních školách a gymnáziích. Testování některých testových poloţek z pracovních listů na gymnáziu. 21

22 6. Materiál a metody 6.1. Materiál Informace pro tvorbu pracovních listů a doprovodných prezentací pro výuku anatomie rostlin na základních školách a gymnáziích jsem čerpala z učebnic uvedených v kapitole 4. Obrázky a schémata jsem pouţila z učebnice (Kincl et al., 1999) a z internetových zdrojů uvedených v kapitole Metody Pracovní listy jsou formou nestandardizovaných testů, které si učitel sám vytváří. Slouţí k opakování učiva, zjišťování vědomostí u ţáků, a k jejich hodnocení. Pomocí nich můţeme také vysledovat obtíţe při učení ţáka. Mají zpětnovazebnou funkci pro učitele i pro ţáka. Při vytváření pracovních listů pro základní školy a gymnázia jsem se snaţila pouţívat všechny typy testových poloţek (viz kapitola 2.). Doprovodné prezentace k výuce anatomie rostlin na základních školách a gymnáziích jsem vytvořila v programu Powerpoint (Microsoft Office 2007). Během své pedagogické praxe jsem se snaţila otestovat některé úkoly z pracovních listů. Vzhledem k nedostatku času jsem provedla testování jen se 6. a 7. ročníkem osmiletého gymnázia. Testovány byly některé úlohy z pracovních listů kořenu a stonku a tajenky z pracovních listů rostlinné buňky a listu. 22

23 7. Výsledky 7.1. Pracovní listy Pracovní listy jsou rozděleny na tři části podle stupně školy a s tím souvisí jejich obtíţnost, která se zvyšuje od základní školy aţ na gymnázium. V první části jsou pracovní listy pro 6. ročník základní školy. Zde se jedná pouze o anatomii rostlinné buňky a buňky řas s uvedením pouze základních buněčných struktur a pojmů. Druhá část pracovních listů se věnuje rostlinné anatomií pro 7. ročník základní školy. Jde o podrobnější popis rostlinné buňky a přibyla i anatomie rostlinných orgánů. Třetí část se věnuje rostlinné anatomii na gymnaziální úrovni. 23

24 Pracovní listy pro 6. ročník základní školy 1. Do tabulky napiš rozdíly mezi jednoděloţnými a dvouděloţnými rostlinami ve stavbě kořene, ţilnatiny a počtu děloh u zárodku Jednoděloţné Dvouděloţné kořen ţilnatina počet děloh 2. Popiš stavbu buňky řasy zrněnky (upraveno) 3. Na obrázku je znázorněna řasa šroubatka, co jsou zelené spirálky v jejím těle? C5%98asy+Zelen%C3%A9+Spirogyra+%C5%A1roubatka.jpg 24

25 4. Pod obrázky rostlin uveď název rostliny, a zda se jedná o rostlinu jednoděloţnou nebo dvouděloţnou Popiš rostlinnou buňku

26 6. Vytvoř správné pořadí od jednoduchého ke sloţitému ORGÁN ROSTLINA PLETIVO BUŇKA 7. Spoj šipkami správné dvojice CHLOROPLAST BUNĚČNÉ DÝCHÁNÍ CYTOPLAZMA POLOTEKUTÁ VÝPLŇ BUŇKY VAKUOLA CHLOROFYL MITOCHONDRIE ŘÍDÍCÍ FUNKCE JÁDRO BUNĚČNÁ ŠŤÁVA 8. K rostlinným orgánům přiřaď jejich funkci (ke kaţdému jednu) Kořen Stonek List MECHANICKÁ FOTOSYNTETICKÁ NASÁVACÍ 26

27 9. Zakrouţkuj správné odpovědi 1. Buněčná stěna je: 2. Součásti rostlinné buňky není: a) pod cytoplazmatickou membránou a) jádro b) dobře propustná pro vodu b) slinivka c) chrání buňku c) vakuola d) vymezuje tvar buňky d) pokoţka 3. Pletivo je: 4. Dvouděloţné rostliny mají: a) soubor buněk a) souběţnou ţilnatinu b) tvořeno buňkami stejné funkce b) svazčité kořeny c) tvořeno buňkami stejného tvaru c) jednu dělohu d) základ pro rostlinné orgány d) zpeřenou ţilnatinu 5. Rostlinným orgánem není: 6. Chloroplasty má: a) brzlík a) rostlinná buňka b) chloroplast b) řasa zrněnka c) kořen c) řasa šroubatka d) stonek d) ţivočišná buňka 7. Chlorofyl je barvivo: 8. Chloroplasty jsou místem: a) modré a) fotosyntézy b) ţluté b) buněčného dýchání c) zelené c) odpadních látek buňky d) červené d) chlorofylu 10. K jednotlivým charakteristikám přiřaď následující pojmy MITOCHONDRIE, BUNĚČNÁ STĚNA, BUŇKA, JÁDRO, CYTOPLAZMA, CHLOROPLAST, VAKUOLA, PLETIVO a) Obsahuje buněčnou šťávu, zásobní i odpadní látky... b) Základní stavební jednotka rostlin... c) Je místem buněčného dýchání... d) Vyplňuje prostor v buňce, polotekutý vodný roztok... e) Je na povrchu buňky, vymezuje její tvar... f) Soubor buněk stejného tvaru a funkce... g) Obsahuje chlorofyl a probíhá zde fotosyntéza... h) Řídí ţivotní děje v buňce a podílí se na jejím rozmnoţování... 27

28 11. Napiš 3 zástupce jednoděloţných a dvouděloţných rostlin Jednoděloţné: Dvouděloţné: Tajenka Je místem buněčného dýchání 2. Hlavní orgán rostliny, kde probíhá fotosyntéza 3. Organela, která řídí ţivotní funkce a podílí se na rozmnoţování buňky 4. Řasa s šroubovitými chloroplasty 5. Základní hmota uvnitř buňky plavou v ní organely 6. Je tvořeno buňkami stejného tvaru a funkce 7. Jednoděloţné rostliny ji mají pouze jednu v zárodku 8. Kořeny jednoděloţných rostlin 9. Probíhá v chloroplastech 10. Síťovitá struktura pozorovatelná na listu 28

