Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta. Hanská grammatologie. David Uher

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Hanská grammatologie David Uher Olomouc 2013

2 Oponenti: prof. PhDr. Jiří Černý, CSc. doc. Ing. Jan Sýkora, M.A., Ph.D. Zpracování a vydání publikace bylo umožněno díky finanční podpoře udělené roku 2013 Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR v rámci Institucionálního rozvojového plánu V. Excelence, Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci: Podpora publikační činnosti akademických pracovníků Filozofické fakulty Univerzity Palackého. 著書執筆にあたり 日文研での滞在が極めて有益であったことと 皆さまのご助力に心から感謝させていただきたいと思います どうも有り難うございました 1. vydání David Uher, 2013 Univerzita Palackého v Olomouci, 2013 Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost. ISBN

3 Věnováno památce Boženy Musiolové (5. května dubna 2013) Motto: 子曰 : 三人行, 必有我師焉, 擇其善者而從之, 其不善者而改之 1 Mistr řekl: Stačí jít ve třech a hned mám učitele. To dobré si vyberu k následování a to špatné bude pro mě popudem k vlastní nápravě. 2 1 RUAN Yuan 1980: VOCHALA 2009: 45.

4

5 Obsah Tradiční periodizace dějin Číny...8 Císařové dynastie Han...9 Provincie Vlastní Číny...11 Úvod...13 Ediční poznámka...15 Charakteristika obsahu práce...16 Literatura...19 Poděkování Grammatologie Písmo a jeho vývoj Čínské znakové písmo Grafika a ortografie Paleografie Xu Shen a jeho doba Doba Han Počátky čínské jazykovědy Jazykové změny Spor o rukopisy Didaktika písma Počátky grammatologie Počátky analýzy grafiky znaků Původ šesti kategorií písma Mýty o vzniku písma První reformy Xu Shen Domovina Memoriál Doslov k Výkladu znaků Xu Shenův Doslov Hanská grammatologie Předchůdci písma Čínské znakové písmo

6 Šest kategorií písma Vývoj grafiky písma Počátky grammatologie Kritika školy nového textu Výklad znaků Metoda a prameny Charakteristika obsahu práce Supplementa Věnování Rodokmen Xu Chongovo Podání Adorace Xu Shen Císařský edikt Výklad znaků Slovník? Struktura hesla Hanská grammatologie Znaky obrysové a odvozené Šest kategorií Piktogramy Symboly Ideogramy Fonogramy Variety Výpůjčky Grafické styly Větší písmo B Větší písmo A Menší písmo Determinativ Historická lexikologie Historická lexikologie ve Výkladu znaků Grafická definice Zvuková definice Významová definice Kompozita...229

7 Čti jako Jinak se praví, že Citace O hanské grammatologii Počátky Grammatologie Normalizátoři Ortografové Ideografická škola Wang Anshiho učení Deskriptivisté Zheng Qiaoovo učení Paleografové Textová kritika Editoři Li Yangbingovo učení Komentátoři Xu Kaiovo učení Pragmatikové Fonologie Fonologové Zhu Junshengovo učení Etymologové Zhang Taiyanovo učení Teoretikové Wang Yunovo učení Hanská grammatologie dnes Závěr Сводка Summary Glosář Bibliografie Rejstřík

8 Tradiční periodizace dějin Číny 3 Xia 4 夏 Xià Shang 5 商 Shāng Zhou 6 周 Zhōu do 256 př. n. l. Qin 秦 Qín př. n. l. Han 7 漢 Hàn 206 př. n. l. 220 n. l. Tři říše 三國 Sān Guó Jin 8 晉 Jìn Jižní a Severní dynastie 9 南北朝 Nán Běi Cháo Sui 隋 Suí Tang 唐 Táng Pět dynastií 五代 Wǔ Dài Song 10 宋 Sòng Yuan 元 Yuán Ming 明 Míng Qing 清 Qīng Upraveno podle VASILJEVOVÁ 1983: Existence této dynastie nebyla zatím prokázána. 5 Někdy bývá nesprávně označována jako dynastie 殷 Yīn, obecně se ale toto označení používá pouze pro mladší (pozdní) dobu Shang. 6 Období její vlády se dále tradičně dělí na Západních Zhou 西周 Xī Zhōu do roku 771 př. n. l., a Východních Zhou 東周 Dōng Zhōu mezi roky 770 a 256 př. n. l. Období Východních Zhou bývá dále rozdělováno na období Jara a podzimu 春秋 Chūn Qiū mezi roky 722 a 481 př. n. l., a období Válčících států 戰國 Zhàn Guó mezi roky 481 a 221 př. n. l. 7 Do roku 9 n. l. je označována také jako Západní Han 西漢 Xī Hàn nebo Raná Han 前漢 Qián Hàn. Od roku 25 pak jako Východní Han 東漢 Dōng Hàn nebo Pozdní Han 後漢 Hòu Hàn. 8 Dělí se na Západní Jin 西晉 Xī Jìn mezi roky 265 a 317 a Východní Jin 東晉 Dōng Jìn mezi roky 317 a Období Tří říší, dynastie Jin a Jižních a Severních dynastií bývá v čínských pramenech souhrnně označováno jako Šest dynastií, tj. 曹魏 Cáo Wèi ( ), 晉 Jìn ( ), 劉宋 Liú Sòng ( ), 齊 Qí ( ), 梁 Liáng ( ) a 陳 Chén ( ). 10 Do roku 1127 označována jako Severní Song 北宋 Běi Sòng, pak jako Jižní Song 南宋 Nán Sòng. 8

9 Císařové dynastie Han 高帝 Gāo Dì 惠帝 Huì Dì 高后 Gāo Hòu 文帝 Wén Dì 景帝 Jǐng Dì 武帝 Wǔ Dì 昭帝 Zhāo Dì 宣帝 Xuān Dì 元帝 Yuán Dì 成帝 Chéng Dì 哀帝 Āi Dì 平帝 Píng Dì titul jméno narození 光武帝 Guāngwǔ Dì 劉邦 Liú Bāng 劉盈 Liú Yíng 呂雉 Lǚ Zhì 劉恆 Liú Héng 劉啟 Liú Qǐ 劉徹 Liú Chè 劉弗陵 Liú Fúlíng 劉詢 Liú Xún 劉奭 Liú Shì 劉驁 Liú Ào 劉欣 Liú Xīn 劉衎 Liú Kàn 劉秀 Liú Xiù délka vlády roky vlády 建武 Jiànwǔ, 32 let mezi roky 25 a 56 建武中元 Jiànwǔ Zhōngyuán, 2 roky mezi léty 57 a Zpracováno podle XHC 2005: Jména císařů uvádím v pořadí: posmrtné jméno; příjmení, osobní jméno; životopisná data; délka vlády a roky, v nichž vládli. 9

10 明帝 Míng Dì 劉陽 Liú Yáng 永平 Yǒngpíng, 18 let mezi roky 58 a 75 章帝 Zhāng Dì 劉炟 Liú Dá 建初 Jiànchū, 8 let mezi roky 76 a 83 元和 Yuánhé, 3 roky mezi léty 84 a 86 章和 Zhānghé, 2 roky mezi léty 87 a 88 和帝 Hé Dì 劉肇 Liú Zhào 永元 Yǒngyuán, 16 let mezi roky 89 a 104 元興 Yuánxīng, 1 rok v roce 105 殤帝 Shāng Dì 劉隆 Liú Lóng 延平 Yánpíng, 1 rok v roce 106 安帝 Ān Dì 劉祜 Liú Hù 永初 Yǒngchū, 7 let mezi roky 107 a 113 元初 Yuánchū, 6 let mezi roky 114 a 119 永寧 Yǒngníng, 1 rok v roce 120 建光 Jiànguāng, 1 rok v roce 121 延光 Yánguāng, 4 roky mezi léty 122 a 順帝劉保 Shùn Dì Liú Bǎo 沖帝劉炳 Chōng Dì Liú Bǐng 質帝劉纘 Zhì Dì Liú Zuǎn 桓帝劉志 Huán Dì Liú Zhì 靈帝劉宏 Líng Dì Liú Hóng 獻帝 Xiàn Dì 劉協 iú Xié Mezi léty , kdy pravděpodobně žil Xu Shen, uvádím i názvy ér vlády. 10

11 Provincie Vlastní Číny 13 správní středisko oblast 安徽 Ānhuī 合肥 Héféi Východní Čína 14 福建 Fújiàn 福州 Fúzhōu Východní Čína 甘肅 Gānsù 蘭州 Lánzhōu Severozápad 15 廣東 Guǎngdōng 廣州 Guǎngzhōu Střední a Jižní Čína 16 貴州 Guìzhōu 貴陽 Guìyáng Jihozápadní Čína 17 河北 Héběi 石家莊 Shíjiāzhuāng Severní Čína 18 河南 Hénán 鄭州 Zhèngzhōu Střední a Jižní Čína 湖北 Húběi 武漢 Wǔhàn Střední a Jižní Čína 湖南 Húnán 長沙 Chángshā Střední a Jižní Čína 江蘇 Jiāngsū 南京 Nánjīng Východní Čína 江西 Jiāngxī 南昌 Nánchāng Východní Čína 青海 Qīnghǎi 西寧 Xīníng Severozápadní Čína 山東 Shāndōng 濟南 Jǐnán Východní Čína 山西 Shānxī 太原 Tàiyuán Severní Čína 陝西 Shǎnxī 西安 Xī ān Severozápadní Čína 四川 Sìchuān 成都 Chéngdū Jihozápadní Čína 雲南 Yúnnán 昆明 Kūnmíng Jihozápadní Čína 浙江 Zhèjiāng 杭州 Hángzhōu Východní Čína 13 Upraveno podle BÖTTGER 1984: 華東 Huádōng. 15 西北 Xīběi. 16 中南 Zhōngnán. 17 西南 Xīnán. 18 華北 Huáběi. 11

12

13 ÚVOD 13

14 Jedním z podnětů pro napsání této knihy se stalo přehlížení písma běžně rozšířené v moderní lingvistice. Od doby, kdy de Saussure a Bloomfield, otcové strukturní lingvistiky, představili silné argumenty pro nadřazenost řeči, bylo písmo přesunuto do závěrečných kapitol učebnic pro začátečníky. Většině současných badatelů se přitom nedaří uznat, natož pak zdůraznit skutečnost, že lingvistika by byla sama bez písma nemyslitelnou. Protože jsem byl vychován kulturou založenou na latince a vzděláván učiteli, kteří byli zvyklí nahlížet na jazyk optikou hláskové abecedy, trvalo mi chvíli, než jsem pochopil, jak velmi omezující, ba kontraproduktivní je při studiu jazyka odmítání písma. Byl to můj zájem o jazyky nezapisované hláskovou abecedou, který mi umožnil vidět jasněji, že jazyky jsou do různé míry ovlivňovány písmem jako nástrojem pro jejich vizuální materializaci. Proto by písmu mělo patřit nejen postavení předmětu studia lingvistiky, ale mělo by být počítáno také k faktorům jazykové změny. Laikům a nezápadním lingvistům je naprosto jasné, že hodnocení jazyka a jeho použití je ovlivněno způsobem, jakým je daný jazyk zapisován, a že koneckonců jeho transfer z generace na generaci jazyk jako takový ovlivňuje. Jak vlastně písmo na jazyk působí, to je otázka, kterou by měl, pokud vůbec někdo, zodpovědět lingvista. To je přesvědčení, které prochází celou touto knihou, že totiž správná odpověď na tuto otázku záleží na podstatě systému písma, k němuž naši otázku vztahujeme. Proto se v ní pokouším představit zásadní vlastnosti písma, jakožto systému v minulosti i současnosti, a demonstrovat jeho vztah k jazyku. Tato kniha splní svůj účel, jestliže pomůže studentům lingvistiky pochopit, že písmo je více než svrchník, který skrývá pravou podstatu jazyka, jejž je třeba odložit předtím, než začneme určitý jazyk zkoumat. Předkládám ji kritickému čtenáři v naději, že podnítí jeho další studium komplikovaného vztahu mezi písmem a jazykem COULMAS 1989: viii ix. 14

15 Ediční poznámka Při přepisu čínských znaků do latinky jsem vycházel z mezinárodně uznávané čínské transkripce 拼音 pīnyīn tak, jak je například představena Jaromírem Vochalou v práci Úvod do čínského, japonského a korejského písma. 20 Pouze u toponym se přidržuji běžně užívané podoby těchto slov v češtině, např. Peking, Šanghaj, Hongkong atd. Čínská jména při jejich přepisu do latinky uvádím v pořadí příjmení a osobní jméno, přičemž je od sebe neodděluji čárkou. Čínská dívčí a ženská jména nepřechyluji. Čínské znaky, vzhledem k tématu práce popisujícímu především problematiku písma před realizací jazykových reforem v Čínské lidové republice, zaznamenávám převážně v jejich nezjednodušené podobě v duktu vzorového písma 21 楷書 kǎishū. Pouze v případě, že je jméno či titul knihy uveden ve zjednodušených znacích v tiráži, užívám jej tak i v bibliografii své práce. V textu a poznámkách zvýrazňuji názvy knih a časopisů v překladu do češtiny kurzívou, názvy článků uvozovkami. Termíny v čínštině, tituly knih, časopisů a článků uvádím nejprve v překladu češtiny, pak ve znacích a následně v transkripci pinyin s tóny pouze při jejich prvním výskytu v textu. Pokud je ještě níže v textu zmiňuji, odkazuji na ně již pouze jejich českým překladem. Antroponyma a toponyma, s výjimkou počeštěných toponym, uvádím pouze ve znacích a v pinyinu s tóny: dále na ně v textu odkazuji pouze transkripcí bez tónů. Orientaci v textu usnadní čtenáři rejstřík. V textu cituji pod čarou, v poznámce pod čarou odkazem v závorce. Místo vydání, pokud se nejedná o počeštěné čínské toponymum, a vydavatele uvádím v pinyinu s tóny 22 sinolog si tak v případě potřeby znakový zápis snadno odvodí. Pouze pokud je místo vydání uvedeno toponymem běžným v češtině, přidržuji se jeho vžité podoby. 20 VOCHALA 1989a: Také normativní písmo. 22 Viz např. COULMAS 2003:

16 Charakteristika obsahu práce Tato práce si klade za cíl zevrubně popsat fenomén označovaný v čínských pramenech jako hanská grammatologie 許學 xǔxué. Znak 許 zde přitom zastupuje antroponymum 許慎 Xǔ Shèn, přesněji příjmení autora Výkladu významu obrysových a rozboru struktury odvozených znaků 說文解字 Shuō Wén Jiě Zì, který v dalším textu již budu označovat pouze jako Výklad znaků, zatímco znak 學 znamená nauka. Celý výraz by tedy bylo možno překládat jako xushenologie. Protože ale takové označení považuji v českém kulturním a jazykovém prostředí za bezobsažné, až nepřirozené, volím zde místo doslovného překlad opisný. Pro mě je hanská grammatologie koncentrována do tří pojmů: šest kategorií 六書 liù shū, styl písma a determinativ 部首 bùshǒu. Samozřejmě se, avšak vysloveně okrajově, zabývá také historickou lexikologií a, ještě okrajověji, historickou fonologií. K těmto disciplínám se ale, na rozdíl od teorie grammatologie 文字學 wénzìxué, jejíž pojmy, sice nijak rozsáhle, přesto však přece rozebírá Xu Shen ve svém Doslovu 說文解字 敘 Shuō Wén Jiě Zì, Xù, teoreticky nevyjadřuje. Tradiční grammatologie pak zahrnuje i historickou lexikologii a fonologii. Obdobně přistupuji k pojmu 說文學 shuōwénxué, který je v některých čínských pramenech považován za synonymní termínu 許學. Já mu ale rozumím jako hyperonymu zmiňovaného výrazu, a převádím ho proto do češtiny ne jako shuowenologie, ale jako čínská tradiční grammatologie. Vezmu-li v úvahu především skutečnost, že představitelé této tradiční jazykovědné disciplíny se zabývali bezmála výhradně studiem Výkladu znaků výjimkou byl pouze fragmentární výzkum nápisů na bronzech 金文 jīn wén, podřízený nicméně opět studiu Výkladu znaků je takový překlad podle mého názoru přijatelný. Protože ve své práci zachycuji postuláty hanské grammatologie, komentuji dobu a okolnosti jejího vzniku, ilustruji teoretická východiska a jejich realizaci v konkrétní jazykovědné analýze textu Výkladu znaků, a konečně popisuji tendence jejího dalšího vývoje v době po roce 220, rozdělil jsem celou studii do pěti částí. První z nich je vlastně obecným teoretickým úvodem: vzhledem k zatímní absenci relevantních zdrojů zabývajících se obecnou grammatologií v češtině, Výjimkou je pouze příliš populárně naučný KÉKI 1984 a DRAČUK 1985, který se ale především zabývá dešifrováním zapomenutých písem: oba tituly jsou navíc překlady do češtiny, jmenovitě z maďarštiny, respektive ruštiny. LOUKOTKA 1946 je po 16

17 zastarávání 24 a roztříštěnosti literatury v západních jazycích, 25 přehlížení problematiky obecné grammatologie v Čínské lidové republice 26 a zaměňování grammatologie za gramatiku v řadách odborné veřejnosti zařazuji obecnou pasáž týkající se vědy o písmu s přihlédnutím k čínské grammatologii, jejíž jedna část hanská grammatologie je předmětem této studie. Na samotném počátku definuji nejprve termíny: písmo, grammatologie, grafika, ortografie, paleografie a grafemika. Jako intermezzo zařazuji mezi tuto obecnou pasáž a její aplikaci na čínské znakové písmo Gelbův popis vývoje písma od logogramu k sylabografii, a konečně k abecedě. K pojmům grafika, ortografie a paleografie se pak vracím v pasážích těsně následujících, tentokrát se již zabývajících aplikacemi těchto disciplín na čínské znakové písmo, když pojmy tah 筆畫 bǐhuà a determinativ provazuji s grafikou, organizaci těchto součástí ve znaku, tj. šest kategorií s ortografií a styly písma, tj. diachronní varianty 異體字 yìtǐ zì s paleografií. Tento popis není samoúčelný, neboť je vztažen k relevantním pasážím následujícím. Druhá část je popisem atmosféry doby a životních osudů autora Výkladu znaků. Především na základě historických studií Wolframa Eberharda History of China a Jacquese Gerneta History of Chinese Civilisation konstruuji obecný obraz doby 27 a doplňuji jej dějinami myšlení doby Han obsaženými v rozsáhlé filozofické studii z pera Oldřicha Krále Čínská filozofie. Pohled z dějin. Následující pasáže této části se pak již přímo týkají hanské jazykovědy, příčin jejího vzniku, především pak změn v jazyce, sporu mezi školami výkladu konfuciánských textů a rozvoje didaktiky čínského znakového písma. Následuje popis počátků čínské tradiční grammatologie a, vzhledem k absenci dobových zdrojů, spíše pokus o rekonstrukci stěžejních bodů bezmála sedmdesáti letech přece jen poněkud překonaný. MOJDL 2005 zůstává v tomto smyslu pouhým torzem obecně nepřekračujícím stín popisného, v mnoha ohledech příliš obecného, přesto dodnes u nás nepřekonaného KRUPY Za pozornost jistě stojí také ČERNÝ 2004: , ačkoliv je zde písmo nahlíženo optikou sémiotiky. 24 JENSEN 1984, GELB 1969 a COHEN Nejmladší DIRINGER 1968 rovněž vyšel již před čtyřiačtyřiceti lety. Právě ale např. ve vztahu k čínskému znakovému písmu doznalo poznání v uplynulých dekádách zásadních změn: v roce 1999 byly publikovány četné monografie a pořádána řada mezinárodních konferencí souvisejících se stým výročím znovuobjevení nápisů na kostech. V současné době stále roste zájem o písmo období Válčících států povzbuzovaný zejména novými archeologickými nálezy. 25 Čestnou výjimkou je patrně pouze COULMAS S výjimkou ZHOU Youguang 1997 a Jsem samozřejmě obeznámen s obsahem relevantních pasáží TWITCHETT 1986, ale Eberhardovu a Gernetovu studii hodnotím pro svůj záměr jako vhodnější. 17

