SBoRnÍK VÝSTUPŮ. K tématům zaměstnávání osob s chronickým duševním onemocněnímz

Transkript

1 SBoRnÍK SÍTĚ TÉMATICKÉ VÝSTUPŮ K tématům zaměstnávání osob s chronickým duševním onemocněnímz

2 Úvod O projektu SOUČASNÝ STAV PSYCHIATRICKÉ PÉČE V ČR Ambulantní a lůžková péče - současný stav Komunitní péče vývoj a současný stav Evropský kontext ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM Benefity při získání práce pro jednotlivců Význam zaměstnání Přístup společnosti VÝSTUPY Z PROJEKTU: PREZENTACE ZE SEMINÁŘŮ Kontext projektu a reformy psychiatrické péče Psychiatrie ČR ve srovnání se zahraničím Realizace Strategie reformy psychiatrické péče, principy a cíle IPS: Individuální umístění a podpora, možnosti zavedení metody u nás Individuální umístění a podpora IPS Klíčové principy modelu IPS Služba podporovaného zaměstnávání - PZ ZKUŠENOSTI A INSPIRACE ZE ZAHRANIČÍ Vývoj psychiatrické péče v Itálii Situace v USA, Finsku, Nizozemí a Anglii BARIÉRY VSTUPU DUŠEVNĚ NEMOCNÝCH NA TRH PRÁCE V ČR Překonávání bariér vstupu na trh práce u osob s dušením onemocněním Inspirace z Nizozemí 2

3 PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE U NÁS Brněnský projekt podpora zaměstnávání Komunitní služby v oblasti bydlení Chráněné bydlení Podpora samostatného bydlení Indikace vstupu do služby, Baobab, Bona,Eset, Fokus, Ondřejov Kontraindikace vstupu do služby, Baobab, Bona, Eset, Fokus, Ondřejov Kapacita služeb Co děláme všichni? (Spolupráce) Budoucnost v rámci reformy péče o duševně nemocné Seznam členů tematické sítě (instituce) 3

4 Mezinárodní projekt Paralelní životy je spolufinancován z EU, ESF a ze státního rozpočtu v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. 4

5 Úvod Pokračování dialogu mezi komunitou lidí s psychickým onemocněním, odbornou a laickou veřejností tvoří základní osu projektu PARALELNÍ ŽIVOTY. Projekt chce poukázat na fakt, že problém sociálního vyloučení této skupiny občanů je problémem nás všech. Zaměstnání je určující součást sociálního statutu. A právě jeho absence hraje významnou roli v péči o lidi s duševním onemocněním. Práce je sama o sobě terapie a zároveň je cestou ze sociálního vyloučení. Proto jsou informace na toto téma pro odborníky tak žádané. Mají zájem o sdílení zkušeností a příkladů dobré praxe v této oblasti, ať už mezi sebou v České republice, tak i v rámci Evropy, kde i díky rozšířené komunitní péči mají více zkušeností se zaměstnáváním svých klientů. Cílem tohoto sborníku je představit vybrané zkušenosti, které se podařilo shromáždit realizátorům projektu. Jedná se soubor pracovních materiálů, prezentací ze seminářů. Představení těchto informací vyvolalo diskuzi v tematické síti projektu Paralelní životy, na jejímž základě vznikl návrh systémové péče o osoby s chronickým duševním onemocněním v ČR včetně metod jejich prosazení do praxe. Návrh je inspirován zahraničními zkušenostmi. Vzhledem k aktivní účasti Ministerstva zdravotnictví ČR v projektu je zde předpoklad, že osvědčené metody, které uspěly v zahraničí (Švédsko, UK, Itálie) budou brány v potaz i při reformě psychiatrické péče. Tým projektu Paralelní životy 5

6 O projektu Projekt Paralelní životy se zasazuje o zavedení systémových změn, nezbytných pro zlepšení péče o osoby s duševním onemocněním v ČR. Součástí projektu je: Vytvoření odborné platformy tzv. tematické sítě. Ta zahrnuje neziskové organizace, státní správu, firmy i jednotlivce se zájmem přispět ke zkvalitnění péče o osoby s duševním onemocněním. Realizace 21 workshopů po celé republice, v období od června 2013 do října 2014 celkem. Realizace mediální kampaně zaměřené na destigmatizaci osob s duševním onemocněním. Natočení filmového dokumentu, který porovnává péči o osoby s duševním onemocněním ve všech zúčastněných zemích (Itálie, Švédsko, Anglie a Česká republika). Získání inspirace ze zahraničí (Itálie, Švédsko či Anglie) a adaptace osvědčených zahraničních postupů na podmínky v ČR Bližší informace o aktivitách projektu a termíny jednotlivých akcí naleznete na Koordinátor projektu: Art Movement, o.s., Koordinuje projekt, realizuje mediální kampaň, přenáší know-how ze zahraničí, natáčí filmový dokument na podporu destigmatizace lidí s duševním onemocněním. 6

