METODIKA K PORADENSTVÍ PRO ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ

Transkript

1 Asociace poraden pro zdravotně postižené Partyzánská 7, Praha 7 METODIKA K PORADENSTVÍ PRO ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ J. Jesenská Vydala Asociace poraden pro zdravotně postižené z prostředků projektu schváleného MZ ČR v rámci Programu podpory veřejně účelných aktivit občanských sdružení zdravotně postižených pro rok 2005

2 Předmluva Tato příručka představuje jeden z výstupů projektu Asociace poraden pro zdravotně postižené realizovaného v r Finančně jej podpořilo Ministerstvo zdravotnictví v ČR. Asociace poraden vznikla v r a jejím hlavním posláním je vytváření systémů, koordinace a zkvalitňování poradenství, vzdělávání poradenských pracovníků a další otázky související s poskytováním poradenství pro osoby se zdravotním postižením. Vzhledem k tomu, že v této poradenské činnosti není stále dostatek metodických materiálů, pokusili jsme se o rozpracování metodiky poradenské činnosti, zaměřené na skupinu zdravotně postižených a seniorů. Pro metodiku byla použita struktura odpovídající Standardům kvality sociálních služeb (MPSV ČR, 2002). Standardy představují normy, kterými se řídí pracovníci v oblasti sociální práce, ke které patří i poradenství realizované v uvedených zařízeních. Stále více pronikají do praxe a významně ji ovlivňují. Metodika je určena především poskytovatelům sociálních služeb, konkrétně poradenství pro zdravotně postižené. Vychází z již zmíněných Standardů, z návrhu Zákona o sociálních službách a z dlouholetých zkušeností jak poskytovatelů této služby, tak i jejích uživatelů. Mohla by sloužit jako podklad pro zpracování vlastní metodiky jednotlivým poskytovatelům služby poradenství pro zdravotně postižené. Poradenství pro zdravotně postižené může být poskytováno různými formami, z nichž nejčastější je poradenství realizované v poradenských centrech a dalších stacionárních zařízeních poskytujících sociální služby. V poslední době také nabývá na významu poradenství poskytované v terénu, tzn. převážně v místě bydliště uživatelů. Tato skutečnost se také promítá v projednávaném Zákonu o sociálních službách, který klade důraz právě na přiblížení služeb co nejvíce místu, kde uživatel bydlí. Metodický materiál není ukončený, bude dále průběžně upravován a doplňován podle poznatků z teorie i praxe. Předpokládáme jeho doplnění především o nová opatření a postupy související s připravovaným Zákonem o sociálních službách a příslušných prováděcích předpisů. Proto uvítáme všechny připomínky, náměty nebo doplňky k textu.

3 Obsah metodiky 1. Stručný vývoj poradenství pro osoby se zdravotním postižením v ČR 2. Co je obsahem poradenství pro osoby se zdravotním postižením, jeho principy, cíle, cílové skupiny Jednání s uživatelem, formy, metody, a další podmínky poskytování služby poradenství 4. Personální zajištění poradenství 5. Provozní zajištění poradenství 6. Závěrečná úvaha Adresář organizací sdružených v Asociaci poraden pro zdravotně postižené Seznam použité a doporučené literatury Příloha: Vzor Etického kodexu poradenského pracovníka

4 1. Stručný vývoj poradenství pro osoby se zdravotním postižením Poradenství jako neinstitucionalizovaná činnost je zřejmě stejně staré jako lidská společnost. Spontánní předávání zkušeností z pokolení na pokolení mělo výrazný poradenský charakter. S rozvojem společnosti a postupem času se tato činnost různě diferencovala, stala se předmětem působení profesionálů a institucí, které jí věnovaly zvýšenou pozornost. Ohlédneme-li se do historie, objevuje se vyhledávání a poskytování pomoci zdravotně postiženým a starým lidem především v pastoračních aktivitách některých církví, jejichž zástupci navštěvovali chudinské čtvrti, sirotčince, špitály, starobince a podobná zařízení již od dob středověku. Představovali vlastně první profesionály v oblasti poradenství. Jinak ale byla péče o staré a nemocné lidi ponejvíce na rodině a blízkých. Až v 16. století se objevuje první povinnost poskytnutí péče chudým s domovským právem v obci. Od 2. poloviny 19 století platil Chudinský zákon až do r Na něj navazoval Zákon o sociálním zabezpečení. Pomoc postiženým, chudým a starým lidem poskytovaly především dobrovolné spolky, které vznikaly v 19. a 20. století. Vyhledávání a poskytování poradenských a dalších služeb zdravotně postiženým patřilo k náplni bývalého Svazu invalidů, zejména jeho krajských a okresních sekretariátů a základních organizací působících v obcích a městech po celé republice od 50. let 20. století. Vedle dnes právem kritizovaných ideologicko politických činností se bývalý Svaz invalidů výrazně podílel na sociálně právním poradenství, sociální rehabilitaci, pracovním uplatnění, vývoji a výrobě rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, sportovní, rekreační, kulturně, zájmové a další činnosti pro osoby se zdravotním postižením. Tato činnost však byla jen málo diferencovaná podle jednotlivých vad, většina aktivit byla určena všem zdravotně postižením bez potřebných specializací. Proto byla vybudovaná síť těchto organizací doplněna po listopadu 1989 velkým množstvím celostátně i regionálně působících občanských sdružení zdravotně postižených převážně diferencovaných podle jednotlivých diagnóz nebo specifických zájmů. Z činnosti Svazu invalidů se uchovala síť profesionálních pracovišť v bývalých okresech, která se transformovala do podoby krajských center pro zdravotně postižené. Po roce 2002 se tato centra přihlásila také do Asociace poraden pro zdravotně postižené. Velkou roli v pomoci lidem se zdravotním postižením hrála a v budoucnu bude hrát také tzv. sousedská výpomoc, poradenská činnost poskytovaná obecními či městskými úřady a jejich sociálními komisemi, dobrovolníky a neziskovými organizacemi. Přesto však dodnes zůstává mnoho osob se zdravotním postižením stranou společenského dění, nezapojují se do žádných aktivit obcí, občanských sdružení a mnohdy se ani v případě závažných sociálních problémů a ztížené životní situace neobracejí na příslušné státní orgány působící v sociální oblasti. Důvody jsou různé, je to často neutěšená rodinná situace, zdravotní postižení způsobující problémy v komunikaci či pohybu, nejrůznější psychosociální problémy, dobrovolná izolovanost, dopravní problémy a celá řada dalších.

