Obsah : Doplňující články : Peníze a banky Hrozba iránské ropné burzy

Transkript

1 1

2 2

3 3

4 Obsah : Ekonomie věda nebo náboženství? Není jen liberalismus, existuje i alternativní ekonomie Je politika snižování daní to pravé? Kapitalismus Trendy kapitalismu Kapitalismus a tržní hospodářství Jak funguje kapitalismus aneb úvod do ekonomie Reforma veřejných financí Vláda odložila důchodovou reformu Konec historie nebo začátek konce kapitalismu? Hrubý domácí produkt Tvorba HDP Alternativa k HDP Co je liberalismus? Nízké daně Daně, nový problém lidí Důchodová reforma začíná Akcie, burza a podvodníci Virtuální peníze Svět na dluh Mezinárodní obchod Nezaměstnanost Je snižování daní to pravé? Ekonomie podruhé Proč stropy pojištění Dolar klesá Nobelova cena za ekonomii Doplňující články : Peníze a banky Hrozba iránské ropné burzy 4

5 Ekonomie věda nebo náboženství? Co je vlastně ekonomie? Všichni se tváří jako by ekonomie byla věda. Jenže věda musí každou větu dokazovat mnohokrát opakovanými pokusy. Jedním z problémů ekonomie je to, že na rozdíl třeba od biologie svoje předpoklady nikdy nedokazuje v praxi. Když se pak něco nepotvrdí, ekonomové začnou tvrdit, že nějaká teoretická podmínka nebyla splněna, nebo šlo o jinou situaci. To kritizují i lidé zevnitř ekonomické hierarchie například Joseph Stiglitz. Další argument, proč ekonomie není věda, je to, že existuje mnoho v podstatě protichůdných teorií. Každá věda se vyvíjí, ale v přírodních vědách většinou staré poznatky stále platí. Ne tak v ekonomii. Každý ekonom si vytváří svoji teorii a potírá tím teorii svého soka na hlavu. Současná převládající ekonomické ideologie je způsob myšlení, který zjednodušuje náš svět ve snaze vtěsnat ho do šablon standardních ekonomických pouček. To je také důvod, proč někteří myslitelé ji přirovnávají k náboženství. Ne proto, že by byla duchovní, ale proto, že je dogmatická. Modely ekonomů jsou příliš zjednodušené. Musíme jim připomínat, že vycházejí z neudržitelných hodnot a že jejich věda se snaží řídit celý svět, i když mu nerozumí, říká Naďa Johanisová, jedna ze zakladatelek občanského sdružení Trast pro ekonomiku a společnost. Aby ekonomická teorie mohla vůbec něco předvídat, musí silně abstrahovat od skutečnosti a strašně ji zjednodušovat. Něco jiného zažíváme a něco jiného se nám říká. Není to tak markantní jako za komunismu, ale rozdíl mezi slibovanými zářivými zítřky blahobytu a tím, co vidíme kolem sebe, je ale příliš jasný. Ekonomie není věda, která by hleděla do budoucnosti. Je to obor, který ex-post neboli zpětně hledá vysvětlení ekonomických situací. V minulosti jsme měli mnoho ekonomů. Např. pánové Friedmann, Hayek a další. Mnoho z nich dostalo Nobelovu cenu. Ale všichni svoje teorie zpracovávali zpětně a nevymýšleli nic dopředu. Stávající situaci brali jako dogma, které nelze změnit. Myslíte, že nemám pravdu? Jak je tedy možné, že tito geniální ekonomové nepřišli na tak jednoduchou myšlenku, že nejlepší stimul ekonomie je 15% daň a likvidace sociálního státu? Oni žili v době, kdy byly např. daně v USA až 80%, sociální služby jako zdravotnictví, školství, důchody byly plně v rukou státu. A nikde v jejich díle nenajdete jedinou větu, že nejlepší daně jsou 15% (nebo raději nulové), že zdravotní a sociální pojištění je nutno dát do soukromých fondů, nebo že by se mělo platit školné. Jak je to možné, že na to nepřišli??? Že na to přišli teprve dnešní geniální ekonomové? Ekonomové totiž nejsou žádní vědci jsou to jen slouhové kapitálu, nebo jak jsem už slyšel jsou jako advokáti. Advokáti hájí vrahy, lupiče a zloděje a ekonomové - advokáti vymýšlí teorie, aby podpořili co nejefektivnější vykořisťování lidí. Před 50 lety je nemohlo ani napadnout něco takového jako 15% daň a zrušení minimálních mezd. Na záda jim totiž dýchal Sovětský svaz a socialistické zřízení. Ekonomický systém, ve kterém byla 100% zaměstnanost a školství bez školného. V takové situaci se nedalo dělat nic jiného, než budovat silný sociální stát. Snažit se vybudovat konkurenceschopný systém oproti socialismu. A je nutno říci, že se jim to podařilo. Vytvořili dokonalý systém s vysokými mzdami a se sociálním zajištěním, jaké ani v socialismu nebylo. Podařilo se to dokonce tak, že lidem, žijícím v socialismu, se zachtělo žít v kapitalismu. Jenže - všeho do času. S pádem Sovětského svazu ukázal kapitalismus zuby. A ekonomové začali novou vědeckou éru. Zahodili všechny teorie svých předchůdců a objevili éru nízkých daní a privatizace veřejných služeb. Slouhové, říkající si ekonomičtí vědci, nám říkají, že jedině privatizací všeho bude na zemi blahobyt. Neříkají už pro koho. Z předchozí diskuze bych se chtěl vrátit k následujícímu postulátu: Po stanovení minimální mzdy, která je vyšší než rovnovážná tržní mzda, bude vyšší nezaměstnanost, než kdyby 5