7 Partneři v ČR: FOKUS - sdružení pro péči o duševně nemocné, o.s., Řídí veškeré aktivity projektu po odborné stránce, zaštiťuje přenos know how ze zahraničí. SPIRALIS; Koncipuje a organizuje workshopy a tematickou síť na podporu osob s duševním onemocněním. Zahraniční partneři: Centre for Mental Health, (Anglie), International Mental Health Collaborating Network (Itálie), Nadace ACTIVA (Švédsko), Projekt Paralelní životy č.p.cz.1.04/ / je financován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR. 7

8 Současný stav psychiatrické péče v České republice Psychiatrická péče je nedílnou součástí zdravotní péče. Hlavními orgány, které tvoří strukturu zdravotnických institucí v České republice, jsou Ministerstvo zdravotnictví ČR, Všeobecná zdravotní pojišťovna a ostatní zdravotní pojišťovny a zdravotnická zařízení. Ministerstvo zdravotnictví České republiky je ústředním orgánem státní správy. V okruhu své působnosti plní funkce stanovené zákonem a jinými obecně závaznými předpisy. Zpracovává koncepce rozvoje zdravotnictví a je oprávněno podávat legislativní návrhy. Tvoří návrh státního rozpočtu pro kapitolu zdravotnictví. Vydává vyhlášky ministerstva zdravotnictví pro úpravu agendy, která je mu svěřena. Pro otázku financování zdravotnictví jsou obzvláště podstatné jeho zásahy do veřejného zdravotního pojištění, např. vyhláška č. 134/1998 Sb., kterou vydalo, seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami nebo vyhláška č. 457/2000 Sb., upravující rámcové smlouvy mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními. Ministerstvo zdravotnictví ke své činnosti čerpá prostředky ze státního rozpočtu. Psychiatrie je medicínský obor zahrnující psychiatrii dospělých, dětskou a dorostovou psychiatrii, gerontopsychiatrii, psychiatrickou adiktologii, psychiatrickou sexuologii a psychiatrickou rehabilitaci. Zabývá se prevencí, diagnostikou, léčbou, rehabilitací a výzkumem duševních poruch. Psychiatrie je úzce propojena s oborem klinické psychologie, společnou funkční specializací je psychoterapie. Cílem je poskytování kvalitní diferencované péče, dle potřeb jednotlivce i společnosti. Psychiatrická péče je realizovaná prostřednictvím systému vzájemně propojené sítě péče o duševně nemocné. Základními prvky této sítě jsou psychiatrické ambulance, klinicko-psychologické ambulance, lůžková zařízení a zařízení systému komu- 8

9 nitní péče, která jsou průnikem psychiatrie do oblasti sociálních služeb. Česká republika patří mezi menšinové země v Evropské unii, které nemají vládní program péče o duševní zdraví. Důsledkem je nesystematičnost při zřizování psychiatrických institucí, chybějící nebo nerovnoměrně rozmístěné ambulantní služby, zastaralá struktura lůžkové kapacity, nedostatek zařízení komunitní péče. Dostupnost psychiatrické péče je neuspokojivá, obor psychiatrie je v České republice dlouhodobě nedostatečně finančně zajištěn a jeho rozvoj je ve srovnání s většinou zemí Evropské unie zanedbán a opožděn. Podhodnocen je i ve srovnání s tuzemskými somatickými medicínskými obory. Mimo jiné i proto, že z principu věci psychiatrie nevykazuje množství drahých instrumentálních výkonů a diagnostická i léčebná vysoce specializovaná a psychicky náročná práce v psychiatrii je podceněná. Toto zanedbání oboru se projevuje ve všech jeho hlavních složkách ambulantní, komunitní a lůžkové. Základními prvky stávajícího systému péče o duševně nemocné v ČR jsou psychiatrické ambulance a lůžková psychiatrická zařízení. Ve srovnání s mezinárodními doporučeními není rozvinutá péče v komunitě. Ambulantní a lůžková péče - současný stav V roce 2012 bylo dle UZIS registrováno 853 zařízení, ve kterých bylo evidováno 790 lékařů a 400 zdravotnických pracovníků nelékařů s odbornou způsobilostí. Celkem bylo v ambulancích v roce 2012 provedeno více než 2,8 miliónu vyšetření/ošetření. Od roku 2000 jejich počet vzrostl o téměř 38 %. Ve sledovaném roce bylo ošetřeno pacientů a při porovnání s rokem 2000 dochází u dospělé populace k nárůstu počtu pacientů o téměř 60 %. Dle analýzy údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny a jejich extrapolací na všechny pojišťovny vyplynula reálná průměrná vytíženost ambulantních psychiatrů více než 170 % oproti základní ordinační době. Regulace ze 9

