LITERÁRNÍ KATEGORIE, DRUHY A ŽÁNRY A ŽÁNROVÁ SKLADBA DĚTSKÉ LITERATURY

Transkript

1 LITERÁRNÍ KATEGORIE, DRUHY A ŽÁNRY A ŽÁNROVÁ SKLADBA DĚTSKÉ LITERATURY Literární kategorie Poezie: = básnictví = lit. psaná veršěm, tj. řečí vázanou rytmicky i melodicky - patřila k nejstarším projevům slovesné umělecké tvorby (už prvobytně pospolná společnost provázela kulturní a náboženské obřady, tancem a hudbou) v 17. stol. se osamostatnila od prózy Próza: byla tehdy psána díla filoz., historická a řečnická Druhy - zobrazuje vnější předmětné skutečnosti, přirozeně členěné na logické celky. - Lyrika - vznikla z řeckého lyrika melé lyrou doprovázené verše, - typická pro poezii, - vyjadřuje dojmy, city, - snaží se zachytit skutečnost v jedinečném okamžiku, - tato díla mohou obsahovat epické prvky náznak děje, postavy - Epika z řeckého epikos výpravný, dějový, - vychází z děje, - vypráví příběh s postavami, prostředím, - většinou je psána v próze - Drama z řeckého dráma čin, skutek, - založeno na ději odvíjí se prostřednictvím přímé řeči dialog i monolog, - dramatická díla předpokládají uvedení na scéně, - někdy je děj zarámován prologem a epilogem prolog naznačuje děj, epilog vyjadřuje jeho smysl, - dlouho byla dramata pouze ve verších. - Literární druhy se nemění, měnit se mohou literární žánry. Druhové formy Lyrika přírodní, milostná, duchovní. Epika - velká román, epos, - střední povídky, novely, - malá příběhy, bajky. Drama historická, absurdní Žánry Žánry epické Anekdoty původně se tradovaly ústně,

2 - miniaturní humorné příběhy s výraznou pointou, - často ke směšnění určitého jevu. Historka krátké vyprávění formálně i obsahově jednoduché zakončené pointou, - stávají se součástí rozsáhlejších děl Kosmova kronika česká, Švejk. Bajka alegorický příběh psaný veršem i prózou. Na jeho konci je nějaké mravoučné poučení. Hlavní postavy jsou zvířata s lidskými vlastnostmi. - vznikla už ve starověku, byla rozšířena v orientu, - zakladatelem evropské je Ezop, - autoři Jean de La Fontain, Ivan Andrejevič Krylov, Karel Čapek Báje (mýty) příběh o tom, jak si lidé vykládali svět - báje o původu člověka, - fantastická vyprávění Legenda veršované nebo prozaické vyprávění o životě svatých, - například Život Konstantina a Metoděje Pověst příběh odehrávající se v minulosti - vážou se k určitému místu, historii, vzniku erbu, rodové, legendární lidová zpracování umělých legend a náboženských látek; pověsti o původu země jednoduchý děj, - Jiráskovy Staré pověsti české. Pohádka žánr ústní lidové slovesnosti, - netýká se historické události, - má šťastný konec, vymyšlený děj nadpřirozené bytosti, - Bylo nebylo, zazvonil zvonec... - mluvící zvířata, - dobro vítězí nad zlem, - pohádky: lidové vznikly mezi lidem, umělé pohádky Hanse Christiana Andersena, Oskara Wilda, Karla Čapka, Jana Wericha... Povídka kratší vypravování s malým počtem postav, - poměrně jednoduchý děj, - vznikla na počátku 19. století v romantismu, - dobrodružná, historická, psychologická, humorná, s idylickým pohledem na svět humoreska Novela z italského novella povídka, - blíží se povídce, sleduje jednu časově omezenou linii, vyžaduje pointu, - vznikla v renesanci Romaneto žánrová forma novely, - nadpřirozené motivy, v závěru jsou logicky vysvětlené, - prvky detektivky, humoru a science-fiction, - autor Jakub Arbes Epos rozsáhlé veršovaná vyprávění, zaznamenané mýty, popřípadě významné události v životě určitého národa, činy mimořádných osobností, - spousta postav, děj je spletitý, rozvíjí se volna, bývá doplněn rozsáhlými popisy, - Epos o Gilgamešovi Román z francouzského la conte roman - mnoho postav, spletité osudy na nejrůznějších prostředích v delším čase, - má velkou tematickou šíři, má různé umělecké prostředky,