18 Xu Shenova života. Druhou část uzavírám popisem aktivit směřujících k uctění památky tohoto velkého hanského grammatologa. Text Doslovu k Výkladu znaků považuji pro svou práci do takové míry za klíčový a zásadní, že jeho překlad do češtiny zařazuji do její třetí části. Jedná se totiž o manifest hanské grammatologie, když nejprve popisuje původ čínského znakového písma a jeho šest kategorií. Ty následují dějiny čínské grammatologie, vývoj duktů 28 a kritika školy nového textu 今文 jīn wén. Tuto část uvádí několik poznámek k obsahu Doslovu k Výkladu znaků. Navazující pasáže komentují uspořádání Výkladu znaků a prameny, následuje výčet pěti set čtyřiceti determinativů, k nimž je rovněž připojena dedikace. Celý text vlastního Xu Shenova Doslovu je ukončen genealogií Xu Shenova rodu. Za ním je pak ještě připojen text podání Xu Shenova syna 許沖 Xǔ Chōnga, 29 který v době nemoci svého otce odevzdal text Výkladu znaků u císařského dvora, a závěrečná poznámka dvorské administrativy o jeho převzetí. Pro větší přehlednost jsem překlad Doslovu doplnil o číslování jednotlivých pasáží, které odráží vnitřní rozdělení textu do tematických celků. Čtvrtá část popisuje obsah Výkladu znaků a vlastně tak prakticky rozvíjí teoretickou část prezentovanou Doslovem k Výkladu znaků. Uvádím ji zamyšlením nad tím, jestli je správné označovat Výklad znaků jako slovník a jaká úskalí s sebou přináší zaujetí jednoho z krajních stanovisek. Navazuje obecný popis typického vstupu ve Výkladu znaků. Vzhledem k tomu, že podporuji představu, že je Výklad znaků spíše grammatologickou studií korpusového charakteru než slovníkem, pokračuji ilustrací základních grammatologických pojmů, tj. šest kategorií, styl písma a determinativ, a jejich realizací v textu Výkladu znaků. Slovníkové charakteristiky Výkladu znaků uvádím, pro úplnost a při vědomí absence takového textu v sinologické literatuře v západních jazycích, v pasáži Historická lexikologie. Stručně zde komentuji části definic vstupu označované frázemi čti jako 讀若 dú ruò, jinak se praví, že 一曰 yī yuē a citace z Kánonu 經 Jīng, Klasiků 群書 qún shū a znalců 通人 tōngrén písma. Pátá část se věnuje bádání na poli hanské grammatologie po roce 220, tj. po pádu Východních Hanů. Na rozdíl od 28 Slovo duktus chápu ve svém textu jako hyperonymum spojení styl písma, když dukty rozumím větší a menší písmo 篆 zhuàn, úřednické písmo, kurzívní písmo, trávové písmo a vzorové písmo. Styly písma zde především chápu diachronně jako větší písmo A, větší písmo B a menší písmo ; respektive synchronně menší písmo, alografy a všední styl. 29 Biografická data nebyla zjištěna. 18

19 chronologického hlediska uplatňovaného v reprezentativních dějinách čínské grammatologie 30 jsem zvolil hledisko kombinované, tj. tematicko- -chronologické, když celou pasáž otevírám dějinami studia Výkladu znaků do 李陽冰 Lǐ Yángbīnga 31 a uzavírám ji současností. Literatura Naprosto základním zdrojem poznatků týkajících se písma a jeho typologické klasifikace se mi stala práce sinologa Jaromíra Vochaly, japanologa Mirosla va Nováka a koreanisty Vladimíra Pucka Úvod do čínského, japonského a korejského písma, především její první díl a ta část, týkající se přehledu vývoje čínského znakového písma v jednotlivých duktech a výkladu o šesti kategoriích písma obsahujícího mj. definice pojmů determinativ, radikál a fonetikum 聲符 shēngfú. Významným východiskem pro mě dále byly práce z dějin čínské lingvistiky. Protože v závěrečné bibliografii by mohly být mezi jinými pracemi přehlédnuty, uvádím je zde v chronologickém přehledu, jenž více méně odpovídá významu, který jednotlivým titulům připisuji: 1981 WANG Li 王力 Wáng Lì : Dějiny čínské lingvistiky 中國語言學史 Zhōngguó Yǔyánxué Shǐ, 1987 PU Zhizhen 濮之珍 Pú Zhīzhēn: Dějiny čínské lingvistiky 中國語言學史 Zhōngguó Yǔyánxué Shǐ, 1993 LI Kai 李開 Lǐ Kāi: Dějiny lingvistického výzkumu čínštiny 漢語語言研究史 Hànyǔ Yǔyán Yánjiū Shǐ, 30 HUANG ekuan 00 a Zhang iyun ata jeho narození, ani mrtí nejsou známa. ruhým jménem se jmenoval 少温 Shǎowēn, pocházel z komandérie 趙 Zhào z dnešního stejnojmenného okresu ve střední ebei. V pramenech je zmiňován jako spisovatel, a především kaligraf, mladší příbuzný básníka Li Poa, náčelník okresů v Zhejiangu a nhui. V roce 7se k němu Li Po uchýlil a předtím, než zemřel, mu zanechal své básně, k nimž Li angbing později napsal předmluvu a vydal je jako Sbírku z chýše 草堂集 Cǎotáng Jí. Vynikal v menším písmu, napodoboval zejména rukopis inského premiéra Li iho známý z Řezeb do kamene na hoře Yi 嶧山刻石 Yì Shān Kè Shíjeho práce jsou dodnes vysoce hodnoceny. Z jeho díla se ale mnoho nedochovalo, k nejvýznamnějším kaligrafiím patří Nápis z pavilonu Svornosti 怡亭銘 Yí Tíng Míng, Záznam z terasy Moudrosti 般若臺記 Bānruò Tái Jì a Hlavice stély ve svatyni rodiny Yan 顏家廟碑額 Yán Jiā Miào Bēi é. Za Li angbingovu nejreprezentativnější práci je nicméně považován Záznam od tří hrobů 三墳記 Sān Fén Jì CHEN Jianchu 1997: 7. 19

20 1993 LI Zhiming 李智明 Lǐ Zhìmíng: Nástin dějin čínské tradiční jazykovědy 中國古代語言學史稿 Zhōngguó Gǔdài Yǔyánxué Shǐ Gǎo, 1995 ZHU Xing 朱星 Zhū Xīng: Dějiny čínské lingvistiky 中國語言學史 Zhōngguó Yǔyánxué Shǐ, 1996 XU Chao 徐超 Xú Chāo: Čínská tradiční jazykověda a grammatologie 中國傳統語言文字學 Zhōngguó Chuántǒng Yǔyán Wénzìxué, 1998 BAN Chao 班弨 Bān Chāo: Obecné dějiny čínské lingvistiky a grammatologie 中國語言文字學通史 Zhōngguó Yǔyán Wénzìxué Tōngshǐ, 1998 GAO Xiaofang 高小方 Gāo Xiǎofāng : Studium historických pramenů k čínské lingvistice a grammatologii 中國語言文字學史料學 Zhōngguó Yǔyán Wénzìxué Shǐliàoxué, 2000 HE Jiuying 何九盈 Hé Jiǔyíng: Dějiny čínské tradiční jazykovědy 中國古代語言學史 Zhōngguó Gǔdài Yǔyánxué Shǐ, 2000 ZHAO Zhenduo 趙振鐸 Zhào Zhènduó: Dějiny čínské lingvistiky 中國語言學史 Zhōngguó Yǔyánxué Shǐ, 2002 DENG Wenbin 鄧文彬 Dèng Wénbīn: Dějiny čínské tradiční jazykovědy 中國古代語言學史 Zhōngguó Gǔdài Yǔyánxué Shǐ, 2003 LI Shuhao 李恕豪 Lǐ Shùháo: Stručné dějiny čínské tradiční jazykovědy 中國古代語言學簡史 Zhōngguó Gǔdài Yǔyánxué Jiǎnshǐ, 2005 WU Xinchou 吳辛丑 Wú Xīnchǒu: Qinská a hanská jazykověda v historickém přehledu 先秦兩漢語言學史略 Xiān Qín Liǎng Hàn Yǔyánxué Shǐlüè. Smyslem následujících odstavců tohoto oddílu je umožnit čtenáři, v případě jeho zájmu, následovat autorovu cestu studia Výkladu znaků. Ve skutečnosti výraz následovat není příliš přesný, protože jsem nestudoval materiál v představovaném pořadí. Jím se pokouším čtenáři studium usnadnit, když nejprve hovořím o nejobecnější, až popularizační literatuře týkající se hanské grammatologie, jmenovitě o 董希謙 Dǒng Xīqiānově 32 studii Povídání o Výkladu znaků na jeden večer 說文解字一夕談 Shuō Wén Jiě Zì Yī Xī Tán. Následně doporučuji 余國慶 Yú Guóqìngův pochází z okresu 澠池 inchí v západním enanu. Vystudoval a celý život pracoval na enanské univerzitě 河南大學 Hénán Dàxué v 開封 Kāifēngu, je žákem grammatologa, kaligrafa a malíře 于安瀾 Yú Ānlána Významným způ sobem se zasloužil o organizaci první konference čínské tradiční grammatologie v e nanu v roce 1985 a o rekonstrukci Xu Shenova hrobu v uohe. Je také uznávaným kaligrafem ve stylu menšího písma CHEN Jianchu 199: 5. 20

21 Úvod do studia čínské tradiční grammatologie 說文學導論 Shuōwénxué Dǎolùn. Práce 蔣善國 Jiǎng Shànguóvy, 33 陸宗達 Lù Zōngdáovy, 34 姚孝遂 Yáo Xiàosuìovy 35 a kolektivu autorů pod vedením Dong Xiqiana pak chápu jako doplnění některých témat zmiňovaných v úvodních dvou přehledových pracích. Proto je nepopisuji jako celek, ale vybírám pouze ty pasáže, které považuji za nejvíce přínosné. Dong Xiqianova práce je útlou knížečkou, kterou doporučuji každému zájemci o hanskou grammatologii, protože poskytuje velice srozumitelným a přehledným způsobem základní znalosti o této problematice. Je rozdělena do šesti částí. V první z nich autor popisuje okolnosti vzniku čínské grammatologie v době vlády dynastie Han. Následuje pasáž o šesti kategoriích písma a o uspořádání Výkladu znaků, počínaje pojednáním o vstupu a stylech písma, determinativech a uspořádání výkladu v rámci jednotlivých hesel podle konstrukce grafiky, významu a fakultativně i zvukové realizace, konečně definuje i stěžejní pojmy tradiční grammatologie související s citacemi, sekundárními významy, variantami znaků či chybami, které vznikaly při pozdějších edicích textu. Čtvrtá část se zabývá hodnotou Výkladu znaků především ve vztahu ke grammatologii, lexikologii, fonologii a antropologické lingvistice. V páté a šesté části se 33 ( ) pocházel z 慶安 Qìng ānu ve středním Heilongjiangu. V roce 1923 absolvoval na Pekingské univerzitě obor sinologie a vyučoval zde jako první čínské moderní grammatologii. K jeho nejvýznamnějším pracím dále patří Počátky čínského písma a jeho struktura 中國文字之原始及其構造 Zhōngguó Wénzì Zhī Yuánshǐ Jí Qí Gòuzào, Grafika čínského znakového písma 漢字形體學 Hànzì Xíngtǐxué, Struktura a charakter čínských znaků 漢字的組成和性質 Hànzì d Zǔchéng hé Xìngzhì, Čínská grammatologie 漢字學 Hànzìxué a další. Jeho nejpozoruhodnější prací je nicméně Koncept vysvětlení Výkladu znaků 說文解字釋要 Shuō Wén Jiě Zì Shìyào, komentář ke grafice, sémantice a fonologii Výkladu znaků, především s přihlédnutím k nápisům na kostech a bronzech. Práce dosud bohužel nebyla publikována (CHEN Jianchu 1997: 293). 34 ( ) moderní historický lexikolog; druhým jménem 穎民 Yǐngmín také 穎明 Yǐngmíng, původem z 慈溪 Cíxī ve východním Zhejiangu. Studoval u Huang Kana na Pekingské univerzitě. Jeho badatelská kariéra byla spojena především s Pedagogickou univerzitou v Pekingu 北京師范大學 Běijīng Shīfàn Dàxué. Byl mj. i čestným předsedou Čínské vědecké společnosti pro historickou lexikologii. Jeho nejvýznamnější pokračovatelkou je 王寧 Wáng Níng (1936; CHEN Jianchu 1997: 82). 35 ( ) pocházel z Wuhanu v Hubei. V letech postgraduálně studoval u slavného čínského paleografa 于省吾 Yú Xǐngwúa ( ) na Jilinské univerzitě, jednom z nejvýznamnějších paleografických center v Číně, a po absolutoriu zde i pracoval. Publikoval zejména o nápisech na kostech (CHEN Jianchu 1997: ). 21

22 autor zabývá dějinami čínské tradiční grammatologie, nejprve ve starých dobách, a pak i v současnosti, a to včetně zahraničí, ačkoliv zde se jeho výklad omezuje pouze na Japonsko, Koreu, Vietnam a Singapur. Yu Guoqingova kniha je vysokoškolskou učebnicí a současně souborným přehledem hanské grammatologie. Práce je rozdělena do pěti kapitol. První z nich, která je uvedena základními informacemi o Xu Shenově životě, dominuje analýza Doslovu k Výkladu znaků směřující k vyvození autorových názorů na čínský jazyk, a především písmo. Druhá kapitola popisuje vnitřní systém Výkladu znaků, jeho rozdělení do determinativů a šest kategorií písma, zabývá se metodami výkladu významu jednotlivých vstupů, komentáři k výslovnosti znaků, sekundárními významy, citacemi a prameny. Třetí kapitola je chronologickým popisem vývoje studia Výkladu znaků, počínaje polovinou 8. století, přes přínos badatelů v polovině 10. století, zejména qingských jazykovědců, až po moderní dobu a současnost. Čtvrtá kapitola demostruje využití Výkladu znaků v lexikologii starověké čínštiny, antropologické lingvistice, reformě čínského znakového písma a v historické fonologii. Závěrečná pasáž si všímá nedostatků Výkladu znaků způsobených vesměs omezením vědeckého poznání idealistickými světonázorovými teoriemi doby Východních Han. Jiang Shanguo ve svých Poznámkách k přednáškám o Výkladu znaků 說文解字講稿 Shuō Wén Jiě Zì Jiǎnggǎo vyčerpávajícím způsobem představuje a hodnotí Výklad znaků, společně s výsledky badatelské práce nejvýznamnějších představitelů čínské tradiční grammatologie. Práce je rozdělena do pěti částí. Ve stručném úvodu Jiang Shanguo popisuje atmosféru doby vzniku Výkladu znaků a jeho jednotlivé pozdější edice. V první kapitole hodnotí význam Výkladu znaků v grammatologii a historické lexikologii. Autor zde současně upozorňuje na nebezpečí přílišné adorace Xu Shenova textu: Výklad znaků jako nástroj studia Kánonu byl silně ovlivněn intelektuálním kontextem své doby plným idealistických a vizionářských představ a jeho autor se tak bohužel nevyvaroval chybám při sběru a hodnocení jazykového materiálu. Třetí kapitola popisuje vztah čínské tradiční grammatologie a studia fonologického systému starověké čínštiny za Qingů. Závěrečná kapitola se věnuje základním pojmům hanské grammatologie. Oporou při definici termínů determinativ, styl písma, šest kategorií, aktuarizace36 隸變 lìbiàn a původní význam 本義 běn yì grafiky 36 Demotivace grafiky znaků při přechodu od menšího k úřednickému písmu zapříčiněná neznalostí etymologie ze strany jeho tvůrců. Původně zvolený pojem klerikalizace, 22

23 znaku je mu především text Xu Shenova Doslovu k Výkladu znaků. Kniha neobsahuje souhrnnou bibliografii, ale použitou a doporučenou literaturou, někdy i značně obsáhlou, je doplněna každá její jednotlivá část. Největším přínosem je podle mého názoru její druhá kapitola, která se věnuje jedenácti školám Výkladu znaků: editoři 校勘派 jiàokān pài bratři 徐 Xú srovnávali jednotlivé verze Výkladu znaků; normalizátoři 正字派 zhèngzì pài studovali Výklad znaků za účelem standardizace čínského znakového písma; ideografové 會意派 huìyì pài 徐鉉 Xú Xuàn 37 a 王安石 Wáng Ānshí 38 byli vyznavači teorie o fonetiku jako nositeli významu 右文說 yòuwén shuō; škola deskriptivistů 六書派 liùshū pài reprezentovaná 鄭樵 Zhèng Qiáoem 39 se zabývala speciálně šesti kategoriemi písma; komentátoři 注疏派 zhùshū pài 徐鍇 Xú Kǎi 40 a 段玉裁 případně klerifikace, vzniklý pod dojmem z užívání slova klerik ve snímku Kurta Wimmera Equilibrium (2002), se ukázal jako nevhodný, když tyto pojmy jejich etymologie v češtině spojuje s církví (KLIMEŠ 1981: 345). Proto jsem se rozhodl pro pojem aktuarizace ; slovo aktuár označovalo nižšího správního úředníka (KLIMEŠ 1981: 12). Jednak je výslovnostně podobný aktualizaci, ve smyslu nového, ne zcela obvyklého užití jazykových prostředků (KLIMEŠ 1981: 12), jednak je vhodnějším než akcesizace, jehož morfologie stírá původně zamýšlenou vazbu na slovo akcesista, rovněž nižšího úředníka (KLIMEŠ 1981: 10). 37 ( ) druhým jménem 鼎臣 Dǐngchén, pocházel z 廣陵 Guǎnglíngu v dnešním 揚州 Yángzhōu. Za Jižních Tangů byl původně dokonce členem kabinetu a stál také v čele ministerstva pro záležitosti úředníků. Později, za vlády dynastie Song, pracoval na císařském dvoře jako tajemník (CHEN Jianchu 1997: 753). 38 Viz KOLMAŠ 2005: a ( ) druhým jménem 漁仲 Yúzhòng, pocházel ze vzdělanecké rodiny z 莆田 Pútiánu v dnešním východním Fujianu. Byl znalcem Kánonu, především etikety, zabýval se ale také přírodními vědami, historiografií, geografií a biologií. V roce 1152 jej dokonce osobně navštívil songský neokonfuciánec 朱熹 Zhū Xī ( ). Rukopis svého celoživotního encyklopedického díla Chronografi e 通志 Tōngzhì dokončil v roce Kniha svou formou napodobuje Sima Qianovy Zápisky historika. Její nejcennější částí je tzv. Přehled dvaceti vědních oborů 十二略 Shí èr lüè, jejíž součástí je mj. zmiňovaná práce O šesti kategoriích písma. V roce 1161 Zheng Qiao vážil více než patnáct set kilometrů dlouhou cestu pěšky do hlavního města, aby zde předal císaři své dílo, ale ten jej nepřijal. Teprve následujícího roku mu dvůr povolil slyšení, ale v den, kdy obdržel dekret o udělení audience, Zheng Qiao zemřel (CHEN Jianchu 1997: , ZRM 1980: ). 40 ( ) druhým jménem 楚金 Chǔjīn. Pracoval v císařské knihovně Jižních Tangů. Když byl jeho starší bratr vyslán v roce 974 na diplomatickou misi do Song, z obavy o jeho život zemřel. Kromě komentáře k Výkladu znaků je také autorem Tabulky rýmů většího a menšího písma Výkladu znaků 說文解字篆韻譜 Shuō Wén Jiě Zì Zhuàn 23