6 minimální mzda stanovena nebyla. Věta vyjadřuje triviální pravdu, že čím nižší je mzda, tím více osob lze zaměstnat. Náš příklad můžeme dále rozvinout v tom směru, že rovná-li se mzda v limitě nule, pak nezaměstnanost mizí, protože zadarmo můžeme zaměstnat libovolný počet pracovníků. Že je to nesmysl? Proč by se ale nemohla hodnotově neutrální rovnovážná tržní mzda blížit nule? Vždyť je to sen každého pravověrného neoliberála stranícího zaměstnavatelům. Ovšem - věta, že čím nižší je mzda, tím více osob lze zaměstnat, je pustá a planá teorie. Proč by to podnikatel dělal? Jsou-li lidé ochotni pracovat za minimální mzdu, bude jich zaměstnavatel zaměstnávat jen tolik, kolik potřebuje. Proč by jich měl platit více? Ty, které nepotřebuje, vyhodí na dlažbu.. Není přece sociální ústav. Ve všech těchto diskuzích o minimální mzdě se totiž zapomíná (a nevím jestli úmyslně, nebo pro nevědomost diskutujícího) na zisk podnikatele. Že jediným cílem podnikání je co největší zisk. Ale doba, kdy lidé pracovali za nulovou mzdu, není nic nového. To už tady bylo - to je totiž feudalismus. V této osvícené době dělali lidé dneska se jim nehezky říká nevolníci - na svého podnikatele zadarmo 6 dní v týdnu. A sedmý den milostivě mohli dělat na svém, aby nezemřeli hlady. Ideální doba pro podnikatele. Obávám se však, že se nám vrací. Co jiného jsou totiž druhá nebo třetí zaměstnání, která nám i politici doporučují? V prvém podnikání děláme na zisky podnikatelů a ve druhém zaměstnání pracujeme na vlastní obživu. Dobře zařízeno. Nikdo nechce pochopit, že mzda by také mohla být omezena jedině nulovým ziskem. Situací, kdy by se náklady na výrobu vyrovnaly příjmem. A všechno by bylo v pořádku. Podnik by běžel, vyráběl, prodával, platil dodavatelům i svým zaměstnancům. Všichni by byli spokojení tedy až na majitele. Současná ekonomie stojí na dvou základních pilířích: volný trh a růst. Nejlépe růst růstu. Když si pustíte TV nebo rádio, hned slyšíte, že roste hrubý domácí produkt (HDP) a to je dobře. Když by HDP klesalo, bylo by to špatně. Nejhorší je, že je to pravda, protože při poklesu HDP se zvyšuje nebezpečí nezaměstnanosti, hyperinflace, atd. Politici říkají, že musíme zvyšovat spotřebu: ekonomika musí pořád růst, jinak nastane krach. Je tu obrovský rozpor, o kterém se nediskutuje. Při diskuzi by se totiž přišlo na to, že není možné růst do nekonečna. I při několikaprocentním růstu totiž během několika let se výroba zdvojnásobí. A přitom už dnes není odbyt pro množství vyráběného zboží. A žádný ekonom se nezabývá situací, co se stane, až teorie růstu zkrachuje. To se bude vymýšlet ex-post jako vždycky. Dogma volného trhu vychází přitom z teorie komparativní výhody, kterou vymyslel anglický ekonom David Ricardo v roce 1817 a která tvrdí, že pro každou zemi je prakticky vždy výhodné se specializovat a své produkty vyvážet. Ale i tato teorie má své omezení. V dnešní době je to situace, že všichni by chtěli vyvážet a okruh těch, co kupují, se zmenšuje. Velmi dobře na tento problém ukazuje Čína. Ta je v situaci, ve které v blízké budoucnosti zahltí celý světový obchod svými lacinými výrobky. Výsledkem je krize v Evropě a v USA. Nemožnost konkurovat čínskému zboží a neochota omezit dovoz z dumpingových oblastí bude znamenat pokles výroby a nezaměstnanost. Ve spojení s touhou podnikatelů na maximální zisky je to třaskavá směs. Proto také se kapitál neschopný konkurovat Číňanům snaží proniknout do sféry veřejných služeb. Tam je totiž poslední možnost seberealizace. A na krátkou dobu je to oblast, kde není konkurence silného zahraničního kapitálu. Ale všeho dočasu. V okamžiku, kdy pustíme soukromý kapitál do sféry sociálních služeb, se brzy dočkáme situace, kdy nám (ale i Němcům nebo Američanům) budou důchody vyplácet Číňané. Možná. Možná, že budou jenom vybírat peníze, ale vyplácet už nebudou proč taky? To bude vrchol současné ekonomické vědy. A také její konec. Není jen liberalismus, existuje i alternativní ekonomie polemika o ekonomii na Britských listech - tentokrát s pány Faltýskem a Myslivečkem S úsměvem jsem si přečetl reakce čtenářů na můj článek o ekonomii. Do mého článku se obuli hned dva čtenáři pánové Jan Mysliveček a Jan Faltýsek. Shodou okolností oba jsou, 6

7 stejně jako já, laici v oboru. Stejně jako v mém článku i u nich převážila politika nad vědou. Politika, ale s opačným znaménkem. Já se ale nebráním tomu, že jsem článek o ekonomii zpolitizoval. Ona totiž ekonomie je základem politiky. Ekonomie dává podklady pro politiky. A jsou to ekonomové, kteří vypracovali základ, podle kterého politici ODS vypracovali svoji Modrou šanci. Dnes už hodně lidí ví, že modrá šance není to nejlepší pro většinu obyčejných lidí. Už to ví i politici ODS, kteří pomalu couvají. Ne tak ekonomové. Ti jsou stále přesvědčeni, že jejich návrhy nízkých daní a privatizace sociálního státu jsou to nejlepší. Bůh nás ochraňuj před takovými ekonomy, i když jsou ve svém oboru tak úspěšní, jako například finanční analytik privatizačního fondu. Pánové Jan Mysliveček a Jan Faltýsek se pustili do mého přirovnání ekonomie a exaktních věd. Jistě jsem se dopustil zjednodušení. Napsal-li jsem, že postuláty exaktních věd mají platnost do dneška, myslel jsem tím (já jsem elektrikář) pokusy pánů Ohma, Ampéra a dalších, kteří se pitváním žabích stehýnek dostali až k závěrům platným dodnes. Ohmův zákon, stejně jako Faradayovy zákony platí dodnes. I Mendělejevova tabulka v chemii platí dodnes. Jiné teorie zase byly dávno překonány. Poznámka pana Faltýska, že podle mne by dodnes platilo, že země je placatá, je trochu z cesty. Tato teorie by už v dávnověku neplatila, kdyby bohulibí křesťané neupalovali nositele jiných myšlenek. Nemohu se ubránit pocitu, že některým lidem vadí, že dnes už se upalovat nesmí. Pan Faltýsek už nadpisem svého článku Vít je jako Rudé právo mne rovnou zdiskreditoval. Po takovém titulku už nemusel nic psát, neboť tím jsem vyřízen navěky. Přesto pan Faltýsek se mnou polemizuje. A jako mnoho diskutérů mi vkládá do úst něco, co jsem neřekl. Já jsem nenapsal, že Sovětský svaz dýchal ekonomicky na záda Západu. I když jeho úspěchy v kosmonautice v šedesátých a sedmdesátých letech byly impozantní. Sovětský svaz dýchal na záda Západu v sociální oblasti. Ona totiž 100% zaměstnanost po dobu 60 let (u nás 40 let) je také úspěch ekonomiky. Ale jiné ekonomiky, než je ta dnešní. Úvahy pana Faltýska na téma Čím více zaměstnanců, tím více vykonané práce, tím větší zisk i pro firmu je skutečně jen ona mnou zmiňovaná pustá a planá teorie. Skutečnost je složitější. Ale jsem rád, že neobhajuje co nejnižší mzdy zaměstnanců mzda nechť je odpovídající. Bohužel jeho ekonomie nám hravě dokáže, že čím menší budou platy, tím vyšší bude zisk. Takže je jasné, jak to dopadne. Nakonec řekl pan Faltýsek, že já sám vím, jak vyřešit ekonomickou situaci celého světa. Bohužel to nevím, ale to mi nebrání, abych viděl všechno, co je špatné a co společnosti chybí. Poznámka pro pana Faltýska : pro mne (na rozdíl od něho) společnost jsou všichni lidé, včetně nezaměstnaných, chudých a jinak neúspěšných, tedy v našem státě i těch spodních víc než 9 milionů. Pan Mysliveček se snažil vyvrátit můj článek skoro větu za větou. Josef Vít neví o ekonomii nic". Bohužel, pracuje stejným stylem jako já totiž dává názor proti názoru. Ale to je potom jiná diskuze, než o ekonomii. V názorech se s panem Myslivečkem neshodneme, protože oba vycházíme z jiných pozic. Pan Mysliveček má pravdu, že Margaret Thacherová začala privatizovat, když my jsme tu měli hluboký komunismus". Druhá věc je, co to přineslo. Privatizace železnic v Británii přinesla jen problémy. V honbě za ziskem noví majitelé zapomněli na inovaci a bezpečnost výsledkem byly havárie a nespolehlivost. On totiž jen stát je schopen a ochoten dotovat železnici. Soukromý vlastník požaduje jen zisk. Privatizace elektráren a rozvodných sítí přinesla v USA havárie a plošné výpadky celých regionů z téhož důvodu. Majitelé odčerpávali zisky a "zapomněli" na údržbu. Dnes se uvažuje o razantním zvýšení cen elektřiny až o 30%. Zdůvodňuje se to nutností investovat do nových elektráren, přestože stávající, včetně Temelína, byly postaveny z našich daní. Nikdo se neodváží říci, že majitelé si každý rok na dividendách vyplatí dvě elektrárny. A na věci nemění nic ani to, že většinovým majitelem ČEZu je stát. Tím hůře. Dávat nám za příklad Nový Zéland může jen pravicový extrémista. O Novém Zélandě a jeho ekonomickém experimentu jsme si mohli přečíst na Britských listech ze zkušeností lidí, kteří tam žijí. Nic pěkného to nebylo. Prostě ani Nový Zéland ani Slovensko (další takový stát, který nám dávají za příklad) není to pravé ořechové. Dalo by se říci, že jsou to spíše odstrašující příklady. Aby podpořil svoje teorie, mi pan Mysliveček vysvětlil, že na "začátku" se ekonomie zabývala základními otázkami "Co je to bohatství?" a "Odkud pochází?". Nevím proč se tím zabývala 7