29 Řešení k pracovním listům pro 6. ročník základní školy 1. Jednoděloţné Dvouděloţné kořen svazčité hlavní kořen s postranními ţilnatina Souběţná, obloukovitá zpeřená, dlanitá počet děloh jádro, 2. chloroplast, 3. buněčná stěna, 4. cytoplazmatická membrána, 5. cytoplazma 3. chloroplasty 4. Mrkev - 2 (lilek) Brambor - 2 Kukuřice vakuola, 2. cytoplazma, 3. chloroplast, 4. cytoplazmatická membrána, 5. buněčná stěna, 6. mitochondrie, 7. jádro 6. buňka pletivo orgán - rostlina 7. chloroplast chlorofyl mitochondrie buněčné dýchání cytoplazma polotekutá výplň buňky jádro řídící funkce vakuola buněčná šťáva 8. Kořen nasávací, Stonek mechanická, List - fotosyntetická 9. 1.b,c,d 2.b,d 3.a,b,c,d 4.d 5.a,b 6.a,b,c 7.c 8.a,d 10. a) vakuola c) mitochondrie e) buněčná stěna g) chloroplast b) buňka d) cytoplazma f) pletivo h) jádro 12. M I T O CH O N D R I E L I S T J Á D R O Š R O U B A T K A C Y T O P L A Z M A P L E T I V O D Ě L O H A S V A Z Č I T É F O T O S Y N T É Z A Ţ I L N A T I N A 29

30 Pracovní listy pro 7. ročník základní školy Rostlinná buňka 1. K obrázku přiřaď názvy buněčných struktur (z nabídky pod obrázkem) GOLGIHO APARÁT JÁDRO - BUNĚČNÁ STĚNA MITOCHONDRIE VAKUOLA - ENDOPLAZMATICKÉ RETIKULUM - CHLOROPLAST CYTOPLAZMA - CYTOPLAZMATICKÁ MEMBRÁNA 2. Napiš, jak se jmenuje tento organismus, do které velké skupiny ho řadíme (oddělení) a zakrouţkuj, zda jde o samostatnou buňku nebo kolonii Název organismu... Skupina (oddělení)... BUŇKA x KOLONIE 30

31 3. Podle popisu napiš název buněčných struktur a) Jsou pouze v rostlinné buňce, obsahují zelené barvivo (chlorofyl)... b) Probíhá v nich uvolňování energie z org. látek, buněčné dýchání... c) V rostlinné buňce shromaţďuje zásobní a odpadní látky... d) Je na povrchu rostlinné buňky, dobře propustná pro vodu Stručně vysvětli pojmy: RIBOZOMY CHLOROPLASTY 5. Tajenka Je místem buněčného dýchání 2. Vyplňuje prostor buňky, polotekutá hmota 3. Zajišťuje dělení buňky a přenášení dědičných vlastností 4. Co je: endoplazmatické (dokonči) 5. V buňce můţeme najít tzv. aparát, který má název? 6. V zelených rostlinách probíhá díky chloroplastům a chlorofylu? 7. Probíhá v nich vytváření specifických bílkovin 8. Shromaţďuje zásobní a odpadní látky v buňce 31

32 Rostlinná pletiva 1. Vysvětli pojem pletivo a spoj čarou typ pletiva a jeho definici PLETIVO krycí pletiva umoţňují rozvádění vody a látek uvnitř rostlinného těla vodivá pletiva základní pletiva vyplňují prostory mezi některými z uvedených pletiv, zabezpečují fotosyntézu, ukládání zásobních látek... chrání rostlinné tělo před vnějšími vlivy, jsou na povrchu rostlinných orgánů 2. Zakrouţkuj správnou odpověď 1. Cévní svazky jsou tvořeny 2. Průduchy nejsou tvořeny a) dělivou a zásobní části a) svěrací buňka b) dřevní a lýkovou části b) průduchová štěrbina c) vodivou a vodní části c) sítkovice 3. V místě růstu se nacházejí 4. Které pletivo neexistuje a) dělivá pletiva a) dělivé b) vodivá pletiva b) dřevnaté c) dřevní pletiva c) krycí 3. Čáry ukazují na oblasti s výskytem určitého typu pletiva (3 základní typy) napiš které (upraveno) 32

33 4. Doplň větu K přizpůsobení rostlin ţivotu na souši vedlo k rozlišení pletiv na krycí, základní a... Nejjednodušším krycím pletivem je..., která u nadzemních částí rostlin obsahuje průduchy. Průduchy tvoří dvě... buňky a průduchová štěrbina. Vodivá pletiva označujeme jako svazky... a tyto svazky rozlišujeme na část dřevní a pletiva vyplňují prostor mezi krycími a vodivými pletivy. V některých probíhá..., v jiných se ukládají zásobní látky. Zvláštními a významnými jsou pletiva dělivá. Vyskytují se v místech rostlinných orgánů, kde rostlina Označ pravdivé výroky o těchto skupinách rostlin Niţší rostliny tělo nerozlišeno x rozlišeno (kořen,stonek,list) stélka x kormus Vyšší rostliny tělo nerozlišeno x rozlišeno (kořen,stonek,list) stélka x kormus 33

34 1. Vyškrtni vše, co není součástí kořene Kořen pupen úţlabí střední válec prvotní kůra kořenový vlásek trichom palisádový parenchym čepička pokoţka 2. Popiš obrázek příčný řez kořenem (upraveno) 3. Zakrouţkuj správnou odpověď 1. U jednoděloţných rostlin je/jsou 2. Všechny kořeny rostliny vytvářejí a) hlavní kořen a) kořenovou soustavu b) jen kořenové vlásky b) kořenové vlášení c) adventní (svazčité, náhradní) kořeny c) kořenový shluk 3. Pletivo umoţňující růst kořene do délky 4. Na povrchu kořene je a) vodivé a) kůra b) růstové b) pokoţka c) dělivé c) borka 34

35 4. Rozhodni, zda jde o výrok pravdivý nebo nepravdivý, v případě nepravdivého výroku, označ nesprávný výraz a oprav ho A) U některých rostlin je růst hlavního kořene potlačen a jeho funkci ANO / NE přebírají kořeny vláskové. B) Na povrchu kořene je kořenová čepička, která chrání kořen při prorůstání ANO / NE půdou. C) Kořenové vlásky jsou vychlípeniny buněk kořenové čepičky. ANO / NE D) Kořenovou špičku tvoří systém dělivých pletiv, díky kterým roste ANO / NE kořen do délky. 5. Popiš obrázek podélný řez kořenem (upraveno) 35

