Preventivní práce se šikanou

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd Preventivní práce se šikanou Bakalářská práce Autor: Kateřina Lászlóová Bankovní management Vedoucí práce: Mgr. Ingrid Matoušková, PhD. Praha duben, 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Březové dne 30. dubna 2010 Kateřina Lászlóová

3 Poděkování Děkuji všem pedagogům Základní školy v Březové, okres Sokolov za trpělivost a ochotu, kterou mi věnovali po celou dobu mého nahlíţení do problému šikany na školách, za moţnost vidět školu i z druhé strany - ze strany učitele. Dále bych chtěla poděkovat paní Mgr. Ingrid Matouškové, Ph.D. za metodickou pomoc při zpracování mé bakalářské práce. A v neposlední řadě chci poděkovat mamince za to, ţe mi poslouţila jako studnice informací a dodávala mi sílu pokračovat, i kdyţ se mi právě nedařilo. Kateřina Lászlóová

4 Anotace Patologie sociálních vztahů mezi jedinci hýbe veřejným míněním a jejich řešení se ve vyspělých zemí stává předmětem výzkumů týmů psychologů. Vznikají neziskové organizace podporované umělci, společnostmi, podniky zainteresovanými, kteří pochopili, ţe utrpení, kterým prochází oběť, její trauma a trápení není pouze jejich problémem, ale výzvou pro celou společnost. Škody napáchané fyzickými či psychickými agresory se dají spočítat penězi, pokud jde o psychoteror na pracovišti nebo o poškozený hmotný majetek. Ale nikdo nespočítá škody na duši terorizovaných dětí a dospělých, nikdo nesečte bolest jejich blízkých. Jedinou opravdu účinnou prevencí je dobrá informovanost o těchto patologických jevech. Klíčové pojmy: šikana, agresor, oběť, škola, kolektiv, následky, prevence, fyzické a psychosociální násilí, kyberšikana, bullying, mobbing, grooming, kybergrooming, kyberstalting, stalking, hoax, spam, phishing, pharming, sociální inţenýrství, SMS spoofing, flameng, trolling, happy slapping.

5 Annotation Pathology of social relations between individuals moving public opinion and their solutions in developed countries has become an object of research teams of psychologists. Formed non-profit organization supported by the artists, companies, businesses interested... who understood that suffering through which the victims, their trauma and suffering not only their problem but a challenge for society as a whole. Damage inflicted by physical or psychological aggressors can count the money, in terms of psychoteror workplace or damaged tangible property. But nobody can count damages to the soul terrorized children and adults, nobody summed the pain of their loved ones. The only really effective prevention is good information on these pathological phenomenons. Keywords: bullying, aggressor, victim, school, team, consequences, prevention, psychosocial and physical violence, cyber bullying, mobbing, grooming, kybergrooming, kyberstalting, stalking, hoax, spam, phishing, pharming, social engineering, SMS spoofing, flameng, trolling, happy slapping.

6 OBSAH Úvod... 9 Terminologie vysvětlení pojmů Šikana Co je a není šikanování Pět skupin podle Dr. Koláře Agresoři Motivy agresora Specifika dívčí šikany Výzkum Stádia dívčí šikany Typ agresorky Vývojové stupně šikanování Typy agresora Oběti Rodina Učitel Mnohostrannost následků šikany Škody způsobené šikanou Poškození fyzického a psychického zdraví oběti Oběti čtvrtého a pátého stupně šikanování Fixování antisociálních postojů u agresorů Ztráta iluzí o společnosti u ostatních členů skupiny Snížený efekt pedagogického působení u skupiny jako celku Prevence šikany Školní sekundární prevence Vyšetřování Řešení a náprava škod Agresoři a jejich rodina Oběti a jejich rodina Dětský kolektiv Škola Školní primární prevence Škola Individuální prevence Třídní prevence Kyberšikana Rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou Projevy kyberšikany Útočníci a oběti - odlišné rysy od šikany Místo a čas útoků Publikum Dopady a škody kyberšikany Na oběť Na agresora Na publikum Obrana a ochrana Oběť Rodina Škola Společnost Nebezpečné komunikační praktiky spojené s využíváním ICT, projevy a prevence... 41

7 2.8.1 Grooming a kybergrooming Kyberstalting a stalking Hoax a spam Phishing, pharming a sociální inženýrství SMS spoofing Flaming a trolling Happy slapping Mobbing Výzkumy Historie a terminologie Definice Znaky a cíle mobbingu Příčiny Osobnost mobbera Pohlaví mobbera Typy mobbera Profily motivů agresora Oběť Fyzická odlišnost Psychická odlišnost Oslabená odolnost proti zátěži Naivita a důvěřivost Nedostatek sebedůvěry Lehce vydíratelní jedinci Zdravá sebedůvěra Nový pracovník Obětní beránek Shrnutí Průběh mobbingu Varianty mobbingu Cílené oblasti mobbingu Nonverbální útoky Obtížná komunikace Zákeřné způsoby boje Jiné techniky Reakce na mobbing Oběť Kolegové Rodina, přátelé, kamarádi Dopady a škody způsobené mobbingem Na oběť Změny na psychice Tělesné a fyziologické reakce Změny v chování Na firmu Obrana Firemní prevence Prevence jedince Vzory obrany proti manipulacím Trestní zákoník a mobbing Test Závěr Seznam pouţité literatury Seznam grafů... 73

8 Seznam tabulek Seznam obrázků PŘÍLOHY Kde hledat pomoc Kasuistiky... 75

9 Úvod Motto: Větev odříznutá od ostatních větví je nutně odříznuta i od celého stromu. Tak i člověk, rozejde-li se s druhými, odpadá tím od celé společnosti. Marcus Aurelius Tématem bakalářské práce je preventivní práce se šikanou. Otázka prevence moţných forem šikany je rozsáhlá a sloţitá, proto si nemůţe tato práce klást za cíl ji vyčerpat. Šikana v současné společnosti zasáhla všechny věkové skupiny, jiţ není jen problémem školských zařízení. Zneuţívá nejmodernější techniku, ničí pracovní kolektivy. Po krátkém úvodu, kde je vysvětlena pouţitá terminologie jednotlivých popisovaných jevů, následuje první část, která je věnována vymezení školní šikany, jejich příčin a následků. Zabývá se osobnostmi protagonistů šikany, obětí i účastníků a popisuje nejčastější formy šikany. Dále se věnuje mnohostranným následkům a seznamuje s prevencí primární i sekundární. Tato část se opírá o práce PhDr. Michala Koláře, který je uznávanou evropskou kapacitou v problematice šikany mezi mládeţí a spolupracuje s MŠMT ČR. Ve druhé části je rozpracován novodobý fenomén - kyberšikana a další nebezpečné komunikační praktiky spojené s vyuţíváním ICT. Seznamuje s aktivitami kybermoberů, s následky jejich aktivit a doporučuje vhodné způsoby preventivní práce. Poznatky k této části jsou čerpány pouze z tisku periodik a internetových portálů, informačních letáků. Poslední část je věnována šikaně mezi dospělými. Po nastolení problému poukazuje na důsledky mobbingu a nutnost prevence. Údaje byly čerpány z nejnovějších kniţních publikací, internetových portálů a z prací PhDr. Pavla Beňa, který se věnuje pomoci obětem. Pro přehlednost práce jsou voleny tabulky, SmartArt obrázky. Některé údaje z výzkumů jsou zpracovány do grafů. Do přílohy byly vloţeny kasuistiky, na kterých je ukázáno, ţe lze šikanu trestat i právní cestou, a seznam internetových adres a telefonních čísel sdruţení zabývajících se popisovanými jevy. 9

10 Terminologie vysvětlení pojmů Pronásledování, záměrné a zbytečné obtěţování, nespravedlivé obviňování, trestání či týrání se vyskytovaly v lidském souţití vţdy a nedá se očekávat, ţe by se do budoucna tato situace diametrálně změnila. Protikladné potřeby a představy o prioritách kaţdého jedince jsou a budou častým zdrojem patologických vztahů. Jakmile se u dítěte objeví první období vzdoru, přichází také první konflikty a nutnost jejich řešení. Síla problémových situací je přímo úměrná vzrůstajícímu věku aktérů. Čím vyšší věk, tím patologičtější vztahy a následně i důsledky. Proto i názvosloví pro tento fenomén se v poslední době ustálilo na několika termínech, které vycházejí z prostředí i věkových skupin agresorů a jejich obětí (Obrázek 1, str. 10). Šikana začíná v rodině mezi sourozenci, pokračuje v předškolních zařízeních a v dalších školách (bullying vţitý termín ve Velké Británii, USA, Austrálie), v partách, na vojně, v práci (mobbing, bossing a jeho protiklad staffing), v partnerských vztazích (domestic violence), ve zdravotnictví, mezi obyvateli domu a v extrémech končí třeba týráním seniorů v rodině nebo v domově důchodců. Někdy se slovo mobbing (blíže Oddíl 3, str. 47) překládá jako šikana, není to však úplně přesné. Neţ se termín mobbing u nás vţil, sdělovací prostředky uţívaly výraz šikana na pracovišti. Pro přesnost názvu je třeba přesně lokalizovat prostředí, způsob i dopady agresivního jednání. Na rozdíl od šikany se mobbing odehrává výhradně mezi dospělými, na pracovišti. Šikana je snáze rozpoznatelná, často provázena fyzickým násilím. Sociopatogenní jednání zneuţívající moderní technologie se spojilo se šikanou i s mobbingem. 1 Šikana Slovo šikana 1 se do podvědomí naší společnosti dostalo v minulém století hlavně ve spojení s vojenským prostředím, či nápravně výchovnými zařízeními. Ovšem v dnešní době se fenomén šikany jako ŠIKANA KYBERŠIKANA ZNEUŽITÍ ICT MOBBING BOSSING STAFFING rodina školská zařízení parta ústavy nápravné péče vojenská zařízení pracovní prostředí cca 2 25 let zdravotně a věkově handicapovaní cca let Obrázek 1 Patologické jevy mezi lidmi ve vztahu k věku a prostředí epidemie šíří našimi školami (na některých, jako jsou například učiliště, či základní školy má 1 Slovo šikana pochází z francouzského slova chicane - zlomyslné obtěţování, týrání, suţování, pronásledování. 10

11 těţší průběh, na gymnáziích mírnější). Doktor Michal Kolář označil šikanování jako nemocné chování - sociální nemoc. V českých zemích se ustálilo označení šikana pro věkové kategorie zhruba od předškolního do adolescentního věku v prostředí škol, školních zařízení, popřípadě vojenského či nápravného zařízení. Výzkumy a praxe naznačují, ţe jsou na tom nejhůře základní a zvláštní školy a učiliště. Pod vedením Michala Koláře a Miluše Havlínové se uskutečnil v druhém pololetí roku 2001 na 66 školách Společný výzkumný projekt MŠMT a Institutu dětí a mládeže a oslovil více neţ šest tisíc ţáků navštěvujících druhý stupeň základní školy. Výzkum si stanovil dva cíle: Za prvé, zmapovat kvalitu sociálního klimatu, jak se projevuje při vyučování ve školních třídách a druhým cílem pak bylo zmapovat projevy šikanování. Průzkum probíhal formou 40 otázek pro ţáky a učitelům byl věnován dotazník o šikanování obsahující především otázky, jak vlastně řeší projevy šikany v běţné kaţdodenní praxi. Po shrnutí bylo zjištěno, ţe 41% ţáků druhého stupně ZŠ je ve třídách nebo ve své škole šikanováno. Bylo to téměř o dvacet procent víc, neţ kolik uváděly výzkumné studie z předcházejících let, které však terén mapovaly jen velmi orientačně a u podstatně méně ţáků. Při zahrnutí středních škol a přepočtu vychází 41% na téměř 600 tisíc školáků. Toto ohromné číslo nasvědčuje, ţe šikana je nejčastější příčinou traumatizace školních dětí. 2 Proto teoretické poznatky i prevence vychází hlavně z poznání zákonitostí školní šikany. Pro potřebnou pomoc obětem a pro minimalizaci vzniklých škod, a ještě lépe pro dobrou prevenci šikany, je potřeba dobře pochopit důvody a okolnosti této sociální nemoci. 1.1 Co je a není šikanování Jednoznačně určit kdy se jedná o šikanu a kdy o klukovinu, není jednoduché. Zjednodušeně lze ale říci, pokud se směje i postiţený jedná se spíše o dětské hrátky. Chování označená za šikanování lze popsat následovně: Jeden nebo více ţáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spoluţáka či spoluţáky a pouţívá k tomu agresi a manipulaci Pět skupin podle Dr. Koláře Pro lepší rozpoznání šikany shrnul Dr. Kolář konkrétní typy a formy agresí ve škole do pěti skupin (pro přiblíţení je uvedeno několik příkladů šikanování): 1. Fyzická agrese a používání zbraní 2 HAVLÍNOVÁ, Miluše; KOLÁŘ, Michal. Sociální klima v prostředí základních škol ČR. Učitelské listy, , roč. 9, č. 8, s ISBN KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN X. kpt. 1, str

12 Oběť - je agresory věšena a to aţ do bezvědomí. - je uvnitř krouţku agresorů vystavena hromadnému kopání. - je vystavena násilnému ponoření do ledové vody. - je násilím ostřihána, popálena. Agresoři - naznačují, ţe chtějí oběť vyhodit z okna, z balkonu ve škole apod. - pozorují zmítající a dusící se oběť s navléknutým igelitovým pytlíkem. - znečišťují oběť ţvýkačkou, limonádou, - pouţívají oběť jako ţivý terč při házení tenisáků, šipek apod. 2. Slovní agrese a zastrašování zbraněmi Oběti - je vyhroţováno násilím, mučením, zabitím, - je anonymně vyhroţováno po telefonu. - jsou zastrašovány zbraněmi: skutečnou či plynovou pistolí, vystřelovacím noţem apod. Agresoři - uráţejí rodiče obětí. - vysmívají se slabostem a handicapům obětí. - vtipkují na úkor oběti, zesměšňují ji. 3. Krádeže, ničení a manipulace s věcmi Agresoři - berou oběti peníze, zabavují jí kapesné, svačiny. - trhají a ničí oblečení oběti. - přivlastňují si nejrůznější věci oběti. - trhají a ničí, případně ukradnou oběti učebnice, sešity. - ukradnou, popřípadě schovají oběti legitimace, lístky na oběd, peníze 4. Násilné a manipulativní příkazy Oběť - je donucována pít limonádu, do které bylo napliváno, jíst jídlo z podlahy. - je donucována čistit agresorům boty, líbat jim boty - je donucována platit a odevzdávat agresorům svačiny, dávat fotografie 5. Zraňování izolací, oklikou a uměleckými výtvory Oběť - je ignorována spoluţáky, přehlíţena. - je vědomě označována za viníka, pomlouvána. 1.2 Agresoři 12

13 V kaţdém z nás je agrese, ale nesmí nám chybět soucit, schopnost vcítění se do druhého. Pak nemůţeme ubliţovat druhým. Šikanující jedinci jsou osobnosti prosty vědomých pocitů viny, nemají vnitřní jistotu. Nedošli ve svém morálním růstu ze stádia sebestředného dítěte upřednostňující pouze své zájmy, ke stádiu člověka s potřebou se starat o druhé. Sobecká a sebestředná orientace posiluje vrozenou touhu po moci. Agresoři se s růstem své moci stávají duchovně zakrnělí, povrchově s charakterem obrany sebepojetí a uvnitř výrazně sobečtí. Je u nich nápadná neuváţená krutost se silnou touhou po moci a neschopnost tvůrčí spolupráce Motivy agresora Iniciátoři šikany umí velmi dobře skrývat svůj strach a zneuţívat strachu druhých, jsou vţdy i fyzicky zdatnější neţ jejich oběti. K ubliţování mají dva hlavní motivy: 1. krutost (při ubliţování pociťují šikanisté úlevu, vypouští ventilem svůj strach) 2. touhu po moci (jako silný vůdce se nemusí bát jiného agresora) K těmto podstatným motivům se přidávají další (Tabulka 1, str. 13) a vytvářejí společně komplikované motivační skupiny. MOTIV AGRESOR pořádá pro ostatní divadelní vystoupení, aby byl upoutání pozornosti středem pozornosti je citově prázdný, získává pocit naplnění, konečně je zabíjení nudy v akci žárlivost závidí přízeň učitele, spolužačky, rodiče apod. prevence se bojí, že se sám může stát obětí je iniciátorem činu, o kterém si ostatní povídají, velkého činu domnívají se, že se tím stávají úspěšní pokusného králíka je badatel, který zkouší, kolik oběť vydrží Tabulka 1 Motivy šikanování Specifika dívčí šikany Fyzická rozdílnost mezi chlapci a dívkami je na první pohled viditelná a ani psychický vývoj není shodný, proto vyţaduje pro kaţdé z pohlaví jiný přístup. Dívka jako strůjce tvrdé fyzické šikany bývá výjimkou, tak zase je výjimkou psychická šikana ze strany chlapce. Odborníci předpokládají poměr 1 : 3 ve prospěch chlapců. 13