8 zrovna ekonomie, když odpovědi na tyto otázky jsou známé už 200 let. Před dvěma sty lety na to přišel už francouzský filozof Proudhon, když řekl, že majetek je krádež. A před více než sto lety řekl Emil Zola, že za každým velkým majetkem je velký zločin. Prosím, to jsem neřekl já cituji pouze klasiky. Ale líbí se mi to. Dále mi pan Mysliveček připomněl, že v USA se školné platí velmi, velmi dlouho - na to není potřeba ekonomů. Má pravdu. Ale nevím, jestli mi dal ten správný příklad. Americké školství, to není jen několik známých, prestižních univerzit. Důležité jsou obecné a střední školy. A tam má americké školství velké dluhy. Podle údajů jsou vědomosti a funkční gramotnost amerických studentů na velmi nízké úrovni. Mnoho z nich neumí psát ani počítat, za to hrají bezvadně baseball. V USA jsou stále ještě miliony negramotných či pologramotných. I dnes. A nakonec - jakou úroveň má vzdělání, ve kterém je problém vyučovat Darwinovu teorie o vývoji druhů a namísto ní se vyučuje kreacionismus? Co dalšího se nesmí v zemi, která se pyšní slovem demokracie, kde ale donedávna byla rasová segregace? Oba pánové kritizovali můj článek z posic neoliberální ekonomie. Tedy ve stylu, o kterém už jsem psal. Ale není jen neoliberalismus a není jen neoliberální ekonomie. Existuje i alternativní ekonomie a spolu s ní i alternativní státní zřízení ke kapitalismu. Lidé už pochopili zrůdnost současného systému a pracují na změně. Naposledy se sešli v Porto Alegre. Světová levice tvořená mladými lidmi chce nový, lepší svět. A pracuje na tom. Zatím je to roztříštěné hnutí, ale jak se sjednocují liberálové, tak se sjednotí i levice. Každá akce budí reakci. A protestní akce proti schůzce G8 jsou toho důkazem. To není jen odpuštění dluhů chudým zemím - mimochodem dluhů, které už byly několikrát zaplaceny jen na úrocích. Je to pokus vytvořit novou, lepší a spravedlivější společnost. Make poverty history. Tedy nic, co by zajímalo pány Myslivečka a Faltýska, Pavla Kohouta nevyjímaje. Je politika snižování daní to pravé? Současná politika je založena na snižování daní. Jedná se o lež, kterou se nás politici snaží přesvědčit, že snižováním daní pro podnikatele bude vybudován blahobyt na této zemi. Říkají nám, že když budou nízké daně, tak se zabrání daňovým únikům a podnikatelé je budou rádi platit. Tuto blbost všichni říkají a nikdo jí nevěří. Jedinou daň, kterou by podnikatelé platili je nulová daň. A ještě by jim bylo líto dát peníze za poštovné, aby oznámili státu, že nebudou nic platit. Nikdo nechce nic platit - to je normální. Mluvíme-li o daních, musíme se podívat do minulosti. Doba po druhé světové válce byla dobou obrovské konjunktury. Půlka světa byla rozbitá a všude bylo dost práce. Svět byl rozdělen na dva tábory. Kapitalistický svět byl ohrožen socialistickou revolucí ve východní Evropě. V Africe se bouřili kolonie a začali vznikat nové nezávislé státy, které se klonili na stranu Sovětského svazu a koketovali se socialismem. Strach se šířil v pracovnách vládců kapitalistického světa. Pod vlivem tohoto strachu se rozhodli dát svým dělníkům vysoké platy. Nechtěli socialistickou revoluci a rozhodli se koupit si doma sociální klid. Aby dali svým dělníkům to, co měli lidé ve východní Evropě museli nasadit vyšší daně pro podnikatele. Pamatuji si, že v roce 1968 se u nás rozšiřoval článek profesora Šika, kde popisoval hospodářský systém v Holansku. (ale stejně to fungovalo v celé Evropě i v USA) Profesor Šik napsal : podnikatelé v Holandsku platí lidem vysoké mzdy. Jídlo v závodních jídelnách je za symbolickou cenu. Platí lidem cestu (benzin) do práce. Ráno dají lidé na bráně seznam potravin a odpoledne si je odnášejí za velkoobchodní ceny. Pro ženy zřizují kadeřnické salony přímo ve fabrice. A další a další vymoženosti. Pan profesor se ptal - jak je to možné, to jsou holandští kapitalisté tak hodní a lidumilní, že tohle všechno pro své zaměstnance dělají?? A hned si odpověděl : ne, holandští kapitalisté nejsou lidumilové, ale nemají na výběr. BUĎ TY PENÍZE DAJÍ SVÝM ZAMĚSTNANCŮM, NEBO STÁTU NA DANÍCH. JINOU MOŽNOST NEMAJÍ. A kapitalisté to raději dají svým lidem, než státu na daních. Ví, že jejich spokojení zaměstnanci jim to vrátí poctivou prací a v případě potřeby se pro ně přetrhnou. Tak to fungovalo do konce osmdesátých let. Pamatuji si i jaké daně byli v USA v roce Tehdy totiž můj idol Elvis Presley poprvé vydělal více než milion dolarů za rok. A noviny 8