36 Stonek 1. Na obrázcích jsou dva příčné řezy stonku. I. Popiš první obrázek II. O jaké typy rostlin jde (upraveno) Typ rostliny Typ rostliny Vytvoř správné dvojice (1A, 2B...) 1 dřevo A odděluje cévní svazky 2 lýko B směrem ven 3 kambium C uprostřed 4 dřeň D směrem dovnitř 36

37 3. Doplň text pomocí slov z nabídky lýkovou, kambia, pokoţka, dřevní, dřevní, oddenek, lýkovou, dření, nadzemní Stonek je většinou... částí rostliny. Někdy zůstává stonek nebo jeho část pod zemí a říká se mu... Na povrchu stonku bylin je... a pod ní je kůra. Střed stonku bývá vyplněn... nebo je dutý (např. trávy). Cévní svazky mají část... a část... Část... je z dlouhých buněk se ztloustlými stěnami a obvykle blíţe ke středu stonku. Část... tvoří protáhlé tenkostěnné buňky blíţe k obvodu stonku. Kmen i větve dřevin kaţdým rokem tloustnou pomocí dělivého pletiva Popiš obrázek 1. Co můţeme zjistit pomocí počtu letokruhů? (upraveno) 37

38 5. Zakrouţkuj správnou odpověď 1. Z čeho se neskládá stonek 2. Pokoţka bývá pokrytá a) uzliny a) chlupy b) články b) letokruhy c) klouby c) kambiem 3. Dřevo a lýko označujeme jako 4. Lýková část obsahuje a) cévní svazky a) cévy b) prvotní kůru b) sítkovice c) sítkovice c) pupeny 5. Dřevní část obsahuje 6. Borka je produkována a) sítkovice a) kůrou b) články b) druhotným dělivým pletivem c) cévy c) dření 38

39 List 1. Popiš vnější stavbu listu (upraveno) 2. Popiš vnitřní stavbu listu Vyškrtni pojmy, které nejsou součástí listu řapík průduch kambium cévní svazek borka palisádové buňky čepel 39

40 4. Napiš co je na obrázku a popiš ho (upraveno)...(co je na obrázku) 5. Tajenka Útvar na spodní straně listů pro výměnu plynů 2. Název protaţených buněk pod svrchní pokoţkou listu 3. Okraj listu 4. Je mezi svěracími buňkami průduchu 5. Vodivý útvar pozorovatelný na povrchu listu 6. Provětrávací buňky pod spodní pokoţkou blíţe k průduchům 7. Hlavní proces probíhající v listech 40

41 Řešení k pracovním listům pro 7. ročník základní školy Rostlinná buňka endoplazmatické retikulum, 2. vakuola, 3. Golgiho aparát, 4. cytoplazma, 5. jádro, 6. mitochondrie, 7. chloroplast, 8. cytoplazmatická membrána, 9. buněčná stěna 2. Váleč koulivý -Zelené řasy - kolonie 3. a) chloroplasty, b) mitochondrie, c) vakuola, d) buněčná stěna, 4. Ribozomy organely v buňce, tvorba specifických bílkovin Chloroplasty pouze v rostlinných buňkách, zelené barvivo chlorofyl, fotosyntéza, vznik organických látek 5. M I T O CH O N D R I E C Y T O P L A Z M A J Á D R O R E T I K U L U M G O L G I H O F O T O S Y N T É Z A R I B O Z O M Y V A K U O L A Rostlinná pletiva 1. Pletivo soubor buněk, přibliţně stejného tvaru a stejné funkce krycí pletiva - chrání rostlinné tělo před vnějšími vlivy, jsou na povrchu rostlinných orgánů vodivá pletiva - umoţňují rozvádění vody a látek uvnitř rostlinného těla základní pletiva - vyplňují prostory mezi některými z uvedených pletiv, zabezpečují fotosyntézu, ukládání zásobních látek b, 2.c, 3.a, 4.b krycí, 2. vodivé, 3. základní 4. vodivá, pokoţka, svěrací, cévní, lýkovou, základní, fotosyntéza, roste 5. Niţší rostliny- nerozlišeno, stélka Vyšší rostliny- rozlišeno (kořen, stonek, list), kormus 41

42 Kořen 1. Nepatří: pupen, úţlabí, palisádový parenchym, trichom pokoţka, 2. kůra, 3. cévní svazek, 4. kambium 3. 1.c, 2.a, 3.c, 4.b 4. A) NE - vláskové. svazčité (adventní) B) ANO C) NE- kořenové čepičky - pokoţky D) ANO kořenový vlásek, 2. pokoţka, 3. dělivé pletivo, 4. čepička Stonek 1. Typ rostliny: dvouděloţná x jednoděloţná 1. Pokoţka, 2. Kůra, 3. Dřeň, 4. Kambium, 5. Dřevo, 6. Lýko, 7. Cévní svazek 2. 1D, 2B, 3A, 4C 3. nadzemní, oddenek, pokoţka, dření, dřevní, lýkovou, dřevní, lýkovou, kambia 4. stáří stromů, 1. letní dřevo, 2. jarní dřevo, 3. letokruhy 5. 1c, 2a, 3a, 4b, 5c, 6b List čepel, 2. ţilnatina, 3. řapík pokoţka, 2. palisádová buňka, 3. houbová buňka, 4. cévní svazek, 5. průduch 3. Nepatří: kambium, borka 4. Průduch, 1. svěrací buňka, 2. průduchová štěrbina P R Ů D U CH 2. P A L I S A D O V É Č E P E L Š T Ě R B I N A Ţ I L N A T I N A 6. H O U B O V É 7. F O T O S Y N T É Z A 42

43 Pracovní listy pro gymnázium Rostlinná buňka 1. Vysvětli pojmy: Anatomie rostlin Cytologie Histologie Popiš obrázek Submikroskopická stavba rostlinné buňky (schéma; Bumerl a kol. 1983, upraveno)