10 strany pojišťoven ani při této vytíženosti nedovolují strávit s pacientem v průměru víc než 2,6 hodiny ročně. Nedílnou součástí systému péče o duševně nemocné jsou psychologické ambulance. Celorepublikově v roce 2012 bylo 552 psychologických ambulancí se smlouvou s pojišťovnou, celkem bylo nasmlouváno 581,7 úvazků, což je průměr 1,05 na jednu ambulanci. Jedna ambulance průměrně ošetřila 240 pacientů (unicitních). Mnohem méně rozvinutá je síť ambulantních zařízení pedopsychiatrických, sexuologických a specializovaných k léčbě závislostí. Průměrný počet lůžek na jednu psychiatrickou nemocnici se blíží pěti stovkám, což generuje spádovou oblast s několika sty tisíci obyvatel. Mimo lůžkový fond v psychiatrických léčebnách (od se rozhodnutím porady vedení ministerstva zdravotnictví většina přejmenovala na psychiatrické nemocnice) existuje 30 psychiatrických oddělení v nemocnicích. Je však zřejmá nevyváženost v počtu lůžek koncentrovaných v 18 velkých psychiatrických institucích a na psychiatrických odděleních nemocnic 8847 vs Alarmující je trend v posledním desetiletí, kdy počet lůžek mimo psychiatrické ústavy klesl o cca 20 %. Za zmínku stojí rovněž fakt, že ze 188 nemocnic v ČR má svoje psychiatrické oddělení pouze 29, jedno oddělení existuje jako samostatné zdravotnické zařízení (Psychiatrické Centrum Praha, od roku 2015 Národní ústav duševního zdraví). O nízké penetraci psychiatrických oddělení do systému nemocnic svědčí i to, že ve všech nemocnicích (vyjma samostatných psychiatrických nemocnic) bylo v roce 2012 hospitalizováno pacientů s psychiatrickou diagnózou, z toho na psychiatrických odděleních pouze

11 Komunitní péče vývoj a současný stav Pojem komunitní péče je často vnímán nejednotně. Koncepce oboru psychiatrie, revize z roku 2008, ji charakterizuje jako soubor služeb, programů a zařízení, jehož cílem je pomoci lidem s duševní poruchou žít co nejvíce v podmínkách běžného života tak, aby mohly být co nejvíce uspokojeny jejich zdravotní, psychologické a sociální potřeby. Mezi postupy komunitní péče patří kromě léčby i podpora sociálních rolí, zejména v oblasti práce, bydlení, sociálních kontaktů, podpora vztahů s rodinou, přáteli a dalšími lidmi. Cílovou skupinou komunitní péče jsou nejen osoby s duševní poruchou, ale i další členové komunity, kteří jsou podporováni tak, aby mohli těmto lidem poskytovat dopomoc. Komunitní péče v oblasti zdravotních služeb zahrnuje všechny typy péče, včetně péče lůžkové, určuje jim však pozměněnou roli. K rozvoji komunitních služeb došlo až koncem 80. let. Síť se však nepodařilo systémově podchytit a v zásadě je velmi podobná stavu z první poloviny 90. let. Souhrnně lze konstatovat, že v roce 2011 u nás existovalo 30 neziskových organizací poskytujících služby psychiatrické rehabilitace s 326 odbornými pracovníky, kteří měli v péči 3870 klientů. Chybí denní stacionáře, krizová centra, chráněná bydlení a další služby, které můžeme vnímat jako součást komunitní péče. V roce 2012 dle ÚZIS byla poskytnuta péče v krizových centrech a psychoterapeutických stacionářích cca 5000 pacientům. Vzhledem k nedostatku komplexních služeb v komunitě (v některých regionech praktické absenci) se dostáváme do situace, kdy je nízká lokální dostupnost lůžkové psychiatrické péče a ambulantní servis je ve své funkci výrazně omezen limitací plateb. Tím je podmíněna i dlouhá průměrná ošetřovací doba v psychiatrických nemocnicích, která v roce 2012 činila 83,8 dne. Podíl resortu práce a sociálních věcí na přímé péči o duševně nemocné není z dostupných dat jasně kvantifikovatelný. Převážně jde o klienty s dlouhodobě probíhající nemocí s funkčním postižením. V ústavních zařízeních sociální péče jsou osoby s duševním onemocněním umísťovány jak do domovů se zvlášt- 11