9 (anglické) ho litovali, že z toho dostal jen 183 tisíce dolarů čistého. Rovných 817 tisíc zaplatil daň. Každý si vypočítá kolik procent to bylo. Proč mohla být v USA v roce 1960 daň skoro 82% z příjmu. A kolik je dneska? A proč je to tak? A proč to nejde dneska?? Vysoké příjmy dělníků tehdy měli ještě jeden výsledek. Pamatuji si, že jsem každý den viděl v německé televizi na konci zpráv tabulku o zaměstnanosti (všimněte si o zaměstnanosti - nikoli o nezaměstnanosti) Ještě celá sedmdesátá léta bylo v Německu asi 400 tisíc nezaměstnaných a pro ně bylo více než 2 miliony volných míst. Ano ještě jednou slovy : dva miliony volných míst v Německu pro 400 tisíc nezaměstnaných. (na sedmdesát milionů obyvatel je to slušný, ne? a jak je to dneska? - žádná místa pro víc než 4 miliony nezaměstnaných.) A TO JE JEDINÝ VÝSLEDEK SNIŽOVÁNÍ DANÍ. Jenom blázen si může myslet, že peníze, které zůstanou z nízkých daní se vrátí do společnosti. Tyto peníze slouží jen a jen ke zvyšování osobní moci. U těch malých v komunální oblasti, u větších v celostátní oblasti a u těch největších globálně. Neustálé zvyšování nezaměstnanosti roztáčí kolotoč, ze kterého není úniku. Čím více nezaměstnaných, tím méně lidí schopných nakupovat, tím více se musí snižovat výroba. Vzroste počet lidí, kteří nemají na utrácení. Bude se omezovat výroba, bude se propouštět. Nezaměstnaní nebudou kupovat. A tak to bude pokračovat do nekonečna až se celý systém zhroutí. Řešení takového problému už nám ukázali Romové na Slovensku. Přes oživování americké ekonomiky, která nabírá tempo, ekonomika stále nevytváří pracovní místa, v čemž se může podle ekonomů skrývat riziko. I přes zrychlení hospodářského růstu přišlo v USA jen za jediný měsíc o práci 100 tisíc lidí. Od roku 2001 ztratilo práci v USA skoro 3 miliony lidí. Ovšem snižování daní, které zahájil už Reagan na začátku osmdesátých let stále pokračuje. Daně se snižují už 25 let a po celou tu dobu nezaměstnanost stále jen stoupá. Přední ekonomové nevidí žádnou souvislost, zajímavé. Nechápu, proč ekonomové nevidí přímou souvislost mezi politikou snižování daní po nástupu Reagana a Thatcherové do vlády a okamžitým růstem nezaměstnanosti, který se dodnes nezastavil. A už se nikdy nezastaví. Program presidenta Bushe je další snižování už nízkých daní. Politika prováděná po druhé světové válce měla úspěch. Vysoké daně zajišťovaly koupěschopnost obyvatelstva. Vysoké zisky pár jednotlivců a NÍZKÉ DANĚ JSOU HROBAŘEM SVĚTOVÉ EKONOMIKY. Je to proto jak jsem psal výše. Máme pár boháčů, kteří mají jednu hubu a jeden žaludek. Miliony bohatých pracujících mají miliony hub a žaludků a ty mají nějakou spotřebu. Pak poroste výroba i ekonomika a bude klesat nezaměstnanost. Jenže souvislosti nikdo nechce vidět. Kapitalismus Už ve 40. letech 19. století zformulovali Marx a Engels tezi, že konkurence drobných podnikatelů zákonitě vede k postupnému krachu většiny, ke koncentraci kapitálu v rukou stále omezenější menšiny a ke vzniku monopolu. Za první republiky byli Češi svědky toho, jak Baťa rychle a účinně zlikvidoval české ševce. Po listopadovém převratu jsme zažili ztroskotání naivní představy, kterou sdílel a propagoval i Václav Havel, jak se vrátíme k systému idylických malých soukromých obchůdků, dílniček a hospod. Ve skutečnosti jsou pokusy o drobné soukromé obchůdky vytlačovány super- a hypermarkety, které patří nadnárodním monopolům. Podobný osud sdílejí české hospody v souboji s rychlojídelnami McDonalds a KFC. Pokusy českých podnikatelů a soukromých zemědělců něco vyrábět se topí v záplavě dovážených západních přebytků. Kdo nenajde»strategického partnera«, čili neprodá svůj podnik nějaké nadnárodní korporaci, nemá šanci přežít. Marx a Engels konstatovali už před 150 lety, že v kapitalismu probíhá zbídačování většiny. Platnost tohoto postulátu se zdála být zpochybněna, když pod tlakem existence socialistického tábora nejbohatší kapitalistické státy po omezenou dobu a na omezeném prostoru prováděly určitou sociální politiku. Jakmile dospěli kapitalisté k názoru, že»hrozba«9

10 socialismu pominula, sociální stát je v likvidaci. OSN pravidelně zveřejňuje statistiky, jak se s každým rokem prohlubuje propast mezi bohatou a chudou částí obyvatelstva naší planety. Světový trend kapitalizmu je daný požadavkem maximálních zisků na úkor zaměstnanců. Nová ekonomika je tlačena imperativem snižování potřeby pracovní síly, ale přitom potřebuje stále víc platících spotřebitelů, kteří obratem vyprázdní sklady, jež dokáže hravě naplnit stále menší počet zaměstnanců. V tom je ovšem skryt celý problém, který nikdo nechce řešit. Kvůli neustálému růstu soukromého zisku potřebuje kapitalismus nahrazovat ve výrobě člověka stroji, technologiemi, počítači, genetickými vylepšeními. Problém je v tom, že počítače ani genetičtí mutanti nekupují haldy zboží, které tak úsporně vznikají. Morem současnosti je náboženství růstu Růstu, jehož vyznavači obětují svému krutému bohu celou Zemi, se vším tvorstvem. Fudamentalistická víra v růst Růstu má teroristické důsledky : klimatické změny, globální oteplování, ozónová díra, plundrování zdrojů, chudobu ve městech. Fundamentalizmus růstu Růstu, neustálá mobilizace sil k další mobilizaci sil, je nejzhoubnějším následkem globalizace. Lidé, demos, už nejsou jako spotřebitelé dost výkonní a poslušní pro tyto fundamentalisty. Plánují proto jejich nahrazení nějakými biologicko- technologicko- elektronickými hybridy. Ti, kdo mluví o třetí cestě neznají řešení tohoto problému stejně jako ho neznají neoliberálové. Třetí cesta Tonyho Blaira se stala jen matným pojmenováním pro nutkání plnit příkazy trhu a tvářit se při tom, že lze populaci ochránit před katastrofálními dopady slepého tržního diktátu. Levicovost v této situaci by měla znamenat, že o zaměstnanosti lidí nebudou rozhodovat výlučně zájmy soukromého zisku, ale ohledy na lidskou důstojnost, které jsou čisté tržní logice cizí. Ohledy na lidskou důstojnost nemajetných jsou ovšem dražší než její docela obyčejné ignorování, ve kterém tak vyniká naše pravice. Zájem na fungování společnosti jako celku má stát nikoliv soukromá firma. Nenažraní akcionáři a majitelé mající jen jeden zájem - maximální zisk za cenu, že jejich zaměstnanci budou pracovat za minimální mzdy. V současnosti by pro některé lidi byl návrat otrokářství záchranou. Otrokář totiž byl povinen své otroky živit až do smrti. Kapitalista je nechá klidně chcípnout. Největším problémem je nezaměstnanost a nízké mzdy. Kapitalismus zvyšuje produktivitu, snižuje zaměstnanost. Roste nezaměstnanost, klesá spotřeba protože lidi nemají peníze. To je spirála smrti. Zaměstnanost můžou zvýšit nové továrny ale kdo bude investovat do nové výroby, když není odbyt? Zprivatizováním veškeré výroby se stát zbavil možnosti ovlivňovat nezaměstnanost. Trendy kapitalismu Světový trend kapitalizmu je daný požadavkem maximálních zisků. Zisk - podíváme-li se jak vzniká zisk, vidíme, že je to možné jen na úkor zaměstnanců. Cena materiálu a energií je pevná, provozní náklady také. Jedině platy nejsou pevné - ty je možné snižovat. A proto se taky snižují. V Německu ale ne jen tam jsou lidé nuceni pracovat delší dobu a za menší peníze. V nových kolektivních jsou dělníci nuceni přijímat podmínky jako je stop mzdy na budoucí léta. Německé odbory už jasně říkají, že zaměstnavatelé upozorňují na nízké platy v nových zemích EU a tím dávají najevo, že chtějí mzdy v Německu stlačit na úroveň mezd ve východních zemích. Ne tedy, že se naše mzdy budou zvedat na úroveň západních, ale západní se sníží na naši úroveň. Ale jak říkají němečtí odboráři ani to není konec. Bude následovat další krok, snížení mezd na úroveň čínských nebo indických. Prostě budeme si muset zvykat na to, že musíme vyžít s jedním dolarem denně. Budeme dělat za hrst rýže jako Číňané - teda spíše za hrst brambor protože rýže je drahá. Nová ekonomika je tlačena imperativem snižování potřeby pracovní síly, ale přitom potřebuje stále víc platících spotřebitelů, kteří obratem vyprázdní sklady, jež dokáže hravě naplnit stále menší počet zaměstnanců. V tom je ovšem skryt celý problém, který nikdo nechce řešit. 10