24 Duàn Yùcái 41 komentovali text Výkladu znaků; fonologové 聲系派 shēngxì pài jako 朱駿聲 Zhū Jùnshēng 42 se zabývali Výkladem znaků z hlediska historické fonologie, nikoliv jako grammatologické studie; pragmatikové 通假派 tōngjiǎ pài, k nimž především patřili vykladači Kánonu ; teoretikové 釋例派 shìlì pài jako 王筠 Wáng Yún, 43 kteří rozbíjeli původní strukturu Výkladu znaků a řadili text do tematických celků; etymologové 語源派 yǔyuán pài v čele s 章太炎 Zhāng Tàiyánem 44 pracující metodami Yùn Pǔ v deseti svazcích, při jejíž kompilaci se podobně jako jeho starší bratr opíral o Sun Mianův rýmovník (LI Guoying 1994: 63). 41 ( ) druhým jménem 若膺 Ruòyīng, přezdívaný 懋堂 Màotáng, ke stáru 硯北居士 Yàn Běi Jūshì 長塘湖居士 Chángtáng Hú Jūshì nebo také 僑吳老人 Qiáo Wú Lǎorén; pocházel z okresu 金壇 Jīntán v dnešní jihozápadní Jiangsu. V roce 1760 se stal magistrem a byl posléze vyslán jako náčelník do okresu 巫山 Wūshān na severovýchodě dnešního města pod ústřední správou 重慶 Chóngqìng. V mládí studoval u jednoho z nejvýznamnějších představitelů qingské lingvistické školy ér 乾隆 Qiánlóng ( ) a 嘉慶 Jiāqìng ( ) u 戴震 Dài Zhèna ( ), později jej pojilo pevné přátelství také s krajany Wang Niansunem a jeho synem 王引之 Wáng Yǐnzhīem ( ), významnými historickými lexikology té doby. Podrobněji viz UHER ( ) druhým jménem 豐芑 Fēngqǐ, přezdívaný 允倩 Yǔnqiàn, na sklonku života 石隱山人 Shíyǐn Shān Rén; původem z okresu 吳 Wú na předměstí Suzhou v dnešní Jiangsu. Magistrem se stal za éry Daoguang ( ) a vyučoval v okrese 黟 Yī v jižní Anhui (ZRM 1980: 269.1; YW 1988: 539). 43 ( ) původem z 安邱 Ānqiū ve středním Shandongu; literát téhož jména byl učitel korunního prince císaře Wua z dynastie Liang 梁武帝 Liáng Wǔ Dì (vládl v letech ); druhým jménem 貫山 Guànshān, přezdívaný 菉友 Lǜyǒu. Poté, co se stal v roce 1821 magistrem, spravoval okres 寧鄉 Níngxiāng v západní Shanxi. Po celý svůj život studoval Výklad znaků, a také proto sepsal Příklady ve dvaceti svazcích, Interpunkci ve třiceti svazcích a Záznamy ze srovnání různých vydání Výkladu znaků s komentářem 說文繫傳校錄 Shuō Wén Xì Zhuàn Jiào Lù ve třiceti svazcích. Tyto jeho práce jsou pro čínskou grammatologii opravdovým přínosem (ZRM 1980: 135.1, YW 1988: ), bohužel jim není věnována pozornost, kterou by si právem zasloužily. 44 ( ) vlastním jménem 章炳麟 Zhāng Bǐnglín. Jméno si změnil po vzoru slavného čínského filologa sklonku Mingů a celoživotního odpůrce Mandžuů Gu Yanwua, který si je zvolil na protest proti novým mandžuským pořádkům. Revolucionář ze sklonku Qingů Zhang Binglin přijal přezdívku Velký plamen 太炎 Tàiyán v reakci na zatvrzelé setrvávání Mandžuů na překonaných tradicích a jejich odmítání reforem. Pocházel z 餘杭 Yúhángu u Hangzhou v Zhejiangu. Byl žákem posledního velkého tradičního filologa 俞樾 Yú Yuèho ( ). Za svého pobytu v Japonsku byl ale ovlivněn i myšlenkami evropské lingvistiky, jmenovitě historickou srovnávací gramatikou, kterou se pokusil protnout s čínskou tradiční filologií. Tu 24

25 historické srovnávací lingvistiky především s fonologickým materiálem; specialisté 專題派 zhuāntí pài zabývající se např. příklady variant, variet 轉注 zhuǎnzhù nebo výpůjček 假借 jiǎjiè a paleografové 古文字派 gǔwénzì pài jako Wang Yun porovnávající Výklad znaků s nápisy na bronzech. Lu Zongda studií Základní přehled Výkladu znaků navazuje na práci svého učitele 黄侃 Huáng Kǎna, 45 který společně s Zhang Taiyanem poprvé provazoval text Výkladu znaků se západní lingvistikou pomocí historicko- -srovnávací metody, a deklaroval tak systémový charakter jazyka. Jedná se o první systematický popis Výkladu znaků, zejména jeho vnitřního uspořádání, s důrazem na šest kategorií písma, zobecnění komplexní analýzy jeho obsahu pomocí grammatologických, fonologických a lexikologických metod po tzv. kulturní revoluci. Jeho kniha je rozdělena do pěti částí. V předmluvě je zahrnut výklad o dobovém kontextu za vlády dynastie Han, zdůrazňující obor autorova odborného zaměření, tj. historickou lexikologii. První kapitola se zabývá obsahem a strukturou Výkladu znaků, nejprve styly písma a jeho šesti kategoriemi, následuje etymologická pasáž akcentující zvukovou defi nici 聲訓 shēng xùn 46 jako metodu historické srovnávací lingvistiky a Huang Kanovy pojmy motivovanost 筆意 bǐyì a demotivovanost grafiky čínských znaků 筆勢 bǐshì. Největším přínosem je pro mě pasáž o obrysových 文 wén a odvozených 字 zì znacích, o nichž se Lu Zongda domnívá, že odrážejí historický vývoj grafiky čínského znakového písma od znaků konstrukčně jednoduchých ke složitějším, když symboly 指事 zhǐshì a piktogramy 象形 xiàngxíng označuje za kategorie písma zobrazující druhou příslušnost předmětu 47 依類象形 a fonogramy 形聲 xíngshēng a ideogramy 會意 huìyì za znaky, v nichž má obrys předmětu užitek ze znění slova a znění slova z obrysu předmětu 48 形聲相益. Neméně inspirujícím je pro mě i tvrzení, že variety jsou podle Lu Zongda metodou vytváření nových znaků, nikoliv pouhým užitím znaků již existujících: neologismus odvozený z etymonu, zapsaný novým znakem je přece zásadním způsobem rozšiřování znakové zásoby čínského jazyka. Ve druhé vymanil ze závislosti na studiu kanonické literatury, kde fungovala jako pomocná filologická disciplína (YW 1988: 514). 45 ( ) pocházel z 蘄春 Qíchūnu ve východní Hubeii. Vyučoval mj. i na Pekingské univerzitě, Pekingské pedagogické univerzitě a Jinlingské univerzitě v Nanjingu. Byl žákem Zhang Taiyana (YW 1988: 215). 46 Viz Viz Tamtéž. 25

26 kapitole se Lu Zongda zabývá využitím Výkladu znaků při četbě klasické literatury, popisuje postupy, jak vykládat významové posuny od archaismů ke slovům moderní slovní zásoby, analyzuje konkrétní metody historické lexikologie a textové kritiky sloužící k rozboru lexika jako systému. Ve třetí kapitole podtrhuje význam Výkladu znaků pro studium starověké společnosti při použití metod antropologické lingvistiky, v čínském originále označované jako kulturní lingvistika 文化語言學 wénhuà yǔyánxué, když si všímá starověkého hospodářství, vědy, medicíny a společnosti na materiálu obsaženém ve Výkladu znaků. Konečně v závěrečné, čtvrté části Lu Zongda komentuje limity Výkladu znaků související s konvencemi starověké společnosti, omezeným vědeckým poznáním doby Han a nedostatky v řazení lingvistického materiálu Výkladu znaků. Právě v této části je obsaženo zcela nepřijatelné autorovo konstatování, že uspořádání determinativů a jednotlivých vstupů v jejich rámci je ve všech případech zmatené, nevyznává žádný řád a nemá ani jasný pořádek. Přijmout lze snad názor o nejasném pořádku, determinativy jsou však převážně řazeny podle grafických a hesla v rámci determinativu podle sémantických kritérií. Yao Xiaosuiova studie Xu Shen a Výklad významu obrysových a rozbor struktury odvozených znaků 許慎與說文解字 Xǔ Shèn yǔ Shuō Wén Jiě Zì je rozdělena do deseti částí. Pro mou práci nejpřínosnější byla kapitola pátá, zabývající se Výkladem znaků jako systémem, která byla sepsána na základě Wang Yunova Výkladu znaků v příkladech 說文釋例 Shuō Wén Shì Lì. Nemenší význam pro mě měla kapitola sedmá komentující šest kategorií písma, přičemž její část je výslednicí výzkumu Yao Xiaosuiových předchůdců a část je jeho vlastním přínosem ke studiu tohoto významného fenoménu čínské grammatologie. Podle něj musí znak, který má být označen jako symbol, splňovat dvě základní kritéria: za prvé zpodobňuje abstraktum, nikoliv konkrétum to je charakteristika, která odlišuje symboly od piktogramů, za druhé se nejedná o obrysový, ani odvozený znak, je obrysovým znakem doplněným o nesamostatný grafický element. V žádném případě však není spojením dvou nebo více samostatných konstrukčních složek 49 偏旁 piānpáng, které jsou jinak typické pro 49 Pojem složka a s ním související termín konstrukce znaku ve své práci aplikuji po vzoru monografie T. Slaměníkové Ideogramy v moderní čínštině. Její autorka v ní mj. zohledňuje skutečnost, že je čínský znak možné analyzovat ze dvou základních hledisek. V případě jeho grafického uspořádání hovoří o struktuře znaku, která je tvořena grafickými prvky. Naproti tomu při rozboru vztahu mezi grafikou znaku a jeho významem nebo výslovností, tj. z hledisk etymologického, kdy je užití jeho kom- 26

27 ideogramy. Yao Xiaosui se současně domnívá, že neexistují odvozené piktogramy složené ze dvou a více samostatných grafických složek. Fonogramy jsou podle něj z větší části odvozeny od základních grafických struktur a jejich vznik byl motivován snahou odlišit nepravé výpůjčky 通假 tōngjiǎ od původního znaku 本字 běn zì. Fonetikum ve fonogramu musí reprezentovat zvukovou realizaci znaku. Pokud se jeho grafika až příliš liší od původní podoby znaku, pak takovou funkci nezastává a o fonogram se v takovém případě nejedná. Znaky vzniklé opakováním jedné a téže složky Yao Xiaosui odmítá považovat za piktogramy, které jsou znaky obrysovými, a tedy dále graficky nedělitelnými. Právě proto, že je lze dělit, je autor považuje za ideogramy. Co se týče variet, Yao Xiaosui nesouhlasí s Zhang Taiyanem a podporuje 戴震 Dài Zhènovu 50 a Wang Yunovu tezi o tom, že variety jsou označeny vzájemnou definicí 互訓 hùxùn. Při diskuzi o původu výpůjček autor upozorňuje na tu část Xu Shenovy definice, která jasně deklaruje skutečnost, že výpůjčka původně nebyla určena k zápisu daného slova. 51 Co se týče dalšího vývoje této kategorie, které na základě jejího čtení byl svěřen ještě i jiný význam, 52 byla nesprávně sloučena s kategorií, kde existoval znak, kterým bylo možno dané slovo zapsat, tzv. nepravá výpůjčka. Co se týče produkce čínského znakového písma, Yao Xiaosui se domnívá, že prostřednictvím výpůjčky nové znaky nevznikají. V desáté části své monografie autor podtrhuje význam Výkladu ponentů sémanticky nebo foneticky motivované, používá termín konstrukce znaku, jejíž základní jednotkou je pak jeho složka. Tak např. znak snadný 簡 jiǎn je možné vzhledem k jeho struktuře rozdělit na tři grafické prvky: bambus 竹 vrata 門 a Slunce 日 ; z hlediska konstrukce bude rozčleněn na dvě složky: determinativ bambus 竹 a fonetikum 間 jiān (SLAMĚNÍKOVÁ 2013: 15). 50 ( ) druhým jménem 慎修 Shènxiū, přezdívaný 東原 Dōngyuán; původem ze 休寧 Xiūníngu v dnešním městě 黃山 Huáng Shān v jižní nhui. Polyhistor, zabýval se zejména matematikou, geografií, fonologií a filozofií. eho kritika neokonfucia nismu vedená z filologických pozic je stále velmi vlivná, když se ve svých názorech opřel především o hanské učení o Kánonu. Studoval u iang Yonga, sám byl pak učitelem uan Yucaie a 王念孫 Wáng Niànsūna (17 132). čkoliv se šestkrát častnil císařských zkoušek v hlavním městě, nikdy neuspěl, nicméně v reakci na jeho věhlas mu císař udělil titul doktor, a ai Zhen pak pracoval jako aspirant na akademii anlin. a sklonku života se častnil kompilace Čtyř skladišť plných knih. e mj. autorem teze o čtyřech principech tvorby a dvou užití znaků 四體二用 sì tǐ èr yòng. a základě fonologických alternací se také zabýval změnami ve významu slov (CHEN ianchu 17: 70). 51 Viz Tamtéž. 27

28 znaků pro studium paleografického materiálu, popisuje počátky čínské grammatologie ještě v předhanské době a představuje tak úvodní fáze vývoje čínského znakového písma. Studii Xu Shen a výzkum Výkladu znaků 許慎與說文解字研究 Xǔshèn yǔ Shuō Wén Jiě Zì Yánjiū vytvořil autorský kolektiv vedený Dong Xiqianem. V pracích o hanské grammatologii bývá obvykle hlavní pozornost věnována Výkladu znaků. Jeho autorovi a historickému pozadí doby jeho vzniku je však věnován zájem stěží okrajový. V této studii jsou však okolnosti vzniku Výkladu znaků zasazeny do kontextu rozmachu politické moci dynastie Han a postupující centralizace, rozvoje hospodářství a kultury za Západních Han, ustavení konfucianismu jako státní ideologie, ideologického souboje škol starého 古文 gǔ wén a nového textu o výklad Kánonu. Text také otevírá nová témata, k nimž se další práce o hanské grammatologii vyjadřují pouze zřídka, např. popis obsahu, vnitřního uspořádání a vlivu další Xu Shenovy práce Významové rozdíly mezi Pěti kanonickými knihami 53 五經異義 Wǔ Jīng Yì Yì na základě dochovaných fragmentů z komentáře Kánonu. Kniha je doplněna tematicky pořádaným rejstříkem článků o čínské tradiční grammatologi i, končící rokem Při přípravě tohoto textu jsem nutně pracoval i s textem samotného Výkladu znaků. Jeho původní verze, která se zachovala v songské edici, je samozřejmě dnes již vesměs nesrozumitelná. Čtenář patrně předpokládá, že jsem se opíral zejména o Duan Yucaiův komentář. Bohužel i ten je do značné míry obtížně uchopitelný pro svou tématickou roztříštěnost, formálně i obsahově by sám potřeboval doplnit komentářem, o což se, snad nejúspěšněji, pokusil 張舜徽 Zhāng Shùnhuī 54 ve Stručném komentáři k Výkladu znaků 說文解字約注 Shuō Wén Jiě Zì Yuē Zhù. Bohužel i v něm je grammatologický výklad roztříštěn do komentářů k jednotlivým vstupům a promíchán s komentáři souvisejícími s ostatními odvětvími čínské tradiční jazykovědy, tj. historickou lexikologií a fonologií. O systematizaci Výkladu znaků, jak o tom ještě budu mluvit později, se pokusil Wang Yun ve Výkladu znaků v příkladech. Jeho komentáři není 53 Zde by bylo nespravedlivé přehlédnout, že se touto problematikou již více než třicet let před Dong Xiqianem zabýval ve své disertaci R. A. Miller. 54 ( ) historik a tradiční filolog, profesor Huazhong Normal University 華中師範大學 Huázhōng Shīfàn Dàxué ve Wuhanu, původem z 沅江 Yuánjiāngu v severovýchodním Hunanu (Cihai 1999: ). 28

29 bohužel věnována dostatečná pozornost čínskými, ani zahraničními badateli, a před zhodnocením jeho významu bude proto zapotřebí provést precizní analýzu celého textu. Naštěstí na počátku mého zájmu o Výklad znaků publikoval 湯可敬 Tāng Kějìng 55 Moderní výklad k Výkladu znaků 說文解字今釋 Shuō Wén Jiě Zì Jīn Shì. Tento komentář konečně staví do popředí grafiku čínského znakového písma tak, jak to bylo původním Xu Shenovým záměrem a jak jej velice věrně pochopil Wang Yun. Ten ale neměl k dispozici takové množství paleografického materiálu, jakým disponuje čínská moderní grammatologie 漢字學 hànzìxué. Současně Tang Kejing neopomíjí těsnou provázanost grafiky znaku v diachronním přehledu s významem a jeho zvukovou podobou. Navíc je komentář sepsán moderním jazykem, nikoliv klasickou čínštinou, při jeho kompilaci autor také svědomitě přihlížel ke grammatologickému výzkumu svých předchůdců. Rejstříkem je sice opatřeno už standardní vydání Výkladu znaků vydavatelství Zhonghua Book Company 中華書局 Zhōnghuá Shūjú z roku 1963, ten je ale řazen podle počtu tahů ve znaku, takže vyhledávání znaků s jeho pomocí je stále velmi komplikované a zdlouhavé. Namísto toho Tang Kejing nabízí čtenáři rejstřík řazený podle výslovnosti znaku, i radikálový rejstřík. Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat především svému školiteli, emeritnímu profesoru Nankingské univerzity panu Li Kaiovi, 56 který mě v roce 1998 přijal za svého studenta, a otevřel mi tak pomyslné okno do světa dějin čínské jazykovědy. Vést doktoranda-cizince není rozhodně jednoduchá věc: kromě rozvoje jeho teoretických znalostí je třeba pečovat také o jeho schopnost vyjadřovat své názory a myšlenky v pro něj tak cizím jazyce, jakou čínština bezpochyby je. Domnívám se dokonce, že mnoho 55 (1941) původem z 益陽 Yìyángu v severovýchodním Hunanu. Studoval u Yang Shudaova žáka 周秉鈞 Zhōu Bǐngjūna ( ) na Pedagogické univerzitě v Hunanu. Před odchodem do důchodu působil na Pedagogické univerzitě v Yiyangu. Podobně jako jeho učitel se zabývá především gramatikou a grammatologií (CHEN Jianchu 1997: 507). 56 (1943) původem z 張家港 Zhāngjiāgǎngu v jihovýchodní Jiangsu. Absolvoval a až do odchodu do důchodu pracoval na Nankingské univerzitě. Zabývá se především dějinami čínské lingvistiky (CHEN Jianchu 1997: 347). 29