12 ním režimem (8 zařízení pro osoby s duševním onemocněním s celkovou kapacitou cca 900 lůžek, 8 zařízení pro osoby s chronickou závislostí na alkoholu či psychoaktivních látkách s kapacitou cca 350 lůžek), tak i v domovech pro osoby se zdravotním postižením. Z dostupných statistik není možné určit, kolik osob z celkového počtu umístěných v těchto zařízeních jsou osoby, které budou vyžadovat speciální pomoc a podporu jako osoby s duševním onemocněním. Kvalifikovaným odhadem se jedná zhruba o 2000 osob. Charakter postižení, resp. typ potřebné podpory osob umístěných v zařízeních sociální péče či v psychiatrických léčebnách se od sebe častokrát mnoho neliší. Setrvávání některých klientů v psychiatrických nemocnicích je dáno nedostatkem kapacit specializované péče v ústavech se zvláštním režimem. Evropský kontext Většina rozvinutých zemí reflektovala jak ekonomickou, tak lidskoprávní realitu. Podpora duševního zdraví, prevence a terapie poruch duševního zdraví spolu s odpovídající péčí se pro Světovou zdravotnickou organizaci (World Health Organization, WHO) a její členské státy, Evropskou unii a Radu Evropy stávají prioritou, jak to dokládají rezoluce přijaté Světovým zdravottou, nickým shromážděním a Výkonnou radou WHO, Regionálním výborem WHO pro Evropu a Radou Evropské unie. Tyto rezoluce se obracejí na členské státy, aby podnikly kroky ke zmírnění zátěže spojené s poruchami duševního zdraví a ke zlepšení pocitu duševní pohody. V tomto směru zatím nejdůležitější mezinárodní iniciativou jsou závěry přijaté na Evropské konferenci 11 ministrů k otázkám duševního zdraví, pořádané Světovou zdravotnickou organizací v Helsinkách v lednu Ministři zdravotnictví členských států v Evropském regionu WHO se ve své Deklaraci duševního zdraví pro Evropu zavázali k realizaci Akčního plánu duševního zdraví pro Evropu v souladu s potřebami a zdroji každé 12

13 z jednotlivých členských zemí. Výzva je formulována tak, že v průběhu příštích pěti až deseti let ( ) se mají připravit, realizovat a vyhodnotit politické koncepce a legislativa, jež pomohou začlenit duševně nemocné do společnosti s akcentem na jejich funkčnost. Priority určily následující kroky: zdůrazňovat a podporovat povědomí důležitosti pocitu duševní pohody; kolektivně řešit stigmatizaci, diskriminaci a nerovnost, podpořit jedince s psychickými problémy a jejich rodiny, aby se aktivně zapojili do tohoto procesu; navrhnout a zavést komplexní, integrované a výkonné systémy duševního zdraví, zahrnující podporu, prevenci, léčbu a rehabilitaci, péči a rekonvalescenci; řešit potřebu kvalifikovaných pracovních sil, efektivních ve všech těchto oblastech; uznat zkušenosti a poznatky uživatelů služby a opatrovníků jako platformu pro plánování a rozvoj služeb. Politika a služby mají usilovat o dosažení sociálního zařazení a rovnosti, s komplexním pohledem na rovnováhu mezi potřebami a přínosy různých aktivit duševního zdraví, zaměřených jak na populaci jako celek, tak i na ohrožené skupiny a jedince s psychickými problémy. Služby se mají poskytovat v rámci širokého spektra komunitních zařízení, a ne výlučně v izolovaných a velkých institucích. Akční plán rovněž klade důraz na zajištění zastoupení uživatelů a opatrovníků ve výborech a skupinách, odpovědných za plánování následujících aktivit: organizování uživatelů, kteří jsou zapojeni do přípravy svých vlastních aktivit, včetně zakládání a činnosti svépomocných skupin a školení v oblasti rekonvalescence; zmocnění zranitelných a marginalizovaných jedinců a prosazování jejich zájmů; 13