14 Elena Jirková přednesla v roce 2009 závěry svého výzkumu šikany v dívčím světě 4, ve kterém se zaměřila na čistou dívčí šikanu, jelikoţ předpokládala, ţe uvedená čísla mohou být zavádějící z důvodu, ţe u dívek je menší ochota šikanování přiznat. Zkušenosti z praxe ji dovedly k závěru, ţe u dívek se často nejedná o neochotu šikanování přiznat, ale spíše o nevědomost, ţe příkoří, která zakoušejí, jsou psychickou šikanou. Proto první podmínkou jejího výzkumu byl osobní kontakt s respondentkami z vysokých a vyšších odborných škol a vysvětlení klasifikace psychické šikany Výzkum Pro zkoumaný jev bylo pouţito 150 dotazníků s těmito výsledky - 29% respondentek se stalo obětí dívčí šikany 41% byly přímé svědkyně 29% se s tímto druhem šikany nikdy nesetkalo Alarmující je, ţe pouze 3 dívky uvedly, ţe se jejich problém vyřešil po rázném zásahu pedagogického pracovníka, zbývajících 147 respondentek uvedlo, ţe jejich potíţe zůstaly bez povšimnutí. Poměr zastoupení zjevných a méně viditelných projevů šikany - 96 % pomlouvání 79 % posměch 73 % nadávky 60 % poniţování 46 % ignorování 15 % fyzické projevy agrese, zejména facky, kopání, bití, rány pěsti. Dívčí šikana svými formami připomíná mobbing. Vyuţití záludných způsobů obtěţování, jako jsou pomluvy, rozšiřování fám a manipulace v přátelských vztazích ve třídě jsou vedeny se záměrem připravit dívku o její nejlepší kamarádku. A stejně jako u psychoteroru na pracovišti, tak i u dívčí šikany, je náročné rozpoznat tvorbu stádií, jelikoţ má jinou podobu neţ agrese fyzická. Rozdílnost je i v počtu aktérů - 90 % dívek bylo šikanováno více neţ jednou dívkou. Většina uvádí dvojici nebo skupinu 4 a více agresorek. Přičemţ 42 % respondentek označilo jako hlavní iniciátorkou šikany jednu dívku. 4 JIRKOVÁ, Elena. Šikana v dívčím světě. In PHILIPPOVÁ, Lenka; JANOŠOVÁ, Pavlína.(eds) Sborník příspěvků z konference Šikana jako etický, psychologický a pedagogický problém. vyd. 1. Praha: Tribun EU, s Dostupné z WWW: < ISBN

15 Stádia dívčí šikany Absence oběti je na rozdíl od klasické šikany nejvhodnější dobou pro vytvoření jádra a upevnění pozice z vytyčených pěti stadií Dr. Kolářem (Oddíl 1.2.3, str. 15). Iniciátorka má volné pole ke spuštění pomlouvačné kampaně a získávat přítelkyně oběti na svou stranu. Po návratu do kolektivu je oběť dezorientovaná, nechápe náhlou změnu v chování ostatních a je jen malá pravděpodobnost, ţe se jí podaří rychle se zorientovat v nově vzniklých vztazích. Izolace a bezpráví, opakovaně proţívaná bezmoc s nulovou moţností správně reagovat, způsobuje u oběti psychosomatické potíţe, úzkosti, panické hrůzy a u některých se objevují suicidální 5 myšlenky. Podle výzkumné otázky by tak učinilo ze 48 obětí 8 dívek, 11 neodpovědělo vůbec a 29 negativně. Suicidální myšlenky jsou ovlivněny intenzitou a sílou útoků, typem stádia šikany, ale především psychickým stavem oběti Typ agresorky Celá polovina dotázaných dívek uvedla, ţe byly šikanovány dívkou v období dospívání. Pedagogové přičítali vzniklou situaci přechodu na 2. stupeň, na problémy s adaptací na jiný způsob práce, na hormonální změny a ponechávali klima ve třídě bez jejich zásahů. To způsobilo umoţnění šikany a spuštění třídní totality. Charakterově lze vypozorovat několik typů dívek, které se ve zvýšené míře dopouštějí psychické šikany: 50% hvězda třídy 27% výřečná 10% mazánek učitelů 4% sportovkyně 46% pomlouvačka 25% fyzicky silná 10% šprtka 4% chudá 44% flákačka 21% bohatá 8% inteligentní 2% fyzicky slabá Pro prevenci je nutné pamatovat na to, ţe i dívky jsou schopny vyuţít k dosaţení svých cílů morálně odporné izolace, rafinovaného poniţování, výsměch a uráţení, a ţe k tomu zapojují pro kamufláţ své ţenské zbraně Vývojové stupně šikanování Pro agresory je charakteristické, ţe jsou extrémně egoističtí a sebestřední. Nejsou schopni utrpení druhého vidět, podléhají pocitu, ţe jde stále o zábavu. Milují strach oběti a pocit moci, kterou nad ní získávají. Jsou jakoby drogově závislí, slast z nadvlády potřebují opakovat a postupně i zvyšovat. Můţeme klidně říci, ţe šikanování je závislost, která se vyvíjí podle Dr. Koláře v pěti stádiích: 5 Psychologové se přiklánějí k označení suicidium - sebezabití, slovo sebevraţda má odsuzující přízvuk. 15

16 I. stadium - Vyloučení jedince z kolektivu Oběť se stává okrajovým členem je neoblíbena, není uznávána, ostatní ji odmítají, nebaví se s ní, pomlouvají ji, intrikují, provádějí jí drobné legrácky. II. stadium - Fyzická agrese a přitvrzování manipulace Při upevňování soudrţnosti kolektivu je jedním, někdy i několika výraznými agresivními asociálními jedinci oběť z kolektivu vytěsňována zesměšňováním či fyzickým napadáním. III. stadium - Klíčový moment vytvoření jádra Jestliţe se nenastaví pevná hráz přitvrzeným manipulacím a mnohdy i počáteční fyzické agresi, začne se uvnitř třídy vytvářet úderné jádro, které začne systematicky terorizovat hlavně oběti napadané jiţ v prvním stadiu. IV. stadium - Většina přijímá normy agresorů V případě, ţe se údernému jádru nepostaví dostatečně silná pozitivní podskupina, zbytek třídy přijme pravidla agresorů, převezme jejich identitu a začne se aktivně šikanování účastnit. V. stadium - Totalita neboli dokonalá šikana Většina kolektivu přijala brutální násilí jako výbornou legraci, vytěsnila zbytky lidskosti, přijala ideologii násilí. Oběť je smířena se svým osudem, neúnosnost utrpení řeší absencí, odchodem ze školy a nezřídka suicidiem. Při tvorbě preventivního programu, popřípadě při léčbě šikanování je potřeba dobře znát znaky počátečního (tj. prvního, druhého a třetího) stupně a pokročilého (tj. čtvrtého a pátého) TYP AGRESORA CHARAKTERISTIKA AGRESORA OBĚŤ RODINA primitiv brutální, na první pohled grázlík zastrašována, fyzicky napadána lidé s násilnými sklony slušňák nenápadný, zvýšeně úzkostný; někdy ale se sadistickými tendencemi šikanována v ústraní beze svědků rodiče často pracují v armádě, výchova drilem bez lásky na pohled bez zjevné srandista optimista, oblíbený, vlivný šikanována pro pobavení patologie, dítě mají rádi, materiálně a konzumně zaměřená Tabulka 2 Typy agresorů stupně onemocnění skupiny. Při nevhodných postupech by mohlo dojít k negativním reakcím jak 16

17 ze strany agresorů, tak i ze strany oběti. Tato specifika jsou podrobně vypracována v Oddílu (str. 25) Typy agresora Pro prevenci a nápravu šikany je třeba dále vnímat i rozdílnost v povahách jednotlivých agresorů a zamyslet se nad tím, kde se v nich bere bezcitnost aţ zvrácenost. Jde zčásti o genetickou výbavu, ovlivněnou nevhodnou či dokonce chybějící výchovou, v některých případech o absenci rodičovské lásky a kladného výchovného vzoru. V obecné rovině pak TYPY OBĚTÍ CHARAKTERISTIKA OBĚTI neumí skrývat strach, nedokáže využít strachu druhých; lehce propadá panice, hrůze, malomyslnosti, výčitkám svědomí, přílišné sebekritičnosti slabé s tělesným a psychickým handicapem vyrůstá v neúplné rodině s přehnaně ochraňující výchovnou péčí, zvýšeně hýčkající až rozmazlující, v rámci které se dítěti umetá cestička a kdy jej většinou matka svou péčí svazuje žák s malou fyzickou silou nebo s obezitou, tělesně neobratný nese viditelné znaky tělesného znetvoření, popřípadě znaky prodělaných těžkých nemocí, depresivních stavů projevuje se opožděným duševním vývojem s dezorientací v sociálních vztazích, naivitou, těžkopádností žije v rodině s nízkým socioekonomickým statutem silné a nahodilé sportovně nadaný žák, který tvrdě trénuje na úkor svého volného času a nezapojuje se do mimoškolních aktivit spolužáků bažant nově příchozí do kolektivu byla v nesprávnou dobu na nesprávném místě rasově odlišná deviantní a nekonformní premiant třídy provokatér vyrůstá v rodině s náboženskou výchovou, s výchovou odtrženou od reality Tabulka 3 Oběti můţeme rozdělit agresory do tří typů (Tabulka 2 6, str. 16). 6 Jde o obecnou charakteristiku, specifika rodinné výchovy zastupují nejčastější výskyt pro daný typ. 17

18 1.3 Oběti Jestliţe se agresoři povětšinou rekrutují z určitých charakterových a sociálních skupin, u oběti toto nemůţeme jednoznačně říct. Kaţdá šikanující skupina si vyhledá objekt svého zvráceného zájmu a kritéria tohoto vyznamenání jsou různorodá. Navíc často nejde přesně o určitého jedince, ale spíš o nahodilou demonstrační loutku. Obětí se prakticky můţe stát kterékoliv dítě. Ohroţenější a rizikovější však bývají většinou děti, které mívají v širším smyslu nějaký handicap, jak psychický, tělesný tak sociální (Tabulka 3, str. 17). 1.4 Rodina Kdyţ šikana hluboce naruší ţivot rodiny, protoţe se dítě stalo její obětí, znamená to úplné zbourání dosavadních jistot o domnělém bezpečí potomka. Rodina si začne klást otázku: Jak k tomu mohlo dojít? Jednou u ochranných vlastností lidské psychiky je co nejrychleji vytěsnit traumatizující vzpomínky. Proto velmi často u šikanovaného dítěte dochází k tomu, ţe ačkoliv ví, ţe by mu jeho dobře fungující rodina určitě pomohla vyřešit problém, nejsou schopny se svěřit. Věří, ţe kdyţ na to nebudou myslet, ţe to bude lepší. Oběť má od počátku strach z následné pomsty. Nerozumí změně v chování spoluţáků, stydí se, je dezorientovaná, poníţená. Hledá důvod svého utrpení v sobě, ve svých chybách. Klame své blízké při informacích o svých zraněních, omlouvá poničení svých věcí vlastní nešikovností. Nemocná skupina má od svého třetího stádia vývoje šikany (oddíl Obrázek 2 Varovné signály šikany 1.2.3, str. 16) natolik 18

19 vyšinuté normy, ţe oběť přijala své týrání jako normální a přizpůsobila se. Pak je nanejvýš důleţité, aby rodina nepřehlédla tyto varovné signály, které by mohly být příznakem šikanování (Obrázek 2, str. 18). Jednotlivé projevy samozřejmě nemusí hned znamenat šikanu, ale čím více signálů dítě projevuje, tím je větší riziko, ţe o ni opravdu jde. 1.5 Učitel Dobrý pedagog, který zná svůj kolektiv, lehce rozpozná zjevné znaky šikany. Problémem je spíše včas diagnostikovat nepřímé varovné signály, které jsou stejně důleţité, ale málo zjevné. Zahrnují nenápadné projevy šikanování v přítomnosti učitele a skryté volání oběti o pomoc. Jde například o případy, kdy dítě - - nebývá při týmových sportech zapojováno nebo je do muţstva voleno mezi posledními; - vyhledává o přestávkách blízkost učitele; - nemá kamarády, je o přestávkách často samo, ostatní o ně nejeví zájem; - má-li promluvit před třídou, je nejisté, ustrašené; - působí smutně aţ depresivně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči; - nedovede uspokojivě vysvětlit odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány; - je osamoceno, s nikým se nebaví, má smutnou náladu, působí nešťastně a ustrašeně; - uniká z tělocviku, zůstává ve třídě, má nadměrnou omluvenou SNAHA PROPADNOUT SEBEDESTR- UKTIVITA AGRESOR UČEDNÍK MSTITEL absenci, případně i neomluvenou docházku; ZÁŠKOLÁ- CTVÍ APATIE NOČNÍ BĚSY - jindy upravené nosí zašpiněný nebo poškozený oděv; EFEKT KUMULACE ZHORŠENÍ PROSPĚCHU PORUCHY SEBEVĚDOMÍ NESCHOPNOST ADEPTACE CHRONICKÉ DEPRESIVNÍ STAVY - projevuje silnou nesoustředěnost na práci, náhle si zhorší prospěch. PORUCHY SEBEHODNOCENÍ PORUCHY SPÁNKU STRACH O ŽIVOT PSYCHOSOMA- TICKÉ POTÍŽE ODMÍTÁNÍ KOMUNIKA CE SKOKAN POSÍLENÍ POSUN DÁL Obrázek 3 Projevy a následky pokročilých stádií šikanování 19

20 Dr. Kolář rozpracoval rozpoznání školní šikany do hloubky. Jeho poznatky jsou vyuţívány nejen ve školách, ale i v lékařství a pedagogických poradnách. Pro nastolení zpracovávaného problému nám ale postačí výše uvedené body a příklady. 1.6 Mnohostrannost následků šikany Kaţdý, kdo se někdy setkal se šikanou, třeba okrajově pouze jako nezávislý posluchač líčených událostí, je zasaţen. Ať uţ otřesen, překvapen či znechucen. Šikanování je těţkou poruchou vztahů ve skupině a tato nepoškozuje přímo pouze oběť, ale i agresory, členy skupiny a jejich blízké, celou společnost Škody způsobené šikanou Šikana plně ničí výchovnou funkci jakéhokoliv kolektivu a přeměňuje jeho působení v destruktivní. S trochou ne nepravdivé nadsázky lze říci, ţe v zařízeních, kam rodiče plny důvěry posílají své děti, se skrytě poniţuje lidská důstojnost, nerespektují se základní lidská práva a místo pedagogické činnosti se v nich odehrává antisociální výcvik. Nikdo se pak nemůţe divit, ţe občané naší společnosti se pak mohou těšit na spoluţití s dalšími násilníky. Šikanování nepoškozuje pouze oběti, ale i agresory, další členy skupiny a skupinu jako celek s těmito destruktivními účinky Poškození fyzického a psychického zdraví oběti Oběti jsou jednáním agresorů primárně poškozovány po psychické a často i fyzické stránce, a pokud nenásleduje rychlá a efektivní pomoc, pak jsou poškozovány i sekundárně netečností okolí vůči jejich problému. Pociťují, ţe společnost není ochotna či schopna jim pomoci a tím se prohlubují negativní škody. Důsledkem značné emoční zátěţe se nemohou soustředit na učení, vyhýbají se pobytu ve škole a tím mají i slabší prospěch a menší předpoklady pro získání lepšího uplatnění ve společnosti. Dalekosáhlé následky mívá také obrana oběti, která se stáhne do sebe, izoluje se od svých vrstevníků, citově se uzavře. Tito jedinci mají v dospělosti narušenou schopnost spolupráce, straní se společenského ţivota, kolektiv je povaţuje za podivíny. Vykazují zvláštnosti v jednání či osobnosti jako následek školní šikany a jsou lehkou obětí mobbingu, jejich bludný kruh pokračuje. 7 Označení čtyř hlavních destruktivních účinků převzato - KOLÁŘ, Michal. Skrytý svět šikanování ve školách: příčiny, diagnostika a praktická pomoc. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN I, kpt. IV., str