11 Globalizace je jako jízda na tygru. A zkrotit globalizaci potažmo lbezbřehý liberalismus, znamená zkrotit tygra. A jak každý ví, to není lehká věc. Ale je to možné. A je to také nutné, pokud chceme jako lidé přežít. Kvůli neustálému růstu soukromého zisku potřebuje kapitalismus nahrazovat ve výrobě člověka stroji, technologiemi, počítači, genetickými vylepšeními. Problém je v tom, že počítače ani genetičtí mutanti nekupují haldy zboží, které tak úsporně vznikají. Morem současnosti je náboženství růstu Růstu, jehož vyznavači obětují svému krutému bohu celou Zemi, se vším tvorstvem. Fudamentalistická víra v růst Růstu má teroristické důsledky : klimatické změny, globální oteplování, ozónová díra, plundrování zdrojů, chudobu ve městech. Fundamentalizmus růstu Růstu, neustálá mobilizace sil k další mobilizaci sil, je nejzhoubnějším následkem globalizace. Lidé, demos, už nejsou jako spotřebitelé dost výkonní a poslušní pro tyto fundamentalisty. Plánují proto jejich nahrazení nějakými biologicko- technologicko- elektronickými hybridy. Ti, kdo mluví o třetí cestě neznají řešení tohoto problému stejně jako ho neznají neoliberálové. Třetí cesta Tonyho Blaira se stala jen matným pojmenováním pro nutkání plnit příkazy trhu a tvářit se při tom, že lze populaci ochránit před katastrofálními dopady slepého tržního diktátu. Levicovost v této situaci by měla znamenat, že o zaměstnanosti lidí nebudou rozhodovat výlučně zájmy soukromého zisku, ale ohledy na lidskou důstojnost, které jsou čisté tržní logice a neviditelné ruce trhu cizí. Ohledy na lidskou důstojnost nemajetných jsou ovšem dražší než její docela obyčejné ignorování, ve kterém tak vyniká naše pravice. USA: dovolená je mizející sen. Čím dál méně Američanů se odvažuje opustit práci, byť jen na týden. A ti co si dovolenou vezmou se cítí provinile a nakonec tráví hodiny dlouhými telefonáty s pracovištěm. Průzkum cestovních kanceláří ukazuje na fakt, že na dovolenou odjíždí každým rokem o 10% méně lidí. Vina ze zanedbávání práce a strach ze ztráty zaměstnání v době, kdy ekonomický útlum vyžaduje úspory a maximální nasazení, sehrává svou roli. V USA neexistuje federální zákon o zaručené placené dovolené. Závisí jen na jednotlivých státech a zaměstnavatelích, jaké výhody zaměstnancům poskytnou. Jen 87% podniků svým zaměstnancům dovolenou dává. Průměrná doba je 16 dní volna, ale pracovníci si berou sotva dva týdny. To je pakatel ve srovnání s Italy (42 dní), Francouzi (37 dní), Brity (28 dní). Podle Mezinárodní organizace práce je jen několik národů světa ( mezi nimi samozřejmě Češi), kteří pracují déle než Američané. Kapitalismus a tržní hospodářství Kde jsou pionýrské doby kapitalismu, když podnikání sloužilo k obživě rodiny. Dnes podnikání slouží ke shromažďování majetku a z něho vyplývající moci. A moc takových lidí je neomezená. Vlády jsou hříčkami v jejich rukou. A nejsou to jen nějaké vlády nějakých pofiderních států. Čím víc peněz na volební kampaně, tím větší moc a tím větší zisky. Největší stát na světě je toho důkazem. Bush byl dosazen na stolec pomocí peněz naftových společností. Bush, vyléčený alkoholik a náboženský blouznivec, jak sám říká, bohem vyvolený, by na něco takového jako válka proti Iráku sám nepřišel. (I když jako syn svého otce by měl důvod dodělat to, co jeho otec zpackal před deseti lety.) To mu museli nařídit lidé, kteří ho k moci dosadili. Naftové koncerny, které se musely dívat na to, že druhé největší naleziště ropy na světě si spravují sami obyvatelé země i když prostřednictvím diktátora. Ale vlastního diktátora. To znamená, že veškeré zisky z prodeje zůstaly v zemi. Pomocí nich mohl Saddám uskutečňovat rozsáhlou potravinovou a zdravotní pomoc obyvatelům. A to navzdory embargu a sankcím nařízenými americkými naftovými společnostmi v režii Rady bezpečnosti OSN. Dnes budou zisky z prodeje irácké ropy putovat na správné místo - do sejfů amerických naftových magnátů. Ti se nebudou zajímat o to, jestli Iráčané mají co jíst. Prostě firmy Haliburton a Bechtel zaplatily nejvíc a proto mohly rozpoutat válku proti Iráku, kde budou teď hospodařit podle svého. Haliburton dokonce prodával předraženou naftu i americké armádě. Tyto firmy budou tak nejen vykrádat Irák, ale i vlastní stát, který jim to umožnil. 11