14 poskytování komunitních služeb s účastí uživatelů; rozvíjení dovedností při péči a zvládání situace včetně zdatnosti rodin a opatrovníků a jejich aktivní účasti na programech péče; vypracování programů ke zlepšení rodičovství, vzdělávání a tolerance a k řešení poruch v souvislosti s užíváním alkoholu a jiných drog, násilí a zločinu; rozvoj místních služeb, zaměřených na potřeby marginalizovaných skupin; provozování linek pomoci a internetového poradenství pro jedince v krizových situacích, jedince, kteří se stávají oběťmi násilí nebo mají sebevražedné tendence; vytváření pracovních míst pro handicapované. Akční plán duševního zdraví pro Evropu poukazuje na to, že mnohé z aspektů politiky a služeb v oblasti duševního zdraví procházejí napříč celým evropským regionem procesem transformace. Dalším důležitým faktem je ratifikace Úmluvy Organizace spojených národů (OSN) o právech osob se zdravotním postižením v roce 2009, která ve svém článku 19 říká: Státy, které jsou smluvní stranou této Úmluvy, uznávají rovné právo všech osob se zdravotním postižením žít v rámci společenství, s možnostmi volby na rovnoprávném základě s ostatními. Přijmou účinná a odpovídající opatření, aby osobám se zdravotním postižením umožnily plné užívání tohoto práva a jejich plné zapojení a začlenění do společnosti, mimo jiné tím, že zajistí, aby: osoby se zdravotním postižením měly možnost si zvolit, na rovnoprávném základě s ostatními, místo pobytu, kde a s kým budou žít, a nebyly nuceny žít ve specifickém prostředí; osoby se zdravotním postižením měly přístup ke službám poskytovaným v domácím prostředí, rezidenčním službám a dalším podpůrným komunitním službám, včetně osobní asistence, která je nezbytná pro nezá- 14

15 vislý způsob života a začlenění do společnosti a zabraňuje izolaci nebo segregaci; komunitní služby a zařízení určená široké veřejnosti byly přístupné, na rovnoprávném základě s ostatními, i osobám se zdravotním postižením a braly v úvahu jejich potřeby. Tato úmluva byla ratifikována Parlamentem i prezidentem ČR a vstoupila v platnost a se stala součástí právního řádu ČR. Recentním klíčovým mezinárodním dokumentem je The European Mental Health Action Plan 2013, který stanovil čtyři základní cíle: každý má rovné právo realizovat svojí duševní pohodu v kterémkoli věku a toto právo je zajištěno zvláště těm, kteří jsou nejvíce zranitelní a ohrožení; lidská práva lidí s duševními problémy jsou naplňována, ceněna, podporována a chráněna; služby v oblasti duševního zdraví jsou dostupné, finančně dosažitelné a poskytované v komunitě; lidé mají právo na respektující, bezpečnou a efektivní léčbu, o které mohou spolurozhodovat. Dokument přijala a ratifikovala WHO a slouží jako doporučení pro vytváření národních zdravotních politik.(28) V návaznosti na všechna uvedená fakta se rozhodlo ministerstvo zdravotnictví připravit strategický materiál, který má sloužit jako základní dokument k reformě psychiatrické péče. Ministr zdravotnictví doc. MUDr. Leoš Heger, CSc., vytvořil organizační strukturu, která od podzimu roku 2012 začala připravovat materiál Strategie reformy psychiatrické péče. Kromě interní motivace MZČR přistoupit k přípravě reformy psychiatrické péče byl ministr zdravotnictví vyzván Vládním výborem pro zdravotně postižené občany (VVZPO) k ustanovení Národní skupiny pro transformaci systému péče o osoby s duševním onemocněním a k zahájení práce na přípravě Národního plánu péče o osoby s duševním onemocněním, jehož cílem bude transformace 15