21 Oběti také často v důsledku netečnosti okolí přestanou věřit v moţnou pomoc a naučí se být pasivní. Jsou podezřívání v libování si ve svém osudu. Tato naučená pasivita je ale dělá bezbrannými v boji za úspěšnou budoucnost, kde musí být schopny se dovolat svých práv. Přes zdání netečnosti jsou oběti vnitřně paralyzovány strachem, řídí se svojí logikou a pak jednají neadekvátně, coţ pro ně můţe mít taktéţ váţné následky i v hledání ţivotního partnera. Ale i rádoby snaha situaci řešit psychologickým vyšetřením oběti je scestná a zavání pasivitou. Oběť nepotřebuje nic jiného, neţ odstranit co nejrychleji důvod svého stresu a jednoznačnou podporu s ujištěním, ţe k jejímu napadání nedocházelo její vinou. Návštěvu odborného lékaře chápe spíše jako trest, neţ jako pomoc. Psychologické vyšetření by mělo být naopak jednoznačně u některých typů agresorů Oběti čtvrtého a pátého stupně šikanování Oběti nejvyšších stádií šikany trpí pochopitelně nejvíce. Protoţe čtvrtý a pátý stupeň šikany probíhá v dlouhodobém horizontu, vykazují oběti příznaky posttraumatické stresové poruchy (PTSD). 8 Následky poškození psychického zdraví závisí ale nejen na tom, jak dlouho docházelo k útokům, ale i jak silná ve smyslu branyschopnosti je oběť a v neposlední řadě i na osobě zachránce. Na Obrázku 3 (str. 19) jsou naznačeny tři nejčastější následky agrese. Příkladem špatně strávené agrese je, kdyţ oběť sama pouţívá násilí proti ostatním. Moţným důvodem je ztotožnění se s agresorem tzv. stockholmský syndrom 9. Někdy si oběť takové chování osvojí jen proto, ţe jiné ani nepoznala, nikdo ji nebránil. Můţe nastupovat i rozměr msty za způsobená příkoří mstí se jiným, aby sami sobě ulevili. Dost častá je ale i forma zákonitosti, oprávnění šikanovat dalšího, další nastupující generaci. Tyto podvědomé úvahy můţe rozebrat pouze terapeut. Pro rodiče a okolí je velmi těţké zjistit, ţe jsou u obětí zakořeněny tyto 8 V současné době se nahlíţí na PTSD jako na stav, kdy selže začlenění traumatického zážitku mezi ostatní každodenní zkušenosti. Pro diagnostiku PTSD se pouţívá systém kritérií, které alespoň v pěti bodech pacient trpící touto poruchou splňuje (oběti šikany splňují všech šest). 1. Jedinec byl vystaven traumatické události. 2. Traumatická událost je znovu proţívána ve formě úzkostných vzpomínek, zpětných myšlenek, snů, pocitů, halucinací nebo iluzí. Po vystavení pacienta podnětům připomínajícím trauma se objevují značné psychické potíţe. 3. Osoba se vyhýbá podnětům, myšlenkám, místům nebo činnostem připomínajícím událost. Obtíţně si vybavuje některé momenty z období traumatu a někdy pociťuje odcizení od okolní společnosti 4. U pacienta pozorujeme zvýšenou dráţdivost, která před traumatem nebyla přítomna. Jde například o neklidný spánek či potíţe s usínáním, zvýšená úleková reaktivita (při náhlém hluku, záblesku světla nebo dotyku). Dostavují se potíţe s koncentrací, skrytá agrese s občasnými návaly hněvu. 5. Veškeré symptomy trvají déle neţ jeden měsíc. 6. Duševní porucha se promítá do pracovního, sociálního i rodinného ţivota pacienta. Klesá zájem o koníčky a oblíbené činnosti a mohou se objevit poruchy sebehodnocení a emoční strnulost. < [cit ] 9 Stockholmský syndrom je specifická pozitivní emoční i afektivní vazba a závislost oběti (např. rukojmí) na pachateli (např. únosci) vyskytující se téţ ve vztazích některých vězňů a jejich vyšetřovatelů. Pojmenována podle bankovní loupeţe v roce 1973, kde po 130 hodinovém vyjednávání rukojmí ochraňovali únosce. 21

22 mechanismy, protoţe jsou nenápadné. Proto je potřeba se ihned při sebemenším náznaku stoupající agresivity obrátit na odborníka. Oběti, které dokázali po útoku navázat na normální ţivot a pokračovat v něm, nepodlehli úzkosti. Tato úzkost, která se vepsala do paměti při traumatu, se dokáţe probudit a vynořit pokaţdé, kdyţ nějaká událost vzdáleně nebo konkrétně připomene okolnosti šikany. Některým obětem se podaří tuto trhlinu zacelit. Jsou označovány jako skokani dokázali se odrazit po záţitku, který je měl zničit. Dokázali to, protoţe přijali pomoc patrona odrazu - přítele, člena rodiny, učitele, terapeuta, Zkrátka kaţdé osoby, o kterou se oběť mohla opřít, aby se vzchopila a zase se nebála budoucnosti. Často se dítě ztotoţní například s televizním či románovým hrdinou a převezme jeho sílu, aby obstálo v dalším ţivotě. Děti, kterým se podaří agresi proměnit v sice viditelnou, ale dobře zahojenou jizvu, mají vše v paměti, neporušené, ale klidné a pokojné. Dokázaly to pomocí svých blízkých, kteří dobře pochopili, ţe agrese se stala součástí minulosti jejich dítěte, netabuizují ji, otevřeně a klidně o ní hovoří, pokud to dítě samo vyţaduje. Připravili tím svému potomku obranu proti případné konfliktní situaci, kterou přináší obyčejný ţivot a na kterou nepřipravená a nedostatečně vyléčená oběť šikany reaguje neadekvátně a často i zhoubně. Platí totiţ čím méně tajností doma v době činu, čím méně rozjitřených reakcí v rodině, tím klidněji se později ohlašuje. Dalším velmi pozitivním řešením, jak agresi překonat a ochránit se před úzkostí, kterou vyvolala, je pojmout ji jako životní zkušenost a ne jako nepřekonatelnou bariéru. Oběť se stává silnější a získá povzbuzující pocit, ţe si sama dokázala vybudovat dobrou ţivotní pozici. Překonáním agrese dojde k poučení, ţe člověk můţe být pánem svého osudu a nemusí jej trpně snášet. V nejzávaţnějších případech můţe depresemi a apatií narušený človíček sáhnout k nejtragičtějšímu vyvrcholení šikany k sebevraţdě - suicidiu. A jak případy z celého světa dokazují, nemusí jít jen o dlouhodobě týrané děti. Labilnější jedinec, kterého ostatní zesměšní a on nenajde v ten pravý okamţik záchranou ruku, ve chvíli svého největšího poníţení nevidí jiné cesty. Dospělí jsou proto víc neţ povinni správnou prevencí a vţdy otevřenou pomocí obětem podat záchranný kruh Fixování antisociálních postojů u agresorů Agresor svým chováním získává dojem, ţe společnost není schopna jejich jednání zabránit. Pokud není jejich amorálnost efektivně řešena, často nabývají dojmu, ţe jsou nepostiţitelní a ţe si mohou dělat, co chtějí. Odhazují poslední zábrany a jejich deficit v duchovním a mravním vývoji se výrazně prohlubuje. Nezastavený a svým pudům ponechaný agresor se stává 22

23 bezcharakterním monstrem, u něhoţ se nebezpečně upevnily antisociální postoje a celková připravenost pro trestní činnost. Dojem nepostiţitelnosti je ve skutečnosti mylným. V dnešní době jiţ existuje celá řada zákonem ošetřených způsobů, jak jednání agresorů řešit. 10 Jde pouze o důsledek pasivních postojů zúčastněných dospělých Ztráta iluzí o společnosti u ostatních členů skupiny Svědci jsou jednáním agresorů také poškozováni. Vidí, jak je moţné beztrestně ubliţovat, a uvědomují si, ţe se sami mohou stát obětí. Aby toto riziko sníţili, nezasahují anebo se aktivně přidají na agresorovu stranu, protoţe tak nejlépe uniknou neţádoucí pozornosti. Toto sebezáchovné zapojování se do ubliţování výrazně sniţuje schopnost vnímat šikanu jako zvrácenost je totiţ těţké jednat v rozporu se svými postoji. I kdyţ se ale sami do ubliţování nezapojují, dochází k narušení jejich osobnosti. Tím, ţe k šikaně dochází v jejich přítomnosti, se učí být vůči násilí tolerantní a postupem času jej mohou povaţovat za normální součást mezilidských vztahů a sami se k němu uchylovat. Další devastující vliv na postoje svědků školních násilností je ztráta základní důvěry dětí ve spravedlnost a v moţnost jejího zajištění či vymáhání ze strany dospělých. Tato ztráta iluzí často pokračuje v dospívání. Mravní i zákonné normy jsou agresory zcela bez zábran překračovány, nic se neděje a šikana se zařazuje do šuplíčku školy ţivota. A tak svědci zaujmou pozici pasivního a apatického pozorovatele a tato Graf 1 Šikana na ZŠ v roce 2001 nezdravá tolerance je důsledek koloběhu a tím zasaţení i další generace dětí pod zrůdným heslem: Nic se neděje, já to taky proţil a přeţil jsem Sníţený efekt pedagogického působení u skupiny jako celku Prvořadou úlohu ve výchově dětí má rodina. Ta ale nemůţe ovlivnit modelovou oblast, kterou je bezesporu školní třída, kde potomek získává první zkušenosti týkající se ţivota společnosti. Dítě si své spoluţáky nevybírá, mají různé zájmy a hodnoty. Z vlastního rozhodnutí by 10 Oddíl (str. 27) 23

24 s mnohými z nich nebylo, přesto s nimi musí strávit velmi mnoho času a nějak s nimi vyjít. Zmizela i jistota bezprostředního zásahu blízkých, jak tomu bylo při třenicích na dětském hřišti. Přesto, ţe většina rodičů své děti učí, ţe se ostatním nemá ubliţovat, ţe si mají navzájem pomáhat, ve třídě je ţák konfrontován s realitou. Především ve škole se praxí učí ţivotu ve společnosti. Za školním násilím nemusí stát pouze nedostatečná výchova agresorů v rodině. Podstatnou příčinou je neefektivní řešení nemocných vztahů ve třídě. Kolektiv má skupinovou dynamiku a přirozenou tendenci vyznávat horší hodnoty neţ jednotlivci, z nichţ se skládá. Nestačí pracovat s jednot-livými ţáky, ale je třeba se třídou pracovat od začátku do konce školní docházky jako s rozvíjejícím se sociálním celkem. Zdravý kolektiv plný důvěry osobnosti učitele dokáţe často sám s minimálním zásahem dospělých eliminovat náznaky šikany. Pokud se tak nestane, skupina přemoţená virem šikany jiţ nepřijímá verbální pokyny pedagogů, výchovný Graf 2 Šikana na SŠ v roce 2001 efekt je minimální, ve třídním kolektivu nelze prakticky vyučovat a všichni účastníci vyučovacího procesu jsou v různé míře poškozováni. 1.7 Prevence šikany V druhé polovině roku 2001 proběhl celonárodní výzkum výskytu šikanování na základní škole. 11 Šetření ukázalo, ţe je v ČR šikanováno přibliţně 41% ţáků (Grafy 1 a 2, str. 23, 24). Výsledek koresponduje s mezinárodním výzkumem, který provedli v roce 1999 naši přední výzkumníci z oblasti zdravotnictví. Prostřednictvím jejich metodiky zjistili, ţe obětí šikany se stává přibliţně 36,8% ţáků. 11 Uvedené šetření s názvem Mládeţ a zdraví bylo součástí mezinárodního výzkumu, který sledoval souvislosti rizikových faktorů z oblasti chování a prevalence chorob v populaci. Zabýval se několika tematicky odlišnými doménami. Jedna z domén byla zaměřena na školu, školní zátěţ. Její součástí byl i průzkum šikanování. (Pouţitá literatura KOLÁŘ, Michal. (ed.) Školní šikanování. Sborník z 1. celostátní konference, konané na PdF UP v Olomouci. vyd 1. Praha: Společenství proti šikaně, s. Dostupné z WWW: < ISBN ) 24

25 Na základě tohoto průzkumu vypracoval tým pod vedením doktora Koláře dvouletý projekt, který se zabýval ověřováním původního českého speciálního programu proti šikanování Zdravá škola - dnes jiţ ve světě oficiálně označovaný jako Hradecký či Český program. Byl ukončen v prosinci 2003 a výsledky byly mimořádně povzbudivé. Hradecký program nebyl programem, který by vyčkával, co se bude dít. Ale byl to program, který aktivní šikanu vyhledal a prostřednictvím nové metodiky jí diagnostikoval a následně léčil. Protoţe se pracovalo přímo na školách, vznikl program šitý na míru. Tato neprodlená, cílená a alternativní léčba měla rychlý efekt - jiţ za 4 měsíce se podařilo sníţit celkově šikanu o 42,5 %. Poznatky přinesené dvouletým projektem poslouţily k vypracování metodických postupů pro sekundární (zabránit opakování) i primární (předcházení vzniku) prevenci šikany, které jsou v současnosti školám k dispozici Školní sekundární prevence Právní definicí šikany v našem právním řádu nenajdeme, nicméně na potřebu komplexního řešení šikany reagovalo Ministerstvo školství, které vymezilo problematiku šikany v Metodickém pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení (Č. j / ze dne ). Ve článku 3 je přesně formulováno, ţe škola či školské zařízení má jednoznačnou odpovědnost za děti a ţáky. Pedagogický pracovník je povinen šikanování mezi ţáky předcházet, zabývat se neprodleně jeho projevy a kaţdé oběti poskytnout okamţitou pomoc. Kaţdý případ šikany ve školním prostředí se řeší ve třech prolínajících se a na sebe návazných fázích, kde prevence je logickým završením prvních dvou. Ty při správném zvládnutí minimalizují moţnost recidivy Vyšetřování Aby se předešlo neţádoucím obranným reakcím ze strany školy (snaha obvinit oběť z vymýšlení) nebo rodičů agresora (dr. Kolář pouţívá termín obranná persekuce - zuřivá obhajoba dítěte), je dobré nepouţívat zpočátku slovo šikana. Pro přesné monitorování případu je doporučeno základní schéma postupu rozhovorů: Rozhovory s informátory a oběťmi. Rozhovory se svědky. Rozhovory s agresory, respektive podezřelými ŘÍČAN, Pavel; JANOŠOVÁ, Pavlína. Jak na šikanu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, s. ISBN str

26 Je samozřejmostí, ţe rozhovory jsou vedeny odděleně a zpočátku rychle a tajně, aby se předešlo domluvě agresorů na stejné výpovědi a ovlivňování svědků. Při ověřování výchozí informace oběť potřebuje především povzbuzení a naději a ochranu. Zde je potřeba velmi dobře rozpoznat, v jaké fázi se šikanování nachází (Oddíl 1.2.3, str. 15). V posledních dvou fázích uţ spolupráce s třídním kolektivem není prakticky moţná. U posloupnosti svědeckých rozhovorů se upřednostňuje vztah svědka k oběti před jeho charakterovými vlastnostmi či loajalitě k učiteli. Jde o to získat a zapsat co nejpřesnější údaje pro vedení dalších rozhovorů. Objektivita svědka se ověřuje dotazy na jeho pocity a postoje k danému jevu. Pokud to situace vyţaduje, je moţné ponechat svědky v anonymitě. Vedle ochrany obětí i svědků je potřeba přihlíţet i k ochraně označeného agresora, nejen proto, ţe můţe jít o falešné udání. I útočník se můţe správně vedeným výslechem, projevem mateřské - otcovské lásky zamyslet nad svojí krutostí a sám napomoci k jejímu řešení. Zachovat chladnou hlavu Trpělivě vyslechnout všechny informace, pokud možno co nejpodrobněji - čas, okolnosti, aktéři, svědci, místo, příčiny, opakování útoku; reakce svědků, oběti; byla agrese reakce na nějaký podmět atd. Snažit se získat co nejúplnější obraz. Vše, co dítě sděluje, zapisovat. Zvážit, zda půjde dítě druhý den do školy. Na Lince bezpečí čerpat rady. Škola o šikaně neví. Škola o šikaně ví. Návštěva školy, jednání s třídním učitelem, ředitelem, výchovným poradcem. Pravidelná informovanost ze strany školy o podniknutých krocích. Pokračovat ve vlastním vyšetřování, průběžně spolupracovat se zodpovědným pedagogem. Spolupráce s Radou školy Dle závažnosti uvážit podání trestního oznámení na agresory. Škola neplní své povinnosti Vyhledání pomoci u příslušného školního inspektora, ministerstva školství, soudu formou doporučených dopisů. Obrázek 4 Úloha rodiče ve fázi vyšetřování 26