5 Ze zkušenosti víme, že nejčastější překážkou bývá samotné zdravotní postižení, zejména psychické poruchy, sluchové postižení, mentální a další handicapy. Okolí zpravidla neumí s takovým člověkem komunikovat, nerozumí jeho problémům, neví, jakou pomoc poskytnout a tuto svou neznalost řeší nejčastěji ignorováním či nezúčastněností s jeho problémy. Často dochází k narušení sousedských vztahů, ke zbytečným konfliktům, vyplývají na povrch neřešené problémy apod., kterým bylo citlivou a kvalifikovanou pomocí možno včas předejít. Proto do systému terénního poradenství patří také proškolování dobrovolníků, ale také široká osvěta zaměřená na vysvětlování problémů spojených se zdravotním postižením a jeho důsledky. Uvedené poznatky byly čerpány hlavně z výsledků pilotního projektu Terénní práce mezi zdravotně postiženými (MZ ČR) a projektu Kontaktní práce mezi zdravotně postiženými na venkově (MPSV ČR), které byly realizovány v průběhu r v síti center pro zdravotně postižené v rámci Sdružení zdravotně postižených v ČR. Díky těmto projektům byla nejen získána řada cenných zkušeností (autorka metodiky byla jedním z realizátorů projektů), ale především byl položen základ pro systematické poradenství, které od té doby probíhá v řadě regionů. Terénní sociální práce je v současné době široce a systematicky rozvinuta pro ohroženou skupinu drogově závislých. V návrhu Zákona o sociálních službách je s touto službou počítáno jako s terénními programy. Charakteristika uvedené služby dle návrhu zákona nám neumožňuje k ní přiřazovat terénní poradenství pro osoby se zdravotním postižením. Proto budeme v naší metodice toto terénní poradenství přiřazovat ke službě sociální poradenství. K otázkám terminologie a zařazování do typologie služeb bude možné se vrátit po schválení Zákona o sociálních službách.

6 2. Co je obsahem poradenství pro osoby se zdravotním postižením, cíle, cílová skupina Dle Slovníku sociální práce (IV. vydání) v poradenství jde v užším smyslu o poskytování informací, které si klient vyžádá a jež potřebuje k řešení svého problému. V širším smyslu dává poradenství klientovi příležitost k tomu, aby prozkoumal svoje přednosti, resp. slabá místa, a našel strategie ke zlepšení kvality svého života. Ještě náročnějším cílem poradenství může být, aby klient získal nový pohled na sebe a na druhé lidi a potřebné nové dovednosti. (str ). Druhy poradenství Poradenství může být jednorázové, krátkodobé nebo dlouhodobé. Při delším kontaktu klienta s poradcem by mělo jít o strukturovaný proces na základě jasně definovaného cíle a plánu, který je zakotvený v dohodě obou stran. Pro občany jsou zřizovány státem, obcemi i neziskovými organizacemi sítě bezplatných poraden, které jim usnadňují orientaci v: právních záležitostech, v institučních vazbách, v nárocích na dávky, při volbě profese, v těžkostech manželských, rodinných, při vzdělávání a výchově dětí, v problematice závislostí atd. V ČR existuje síť státních profesních poraden (při úřadech práce), pedagogicko psychologických poraden pro děti a rodiče, poraden pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, síť nestátních kontaktních center poskytujících poradenství osobám závislým na návykových látkách nebo jejich blízkým lidem a nestátních občanských poraden. V této souvislosti je třeba např. hodnotit Městské centrum sociálních služeb a prevence Praha za vydání adresáře poradenských služeb v Praze s názvem Poradenství aneb Nebojte se zeptat, Definice poradenství pro osoby se zdravotním postižením Pro naše účely se jeví jako nejvýstižnější definice dle Novosada (2000), který se jako jeden z mála autorů zabývá speciálním poradenstvím pro osoby se zdravotním postižením:

7 Speciální poradenství definujeme jako komplex poradenských služeb určených specifickým skupinám jedinců, kteří jsou znevýhodněni zdravotně či sociálně a jejichž handicap mívá dlouhodobý (chronický) nebo trvalý charakter. Poradenství pro zdravotně postižené vychází především z návrhu Zákona o sociálních službách a spočívá v: Poskytování základního a odborného poradenství Z oblasti sociálně právní, zaměstnávání, odstraňování architektonických bariér, týkající se rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, a dalších otázek souvisejících se zdravotním postižením a jeho důsledky), Sociálně terapeutické činnosti Poskytnutí potřebné podpory a rady, podle potřeby zprostředkování pomoci příslušného odborníka či pracoviště, Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím Pomoc při zapojení do různých aktivit a činností směřující k rozšíření vědomostí, dovedností a návyků klientů, zejména v oblasti zdravotní prevence a zdravého životního stylu, sociální rehabilitace ad., které povedou k jejich snazšímu začlenění do společnosti, Pomoc při prosazování práv a zájmů Kromě poskytnuté rady sem patří doprovody na úřady a instituce, pomoc při jednání, vyplnění potřebných formulářů a listin ad. Poradenství pro zdravotně postižené řadíme do sociální služby sociální poradenství. Toto poradenství dle návrhu Zákona o sociálních službách poskytuje osobám v nepříznivé sociální situaci potřebné informace přispívající k řešení jejich situace. Sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb. V rámci sociálního poradenství jsou poskytovány informace o postupech vyplývajících z předpisů o důchodovém a nemocenském pojištění, státní sociální podpoře, sociální pomoci, zaměstnanosti, a sociálně právní ochraně. Zprostředkovává osobám v obtížné sociální situaci informace o formách sociální pomoci dostupné v konkrétní lokalitě.

8 Rozlišujeme: Základní sociální poradenství, jehož součástí je i tzv. občanské poradenství, napomáhající k řešení životních situací žadatelů. Odborné sociální poradenství, které představuje již specializovanou odbornou činnost zaměřenou na zjištění rozsahu a charakteru obtížné sociální situace, zjištění příčin jejího vzniku, poskytnutí informací o možnostech řešení a usměrnění osoby při volbě a uplatňování forem sociální pomoci. Uplatňuje se zde především sociální a právní poradenství. Součástí odborného sociálního poradenství může být i poskytování terapeutické pomoci. Na sociálně právní poradenství zpravidla navazují informace týkající se rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, sociální rehabilitace, pracovního uplatnění, odstraňování architektonických bariér a dalších specifických služeb pro osoby se zdravotním postižením. Jednou z forem je i odborné poradenství po telefonu (tzv. linky důvěry, krizové linky ad.), které poskytuje anonymní pomoc osobám, jež se ocitly v akutní krizové situaci a kterou neumějí řešit vlastními silami. Prostřednictvím odborného poradce získává žadatel dostatek informací o možnostech a způsobech řešení obtížné sociální situace, o subjektech, které sociální pomoc poskytují, o podmínkách poskytování pomoci a jednotlivých formách, včetně sociálních služeb. (viz Slovník sociální práce, str. 212). V poslední době se začíná uplatňovat i odborné poradenství pomocí internetu. Vznikají specializované poradny zaměřené na řešení problémů osob se zdravotním postižením (např. poradna TARO). Do sociálního poradenství bude patřit i tzv. terénní poradenství pro osoby se zdravotním postižením. To nabízí místo stacionárních modelů řešení sociálních problémů aktivní formu sociální práce. Jedná se o vyhledávací, poradenskou a doprovodnou práci zaměřenou především na osoby zdravotně postižené a seniory, v případě potřeby na jejich rodiny a přátele. Tato pomoc je poskytována v přirozeném prostředí uživatelů, především v místě jejich bydliště. Vyhledávací funkce této práce spočívá především v aktivní depistáži a navazování kontaktu se členy cílové skupiny. Význam doprovodné funkce lze spatřovat v poskytování pomoci a podpory navazující na poradenskou službu při zvládání konkrétních problémů, zvláště pak v krizových situacích.