3 - historický, psychologický - vznikají románové kroniky Sága rodu Forsytů John Galworthy, - román-řeka Romain Rolland: Jan Kryštof Žánry lyricko-epické Balada vážná, tragicky laděná báseň, - děj dramatický s rychlým spádem, - často se tu objevuje kontrast, - původně lidová taneční báseň s milostnou tematikou, - někde vystupují nadpřirozené bytosti, sociální balady, - významný žánr lidové slovesnosti Romance vznikla ve Španělsku jako zvláštní forma písně - kratší báseň většinou milostná, - Jan Neruda sbírka Balady a romance Básnická povídka vznikla v romantismu, - rozsáhlá lyricko-epická báseň, - děj je mnohdy jen naznačen a podřizuje se autorovým citům, - Georg Gordon Byron byronská povídka ovlivnil Karla Hynka Máchu a Lermontova, - v Rusku název poema Žánry lyrické Píseň texty určené ke zpívání, texty s nápěvem, - stojí na pomezí umění slovesného a hudebního, - žánr lidové slovesnosti, - písně milostní, pracovní, vojenské, pohřební, ukolébavky, kabaretní, chansony. Elegie pojem vznikl ve starém Řecku, začal označovat tesknou píseň, často smutek ze ztráty blízké osoby, vlasti či ideálu, - Ovidius marně toužil po návratu z vyhnanství, - Karel Havlíček Borovský Tyrolské elegie. Hymnus z řeckého hymnos chvalozpěv, - původně kultovní píseň oslavující bohy Apollóna, Dionýsa, později i hrdiny a jejich činy. Óda z řeckého ódé píseň, - původně jakákoli píseň zpívaná za doprovodu hudby, později báseň oslavující něco velkého a vznešeného vlast, přírodu, lásku Žalmy prosebné, děkovné a oslavné básně, - nejznámější židovské Kniha žalmů. Epigram nápis na hrobě, pomníku, chrámu, později satyristický protestuje proti negativním vlivům společnosti. Pásmo delší báseň sestavená jako volný sled pocitů, dojmů, myšlenek a představ. Chce zobrazit skutečnost z více úhlů pohledu. Žánry dramatické Počátky divadla spadají do starověkého Řecka, zde vzniká tragédie a komedie. Už od dob Aristotela byla tragédie spojována s vyšším stylem, komedie zachycovala špatné lidské vlastnosti a lidi níže společensky postavené. Tragédie hra s chmurným dějem a tragickým koncem. Komedie zachycuje skutečnost z veselejší stránky, končí optimisticky.

4 Činohra vznikla v 18. století. Jsou v ní prvky tragédie i komedie. Zakončení není zcela tragické, nejběžnější dramatický žánr. Veselohra komediálně laděná činoherní text. Melodram Hudbou doprovázený přednes básnického textu. Tragikomedie tragika i veselejší stránka. Absurdní drama zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou, ukazuje člověka, který je ohrožen mechanismy moderní civilizace, kterou sám stvořil Aktovka hra s jedním jednáním. Monodrama divadelní výstup jednoho herce Žánrová skladba dětské literatury Rozdělení podle věku 3-6 let (předškolní věk) - leporela, omalovánky, říkadla, hádanky, příběhy (nejlépe se zvířaty) let (mladší školní věk) - pohádky, povídky ze života dětí, příběhy z přírody, dobrodružné texty, rytmické verše let (školní věk) - dobrodružná literatura (western, indiánky), encyklopedie, dívčí romány. Pohádka: - smyšlené vypravování, v němž vystupují nadpřirozené bytosti a dobro vítězí nad zlem - napínavost, kouzelné a fantazijní prvky, mravní tendence - zápas s přírodou a sociálními křivdami - překonání překážek pomocí nadpřirozených bytostí - chudý člověk dojde ke štěstí, spravedlnosti a bohatství, zlo je potrestáno - zvířecí, kouzelné, legendární, novelistické, humorné - 4 příznaky pohádkového stylu (jedna dimenze realita i magično na stejné úrovni, zploštění chybí vnitřní i okolní svět postav, izolace a vztahovost nositelé děje izolováni, ztráta skutečnosti) - sběratelé ústní lidové slovesnosti - Erben, Němcová, Čelakovský, V. Tille, J. Š. Kubín - V. M. Kramerius vydával čarodějné pohádky - F. B. Tomsa Veselá přástevnice (první pohádkový soubor) - K. J. Erben České pohádky (Zlatovláska, Otesánek, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, ) - B. Němcová Čert a Káča, Chytrá horákyně, Hloupý Honza, - regionální autoři Hruška, J. Š. Baar (Chodsko) - autorská umělá pohádka děj probíhá v současnosti nebo v nedávné minulosti, neváže se fantastikou kouzelných lidových pohádek - E. Krásnohorská (Pohádky naší babičky), K. a J. Čapkovi (Devatero pohádek), K. Čapek (Nůše pohádek), M. Majerová (Čarovný svět), J. Čapek Povídání o pejskovi a kočičce, J. Drda (Dalskabáty, hříšná ves) - moderní autorská pohádka V. Čtvrtek (Rumcajs, O Česílkovi, Křemílek a Vochomůrka), E. Petiška (Pohádkový dědeček), B. Říha (O letadélku Káněti) - pohádky s přírodní tématikou J. Karafiát (Broučci), O. Sekora (Ferda mravenec, Brouk Pytlík, Kuře Napipi a jeho přátelé) - světová pohádka H. Ch. Andersen, bratři Grimmové, O. Wilde, C. Collodi (Pinocchio), A. de Saint Exupéry (Malý princ), A. A. Milne (Medvídek Pú) Pověst:

5 - historický příběh s pravdivým jádrem (prozaický výpravný žánr, v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, s určitým místně i časově přesně vymezeným prostředím, s událostmi, jež se staly) - pochází z ústní lidové slovesnosti - místní, etiologické (vznik Země, nebe, původ člověka), erbovní a rodové, démonické (víly, vodníci, čarodějové), historické (odrážejí poměry v minulosti o obyčejných lidech, původ v lidové slovesnosti) - lidová pověst básnický nebo prozaický literární útvar, z činů hlavních postav plyne ponaučení; o založení českého státu pověsti o sv. Václavu a o Karlu IV.; antifeudální o obyčejných lidech (Kozina) - sběratelé pověstí: K. J. Erben (Vybrané báje a pověsti slovanské, Výběr z bájí a pověstí národních), P. Wenig (Pověsti o hradech, Věnec českých pověstí) - umělá pověst V. B. Třebízský (Národní pohádky a pověsti), A. Jirásek (Staré pověsti české), K. V. Rais (Pověsti ze starých hradů), I. Olbracht (Biblické příběhy, Ze starých letopisů), E. Petiška (Příběhy, na které svítilo slunce) Báj: - smyšlené historické vyprávění - lidé si je vymýšleli, aby si vysvětlili podstatu světa - původně epický, ústně tradovaný útvar - náměty: démoni světa, stvoření člověka, původ přírodních dějů, podstata lidské přirozenosti, otázky práva, práce, války - vlastní báje = mýty řeší poznání naivního člověka starší doby - o hrdinech Odysseus, Trojské války - fantazijní - mytologie řecká, germánská, slovanská - autoři viz pověst Bajka: - krátké veršované nebo prozaické vyprávění jednoduchého příběhu založené na alegorii (jinotaj) - míří k obecně platnému nebo mravnímu ponaučení (pointa) - účel estetický a praktický - neuplatňují se zázraky a kouzla - původ asi na Blízkém Východě a sumersko-babylonské kultuře - linie evropská (alegorie ze světa zvířat personifikace určitého typu lidí s charakteristickými vlastnostmi) a indická - autoři Jan Albín z Bělé (přehled evropských bajek, 16. století), A. J. Puchmajer (obrozenecká éra), A. Heyduk, E. Krásnohorská, J. V. Sládek, J. F. Hruška, I. Olbracht (linie indické bajky O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách), B. Říha, K. Čapek Povídka s dětským hrdinou: - začíná se utvářet v době národního obrození (sloužila ke vzdělávání a k výchovným potřebám tehdejší školy a církve, postrádala estetickou kvalitu) - v 2. polovině 19. století zábavná četba formou povídek původně určena dospělým (F. Pravda Štěpánův Vít se učí na kněze, K. Světlá- Prózy z Podještědí) - ve světě Ch. Dickens (Olier Twist, David Copperfield), J. Verne (Děti kapitána Granta)

6 - díla idylizující obraz dětství (Babička) léta 20. století rozvoj příběhu se sociální tématikou (A. Lindgrenová, E. Kästner Emil a detektivové, V. Řezáč Poplach v Kovářské uličce) - školní povídka orientována na chlapce (V. Steklač Bořík, Aleš a spol.) - próza s dívčí hrdinkou od národního obrození (E. Krásnohorská), rozvoj ve 20. století (H. Šmahelová Velké trápení, S. Rudolf Metráček, V. Stýblová, I. Hercíková, M. Drijverová)