27 Znalost typologie agresorů a obětí je předpoklad dobrého vyšetřovatele (Tabulky 1-3, str ). Klíčem ke zjištění pravdy jsou rozpory v jednotlivých výpovědích, konfrontace agresorů, svědků a obětí není nutná, ba je zásadní chybou. Postoje, pocity, názory a ochranné akce vyplývající ze získaných informací při vyšetřování šikany nadlouho ovlivní všechny zúčastněné, a je proto zvláště nutné pro další práci s nemocným kolektivem, aby dospělí získali respekt a neztratili důvěru. Pro rodiče je období nápravy následků šikany jejich dítěte zátěţovou zkouškou rodičovství i rodinných vztahů. Ne kaţdý obstojí a špatný přístup můţe vše zkomplikovat. Na Obrázku 4 (str. 26) je naznačena moţná úloha rodičů v tomto období Řešení a náprava škod Spravedlivé vyšetření konkrétního případu je stavebním kamenem dalšího postupu. Následky šikany jsou mnohostranné (Oddíl 1.6, str. 20), proto i řešení a náprava vyţaduje individuální přístup pro kaţdou z postihnutých skupin Agresoři a jejich rodina Pro okamţité zastavení šikany je důleţité přiměřené potrestání viníka. Jeho represe musí být výchovná s prvotním zájmem na ochranu oběti a celého kolektivu. V kaţdém váţnějším případě šikany musí agresor opustit kolektiv, popřípadě školu. Prozatím není pravidlem, aby se za šikanu na středních a výběrových základních školách nekompromisně vylučovalo. Pokud zůstane agresor v kolektivu, je nutno velmi pečlivě dohlíţet na to, aby nedošlo k recidivě. Výchovná opatření, kterými disponuje škola, tj. důtky a sníţené známky z chování, mají být uplatněny s takovou razancí, jakou si konkrétní případ zasluhuje. Vystačí v lehčích případech šikany a mají být spojeny s velmi váţným varovným rozhovorem s agresorem a jeho rodiči. Pokud ovšem u rodiny patřičnou odezvu nemají, naprosto se míjejí účinkem. Rodiče agresivních jedinců rádi zapomínají, ţe chování dítěte je hlavní starostí rodičů s dopomocí školy. Metodický pokyn MŠMT, článek 3 odkazuje na řadu deliktů, které skutková podstata šikany naplňuje a škola proto nejenom můţe, ale přímo musí, hlavně ve IV. a V. vývojovém stupni, uplatnit právo povoláním policie k vyšetření trestného činu. Jedná se například o tyto paragrafy: 197a násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci 204 kuplířství 213 omezování osobní svobody ublížení na zdraví 27

28 234 loupeže 235 vydírání 237 útisk 241 znásilnění 257 poškozování cizí věci V Tabulce 2 (str. 16) jsou naznačeny moţné příčiny patologického chování dítěte. Rodiče je nutno konfrontovat s realitou opřenou o podrobné písemné záznamy přestupků. Mohou se vyjádřit k sankcím, které škola uplatňuje a k nezbytným opatřením, jakými můţe být například navrhovaný odchod agresora do jiného kolektivu. Nutné psychologické vyšetření napomůţe odhalit moţné osobnostní nebo vývojové anomálie, narušené vztahy v rodině a doporučit další psychologické sledování a péči. Opakovaná a prokazatelná účast na šikování je podnětem k zařazení dítěte do evidence orgánu sociální a právní ochrany dítěte, jejichţ úkolem je sledovat hlavně rodinné prostředí. Pokud selţe i tento varovný signál, je moţné umístit agresivní dítě do ústavní výchovy. Tento postup je ovšem velmi zdlouhavý a vyţaduje nezlomné odhodlání pedagogů a také nebojácnost, protoţe značná část rodičů pouţije všechny moţné prostředky, aby ochránila dítě (nebo přídavky na dítě). Pokud se vše dotáhne do zdárného konce, vyslala škola jasný varovný signál pro širokou veřejnost ţáků a jejich rodičů, učinila nejvýznamnější krok sekundární prevence šikany ve své instituci Oběti a jejich rodina Oběť a jeho rodina nikdy nesmí připustit sebemenší náznak obvinění, ţe si za šikanu mohou sami. Oddíl (str. 20) rozebírá následky agrese, které je potřeba dobře vnímat pro účinnou prevenci. Není na škodu si znovu připomenout 2% obětí šikany končících smrtí mladého člověka. A často zbytečně. důsledná kontrola ve škole patronát spolehlivého spolužáka i z jiné třídy Psychologické vyšetření, psychoterapie opakované individuální rozhovory případné přeřazení do jiného kolektivu Maximální ochrana nácvik obranných technik -úniková, nonverbální sebeobranná apod. těsná spolupráce školy s rodiči Obrázek 5 Formy sekundární prevence šikany posilování sebedůvěry a sebejistoty Sekundární prevence se v případě oběti opírá o maximální ochranu před dalším ubliţováním s vyuţitím velkého spektra moţností (Obrázek 5, str. 28), které musí být aplikovány na dítěti s přihlédnutím k závaţnosti proţitého traumatu. Někteří autoři nabízejí také jednu z moţností 28

29 získání respektu obranným útokem. Ovšem je potřeba zohlednit typ agresora a vývojový stupeň, do kterého šikana dorostla, aby nedošlo k neţádoucím komplikacím. Rodina oběti se nesmí stydět oslovit odborníky, vyhledat poradenskou sluţbu. V příloze práce je uveden seznam linek a telefonních čísel, kam se mohou obrátit, na škodu není ani návštěva dětského lékaře nebo zvýšený čas, který s dítětem tráví či vyhledání vhodné mimoškolní aktivity v novém kolektivu. Dítě musí cítit, ţe nikoho nezklamalo, ţe rodina je mu oporou. Pokud se ukáţe nezbytné psychologické vyšetření (jde pro oběť o traumatizující zkušenost) rodině by měl být jasně a srozumitelně vysvětlen důvod - zjištění závaţnosti psychického poškození a postavení dítěte v kolektivu. Tedy určitě nejde o pokus získat potvrzení, ţe je oběť psychicky labilní, tudíţ ţe šikanovala ona. Psychologické vyšetření také dopomůţe dítěti k psychoterapii a tím k práci v kolektivu s dětmi se stejnou zkušeností. Rodina pozná, ţe na své trápení není sama, bude si moci vyměňovat poznatky s jinými rodiči, rozmělní svůj strach Dětský kolektiv Celý zasaţený kolektiv musí být vhodně seznámen s tím, co se stalo, ţádná ze sankcí by mu neměla být zatajována. Musí pochopit, ţe byl velmi váţně porušen řád, který platí a který je nutno hájit. S nápravným opatřením by se měla třída ztotoţnit. Měla by odsoudit čin, ne dítě, podat mu pomocnou ruku s vírou v lepší přítomnost a budoucnost, navázat na jeho nejpozitivnější stránky osobnosti. Sekundární prevence si v narušeném kolektivu často vyţádá zapojení externích odborníků, vyškolených pro dopomoc v rámci programu Minimalizace šikany. Ty se zaměří především na stmelování kolektivu a zpětném akceptování a plném zapojení obětí do skupinových aktivit Škola V předcházejících oddílech jsou nastíněny cíle a postupy řešení šikany, kterými prochází spojovací nit funkce školy. Pro účinnost sekundární prevence je rychlost nutností, varuje potenciální následovníky a ukazuje na spolehlivost školské instituce. Pro jednání na pedagogické radě je potřeba podrobná příprava s hloubkovým rozborem případu. Radu vede ředitel školy, vyšetřovatel informuje věcně a ohleduplně, ostatní pedagogové doplňují. Všichni by se měli vyvarovat káravých tónů, aby dali provinilému dítěti šanci k lítosti (nedali podnět k agresivní reakci ze strany rodičů). Nato dostane slovo agresor a jeho rodiče. Dostanou odpovědi na otázky, námitky, ale nikdy nejsou konfrontovány se svědky ani s obětí. Pokud je agresorů víc, vţdy se jedná pouze s jedním. Rodina agresora má právo podat odvolání k nadřízeným orgánům a je o tom informována. 29

30 selhání Celkový postup při řešení šikany musí jednoznačně směřovat k ústupu agresora, ale pokud se šikany účastnilo větší mnoţství dětí, je pozice oběti mezi dětmi tak špatná, ţe je lepší nabídnou rodině postiţeného přechod na jinou školu a zajistit komplexní informovanost pedagogů o důvodech přestupu. Z Obrázku 6 (str. 30) jasně vyplývá důleţitost informovanosti kolektivu nemocné třídy a rodiny oběti o veškerých krocích, které škola provádí. Pedagogové s ţáky klidně a věcně diskutují, ale setrvávají na svých závěrech. Pokud zvládnou tyto metodické postupy, které jim ukládá MŠMT, získají v očích veřejnosti zpátky část prestiţe, kterou při provalení šikany na své půdě ztratili. A to je jistě správný odrazový můstek. Méně závažné případy pokus o smír bez trestu výchovné tresty Školní primární prevence RYCHLOST ŘEŠENÍ oznámení třídě, rodičům oběti REALIZACE ROZHODNUTÍ BEZ ODKLADU Závažné případy MIMOŘÁDNÁ PEDAGOGICKÁ RADA VÝCHOVNÁ KOMISE výchovná komise ředitel, učitel - odborník na otázky patologických jevů (extermista), který šikanu vyšetřoval, třídní učitel, výchovný poradce sankce Obrázek 6 Nástin školního postupu řešení šikany agresoři, jejich rodinní zástupci Se školou je to jako s rodinou. Tam kde vládne vzájemná úcta a láska, tam vládne pohoda a bolesti přinášené ţivotem se společně zvládají nejlépe. Školní dítě tráví mezi spoluţáky víc neţ čtvrtinu dne, a proto je potřeba v primární prevenci budovat kvalitní vztahy hlavně v budově školy Škola Vzájemná soudrţnost, spolupráce a jistota v osobnosti ředitele, který své spolupracovníky podrţí, umoţňuje učiteli reagovat na patologické jevy beze strachu z případných sankcí proti němu. Preventivní prostředky proti šikaně jsou vlastně poměrně jednoduché, vyţadují ale striktní dodrţování a nepovolení ţádných větších kompromisů. Jde o: - organizaci a hustotu dozoru; - znalost problémových prostor v budově a školním řádem daný zákaz vstupu do nich bez dozoru, popřípadě jen po určitou dobu; 30

31 - vypracování školního řádu s prvky zásad obecné solidarity, ohleduplnosti a ochrany; - ve školním řádě zakázat fyzické násilí, zneuţití síly, nezmiňovat ale šikanu; - prokazatelná znalost školního řádu nejen dětmi, ale i rodiči; - vštěpování základních mravních hodnot při kaţdé vhodné příleţitosti, myšlenek úcty ke kaţdé ţivé bytosti, hodnota rytířství, fair play, svědomí a jejich prezentace jako samozřejmosti; - otevřená informovanost ţáků i rodičů o všech událostech týkajících se výchovné funkce školy; - otevřený vztah zaloţený na spolupráci a důvěře mezi učitelem a rodičem; - energetická kampaň proti patologickým jevům. Uvedená opatření se doplňují vhodnými celoškolními projekty, jako jsou například Akademie, Dny fair play, Deváťáci učí a podobně. Tyto akce utuţují zásadu silnější chrání slabšího, solidaritu, prosociální hodnoty, děti se poznávají navzájem a navazují přátelství. Není na škodu, kdyţ si škola zmapuje pravidelně (jednou ročně pokud jde o prevenci primární, jednou za tři měsíce u sekundární prevence) situaci na škole pomocí anonymních dotazníků. Dr. Michal Kolář pro potřeby škol vypracoval dva Depistáţní (vyhledávací) dotazníky pro zachycení alarmujících signálů a pro šikanu jako takovou. 13 Tyto umoţňují srovnávat vztahy v jednotlivých ročnících, podchytit problémové dítě, skupinu a včas zareagovat. Další výhodou je moţnost zpětné vazby k porovnání účinnosti přijatých opatření. Učitelé by si neměli ponechávat výsledky pro sebe, veřejnost a ţáci by je měli znát. O preventivní program se na škole starají určení pedagogové, kteří na pravidelných schůzkách hodnotí prováděné akce a řeší komplikace, pokud nastaly Individuální prevence Individuální rozhovory se ţáky hrají velkou roli v prevenci šikany. Umoţňují poznat blíţe kaţdé dítě, jeho plány, představy o budoucnosti, zda má či nemá kamaráda, získat jeho důvěru. Pak je učitel schopen rozpoznat náhlé změny v chování a je víc citlivý na nepřímé znaky šikany. Včasným zásahem pak můţe zabránit růstu násilností. Individuální rozhovory jsou přímo doporučeny psychology pro dítě, které jiţ v minulosti bylo obětí. Základem je pozorování těchto dětí při běţné školní práci i jiných činnostech a následná konzultace s rodiči, popřípadě s psychologickou poradnou. 13 KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN X, str

32 Třídní prevence Klima třídy je stavebním kamenem zdi proti šikaně. I kdyţ, jak bylo zmiňováno výše, je v kaţdém z nás zakódovaný agresor, značná většina dětí je vychovávána správným směrem. Dobrý třídní své děti zná, měl by znát i jejich zázemí, apeluje na svou informovanost o případných změnách v rodině a je schopen s pomocí ostatních ţáků zachytit varovné signály (Oddíl 1.5, str. 19). Jednou z metod, kde lze rychle pouţít prevenci, je moţnost ponechávat denně volnou volbu rozsazení ve třídě. Dnešní moderní školní nábytek, kdy má kaţdý ţák svůj pracovní stolek, k tomu přímo vybízí. Pokud zůstává jedno z dětí častěji izolováno, můţe učitel ihned zareagovat skupinovou prací, kde se členové losují a vyzdvihnutím přínosu odstrkovaného a tím mu napomoci s návratem do kolektivu. Dále se osvědčuje ponechat vypracovat ţáky chartu třídy - pozitivní zásady chování ţáků k učitelům, učitelů k ţákům, ţáci k sobě navzájem. Tyto zásady následně vyvěsit například jako Řád třídy. Tato metoda má pak i vazbu na osobnost učitelů a napomáhá k lepšímu klimatu ve třídě. Toto je pouze slabý nástin moţností, které má učitelská veřejnost k dispozici. Informace a náměty k práci se sociopatogenními jevy není problém načerpat z kniţních publikací, internetu, v dalším vzdělávání. Výlety, rekreačně - záţitkové pobyty, návštěvy kulturních představení mimo vyučování, prostě všechny aktivity, které kolektiv společně realizuje, posilují imunitu proti šikaně. Snad právě proto dnešní doba, kdy je realizace škol v přírodě výjimkou, děti tráví svůj volný čas izolovaně u počítačů, sportovní a zájmové aktivity jsou často placeny, rodiče ze strachu nepovolují volný pobyt s kamarády venku, přinesla epidemii šikany. Je potřeba se tomuto trendu přizpůsobit a cílenou prevencí minimalizovat šikanu. Zmiňovaný projekt Zdravá škola potvrzuje, ţe to jde. 2 Kyberšikana K dělení typů a forem šikany od Dr. Koláře je nutné připojit jiţ novou formu šikany - kyberšikanu 14. Na rozdíl od klasické šikany tváří v tvář, nabízí kyberšikana agresorům jiné nástroje ubliţování. Iluze skutečného světa obměňují role agresora a oběti stejně jako charakter celého procesu šikanování. A největším nebezpečím pro společnost se stala ta skutečnost, ţe agresorem i obětí můţe být prakticky kaţdý, bez ohledu na pohlaví, věk, postavení. 14 Kyberšikana (cyberbullying) je zneuţití informačních komunikačních technologií (ICT), zejména pak mobilních telefonů a internetu, k takovým činnostem, které mají někoho záměrně vyvést z rovnováhy, zjednodušeně realizace šikany prostřednictvím elektronické komunikace. 32