9 Základní principy poradenství Mezi hlavní principy této služby řadíme: dobrovolné přijetí a porozumění nabídce služby ze strany osoby zdravotně postižené nebo seniora, způsob poskytnutí služby vede uživatele k co největší soběstačnosti a nezávislosti, služba je poskytována co nejblíže k místu bydliště uživatele, služba je poskytována bezplatně, kvalifikovaně, důvěrně a nestranně. Hlavní cíle poradenství Mezi hlavní cíle poradenství patří pomoc lidem se zdravotním postižením lépe rozumět sobě samým, rizikům a obtížím spojeným s jejich postižením. K tomu patří např. uvědomit si předsudky ze strany běžné populace lidí, vyjít z izolace a hledat zdroje podpory ve svém okolí, dokázat efektivně sdělovat okolí vlastní pocity a potřeby, žádat a přijímat pomoc, postupně si vytvářet odpovídající a pozitivní sebevědomí, soběstačnost a nezávislost. Důležitým cílem poradenství je také pomáhat rozvinout člověku s postižením jeho zbylé schopnosti, přednosti a kompetence potřebné např. pro studium, pracovní uplatnění, uplatnění v sociálních vztazích ad. (dle Novosada, 2000). Aktuální je také přiřadit k uvedeným cílům minimalizování přetrvávajících předsudků zdravé veřejnosti vůči osobám se zdravotním postižením a v poslední době také stupňujících se negativních vztahů k seniorům a hlubší pochopení jejich zdrojů. Terénní poradenství řeší tyto nejdůležitější úkoly: prevenci krizových situací a vztahů, zlepšení dostupnosti sociálních služeb, poskytování sociálních služeb v přirozeném domácím prostředí, koordinaci sociální pomoci, doplnění sociální služby pro osoby zdravotně postižené a seniory o mobilní formy sociální práce a operativní organizování kvalifikované podpory a pomoci, poskytnutí komplexních informací související s potřebami cílové skupiny uživatelů služby.

10 Cílová skupina Poradenství se zaměřuje především na ty osoby zdravotně postižené a seniory, kteří z nejrůznějších důvodů nechtějí nebo nemohou navštěvovat příslušné státní instituce a zařízení poskytující sociální pomoc a služby. Jedná se především o jedince, kteří nejsou informovaní, nacházejí se v obtížných nebo dokonce krizových situacích, žijí v nedostatečném rodinném zázemí, mají problémy s komunikací apod. Poradenství je poskytováno v případě potřeby též rodinným příslušníkům, přátelům nebo sousedům zdravotně postižených apod. Velká část uvedené cílové skupiny se často jeví proti obvyklé sociální práci rezistentně, vyčleňuje se z dosahu standardní sociální sítě a je klasickými metodami a prostředky sociální práce z nejrůznějších důvodů neoslovitelná. Jedinou možností podchycení takovýchto osob je přenést nabídku sociálních služeb do jejich prostředí, ve kterém žijí. Poradenství se vztahuje na všechny občany se zdravotním postižením bez rozdílu věku, národnosti, příslušnosti, typu, rozsahu a důsledků zdravotního postižení, jejich rodinné příslušníky i na zdravotně postižené děti, mládež a jejich rodiče. Jedná se především o osoby se zdravotním postižením: tělesným, vnitřním, smyslovým, duševním, mentálním, kombinovaným nebo s přidruženými vadami. Předpokládá se, že největší cílovou skupinou budou osoby zdravotně postižené a senioři s přidruženým zdravotním postižením (příp. s více typy postižení). Při skupinovém poradenství se budeme zaměřovat především na komunitní skupiny zdravotně postižených působící v jednotlivých obcích nebo městech ČR (kluby, základní organizace, organizace seniorů ad.).

11 Poznámka k terminologii cílové skupiny: V současné době není terminologie pro označení skupiny zdravotně postižených zcela jednotná. Standardy kvality sociálních služeb hovoří o uživatelích služeb, v našem případě se zdravotním postižením. Návrh zákona o sociálních službách používá širší termín mající blíže k oboru speciální pedagogiky osoby se specifickými potřebami. V metodice používáme pro zjednodušení textu široce používaný termín buď zdravotně postižení, nebo v souvislosti se standardy - osoby se zdravotním postižením nebo uživatelé služby. Uvedený obsah poradenské služby, její principy, cíle a cílová skupina jsou součástí veřejných dokumentů (informačního letáku, brožury, webových stránek ad.). Poskytování služby je také součástí zakládacího dokumentu poskytovatele (statutu, stanov). Poradenští pracovníci znají poslání, cíle a principy poskytované služby. Jsou s nimi seznámeni na pracovních poradách, vzdělávacích seminářích, supervizích skupinách a dalšími formami.