30 jiných učitelů by mě bylo bývalo odmítlo. Prof. Li mě nejen přijal, ale po celou dobu mého tří a půl letého studia v ČLR se mi svědomitě věnoval a povzbuzoval mě v badatelské práci. Můj článek Srovnání jazykovědy ve staré Indii, Řecku a Číně 古印度 古希臘與中國古代語言學比較 Gǔ Yìndù, gǔ Xīlà yǔ Zhōngguó gǔdài yǔyánxué bǐjiào, publikovaný v roce 2000 v časopise Výzkum klasické čínštiny 古漢語研究 Gǔ Hànyǔ Yánjiū, byl významným způsobem ovlivněn jeho přednáškami Výzkum pramenů k dějinám čínského jazyka 漢語史文獻研究 Hànyǔ Shǐ Wénxiàn Yánjiū a Dějiny lingvistiky čínštiny 漢語語言學史 Hànyǔ Yǔyánxué Shǐ. V jejich průběhu jsem se mj. seznámil s pracemi Lu Zongdaovými, Jiang Shanguovými a Yao Xiaosuiovými jako základními prameny hanské grammatologie, jež mi společně s jeho monografií Dějiny lingvistického výzkumu čínštiny pomohly vytvořit chronologicky celistvý obraz čínské grammatologie v kontextu čínské jazykovědy a lingvistiky. Co se týče mé disertační práce Výklad znaků: teorie, etymologie a kultura 說文解字學說 字源 文化 Shuō Wén Jiě Zì Xuéshuō, Zìyuán, Wénhuà, navrhl prof. Li její osnovu a i v této své práci jsem se opřel o mnohé z jeho zkušeností obsažených především v monografiích Učebnice moderní lexikografi e 現代詞典學教程 Xiàndài Cídiǎnxué Jiàochéng, Úvod do Language L. Bloomfi elda 布龍菲爾德語言論導引 Bùlóngfěi ěrdé Yǔyánlùn Dǎoyǐn a Kritická biografi e Dai Zhena 戴震評傳 Dài Zhèn Píngzhuàn. Diskuze s prof. Li se mi staly významným podnětem k dokončení disertační práce a k postižení místa hanské grammatologie v dějinách čínské jazykovědy. Jsem velmi vděčný také panu 張序義 Zhāng Xùyì, který v letech působil na Velvyslanectví Čínské lidové republiky v České republice jako školský rada. Především s jeho podporou a za jeho nemalého přispění se mi podařilo získat stipendium Ministerstva školství ČLR, které finančně zajistilo mé postgraduální studium v ČLR. Můj nemenší dík patří také prof. PhDr. Oldřichu Švarnému, CSc., jenž mě přivedl ke studiu čínské lingvistiky. Nezapomenutelný a inspirující je jeho entuziasmus, když i ve velmi pokročilém věku stále houževnatě vyučoval nejprve na Kabinetu Dálného východu Katedry romanistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, později na Katedře asijských studií tamtéž. V téže době rovněž publikoval nejvýznamnější plody své celoživotní badatelské činnosti: Úvod do studia hovorové čínštiny, Hovorová čínština v příkladech, a především pak Učební slovník jazyka čínského. Nenapodobitelný je rovněž elán, s jakým až do konce svého života bez únavy studoval. 30

31 Chtěl bych zde rovněž poděkovat prof. PhDr. Jiřímu Černému, CSc., který jako vedoucí Katedry romanistiky FF UP v Olomouci po dlouhých deset let vedl i Kabinet Dálného východu, na němž jsem od roku 1994 pracoval. Inspiroval mě také svými monografiemi Úvod do studia jazyka a zejména Dějiny lingvistiky, které pro mě byly podnětem k sepsání Srovnání jazykovědy ve staré Indii, Řecku a Číně a inspirovaly můj zájem o dějiny grammatologie obecně. Nemohu nezmínit ani přínos Davida Sehnala, Ph.D., který jako první vzbudil můj zájem o Výklad znaků. Děkuji rovněž Bc. Kristýně Bátorové za pečlivou korekturu mého textu a pracovníkům Vydavatelství Univerzity Palackého za trpělivost a porozumění při jeho nelehkém technickém zpracování. V neposlední řadě patří dík i mé ženě Mgr. Tereze Slaměníkové a mé rodině za jejich podporu. V Olomouci, 2. října

32 32 GRAMMATOLOGIE

33 1.1 Písmo a jeho vývoj Písmo je sestava grafických znaků sloužících k záznamu lidské řeči. Tato definice nicméně za písmo považuje i předstupně písma, tzv. předmětové písmo, kam pak např. patří nejen vlastnické značky, vrubovky, 57 zpravodajské hole, 58 uzlové značky kipu, 59 řetězce mušlí aroko ze západní Afriky 60 a vampum 61 ze Severní Ameriky, ale i jeskynní nástěnné malby pravěkých lovců a obrázkové písmo, tj. piktografie, neboť ty všechny slouží k zaznamenávání jazyka, i když je to způsob záznamu dosti vágní: nejde totiž o přesné zachycení jednotek daného jazyka, spíše jen o naznačení významu, a to opět jen velmi přibližného. Jednodušeji řečeno: jednotka takového sdělení nezachycuje slovo, ale pouze myšlenku. Takové písmo však není možné jednoznačně segmentovat. Jsou-li tedy předmětové a obrázkové písmo skutečným písmem, je výše uvedená definice vyhovující, za přijatelnější nicméně považuji tuto definici doplnit ve smyslu: písmo je soustavou psaných, 57 Vrubovky sloužily k evidenci zapůjčených věcí. Byly to vlastně hůlky, do nichž se dělaly zářezy, které svým počtem přesně vymezovaly zapůjčenou položku. Tato hůlka se pak po celé své délce rozřízla, jednu část si ponechal věřitel, druhou dlužník s tím, že jakékoliv pozdější jednostranné změny byly vyloučeny. Odtud také pochází české rčení: má u někoho vroubek. Vrubovky byly užívány např. ve Skandinávii, Maďarsku a Austrálii (KÉKI 1984: 13). 58 Zpravodajské hole sloužily jednak k tomu, aby potvrdily, že majitel je skutečně pověřen předat určitý vzkaz, zároveň však byly i pomůckou poslovi, který si podle značek na holi vzkaz lépe vybavil. Jestliže smysl znaků znal i adresát, bylo slovní vysvětlení zbytečné. Běžně byly zpravodajské hole používány v Jižní Americe a západní Africe (KÉKI 1984: 14). 59 Uzlových značek používali též Číňani, kteří pletli z rákosu nebo třtiny šňůry a na ně navazovali uzly ze třtiny a slámy: ty pak především sloužily k zaznamenávání číselných údajů (KÉKI 1984: 15). 60 Obyvatelé pobřeží Guinejského zálivu dodnes užívají ke sdělení řetězců mušlí kauri. Jejich obsah lze vyčíst z jejich počtu a umístění (KÉKI 1984: 16). 61 Termín znamená bílé motouzy. Jedná se vlastně o pás bílých korálků z perletě mlže surmovky a z fialových korálků pocházejících ze zaděnek. Vše drželo na několika osnovních motouzech z kůže či útcích z rostlinných vláken. Vampumy se používaly jako náhrdelníky, nákrčníky a čapky. Jejich vzory byly vysoce symbolické, užívané jako mnemotechnická pomůcka při obřadních a politických příležitostech, např. jako záznam o vyjednávání při příchodu evropských osadníků (KÉKI 1984: 17). 33

34 tištěných či jinak graficky realizovaných značek, které věrně zachycují jak významovou, tak i zvukovou stránku jazyka. 62 Vztah mezi jazykem a písmem je přitom vztahem jednostranné závislosti: zatímco jazyk obvykle není závislý na existenci písma, je písmo zpravidla tvořeno na jazykovém základě jako grafický záznam jednotek jazyka. 63 Lidstvo prožilo větší část svých dějin bez znalosti písma. Na určitém stupni svého vývoje si však člověk potřeboval zapamatovat a sdělovat zkušenosti a znalosti: vznikl totiž problém shromažďování a předávání informací, kde hlavní překážkou se staly prostor a čas, které může překonat jen zaznamenané slovo. 64 Význam písma pak bezesporu spočívá v tom, že umožnilo člověku kdykoliv opakovaně snímat slovo znakem a zároveň je reprodukovat, dorozumívat se na velké vzdálenosti, a to jak prostorové, tak i časové. V nejširších souvislostech se písmem zabývá grammatologie, 65 tj. obecná lingvistická disciplína, která popisuje a analyzuje strukturní vlastnosti písma jakožto systému v podobném smyslu, jako to činí fonologie v případě strukturních vlastností zvuků jazyka. Pojem jako takový je kompozitem derivátu γραμματο- řeckého slova γράμμα písmeno a λογία věda. 66 Musím zde nicméně podotknout, že tento termín není pro označení vědy o písmu obecně přijímán. 67 Pojem zavedl polsko-americký historik starověku a asyriolog na University of Chicago Ignace Jay Gelb ( ) v roce 1952 ve své práci A Study of Writing. I. J. Gelb byl ve své době obecně uznáván jako jeden z předních orientalistů, když sehrál zásadní roli při rozluštění chetitských hieroglyfů. Je současně považován za otce studia 62 Psaný jazyk je systém znaků, které se projevují graficky; jejich funkcí je reagovat na daný podnět (který zpravidla není naléhavý) staticky, tzn. tato reakce by měla být trvalá (tj. uchovatelná), umožňovat dokonalé porozumění a poskytnout i jasný přehled o sdělovaných faktech a zdůrazňovat jejich intelektuální aspekt. (VACHEK 2005: 137) 63 VOCHALA 1989a: DRAČUK 1985: Vedle tohoto názvu se užívají i další označení nauky o písmu jako např. grafolingvistika, grafistika aj. (VOCHALA 1989b: 16). 66 COULMAS 1999: Jedním z důvodů je skutečnost, že pojem gramatologie použil i známý francouzský filozof Jacques Derrida ( ) pro označení teorie písma, kterou vykládá jako kritiku logocentrismu v západní intelektuální tradici počínaje Aristotelem a která považuje písmo namísto hybného mechanismu poznání za pouhý jeho doplněk (COULMAS 1999: 173). Abych se od tohoto chápání grammatologie distancoval, překračuji normu a systematicky hovořím o grammatologii. 34

35 písma jako vědní disciplíny, autora systematického přehledu dějin písma. Jako vůbec první formuloval myšlenku o vývoji písma od logografie k abecedě. Ne všichni badatelé sdílejí jeho pojetí historie písma jako procesu, který nutně směřuje od zpodobnění významu k záznamu zvuku. Nicméně touto hypotézou I. J. Gelb soustředil zájem na problém, který byl dříve roztříštěn po mnoha jiných disciplínách. V tom spočívá jeho zásadní význam pro konstituování grammatologie jako vědy o písmu. 68 Protože tato Gelbova teorie není českému čtenáři běžně k dispozici a současně ji považuji za klíčovou, představím ji zde alespoň v obrysech. Prvním krokem na spletité cestě vývoje k dnešnímu písmu se stalo používání tzv. mnemotechnických pomůcek nebo také připomínkových předmětů, 69 jejich obdobou jsou dnes uzly na kapesníku, které děláme, abychom na něco nezapomněli. Později se za jednotlivými předměty ustálily konkrétní významy. Předměty se staly určitým signálem, smluveným znakem, označením. Tento způsob fixace významů je nazýván předmětovým písmem. Nutno podotknout, že podle výše uvedené definice písma toto písmo ještě není písmem v pravém slova smyslu, neboť nejen že ponechává stranou zvukovou stránku sdělení, ale navíc i význam je jím spíše jen naznačen a, s výjimkou elementů, které přesně určují počet, je i dosti vágní, poskytující více možností výkladu obsahu zprávy. 70 I dnes je principu předmětového písma používáno, např. při signalizaci. 71 Předmětové písmo tedy ještě nebylo s to plnit úlohu zvláštního druhu lidské paměti, nebylo schopno věrně uchovávat vědomosti a znalosti nahromaděné předchozími pokoleními. S rozvojem společnosti však bylo zapotřebí přesněji fixovat informace a předávat je dále. Dalším stupněm na cestě k dnešnímu písmu se tedy stalo obrázkové písmo, 72 které předává myšlenku v celku, bez rozlišení jednotlivých pojmů. Nejčastěji zachycuje průběh lovu, obsahuje však i hospodářské zápisy, zprávy o vojenských taženích, politické smlouvy, petice atd. Dokonce i nejdrobnější zlomky obrázkového písma jsou významově ukončeny, podobně jako dnešní věty hláskového písma. Přitom však z něj není možné vydělit jeho jednotlivé části jako ve větách slova či písmena: 73 obrázkové písmo znamená to, co 68 COULMAS 1999: GELB 1969: Tamtéž ss , a DRAČUK 1985: Frazeografie nebo také syntetické písmo. 73 GELB 1969: 29 a

36 zobrazuje, symbolika v něm chybí. Může mu rozumět každý člověk bez ohledu na to, jakou řečí hovoří. 74 Grafická podoba obrázkového písma závisela na materiálu, na který se psalo, a také na potřebě zapisovat stále rychleji a rychleji, čímž docházelo k jeho dalšímu zjednodušování a členění na jednotlivé grafické znaky. 75 Otázkou zůstává, jestli je obrázkové písmo skutečným písmem, či nikoliv. Přístupnost vyjádřené myšlenky prakticky všem čtenářům obrázkového písma je vykoupena značnou volností jeho výkladu a těžkostmi při vyjadřování abstraktních pojmů, i velkým množstvím grafických variant, tj. znázorněním stejných předmětů graficky různě realizovanými značkami. Rekonstrukce zvukové stránky jazyka, jenž byl zachycen obrázkovým písmem, je prakticky nemožná také z toho důvodu, že obrázkové písmo vyjadřuje událost nebo děj zcela jiným způsobem než lidská řeč: jednotlivé znaky neodpovídají slovům. 76 I dnes se denně setkáváme s nejrůznějšími typy obrázkového písma, jsou to např. dopravní značky, šipky označující směr pohybu či hrací karty apod. Další pokrok ve vývoji písma byl možný teprve tehdy, došlo-li k uvědomění si faktu, že každou promluvu je možno segmentovat nejprve na jednotlivé pojmy a slova: každému známému předmětu a významu byl přisouzen jeden obrázkový znak. Ten pak zaznamenával nejen sdělení, ale i bohatství slovní zásoby a syntaktickou skladbu daného jazyka. Znatelným pokrokem od předchozího obrázkového písma je především to, že pojmové písmo se již zcela vyrovnává se záznamem abstraktních pojmů naznačením významu pomocí obrazu konkrétní věci, přičemž užití určitého konkrétního obrazu závisí na konvenci, tedy způsobu myšlení uživatele daného jazykového kódu. 77 Systému pojmového písma je vyčítáno nejen jeho odpoutání od názorně popisného obrázkového písma, ale také značný počet znaků, kterými takový systém disponuje: zvládnout tak složitý systém pak znamenalo ztratit mnoho let, a to si nemohl každý dovolit. 78 Aniž si to uvědomujeme, běžně i dnes používáme pojmového písma, jsou to číslice, matematické symboly, chemické vzorce nebo smluvená označení mezinárodní soustavy jednotek SI. 79 Ke komplikacím v rámci takového zápisu docházelo při pokusu o zachycení vlastního jména, zejména cizího, 74 DRAČUK 1985: Tamtéž. 76 GELB 1969: Tamtéž ss a DRAČUK 1985: KÉKI 1984:

37 neboť pojmové písmo není úzce spjato se slovy určitého jazyka a není tudíž nositelem jejich ustálené zvukové podoby. 80 Řešením se stalo zkomolení, převedení jména na úroveň určitého zvukového systému a jeho následovné zachycení znaky pojmového písma, které danému jménu po stránce zvukové odpovídaly. Zde je již možné vysledovat počátky další etapy ve vývoji od pojmového písma k písmu slovnímu, slabičnému a hláskovému. Rozvoj společnosti přinášel stále naléhavější potřebu kompaktnějšího, přesnějšího a dostupnějšího záznamu informací, a tak se z pojmového písma zrodil nový způsob záznamu, který vedl od zápisu obsahu pojmu k záznamu jeho zvukové podoby. 81 Tento typ písma mohl vzniknout v okamžiku, kdy došlo k uvědomělému rozdělení slova na jeho stránku významovou a stránku zvukovou, tedy v momentě, kdy bylo třeba zachytit zvuk, jehož význam nebyl znám, např. při přepisu cizích antroponym nebo toponym, jak jsem ostatně popsal již výše. Znaky obrázkového nebo pojmového písma splynuly nejen s významem slova, ale i s jeho zvukovou složkou. 82 Tyto znaky tedy počaly nahrazovat delší či kratší soubory hlásek. Písmo slovní 83 a slabičné 84 má oproti pojmovému písmu i nepřehlédnutelné výhody: je mu přisuzována menší náročnost při jeho osvojování a používání, je komunikativnější a přesněji zachycuje jak zvukovou stránku jazyka, tak i jeho gramatickou stavbu. 85 Další vývoj písma směřoval k rozdělení slov a slabik na hlásky. Hláskové písmo 86 vzniklo vlastně podobným způsobem jako písmo slovní a slabičné, a to z nutnosti zapsat nová cizí jména prostřednictvím již existujícího kódu. Grafické značky tedy byly za sebou řazeny tak, aby počáteční hlásky jejich čtení společně signalizovaly potřebné slovo. 87 Odtud vývoj pokračoval k systému, ve kterém jeden symbol představuje pouze jedinou hlásku. Došlo k naprostému setření jeho původního významu a stal se pak v daném jazyce pouze reprezentantem určitého zvuku KÉKI 1985: DRAČUK 1985: KÉKI 1985: Také písmo logografické. 84 Také písmo sylabografické. 85 GELB 1969: a Také fonemografické písmo. 87 Takovýto způsob zápisu se v odborné literatuře označuje jako akrofónie. 88 GELB 1969: a

38 Obecně tedy platí: písmem jsou v nejširším slova smyslu všechny druhy optických dorozumívacích znaků. V užším smyslu slova je to soustava psaných znaků vyjadřujících jazykové znaky mluvené řeči a umožňující obracet se k adresátovi vzdálenému v prostoru i v čase. Obrázkové písmo je sérií obrázků, které vyjadřují konkréta, jenž však ještě nejsou spjaty s jazykovými formami. Pojmové písmo je již s to zachytit i abstrakta, a to obvykle posunem původního významu obrázku, např. ucho slyšet. Význam takových obrázků je přitom smluvený, konvenční. Slovní písmo je typem písma, v němž každá jeho grafická jednotka slouží k záznamu slova, ve slabičném písmu odpovídá taková jednotka slabice a v hláskovém hlásce či fonému. Značně zjednodušené líčení spletitého vývoje písma od písma obrázkového přes pojmové k hláskovému není samoúčelným ani pro toho, kdo má zájem o problematiku jednotlivých etap vývoje čínského znakového písma od doby jeho vzniku do současnosti. Čínský znak totiž s výjimkou písma hláskového prokazatelně prošel všemi popsanými etapami vývoje, které na jeho současné podobě zanechaly určité stopy, aby nakonec ustrnul na pomezí mezi písmem slovním a slabičným. K základním grammatologickým disciplínám, patří grafika, ortografie, paleografie a grafemika. Grafika je vymezována jako soubor způsobů a grafických prostředků záznamu jazykových jednotek v písmu. 89 Ortografie je systém pravidel pro jednotný způsob prezentace psaných projevů. 90 V čínštině je předmětem jejího studia grafická kompozice znaku a jde tedy spíše než o pravidla adekvátnosti grafému 91 形位 xíngwèi a fonému o regule grafotaktické. 92 Paleografie 93 je pomezní vědní disciplínou stojící na hranicích mezi historií a filologií, jež zkoumá písemné památky s cílem vymezit dobu a místo jejich vzniku. Za předmět zkoumání náležející do tohoto oboru je někdy považován i popis a hodnocení písma, jeho historický vývoj a funkce ve vývoji společnosti. Grafemika se pak zabývá především funkční úlohou vydělovaných grafických jednotek v systému písma konkrétního jazyka, 94 takže je například možné hovořit o grafemice menšího 小篆 xiǎo zhuàn či úřednického písma 隸書 lì shū apod. Vlastně 89 ČERMÁK 2011: VOCHALA 1989b: Také 字素 zìsù. 92 COULMAS 1999: V širším slova smyslu rovněž epigrafika (COULMAS 1999: 145). 94 ČERMÁK 2011:

39 je tak tento pojem analogický termínu fonologie a může být, podobně jako on, rozdělen na vizuální a mechanickou grafemiku, které mají svou obdobu v percepční a produkční fonologii. 95 V evropské lingvistice je písmo předmětem systematického výzkumu fakticky až ve 20. století, zejména v jeho druhé polovině, reprezentovaného kromě výše zmiňovaného I. J. Gelba studiemi Die Schrift in Vergangenheit und Gegenwart (1935) německého lingvisty Hanse Detleva Jensena ( ), La grande invention de l écriture et son évolution (1958 francouzského semitologa Marcela Samuela Raphaëla Cohena ( ) a The Alphabet: A Key to the History of Mankind (1968) britského lingvisty a paleografa Davida Diringera ( ). Velmi záhy, již za Hanů byla naproti tomu velká pozornost věnována písmu v čínské tradiční filologii. 1.2 Čínské znakové písmo Písmo, jehož se v Číně užívá od nejstarších dob až do současnosti, je u nás běžně nazýváno čínským znakovým písmem a jednotlivé grafické symboly tohoto písma čínskými znaky. 96 Pohlížíme-li na ně jako na grafické značky reprezentující jisté jazykové jednotky, mohou být z hlediska své funkce označeny obecným termínem grafémy. Co se týče jejich grafické 95 COULMAS 1999: Lawrence Rogers uvádí jako ekvivalent pojmu čínský znak sinogram, čímž vyzvedává především místo jeho původu. S přihlédnutím k tomu, že čínský znak reprezentuje slovo, je Peterem A. Boodbergem a Peterem S. Ponceauem označován za logogram. Paul Kratochvil však v souvislosti s tím upozorňuje na skutečnost, že v současné čínštině znaky spíše než slova reprezentují morfémy, proto charakterizuje čínský znak jako morfemický. Zcela odlišný pohled na problematiku nalézáme u Bernharda Karlgrena, který s přihlédnutím k faktu, že se devadesát procent znaků skládá z determinativu a fonetika, nazývá čínské znaky fonogramy, upozorňuje především na jejich fonetický charakter. Námitka však zní: jak klasifikovat zbývajících asi deset procent znaků, jež B. Karlgren pomíjí? Řešení snad spočívá v termínech slovně-slabičný L. Bloomfielda, logosylabický I. J. Gelba (DEFRANCIS 1984: 71 73) a sylabosémantický Oldřicha Švarného (ŠVARNÝ 1998: xxv), které snahou skloubit při popisu jak aspekt sémantický, tak fonologický ze systému svým označením nevydělují žádnou skupinu znaků: jejich pojmenování pohlíží na systém čínského znakového písma jako na celek, přičemž uvádějí ve vztah slova i slabiky jako nositele významu. 39

40 realizace lze je nazývat grafy. 97 Čínská grammatologie je vědní disciplína, v centru jejíhož zájmu je čínské znakové písmo, přičemž přihlíží i k jeho zvukové realizaci a významu. Zabývá se studiem normy, vlastností, původu a vývoje čínského znakového písma Grafika a ortografie Základní jednotkou čínského znakového písma je tah. Tahy se sdružují do grafických prvků a ty se pak opět spojují do znaků 漢字 Hànzì: znak může být tvořen minimálně jedním, maximálně však šedesáti čtyřmi tahy. 99 Počet prvků ve znaku je také různý, nejčastěji jsou znaky tvořeny dvěma, třemi nebo pouze jedním prvkem. Každý jednotlivý znak je grafickou entitou, jejíž hranice tvoří grafické pole, tj. v případě znaků vzorového písma čtverec, 100 jehož čtyři strany jsou shodné a svírají spolu navzájem pravý úhel. Každý znak tak představuje zřetelně ohraničený segment textu, takže lze snadno spočítat, kolik text obsahuje znaků. Ať už je vnitřní struktura znaku sebekomplikovanější, musí být každý znak vepsán do grafického pole stejné velikosti jako všechny znaky textu. Jedno celé grafické pole přísluší také čínským interpunkčním znaménkům. 101 Nový odstavec je v čínském textu uváděn dvěma prázdnými grafickými poli. Tradičně se čínský text skládal z řetězce znaků psaných ve sloupcích zprava doleva. Tento řetězec nebyl přerušován interpunkčními znaménky, pouze studenti a tradiční textová kritika členila text kroužkem. Moderní interpunkce se užívá od dvacátých let minulého století. 102 Jak jsem již uvedl, je tah nejmenší grafickou jednotkou čínského písma. Základních tahů je celkem pět: bodový tah 點 diǎn, vodorovný tah 横 héng, svislý tah 豎 shù, levý tah 撇 piě a pravý tah 捺 nà. V relevantní 97 VOCHALA 1989b: ZHANG iyun 1994: DEFRANCIS 1984: Např. u úřednického písma je to obdélník, jehož základnu tvoří jeho delší strana, u menšího písma je tomu naopak, kurzívní a trávové písmo koncept jednotného gra fického pole nevyznávají. 101 Podle stávající normy nesmí interpunkční znaménka zahajovat nový řádek. 102 SEHNAL 2002: 14. V současné době převládá u moderních textů v Č zápis s in terpunkčními znaménky do řádků zleva doprava. Na Taianu si zachovává tradiční zápis čínského textu pevnou pozici především v beletrii. Je však již také doplněn o interpunkci. 40

41 odborné literatuře se můžeme setkat také s pojmem odvozené tahy. Ty jsou skládáním derivovány z tahů základních, nicméně pro tento můj výklad nejsou podstatné. 103 Realizace základních tahů vyžaduje dodržování pravidel, týkajících se především jejich směru: bodový tah směřuje dolů zleva doprava a je většinou konvexní; vodorovný tah horizontálně zleva doprava; svislý tah vertikálně shora dolů; konkávní levý tah šikmo doprava; konvexně konkávní pravý tah opět šikmo grafickým polem zleva doprava. Většina čínských znaků je složena z různého druhu tahů o počtu vyšším než jeden, jejich vnitřní struktura proto bývá dosti komplikovaná. Tahové kombinace pak vytvářejí prvky, z nichž se skládají složky znaku. Ty mohou fungovat jako samostatný znak, většinou však vystupují jako součást znaku. Znaky, které jsou tvořeny jedinou složkou, jsou označovány jako znaky obrysové. Jsou to např. znaky člověk 人 rén, žena 女 nǚ, hora 山 shān, srdce 心 xīn, strom 木 mù, voda 水 shuǐ, oheň 火 huǒ, maso 肉 ròu, oděv 衣 yī, slovo 言 yán atd. Znaky tvořené více než jednou složkou jsou znaky odvozené, např. lekce 課 kè, ty 你 nǐ, být 是 shì, ještě 還 hái, onen 那 nà, trochu 些 xiē, ona 她 tā, mít 有 yǒu, velmi 很 hěn, papír 紙 zhǐ atd. I při realizaci prvků a složek je třeba mít na paměti správný směr jednotlivých tahů. Nadto je nutno dbát na jejich správné pořadí. Klíčová pravidla psaní znaků lze shrnout do tří základních pokynů: nejdříve píšeme to, co je vlevo, pak to, co je vpravo; 104 nejdříve píšeme to, co je nahoře, pak to, co je dole; nejdříve píšeme to, co je vně, pak to, co je uvnitř. 105 Pořadí tahů není jen tradicí, zjednodušuje a automatizuje psací návyky, o něž se opírá navazující studium rychlopisu, případně i kaligrafie, navíc nachází své praktické uplatnění i při práci s čínskými slovníky a v poslední době i s počítačovým softwarem. 106 Pořadí tahů ve znaku vede také ke správnému konstruování znaků a systematizování znalostí o čínském znakovém písmu. Každý prvek a každá složka má ve znaku svou přesně danou pozici, jeho velikost, ani proporce nemohou být proto svévolně měněny. Mezi prvky a složkami tak existuje určitá hierarchie, která se odráží ve struktuře, respektive konstrukci znaku. Co se týče uspořádání složek ve znaku, existují celkem tři základní 103 Navíc se touto problematikou vyčerpávajícím způsobem zabývá Jaromír Vochala, který svůj výzkum včlenil do monografie Chinese Writing System: Minimal Graphic Units. 104 Nejdříve píšeme tah vodorovný, pak svislý. 105 Výjimkou jsou vnější prvky zcela uzavřené, kdy k jejich uzavření dochází až závěrečným tahem. 106 Znaky v nich lze vyhledávat podle typu tahu nebo jejich pořadí. 41

42 struktury: vertikální, např. lekce 課 kè, ty 你 nǐ, sít 種 zhòng, země 地 dì, onen 那 nà, ona 她 tā, velmi 很 hěn, papír 紙 zhǐ, ocel 鋼 gāng, přítel 朋 péng, vědět 知 zhī; horizontální, např. být 是 shì, vůle 志 zhì, učit se 學 xué, trochu 些 xiē, psací potřeba 筆 bǐ, mnoho 多 duō, květina 花 huā, znak 字 zì, dítě 童 tóng; centrální, např. uvnitř 内 nèi, vrata 門 mén, tázat se 問 wèn, mezi 間 jiān, společný 同 tóng, používat 用 yòng, vracet se 回 huí, stát 國 guó, zahrada 園 yuán, protože 因 yīn. Tyto tři struktury se však mohou i navzájem různě kombinovat. Užití složek ve znacích není nahodilé, obecně řečeno by mělo být možné vypozorovat souvislost mezi grafickou podobou znaku a jeho významem. Kvůli četným reformám byla však grafika některých znaků změněna natolik, že lze tuto spojitost dnes již jen obtížně vysledovat. Nicméně u většiny znaků je tato souvislost s původním významem díky paleografii alespoň doložitelná. Z etymologických důvodů je proto na složky graficky dále nedělitelné, obrysové znaky vhodné rozdělit na piktogramy a symboly. Piktogramy 107 jsou původně obrázky, které ve zkratce zpodobňují konkréta: člověk 人 rén zobrazující nakročenou lidskou postavu z profilu; 108 ústa 口 kǒu schematicky zpodobňující otevřená ústa; 109 hora 山 shān znázorňující tři horské vrcholy; 110 studna 井 jǐng při pohledu shůry; 111 Měsíc 月 yuè představující dorůstající srpek oběžnice Země; 112 předek 且 qiě jako ztopořený mužský pohlavní orgán; 113 pole 田 tián rozdělené dvěma mezemi na čtyři části; 114 oko 目 mù s duhovkou otočené o devadesát stupňů; 115 vrata 門 mén představující zavřenou dvoukřídlou bránu; 116 deštník 傘 sǎn zpodobňující střechu, žebroví a držadlo deštníku, případně slunečníku 117 atd. Symboly 118 nesamostatnou značkou nebo jejím připojením k piktogramu znázorňují jak konkréta, tak abstrakta: jeden 一 yī představuje základní číslovku jedním 107 Viz obrázkové písmo. 108 CAO Xianzhuo 1999: Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s ŠVARNÝ 1980: CAO Xianzhuo 1999: Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Viz pojmové písmo. 42

43 vodorovným tahem ; 119 dva 二 èr analogicky reprezentuje číslovku dvěma vodorovnými tahy; 120 tři 三 sān označuje číslovku třemi vodorovnými tahy; 121 střed 中 zhōng ukazuje na střed objektu svislým tahem ; 122 kořen 本 běn složený z determinativu strom 木 mù: vodorovným tahem v jeho dolní části je naznačeno, kterou část stromu máme na mysli; 123 matka 母 mǔ složená z determinativu žena 女 nǚ: přidáním dvou bodových tahů upřesňuje, že máme na mysli kojící ženu, tj. matku; 124 krev 血 xuè, kde determinativ nádoba 皿 mǐn je doplněn levým tahem nahoře, tj. obětní krví v nádobě; 125 polínko 片 piàn je pravou polovinou znaku strom 木 mù; 126 Nebesa 天 tiān jsou lidskou postavou doplněnou o iniciální vodorovný tah, který představuje to, co má člověk nad hlavou; 127 počátek 元 yuán opět znázorňuje lidskou postavu z profilu, přičemž vodorovný tah zdůrazňuje její hlavu 128 atd. Obrysové znaky jsou v systému čínského znakového písma minoritní. Kategorii odvozených znaků obdobně dělíme na ideogramy 129 a fo nogramy: 130 ideogramy 131 skládají složky do výsledného významu znaku, např. následovat 从 cóng složený ze dvou lidských postav, přičemž jedna následuje druhou; 132 veřejný 公 gōng složený z determinativu rozdělovat 八 bā a soukromý 厶 sī; 133 vnější 外 wài původně asi výjimečný, složený ze složek večer 夕 xī a věštit 卜 bǔ: obvykle se věštilo ve dne, věštění po setmění bylo něčím výjimečným; 134 mnoho 多 duō reprezentovaný dvěma kusy masa; 135 klidný 安 ān, složený z determinativu žena 女 nǚ pod střechou 宀 mián; CAO ianzhuo 1999: amtéž s amtéž s amtéž ss amtéž s amtéž s amtéž s amtéž s amtéž s amtéž s an u je nazývá 象意 xiàngyì a ang an 象意文字 xiàngyì wénzì. 130 ak je alespoň označuje ve Výkladu znaků u hen. heng hong o nich hovoří jako o 諧聲 xiéshēng a an u jako o 象聲 xiàngshēng. 131 iz slovní písmo. 132 CAO ianzhuo 1999: amtéž s amtéž s amtéž s amtéž s

44 muž 男 nán složený z determinativů pole 田 tián a socha 力 lì, tj. celodřevěný zemědělský nástroj podobný rýči; 137 jasný 明 míng složený z determinativů Slunce 日 rì a Měsíc 月 yuè; 138 domov 家 jiā složený z determinativu prase 豕 shǐ pod střechou 宀 mián; 139 význam 意 yì složený z determinativů zvuk 音 yīn a 心 xīn srdce, které je v Číně orgánem myšlení; 140 jméno 名 míng: když kráčíme večer 夕 xī po cestě, není na nás vidět a musíme se představit, vyslovit ústy 口 kǒu své jméno, aby nás ten, kdo nás míjí, poznal 141 atd. Fonogramy 142 odkazují determinativem 143 na význam znaku a fonetikem 144 na jeho výslovnost: humanita 仁 rén s determinativem dva 二 ér: lidskost lze projevit teprve ve vztahu mezi dvěma lidmi a fonetikem 人 rén; 145 zastavovat 停 tíng s determinativem člověk 人 rén a fonetikem 亭 tíng; 146 odvážný 勇 yǒng s determinativem síla 力 lì a fonetikem 甬 yǒng; 147 maminka 媽 mā s determinativem žena 女 nǚ a fonetikem 馬 mǎ; 148 blízký 近 jìn s determinativem chodit 辶 chuò a fonetikem 斤 jīn; 149 objímat 擁 yōng s determinativem ruka 手 shǒu a fonetikem 雍 yōng; 150 dlaň 掌 zhǎng s determinativem ruka 手 137 Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž ss Viz slabičné písmo. 143 V odborné literatuře bývá označován jako radikál, kořen nebo klíč. Pojem radikál vyhrazuji grafickému elementu, pod nímž je znak řazen ve slovníku, ale vlivem nepochopení etymologie jeho grafiky nemusí nutně souviset s významem znaku. Kořen chápu jako pojem vlastní spíše morfologii než grammatologii. Klíč je v tomto smyslu rusismus. Akceptovatelným pojmem s identickým významem pojmu determinativ je termín klasifikátor. 144 V odborné literatuře bývá rovněž označováno jako 聲旁 shēngpáng a 音符 yīnfú: první z obou výrazů je nutné chápat jako hyponymum výrazu konstrukční složka, druhému z nich bych se v případě grammatologie vyhnul, protože jeho sémantika je zatížena i významem nota. 145 CAO Xianzhuo 1999: Tamtéž s Tamtéž s V těchto prvních třech případech odpovídá výslovnost fonetika i fonogramu v moderní čínštině ve všech ohledech: v iniciále, finále i tónu. 148 Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s V těchto třech případech odpovídá výslovnost fonetika a fonogramu jen v iniciále a finále, tzn. liší se v tónu. 44

45 shǒu a fonetikem 尚 shàng; 151 slovo 詞 cí s determinativem slovo 言 yán a fonetikem 司 sī; 152 příklad 例 lì s determinativem člověk 人 rén, původně druh, sorta a fonetikem liè; 153 jasný 靜 jìng s determinativem zelenomodrý 青 qīng, původně krásných barev, krásný, a fonetikem 爭 zhēng 154 atd. Kromě obrysových a odovozených znaků existují ještě výpůjčky. 155 Ty využívají piktogramů, symbolů, ideogramů či fonogramů k zápisu jiného slova pouze na základě jeho stejného nebo podobného znění, např. šest 六 liù, původně piktogram přístřešek, dnes zapisován znakem 廬 lú; 156 sedm 七 qī, původně symbol řezat, dnes zapisován znakem 切 qiē; 157 osm 八 bā, původně symbol rozdělit, dnes zapisován znakem 分 fēn; 158 devět 九 jiǔ, původně piktogram loket, dnes zapisován znakem 肘 zhǒu; 159 také 亦 yì, původně symbol podpaží, dnes zapisován znakem 腋 yè; 160 chtít 要 yào, původně piktogram pas, dnes zapisován znakem 腰 yāo; 161 západ 西 xī, původně piktogram hnízdo, dnes zapiso ván znakem 栖 qī; 162 východ 東 dōng, původně piktogram zavazadlo, dnes zapisován znakem 橐 tuó; 163 sever 北 běi, původně ideogram záda, tj. dvě postavy, které jsou k sobě otočeny zády, dnes zapisován znakem 背 bèi; 164 cyklický znak 丁 dīng, čtvrtá z deseti nebeských větví, původně piktogram hřebík, dnes zapisován znakem 釘 dīng 165 atd. Znaky, které nelze zařadit do žádné z výše uvedených kategorií, jsou obvykle pouhou změtí tahů, jejichž etymologie 字源 zìyuán byla setřena 151 Tamtéž s Tamtéž s. 80. V těchto dvou případech odpovídá výslovnost fonetika a fonogramu ve finále. Na druhou stranu v obou případech jsou si iniciály podobné: v prvním se jedná o alveoláry, ve druhém o dentoalveoláry. 153 Tamtéž s Odpovídá si iniciála a tón. 154 Tamtéž s V tomto příkladu si neodpovídá ani iniciála, ani finála, ani tón. Podobné jsou si však iniciály: jedná se o neaspirované okluzívy; obě finály jsou současně zakončeny velárou. 155 Viz písmo slabičné. 156 CAO Xianzhuo 1999: Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s