12 Co je to za demokracii, když je možné si koupit i moc ve státě. Takový Berlusconi se tak nenamáhal a vzal věci do vlastních rukou. Majitel desítek nejsledovanějších TV stanic v zemi se dosadil do vlády sám. Zatím udělal jedinou chybu nezrušil italský ústavní soud a proto bude dál vyšetřován z korupce. Ale nebojte odsouzen nikdy nebude a ten ústavní soud také zruší, nebo jmenuje soudce sám z řad svých slouhů. I u nás se Železný zvolil senátorem. Co jiného je zvolení Schwarzenegra guvernérem nejbohatšího státu USA. Tento svalovec ekonomický a politický negramot se pomocí medií stal guvernérem Kalifornie. Samozřejmě, že v Kalifornii budou vládnout lidé, kteří ho k moci dostali. Média ukázala svoji moc jak v Itálii, tak v Kalifornii. A nikdo se nediví nikomu to nevadí. Říkají tomu demokracie. V těchto zemích kdyby média spustila správnou kampaň, lidé zvolí za presidenta i cvičenou opici. Je to možné ovšem jen v zemích, kde veřejnost masírovaná médii se nezajímá o nic a čistě ze zvyku jde jednou za 4 roky volit toho, koho jí ti mocní prostřednictvím svých vlastních medií předloží. Desítky let masírovaná společnost už neumí a ani nechce myslet. Jinak by totiž Berlusconiho ani Schwarzenegra nikdy nemohla zvolit. Vítězství Schwarzenegra znamená úpadek demokratické volby spoléhající se na kritický úsudek voličů, zvažujících reálné politické programy. Jeho volba odhalila prázdnotu veřejného prostoru politiky. Voliči v Kalifornii zvolili útěk před politikou. Jak dokáží média zmanipulovat společnost dokazuje americký průzkum z roku 2000, který se ptal Američanů, zda patří do kategorie nejbohatšího 1 procenta Američanů. 19 procent Američanů odpovědělo, že ano a dalších 20 procent konstatovalo, že očekávají, že jednoho dne do té kategorie budou patřit. Takže rázem se 39 procent Američanů považuje za nesmírně bohaté anebo za - potenciálně - nesmírně bohaté. Nikdo z Američanů není ve skutečnosti chudý, většina Američanů jen "ještě není bohatá". Díky médiím si lidé neuvědomují, že je Amerika zemí, kde jsou lidi tragicky a trvale rozděleni podle toho, kolik vydělávají. Dnes už se neříká kapitalismus - to je termín z marxistické teorie. Dnes se říká tržní hospodářství. V angličtině nebo němčině to je neutrální termín. To jenom čeština plně odhalila jeho pravou podstatu trhni kde můžeš. A tržní hospodáři trhají. Trhají svoje zaměstnance, trhají jiné tržní hospodáře, trhají stát na daních. Trhají kde můžou a tak dlouho, dokud můžou. Důkazem jsou firmy jako Enron až Parmalat. Slouží jim k tomu systém, který si vytvořili. Jak funguje kapitalismus aneb úvod do ekonomie Během vývoje kapitalismu se vyvíjeli i formy vlastnictví. Manufaktury vznikající v Anglii v 18 století byly stoprocentním vlastnictvím majitelů. Majiteli patřili veškeré zisky a bohužel mu zůstávali i jeho dluhy. To se samozřejmě těmto lidem nelíbilo. Protože měli i moc ve státě, začali tvořit zákony, které umožňovali i jiné formy vlastnictví a hlavně jiné formy odpovědnosti (vlastně neodpovědnosti) za dluhy. Vlastníci se začali sdružovat. Vlastnictví už nebylo vázáno na konkrétní osoby a přenášelo se na anonymní společnosti. Nakonec i název pro akciovou společnost ve Francii je societé anonym. Vznikali tak akciové společnosti (a.s.), kde zisky se dělí podle podílu vloženého kapitálu. Další formou jsou společnosti s ručením omezeným (s.r.o.). Tady už je přímo v názvu napsáno, že nikdo za nic neručí a dluhy nikdo neplatí. Majitel je neznámý - v rejstříku společnosti je zapsán jen jakýsi jednatel což je vlastně něco jako manažer, který nemusí být vlastník. Ideální pro zřizování tzv. bílých koní tak oblíbených u nás v Klausově éře obchodů s topnými oleji. Zatímco někdo nezjistitelný (aspoň pro naše soudy) získal miliony, tak ubohý nevzdělaný nezaměstnaný šel do kriminálu jenom protože sedl na lep vykutálenému podvodníkovi. Jen málokdo ví, že existuje také možnost založit všeobecnou obchodní společnost (v.o.s.). Ale proč by to u nás dělal. Vždyť v takové společnosti ručí za svoje dluhy celým svým soukromým majetkem. Pilířem podnikání v kapitalismu jsou společnosti S.R.O jinak GmBH, jinak Ltd. Co to je s.r.o.? To je společnost, která se základním kapitálem Kč si může udělat 12

13 miliardové dluhy. Když zkrachuje, zaplatí sto tisíc, podnikatel sedne do svého mercedesu, odjede do své vily a založí novou S.R.O peněz na to má dost. To přece všichni dobře známe z naší cesty ke kapitalismu. To byl základ Klausových vlád. A jedeme dál ať žije podnikání a ti, co to zaplatí. Přitom řešení je jednoduché. Zákonem přeměnit všechny s.r.o. na společnosti v.o.s. kde majitelé a manažment ručí veškerým svým majetkem za dluhy, které nadělají. Společnosti s.r.o. by měly být u nás zakázány minimálně na padesát let. To ovšem nejde. Jak by naši podnikatelé podnikali, když žádné peníze nemají. Nejlepší podnikání je podnikání s cizími penězi. Další skupina jsou akciové společnosti. Akciová společnost vyplácí svým akcionářům dividendy. Pro zajímavost, od pádu socialismu se dividendy zvýšily za deset let nejméně na dvojnásobek. Co to znamená? Znamená to, že se zvýšilo vykořisťování zaměstnanců a že se z podniků vysává kapitál, potřebný pro rozvoj. Když chybí kapitál, přicházejí na řadu finanční machinace přesouvání dluhů na dceřinné společnosti na Kajmanech, vypůjčování peněz na falešné záruky. Nakonec vykrádání penzijních fondů a spořitelen zaměstnanců. A máme tady Enron, Parmalat. Jenže to jsou jen ty, kde vykrádání dosáhlo takových rozměrů, že už se to nedalo zastírat. Dělají to však všichni - ostatní podniky to čeká. Dokud bude jediným účelem podnikání tvorba zisku a výplata dividend, se situace nemůže změnit. A opět tady je situace, kdy akcionáři, kteří si léta přikrádali a shromáždili obrovské majetky, si budou spokojeně užívat nakradených peněz. Dluhy zaplatí stát, potažmo daňoví poplatníci. Proč tady není zákon, že dluhy těchto firem akciových společností - budou platit akcionáři, kteří si po léta žili z peněz ožebračené firmy?? Malý soukromníček, když si udělá dluhy, tak je musí zaplatit ze svého. Viděli jsme to naposledy v nemocnici po dvaceti letech chudák Pěnkava. Proč nemusí své dluhy platit akcionáři?? Je to divný systém, zisky ano dluhy ne. To ať zaplatí někdo jiný. Nejlépe ti okradení. Divím se, že nikdo nezaložil firmu, ve které zisk půjde majiteli a dluhy budou platit zaměstnanci. To by byl ideál. Už slyším ty hlasy - fuj, komunistická propaganda!! Takhle psát! Prosím všechny pravicové občany, aby mi napsali o nějaké zemi, kde nejsou tuneláři, kde není nezaměstnanost, kde podnikatelé platí dobré mzdy pracujícím. Napište o zemi, kde nejsou na okrajích měst slumy plné ubožáků. O zemi, ve které je pro všechny slušná životní úroveň alespoň taková, jako byla u nás před rokem ( ale neříkejte, že na Kubě) Reforma veřejných financí Ve státní kase chybí peníze. Nemáme na důchody, nemáme na podpory v nezaměstnanosti, na školství, na zdravotnictví, zkrátka nemáme na nic. Jak je to možné? Jsme tak neschopní, máme tak malou produktivitu práce (jak je dnes v módě říkat)? Za komunistů takové problémy nebyly. Pravda, podpory v nezaměstnanosti komunisté nemuseli vyplácet, protože každý měl práci. Zato komunisté měli dost peněz na vývoz tater a tanků do arabských zemí, které nám dodnes dluží miliardy dolarů. Dokonce i Sovětský svaz nám dlužil miliardy dolarů. Byli jsme nejbohatší zemí socialistického tábora. Takže jak to, že tehdy bylo peněz dost, že jsme je mohli půjčovat a dneska chybí? Pravdu nám naši politici nikdy neřeknou. Co je příčinou, že chybí peníze? Domnívám se, že hlavní příčinou je nástup vlády pana Klause. Ten založil na začátku devadesátých let rozvoj naší ekonomiky na laciné pracovní síle. Udělal to jako jediný ze všech postkomunistických zemí! Jeho politika vydržela deset let. Ale teď je konec. Nízké mzdy znamenají nízký příjem do státního rozpočtu. Nízké mzdy byly i za socialismu. Ale režim kompensoval nízké mzdy nízkým nájemným, nízkými cenami základního zboží, rekreacemi pro pracující a podobně. Ale nejen to veškerý zisk šel zpátky do státního rozpočtu. Kam jdou zisky dnes? Náš největší problém začal podpisem smlouvy o dvojím zdanění. Co je to smlouva o dvojím zdanění? To je diktát bohatých zemí, které pomocí něho vykořisťují země třetího světa, kam my také patříme. Tam patří všechny chudé země, které nemají volný kapitál, který by mohli investovat v ještě chudších zemích než jsou ony sami. Když kolonizátoři ztratili své kolonie v Africe a v Asii odkud pochází veškerý jejich majetek, začali se ohlížet po jiných zdrojích odkud čerpat 13