12 3.Jednání s uživatelem, formy, metody a další podmínky pro poskytnutí služby poradenství Průběh poskytování služeb Poradenství je konkrétní činnost vykonávaná v regionu, obci, městě nebo místě bydliště potřebné osoby-uživatele služby. Obsahuje vyhledávání osob se zdravotním postižením, příp. seniorů, individuální poradenství a skupinové poradenství. Průběh služby poradenství lze ve smyslů standardů stručně vyjádřit: Vyslechnutí problému (žádosti), informování o službě se zachováním zásady přiměřenosti, o podmínkách (event. ceně), žadatel stanovuje své cíle, poradenský pracovník jej podporuje, následuje jednání o formě, průběhu a rozsahu, určení vztahu osobních cílů k možnostem a schopnostem žadatele, uplatnění diagnózy, doprovázení (asistence) při řešení problému, vyhodnocení a ukončení služby (interní směrnice pro ukončení služby obsahují i pravidla pro odmítnutí zájemce). Součástí poradenství je také mapování terénu z různých předem stanovených hledisek (odlehlost obce, městské části, síť sociálních zařízení, počet osob se zdravotním postižením, apod.), dále navazování prvních kontaktů, získávání důvěry klienta, ale i jeho rodiny a blízkého okolí (sousedů, představitelů obce, města ad.) V rámci mapování terénu je zapotřebí předem zpracovat přehled orgánů, institucí a dalších zařízení sociální i zdravotní péče, se kterými je možno v rámci vytypované lokality spolupracovat. Je zapotřebí tato zařízení předem kontaktovat (v první řadě alespoň zástupce vytypované městské části) a informovat je o našich záměrech. Optimální při těchto kontaktech je předložení informativního materiálu (letáčku, apod.), ve kterém jsou obsaženy základní informace o poskytovateli služby a kontaktní adresa. V rámci mapování terénu doporučujeme také zjistit možnosti volnočasových aktivit zdravotně postižených, činnosti různých klubů, organizací, možnosti odebírání periodik pro zdravotně postižené (Nejsi sám, Můžeš, Vozíčkář, ROSKA, Zora apod.), které by bylo možno uživateli nabídnout. V rámci zapojení do komunitního plánu v příslušném regionu je nezbytné navázat spolupráci se sítí poskytovatelů sociálních služeb v daném místě a kraji. Nemělo by to fungovat jako konkurenční boj. Ideální stav je navázání

13 takové spolupráce, kdy se organizace vzájemně doplňují, poskytují uživatelům návazné služby a obohacují se vzájemnými setkáními a společnými akcemi. Jednání se žadatelem o službu Jednotný návod, jak se poprvé zkontaktovat se zájemcem, který potřebuje naši pomoc, není možno univerzálně zpracovat. Jedná se o nejnáročnější krok, který musí být velmi pečlivě připraven a zvážen, a to zejména v terénní práci. Zde hraje podstatnou roli osobnost poradenského pracovníka, jeho životní i odborné zkušenosti, vzdělání a další předpoklady pro vykonávání této práce. Podstatný je samozřejmě i přístup osoby, která potřebuje pomoc. K přijetí pomoci, je důležitý i postoj rodiny zájemce. Platí zásada, že zájemce žádá o službu vždy na základě vlastního rozhodnutí, popřípadě na doporučení jiných organizací, lékaře apod. Pracovník přistupuje ke každému zájemci s respektem a úctou, vždy poskytne dostatek prostoru k jeho vyjádření, trpělivě jej vyslechne a nenásilně, s citem ho směřuje k identifikaci jeho problému, přání či potřeb. Každý kontakt vyžaduje komunikaci založenou na důvěře, empatii, rovnoprávnosti, porozumění, vzájemném respektu. Naslouchání je pojítkem, jehož kvalita, vstřícnost a racionální zainteresovanost výsledně pozitivně poznamená efekt poradenské činnosti a ostatních služeb. Na základě žadatelem sdělených informací a s ohledem na dosavadní zkušenosti se snažíme zhodnotit situaci a společně s uživatelem hledáme možnosti a způsob jejího řešení. Informace, podněty a pozorování získávané v průběhu práce se zájemcem jsou zpracovány do záznamů. Součástí dokumentace je i dohoda o poskytované službě (většinou ústní), obsahující potřebné náležitosti týkající se poskytnutí služby. V průběhu poskytnutí služby jsou prováděny záznamy, při ukončení je služba vyhodnocena jak ze strany uživatele, tak poskytovatele. Písemná dokumentace, poznámky, pracovní záznamy (které si pracovník dělá pouze po dohodě se zájemcem a s jeho souhlasem) jsou důvěrné a slouží k zefektivnění práce i k dalšímu vyhodnocení. V některých případech není doporučováno provádět písemné záznamy nebo přímou tvorbu anamnézy v průběhu rozhovoru se zájemcem. Ten může negativně reagovat na jakýkoliv náznak byrokracie a může být tak ovlivněn celý průběh komunikace. Naproti tomu z praxe poradenských pracovníků ale víme, že právě bezprostřední záznamy mají velkou vypovídací hodnotu, u některých uživatelů i pozitivní účinek. Proto je třeba písemné záznamy provádět vždy s ohledem na psychický stav zájemce - uživatele, jeho osobnost i na celkový charakter vztahu mezi jím a poradenským pracovníkem. Po domluvě i po případné konzultaci s dalšími odborníky je pracovníkem formulován optimální a objektivně reálný návrh na řešení situace (problému).