46 reformními zásahy do grafiky znaků, např. skončit 了 liǎo, tedy 乃 nǎi, už 已 yǐ, také 也 yě, teprve 才 cái, palec 寸 cùn, atributivní slovce 之 zhī, manžel 丈 zhàng, příjmení 氏 shì, střešní taška 瓦 wǎ 166 atd Paleografie Nejstarší dochované čínské písemné památky pocházejí z období kolem roku 1200 př. n. l. 167 a podle materiálu, na nějž byly psány, je označujeme nápisy na želvích krunýřích a hovězích lopatkách 甲骨文 jiǎ gǔ wén. 168 Současně s nimi již vznikaly i první texty na bronzových nádobách. 169 K jejich rozšíření ovšem dochází především za vlády Západních Zhou a za období Jara a podzimu. Písmo bronzových nádob se již kvalitativně neliší od většího písma 大篆 dà zhuàn, zapisovaného na hedvábí a bambusových destičkách, k jehož rozšíření došlo zejména za období Válčících států. Menší písmo je pak pouze kvantitativním omezením většího písma, tj. nahrazením mnoha variantních podob jednoho a téhož grafému jedinou normativní jednotkou SLAMĚNÍKOVÁ 2011: DEFRANCIS 1989: Dále jen nápisy na kostech, podrobněji viz ZÁDRAPA 2009: Dále jen nápisy na bronzech, podrobněji viz ZÁDRAPA 2009: V relevantní literatuře jsou tyto styly označovány jako velké pečetní písmo a malé pečetní písmo. Domnívám se však, že takový překlad obou termínů je zcela nevhodný: atribut pečetní odkazuje k písmu užívanému na pečetích. Jak ale vyplývá ze Xu Shenova Doslovu k Výkladu znaků, užívalo se tohoto písma i k jiným účelům, přičemž stejný materiál, pokud pořadí jednotlivých stylů odráží jejich význam, jasně dokazuje, že pečeti rozhodně nepředstavovaly majoritní projev těchto dvou stylů písma, ani v qinské, ba ani v hanské době. Qinské písmo existovalo v osmi stylech : větší písmo, menší písmo, písmo vrubovek 刻符 kèfú, písmo ve tvaru hmyzu 蟲書 chóng shū, písmo na pečetích, nápisy na budovách 署書 shǔ shū, nápisy na zbraních a úřednické písmo, viz Šest stylů hanského písma 新莽六書 Xīn Mǎng liù shū je naproti tomu označováno jako: staré písmo a jeho varianty, menší písmo, úřednické písmo, menší pečetní písmo 繆篆 móu zhuàn a menší písmo ve tvaru ptáků a hmyzu 鳥蟲書 niǎo chóng shū, viz Nazývat styl písma starý více než dva tisíce let podle jeho současného, byť i většinového, využití je stejně málo vhodné. V zájmu asociativního spojení s jeho předchůdcem, větším písmem, od nějž se odlišuje zejména kvantitativně, počtem znaků, volím namísto základního tvaru adjektiva malý v jeho názvu komparativ menší ; zatímco větší písmo zahrnuje písma předqinská, menší písmo představuje pouze písmo státu Qin. 46

47 Výrazný předěl ve vývoji grafiky a fatální zásah do systému čínského znakového písma pak představuje až aktuarizace, tj. přechod na úřednické písmo. Jelikož původci této reformy nebyli obeznámeni s principy čínské grammatologie, ani s etymologií čínského písma, četným komolením porušili systém, když mnohé složky uvnitř znaků nahradili nemotivovanými značkami. Současně byl narušen ideografický princip čínského písma ve prospěch písma slabičného. K dalším zásahům do systému čínského písma dochází se vznikem kurzívního písma 行書 xíng shū i trávového písma 171 草書 cǎo shū ještě za vlády dynastie Han. Tento proces demotivovaní čínských znaků se nepodařilo zvrátit ani při přechodu na vzorové písmo za vlády dynastie Tang a pokračuje až do současnosti. Následně uvádím několik příkladů vývoje grafiky piktogramů v paleografickém přehledu od nápisů na kostech, 172 na bronzech, 173 na kamenných bubnech 174 石鼓文 shí gǔ wén, v menším, úřednickém a vzorovém písmu 175 a komentuji je: V českých pramenech bývá kurzívní písmo označováno jako běžné a trávové jako konceptní. Nechci zde za každou cenu zavádět novou terminologii, ale původní význam latinského cursō má podle mého názoru blíže významu znaku jít 行 xíng. Atribut konceptní opět odkazuje pouze k jedné z funkcí trávového písma. 172 První dvě pole zleva. Při výběru grafické realizace znaku se řídím chronologickým hlediskem, tzn. znak vlevo reprezentuje jeho nejstarší realizaci, znak vpravo je mladší. 173 Druhá dvě pole zleva. Při výběru grafické realizace znaku se řídím schematičností, tzn. piktografický charakter znaku vpravo je potlačen více než u znaku vlevo. 174 Nejedná se o dávné hudební nástroje. Svůj název získaly díky soudkovitému tvaru typickému právě pro čínské bubny. Byly nalezeny v 7. století a obsahují báseň v rozsahu 730 znaků ve stylu většího písma popisující loveckou výpravu qinského vévody Xianga 秦襄公 Qín Xiāng Gōng. Svou grafikou se již příliš neliší od grafiky menšího písma (KUČERA 2005: 103). 175 Třetí, druhé, respektive první pole zprava. Volná pole představují chybějící doklad příslušného duktu. 176 Následující text je původně součástí článku Zvířecí determinativy (UHER 2010) a vznikl pod vlivem studie Základní přehled čínské paleografi e (GAO Ming 1996), přičemž grafické realizace jednotlivých znaků jsem převzal z Velkého slovníku znaků nápisů na kostech, bronzech, většího, menšího a úřednického písma (XU Wuwen 1991). 47

48 Buvol: Jedná se sice o piktogram, nicméně již nejstarší dochovaná podoba znaku je značně schematizovaná: v nápisech na kostech představuje svislý tah osu hlavy, v horní části znaku je pak umístěna pro buvola typická koruna rohů ve tvaru půlměsíce. Pod ní se nacházejí uši a v dolní části znaku tlama. Podoba znaku v nápisech na kamenných bubnech není doložena. Část znaku představující uši se postupně napřimuje až do podoby dolního vodorovného tahu v duktu vzorového písma, rohy jsou zahnuté ještě v menším písmu, ale v úřednickém, a zejména ve vzorovém písmu dochází k jejich formalizaci. Z původního znaku tak zůstává zachován pouze svislý tah reprezentující osu hlavy. Ptáček: Zjevně malý pták z profilu. V horní části znaků z nápisů na kostech jasně identifikuji hlavu se zobáčkem, která směrem dolů pokračuje v krk, hruď nalevo, křídlo napravo, a dole je znak uzavřen pařátkem. Tato grafická podoba je víceméně zachována i u nápisů na bronzech, tentokrát je znak zastoupen i v nápisech na kamenných bubnech 177 a v menším písmu. V úřednickém písmu není piktogram ptáček ve znakové sadě, kterou jsem měl k dispozici při přípravě tohoto materiálu, zastoupen. Patrně na začátku vlády dynastie Han, ve srovnání s dřívějším obdobím, poklesla jeho frekvence a častější byl jeho výskyt jako součásti znaku. K výrazné formalizaci grafiky znaku dochází až u vzorového písma. 177 Protože námětem textu nápisů na bubnech je lovecká výprava, je logické, že se zde názvy zvířat, zejména divokých, objevují poměrně často. 48

49 Ovce: Grafika znaku má zjevnou souvislost s výše analyzovaným znakem buvol. Svislý tah opět reprezentuje osu hlavy, v horní části jsou pro ovci charakteristické zahnuté rohy. V dolní části znaku pak opět následují uši, které se transformují v nápisech na bronzech ve dva vodorovné tahy. Znak opět není doložen v nápisech na kamenných bubnech. V menším písmu se rohy v horní části znaku napřimují a v úřednickém písmu dochází k definitivní přeměně rohů v kombinaci bodového, levého a vodorovného tahu. Pták: Podoba ptáka je dobře patrná z nápisů na kostech a ještě více pak z nápisů na bronzech. Nápadná je také podobnost s výše analyzovaným znakem ptáček, odkud pramení snadná zaměnitelnost obou piktogramů ve variantách znaku. V horní části piktogramu bez obtíží identifikuji zobák, který přechází v hlavu se zdůrazněným okem. Následuje trup, zakončený vlevo pařátem a vpravo ocasem. Zajímavá je stranově obrácená formalizovanější varianta v nápisech na kostech. V nápisech na kamenných bubnech znak opět není doložen. Ve stylu menšího písma jsou kontury hlavy, křídla a ocasu směřující vpravo a pařátu vlevo ještě stále dobře patrné. Formalizace znaku v duktu úřednického a vzorového písma je završena transformací dolní části znaku do podoby čtyř bodových, u vzorového písma levého a tří bodových tahů grafického prvku oheň, který zjevně s původním významem znaku nesouvisí, a jedná se tak patrně o zkomoleninu hanských nižších úředníků. 49

50 Tygr: Význam piktogramu je zjevný z první exemplifikace nápisů na kostech : široce rozevřená tlama zakončená tesáky, relativně dlouhý krk, tlapy s drápy, poměrně dlouhý ocas a zejména pruhované tělo. Zdá se však, že se pruhy jako významný tygří atribut příliš neujaly a u formalizovanější podoby znaku v nápisech na kostech zůstávají již pouze tesáky, drápy a ocas. Bez vysvětlení by tento znak mohl být jistě považován za ještěrku. Tytéž atributy jsou zdůrazněny u nápisů na bronzech. Někde ve vývoji grafiky znaku ve stylu většího písma dochází k potlačení jeho původně obrázkového charakteru a v babylonu tahů v nápisech na kamenných bubnech lze již jen sotva nalézt tygra: rozšklebená tlama je sice stále dobře patrná v horní části, trup je ale značně schematizován, proporčně potlačen, smysl tahové kombinace na hlavě tygra zůstává utajen. Ve stylu menšího písma je obrázkový charakter znaku ještě více zamlžen. Mlž: Lépe řečeno pootevřená schránka mlže dobře rozpoznatelná v obou variantách nápisů na kostech i v jedné z variant nápisů na bronzech. Druhá z těchto variant již jeví zjevné známky zkreslení realizovaného uzavřením grafiky představující lasturu. Menší, úřednické a vzorové písmo pak již jen převádí tuto změnu do svého tahového inventáře. 50

51 Vepř: Použito podobného zobrazení jako u tygra v pozici z profilu na zadních. Z nápisů na kostech není patrné, že se jedná právě o vepře. 178 V horní části znaku rozpoznám hlavu, přední nohu a zavalité tělo, snad jediný udržitelný atribut vepřovitosti, který se však u znaku v nápisech na bronzech vytrácí. U nápisů na kamenných bubnech dochází k další schematizaci znaku, kde v iniciálním vodorovném tahu identifikuji zploštěný prasečí rypák, pod ním trup, čtyři končetiny a ocas. Bez vysvětlení grafiky a znalosti významu znaku by byl ovšem tento výklad patrně již dosti obtížný. V nápisech na kostech je pak ještě tělo vepře zakončeno zadními běhy a oháňkou. Šelma: Jedná se o šelmu s dlouhým krkem. Přesný význam znaku není jasný, neboť není doložen dobovým kontextem a vyskytuje se pouze ve Výkladu znaků. Tento znak se ovšem velice často objevuje jako determinativ znaků s významem psovitých nebo kočkovitých šelem. V nápisech na kostech je již patrná pokročilá formalizace rozevřené tlamy a trupu se dvěma končetinami. Grafická podoba znaku v nápisech na bronzech, na kamenných bubnech a v duktu úřednického písma není doložena. Menší písmo stále ještě do značné míry zachovává původní obrázkový charakter znaku s atributy téměř identickými s nápisy na kostech. Ve vzorovém písmu zůstává obecná podoba piktogramu zachována, i když zejména v horní části znaku dochází k další formalizaci. 178 Zajímavé je srovnání s piktogramem pes uvedeným níže. V podobnosti obou znaků lze spatřovat určité souvislosti: jednak se jedná o nejdříve domestifikovaná zvířata, jednak obě sloužila jako zdroj potravy. 51

52 Slon: Obrázkový charakter znaku byl přes určitou konvenčnost zachován do značné míry i v současnosti. Pravostranná orientace úvodního znaku série je dále nahrazena levostranností. U nápisů na kostech lze rozeznat typické sloní atributy: dlouhý chobot, velkou hlavu s ušima, zavalitý trup s párem končetin a ocas. Již na nápisech na bronzech je patrná ztráta plasticity, jakési zploštění znaku, i když základní atributy s výjimkou zavalitého trupu zůstávají zachovány. 179 V nápisech na bubnech není sice znak doložen, přesto nelze přehlédnout pokračující schematizaci znaku v menším, úřednickém i vzorovém písmu. Kůň: Obrázkový charakter znaku byl vzorovým písmem značně redukován v podstatě do pouhé koňské hřívy. Na nápisech na kostech lze ještě pozorovat koňskou hlavu, na níž je zachycena tlama, oko, ucho a hříva, dále v porovnání s vepřem a slonem štíhlejší trup, srovnatelný s tygrem, z nepochopitelných důvodů rovněž pruhovaný s končetinami zakončenými kopyty a s ocasem. Koně tedy signalizuje celkem pět atributů: oči, hříva, trup, kopyta a ocas. Ty jsou do značné míry redukovány ve druhém znaku nápisů na kostech. V prvním znaku nápisů na bronzech jsou ponechány již jen tři, tj. oko, hříva a ocas, ale ve druhém z nich pouze dva: hříva a ocas. Následná formalizace znaku v nápisech na kamenných bubnech, menším, úřednickém a vzorovém písmu je odvoditelná z grafiky právě tohoto druhého znaku nápisů na bronzech s tím, že v úřednickém a vzorovém písmu je ponechán atribut pouze jediný, a to hříva. Za povšimnutí jistě stojí opětovné použití prvku oheň pro vyjádření končetin; podobně jako u znaku pták. 179 Kvantitativní úbytek atributů je typickým rysem formalizace znaků a projevem působení ekonomických faktorů na jazyk, ovšem za současného zachování srozumitelnosti jazykového systému. 52

53 Jelen: Zatímco u většiny ostatních znaků zpodobňujících savce byly znaky obráceny o devadesát stupňů doprava, znak jelen zůstává neotočen. Je to patrně způsobeno tím, že v nápisech na kostech, bronzech, kamenných bubnech a v menším písmu mají znaky zjevně tvar protáhlý po vertikále. Vertikálnost tohoto znaku v základním tvaru, tedy bez otočení, je zajištěna korunou paroží, které je v podstatě jediným atributem znaku jelen od nápisů na kostech až po nápisy na kamenných bubnech, i když samozřejmě ostatní atributy alespoň v raných etapách vývoje grafiky znaku jelen jsou také nepřehlédnutelné: hlava, trup, končetiny a ocas u nápisů na kostech i na bronzech. Opět lze pozorovat levostrannou a pravostrannou variabilitu, jak jsem na ni upozorňoval již u piktogramu pták a slon. K formalizaci znaku dochází někde na pomezí většího a menšího písma. Od menšího písma je atribut paroží zatlačován do pozadí končetinami. Znak vzorového písma je znovu bez výkladu vývoje jeho grafiky a znalosti jeho významu podle mého názoru nepochopitelný. Zajíc: Ve znaku nápisu na kostech lze opět pozorovat schematizaci atributů těla zajíce, znak je navíc v porovnání např. se slonem, respektive tygrem drobnější. 180 V horní části znaku je patrná hlava s výraznýma ušima, trup, relativně krátké končetiny a ocásek. Zajíc opět stojí na zadních obrácen vlevo. Silný obrázkový charakter má znak rovněž v nápisech na bronzech, ale u nápisů na kamenných bubnech je již potlačen a transformace grafiky znaku pokračuje od menšího a úřednického písma ke vzorovému, kde je původní piktografičnost znaku již zcela setřena. 180 Velikost znaku ovšem plní určitou roli pouze do vzniku konceptu tzv. grafického pole, plošného útvaru, do něhož se vepisují znaky textu a který má stejné rozměry bez ohledu na počet tahů ve znaku, tj. do konsolidace menšího písma. 53

54 Pes: Za povšimnutí stojí, jak jsem uvedl již výše, srovnání znaku pes s vepřem. Zejména co se týče prvního znaku nápisů na kostech, je podobnost, s výjimkou velikosti, více než nápadná. Znak je opět orientován doleva, tzn. otočen o devadesát stupňů doprava. Pozoruhodná je jistě i skutečnost, že první ze znaků nápisů na bronzech je otočen zpět, tj. o devadesát stupňů doleva, a má více obrázkový charakter než nápisy na kostech ; 181 z pootevřené tlamy, ucha, protáhlého těla se dvěma končetinami a dosti dlouhého ocasu je zjevné, že se nejedná o vepře. Ve druhém znaku nápisů na bronzech dochází k jeho opětovnému otočení doprava a další formalizaci, pokračující opět v menším i vzorovém písmu. Exemplifikace znaku z nápisů na kamenných bubnech znovu není doložena. Krysa: Opět o devadesát stupňů doprava otočený obrázek krysy s ocasem, tělíčkem se dvěma končetinami, ušima a otevřenou tlamou, v jejíž těsné blízkosti se nacházejí čtyři zrnka, to je znak krysa v nápisech na kostech. V nápisech na bronzech zůstává významným atributem krysy pouze ocas, ostatní části těla jsou značně formalizovány. V menším písmu znovu identifikuji, společně s ocasem, otevřenou tlamu hlodavce, ale vzorové písmo stírá grafické projevy obou těchto atributů k nepoznání. 181 Skutečnost, že nejstarší nalezené bronzové nádoby jsou zhruba stejně staré nebo i starší než věštebné želví krunýře, je společně s větší stylizací nápisů na kostech, v souvislosti s tvrdostí materiálu, často neprávem opomíjena. 54

55 Medvěd: Podoba znaku v nápisech na kostech není doložena. Orientace znaku v nápisech na bronzech zůstala zachována, stejně jako u jelena, patrně z podobných důvodů. Lze pozorovat velkou hlavu, zavalitý trup, dvě končetiny s drápy a krátký ocas. Význam zahnutého tahu vybíhajícího z trupu medvěda nahoru je nejasný. U druhého znaku nápisů na bronzech dochází k formalizaci atributu trupu, končetiny s drápy a ocas zůstávají zachovány, velká hlava je doplněna o tlamu ne nepodobnou znaku tygr. V menším písmu se znak rozpadá do několika částí. Tato transformace dále pokračuje i v úřednickém a vzorovém písmu, kdy je zakončena přeměnou struktury znaku do čtyř prvků : soukromý v levé horní části, maso v levé dolní části a dvou pod sebou umístěných obrácených lidí v pravé polovině znaku. Ztráta motivovanosti grafiky je patrně způsobena i skutečností, že znak byl vypůjčen pro zápis stejně nebo podobně znějícího slova dovednost, 182 následkem čehož začalo být slovo medvěd zapisováno znakem doplněným prvkem oheň ve smyslu končetin, obdobně jako u koně nebo ptáka. Ryba: Znak je znovu otočen o devadesát stupňů doprava a v nápisech na bronzech je opět piktografičtější než na kostech, i když i z nich je na první pohled patrné, které konkrétum představuje: jasně rozpoznatelné jsou zejména břišní, hřbetní a ocasní ploutve, společně s naznačením šupin. Ke ztrátě obrázkového charakteru dochází u znaku znovu na pomezí většího a menšího písma, i když u znaku nápisů na kamenných bubnech zůstávají jmenované atributy ještě v úplnosti zachovány. Formalizace znaku pokračuje v úřednickém a vzorovém písmu. 182 Zajímavou shodou je fakt, že české slovo medvěd v sobě také zahrnuje jistou dovednost, tj. vědění, kde je med. 55