33 16. února 2010 zveřejnily Nadace O2 a občanské sdruţení Aisis v rámci projektu Minimalizace šikany výsledky nejnovějšího výzkumu fenoménu kyberšikany mezi českými dětmi, který mapoval situaci na školách od do Terénní výzkum ukázal, ţe 10% dětí se v posledních šesti měsících stalo obětí kyberšikany. Ukázal nízkou znalost tohoto pojmu mezi dětmi a zároveň jejich malý strach z kyberšikany. Potvrdil souvislost kyberšikany s atmosférou a vztahy ve třídě a nízkou důvěru ţáků se s tímto problémem svěřovat učiteli. Také vyvrátil zaţitou představu anonymního agresora - 78% agresorů navštěvuje stejnou třídu nebo školu jako oběť. 15 Obdobné šetření probíhalo na online portálu E-Bezpečí, formou volně přístupného dotazníku od 1. září do 30. listopadu Souběţně probíhala terénní výzkumná šetření. Vedle otázky kyberšikany odpovídali respondenti i na otázku sextingu (odesílání sexuálně laděných zpráv), vyuţívání sociálních sítí (poskytované internetovými portály, které umoţňují vytvářet virtuální společenství, nabízejí prostor pro prezentaci lidí, komunikaci, navazování sociálních vztahů, vzdělávání, reklamu, marketing nebo jakoukoli jinou lidskou činnost, kterou lze virtuálně realizovat) a jevy s nimi souvisejícími. V závěrečné zprávě o výzkumu je uváděno, ţe téměř polovina korespondentů měla problémy s kyberšikanou (46,80%). 16 Tyto výzkumy se staly odrazovým můstkem prevence a potvrdily, ţe školy a široká veřejnost potřebují více informací o tom, jak s kyberšikanou pracovat a jak se jí bránit. Proto je na místě věnovat tomuto problému samostatnou část. 2.1 Rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou Jiţ název kyberšikana ukazuje, ţe se jedná o specifický druh šikany, který vyuţívá elektronické prostředky, jako jsou mobily, internet, pagery, , blogy. Nejde o problém technologií, ale o problém jejich uţivatelů. Virtuální komunikace nabourává v uţivatelích představu o tom, jak probíhá komunikace mezi lidmi, jak se vytváří mezilidské vztahy a řeší problémy. Dítě ţijící ve virtuálním světě se velmi jednoduše s někým seznamuje, komunikuje s ním tak dlouho, jak chce a o čem chce, a v případě problémů komunikaci bez následků ukončuje. Je odtrţené od moţnosti zjistit, ţe ve skutečném světě to tak jednoduše nefunguje, ţe vše je otázkou kompromisů. Pokud se jedinec naučí jen 15 Výzkum proběhl v rámci projektu Minimalizace šikany, který od roku 2005 pomáhá školám v boji proti šikaně, a zaznamenal názory dětí ve věku 8 15 let (< ]). 16 Mgr. Veronika Krejčí, Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D. Zpráva z výzkumného šetření realizovaného v rámci projektu prevence nebezpečných komunikačních praktik spojených s elektronickou komunikací pro pedagogy a nepedagogy. Olomouc (< >[cit ]). 33

34 tento scestný model virtuální komunikace, ve skutečném světě s ním těţko nevystačí. Vstoupí do uzavřeného kruhu a zklamání z nevydařených reálných vztahů ho opět přivede k mobilu nebo počítači, kde si tyto nezdary můţe kompenzovat. Přidává se tím k rizikové skupině nejen dalších obětí, ale i potencionálních strůjců kyberšikany. 2.2 Projevy kyberšikany Vzrůstající dostupnost elektroniky v domácnostech navodila vedle zneuţití mobilních telefonů další mimořádný jev posledních let moţnost zachycení audiovizuálních záznamů a jejich bleskové zveřejnění na internetu s jednoznačným úmyslem vyvést oběť z rovnováhy zesměšňováním, lţivým očerňováním. Řada jejích projevů kyberšikany dokonce spadá do oblasti kriminálních činů. Její nejobvyklejší projevy představuje: zasílání výhrůţných a krutých ů a SMS zpráv, výhrůţné telefonáty nebo obtěţování přes chat, ICQ, Skype; vydírání pomocí mobilního telefonu nebo internetu; vytváření webových stránek, které verbálně, graficky, zvukově a dalšími způsoby oběť šikany uráţí a zesměšňují; posílání obrázků, fotografií a video nahrávek spoluţákům či známým online kde je oběť zesměšňována a karikaturována; vyvěšení pornografických fotografií s tváří oběti na internetu; vytváření internetových stránek a bloků, které uráţejí, pomlouvají či poniţují konkrétní osobu; zneuţívání cizího účtu (krádeţ identity) pro ové či diskusní účely; odhalování cizích tajemství; obtěţování a pronásledování voláním, psaním zpráv nebo prozváněním. 2.3 Útočníci a oběti - odlišné rysy od šikany Kyberšikana a tradiční šikana mají jednu věc společnou snahu někomu ubliţovat. Oproti šikaně se ale agresoři pohybují ve virtuálním světě a mají dojem, ţe jsou anonymní. Komunikují, aniţ by byli zatíţeni společenskými rolemi, svými fyzickými nedostatky, psychickými bloky plynoucími z osobního kontaktu s lidmi. Navzájem komunikují, i kdyţ nejsou fyzicky přítomni, a mohou komunikaci rychle a jednoduše ukončit. Kyberagresoři ovšem tyto technologie zneuţívají se zlým úmyslem. Rychlost a podání šířené informace prakticky do celého světa je pro oběť pak mnohem traumatizující, neţ přímá fyzická šikana. Původce kyberšikany bývá někdy také sám její obětí. 34

35 Agresoři - obvykle bývají původci tradiční šikany. - jsou častěji chlapci s dobrým sociálním statutem. - jsou zdánlivě anonymní, vystupují pod přezdívkou. Díky tomu můţou svoji agresi stupňovat a dovolit si to, co by si tváří tvář nedovolili. - mají pocit nepolapitelnosti, mění svoji identitu, zkouší drsnější metody a formy útoků. - jiţ nejsou závislí na svém postavení ve skupině, fyzické síle, věku, pohlaví, musí pouze mít potřebné znalosti informačních a komunikačních technologií. - ze svého pohledu se spravedlivě mstí za pomyslné bezpráví, opuštění partnerem, lepší pracovní výsledky oběti, Oběť - je na internetu nebo mobilním telefonu závislá. - většinou se nikdy nedozví, kdo ji šikanoval. Přezdívka, anonymní telefonní číslo, ová adresa dávají agresorovi dostatečnou moţnost zůstat ukrytý. - je to také často oběť tradiční šikany, ukrývá se doma a navazuje kontakty především ve virtuálním světě, ve skutečném světě nemá příliš kamarádů. - je uţivatelem internetových sociálních sítí jako jsou např. Facebook, MySpace, Libimseti a nejnovější Rajce.net. - bývá málo obeznámena s riziky spojenými se zneuţitím ICT, na internetu se chová méně zodpovědně (často riskuje, zveřejňuje osobní údaje, sdílí své fotografie apod.). - je vybrána náhodně z kyberprostoru. - nemá moţnost úniku. 2.4 Místo a čas útoků Zatímco u tradiční šikany je nejčastějším dějištěm útoků škola nebo školské prostory a lze proto předpokládat, kdy a kde k útoku dojde, s kyberšikanou se můţeme setkat kdykoliv a kdekoliv. Před kyberútokem se nedá schovat. Kaţdé vyuţití internetu nebo mobilu umoţňuje útočníkovi udeřit a to kdekoliv, třeba v bezpečí domova a kdykoliv. Moţnou obranou je nepouţívat komunikační prostředky, ale tím se šíření pomluv mezi ostatní nezastaví. 2.5 Publikum Lidé se navzájem poniţují a dokáţí si skutečně hodně ubliţovat. V internetovém prostředí dostává tato forma násilí široký rozměr - nestačí jen zesměšnit, je potřeba se tím ještě pochlubit 35

36 bez ohledu na následky. Zprávy a pořízené záznamy kyberšikany se dají velmi jednoduše rozesílat dál, stačí napojení na internet nebo mobilní telefon. Kyberšikana tedy můţe mít velmi početné publikum. Útočník nemusí oběť napadat opakovaně, postačí, kdyţ citlivé zprávy nebo nahrávky publikuje na internetu a o jejich šíření se pak postará publikum, které tak umoţňuje zvyšovat intenzitu útoku a zhoršovat jeho dopad na oběť. Divákem kybernetické šikany se můţe díky webovým stránkám stát kdokoliv na světě, třeba i neúmyslným, náhodnou návštěvou při surfování, a pokud není dostatečně obeznámen s problematikou, šíří zajímavý příspěvek mezi své známé i v dobrém úmyslu, aby je varoval před tím, co je na internetu moţné. 2.6 Dopady a škody kyberšikany Na oběť Modřiny, poškozené oblečení a jiné hmatatelné následky spojené s fyzickou šikanou jsou jediné následky, kterých je oběť kyberšikany ušetřena. Zato psychické týrání obětí je o to intenzivnější. Oběti kyberšikany jsou často uzavřené do sebe a nekomunikují o problémech s okolím. Důvodem pro takové chování můţe být strach, stud, vědomí, ţe rodiče nerozumí počítačům, nepochopení toho co se odehrává - dítě nepozná, ţe jde o projevy psychického šikanování. Na řešení svých problémů tak zůstávají často sami, coţ můţe vést k tomu, ţe situaci nezvládnou. Trauma, které oběť zaţívá a s nímţ se leckdy právě k nízkému věku neumí adekvátně vyrovnat, často není schopen ustát ani dospělý. Učitelé se nechají vyprovokovat k neadekvátní reakci, která je během hodiny pomocí mobilu a internetu uveřejněna na portálech. A kdyţ selţe i právní ochrana a zastání zaměstnavatele, v lepším případě opouští školství další učitel, o kterém nemůţe být v nejmenším řečeno, ţe by nepatřil mezi dobré kantory. Tak jako mládeţ vyuţívá nejnovější kybernetické poznatky k pronásledování svých obětí, tak samozřejmě k těmto prostředkům sáhnou i dospělí. Kyberšikana je pro svou zdánlivou anonymitu agresorem pouţívána, její následky jsou ale ještě mnohem tragičtější, protoţe oběti jsou často jiţ rodiči a následkům jejich poníţení musí čelit potomci a nezřídka právě formou školní šikany nebo, aby se kruh uzavíral, kyberšikanou. Další generace se tak stává svědkem síly médií a je jen otázkou, zdali se sami jednou neuchýlí k podobnému jednání Na agresora Profily kybernetových útočníků spojují dva prvky - spoléhají na anonymitu a dobře ovládají informační technologie. A právě znalost výpočetní techniky v mnohých případech dospělým 36

37 jedincům zajišťuje také dobrý sociální statut. Přesto vědomí, ţe bývá obecně velmi obtíţné útočníka vystopovat a ţe mnohé z projevů kyberšikany prozatím český právní systém nijak neřeší, nezaručuje agresorovi jistotu beztrestnosti. Jak odhalil nejnovější výzkum, oběti často velmi dobře vědí nebo aspoň tuší identitu agresora a totoţnost útočníků lze v některých případech s vyuţitím vhodné technologie odhalit. Trestním řízením se poté dostává pravá identita na veřejnost a to můţe poškodit agresora jak ve veřejném tak i v osobním ţivotě, čímţ značně pošramotí jeho sociální statut a ničivě zasáhne i celou jeho rodinu. Kyberšikana můţe být způsobena i neúmyslně, můţe být výsledkem toho, ţe vtipálek špatně odhadne situaci nebo reakci daného člověka a jeho ţert se mu vymkne z rukou. Oběti způsobí bolest třeba jen tím, ţe jeho na portálu nabídnuté příspěvky objeví druhý uţivatel a po náleţité úpravě je pošle dál. Tuto skutečnost ani nemusí tušit, a kdyţ je posléze označen za spoluviníka, stává se další obětí Na publikum Stejné následky, které pociťuje kolektiv třídy zasaţený šikanou (Oddíl , str.23), nese i publikum kyberšikany. V tomto případě ovšem není pasivním účastníkem jako u školní šikany, ale přeposíláním zpráv se stává spoluviníkem, i kdyţ v současnosti pouze morálním, neboť na rozdíl od několika jiných států náš právní systém kyberšikanu jako takovou neřeší 17. Anonymita je mocná zbraň, dovoluje překročit hranice jakékoliv etiky a tak se k šikaně pomocí moderních technologií připojuje mnohem více lidí, i takových, kteří by si v nevirtuálním prostředí netroufli se k ní přidat. Nechávají se strhnout stejně jako třídní kolektiv ve IV. a V. stadiu školní šikany (Oddíl 1.2.3, str. 15) a přijímají normy agresora. 2.7 Obrana a ochrana Na otázku primární a sekundární prevence bylo za poslední dva roky v naší republice vypracováno poměrně dostatečné mnoţství materiálu. Byly zřízeny horké telefonní linky, internetové portály 18 a je milé konstatovat, ţe všichni naši hlavní telefonní operátoři přijali i jakousi zodpovědnost a podporují nadačně vydávání propagačních materiálů a šíření informovanosti mezi veřejnost. Jsou také podepsány pod proškolováním učitelů a pod výzkumnými projekty. Takto vznikla například Společnost pro prevenci šikany, která vypracovala doporučující opatření pro všechny zúčastněné skupiny. 17 např. Polsko - filtruje na školních sítích přístup k internetu; Jiţní Korea - vytvořila speciální policejní vyšetřovací týmy určené pro boj s kyberšikanou; USA - od roku 2006 je kyberšikana federální zločin; Velká Británie - Anti- Bullying Alliance (ABA) aliance 60 organizací s náplní prevence, ochrany a pomoci 18 Kde hledat pomoc str. 74 a 74) 37

38 2.7.1 Oběť V případě, ţe ke kyberšikaně uţ došlo, je třeba se řídit doporučenými základními bezpečnostními pravidly STOP - BLOCK - TALK: UKONČI - nekomunikovat s útočníkem, nemstít se. Nereagovat tzn. neodpovídat agresorovi, protoţe konstruktivní debata není stejně moţná. Pro napadaného to můţe být ale velmi obtíţné, protoţe kaţdý se chce pochopitelně bránit. BLOKUJ - zamezit mu přístup, tj. kontaktovat poskytovatele sluţby, zablokovat si přijímání útočníkových zpráv či hovorů, změnit si svou virtuální identitu (vystupovat pod jinou přezdívkou, vytvořit si jiný , změnit SIM kartu ). OZNAM - oznámit útok dospělým, informovat svého nadřízeného nebo své kolegy, schovat si důkazy pro vyšetřování. V praxi to znamená uloţit, vytisknout, popřípadě jinak uchovat y, SMS zprávy jako důkazní materiál. Vhodné je si vést deník útoků, i zdánlivé maličkosti pomohou doloţit váţnost situace. Komunikovat o svých problémech. Kdyţ problémy přestoupí únosnou mez, kontaktovat psychologa za účelem volby účinné terapie a obranné strategie. Zkusit vypátrat, kdo je agresor, prohlédnout si jeho osobní údaje, spojit se s prezentovanými přáteli na sociálních sítích. Nejlépe uchráněn je vţdy informovaný člověk. Proto by si všichni uţivatelé informačních technologií, a děti především, měli osvojit základní pravidla prevence kyberšikany. Vţdy respektovat ostatní. Dobře si rozmyslit, co odeslat a komu. Nakládat se svým heslem s maximální opatrností. Nikdy nikomu neznámému nesdělovat své osobní údaje. Vystupovat pod obecnou nic neříkající přezdívkou, nikde neuvádět svou skutečnou identitu, podle které by mohl útočník vystopovat pravou identitu, nikomu neznámému nedávat své fotografie či fotografie své rodiny. Seznámit se s pravidly chatu, diskuze apod., a znát, co je zakázáno. Pro skutečně 100% preventivní dopad na uţivatele má jednoznačně přímé vzdělávání zaměřené na konkrétní nebezpečné komunikační jevy, na reálné příklady, na jejich řešení, na metody manipulace obětí, na destruktivní následky pro oběti. Tedy na to, co uţivatele Internetu ohroţuje nejvíce. 38