14 bohatství vytvořené jinde. Zatímco dříve vykořisťovali a vykrádali pouze africké a asijské země, dnes to dělají všude. Vytvořili si k tomu nové instituce ( Světovou banku a Mezinárodní měnový fond) a začali prosazovat tzv. svobodný obchod a svobodný pohyb kapitálu. Protože měli dost peněz, tak se jim to podařilo. Jako základ jim slouží dvoustranné smlouvy o dvojím zdanění. Co je to smlouva o dvojím zdanění? To je institut, který zaručuje aby kapitalističtí investoři neplatili daně dvakrát. Jednou v zemi, kde je zisk vytvořen, podruhé doma. To by nebylo tak nesprávné, kdyby. Kdyby oni platili ze zisku v zemi, kde byl zisk vytvořen a doma už neplatili nic. Jenže z toho by ty bohaté koloniální státy neměli nic. A to nemůžou připustit. A proto je tady institut smlouvy o dvojím zdanění. Proto platí daně doma, a v zemi, kde se zisk vytvořil nezůstane nic. Ty slušnější zaplatí u nás alespoň sociální a zdravotní pojištění za své zaměstnance a tím to končí. Daně ze zisku platí ve svých domovských zemích to v lepším případě nebo na Bahamách nebo Kajmanských ostrovech. Toto vykořisťování slabých je hlavní příčinou bídy v třetím světě. Prodali jsme a zprivatizovali do cizích rukou všechny lukrativní a výdělečné podniky. Proč jsme museli prodat Transgas? Vždyť to je slepice, která snáší zlatá vejce bez práce. Stačí udržovat potrubí a stanice a Němci nám platí za tranzit. Jenže jsme to zprivatizovali do cizích rukou. A slepička snáší zlatá vejce v Německu. Doma nezůstane ani koruna. Nejen to, ještě musíme platit Němcům za tranzit našeho plynu po našem území! V naší zemi už nám nepatří skoro nic. Nejlepší podniky jsou v rukou cizinců, kteří u nás daně neplatí. Erste bank měla loni zisk přes 7 miliard Kč. Všechny jsou fuč v Rakousku. Automobilka Škoda, a další tisíce podniků produkují u nás další miliardy. Ale nám zůstanou tak oči pro pláč. Mám otázku na předsedu vlády a ministra financí pánové, kolik miliard zisků cizích společností odchází každý rok do zahraničí bez zaplacení daní. Víte to vůbec? Je to víc nebo míň než je náš státní rozpočet? Připočteme-li k tomu těch pět miliard dolarů, které každoročně posílají vietnamští obchodníci domů do Vietnamu (údaj z našeho tisku), jsou to docela slušné, nezdaněné peníze. Po zdanění by u nás mohlo zůstat 40%, ze kterých by bylo dost na důchody, pro nezaměstnané, na školství i jinam. Bohužel to nejde. Jsme kolonií a vládnou u nás cizí kolonizátoři. Soc. dem. vlády se rozhodly kousnout do kyselého jablka a začít dělat to, co minulé vlády dělat nechtěly. Rozhodla se pro reformu financí státu. Ačkoli si říká socialistická, rozhodla se (zcela podle rad od Světové banky a Mezinárodního fondu), že nejlepší řešení je snížit daně bohatým a přenést všechnu daňovou zátěž na chudé. Stejně jako Bush v Americe i naše socialistická vláda je přesvědčena, že snižováním daní pro podniky se u nás zvýší výroba a tím i životní úroveň. To je však omyl. Bushovi to už ukázali manažeři Enronu, Worldcomu a další. Naštěstí je vidět, že naši lidé odhodili růžové brýle a rozhodli se postavit proti dalšímu zbídačovaní ve jménu vysokých zisků bohatým. Odbory prohlásili jasně, že takto to nepůjde. Dokonce i věčně ušlápnutí učitelé se rozhodli, že od září nechají dětičky doma dokud se jejich platy nezvýší. Lidé si uvědomují svoji moc a chtějí ukázat, že bez nich to nepůjde. Když nebudou pracovat, nebudou ani zisky pro manažery a akcionáře. Najednou příjmy státu nestačí na vyplácení podpor v nezaměstnanosti, důchodů, a dalších výdajů státu. Proč socialistická vláda nehledá řešení v růstu příjmů obyvatel? Mzdové náklady našich podnikatelů jsou méně než poloviční v porovnání s Evropskou unií, což znamená, že naši podnikatelé platí svým zaměstnancům polovinu toho co se platí v EU. Rozdělíme - li mzdové náklady na platy a mzdy dostaneme se k mnohem tristnější skutečnosti. Platy výrazně zvyšují celkový výsledek všech statistik o celostátních průměrných výdělcích - samotné mzdy jsou výrazně nižší. Platy bývají průběžné valorizovány, zatímco mzdový zákon kromě vládou nařízené minimální mzdy další valorizační mechanismy nemá a zaměstnanec je tak de facto plně závislý na vůli svého zaměstnavatele - podnikatele. Podnikatelé by měli změnit priority svého podnikání. Nejen maximální zisky akcionářů, ale i spravedlivé mzdové podmínky pro jejich zaměstnance. Vždyť jsou to hlavně oni, kdo vytváří jejich bohatství. A stát by si měl uvědomit, že jsou to hlavně zaměstnanci, kteří naplňují státní kasu. Zvyšovat mzdy!! Už slyším řev pravicových politiků ale pro ně mám příklad z Francie. Je sice pár let starý, ale určitě se moc nezměnil. Pamatuji si ho proto, protože čísla z něho se 14