14 Stanovení cílů, rozsahu a druhu poskytovaných služeb rozhoduje uživatel sám na základě vlastních potřeb a rozhodnutí. V tomto rozhodování je poradce nápomocen svými návrhy na řešení. V některých případech o tom rozhoduje společně s uživatelem zákonný zástupce. Vždy na řešení vlastní situace musí být maximálně zainteresován uživatel, bez jeho aktivní spoluúčasti není možné situaci řešit. Jde-li o řešení problémů dlouhodobějšího charakteru, je vhodné rozdělit postup do několika etap. Jejich postupná realizace také umožní pružnější volbu jiné varianty řešení, ukáže-li se postup jako málo účinný nebo přinášející nějaká rizika (dle Novosada, 2000). V terénní práci je několik osvědčených postupů pro získání potřebných kontaktů s člověkem, o kterém víme, že potřebuje sociální pomoc: telefonické objednání osobní návštěvy poradenského pracovníka v bytě osoby se zdravotním postižením nebo seniora, získání souhlasu osoby, která má být navštívena (v některých případech je nutné získat souhlas alespoň rodiny pokud ani ta nefunguje, je třeba řešit situaci týmově viz výše), písemná (nebo ová) nabídka pomoci (přímá, prostřednictvím obce, místní organizace zdravotně postižených apod.), nabídka pomoci rodině (či rodinnému příslušníku, přátelům), poradenský pracovník navštíví potencionálního uživatele na základě doporučení a sjednání návštěvy poradenského pracovníka ze strany rodiny, sousedů, zástupce některé organizace apod., při uvedených postupech se osvědčila pomoc proškolených dobrovolníků. Je také vhodné zjistit, zda je žadatel již v kontaktu s některým z poskytovatelů sociálních služeb v regionu, např. pečovatelskou službou, sociálním pracovníkem obce, města apod. Při návštěvě v bytě osoby, která potřebuje pomoc, by měl být žadatel během prvního kontaktu informován jasně a srozumitelně o tom, co mu může být poradenským pracovníkem nabídnuto, event. co nelze, jaký bude postup. Podle možností stanoví navštívená osoba sama, co bude cílem služby. S uvedenými informacemi by měl žadatel vyslovit souhlas a uzavřena ústní dohoda, která je zaznamenána v pracovním deníku. Doporučuje se podle možností, aby k žadateli (uživateli) docházel v případě potřeby týž poradenský pracovník. Žadatel by měl být vhodným způsobem ujištěn o důvěrnosti jakýchkoliv informací a sdělení. Rovněž by měl být informován o tom, že se

15 jedná o bezplatnou službu, o možnostech podání připomínek nebo stížností, příp. dalších pravidlech souvisejících s nabízenou službou. U žadatelů, kde se předpokládá dlouhodobá poradenská podpora a pomoc, se doporučuje vypracování individuálního plánu a cíle služby, případně podle potřeby uzavření písemné dohody o poskytnutí služby. Jednání s uživatelem probíhá nejčastěji ve formě osobního rozhovoru. Jedná se o činnost orientovanou na konkrétního jedince a předpokládá z jeho strany určitou míru motivace ke spolupráci. Existují modely různých druhů rozhovorů, podle kterých je možné postupovat. Jedná se např. o Eganův model rozhovoru (používaný např. v občanských poradnách), strukturovaný rozhovor zaměřený na určitý druh poradenství (např. sociálně právní) a řada dalších. Každý poskytovatel by měl v tomto směru zajistit proškolení poradenských pracovníků v rámci vzdělávacích programů. Je důležité pamatovat na zásadu, že přijetí pomoci by mělo být ze strany uživatele služby naprosto dobrovolné. Je-li služba poskytována v bytě uživatele, osvědčilo se v praxi přizvat k návštěvě další osobu např. dobrovolníka, zástupce města či obce (např. sociální komise), zájmové organizace působící v místě a podobně. Naše praxe ale také zaznamenala případy lidí v krizi, kteří nebyli z různých důvodů schopni svůj souhlas s návštěvou dát. Jednalo se zpravidla o osoby s vážným duševním onemocněním, případně žijící v neuspořádaných poměrech v rodině (v některých případech se jednalo dokonce o týrání bezbranné osoby - postiženého člověka nebo seniora) apod. V takovýchto případech je třeba se obrátit na orgány státní správy v obci, příp. na odborného lékaře a situaci řešit týmově po vzájemné dohodě. Při poradenské práci je třeba pamatovat i na některé další zásady a předpoklady, které musí poradenský pracovník dodržovat: individuální přístup, zásada nedirektivního způsobu pomoci založeného na důvěře klienta, respektování uživatele služby a jeho názoru a přání, zásada ochrany osobních dat a údajů a mlčenlivosti, poskytování služby ve vhodném prostředí (diskrétnost) optimální je byt uživatele nebo prostředí, které dobře zná a cítí se v něm dobře, uvolněně (např. místní klub, základní organizace, prostory knihovny, obecní úřad ad.) je třeba pamatovat na to, aby při kontaktu, ve kterém se probírají osobní, někdy i důvěrné záležitosti, byly vždy dodrženy zásady etiky (viz etický kodex příloha).