44 3. Doplň větu... ohraničuje rostlinnou buňku. Její základní sloţkou je... (polysacharid). U stromů je vyztuţena... Najdeme zde i látky tukovité povahy jako jsou: kutin, suberin a..., které zamezují hlavně ztrátám vody. Dále obsahuje ztenčeniny tzv...., kterými procházejí cytoplazmatická vlákna zvaná Doplň do tabulky buněčnou strukturu, ve které se nacházejí tyto části: střední lamela tonoplast thylakoidy jadérko matrix grana kristy 5. Napiš co je na obrázku golgiho_aparat.gif, (upraveno) 44

45 6. Vysvětli pojmy: Apoplast Střední lamela Permeabilní Popiš stavbu a funkci chloroplastů Stavba Funkce 8. Popiš obrázek mitochondrie

46 9. Zakrouţkuj správné odpovědi 1. Tonoplast je membrána u: 2. Dvě membrány na svém povrchu má: a) Jádra a) Mitochondrie b) Vakuoly b) Ribozóm c) Chloroplastů c) Chloroplast d) Mitochondrií d) Jádro 3. Plazmatická membrána je: 4. Jadérko produkuje: a) Propustná a) t-rna b) Semipermeabilní b) Ribozomy c) Permeabilní c) Chlorofyl d) Polopropustná d) r-rna 5. Které dvojice jsou správné: 6. V rostlinné buňce se nevyskytují: a) amyloplasty ribozomy a) Lyzozómy b) chlorofyl jádro b) Cytoskelet c) matrix vakuola c) Peroxyzómy d) hyaloplazma cytoplazma d) Plastidy 7. Golgiho aparát: a) Skládá se z diktyozomů b) Podílí se na vzniku buněčné stěny c) Upravuje produkty endoplazmatického retikula d) Probíhá v něm exocytóza 10. Tajenka: Buněčná stěna je propustná neboli? 2. Má v buňce osmoregulační funkci 3. Základní stavební jednotka rostlin 4. Červené aţ oranţové barvivo 5. Mitochondriální hmota? 46

47 Rostlinná pletiva 1. Jak se nazývá věda, která zkoumá pletiva: Jak dělíme pletiva podle tvaru buněk a tloustnutí buněčných stěn (3 typy): 3. K definici napiš, o které pletivo se jedná: a) Buněčné stěny jsou ztloustlé nerovnoměrné v rozích nebo hranách.... b) Tenkostěnné buňky oválného tvaru, často s intercelulárami.... c) Dokonale vyvinutá aţ od kapraďorostů, obsahují cévní svazky Pod obrázek uveď typ pletiva Základní typy rostlinných pletiv (A, B Kincl 1981, C,D Kul tjasov 1953), 47

48 5. Spoj správné dvojice (1 1) 1 KAMBIUM... ODUMŘELÉ BUŇKY 2 FLOÉM... ZELENÁ KŮRA 3 PRŮDUCHY... OSTNY 4 FELOGÉN... DRUHOTNÉ LÝKO 5 PROTOMERISTÉM... CÉVY 6 EMERGENCE... SVĚRACÍ BUŇKY 7 SKLERENCHYM... PŮVODNÍ MERISTÉM 8 XYLÉM... ASIMILAČNÍ PROUD 6. Nakresli základní typy cévních svazků, tak aby bylo jasné, která část je lýková a dřevní (označ je) Lýkostředný Dvojbočný Paprsčitý Bočný 7. Doplň chybějící slova z nabídky pod textem: Sekundární... vzniká obnovením dělivé funkce trvalého... Odděluje buňky... Je to..., jehoţ činností vzniká druhotné... a... a dále... - korkotvorné pletivo, jehoţ činností vzniká druhotná... LÝKO - DVOUSTRANNĚ - KŮRA - MERISTÉM - DŘEVO - FELOGÉN KAMBIUM - PLETIVA 48

49 8. Rozhodni opravdivosti výroku a) Pletiva podle schopností dělení jsou: dělivá, trvalá a krycí...ano / NE b) Ke krycím pletivům řadíme pokoţku, která se označuje podle místa výskytu jako epidermis a rhizodermis...ano / NE c) Průduchy se nacházejí hlavně na adaxiální straně listu...ano / NE d) Mléčnice produkují latex...ano / NE e) U sekundární stavby stonku se xylém zakládá směrem ven a floém dovnitř...ano / NE f) Xylém umoţňuje transpirační proud, který vede látky z listů do rostliny...ano / NE g) Trichomy jsou tvořeny jen pokoţkovými buňkami...ano / NE h) Zpevňovací pletiva jsou tvořena kolenchymem a sklerenchymem...ano / NE 9. Doplň: Název rostliny Trichom Název rostliny Pletivo pecky 10. Napiš co je na obrázku a popiš ho: obrázek:

50 Kořen 1. Napiš 4 funkce kořene 2. Vysvětli pojmy a ke kaţdému uveď příklad rostliny Allorhizie Svazčité kořeny 3. Popiš obrázek (upraveno) 50

51 4. Zakrouţkuj správné odpovědi 1. Homorhizie 2. Radikula je: a) svazčité kořeny a) kořínek b) hlavní kořen s postranními b) kořen c) kořenové vlásky c) kořenový vlásek d) adventní kořeny d) hlavní kořen 3. Kořenová hlíza 4. Kořenová pokoţka a) jabloň a) epidermis b) zásobní funkce b) kalyptra c) orsej c) kolumela d) absorpční funkce d) rhizodermis 5. Která zóna není na kořeni 6. Co je součástí kořene a) absorpční a) pericykl b) dělivá b) střední válec c) slizová c) primární kůra d) prodluţovací d) radiální cévní svazky 7. Při tloustnutí kořene se cs. mění: 8. Pozitivní geotropismus a) radiální kolaterální a) vhodná půda b) koncentrické radiální b) kladně nabité ionty v půdě c) kolaterální bikolaterální c) kořeny směřují do země d) bikolaterální radiální d) vytváření apexu 9. Felogén 10. V primární stavbě kořene není a) jeho činností vzniká korek a) pokoţka b) primární meristém b) prvotní kůra c) sekundární meristém c) kambium v kruhu d) cévní svazek d) druhotné dřevo 11. Správné pořadí od povrchu do středu a) endodermis - exodermis - mezodermis - stř.válec b) exodermis - stř.válec - mezodermis - endodermis c) endodermis - mezodermis - stř.válec - exodermis d) exodermis - mezodermis - endodermis - stř.válec 12. Pravdivá věta a) Na vrcholu je kořen kryt kořenovou čepičkou b) Kořen není zaloţen v zárodku semene c) Na povrchu kořenů vzniká mezodermis d) U primární stavby kořene je kambium v kruhu 51