15 podobala číslům našim. V té době byl průměrný příjem v naší republice Kč. Ve Francii byl také ale franků (1F = 5,50Kč). Mnohem zajímavější údaj byl o státem garantované minimální mzdě. U nás byla něco přes 4000, ale ve Francii slovy deset tisíc franků! Ještě jinak minimální mzda byla 80% průměrné mzdy. Proč je u nás minimální mzda méně než 40% průměrné, zatím co ve Francii je to 80%? Nebylo by lepším řešením pro socialistickou vládu zvyšování mezd v České republice než ožebračování jejich obyvatel? Zvyšování mezd by mělo i další efekt lidé by měli více peněz a proto by více kupovali (a bylo by více daní z DPH), následně by to vedlo k vyšší produkci a vyšší zaměstnanosti. Vláda hledá řešení jen v úsporách. Nehledá je ve zvyšování příjmů pro státní rozpočet. Nemyslím tím zvyšování DPH a spotřebních daní jako Špidla. Zvyšování nízkých mezd u nás bude znamenat růst příjmů do státního rozpočtu a problém bude vyřešen na dlouhá léta. Nebo chtějí vstoupit do Evropské unie jako žebráci? Vláda odložila důchodovou reformu V poslední době se velmi mluví o klesající populaci a v souvislosti s ní o problému důchodů a důchodců. Pravicové strany mají ve věci jasno. Lidé si musí povinně spořit na důchody v soukromých fondech. Obávám se, že jenom pan Volák si myslí, že v Česku bude po třiceti letech ještě existovat fond, který bude někomu vyplácet penzi. Ale ani vlastní spoření není bez problémů - i kdyby se nějakým zázrakem stalo, že se úspory nepřesunou na Bahamy. Podíváme-li se do kolébky kapitalismu a demokracie do Britanie a USA - zjistíme, že v USA byl v roce 1970 průměrný plat 4 tisíce dolarů a dnes dolarů tedy desetinásobek. V Britanii je situace stejná desetinásobný růst nominálních mezd za posledních 30 let. Co myslíte kolik si lidé našetřili a jaký důchod budou dostávat? Bude důchod odpovídat těm 4 tisícům nebo 40 tisícům? A bude takový důchod stačit k obživě? A bude ho fond schopen vyplácet třeba i do 90 let věku? Rozumně uvažující člověk vidí, že je to problematické a nereálné. Jediný způsob, schopný ufinancovat důchody, je ten současný průběžný. Ten je schopen vyplácet důchody i při několikatisícové inflaci. Co vybere, ihned vyplatí. Problém nastává při klesající populaci. Jak nás upozorňují pravicoví politici, brzy nebude dosti lidí pracujících na důchodce. Lidé se pozdě žení (pokud vůbec) a nechtějí mít děti. Chtějí si užívat, cestovat, jenom ne se starat o děti. Podle jejich názoru na to mají svoje lidské právo. Lidská práva se hodí do krámu vždycky hlavně těm, kteří z nich chtějí těžit na úkor těch druhých, kteří to musí zaplatit. Řešit problém populace přistěhovalectvím je scestné. Když jsem četl, že za několik desítek let bude Itálie potřebovat 50 milionů černochů a Arabů, aby živili jejich důchodce, ptal jsem se bude-li to ještě Itálie. Co když tito přistěhovalci si řeknou, že je ani nenapadne pracovat na pár bílých důchodců a stejně jako Albánci v Kosovu a Makedonii nezačnou původní obyvatelstvo vyhánět a vyvražďovat? I my máme svoji zkušenost se sudetskými Němci. Kromě lidských práv, o která pečují globalisté, jsou ještě práva národů a národností, a ty jsou podle mne důležitější. Jen v rámci jednoho národa nevznikají podobné třenice. Proto je důležité starat se o budoucnost národa a naší budoucností jsou naše děti. Jenže co s těmi, co si chtějí jen užívat a odmítají si uvědomit, že jim jednoho dne bude 62 let a budou chtít jít do důchodu? O těchto lidech je možno říci, že to jsou zbyteční lidé. Proč by na jejich důchod měly dělat děti jiných? Aby si uvědomili, že jednou budou chtít důchod, je nutné jim to připomínat. Tito lidé si musí na důchod nastřádat. Řešení je 15

16 jednoduché a už částečně tady bylo. Bezdětní a rodiny s jedním dítětem prostě budou mít větší daně. Jako potřebný základ se vezme rodina s třemi dětmi. Taková rodina bude mít stejné daně jako dnes. Rodina se dvěma dětmi bude mít daně vyšší o 5, s jedním dítětem o 10%. Bezdětný o 20%. Prostě - za bezstarostnost se musí platit. To však není všechno. Přijde důchodový věk a i důchody budou diferencovány. Rodiče tří dětí budou mít zvýšený důchod, rodiče se dvěma dětmi budou mít důchod jako dnešní, lidé s jedním dítětem snížený důchod o 10%. Bezdětní budou mít životní minimum. Pro neplodné páry dnes není problém umělé oplodnění a i pěstounská péče může být započítána. Bylo by na čase, aby těmito problémy se už vážně začala zabývat sněmovna. Řešit situaci přistěhovalectvím je zločin. Konec historie nebo začátek konce kapitalismu? Francis Fukuyama, profesor mezinárodní politické ekonomie na Univerzitě Johna Hopkinse v USA, dospěl ve svém bádání k závratné myšlence, že po pádu komunismu ve východní Evropě se lidstvo ocitlo na konci svých dějin, protože neexistují životaschopné alternativy vůči tržní ekonomice a liberální demokracii. Otázkou nad jeho dílem je, zda v jeho případě není spíše přání otcem myšlenky. Je skutečně zajímavé, co může vyprodukovat pan profesor s platem 50 tisíc dolarů měsíčně a vydávat to za zákony přírody. Ještě zajímavější jsou pokusy o propagaci tohoto díla, které naopak všechny zákony přírody popírá. Bylo by zajímavé zjistit, kolik lidí má stejné názory. Myslí si pan profesor, že stejný názor mají hladoví zapatovci v Mexiku, miliony lidí pracujících 12 hodin denně za dva dolary v jihovýchodní Asii nebo další miliony třeba i v Evropě? Myslí si, že se lidé smíří s koncem dějin s tím, že zůstanou už navěky otroky liberálních demokratů v režii nadnárodních monopolů? Globalizace, podle Fukuyamy, představuje spjatost procesu ekonomické homogenizace lidstva s globálním rozšířením liberální demokracie. Jedním z důsledků globalizace v neoliberálním pojetí je však extrémní nerovnost a stále rozsáhlejší přesuny bohatství ve prospěch kapitálu - přináší velký růst bohatství menšiny na úkor chudnoucí většiny, dlouhodobou nezaměstnanost a vznik nových forem moci spojených s novými tíživými druhy závislosti i odcizení. Růst produktivity práce je ve většině vyspělých zemí provázen hromadnou nezaměstnaností a nadnárodní kapitál - ve spojení s neoliberálními politickými silami - se i zde snaží odbourávat sociální práva a zákony na ochranu práce (pod heslem flexibility pracovního trhu) i životního prostředí. Zostřují se jak rozpory mezi zvýhodňovanými a znevýhodňovanými společenskými skupinami uvnitř jednotlivých států a národních společností, tak rozpory mezi bohatými a chudými státy a prohlubuje se polarizace mezi uvedeným bohatstvím a bídou. Všechno co vybojovali za sto let naši dědové a otcové začíná likvidovat u nás vláda, která si říká sociálně demokratická. Teď skončí, a po ní nastoupí pravicové vlády, které už bez servítků zlikvidují veškeré sociální vymoženosti. Jak dlouho bude trvat než si lidé uvědomí o co jde, nikdo neví. Ale kolo dějin se otáčí a dokáže, že pravdu nemá pan profesor Fukuyama. Lidé se nenechají od neoliberálů okrádat do nekonečna. Polarizace bohatství a bídy dosáhla nevídaných rozměrů. V současné době žije ve světě více než miliarda lidí za méně než jeden dolar denně a tři miliardy za méně než dva dolary denně. Na opačném pólu nejbohatších 225 lidí naší planety kontroluje majetek, který se rovná ročnímu příjmu poloviny (47 %) světové populace. Tři nejbohatší lidé světa mají větší majetek než 600 milionů lidí v chudších zemích světa. Nadvláda koncernů mzdy klesají a zisky stoupají. V USA i v západní Evropě pokračuje prudký pokles minimálních mezd. Naši podnikatelé nám říkají, že nemohou platit minimální mzdu ani Kč měsíčně. Pohlcování menších firem nadnárodními společnostmi znamená ztrátu 16