16 Při individuální práci s klientem jsou důležité zejména znalosti ze sociální práce, základů práva a psychologie, speciální pedagogiky a komunikační dovednosti. Optimálním předpokladem úspěšnosti poradenského pracovníka jsou další formy vzdělávání a doškolování v oblasti poradenství. V současné době je vládou připravován Systém celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků, který by měl po uvedení do praxe sloužit jako základ pro zpracování dlouhodobých vzdělávacích plánů poskytovatelské organizace. Pro studium komunikace v poradenství odkazujeme na publikaci Vítková M.: Otázky speciálně pedagogického poradenství, základy, teorie, praxe (str. 194), PedF MU, Brno, 2003 a další autory uvedené v doporučené literatuře. Ukončení služby Mělo by být součástí příslušných interních směrnic (např. provozního řádu) a ústní nebo písemné dohody s uživatelem. Platí zásada, že uživatel může ukončit službu bez udání důvodu. Směrnice by měla být dostatečně srozumitelně zpracovaná a vždy dostupná všem zájemcům a uživatelům služby. Skupinové poradenství Skupinové poradenství pro osoby zdravotně postižené má dlouholetou tradici. Jedná se o osvědčenou formu sociální služby, která přináší velmi dobré výsledky. Je oceňováno nejen samotnými uživateli, ale i orgány obecních či městských úřadů. Na poradenskou a informační činnost ve skupině může po ukončení programu navázat individuální poradenství. Skupinová práce se cíleně zaměřuje na určitou skupinu, zpravidla základní organizaci nebo klub zdravotně postižených, organizaci seniorů ad. Je třeba vycházet ze základních znalostí psychologie skupin (popsáno v metodické i odborné literatuře viz odkazy doporučené literatury). Předpokladem úspěšného kontaktu je dobrá znalost cílové skupiny a jejího fungování, postavení členů, hierarchie a vztahů uvnitř skupiny, rozdělení rolí apod. Při kontaktu se skupinou je nabídnuta kontaktním pracovníkem konkrétní pomoc např. v základním či odborném sociálním poradenství, využití půjčovny rehabiltačních a kompenzačních pomůcek, osobní asistence a další služby. Osvědčují se pravidelné návštěvy těchto skupin, kdy se vytváří atmosféra důvěry i přátelských vztahů mezi členy skupiny a poradenským pracovníkem.

17 Skupinová práce může také kromě přednáškové činnosti a poradenství obsahovat i různé další formy individuální poradenství po ukončení akce, ukázky rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, včetně nácviku používání, příp. drobného servisu, zprostředkování kontaktu s poskytovateli sociálních služeb a dalších institucí a organizací v regionu apod. Další formy a prostředky používané v poradenství: Sociální intervence Je forma určitého zásahu zaměřená na osoby zdravotně postižené, kteří v důsledku svého tělesného a jiného handicapu se ocitli v krizi nebo v obtížné životní situaci. Za specifickou formu sociální intervence lze označit aktuální krizovou intervenci, která představuje okamžitý sociální zásah většinou přímo v terénu orientovaný na člověka zdravotně postiženého, který se ocitl z nejrůznějších příčin v akutní krizi. Takovou krizovou situací může být např.pocit beznaděje, depresivní stav, konflikt s rodinou ad. Uplatnění sociální intervence v takovém případě znamená první pomoc socioterapeutického charakteru, ale také první sociální diagnostiku, na kterou může navazovat dlouhodobější sociálně rehabilitační nebo sociálně pedagogické působení. Pro uplatnění formy krizové intervence se doporučuje absolvování odborného výcviku. Socioterapie, sociálně rehabilitační výcvik Obsahuje soubor opatření sloužících k příznivému ovlivnění stavu a situace zdravotně postiženého klienta. Tato činnost směřuje především k pomoci při integraci do běžné společnosti, tj. ke zdravým sociálním vztahům, praktickým schopnostem a dovednostem, které jsou v důsledku zdravotního postižení v různé míře omezené či zcela chybí. Jedním ze specifických prostředků u skupiny osob zdravotně postižených může být sociálně rehabilitační výcvik. Častým problémem, se kterým se poradenští pracovníci setkávají, je neochota, obava či nechuť takovéto výcviky absolvovat. Úkolem pracovníka je postupné a trpělivé přesvědčování o potřebě aktivního přístupu k překonání důsledků zdravotního postižení. Všechny kroky poradce by měly směřovat k motivaci uživatele pro účast na výcviku. V takovýchto případech je důležitá kvalifikace i zkušenosti poradenského pracovníka. Výcvik je zaměřen na trénink dovedností, znalostí a návyků, vedoucí ke zvyšování sociálních kompetencí, řešení nepříznivé sociální situace vlastními silami a uvědomění si odpovědnosti za svůj život. Zároveň je místem vzájemného setkání osob podobně