52 5. Popiš obrázek id=80:koren&catid=40:rastlinneorgany&itemid=69 (upraveno) 6. Na obrázku jsou vyznačeny dvě cesty pro transport látek do rostliny, napiš jaké to jsou cesty, a kudy vedou Modrá:... vede... Červená... vede... 52

53 7. Pojmenuj rostliny na obrázcích a napiš typ kořene Rostlina:... Kořen: Rostlina:... Kořen: Spoj související pojmy KOŘENOVÉ VLÁSKY HAUSTORIA KOŘÍNEK NÁHRADNÍ KOŘENY KOŘENOVÁ POKOŢKA ADVENTNÍ ABSORPCE RADIKULA PARAZITICKÉ KOŘENY RHIZODERMIS 53

54 9. Vyškrtni pojmy, které nesouvisí s kořenem STÉBLO KAMBIUM NODY ENDODERMIS PUPEN INTERNODIA PERICYKL ČEPIČKA HOUBOVÝ PARENCHYM 10. Rozhodni o pravdivosti výroku, pokud pravdivý není, podtrhni chybné tvrzení a oprav ho a) Prostor mezi pokoţkou a středním válcem vyplňuje primární kůra. ANO / NE... b) Buňky vnitřní vrstvy primární kůry vytvářejí exodermis. ANO / NE... c) Pod endodermis leţí vrstva buněk označovaná jako mezodermis. ANO / NE... d) Činností kambia kořen druhotně tloustne. ANO / NE... 54

55 Stonek 1. Napiš 4 funkce stonku 2. Stručně vysvětli pojmy Uzliny Články Listová růţice Škrobová pochva Doplň větu Vnější vrstva středního válce je... Cévní svazky bývají většinou... Tyto svazky se při přechodu z kořene do stonku mění z... na... K druhotnému tloustnutí dochází díky... To produkuje směrem ven sekundární... a směrem dovnitř sekundární... Tím můţeme na průřezu kmenem pozorovat... Souběţně s tloustnutím středního válce vzniká činností... borka. 55

56 4. Vytvoř správné dvojice (pojmy ze zeleného čtverce přiřaď k těm ve ţlutém) Nody Xylém Střední válec Dřevo Kolaterální Stélé Škrobová pochva Uzliny Pericykl Internodia Perikambium Floém Endodermis Lýko Cévní svazky Články A B C D E F G H 5. Rozhodni, zda jde o výrok pravdivý či nikoliv a) Internodia neboli články mají minimální prodluţovací růst...ano / NE b) Vnitřní vrstva kůry se nazývá endodermis...ano / NE c) Cévní s. se při přechodu z kořene na stonek mění z radiálních na kolaterální...ano / NE d) Kambium produkuje směrem ven sek. dřevo a dovnitř sek. lýko...ano / NE e) Všechny jednoděloţné druhotně tloustnou...ano / NE f) Brachyblast je zkrácená větévka nesoucí listy nebo květy...ano / NE 6. Popiš obrázek (části stonku)

57 7. Popiš obrázek a rozhodni, zda se jedná o primární nebo sekundární stavbu stonku stavba vyrez.jpg (upraveno) Na obrázku je příčný řez stonkem. Rozhodni, které rostlině z nabídky patří. Smetánka lékařská Přeslička rolní Bez černý Mrkev obecná Rostlina:... (upraveno) 57

58 9. Doplň do obrázku vhodné pojmy BORKA - LETNÍ DŘEVO - JÁDRO - LÝKO A KAMBIUM - BĚL - JARNÍ DŘEVO - DŘEŇOVÝ PAPRSEK (upraveno) 10. Tajenka Nody 2. Je na povrchu stonku 3. Vnitřní vrstva prvotní kůry 4. Je součástí středního válce a je jednovrstevný 5. Podděloţní článek 6. Produkuje sekundární dřevo a lýko 58

59 List 1. Stručně vysvětli pojmy Botka Jazýček Abaxiální strana Monofaciální list Popiš vnější stavbu listu A... B... C... A D... B C D (upraveno) 59

60 3. Vytvoř správné trojice (1 A a) 1 smrk 2 palisádový parenchym 3 cévní svazky 4 javor 5 houbový parenchym A kolaterální B protáhlé buňky C ţilnatina D větší mezib. prostory E jehlice a dlanitá b málo chloroplastů c pryskyřičný kanálek d více chloroplastů e xylém k povrchu listu 4. Popiš vnitřní stavbu listu liststavba&catid=40:rastlinneorgany&itemid =69 (upraveno) 5. Zakrouţkuj správnou odpověď 1. Jaké cévní svazky jsou v listech 2. V listech najdeme: a) radiální a) houbový parenchym b) kolaterální b) hřibový parenchym 3. Prostor mezi svrchní a spodní 4. Hypodermis je pod: pokoţkou vyplňuje: a) endodermis a) mezenchym b) pod pokoţkou b) mezofyl 60

61 6. Doplň chybějící slova z nabídky do textu List je hlavním místem... zelených rostlin. Pupeny před vysycháním a poškozením chrání... U bifaciálního listu můţeme rozlišit svrchní stranu s kutikulou =... strana a spodní stranu s průduchy =... strana. Opadávání listu se jiným slovem nazývá jako... Ve vnitřní stavbě listu prostor mezi svrchní a spodní pokoţkou vyplňuje..., ten je rozlišen na... parenchym s velkým počtem... a... parenchym s malým počtem chloroplastů a velkými mezibuněčnými prostory. PALISÁDOVÝ ŠUPINY BOTKA OUŠKA ADAXIÁLNÍ CHORIZE FOTOSYNTÉZA KANÁLEK MEZOFYL SKLERENCHYM CHLOROPLASTY - HOUBOVÝ CHLORENCHYM ABAXIÁLNÍ - KOLATERÁLNÍ 7. Popiš řez jehlicí