16 psychiatrické péče. Po více než roce práce ministr zdravotnictví MUDr. Martin Holcát, MBA, představil dne Strategii reformy psychiatrické péče (SRPP), která obsahovala základní ideová východiska a konsenzuální návrhy na změny v poskytování psychiatrické péče v nejbližším desetiletí. Základním referenčním rámcem změny je kvalita života osob s duševním onemocněním. Strategické cíle jsou následující: zvýšit kvalitu psychiatrické péče systémovou změnou organizace jejího poskytování; omezit stigmatizaci duševně nemocných a oboru psychiatrie obecně; zvýšit spokojenost uživatelů s poskytovanou psychiatrickou péčí; zvýšit efektivitu psychiatrické péče včasnou diagnostikou a identifikací skryté psychiatrické nemocnosti; zvýšit úspěšnost plnohodnotného začleňování duševně nemocných do společnosti (zejména zlepšením podmínek pro zaměstnanost, vzdělávání a bydlení aj.); zlepšit provázanost zdravotních, sociálních a dalších návazných služeb; humanizovat psychiatrickou péči.(15) Z uvedených cílů je zřejmé, že jde o komplexní změnu systému. Zásadním krokem je posunout celkové systémové nastavení z výrazně institucionálního modelu péče směrem k péči vyvážené, tak jak ji charakterizoval Thornicroft: služby reflektují priority uživatelů a těch, kteří o ně pečují; existuje vyvážený poměr mezi komunitními a nemocničními službami; služby jsou poskytovány blízko bydliště; existuje vyvážený poměr mezi stacionárními a mobilními službami; intervence se zaměřují jak na symptomy, tak na disabilitu; léčba specificky odpovídá na potřeby. 16

17 Winkler vyhodnocuje zahraniční zkušenosti s reformními aktivitami v evropských státech v několika bodech: mají stejný cíl, směřování, jehož podstatou je zkvalitnění péče a zlepšení kvality života a společenské integrace pacienta; probíhají postupně a různou rychlostí a jsou spoluurčeny historickou zkušeností, sociokulturním prostředím, ekonomickými možnostmi a výchozími podmínkami; nikdy nejde o jednorázový zásah, ale o dynamicky se vyvíjející proces. Právě poslední bod motivoval tvůrce SRPP k tomu, aby její součásti byly analytické projekty (SKVP Standardní klasifikace vybudovaného prostředí a EKODUZ Ekonomika duševního zdraví), které poskytnou nejenom další přesnější údaje o výchozím stavu systému péče, ale i nastaví metodiku měření naplňování zásadních ukazatelů efektivity reformního procesu. V celé Evropě se hlavní reformní kroky soustředí na skupinu pacientů, která se obvykle označuje Severe Mental Illneses (SMI), vážně duševně nemocní. Tato skupina je charakterizovaná diagnostickým vymezením (onemocnění psychózou nebo poruchou nálady, event. obsedantně kompulzívní poruchou nebo poruchou osobnosti), trvající minimálně dva roky, a GAF skóre pod 50 bodů (Global Assessment of Functioning). SRPP přirozeně počítá i s ostatními skupinami pacientů (v základě je možno mluvit o gerontopsychiatrické populaci a pacientech závislých na návykových látkách). Při tvorbě strategie byl zachován obecně inkluzívní přístup a materiál se připravoval s naprostou většinou stakeholdrů. 17

18 ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM Benefity při získání práce pro jednotlivce zlepšení finanční situace přirozené začlenění do společnosti navázání sociálních kontaktů s kolegy, veřejností (zákazníky) zvýšení sebevědomí, samostatnosti zaměstnanci získají větší důvěru sami v sebe a své schopnosti získání pracovních dovedností u mnoha lidí propukne nemoc v mládí a nezískají tak žádné pracovní zkušenosti. V chráněném prostředí mají možnost tyto zkušenosti získat. Význam zaměstnání upevnění vůle, zvýšení motivace dodržování režimu, časů, povinností získání informací zaměstnanci si mezi sebou povídají o nemoci, životní situaci, předávají si rady, zkušenosti, řeknou si na koho se obrátit, jak které situace řešit, vzájemně si pomohou Nutné provázání se sociálními službami, spolupráce s opatrovníky často je třeba pomoci se zajištěním bydlení, oddlužením, vyřízením příspěvku na péči, atp. Celá řada lidí s duševním onemocněním se velmi dobře zdravotně kompenzuje díky strukturovanému pracovnímu prostředí. Práce působí psychoterapeuticky i socioterapeuticky, zvyšuje sebevědomí i sociální kompetence. 18