18 postižených, kde si mnohou vyměnit své zkušenosti atp. Sociálně rehabilitační výcvik představuje cílený nácvik praktických technik, které vedou k samostatnému životu a integraci do společnosti. Jde např. o nácvik sebeobsluhy, o prostorovou orientaci a samostatný pohyb u zrakově postižených v místě bydliště a okolí, nácvik docházení či dojíždění do zaměstnání, o možnosti komunikace s jinými osobami nácvik bodového písma, znakové řeči, odezírání u neslyšících, do výcviku patří i problematika odstraňování architektonických bariér, nabídka a zácvik v používání rehabilitačních, kompenzačních, reedukačních pomůcek a celá řada dalších, které jsou součástí sociálně rehabilitačních programů pro jednotlivá zdravotní postižení (viz Jesenský, 1996 ad.). Nepředpokládá se, že poradenský pracovník bude vyškolen ve všech uvedených oblastech, je však třeba, aby tyto možnosti znal a uměl zdravotně postiženého orientovat na instituci či zařízení, které zácvik provádí. Psychoterapie Je vysoce odborná činnost, kterou mohou vykonávat pouze zkušení odborníci s psychoterapeutickým výcvikem (běžně se v odborné literatuře uvádí cca 500 hodin a více). Je proto třeba dbát na to, aby nedocházelo k mylnému zařazování psychoterapie do poradenství pro zdravotně postižené jako jednoho z prostředků používaných poradenským pracovníkem. V poradenské praxi se můžeme s tímto problémem setkat. Nepřímá poradenská práce Zahrnuje aktivity spojené se zajišťování a plánováním veškeré poradenské práce, její propagace, zabezpečování finančních prostředků, nezbytnou administrativu, jednání s představiteli státní správy, samosprávy, občanských sdružení a dalších organizací v zájmu zdravotně postižených, účast na vzdělávacích akcích, studium odborné literatury. Poradenská práce přesahující Obsahuje metodické vedení, specifické profesní vzdělávání, supervizi ad. Jejím prostřednictvím jsou hledány nové efektivní formy, přístupy a metody poradenské práce za pomoci metodických pracovníků, supervizorů a kolegů z oboru. Jednou z forem přesahující práce je také mediace, předcházení konfliktům, vyjednávání a další výcviky organizované různými institucemi a školami.

19 Spolupráce s jinými subjekty, návaznost služby Poradenský pracovník využívá ve své práci sociální síť v obci nebo regionu, spolupracuje s místními institucemi státní správy, samosprávy a s organizacemi nevládního sektoru. Před zahájením své práce v rámci mapování lokality se seznámí se strukturou příslušných institucí v místě svého působení, naváže s nimi kontakt a zpracuje jejich adresář, popřípadě zorganizuje setkání. Uživatelům jsou tyto kontakty na vyžádání zprostředkovány. Potřebuje-li uživatel doprovod, patří i tato služba do poradenství v terénu. Jedná se zejména o tyto úřady a instituce v příslušném regionu: instituce místní samosprávy, sociální komise obecních úřadu a odbory sociálních věcí městských nebo krajských úřadů, úřady práce, školská zařízení, zdravotnická zařízení, sociální zařízení, zařízení nestátních organizací, instituce místní samosprávy, občanská sdružení pro zdravotně postižené, občanské poradny a řada dalších. Na poradenskou službu navazují v praxi nejčastěji: služba osobní asistence, pečovatelská služba, služby půjčoven rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, aktivizační služby (zapojení uživatele do různých společenských, sportovních, kulturních ad. aktivit), služby sociální rehabilitace, pracovní poradenství a řada dalších. Je proto nezbytné pracovat také s kontakty dalších poskytovatelů sociálních služeb v regionu.

20 Metody poradenství Mezi hlavní metody řadíme: individuální přístup, metodu anamnestickou (osobní, rodinná, sociální), analýz výsledků činnosti, studia dokumentace, metodu terapeutickou (reedukace, kompenzace, rehabilitace a socializace), prevence. Uvedené metody mají význam v poradenské praxi, jejich výstupy zjištění a východiska jsou důležitým zdrojem informací o uživateli i sociálním prostředí, ve kterém žije (dle Novosada, 2000) V poradenské práci pracovník využívá další postupy: pomoc při vyplnění formulářů, žádostí a dalších písemností, intervence na úřadech, v zařízeních sociální péče a dalších institucích, např. při hledání zaměstnání, při vyřizování důchodů, slev a výhod, v nezbytných případech umisťování do ústavní péče apod., doprovody na úřady, zdravotnická zařízení ad., mediace - poradenský pracovník působí jako nestranná osoba při řešení problémů osob zdravotně postižených ve školách, ve zdravotnictví, na úřadech a jiných institucích, konzultace s odborníky nebo odbornými pracovišti, kontaktování příslušných institucí (pomoc v prosazování práv a zájmů a řada dalších). Patří sem i oblast propagační, informativní, metodická a přednášková nejen pro zdravotně postižené a seniory, ale i pro rodinné příslušníky zdravotně postižených, jejich blízké okolí, ve školách, pro odbornou veřejnost i nejširší laickou veřejnost. Důležitým prostředkem poradenské práce mezi občany se zdravotním postižením jsou kontakty s rodinou. Člověk, který nežije v urovnaných a příznivých rodinných poměrech, má zpravidla velké problémy nejen v oblasti psychické, ale i sociální.