39 2.7.2 Rodina V roce 2009 zrealizovala výzkumná společnost TNS AISA pro Nadaci Naše dítě výzkum v českých rodinách týkající se chování dětí na internetu. Účastnilo se ho 319 rodin s dětmi ve věku let z celé ČR. Výzkum poskytl důleţité informace o chování dětí na internetu a o přístupu rodičů k ochraně dětí před nebezpečným materiálem šířeným internetem. Z tohoto průzkumu jasně vyplynula zoufalá neinformovanost rodičů o nebezpečném chování na internetové síti, které můţe vést ke kybergroomingu, kyberstalkingu a jiným formám kyberšikany. Nejdůleţitější výsledky výzkumu 19 : Děti ve věku let pracují s internetem velmi často. 71 % starších dětí navštěvuje diskusní skupiny, více jak 1/3 z nich sděluje neznámým osobám své osobní a kontaktní údaje. Nebezpečné činnosti (kontakty s neznámými lidmi) virtuální komunity vyuţívají více starší děti, 14-15ti letí. 45 % dětí ve věku let posílá svoje fotky a na internetu sdílí svá videa. Rodiče mají aţ překvapivě hodně málo přehledu o tom, co jejich děti na počítači dělají, někdy stanovují dětem pravidla, která mají děti dodrţovat. Dohled a kontrola rodičů nad dětmi s věkem klesají. U starších dětí pravidla po pouţívání internetu mají stanovená jen v 56 % rodinách a kontrolu neprovádí 21 % rodičů dětí ve věku 14-15letých. Program pro omezení přístupu dětí k počítači vyuţívá jen 8 % rodičů. Pro prevenci zde platí obdobné postupy jako v případě šikany. Základem by měla být primární prevence a otevřená komunikace mezi dítětem a rodiči. Jestli je ovšem schopen neinformovaný rodič dobře ochránit své dítě, je diskutovatelné. Pokud budou dítěti chybět potřebné varovné informace ze školy, je velké nebezpečí jeho zneuţití internetovým agresorem. Je ovšem třeba poznamenat, ţe velkým handicapem dospělých zůstává skutečnost, ţe jsou mnohdy méně zběhlí v manipulaci s novými technologiemi, neţ jejich potomci. To můţe být jeden z důvodů, proč se děti dospělým nesvěřují. Mezi další patří vţitá obava z odsouzení okolí za ţalování a, ve větší míře u chlapců platící, skrytý předpoklad, ţe zvládnout vše samy. V neposlední řadě to také můţe být strach ze zákazu internetu nebo celého počítače. 19 < lupa.cz/clanky/ceske-deti-a-internet/.htm> [cit ]. 39

40 2.7.3 Škola Pravidla bezpečného prostředí pro práci s internetem mají děti stanoveny od školy interními směrnicemi. Mezi ně platí zejména zákaz návštěvy určitých stránek, stahování nebezpečných a nepovolených souborů a bývá i stanoven určitý čas pro přístup k internetu. Správce sítě také často po dohodě s vyučujícími provede blokaci nebezpečných stránek, a kdyţ je potřeba, můţe zablokovat i návštěvnost sociálních sítí. Vše se tedy děje podle jasných pravidel, která si kaţdá škola stanovila pro své učebny ICT. Pokud ţáci tyto pravidla nerespektují, je pak jiţ jen na osobnosti učitele, jak se zachová. Do pravomocí školy spadá kyberšikana odehrávající se na půdě školy, tu je škola povinna řešit. Pokud probíhá kyberšikana mimo školu, a to i v případě, kdy agresory jsou spoluţáci, toto spadá uţ do záleţitosti rodiny. Ţáci by měli být v rámci vyučování podrobně seznámeni s hrozbou kyberšikany a pokud budou kyberšikanování šířit, přehlíţet a podporovat, budou tak jiţ činit s vědomím vzniklých důsledků. Školy mohou v prevenci udělat hodně práce, záleţí jen na dostatečné informovanosti pedagogického sboru. S tím pochopitelně souvisí i speciální školení pedagogů, které například nabízí internetový portál E-bezpečí 20. Provádět cílený monitoring školní internetové komunikace ţáků či instalovat kamery do učeben nepřinese ţádný preventivní efekt. Pouze dobře erudovanými odborníky připravená informační kampaň přinese tolik potřebnou pomocnou ruku Společnost Děti jsou velmi zdatnými uţivateli internetu a mnohdy jejich znalosti přesahují znalosti rodičů a učitelů. Při prevenci je proto třeba nepostupovat represivně, ale spíše výchovně informovat děti o moţných nebezpečích. V případě podezření umoţňuje Nadace Naše dítě ve spolupráci s Policií ČR informovat příslušné orgány prostřednictvím horkých linek internetu 21. Pro hlášení podezřelých stránek a činností je moţné vyplnit na těchto stránkách dotazník, závaţné informace jsou předávány Policii ČR. Tyto stránky dále poskytují souhrnné novinky k tématu, poradnu pro rodiče a především pro děti a mládeţ. Na webových stránkách jsou základní informace o bezpečném uţívání internetu, nejnovější poznatky z výzkumů a nabídnutá pomoc v případě nouze pro všechny věkové kategorie a skupiny, od pedagogů, přes rodiče k dětem. 20 lektor Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D. 21 < >, < < < 40

41 Cílem vytvoření těchto portálů je vedle fenoménu kyberšikany ochrana dítěte před veškerým násilím, zneuţíváním a také před negativním vlivem médií, zejména internetu. Základní poznatky o moţnosti účinné ochrany zde návštěvníci získávají formou vědomostních soutěţí, on-line prezentacemi, zapojením do dotazníků, vhodně vybranými příspěvky z jiných portálů. Informační technologie slaví svůj boom a pro děti se staly běţnou realitou. Není tedy divu, ţe se kyberšikana stala velmi aktuálním a nebezpečným společenským fenoménem, který si ţádá bliţší studium, vlastní metodiku i legislativní zakotvenost. Proto v letošním roce probíhají dva dlouhodobé projekty - první pod záštitou Ministerstva školství mládeţe a tělovýchovy E-Bezpečí - nebezpečí elektronické komunikace pro žáky i učitele a druhý pro učitele Nebezpečné komunikační jevy se zaměřením na kyberšikanu, kyberstalking, kybergrooming a další sociálně-patologické jevy v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost globálních grantů Evropského sociálního fondu. A v neposlední řadě i ustanovení mezinárodního Dne bezpečnějšího internetu (Safer Internet Day), který letos připadl na 9. února, napomáhá otevřeně poukazovat hlavně na následky kyberšikany, dostávat ji do podvědomí široké veřejnosti a tím eliminovat alespoň částečně její dopady na postiţené jedince. Kaţdému musí být jasné, ţe není hanbou být obětí, je ostudné být útočníkem. 2.8 Nebezpečné komunikační praktiky spojené s vyuţíváním ICT, projevy a prevence Milióny dospělých a dětí na celém světě vyuţívají internet a mobilní telefony. Komunikační nástroje jako , ICQ, Skype jsou bolestivou náhraţkou osobních setkání, náhraţkou, která má tragické dopady. Virtuální komunikace z nich vytváří sice počítačově gramotné, ale lehce manipulovatelné a zranitelné osobnosti zaštiťující se domnělou anonymitou. Stávají se lehkou kořistí narušených jedinců, kteří ICT zneuţívají nejen k šikaně, ale i k jiným nebezpečným jevům Grooming a kybergrooming Představuje komunikaci uţivatelů zejména chatu, SMS zpráv, ISQ a Skypu, kteří pomocí manipulativních technik usilují o osobní schůzku s vyhlédnutou obětí. Kybergroomeři často 41

42 vyuţívají falešné zprávy o získání výhry k získání osobních informací. Tyto zprávy pracují s kombinací tlaku a uvolnění, oběť rychleji reaguje. 22 Výsledkem schůzky můţe být - sexuální zneužití obětí, - fyzické mučení, - nucení k trestní činnosti apod. Klasický kybergrooming má pět fází. 1. Navození důvěry a postupná izolace oběť od okolí. 2. Posilování vztahu dárky nebo různými službami. 3. Vyvolání citové závislosti oběti na kybergroomerovi. 4. Osobní setkání. 5. Sexuální obtěžování, zneužití nebo manipulace. Prevence zajišťuje nejlepší ochranou před kybergroomingem. Opírá se zejména o dobrou komunikaci rodičů s dětmi, o zdravý důvěryhodný vztah. Zároveň je nutná kvalitní informovanost o nebezpečí, a o tom, jak se mu vyhnout. Platí: - přemýšlet o online přátelství, všímat si nesrovnalostí v tom, co online přítel tvrdí; - zvažovat, proč někdo chce udržet vztah v tajnosti, nebo proč chce získat osobní údaje; - vytyčit si vlastní hranice s ohledem na rozhovory o sexu. Razantně odmítnou kyber sex; - nenechat se oklamat sliby na láskyplný vztah; - nesdělovat své osobní údaje; - nechodit na osobní schůzku, online přátelé by měli zůstat online přáteli Kyberstalting a stalking Stalking a jeho varianta kyberstalking jsou nebezpečným komunikačním jevem, který je charakteristický nebezpečným pronásledováním oběti. V České republice je trestným činem od , setkalo se s ním asi 10% populace a 2% stalkingu končilo smrtí. Nejčastějšími oběťmi jsou bývalí partneři, celebrity, politici apod. Svého stalkera oběť - osobně zná a ví, ţe ji pronásleduje, - osobně zná, ale netuší, ţe je původcem, - osobně nezná. Stalkeři bývají nejčastěji muţi, pokud se jím stane ţena, bývá mnohem problematičtější ji zastavit pro její systematičnost, zaujatost a cílevědomost. Lze je zařadit do sedmi typů. 22 Např.: Forma tlaku - omezené mnoţství nabídky; uvolnění - moţnost vybrat si barvu přístroje. 42

43 1 Bývalý partner Jeho chování je následkem touhy znovu obnovit vztah nejen milostný, ale i pracovní, obchodní popřípadě terapeutický, či jde o odplatu za odmítnutí. Agresor si vybíjí své pocity frustrace, hněvu, ţárlivosti, zármutku. 2 Neobratný milovník Osobnost se slabými sociálními a komunikativními dovednostmi, která sní po intimním a romantickém vztahu. Neuchyluje se k hrozbám ani k fyzickému násilí. Je nejméně vytrvalý ze stalkerů, po zásahu právní moci se stahuje. 3 Poblouzněný milovník Veškeré chování oběti jej utvrzuje v iluzi, ţe je jí milován. Obvykle si vybírá oběť z vyšších sociálních vrstev. Trpí akutní paranoiou, musí být léčen psychologem, psychiatrem, jinak pronásledování nezanechá. 4 Sexuální útočník Pouţívá projevy sexuálního deviantní - voyeurství, exhibicionismus, obscénnost, sadismus. 5 Uctívač K tomuto typu patří nejčastěji stalkeři celebrit. Jakákoliv reakce oběti je pro ně motivující. Předpokládá kladné odezvy ze strany idolu, ţárlí. Je-li odmítnut, změní své chování, začne vyhroţovat, škodit a někdy se uchyluje i k násilí. 6 Ublížený pronásledovatel Velmi vytrvalý mstitel za své domnělé či skutečné poškození. Povětšinou slovními útoky vyhroţuje, zastrašuje, podává ţaloby, ale přímý útok nebývá častý. Zaměřuje se na majetek, data v počítači, domácí mazlíčky, ujišťuje se v pocitu, ţe má nad obětí moc. 7 Kyberstalker Svou oběť dohledá pod falešnou identitou na sociální síti, kde také získá potřebné informace. Pravý kyberstalker se neuchyluje k fyzickému násilí, pronásleduje výhradně pomocí kybermédií. Kaţdý z výše uvedených typů stalkera, můţe být zároveň i kyberstalkerem. Z charakteristiky typů pronásledovatelů jsou zřejmé základní projevy chorobného pronásledování vůči oběti - - opakované dlouhodobé pokusy kontaktovat se pomocí dopisů, ů, telefonátů, SMS zpráv, zasíláním vzkazů na ICQ, VoIP, v chatu, hmotné dárky, - demonstrace moci a síly, výhruţky - ničení majetku - prohlášení sebe sama za oběť 43

44 - poškozování reputace Účinná obrana vůči stalkerovi se v dnešní době jiţ opírá o moţnost označit počínání agresora jako trestný čin nebezpečného pronásledování. V době rozběhlého stalkingu, jehoţ prevence není dost dobře moţná, je jedinou obranou: - striktní odmítnutí jakéhokoliv projevu zájmu nebo náklonnosti; - nereagování na vzkazy, na pozvání na schůzku; - změna zaţitých časových i místních zvyků; - uchovávání důkazů a informace policie; - otevřená komunikace o vzniklých potíţích se svými blízkými, okolím; - přímé označení agresora jménem; - zvýšená opatrnost a sebeobrana Hoax a spam Pomocí nevyţádané pošty - spamu se šíří hoax. Ve významu toho anglického slova, které lze přeloţit jako smyšlená, poplašná zpráva, mystifikace, výmysl, novinářská kachna, podvod, ţert, kanadský ţertík, je odpověď na rozlišení druhů této nebezpečné komunikační praktiky. Patří sem - poplašné zprávy - kanadské ţertíky formou zábavných hoaxů - smyšlené petice a výzvy - prosby o pomoc - řetězové dopisy štěstí - pyramidové hry - nigerijské dopisy 23 Rychlost šíření hoaxu zajišťuje mateřský jazyk, výhruţky a sliby nebo naopak prosby o pomoc, ochranu či soucit. Jsou cíleně namířeny na skupiny uţivatelů ů a ICQ, kteří nedokáţí kriticky zhodnotit přijatou informaci, důvěřují zdání věrohodnosti opřené o vědecká fakta či fotografie. Hoax poškozuje přímo i nepřímo všechny majitele účtů jednotlivých serverů, obtěţuje informované a ovládá ty neinformované. Jde například o tyto projevy - - vyvolává paniku a strach; 23 Tištěné dopisy, ové zprávy, ve kterých cizinec tvrdí, ţe disponuje značnými finančními prostředky, ale k jejich faktickému získání potřebuje pomoc další osoby. Od adresáta potřebuje pomoc při převodu a za to nabízí vysokou provizi. Cílem je ale získat údaje o bankovním účtu adresáta. Obdobou jsou internetové obchody s podezřele levným zboţím. 44

45 - nabízí nebezpečné rady; - poškozuje důvěryhodnost následného šiřitele; - nepravdivým tvrzením poškozuje konkrétní firmy; - obtěžuje příjemce, zaplavuje schránky spamy,zatěžuje linky; - vyzrazuje důvěrné informace; - v některých případech umožňuje podvodně získávat peníze. Preventivní opatření jsou zdánlivě velmi jednoduchá. Stačí se řídit slovem NIKDY - nedůvěřovat e- mailům z bank, banky takto nekomunikují. - nepřeposílat neověřené informace. - nesdělovat neznámým osobám PIN, rodné číslo, číslo účtu. - nevěřit všem informacím, které přicházejí z neověřeného zdroje Phishing, pharming a sociální inţenýrství Phishing a pharming (vykrádání hesel) jsou techniky umoţňující získat například přístup k bankovním účtům, přístup ke kreditním kartám apod. Útočník pak můţe nakládat s bankovním účtem oběti stejně jako jeho majitel. Většinu patologických jevů, které jsou provázeny těmito technikami a postupy, mají přímou vazbu na kyberkriminalitu. Sociální inţenýrství kombinuje výše zmíněné techniky, kterými lze snadno manipulovat oběť a donutit ji ke konkrétnímu jednání, často vyuţívají jako přenosové médium spam a hoax. V oblasti prevence mají tyto techniky vazbu na kyberšikanu, kybergrooming a stalking SMS spoofing Jde o fenomén zfalšovaných SMS zpráv z internetu, kdy se agresor skrývá pod jménem známým příjemci a zasílá smyšlené, pomlouvačné, výhruţné zprávy apod. SMS spoofing je v současnosti ošetřen a blokován mobilními operátory. Opatření jdou ale poměrně jednoduše obejít. Prevence pak spočívá ve znalosti SMS spoofingu a ve vědomí, ţe ve zprávě odeslané z internetu můţe být zfalšovaný podpis, a pokud je obsah sdělení podezřelý a vymyká se normální komunikaci s prezentovaným odesilatelem, je lepší si zprávu ověřit telefonicky Flaming a trolling Moţnost zapojit se do veřejných diskusí na jakákoli témata strhává problémové uţivatele internetu ke flamengu (anglické flame znamená hořet). Na sociálních sítích opakovaně zasahují do diskusí uráţlivými vzkazy. Vulgarismy stupňují na případné oponenty svých příspěvků. 45