19 Mnoho našich zdravotně postižených zaměstnanců, díky práci, potřebují péči psychiatra pouze v omezené míře, nebývají po dlouhou dobu hospitalizováni, jsou soběstačnější jak psychicky, tak ekonomicky. Podle naší zkušenosti více než polovina uchazečů má zájem o zaměstnání zejména z důvodu, aby se zařadili do běžného života, vymanili se z izolace a navázali sociální kontakty. Finance u nich jsou až na druhém místě. Legislativa podmínky pro financování CHPM, rozsah finanční podpory, tlak na tvorbu zisku. Přístup společnosti Zdravotní a sociální situace vliv medikace, relaps, opatrovnictví, posuzování schopnosti pracovat ze strany posudkových lékařů, nedostatek finančních prostředků, nedostatek pracovních zkušeností Propojení se sociálními službami, Doba podpory v chráněném prostředí omezená Problematické oblasti Zaměstnávání osob se zdravotním postižením probíhá podle 67 zákona č. 435/2004 Sb.,o zaměstnanosti. Osobami se zdravotním postižením (OZP) jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním, druhém nebo třetím stupni. Od budou osoby zdravotně znevýhodněné posuzovány stejně jako OZP. 19

20 Legislativa Zaměstnávání osob se zdravotním Zaměstnávání osob se zdravotním postižením probíhá podle 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Osobami se zdravotním postižením (OZP) jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním, druhém nebo třetím stupni. Od budou osoby zdravotně znevýhodněné posuzovány stejně jako OZP. postižením probíhá podle 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Osobami se zdravotním postižením (OZP) jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním, druhém nebo třetím stupni. Od budou osoby zdravotně znevýhodněné posuzovány stejně jako OZP. Vazba chráněného pracovního místa ( 75 zákona o zaměstnanosti) na příspěvek na podporu zaměstnávání OZP ( 78) Zaměstnavatel musí mít více než 50 % osob se zdrav. postižením z celkového počtu zaměstnanců. Zaměstnavatel musí doložit bezdlužnosti vůči zdr. pojišťovnám, daňové správě a ČSSZ, trestní bezúhonnost a nesmí mít v předchozích 12 měsících správní delikt na úseku zaměstnanosti. Příspěvek lze čerpat pouze na základě smlouvy o vymezení nebo zřízení CHPM. Zřízení CHPM příspěvek na pořízení vybavení do provozu, posuzuje se udržitelnost, zřízená místa se musí stále obsazovat po dobu 3 let. Po uplynutí období mohou místa zaniknout nebo se vymezí. Vymezení CHPM bez příspěvku, vymezená místa musí být obsazená pouze v době vymezení. Vymezuje se na období 3 let. Poté nové vymezení nebo zánik míst. 20

21 Příspěvek za zaměstnávání OZP na CHPM se skládá z proplacení 75% mzd. nákladů do výše 8000 Kč/os/měsíc (dle 78 odst. 2 ZoZ) a příspěvku na další náklady vzniklé se zaměstnáváním provozní náklady do výše 2000 Kč měsíc (dle 78 odst. 3 ZoZ). Příspěvek za provozní náklady lze čerpat po 12 měsících fungujícího provozu. Pokud např. chráněná dílna začala fungovat již dříve, lze v případě vymezování zahrnout i dobu před vymezením a příspěvek na provoz tak čerpat ihned. Žádost na příspěvek za zaměstnávání OZP na CHPM se podává souhrnně, zpětně za uplynulé čtvrtletí na krajské pobočce Úřadu práce (spadá-li u organizace zaměstnávání OZP do více krajů, podává se za každý kraj zvlášť). Nutnost dofinancovat 25 % mezd nutí zaměstnavatele ke komerční činnosti a tvorbu finančních výnosů. Z pohledu sociálních firem je zde vše v pořádku. Problém nastal u klasických chráněných dílen, které fungovaly před rokem 2012 a nebyly na získávání fin. prostředků z komerčního prostředí zaměřené. Dílny v této podobě proto po novelizaci zákoníku z velké části vymizely. Problematické je také zpětné proplácení příspěvku po 3 měsících, kdy je nezbytné, aby zaměstnavatel disponoval dostatečnou finanční rezervou. Snížený pracovní výkon v kombinaci s nezaučeným zaměstnancem znamená velkou míru podpory na pracovišti. Financování mezd zdravých zaměstnanců, kteří poskytují podporu na pracovišti, je nákladné. 21