62 8. Napiš co je na obrázcích, jaké části rostliny (jedná se o řezy listem) A B C 9. K tvrzení přiřaď správný pojem A. Skládají se zpravidla z listové čepele a řapíku.... B. U některých druhů bývají vyvinuty u báze listů.... C. Redukované listové útvary.... D. Nachází se pod svrchní pokoţkou a obsahuje více chloroplast.... E. U pupenů tvoří ochrannou funkci.... F. Jsou to zárodečné listy obsaţené jiţ v zárodku semene.... dělohy - šupiny - palisádový parenchym - listeny - palisty - asimilační listy 62

63 10. Tajenka Asimilační orgán 2. Chrání pupen 3. Zelený nebo jinak zbarvený listový útvar, hlavně v oblasti květu pro ochranu 4. Cévní svazky listu 5. Latinsky průduch 6. Nesmáčívá látka na povrchu listu 7. Modřín je na zimu Objímavá část listu u trav 9. Nervatura listu 10. Zvláštní kanálky v listech u jehličnanů 11. Vyplňuje prostor mezi svrchní a spodní pokoţkou 12. Houbový parenchym má málo chloroplastů a hodně Otvor na spodní straně listu 14. Mohou být u báze řapíku 15. Hlavní funkce listu 63

64 Řešení k pracovním listům pro gymnázium Rostlinná buňka 1. Anatomie rostlin věda o vnitřní stavbě rostlinného těla Cytologie věda o buněčných strukturách rostlin Histologie věda o rostlinných pletivech Cytoplazmatická membrána, 2. Cytoplazma, 3. Jádro, 4. Jadérko, 5. Mezibuněčné prostory, 6. Mitochondrie, 7. Endoplazmatické retikulum, 8. Chloroplast, 9. Golgiho aparát, 10. Buněčná stěna, 11. Plazmodezmy, 12. Vakuola 3. buněčná stěna, celulóza, ligninem, vosky, tečky, plazmodezmy 4. střední lamela buněčná stěna matrix - mitochondrie tonoplast vakuola grana - chloroplast thylakoidy chloroplast kristy - mitochondrie jadérko - jádro 5. Mitochondrie, Chloroplast, Golgiho aparát 6. Apoplast buněčné stěny a mezibuněčné prostory Střední lamela v B.S. spojuje stěny sousedních buněk Permeabilní Propustná B.S. 7. Stavba : dvojitá membrána, thylakoidy, grana, stroma, chlorofyl Funkce: fotosyntéza, vlastní DNA, proteosyntéza, fixace CO², energetický metabolismus vnější membrána, 2. vnitřní membrána, 3. kristy, 4. matrix 9. 1.b 2.a,c,d 3.b,d 4.b,d 5.d 6.a 7.a,b,c,d P E R M E A B I L N Í 2. V A K U O L A 3. B U Ň K A 4. K A R O T E N 5. M A T R I X 64

65 Rostlinná pletiva 1. Histologie 2. parenchym, kolenchym, sklerenchym 3. a) Kolenchym, b) Parenchym, c) Vodivá 4. Aerenchym, Sklerenchym, Parenchym 5. kambium druhotné lýko protomeristém původní meristém floém asimilační proud emergence - ostny průduchy svěrací buňky sklerenchym odumřelé buňky felogén zelená kůra xylém - cévy 6. Lýkostředný Dvoubočný Paprsčitý Bočný 7. meristém, pletiva, dvoustranně, kambium, dřevo, lýko, felogén, kůra 8. a) NE, b) ANO, c) NE, d) ANO, e) NE, f) NE, g) ANO, h) ANO 9. kopřiva dvoudomá - ţahavý meruňka obecná - sklerenchym 10. průduch, 1. svěrací buňka, 2. průduchová štěrbina 65

66 1. zásobní, absorpční, upevňovací, syntetická Kořen 2. Allorhizie hlavní kořen s postraními Svazčité kořeny homorhizie, hlavni k. zastavuje růst a fci. přebírají adventní kořeny diferenciační zóna absorpční, 2. prodluţovací zóna, 3. dělivá zóna, 4. meristém, 5. čepička, 6. rhizodermis pokoţka, 7. pericykl, 8. kořenové vlášení 4. 1.a,d 2.a 3.b,c 4.d 5.c 6.a,b,c,d 7.a 8.c 9.a,c 10.c,d 11.d 12.a pokoţka, 2. primární kůra, 3. střední válec, 4. pericykl, 5. kořenový vlásek 6. Modrá - symplastová - ztenčeninami B.S. z jedné buňky do druhé Červená apoplastová - v intercelulárách B.S., v periplazmatickém prostoru 7. oves setý homorhizie smetánka lékařská - allorhizie 8. kořenové vlásky absorpce náhradní kořeny - adventní haustoria parazitické kořeny kořenová pokoţka - rhizodermis kořínek radikula 9. Nepatří: stéblo, pupen, nody, internodia, houbový parenchym 10. a) ANO c) NE mezodermis - pericykl b) NE exodermis endodermis d) ANO 66

67 Stonek 1. mechanická, vodivá, zásobní, asimilační, fotosyntetická 2. uzliny - nody, krátké úseky, minimálně se prodluţují, vyrůstají z nich listy články internodia, delší úseky mají velký prodluţovací růst listová růţice redukované články tak, ţe listy zdánlivě vyrůstají z jednoho místa škrobová pochva je místo endodermis, kdyţ obsahuje zrnka přesýpavého škrobu 3. pericykl, kolaterální, radiálních, kolaterální, kambiu, lýko, dřevo, letokruhy, felogénu 4. A nody - uzliny B internodia - články C xylém - dřevo D lýko - floém E stélé - střední válec F pericykl - perikambium G kolaterální - cévní svazky H endodermis - škrobová pochva 5. a) NE, b) ANO, c) ANO, d) NE, e) NE, f) ANO internodia články, 2. nody - uzliny 7. sekundární stavba 1. pokoţka s kutikulou 2. pericykl 3. lýko 4. kambium 5. dřevo 6. dřeňový paprsek 7. dřeň 8. Přeslička rolní jádro, 2. dřeňový paprsek, 3. běl, 4. borka, 5. lýko a kambium, 6. letní dřevo, 7. jarní dřevo U Z L I N Y 2. P O K O Ţ K A 3. E N D O D E R M I S 4. P E R I C Y K L 5. H Y P O K O T Y L 6. K A M B I U M 67