46 Diskusních portálů se účastní obdobní agresoři - trollové (ve významu poloţit návnadu), se snahou nasměrovat diskusi k jinému tématu, například k politice, chování celebrit, xenofobii apod. Pokud se jim podaří diskusi otočit, začnou flamingovat. U těchto strůjců kyberagrese je moţná pouze sekundární prevence. Správci postiţených portálů jsou povinni ihned blokovat diskusi a rozumný účastník prostě na naráţky nereaguje Happy slapping V roce 2005 si mládeţ v Anglii vymyslela podle vzoru skupiny Jackass 24 nový způsob, jak se zabavit. To, ţe šlo z prvopočátku nejspíš o klukovinu, naznačuje překlad slov - spokojené fackování. Účelem happy slappingu je nečekaně fyzicky napadnout buď mladistvého, nebo dospělého člověka (prozatím ne malé děti), přičemţ komplic agresora celý čin nahrává. Vše se následně umístí na internet pod kolonku Zábava. Těţko s tím ale budou souhlasit oběti kdo se jen tak projíţdí v parku na kolečkových bruslích, běhá, kdo pospíchá na autobus, prostě v očích fackujících vypadá hodně hloupě. Postupem času se však některé útoky staly aţ příliš násilnými a někdy dokonce končily i smrtí. Vynalézavost autorů se nezastavila ani před vytvářením extrémně nebezpečných situací pro celou společnost a monitorováním reakce účastníků - falešné bombové útoky, dálniční kolapsy apod. Věková hranice přihlíţitelů se začala sniţovat. Dnes jde ve Francii a Anglii o trestný čin. 25 Napadení jen tak z legrace mají problém se s událostí vyrovnat, protoţe neznají její příčinu, a je jen velmi málo případů, kdy se oběť dokázala sama ubránit. Jak charakteristika slappingu naznačuje, směřovat prevenci na toto nenormálního chování je moţné pouze k moţným agresorům. Filmy typu Jackass obsahují úvodní varování, aby jej ti, co jej shlédnou, nenapodobovali, společnost zaujala jasně odmítavé stanovisko a bylo dokonce zaloţeno hnutí proti tomuto druhu násilí ve smyslu - jestliţe máte IQ vyšší neţ 10 a smysl pro slušnost, pak se happy slappingu vyhnete. Heslo, které určitě neplatí pouze zde. 24 Americký televizní seriál ( ) s připravenými kuriózními, riskantními aţ pohoršujícími situacemi. 25 Na školních sítích v Novém Zélandu jsou od roku 2007 nainstalovány speciální filtry, které brání ukládání jakéhokoli videa; Itálie vyšetřovala internetovou společnost za happy slappingové video; Francie podle nového zákona trestá kaţdého, kdo není reportérem a dané tématice se nevěnuje za účelem poučit společnost. 46

47 3 Mobbing 3.1 Výzkumy Ačkoliv je konflikt na pracovišti jistě velmi starým a dobře známým jevem ve všech kulturách od samého počátku lidstva, v posledních pěti desetiletí se stal nárůst obětí podrobovaných systematickému, stigmatizujícímu procesu zásahů do svého občanského práva problémem nejprve zdravotnictví, pak pracovním a posléze společenským. A současná celosvětové hospodářské krize tento nárůst nebrzdí, spíše naopak. Podle loňského výzkumu společnosti STEM/MARK se za poslední dva roky zvedl počet případů šikany na pracovišti o jedenáct procent a některou z forem neférového chování ze strany kolegů nebo šéfů tak na vlastní kůţi zaţívá čtvrtina lidí. Ještě v roce 2007 studie naznačovaly, ţe něco takového zaţilo jen něco málo přes patnáct procent zaměstnanců. Počtem případů šikany na pracovišti se loni zabýval výzkum společnosti STEM/MARK zaměřil se zejména na mobbing. Výzkum ukázal, ţe ho na pracovišti v nějaké podobě zaţil kaţdý čtvrtý zaměstnaný Čech. Nejčastěji si na něj stěţovali mladí zaměstnanci do 29 let, ţeny a pak nejstarší zaměstnanci, kteří uţ překročili padesátku. Dvě pětiny šikanovaných osob celkově kaţdý desátý zaměstnanec uvedly, ţe se s některou z forem mobbingu setkávají nejméně jednou týdně. 26 Odvětví, typicky nejvíce postiţená pracovní šikanou, jsou si v Evropské Unii podobná. Jedná se o zdravotnictví, armádu a veřejnou správu. 3.2 Historie a terminologie Německý lékař působící ve Švédsku Heinz Leymann zaznamenal v devadesátých letech minulého století u pacientů stejné komunikační a vztahové potíţe. Postřehl jejich vazbu na pracovní prostředí, které mu svým chováním připomínalo mobbing - zvířecí smečku štvoucí jedince, který pronikl do jejich teritoria. 27 Po výzkumu publikoval výsledky prostřednictvím Národního ústavu pro pracovní bezpečnost a zdraví ve Stockholmu v roce 1984 a systematicky mobbing popsal. Mobbingem je moţné označovat šikanu na pracovišti, ale není to úplně přesné, je vhodnější označovat tyto jevy jako psychické týrání, psychoteror, psychické násilí či dokonce pro jeho následky slovním spojením psychická vražda. 26 < /domaci.asp?c=a100201_ _domaci_lpo > [cit ] 27 Anglické to mob- dotírat, hromadně napadnout, obtěţovat, srocovat se, vulgárně vynadat, vrhnout se na ; popřípadě the mob - dav, gang, chátra, lůza, zločinecká parta 47

48 Zatímco slovem mobbing se označuje psychické násilí kolegy na kolegovi, ještě se můţeme setkat s dalšími termíny bossing je psychoteror, který páchá nadřízený na svých podřízených, opačný jev (přibliţně v 9%) se nazývá staffing 28. Švédský výzkum odhalil, ţe nejčastěji dochází k tomuto násilí práv mezi kolegy 44 %. V anglicky mluvících zemích se pouţívá spíše souhrnného termínu bullying (zastrašování, šikanování, pánovitý, tyranský). Dr. Leymanna pracoval část svého ţivota na klinice, kde se snaţil pacienty (uvádí počet 1300) pomocí sociálních technik posílit, aby se mohli vrátit zpět do práce. Na jeho práci navazuje v České Republice například PhDr. Pavel Beňo, který patří mezi světově uznávanou autoritu a pracuje jako poradce v nadaci Práce & vztahy, která pomáhá obětem. 3.3 Definice Doktor Leymann definuje mobbing jako psychický teror nebo šikanu v pracovním prostředí, zahrnující nepřátelskou a neetickou komunikaci, cíleně zaměřenou jednou nebo více osobami proti jedné osobě, která je touto činností tlačena do beznadějné a bezbranné pozice a je v ní držena pomocí pokračujících mobbingových aktivit ve frekvenci nejméně jednou týdně po dobu alespoň půl roku. 29 Toto sice není mezinárodně uznávaná definice, ale její obsah přesně vystihuje znaky mobbingu a pro návodnou diagnózu bývá pouţívána i ve zdravotnictví. Mobbing není pracovní konflikt, který je ve většině případů přínosný pro pracoviště a který je krátkodobý, jednorázový a vlastně nevyhnutelný. Pracovní teror je jeho přesnou negací. Délkou trvání psychoteroru na pracovišti Dr. Leymann naznačil odlišení právě od přirozených pracovních problémů. 3.4 Znaky a cíle mobbingu Mobber svým jednáním za kaţdou cenu dokazuje, ţe je lepší a ţe je odhodlán udělat vše pro to, aby svou oběť odstranil ze stejného pracoviště. Jeho verbální i fyzické napadání se projevuje v jednáních, slovech, gestech, popřípadě v textech. Kombinuje malé i větší útoky v degradujících přístupech, v pracovním i lidském poniţování a zesměšňování. Nemusí vzhledem ke svému postavení vţdy jednat přímo, volí zprostředkovatele a tím sebe ochraňuje před rychlou obrannou odezvou ze strany oběti. Mobbing pro okolí vypadá jako neškodné naschvály, legrácky, kanadské ţertíky. Nevnímá nebo raději nechce vnímat pocity oběti, které je jasné, ţe nejde o náhodnost, ale o pravidelné zpestření její pracovní doby. 28 Anglické staff - muţstvo, osazenstvo, zaměstnanci

49 Mobbing v sobě akumuluje typické příznaky (Obrázek 7, str. 49) vedené agresivní manipulací s cílem poškodit druhého člověka, poškodit ho v pracovním i soukromém ţivotě a přimět ho k odchodu ze zaměstnání. Zpochybňuje jeho profesní zdatnost, vyvolává v něm pocity viny a nutí ho, aby začal pohrdat sám sebou. Tím vším postupně zahnání oběť do izolace s poukazováním na vlastní schopnosti. Toto jednání je silně podobné jednání školního šikanisty, jen místo fyzického násilí nastoupil psychický teror - čisté, nekrvavé násilí. 3.5 Příčiny Zlepšování konkurenceschopnosti podniků, rychlé změny pracovních podmínek, zvyšování nároků na výkon i ekonomická krize (Poznámka pod čarou 26, str. 47) vede ke zvýšenému propouštění zaměstnanců a ke stálému zvyšování poţadavků na zbývající pracovníky. Pro výběr těch nejlepších slouţí intenzivní kontroly a výběrové odměny. Vztahy na pracovišti se rozkládají, někteří bojují za sebe podle hesel kdo z koho a vše je povoleno. dlouhodobé, nepřetržité útoky zaměřenost na konkrétního jedince komunikace neetická, nepřátelská nelidskost, bezcitnost, nelítostnost MOBBING pravidelnost a opakovanost aktivní a trvalý tlak zákeřnost a rafinovanost těžká rozpoznatelnost systematičnost a cílenost útoků trvalé známky nepřátelství a agrese nepřímé a skryté hrozby Obrázek 7 Znaky mobbingu Osobnost mobbera Stejně jako u šikanující mládeţe, tak i v dospělých se skrývá agresor. Tlakem vystresovaný 49

50 zaměstnanec snadno změní morální hodnoty, pokud bude mít strach o svoji budoucnost. A kdyţ se přidá narušená osobnost, objevuje se mobber. Osobnostní zvláštnosti mobbera poukazují na to, ţe jde o jedince s nějakým osobním problémem (Tabulka 4, str. 50) Pohlaví mobbera Oproti dětské šikaně, kde se na agresi podílí především chlapci, vychází poměr 1 : 1, přičemţ se ţeny i muţi spíše zaměřují na stejné pohlaví. Odlišnost nastává ve zvolených strategiích. Muţi jsou přímočařejší, ostřejší, vyuţívají fyzickou a verbální agresivitu. Rádi dokazují svoji převahu, preferují přímou cestu k odstranění oběti. Oběť shazují, uráţejí i vulgárně, sniţují se k oplzlostem. Zdůrazňují neschopnost a slabé stránky oběti, manipulují s důleţitými informacemi. Ţeny jednají většinou skrytě, přes zprostředkovatele. Jsou zákeřnější, emočně vydírají. Při komunikaci neodpovídají, pak pošlou dopisem příkaz. Kritizují kaţdou maličkost, hledají a nevyzrálí se sklony k dětskému agresivnímu chování nevyrovnaní se strachem z vlastního selhání OSOBNOSTNÍ ZVLÁŠTNOSTI uznávají pouze vlastní pravidla a právo silnějšího kariéristé TEMPERAMENTOVÉ VLASTNOSTI přehnaně soutěživí - hnaní pocitem samolibosti, namyšlenosti, ctižádosti silně autoritativní, samolibí popudliví, výbušní, nervózní skvělí manipulátoři - skrývají vlastní nedostatky poukazováním na druhé; ovládají oběť; těžce se jim odmítá mistři přetvářky vyvolávají pocit nepostradatelnosti, egocentričtí, autoritativní egoističtí, neskromní s pocitem vnitřní nespokojenosti se sebou samým VZTAH K ZODPOVĚDNOSTI nezaujímají stanovisko, nevyjadřují se, neříkají své názory vyhýbají se zodpovědnosti nepřiznají chybu, přesouvají vinu na druhé unikají fyzicky ze schůzí, porad, kulturních akcí CHARAKTEROVÉ VLASTNOSTI nevyrovnaní emočně nezralí bez empatií vnitřně nejistí, suverénní, arogantní trpí pocity neuznání slabá emoční inteligence, bez morálních zábran, úcty, netrpí výčitkami neznají soucit s druhým bezcitní, rádi ponižují, zneužívají libují si v ubližování pohrdají obětí moralizují nezpochybňují své chování přesvědčivě lžou MEZILIDSKÉ VZTAHY opovrhují ostatními nevraživí, podráždění bezohledně ambiciózní názorově nesnášenliví zdrženliví, pasivní, vyčkávají lhostejní, bez jakéhokoliv zájmu o druhé zaujatí, předpojatí k druhému pohlaví, jiným kulturám, jiné sexuální orientaci Tabulka 4 Mobbeři 50

51 vymýšlejí chyby a sebe staví do role uštvané chudinky. Nenechají oběť mluvit, pomlouvají, vysmívají se fyzickému vzhledu, oblečení, gestům, intrikují Typy mobbera Nejjednodušší je pohlédnou na pachatele podle jejich prvotního přístupu k mobbingu. Strůjci - iniciátoři, vymýšlejí nové praktiky útoků. Náhodní - stávají se mobbery, bezvýznamný konflikt mezi dvěma protivníky neřeší a ten se následně rozvine do trvalého sporu. Spoluúčastníci - aktivní - vůči oběti vystupují společně; pasivní - problémy přehlíţejí a spor bagatelizují. Podobně jako při třídní šikaně i zde platí, ţe mobber ke svému činu potřebuje druhé, byť jen jejich alibistický souhlas. I zde se stane kolektiv pracovníků za utrpení svého kolegy spoluzodpovědný Profily motivů agresora Kaţdý tyran na pracovišti má své vlastní charakterová vlastnosti a důvody svého konání. Jedno je ale spojuje. Ať pracuje vyhlídnutá oběť bezchybně, vzorně, ideálně, nikdy to nebude ke spokojenosti mobbera, neboť ten se neštítí ţádných nemorálních prostředků. 30 Diktátor je zpravidla středního věku. Motiv moci, vládnout, být nadřazeným, dominovat je pro něj hnacím motorem. Touţí po obdivu, uznání, sebezdokonalení. Rozkazuje, uděluje úkoly, i kdyţ to není náplní jeho práce. Je ovládán touhou znát vše o druhých, často šmíruje. Elegán je zpravidla středního věku, sebestředný, inteligentní. Ubliţuje sofistikovaně, ve skrytu, beze svědků. Exoběť útočí první z obavy, ţe se budou opakovat útoky na něj. Převládají u něho pocity stihomamu, nechává se litovat a skrytě ovládá kolegy. Jsou mu známy pocity oběti a dokáţe toho mistrně vyuţít. Neurvalec je spíše mladší, fyzicky silný, má problémy ve vztahu k autoritám a se svým nevyrovnaným osobním ţivotem. Teror z jeho strany je brutální, přímý. Provokatér se rekrutuje z celého věkového rozmezí. Aby se dostal do role ubliţovaného, snaţí se dotlačit oběť k ostré reakci a sám se označuje za postiţeného. Vyuţívá k tomu slabostí oběti, aby jí zesměšnil, posílil v ní pocit viny. Svědkové jsou pro něj důleţití, umí je dobře zmanipulovat, aby se přidali na jeho stranu. 30 Platí i pro ţeny mobberky. 51

52 Rejpal je v podstatě kaţdý mobber. Ukazováním chyb druhých skrývá své vlastní, kompenzuje si tím komplex méněcennosti. Neustále si stěţuje na ostatní lidi, na přetěţování, na nedostatek času, vše úmyslně nastrojí ke zdání jeho pravdivých slov. Tyran je zpravidla středního věku, není schopen se vypořádat s velkým napětím v práci, rodině, mobbing je pro něj vypouštěcím ventilem. Popírá tím své vlastní deprese a obtíţe, hledá obětního beránka, na kterého přenese to, co sám nezvládá. Negativním přístupem k ostatním popírá svoji psychickou bolest. Vtipálek je mladší, s přehnanou sebedůvěrou. Násilím proti druhým a šikanou se baví a svou zábavou se netají. Vyuţívá špatnou organizaci práce, její nedostatek, stereotyp. Ziskuchtivec, závistivec je nejčastěji středního věku, je hnán touhou za kariérou, lepším postem. Cíleně útočí na zpochybnění profesní zdatnosti oběti. Nesnášejí srovnání, je veden strachem z konkurence. Jeho kvalifikace a vzdělání bývá nejisté, zamlţené nepodloţeným tvrzením. Ať uţ mobbera ţenou nesympatie, peníze, závist anebo strach z konkurence, výsledkem jeho chování je narušené sociální klima na pracovišti Oběť Stejně jako Dr. Kolář, tak i Dr. Leymann zaznamenal, ţe typický profil moţné oběti jednotlivých šikan neexistuje. Našli pouze jakousi náchylnost stát se obětí. Spojuje je fakt, ţe jsou nějak neobvyklí, nápadní nebo vybočují z kolektivu jak fyzicky, tak psychicky. Na to, zda se odlišují negativně nebo pozitivně nezáleţí, mobber zuţitkuje kaţdou odlišnost Fyzická odlišnost Kdo se liší na první pohled, přitahuje zájem okolí a mobbera obzvláště. Nejvíce přitahuje: somatyp tělesná vada příslušníci menšin, barva pleti, cizinci jiná sexuální orientace vady řeči, akcent nemoc (HIV, rakovina, choroby kůže ) jediná žena mezi muži (a naopak) věk způsob oblékání, chování, zlozvyky. 52