22 Část mezd lze zafinancovat z provozního příspěvku od ÚP. Výše příspěvku je limitována a také závisí na počtu osob OZP. Př.: Aby příspěvek z ÚP pokryl celou mzdu jednoho zdravého zaměstnance ve výši Kč hrubého, musí na pracovišti dělat podporu 11 osobám OZP. Výnosy z komerční činnosti často stačí pouze na pokrytí provozních nákladů a doplatků mezd. Mzdy pracovních asistentů je možné dofinancovat z ÚP, ale jsou zde i další mzdové náklady na management, účetnictví, na rozvoj pracoviště, obnovu vybavení, reklamu, apod. Tlak na zvyšování výnosů a výkon zaměstnanců způsobuje vytlačování osob z duševním onemocněním a nahrazováním je lidmi s jiným typem handicapu. Stigmatizace je založena na předpokladu odlišnosti populace psychiatrických pacientů od běžné populace. Samotné značkování může působit jako jeden z udržovacích faktorů nemoci. Může vést buď k nadhodnocení, nebo podhodnocení potíží a nepřiměřené léčbě. Pohled společnosti Stigmatizace je založena na předpokladu odlišnosti populace psychiatrických pacientů od běžné populace. Samotné značkování může působit jako jeden z udržovacích faktorů nemoci. Může vést buď k nadhodnocení, nebo podhodnocení potíží a nepřiměřené léčbě. 22

23 Důsledky stigmatizace: nízká zaměstnanost lidí, kteří trpí závažnými psychickými poruchami skrytá psychiatrická nemocnost Úkolem medikace je zmírňovat až potlačit halucinace, bludy a další projevy duševní nemoci. Léky sice dovedou nemoc zmírnit až úplně zakrýt, ale svým nemalým vlivem na psychiku zároveň mění osobnost. Nemoc také přináší problémy, které léky samy o sobě nevyřeší. Zdravotní a sociální situace Úkolem medikace je zmírňovat až potlačit halucinace, bludy a další projevy duševní nemoci. Léky sice dovedou nemoc zmírnit až úplně zakrýt, ale svým nemalým vlivem na psychiku zároveň mění osobnost. Nemoc také přináší problémy, které léky samy o sobě nevyřeší. Nežádoucí účinky medikace: přílišné zklidnění, ospalost poruchy hybnosti, třes, křeče svalů zpomalený průběh a zmenšení rozsahu pohybů nízký krevní tlak se může projevit závratěmi, či omdléváním vliv na tělesný metabolizmus, vyšší riziko cukrovky, a zvýšení tuků a cholesterolu zhoršení zraku, poruchy vidění zhoršení zdravotního stavu pracovní neschopnost hospitalizace Překážkou v nástupu do práce se může stát nesouhlas opatrovníka s uzavřením pracovní smlouvy z důvodu obav, aby opatrovanému nebyl odebrán ID. 23

24 Podle 65 občanského zákoníku - Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Pokud v posudku o invaliditě není uvedeno, že je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, není možné, aby se zaregistroval na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Zároveň není možné, aby s ním byla uzavřena pracovní smlouva. Je nutné zažádat o změnu v posudku než je žádost vyřízena, prodlužuje se doba nástupu do zaměstnání. Špatná finanční situace zaměstnanců způsobuje, že nemají na poplatek za vstupní lékařskou prohlídku, na MHD (pozdní příchody), jídlo, kuřáci na cigarety (snížená výkonost, nesoustředěnost, nervozita). Zároveň bývá problém i s dodržováním osobní hygieny. Důsledky finančních problémů odezní po prvních měsících v zaměstnání. Zaměstnanci s duševním onemocněním se v pracovním výkonu liší. Každý má jiný průběh nemoci, jinou diagnózu. Užívají různou medikaci. Jako v běžné populaci, jsou zde rozdíly v intelektu, znalostech, schopnostech, talentu. Je nutné u každého zvážit vhodnou pracovní pozici. Rozdílná kvalita pracovního výkonu Úkolem medikace je zmírňovat až potlačit halucinace, bludy a další projevy duševní nemoci. Léky sice dovedou nemoc zmírnit až úplně zakrýt, ale svým nemalým vlivem na psychiku zároveň mění osobnost. Nemoc také přináší problémy, které léky samy o sobě nevyřeší. 24