68 List 1. Botka vzniká srůstem palistů Jazýček je v místě, kde přechází široká báze listu v pochvu, u trav Abaxiální strana spodní strana listu s průduchy Monofaciální list nelze rozlišit stranu listu, cibule 2. A-čepel, B-ţilnatina, C-báze, D-řapík 3. 1-E-c, 2-B-d, 3-A-e, 4-C-a, 5-D-b průduch, 2. cévní sazek, 3. svrchní pokoţka, 4. palisádový parenchym, 5. houbový parenchym, 6. spodní pokoţka 5. 1.b 2.a 3.b 4.b 6. fotosyntézy, šupiny, adaxiální, abaxiální, chorize, mezofyl, palisádový, chloroplastů, houbový pokoţka, 2. hypodermis, 3. palisádový parenchym, 4. pryskyřičný kanálek, 5. cévní svazek, 6. endodermis, 7. průduch 8. A-jehlice, B-cévní svazek, C-řapík 9. A-asimilační listy, B-palisty, C-listeny, D-palisádový parenchym, E-šupiny, F-dělohy L I S T Š U P I N Y L I S T E N 4. K O L A T E R Á L N Í 5. S T O M A 7. O P A D A V Ý 6. V O S K 8. P O CH V A 9. Ţ I L N A T I N A 10. P R Y S K Y Ř I Č N É 11. M E Z O F Y L 12. I N T E R C E L U L Á R 13. P R Ů D U CH 14. P A L I S T Y 15. A S I M I L A Č N Í 68

69 7.2. Testování pracovních listů Během pedagogické praxe na gymnáziu byly testovány některé pracovní listy a dílčí testové poloţky. Vzhledem k nedostatku času a prostoru k testování, byly studenty vybrány pracovní listy z okruhu kořenu a stonku a dvě tajenky z okruhu rostlinné buňky a listu. Testování bylo moţné pouze u šestého a sedmého ročníku osmiletého gymnázia v praktiku z biologie a ke konci některých vyučovacích hodin. Nejlépe byly studenty vyhodnoceny obě tajenky. Tuto formu testu povaţovali za zábavnější. V tajence z kapitoly neměli problém s doplněním správných odpovědí. Občas dělalo problém vzpomenout si na pojmy jako leukoplast a permeabilní. Stejně to dopadlo i s tajenkou z kapitoly Studenti neměli větší problémy, i kdyţ je mnohem obsáhlejší neţ tajenka z okruhu rostlinné buňky. Největším problémem bylo vzpomenout si na hlavní funkci listu, která je asimilační. Z pracovního listu kořenu kapitoly byly otestovány úkoly č V úkolu č. 1 si studenti nevzpomněli na syntetickou funkci kořenu. S úkolem č. 2 neměl ţádný z testovaných studentů problém. Při popisu podélného řezu kořenem v úkolu č. 3 byly podle očekávání problémy. Studenti byli slovně naváděni ke správné odpovědi. V úkolu č. 4 označili správné odpovědi. Největší problém byl v otázce sedmé, kde nevěděli, ţe se při tloustnutí kořene mění cévní svazky z radiálních na kolaterální. U Otázek 1 a 9 jim jen chyběla jedna ze dvou odpovědí. V úkolu č. 5 u příčného řezu kořenem, studenti správné popsali pouze střední válec a kořenové vlásky. V úkolu č. 6 si nevzpomněli na symplastovou cestu. Se sedmým úkolem nebyl ţádný problém. Z kapitoly list, se otestovaly úkoly č. 1 5, 7 a 9. S úkoly č. 1 a 4 neměli studenti ţádný problém. V úkolu č. 2 nedokázali přesně vysvětlit pojem listová růţice a škrobová pochva. Ve třetím úkolu doplňovali text bez slov z nabídky. Popletli směr produkce dřeva a lýka a nedoplnili felogén. Při rozhodování o pravdivosti výroku byl opět problém se směrem produkce lýka a dřeva. Největší problém byl v popisu příčného řezu stonkem. Studenti museli být slovně naváděni ke správné odpovědi. Při doplňování slov v úkolu č. 9 tipovali. 69

70 7.3. Prezentace pro výuku anatomie rostlin Tato část byla vytvořena jako podpůrný materiál při výuce anatomie rostlin v hodinách Přírodopisu a Biologie na základní škole (6. 7. třída) a na gymnáziu. Začínajícím učitelům určitě poslouţí jako podpora při výkladu. Ţáci mohou vnímat výklad a zároveň sledovat obrázky a schémata k této problematice. Tyto prezentace obsahují většinou jen základní a důleţité pojmy bez přílišného popisu, aby u ţáků nedocházelo jen k automatickému opisování bez vnímání probírané problematiky rostlinné anatomie. Tyto prezentace jsou v Powerpointové verzi na přiloţeném CD. Jsou rozděleny na pět tematických okruhů: Rostlinná buňka Rostlinná pletiva Kořen Stonek List 70

71 Rostlinná buňka Mezibuněčný prostor Buněčná stěna Plazmatická membrána Cytoplazma Vakuola Mitochondrie Chloroplast Golgiho aparát Endoplazmatické retikulum Jádro Jadérko Plazmodezmata Stavba Stavba rostlinné rostlinné buňky buňky (schéma; (schéma; Bumerl Bumerl a a kol. kol. 1983, 1983, upraveno) upraveno) Buněčná stěna Plazmodezmy Cytoplazmatická membrána Cytoplazma Jádro Jadérko Endoplazmatické retikulum Golgiho aparát Mitochondrie Vakuola Chloroplast 71