53 Psychická odlišnost Psychickému tlaku nejlépe odolávají lidé, kteří se dokáţí a mají komu svěřit, kteří jsou schopni vrátit úder stejnou zbraní. Hůře na tom jsou lidé s vlastnostmi, které můţeme roztřídit do skupin podle podobných znaků Oslabená odolnost proti zátěži Osamělost, introverce, labilita, poddajnost, neprůbojnost, úzkost, citlivost jsou vlastnosti, které jedince při potřebě vzdorovat psychickému nátlaku nepodrţí. Rychleji se nervově hroutí a podléhají psychosomatickým poruchám Naivita a důvěřivost Dvě ideální vlastnosti pro manipulativní jednání mobbera. Staví se do role postiţeného, ublíţeného a hraje si s bezmeznou důvěrou oběti. Ta upřímně věří, ţe mobberovi pomáhá, ţe si uvědomí své jednání, ţe projeví lítost, ţe se změní. Omlouvá jeho chování, hledá řešení a sama sebe viní ze vzniklé situace, způsobuje mobberovi frustraci a ten přitvrzuje Nedostatek sebedůvěry Velkou roli hraje odolnost jedince proti zátěţi, síla jejich nervové soustavy. Lidé, kteří si nevěří, působící zastrašeně, nervózně mobbera nevědomky přitahují. Při nedostatku sebedůvěry často chybují nebo se nechají vyprovokovat. Lidé se sklony k sebeobviňování, kteří jsou obětaví, pomáhají druhým, špatně snášejí křivdy, nedorozumění. Snaţí se je napravovat, těţce snáţejí nepravdivé kritiky. Pro mobbera je to ideální spanning partner. Mobber odmítá vinu a hledá, na koho ji svést, oběť za vzniklou situaci přebírá zodpovědnost Lehce vydíratelní jedinci Lidé existenčně závislí na svém příjmu, pracují v handicapu samoţivitelky nebo smlouvy na dobu určitou. Jsou ve stresu a proto lehkou obětí mobbera Zdravá sebedůvěra Jedinci úspěšní, aktivní, průbojní, iniciativní, pečliví Tito lidé mohou být pro mobbera hrozbou, ţe v porovnání s nimi bude odhalena jeho pravá tvář, nebo mu slouţí jako zdroj nápadů, myšlenek - vykrádá je. Oběti narušují zaběhlé pracovní tempo, jsou terčem závisti za povýšení. 53

54 Nový pracovník Je vcelku logické, ţe nově příchozí je brán jako vetřelec a spolupracovníci k němu zachovávají odstup. Pokud nejde o zdravý pracovní kolektiv, nezapadne a zůstane v roli věčného nováčka. Mobber, pokud má potřebu, odstraňuje nováčka protoţe: - převyšuje vyšším vzděláním, inteligencí či znalostmi, často je ihned odstraněn, aniţ mohl prokázat své schopnosti. - mu nepadl do oka a připomíná mu určitou osobu, se kterou měl negativní zkušenost. Pak mobber rozehraje svoji hru a hledá důvody, proč nováček nemůţe zůstat - špatně odvedená práce, nepřizpůsobivost, neodbornost. Pokud to nepomáhá, přitvrdí útoky na soukromí. - příliš dokazoval své schopnosti, prosazoval se na úkor druhých, neomaleně se dral za svou kariérou Obětní beránek Pokud nastane na pracovišti situace časové tísně, hrozby redukce zaměstnanců, pracuje se pod tlakem a napětí se vyhrocuje, vyhledá se nejméně oblíbený jedinec, který vše odskáče. Je kolektivem označen za viníka neúspěchů. Napětí na čas poleví, ale protoţe nebyl odstraněn pravý důvod, situace se po čase vyhrotí znovu. Z výše uvedených příkladů vyplývá, ţe oběťmi mobbingu se můţe stát kaţdý. Rozdíl je pouze v tom, jak dokáţe oběť odolat, jak se s proţitým psychoterorem na pracovišti vyrovná Shrnutí Z nastíněných informací lze sestavit několik důleţitých bodů pro následující oddíly. Někteří lidé mají osobní zvláštností a tím větší pravděpodobnost, že se stanou obětí mobbingu. Ale rozhodně to není jejich vina! Rozhodně není chyba v oběti, že vybočovala z daných norem. Každý mobber si oběť najde. Všechno neznámé a lepší mě ohrožuje, proto to musím odstranit je motto mobbera. Není chyba v oběti, ale s mobberem je cosi v nepořádku. Mobber je odlišnosti neodolatelně přitahován. Oběť trpí za to, co nezapříčinila. Oběť je v tenatech mobbera. Nikdo nevydrží všechno. 54

55 3.6 Průběh mobbingu Mobbing nevzniká sám od sebe, je modelován jedincem, popřípadě skupinou. Má velké mnoţství forem, ale ve fázích je jednotný. Jen délka jednotlivých částí je různá podle osobností aktéra a jeho oběti. Profesor Leymann rozlišoval čtyři fáze mobbingu. 1. Konflikt Spouštěčem mobbingu je konflikt. Zdánlivě banální, nesmyslný, někdy náhodný. Pokud je neřešen, ponechán osudu pak se vystupňuje a stane se roznětkou. Nedostatek vysvětlující komunikace pak uţ jen dopomůţe ke vzniku teroru. A pak jiţ začnou návazně probíhat mobberovi útoky a zmatené reakce oběti (Oddíl 3.8.1, str. 58). Vše přeroste v druhou fázi. 2. Systematický psychický teror Pokud se vzniklý konflikt neřeší, nastává druhá fáze. Mobber obratně sonduje, sbírá potřebné materiály. Objevují se první schválnosti, pomlouvání, uţ se zapomnělo na prvotní konflikt. Oběť získala svůj cejch a její role je zpečetěna. Je zranitelnější, tápe v důvodech, stane se loutkou mobbera. Nastupují první příznaky psychosomatických problémů, blízcí začínají být znechuceni opakovaným řešením stejného problému, oběť je izolována. Její problém se stává veřejným tajemstvím. 3. Zveřejnění případu a zásah vedení Útoky jsou neustálé, krutější, rafinovanější. Postiţený si je plně vědom svého postavení, cítí pohledy spolupracovníků, jejich opovrhování. Často je jiţ marionetou ve hře kolektivu. Oběť začíná dělat chyby a vedení zasahuje zvýšeným dohledem na odvedenou práci, na pracovní nasazení. Nikoho nenapadne, ţe se do situace oběť dostala násilným zatlačením, dokonce se někdy zdaří mobberovi předat svoji roli vedoucímu, který se stává bosserem. 4. Vyloučení V poslední fázi dochází k vyloučení oběti, je přeřazována z jednoho pracoviště na druhé, a i kdyţ mobber uţ nemůţe tak často provádět své zvrhlosti, je na tom postiţený psychicky tak zle, ţe svojí prací, chováním, reakcemi jen potvrzuje mobberovi naráţky. Stává se černou ovcí a vedení má eminentní snahu se jí zbavit. Pak postačí sebemenší záminka a dojde k výpovědi. Mobber dosáhl svého. Zaměstnání opouští prakticky kaţdý jedinec postihnutý mobbingem, ať dobrovolně nebo dohodou a nemusí se ani dostat do poslední fáze. 55

56 3.7 Varianty mobbingu Profesor Leymann popsal a roztřídil 45 forem chování mobberů, se kterými se ve své péči o tisíce obětí setkal. Hlavní zbraní není fyzická síla, k hrubému násilí dochází výjimečně. Mobberova síla se skrývá v soustřeďování informací, hledání zranitelného místa, v cílených pomluvách, útocích na soukromí, kvalifikovanost - zdeptání psychiky. Své taktiky, obměňuje, vylepšuje, proplétá Mobber je skvělý manipulátor a není pro něho problém ovlivnit druhé a získat je pro své nekalé praktiky. Vše s dobře skrytými cíli: ZÍSKAT věc, peníze, výhodu, více pro sebe, splnění poţadavku, sociální uznání, lepší pocit vlastní hodnoty; VYVOLAT neklid, rozčilení, zlost, úzkost, strach, konfrontaci; ODRADIT od vyjádření vlastního poţadavku, od případného odmítnutí, od další aktivity, od vyšší míry sebeprosazení Cílené oblasti mobbingu Mobber nenapadá pouze osobu oběti. Pro své úmysly sbírá informace ze všech zdrojů, aby mohl uskutečnit svůj záměr pomocí nejzranitelnějšího místa vyhlédnutého spolupracovníka. Útoky se zaměřuje na - Soukromí a zdraví - zveřejňování důvěrných informací, krádeţe, výhruţky. Odborné schopnosti a kvalifikace - kritika, omezování kompetencí, nafukování banálních omylů, výčitky. Pověst, vážnost a úcta - vtipy, zesměšňování, nadávky, fámy. Komunikace a vztahy - zamlčování informací, mlčení, ignorace, izolace, pomluvy Nonverbální útoky Zpočátku se mobber uchyluje pouze k mlčení. Nezdraví, nenaslouchá, přehlíţí, ukončuje hovor, pokud je oběť nablízku. Pokud se musí účastnit rozhovoru, pouţívá ironická mimická gesta, krčí rameny, znuděně vzdychá. Tímto chováním nenápadně ovlivňuje okolí Obtíţná komunikace Veškerá komunikace s mobber je vedena k jedinému cíli - vyvolat konflikt a přitom poukázat na to, ţe vše chyba je v oběti. Komunikuje proto s tímto scénářem: - Rozpor mezi tím, co říká a jak to říká (tón řeči, mimika, gesta nesouhlasí s obsahem sdělení). 56

57 - Mnoho nemluví (vyhýbá se zodpovědnosti, vše interpretuje ve svůj prospěch, odmítáním dialogu konflikty obratně vyhrocuje). - Pokud mluví, pak dvojsmyslně, mlhavě, v náznacích, hádankách mdlým, monotónním bez citového zabarvení hlasem (překrucuje, hraje si se slovy, pouţívá rčení, přísloví, podivuje se otázce, volí sarkastický tón. Dává si velký pozor, aby mu bylo jasně rozuměno, ale brání se, ţe to řekl.). Pouţívá: - sarkastické, ironické poznámky - zlomyslné osočování - tajemné narážky - okřikování - přerušování hovoru - kritiku práce, názorů, vkusu - kritiku soukromého života - hanlivou přezdívku. - Zásadně se vyhýbá přímým odpovědím (volí dopisování, prostředníky, nikdy nic nesděluje z očí do očí). - Používá otázky místo oznamovacích vět (na otázku rozhodně neodpovídá, jakákoliv odpověď je ignorována). - Veškerou konverzaci vede, aby ji zaslechl nadřízený. Jeho nejčastěji pouţívané obraty jsou: Pro vynucení si vlastního postoje - Bez vás s tím nehneme Je to hrozně důleţité! Pro odvádění pozornosti - Tak chytrý a schopný člověk jako vy Pro zlehčování - Vám to nic neudělá To nebude tak horké Pochlebuje - Vy máte tolik známých, kontaktů, vy jste moje spása! Pro provokaci - Do očí byste mu to neřekl Tohle nedokáţete. Uráží - Sedíte si na uších? Jen hlupák se chová jako vy. To vás ve škole nenaučili? Pro vydírání - Musíte mi pomoci Musíte to chápat Vyčítá - Měl jsem o vás lepší mínění Myslel jsem, ţe si rozumíme Pro dezorientaci - To se asi pletete! Víte to určitě? Zákeřné způsoby boje Zákeřnost veškerých mobberových útoků je v jejich skrytosti a tím špatné zjistitelnosti, kdo je autorem útoků. A pokud to oběť ví, těţko to můţe dokázat. Jde například o 57

58 - zamlčování důležitých informací (konání porady) - předávání mylné informace (jiná hodina odjezdu sluţebního vozidla) - ničení vykonané práce ( nechtěné polití dokumentů) - podkládání špatně vypracovaných úkolů (podstrčená kazovka) - ztráta vykonané práce (vymazání dat z PC) - krádež nápadu - přemísťování věcí (přerovná věci na stole, dokumenty v šanonech ) - zhoršování pracovních podmínek (alergik má na stole květiny) Jiné techniky Mobber například oběť - pomlouvá - imituje její chování - provádí neustálý monitoring jejího pohybu po pracovišti - izoluje od přátelských posezení, oslav, setkání - izoluje v jiné kanceláři - označuje za viníka poškozeného zařízení. Pokud si mobber hraje na nadřízeného - nepřiděluje žádné úkoly nebo naopak přehlcuje - přiděluje podřadné úkoly či kvalifikačně vyšší. 3.8 Reakce na mobbing Oběť Stresovaný pracovník paradoxně nahrává mobberovi svou pasivitou. Zpočátku ani netuší, ţe je terčem útoků a čím déle nátlak trvá, tím sloţitější je s obranou začít. Navíc má strach, aby uţ tak napjatou situaci nevyhrotil, aby nevyprovokoval mobbera k větším útoků, a proto mlčí. Průběh reakcí na vystavení mobbingu má několik fází - 1. Oběť si nic neuvědomuje, kolize bere jako součást řešení pracovních úkolů. 2. Oběť postřehla problém, ale nerozpoznává špatný úmyslu a nasměrování proti ní. 3. Oběť z drobných konfliktů, které uţ vnímá jako úmyslné, vyvozuje svoji neschopnost. 4. Oběť nevěří ve špatný úmysl, hájí mobbera, věří v urovnání. S narůstajícími konflikty podléhá psychickému zmatku, bojí se svěřit. Pokud tak učiní, často je nabádána k sebenápravě. 58

59 5. Oběť pochopila, ţe nejde o náhody a ţe jsou cíleně mířeny proti ní. Pátrá po logických důvodech tohoto stavu, ţije v trvalém stresu. Snaží se bránit, změnit mobbera, být lepší. Tím vyvolává v mobberovi pocity, ţe ho ohroţuje, a ten násilí stupňuje. 6. Oběť si plně uvědomila, ţe se stala terčem mobbingu. Vyčítá si důvěřivost, toleranci, ale nemá sílu k odvetné reakci. Snaţí se mobberovi za kaţdou cenu vyhýbat - onemocní, bere léky, šahá k drogám. Podporuje stres, pocit beznaděje i viny. Trvá-li to dlouho, objevuje se PTSD (Poznámka pod čarou 8, str. 21). 7. Oběť je v bludném kruhu. (Obrázek 8, str. 59) Kolegové Mezi nejčastější důvody lhostejnosti kolegů k obětem lze zařadit: - strach z pomsty - strach, že se stanou sami obětí - nechtějí se zaplést - neznají plnou pravdu pro skrytost mobbingu - nevěří oběti - přejí to oběti - jsou na straně mobbera Obrázek 8 Bludný kruh výkonnosti a potíţí - jde o normální chování. Jakýkoliv z těchto důvodů umoţňuje utrpení oběti, zhoršování jeho psychického stavu a nahrávání útočníkovi. Pokud kolegové s mobbingem nesouhlasí a nedají to jasně najevo, stávající pasivními spoluúčastníky. Pokud by se mobberovi postavili, ukázalo by se, ţe jde o slabocha a pravděpodobně by se stáhl Rodina, přátelé, kamarádi Pokud se oběť stáhne do sebe a nikomu se nesvěří, těţko jí můţe někdo pomoc. Její chování se mění, je podráţděná, vztahovačná, ale podle jejího ujišťování o nic nejde, jen problémy v práci. Pak nepřijde pomoc ani ze strany rodiny, a pokud nenavštíví odborníka, je vystavena moţným dlouhotrvajícím následkům. Druhá alternativa je, ţe naopak oběť má zvýšenou tendenci se ze všeho vypovídat. Neustále na svůj problém poukazuje, má ho plnou hlavu. Zpočátku ji doma litují a snaţí se upřímně pomoc, ale omílané téma je brzy rozladí, hlavně kdyţ začnou mít pocit, ţe je oběť málo aktivní 59