72 Pletiva Pletivo --soubor buněk podobného tvaru, stejného původu a stejné funkce Histologie Dělení pletiv Podle charakteru buněk -- Parenchym -- Prozenchym -- Kolenchym -- Sklerenchym PARENCHYM AERENCHYM Podle stupně vývoje -Dělivá -Trvalá KOLENCHYM SKLERENCHYM KINCL KINCL Lubomír Lubomír et et al.: al.: Biologie Biologie rostlin, rostlin, vydání, vydání, Praha, Praha, Fortuna Fortuna 1999, 1999, str., str., ISBN ISBN Dělivá pletiva = Meristémy Protomeristém Primární meristém Sekundární meristém- Kambium- druhotné dřevo dřevo a lýko lýko Felogénu- korkotvorné pletivo, druhotná kůra. kůra. Latentní meristém Trvalá pletiva Krycí pletiva a) a) Pokoţka = epidermis :: kutikula rhizodermis (kořen) bez bez kutikuly b) b) Průduchy = stomata --dvě dvě svěrací buňky buňky s chloroplasty, průduchová štěrbina U dvouděložných na na spodní spodní straně straně (abaxiální),jednoděložné obě obě strany strany listu listu a vodní vodní jen jen svrchní strana( strana( adaxiální). 72

73 c) c) Vodní Vodní skuliny = hydatody gutace d) d) Chlupy a emergence -- chlupy=trichomy tvoří tvoří jen jen pokožkové buňky buňky jednobuněčné- Papily Papily (macešky) mnohobuněčné- Krycí Krycí (chrání a zachycují vodu) vodu) Ţahavé (kopřiva) --Ţláznaté (máta) (máta) SVĚRACÍ SVĚRACÍ BUŇKA BUŇKA PRŮDUCHOVÁ PRŮDUCHOVÁ ŠTĚRBINA ŠTĚRBINA --Absorpční (kořenové vlásky-rhiziny) Emergence- (ostny) e) e) Druhotné krycí krycí pletivo = korek korek Je Je produkován felogénem produkuje zelenou kůru kůru s chloroplasty = feloderm Čočinky Vodivá pletiva Xylém --transpirační proud proud Floém --asimilační proud cévice a cévy cévy sítkovice Cévní Cévní svazky :: kambium --druhotné lýko lýko a druhotné dřevo dřevo letokruhy Dělení cévních svazků Bočné Dvojbočné Soustředné Paprsčité dřevostředné dřevostředné lýkostředné lýkostředné 3.Zpevňovací pletiva --kolenchymem --sklerenchymem Základní pletiva Parenchymatické buňky, mezi mezi krycím a vodivým pletivem Asimilační = chlorenchym Zásobní Vyměšovací --Buňky Buňky idioblasty. medníky, mléčnice, hydatody, ţláznaté chlupy Vyplňovací

74 Funkce: --Mechanická --Absorpční --Vodivá --Zásobní --Syntetická kořínek = radikula Rhizoidy --Stélkaté rostliny Pravé kořeny --od od kapraďorostů hlavní kořen,, kořeny postranní = kořenový systém (soubor kořenů) Hlavní kořen s postranními kořeny = Allorhizie Adventní kořeny = Homorhizie Primární stavba kořene --Kořenová čepička = kalyptra --Sloupek = kolumela obsahuje zrnka přesýpavého škrobu = statolity --Pokoţka = rhizodermis kořenové vlášení --Primární kůra = kortex exodermis-mezodermis-endodermis --Střední válec --svrchní vrstva = Pericykl --Cévní svazek radiální,, druhotným tloustnutím se se mění na na kolaterální --Dřeň Xylém Xylém Pokoţka Pokoţka Floém Floém Pericykl Pericykl Endodermis Endodermis Kořenový vlásek Kořenový vlásek Kůra Kůra HORT604/LectureSuppl/AnatomyOrgan s/anatomyorgans05.ht m Sekundární stavba kořene Kambium se se zakládá jako jako souvislé mezi primárním dřevem a lýkem a odděluje dovnitř sekundární dřevo a ven ven sekundární lýko. ana.cz/chramst/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku= kořenová čepička, 2 --pokožka (rhizodermis), 3 --kořenové vlásky, 4 --prvotní kůra: 4a --endodermis; 5 --pericykl, 6 --nezralé (a) a zralé (b) buňky dřevní části cévního svazku, 7 --nezralé (a) a zralé (b) buňky lýkové části Primární stavba kořene Sekundární stavba kořene 74

75 nody --uzliny a internodia články. Pupeny - základy rostlinných orgánů Pupeny - základy rostlinných orgánů Funkce: - mechanická - vodivá - asimilační - zásobní --transpirační Funkce: - mechanická Brachyblast zkrácená větévka nesoucí listy nebo květy Brachyblast zkrácená větévka nesoucí listy nebo květy Přeměna radiálního cévního svazku kořene v kolaterální svazky stonku Pokoţka epidermis Primární stavba stonku primární kůra --vnitřní vrstva = endodermis Škrobová pochva Střední válec s pericyklem Kolaterální cévní svazky A - kořen; B,C - přechod kořene ve stonek; D --stonek: 1 --floém, 2 --xylém, 3 --kambium A - kořen; B,C - přechod kořene ve stonek; Dřeň --dřeňovými paprsky KINCL Lubomír et al.: Biologie rostlin, 2. vydání, Praha, Fortuna 1999, 112 str., I SBN KINCL Lubomír et al.: Biologie rostlin, 2. vydání, Praha, Fortuna 1999, 112 str., ISBN Sekundární stavba stonku Nahosemenné a dvouděloţné rostliny Kambium -- letokruhy Felogén borka, zelená kůra /web2.mendelu.cz/af_211_multitext/ob ecna_botanika/ texty-organologie-primarni_stavba_ston ku.html Dvouděložné rostliny 1 Pokožka 2 Kůra 3 Dřeň 4 Kambium 5 Dřevo 6 Lýko 7 Cévní svazek Jednoděložné rostliny Jednoděložné rostliny 75

76 Listová inzerce Funkce: - asimilace --respirace --transpirace --fotosyntéza Funkce: - asimilace Hlavní typy listů = listové formace Dělohy Asimilační listy, palisty Listeny Pochva, ouška,, jazýček ţilnatina listová čepel listová čepel řápík řápík báze báze Svrchní strana = Adaxiální Spodní strana = Abaxiální Anatomie listu Bifaciální list rozlišeny obě strany Bifaciální list rozlišeny obě strany pokožka pokožka palisádová buňka palisádová buňka houbová buňka houbová buňka cévní svazek cévní svazek průduch průduch

77 Chorize = opad listů Hydatody --gutace Průduch = Stoma Průduch = Stoma Přechod cévních svazků ze stonku do listu 77