56 Vlaštovka: Ačkoliv znaky nápisů na kostech a na bronzech nejsou doloženy, je i ze znaku menšího písma patrná hlavička, tělíčko, roztažená křídla a zejména pro vlaštovku tolik typický rozštěpený ocásek. V úřednickém a vzorovém písmu dochází k formalizaci těchto atributů, opět nelze přehlédnout přítomnost prvku oheň, na který jsem již upozorňoval u znaku pták, kůň, ryba a medvěd ve shodné funkci ukazatelů okrajových částí těla. Drak: Vzhledem k tomu, že se jedná o mytické zvíře, je obtížné vztahovat podobu znaku ke konkrétní představě, jako jsem tomu ve svém výkladu činil doposud. Nicméně i tak v něm lze rozpoznat otevřenou tlamu se zuby a hadovité tělo. Končetiny prvního znaku nápisů na kostech byly u druhé exemplifikace redukovány. V nápisech na bronzech dochází výjimečně k výraznější formalizaci než na kostech, nicméně rozšklebená tlama a hadovité tělo zůstávají zachovány, i když již i zde je patrná pozvolná transformace směrem ke grafice menšího písma : neidentifikovaný prvek nacházející se mezi hlavou a trupem druhého znaku nápisů na bronzech se posouvá do levého horního rohu grafického pole znaku, rozšklebená tlama pod něj do pravého dolního rohu. Celou pravou část znaku zaplňuje dračí tělo. Levý horní prvek je dále formalizován úřednickým a vzorovým písmem, podobně i grafika levého dolního prvku je modifikována. 56

57 Had: Znak nápisů na bronzech je opět názornější než oba znaky nápisů na kostech. Kromě typického hadovitého těla je zde na rozdíl od ostatních grafických variant zobrazena i hadí hlava. U znaků úřednického a vzorového písma dochází znovu k výrazné formalizaci grafiky znaku. Želva: První ze znaků nápisů na kostech zobrazuje želvu z pohledu shora, druhý z boku. Jasně lze identifikovat hlavu, čtyři končetiny, krunýř a ocas. Grafická podoba znaku želva z nápisů na bronzech je v podstatě identická s prvním znakem nápisů na kostech, pouze želvímu krunýři chybí kresba přítomná v ostatních případech, ale želva v menším písmu se již svou grafikou obrací ke druhému z nich. I zde je ale ještě patrná hlava, tentokrát pouze dvě končetiny, krunýř, tělo a ocas. V úřednickém a vzorovém písmu pak znak již nedoznal významnějších grafických změn, což může mj. souviset i s nižší frekvencí slova želva v čínských textech. Žába: Čtyři končetiny kolem drobného těla připomínají typickou podobu jejího pohybu ve vodě. Otázkou nicméně zůstává, co představuje vodorovný tah v dolní části trupu žáby u prvního a dokonce tři vodorovné tahy u druhého znaku nápisů na kostech. Texty nápisů na bronzech se o žábě nezmiňují a ani později tento výraz patrně nepatří k příliš frekventovaným slovům čínského jazyka. Změny v grafice tohoto znaku nelze proto sledovat 57

58 tak podrobně jako například u znaku kůň nebo tygr. I proto je prakticky nemožné komentovat vývoj, který směřoval k formalizaci znaku v menším a vzorovém písmu. Smyslem této demonstrace bylo na příkladu jednadvaceti znaků s významem zvířete ukázat tendence ve vývoji grafiky čínského znakového písma. Především se jedná o aktuarizaci a s ní související schematizaci či formalizaci jejich grafiky. Zajímavým fenoménem je v tomto smyslu jistě i její cirkulace: u většiny znaků, jmenovitě tygr, vepř, šelma, slon, kůň, zajíc, pes, krysa, ryba, drak, had a želva, došlo v průběhu vývoje jejich grafiky k otočení o devadesát stupňů doprava. Piktogramy tak získaly levostrannou orientaci. Jak nicméně ukazují příklady, levostrannost, respektive pravostranost určitého znaku nemusí být definitivní a zejména v iniciálních fázích vývoje jeho grafiky lze pozorovat její nestabilitu, např. u znaku pták, slon, jelen a drak. Schematizací grafiky znaku rozumím především kvantitativní úbytek atributů zpodobňované reality směrem od nápisů na kostech ke vzorovému písmu, 183 který je projevem působení ekonomických faktorů na jazyk, za současného zachování srozumitelnosti jazykového systému; rozdíl mezi grafikou ptáka a ptáčka zůstává i vzhledem k jejich zaměnitelnosti v pozdějších vývojových fázích čínského znakového písma zachován; u psa a vepře se odlišnosti v jejich grafice v zájmu srozumitelnosti kódu naopak prohlubují. Schematizace grafiky je mezi uvedenými příklady nejmarkantnější u znaku kůň, kde dochází k redukci očí, hřívy, trupu, kopyt a ocasu nejprve na oko, hřívu a ocas, poté na hřívu a ocas, a nakonec na pouhou hřívu. Diametrálně odlišným příkladem je pak grafika znaku slon, který si svou původní piktografičnost v podstatě podržel až do současnosti. 184 Uvedené příklady buvola a ovce ukazují, že by nebylo správné schematičnost grafiky čínských znaků považovat za nutný výsledek jejího vývoje: schematičnost znaku může být původní, 185 a to dokonce tak výrazná, že zastře význam grafiky, jako je tomu např. u znaku šelma. I v původní grafice znaku se navíc mohou vyskytovat 183 Komplikovanější grafika a často významnější piktografičnost mladších nápisů na bronzech ve srovnání s nápisy na kostech bývá vysvětlována odlišným způsobem jejich záznamu a dekorativní funkcí bronzových nádob. 184 Logickým vysvětlením je odlišná frekvence obou slov v čínštině: význam slona v čínské kultuře v souvislosti s jeho vyhubením významně poklesl. 185 Toto tvrzení je dosti iluzorní, ani nápisy na kostech totiž nepředstavují nejstarší podobou čínského znakového písma. Jsou jen jejím zatím nejstarším dochovaným dokladem. 58

59 nevysvětlitelné části, jak na ně upozorňuji např. u znaku žába. Formalizaci zejména úřednického písma vlivem aktuarizace akcentuji ve svém textu opakovaně. Babylon tahů, který bývá její výslednicí, ovšem může mít i systémový charakter. Tak např. prvek oheň ve znacích pták, kůň, ryba, vlaštovka a medvěd shodně ukazuje na okrajové části těla. Určitý význam ve svém výkladu připisuji i velikosti znaku, který odlišuje větší zvířata od menších, např. slona od zajíce. Tento jev ale se vznikem konceptu grafického pole přestává hrát v grafice čínského písma roli. Konečně nelze přehlédnout ani absenci dokladů znaků v určitých duktech : systematicky v nápisech na bubnech chybí zvířata, která nemají významovou souvislost s lovem. Tato absence způsobuje nemožnost komentovat vývoj, který směřoval k aktuarizaci. Spojitost grafiky takového znaku s jeho významem je pak bez výkladu vývoje jeho grafiky nepochopitelná. 59

60 XU SHEN A JEHO DOBA 60

61 2.0 Doba Han Epocha Válčících států směřovala k mocenské eliminaci těch slabších a k hegemonii toho posledního, nejsilnějšího [ ] Stát Qin prošel úspěšnou transformací ve smyslu nového centralizovaného státu, ve kterém administrativa delegovaná silným centrálním vládcem dokázala eliminovat do té doby svrchovanou moc starých mocných hodnostářů a knížat. 186 Kompletní výčet sociálních, ekonomických a náboženských aspektů života a zahraničních vztahů hanské Číny není smyslem tohoto úvodu. Jeho záměrem je vytvořit smysluplný historický kontext, pozadí doby, v němž vzniká manifest hanské grammatologie, tj. Výklad znaků, společně s pokusem nastínit intelektuální atmosféru v čínské společnosti na přelomu 1. a 2. století n. l. Východní, nebo také Pozdní, Hanové v mnohém navazovali na dědictví svých předchůdců, Hanů Západních, nebo též Raných. Tak jako tolikrát v dějinách světa byli i oni jistou analogií doby, která té jejich předcházela. Ani oni se ale nepoučili z chyb svých předchůdců a jejich pád byl zapříčiněn stejnými politickými přehmaty a chybnými rozhodnutími jako pád Západních Hanů. Jejich politický odkaz by bylo možno shrnout do tří částí: přerozdělení politické moci; budování centralizovaného státu a expanzivní politika vůči zahraničí. 187 Ani Západní Hanové ale nebyli tvůrci těchto konstruktů a navazovali v nich na odkaz dynastie Qin, která však za šestnáct let svého trvání nebyla s to je dostatečně rozvinout. Přerozdělením politické moci rozumím zánik tradičních velkorodů a jejich nahrazení nižší majetkovou šlechtou, do níž se již za Qinů začali transformovat úspěšní vojáci a později i zbohatlí zemědělci. 188 Pravda, na začátku Západních Hanů ještě Liu Bang učinil pokus o rehabilitaci čínského starověku, když vytvořil hybrid zhouského a qinského správního systému: 189 zatímco periferie, představující rozlohou asi dvě třetiny říše, 190 byly ovládány princi, ústředí kontroloval císař s celou suitou úředníků rekrutovaných právě z řad nižší šlechty, tzv. gentry. 191 Krach zhouského 186 KRÁL 2005: GERNET 1982: EBERHARD 1950: 71 a 79. Ve vzniku gentry spatřuje W. Eberhard konec starověku a začátek čínského středověku. 189 KRÁL 2005: GERNET 1982: EBERHARD 1950:

62 feudalismu na periferii přineslo povstání sedmi království v roce Po jeho potlačení byl systém z centra řízeného císařem přenesen i na periferie, kde relativně nezávislou místní administrativu dozorovali císařští cenzoři. 193 Zejména za vlády císaře Wu pak dochází k další konsolidaci říše, která umožnila např. i v textu níže zmiňovanou vojenskou expanzi. 194 Vláda císaře Wua přinesla gentry nový vzestup, když se jeho správa ještě více než v případě jeho předchůdců opírala o úředníky vzešlé z jejich řad. Navíc vzhledem k programové diskriminaci obchodníků ve staré Číně gentry bohatla nejen z půdy, ale i z obchodu, který zdaleka ne všechen byl ovládán státem prostřednictvím státního monopolu. 195 Rodiny gentry v této době již byly dobře organizovanými skupinami majetných obyvatel říše, které si mohly dovolit finančně vydržovat některé ze svých členů na studiích, vyhledávat mezi nimi talenty a od těch pak po získání významného postu ve státní správě požadovat politickou podporu. 196 Tato nová skupina obyvatel, označovaná později jako literáti, 197 pak skutečně svému klanu poskytovala protekci 198 a protěžovala členy své rodiny i ve vztahu k císaři. 199 Doktrína velkého imperiálního státu byla [ ] synkrezí na bázi [ ] spektra filozofických škol. 200 Jak jsem uvedl již výše i autokratický systém státní správy byl Hany přejat od Qinů, a to včetně administrativního rozdělení říše a distribuce výkonné moci mezi správu civilní, vojenskou a cenzorát. Došlo rovněž ke znovuupevnění kontroly obyvatelstva, jejímž vzorem byl starověký systém vlády popsaný v Kánonu, kdy obřady ještě byly v souladu s Všehomírem. 201 Správné vládnutí bylo ale současně povinností centrální vlády, a lze proto i jím vysvětlit onen zájem o Kánon. 202 Vláda se především koncentrovala na výběr daní, v této době 192 GERNET Tamtéž s TWITCHETT GERNET EBERHARD Tamtéž s Tamtéž s W. berhard upozorňuje, že za Hanů místní úředníci doporučovali schopné mladé muže k výkonu státní správy. To se nezměnilo ani po zavedení zkouškového systému a tato praxe se pak udržela i po zániku císařství v roce 1911 EBERHARD KRÁL MILLER a Tamtéž ss. 27 a

63 realizovaných zejména v pracovních úkonech. Rozsáhlé státní projekty budování a oprav pevností, včetně Velké čínské zdi, výstavby a údržby kanálů, cest a zavlažovacích systémů vyžadovaly značné pracovní úsilí. 203 Zásadní rozdíl mezi qinskou a hanskou centralizací byl ideologický: za Qinů ji řídili legisté a eklektikové, 204 za Hanů konfuciáni. Kromě politického sjednocení stát usiloval i o sjednocení myšlenkové, které legisté realizovali preskripcí, zatímco eklektikové deskripcí, neboť měli za to, že výběrem částí rozmanitých učení a jejich skloubením mohou dosáhnout [ ] kompletnosti [ ] úplným přehledem lidské vzdělanosti a vědění. Různost myšlení [ ] umocňuje [ ] chaos [ ]. Sjednocení podle eklektiků mělo předcházet široké zmapování a prozkoumání nepřehledného celku. 205 Vrcholem eklektických a synkretických přístupů doby Qin jsou Letopisy pana Lü Buweie 206 呂氏春秋 Lǚ Shì Chūnqiū. Za císaře Wena a Jinga mezi lety 180 a 141 př. n. l. došlo k významnému ekonomickému rozmachu raněhanské říše spojenému s růstem počtu obyvatel, vzestupem zemědělské produkce a směny zboží. 207 Nová šlechta, která byla majetkem osvobozena od starosti o živobytí, tak mohla investovat 203 GERNET 1982: KRÁL 2005: Tamtéž ss Tamtéž. Na sklonku období Válčících států dal qinský premiér Lü Buwei sepsat knihu, která byla eklektickou synkrezí tehdejších filozofických názorů. V Sima Qianových Zápiscích historika jsou Letopisy pana Lü Buweie označovány také jako Expozice pana Lü 呂覽 Lǚ Lǎn. Kniha byla zveřejněna v roce 239 př. n. l. Je rozdělena do tří částí. Dvanáct Kronik 紀 Jì bylo inspirováno částí Postup vlády v jednotlivých měsících 月令 Yuè lìng v Záznamech o obřadech. Jednotlivé kroniky odpovídající měsícům v roce zahrnují v sobě soupis činností, které by měly být v této době prováděny, aby byl zajištěn hladký chod státu. Následuje osm Expozic 覽 Lǎn, které korespondují se 64 hexagramy Knihy proměn, představují nejdelší část textu a obsahují citace z dávno ztracených textů. Závěrečnou část Letopisů pana Lü Buweie tvoří šest Rozprav 論 Lún, které se týkají správy státu, jmenovitě zemědělství. Celkem má tedy spis šestadvacet svazků o 160 textech a o více než slovech. Především byl inspirován taoismem, přičemž zdůrazňuje objektivitu Starého mistra a potlačuje myšlenky na odchod do ústraní. Opírá se ale současně i o politologické, ekonomické, filozofické, etické a vojenské myšlenky konfuciánů, mohistů, legistů a stratégů, vybírá z nich přitom především ty, které jsou vhodné pro konstrukci ideologického systému, který by vyhovoval qinskému sjednocení. V Záznamech o Kánonu a literatuře Hanských kronik není kniha zařazena k žádné filozofické škole, proto byla pozdějšími konfuciány přehlížena, významnější komentáře pocházejí až z doby Qing (Cihai 1999: 876.2). 207 EBERHARD 1950:

64 prostředky do vzdělání. Protože se svým chováním chtěla přiblížit staré aristokracii, hledala inspiraci v konfuciánských knihách, když s nimi sdílela víru ve Zlatý věk. 208 Konfuciánské myšlenky tak začaly pronikat do jejího myšlení a začaly produkovat vzdělance se silným cítěním pro etické hodnoty, které ve společnosti budily respekt a byly základem osobnostní integrity. 209 Znalost literatury představovala vzdělanost, obecnou gramotnost, byla známkou dobrého vkusu a stylu, jejím prostřednictvím byly prokazovány kompetence; literární odkaz tak zakládal identitu čínské kultury. 210 Vzdělání se za Hanů stalo nástrojem politické kariéry, když bylo jedním z klíčů k úspěchu u dvora. 211 V reakci na takového ducha doby ideolog gentry 董仲舒 Dǒng Zhòngshū 212 deklaroval, že pouze vzdělaný člověk může být poměřován hodnotovým systémem, který vytvořil Konfucius. 213 V souvislosti s tímto prohlášením vznikla i nová interpretace Kánonu, v níž byl vztah mezi Nebem a Člověkem vykládán pomocí pojmů yin yangové teorie a učení o pěti prvcích 214 陰陽五行說 yīn yáng wǔ xíng shuō: akademické filipiky založené na systému prostorově-časových korelací, které podávaly souhrnný výklad Všehomíru. Jejím prvním známým teoretikem byl 鄒衍 Zōu Yǎn, 215 jehož myšlenky jsou obsaženy ve velkých encyklopedických dílech doby Qin a Han, v Letopisech pana 208 KRÁL 2005: EBERHARD 1950: KRÁL 2005: 28. Zde O. Krále velmi volně parafrázuji, on v citované části své knihy hovoří o filozofické literatuře. 211 EBERHARD 1950: KRÁL 2005: EBERHARD 1950: KRÁL 2005: ( ) významný vědec státní akademie 稷下 Jìxià v 齊 Qí. Jeho učení systematizovalo yinyangovou teorii v kombinaci s učením o pěti prvcích. Všechny jeho texty byly ztraceny a jsou dnes známy pouze jako citace z děl jiných autorů. Základním zdrojem dat o Zou Yanově životě je jeho biografie ze Zápisků historika, která jej popisuje jako polyhistora: filozofa, historika, politika, přírodovědce, geografa a astrologa. Když prý viděl, že vládcové jsou stále neschopnější, začal Zou Yan studovat proměny yinu a yangu. Zaměřil se na chování malých předmětů a výsledky svých pozorování pak zobecňoval a aplikoval na větší. Zkušeností své doby nahlížel minulost. Svůj výzkum vztahoval i na hory, řeky a údolí, ptáky a zvířata, úrodnost půdy, z konkrétního vyvozoval abstraktní, z viditelného to, co je lidským očím skryto. V pramenné literatuře sledoval významné historické události, aby z nich odvodil převratné změny a transformace pěti prvků v budoucnosti. Jeho učení je spojováno s taoismem (Cihai 1999: ). 64

65 Lü Buweie, Knize hor a moř í 216 山海經 Shān Hǎi Jīng, Zápiscích historika 217 史記 Shǐ Jì a zejména Mistru z Huainanu 218 淮南子 Huáinán Zǐ. 219 Ten především představuje soubor veškerého lidského vědění, 220 kompendium filozoficky různě založených statí, 221 syntézu myšlení mnoha předqinských filozofických škol, 222 přičemž nejcennější na knize jsou její pojednání kosmologická. 223 A právě na jejich podporu byly ke klasickým knihám přidávány doplňky, knihy apokryfické. 224 Kolem poloviny prvního století před n. l. [ ] naplno rozkvetla [ ] mystická numerologie. 225 Právě v ní je třeba spatřovat počátek až kabalistických spekulací hanských konfuciánů, podle nichž prý vzestup a pád politické moci závisí na pěti prvcích, které Hanové převzali z qinské šamanistické mystiky. 226 V roce 136 př. n. l. císař Wu ustavuje sbor učenců znalců pro zkoumání pěti klasiků [ ], čímž legitimizoval jistou verzi těchto knih a zároveň sankcionoval jejich závaznou interpretaci. Tato císařská intervence do literárního a vzdělanostního kánonu stvrdila proměnu určitého proudu konfucianismu na státní ideologii se statutem státního kultu. 227 Císař také zavedl státní zkoušky povinné pro všechny uchazeče o státní službu [ ], náplní těchto [ ] zkoušek učinil státní konfuciánské učení. 228 Právě transformaci konfucianismu ve státní ideologii je třeba chápat jako významný přínos epochy Han pozdější historii. Tzv. hanský konfucianismus je pak ve skutečnosti synkrezí konfuciánských, eklektických a legistických myšlenek a tvrzení o monochromatičnosti intelektuálního života hanské Číny, ve světle těchto skutečností proto dnes již jen stěží obstojí. 229 Podle Dong Zhongshuových představ byl Kánon přesycen tajnými vědomostmi, které ale dokáže interpretovat pouze jeho znalec. Ke Kánonu tak byly přidány stovky a tisíce stran vizionářských 216 viz PRŮŠEK 1967: II viz tamtéž sv. II, ss viz tamtéž sv. I, s EBERHARD 1950: GERNET 1982: KRÁL 2005: GERNET 1982: KRÁL 2005: Tamtéž s Tamtéž s GERNET 1982: KRÁL 2005: Tamtéž s KRÁL 2005:

66 a esoterických komentářů s jasnými politickými cíli, doktrinální obsahy a politické konotace. 230 Podpora konfucianismu a vzdělání ze strany státu generovala úředníky, kteří prostřednictvím vzdělání získávali moc u dvora, a tedy vliv na politický život země. 231 Poslední významným atributem hanského státu byla agresivní zahraniční politika, kterou navázal na militaristickou historii svého předchůdce. Ta se v období poqinské konsolidace státu významně neprojevovala a začala být významněji realizována až za císaře Wua. Hlavním protivníkem Číny byly od konce Qinů nomádské altajské mongolské, turkické a tunguzské kmeny 匈奴 Xiōngnú původem ze stepní oblasti od Bajkalu k Balchaši, až po 40. rovnoběžku. 232 Za prvních tří hanských císařů byla komunikace s nimi vedena spíše na bázi diplomatické, mocenské ambice protivníka byly tlumeny uplácením zejména v podobě hedvábí, alkoholu, rýže, peněz a sňatkové politiky. 233 Císař Wu zahájil strategii vojenské konfrontace, protože přes benevolentní politiku hanského dvora trvaly nájezdy Xiongnu, a to včetně oblastí v blízkosti hlavního města. 234 Aktivní zahraniční politika vůči Xiongnu měla také přinést zabezpečení karavanních stezek, po nichž se realizovala pro Čínu významná obchodní výměna se střední Asií. Intenzivní vojenský tlak společně s embargem na dovoz zboží, hladem a zimou na počátku 1. století př. n. l. skutečně přinesl rozbití Xiongnuské říše. 235 Expanze císaře Wua ale byla vedena i do Koreje a na jih do oblastí Yunnanu, Zhejiangu, Fujianu, Guangdongu a Vietnamu. 236 Současně s vojenskými výboji za účelem zvětšení držby půdy, která byla pro zemědělský stát základním zdrojem bohatství, 237 probíhala po celé období Západních Hanů intenzivní kolonizace nově dobytých území, 238 společně se sociální a ekonomickou transformací porobených kočovníků: 239 barbarští vojáci tvořili významnou složku armády zejména za Východních 230 Tamtéž s GERNET 1982: EBERHARD 1950: GERNET 1982: EBERHARD 1950: Tamtéž s GERNET 1982: Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s

67 Hanů 240 a především na barbary byla přenesena povinnost chovu koní pro armádu. 241 Právě expanzivní politika císaře Wua čínskému státu přinesla nemalé hospodářské obtíže: nákladné vojenské expedice vyčerpávaly obyvatelstvo stejně jako vzrůstající luxus a potřeby císařského dvora. 242 Po smrti císaře se navíc moc v říši přesouvala do rukou silných rodin gentry, 243 které pak prostřednictvím vlivných úředníků, císařských manželek a jejich služebníků rozpoutávaly u dvora frakční boj mocenských klik. 244 Stále více také ovlivňovaly výběr úředníků a vzdalovaly tak císaře od skutečné moci. 245 Právě intrika císařovny vdovy Wang, manželky císaře Yuana a matky císaře Chenga, přivedla nejdříve ke dvoru a později i do funkce regenta 王莽 Wáng Mǎnga, 246 který v roce 9 císaře sesadil a vyhlásil vlastní dynastii. 247 Jeho snaha reformovat říši však skončila naprostým nezdarem: periferie pozemkovou a měnovou reformu spolu se zrušením otroctví odmítaly, přestože Wang Mang opozici ze strany dvorských konfuciánů umlčel tím, že je nahradil jejich ideologickými oponenty z řad školy starého textu a s jejich pomocí se pak snažil budovat harmonickou společnost podle vzorů obsažených v Kánonu. 248 Jejich přízeň se mu však nepodařilo udržet, protože nebyl s to úředníkům vyplácet jejich platy: 249 daně se ztrácely na cestě do centra. Ústředí dále vyčerpávaly zbytečné války proti Xiongnu, a správa se nakonec v roce 23 zhroutila pod tlakem rolnického povstání rudých obočí. 250 Dynastii Han obnovil po šestnácti letech princ Liu Xiu, který se při restauraci císařské moci opřel o bohaté vlastníky půdy, tj. gentry z Henanu. Hlavní město tak bylo přesunuto do Lojangu právě z politických důvodů. Historiografií je ale také akcentováno přímé spojení s oblastmi v té době nejvýznamnějšími pro pěstování obilí, svůj význam měl při stěhování metropole i ideologický odkaz 240 Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s EBERHARD 1950: GERNET 1982: EBERHARD 1950: GERNET 1982: Wang Mang (45 př. n. l. 23 n. l.) vládl čtrnáct let mezi roky 9 a 23 n. l. Viz KOLMAŠ 2005: 70, 94 a Tamtéž s TWITCHETT 1986: EBERHARD 1950: Tamtéž s

68 na tradici hlavního města Východních Zhouů. 251 Liu Xiu porazil povstalecké armády, které smetly Wang Mangovu dynastii Xin, a v roce 25 jako císař Guangwu obnovil svrchovanost dynastie Han nad říší. 252 Za dvaatřicet let své vlády zemi stabilizoval, upevnil císařskou moc, zvenčí zahraničními výboji a zevnitř především snahou držet vlastní rodinu i její služebníky stranou reálné politiky. 253 Právě jeho závislost na henanské aristokracii ale dala současně říši do vínku určitou slabost, která nejprve vedla k odstředivým tendencím uvnitř říše, k oslabování moci ústřední vlády, a konečně i k úpadku centralizovaného státu na konci 2. století. 254 První polovina 1. století a vláda císařů Minga a Zhanga je označována za zlatý věk Východních Hanů a přes rostoucí rozpory při řízení státu byla ještě ve znamení ekonomického rozvoje. 255 Ačkoliv kmeny Xiongnu již pro Východní Hany nebyly tak významným protivníkem jako pro Hany Západní, stále ještě ohrožovaly čínské zájmy v Turkestánu, zejména hedvábnou stezku a vůbec obchod se střední Asií v šedesátých a sedmdesátých létech 1. století. 256 Tomu učinily přítrž vojenské kampaně generálů 竇固 Dòu Gùa a 班超 Bān Chāoa. 257 Čínská moc v Turkestánu sice byla upevněna na začátku devadesátých let, nicméně se právě v této době začíná projevovat krize impéria, mj. i ve výbuších nespokojenosti částečně asimilovaných proto-tibetských kmenů na západě, 258 v čarodějnických procesech u dvora postihujících císařskou rodinu a sílícím protekcionalismu rodin císařských manželek 竇 Dòu, 宋 Sòng a 梁 Liáng. Společně s tím roste i politický význam císařských eunuchů, jejichž zájmy se tak dostávají do konfliktu se zájmy velkých pozemkových vlastníků na periferii. Reálně je úpadek postavení panovníka ve státě zahájen vládou čtvrtého císaře He, který nastoupil na trůn v sedmi letech. Skutečnou moc však držela v rukou císařovna Dou, jež dávala přednost zájmům svého klanu. V roce 92 je sice rodina Dou ode dvora odstraněna, ale pouze za cenu nárůstu moci eunuchů. Po císařově smrti se pak regentství ujímá císařovna vdova 鄧 Děng. Císař An tak vládne říši, která je vyčerpávána nejen osobními zájmy klanů císařských manželek a eunuchů, ale i přírodními katastrofami 251 TWITCHETT EBERHARD GERNET Tamtéž s Tamtéž s EBERHARD Tamtéž s GERNET

69 a 羌 qiāngskými 259 povstáními. Jeho vláda je zakončena nástupnickými spory po jeho smrti. Z nevraživosti mezi rodinami císařských manželek a eunuchy těží především vojevůdci na periferiích: 260 v polovině 2. století zde ztrácí dvůr politický vliv. Generálové, jako představitelé místních rodin gentry, usurpují stále větší moc a dochází i k celé řadě rolnických bouří, nejvýznamnější z nich, povstání žlutých šátků propuká v roce Císař je v té době již jen loutkou v rukou vojevůdců a ve prospěch jednoho z nich nakonec abdikuje. 262 Tak začíná doba konfliktů mezi Číňany a obyvateli severních oblastí Počátky čínské jazykovědy Dynastie Han je jedním z nejvýznamnějších období čínské historie. Mezi lety 206 př. n. l. a 220 n. l., za více než čtyři sta let její vlády obohatila Čína světovou kulturu o výsledky práce řady vynikajících vědců, filozofů, spisovatelů, historiků atd. Ti samozřejmě navázali na bohatý kulturní odkaz předchozího období Východních Zhouů, současně ale vytvořili základnu, na níž pevně stojí čínská tradiční věda, filozofie, literatura, historiografie a celá řada dalších vědních oborů. Dynastie Han se tak stala jedním z nejvýznamnějších zdrojů dalšího rozvoje čínské, asijské, ale i světové civilizace, ke kterému se lidské kultury obracejí i v současnosti. Vláda dynastie Han je současně jedním z nejvýznamnějších období v dějinách čínské lingvistiky. V předhanské době jistě také nacházíme zárodky pozdější jazykovědy, nejsou to však ještě lingvistické monografie, a tedy ani jejich autoři, i když z filozofických spisů je již zájem o jazyk a jazykovědné otázky patrný. Jedná se především o zárodky historické lexikologie a grammatologie v Konfuciových Sebraných výrocích 論語 Lún Yǔ, Knize o Tau a ctnosti Starého Mistra 老子 Lǎo Zǐ, ve spisech nominalistů 名家 míngjiā, především pak 公孫龍 Gōngsūn Lónga, 264 dále 259 Obecné označení pro částečně sinizované ne-hany, předky národů, které dnes hovoří tibeto-barmskými jazyky, obývající rozsáhlá území na západní a jihozápadní hranici Vlastní Číny (KOLMAŠ 2005: 113, 115). 260 GERNET 1982: Tamtéž s EBERHARD 1950: Tamtéž s Viz OLIVOVÁ 2006:

70 v díle 荀卿 Xún Qīngově 265 a v neposlední řadě také ve spisu Mocius 墨子 Mò Zǐ. 266 S většinou těchto textů se může přímo ve své mateřštině seznámit i český čtenář: se Sebranými výroky v brilantním překladu Jaromíra Vochaly; 267 s Knihou o Tau a ctnosti např. ve stále aktuálním překladu Rudolfa Dvořáka; 268 překlad zlomku z díla Gongsun Longa z pera Lucie Olivové je součástí antologie Klenoty čínské literatury. 269 Za Hanů dosáhla čínská jazykověda řady významných úspěchů, a to především na poli historické lexikologie 訓詁 xùngǔ a grammatologie. Předchozí období Východních Zhouů bylo časem vzniku a formování historické lexikologie jako takové, za Hanů pak již tato vědní disciplína objektivně doznala stěží přehlédnutelného rozmachu, když právě tehdy vzniklo několik významných děl, zabývajících se problematikou tohoto vědního oboru. Konkrétně se jedná o spisy Pravý vzor 爾雅 Ěr Yǎ, Místní slova 270 方言 Fāng Yán a Výklad jmen 釋名 Shì Míng. Tato tři díla mají jistě nadčasovou platnost: Pravý vzor je prvním dochovaným thesaurem, 271 prvním výkladovým slovníkem v dějinách čínské lingvistiky, Místní slova 272 jsou základním dílem čínské dialektologie a Výklad jmen 273 je první prací 265 Viz PRŮŠEK 1967: II LI Kai 1993: Viz VOCHALA Lao-tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti. Kladno: J. Šnajdr 1920, 128 s. 269 OLIVOVÁ 2006: Ve svém textu používám překladu názvu těchto dvou titulů podle VOCHALA 1989b: Thesaurem zde chápu tematický slovník, který uvádí jednotlivé vstupy v určitém významovém řazení, smysl tohoto řazení však není v Pravém vzoru zcela jasný, v každém případě jej ale lze chápat jako pokus o kategorizaci Všehomíra: V prvních třech kapitolách jsou slova označená grafémy seskupena do synonymických řad, na jejichž konci je dominanta daného synonymního pole, kterou je slovo pro daný význam běžně užívané. V dalších kapitolách jsou uváděny názvy různých objektů předmětné skutečnosti a jejich vymezení. (VOCHALA 1989b: 116) 272 Jedná se o první slovník čínských dialektismů připisovaný Yang Xiongovi. I když je podobně jako Pravý vzor pořádán podle významového hlediska, schází mu jeho systematičnost: dialektismy se stejným významem zde tvoří řady, k nimž je připojen ekvivalent literárního jazyka. Ve spisu je uváděna i oblast výskytu nářečních slov (VOCHALA 1989b: ). 273 Slovník je pořádán podobně jako Pravý vzor, avšak tentokrát se záměrem objasnit původ slov, jehož motivaci autor hledá ve spojení významu a zvukové realizace daného slova (VOCHALA 1989b: 117). Nutno ovšem podotknout, že bez znalosti historické fonologie se to jeho autoru daří spíše sporadicky: v dějinách čínské lingvistiky je proto ceněna především jeho metoda označovaná čínskou filologickou tradicí jako zvuková definice, nikoliv její konkrétní uplatnění. 70

71 čínské etymologie. V grammatologii je spisem podobně zásadního významu Výklad významu obrysových a rozbor struktury odvozených znaků 274 説文解字 Shuō Wén Jiě Zì, 275 dále jen Výklad znaků. Výzkumné metody a postupy uplatněné v této práci se staly základem čínské grammatologie jako vědní disciplíny o písmu. Terminologie Výkladu znaků je naprosto zásadní a pojmy šest kategorií písma 276 a determinativ, 277 společně s vnímáním diachronie 274 Překlad názvu spisu vychází ze Xu Shenova výkladu pojmů obrysový znak a odvozený znak v Doslovu k Výkladu znaků, viz a Výrazy vykládat 説 shuō a analyzovat 解 jiě zde chápu jako paralelní a při jejich překladu do češtiny se inspiruji J. Vochalou a jeho Výkladem jednoduchých a rozborem složených znaků (VOCHALA 1989b: 116). Pojmy význam a struktura jsem do svého překladu doplnil navíc jen na první pohled. Při hlubším zamyšlení nad obsahem celého díla totiž vidím, že zatímco u obrysových znaků Xu Shen skutečně vykládá jejich význam, neboť strukturně je nelze dále dělit, odvozené znaky jsou nejprve rozděleny na základní složky a struktura takových znaků je pak předmětem následného rozboru. Překládat titul jako Výklad obrysových a rozbor odvozených znaků by bylo také zcela přijatelné. 275 Za povšimnutí nikoliv za pozornost stojí fakt, že se úplný název Výkladu znaků v moderní čínštině realizuje ve vysokém rovném prvním, vysokém stoupavém druhém, klesavo-stoupavém třetím a klesavém čtvrtém tónu, a to právě v tomto pořadí. Tato skutečnost nebyla původním Xu Shenovým záměrem a je pouhou výslednicí jazykového vývoje čínštiny. O zvukové podobě názvu Výkladu znaků v době Han mi není nic známo. Roy A. Miller v tomto smyslu velice příhodně cituje Edwina G. Pulleyblanka: No reconstruction for Old Chinese is included in this [book]. This is because I do not believe that it is possible at present to offer any complete reconstruction for stages of the [Chinese] language earlier than the Qieyun. The rhyming in early poetry provides a set of categories for the finals but they are subject to many more ambiguities than the rhymes of a rhyming dictionary. For the initials there is not even this much in the way of a closed system. (MILLER 1999: 461) 276 Viz Pojem je v relevantní sinologické literatuře překládán také jako radikál. Podle mého názoru je ale pojem determinativ výstižnější, když radikál chápu především jako strukturní prvek, podle nějž je znak řazen v moderním slovníku. Tento prvek však, na rozdíl od determinativu, nemusí mít žádnou souvislost s významem znaku, neboť může, ale nemusí, odkazovat jak k determinativu, tak i k fonetiku. Proto zde dávám přednost pojmu determinativ. Dále viz V terminologii moderní grammatologie nacházím čtyři další pojmy, které jsou považovány za synonymní tradičnímu termínu 部首, tj. doslova asi (znak v) záhlaví determinativu. Jsou to pojmy grafická značka 形符 xíngfú, grafická složka 形旁 xíngpáng, významová značka 意符 yìfú a 義符 yìfú v témže významu. První dva pojmy, které podle mě odpovídají spíše výše diskutovanému pojmu radikál, přitom akcentují grafiku determinativu, druhé dva jeho význam, a rozumím jim tedy jako moderním ekvivalentům tradičního pojmu 部首. Kromě této horizontální symetrie obou párů výrazů pozoruji i symetrii vertikální: syllabosémém značka 符 fú je součástí tří ze čtyř výrazů; výraz 形旁 je hyperonymem termínu konstukční složka. 71

72 vývoje čínského znakového písma prostřednictvím grafických variant znaku, 278 rozborem znaku na konstrukčníkční složky, zatím pouze praktickým nikoliv definičním vymezením fonetika, a popisem konstrukce odvozeného znaku dodnes nebyly překonány, a staly se tak trvalou součástí nejen tradiční, ale i moderní grammatologie. Nabízí se jistě otázka, proč čínská jazykověda vzniká právě v tomto období. Důvody podle mého názoru existují tři. Jsou to: významné kvalitativní změny ve vývoji jazyka, 279 ustavení konfucianismu jako státní ideologie a potřeby související s rozvojem výuky čínského znakového písma Jazykové změny Již v období Válčících států nebyl význam kanonických textů, tj. šesti kanonických knih s konfuciánskými komentáři, tedy Knihy písní 詩經 Shī Jīng, Knihy dokumentů 尚書 Shàng Shū, Knihy obřadů 禮經 Lǐ Jīng, Knihy hudby, 280 Knihy proměn 易經 Yì Jīng a Letopisů 春秋 Chūnqiū, příliš srozumitelný. Toto neporozumění se za vlády dynastie Han ještě více prohloubilo. Právě proto v této době vzniká historická lexikologie. Ta se v úvodních fázích svého vývoje soustřeďovala především na vysvětlení nesrozumitelných či již jen obtížně srozumitelných archaismů slovy jazyka bližšího komentátorově současnosti. Z uvedeného postupu se později vyvinula jedna ze základních metod historické lexikologie, tj. výklad neznámého slova slovem běžnějším. 281 Je ovšem nutno podotknout, že právě za vlády dynastie Han doznala zmiňovaná ediční činnost v čínské historii dříve nezaznamenaného rozvoje, a stala se tak významným přínosem nejen v dějinách čínské kultury, ale i v historii světové civilizace. Co se písemných památek, a tedy i písma týče, předhanské knihovny značně utrpěly v důsledku bojů mezi Liu Bangem a Xiang Yum. Proto se na počátku Hanů staré texty a ostatně i jejich výklad tradovaly zejména ústně. Pokud v té době vůbec docházelo k jejich písemnému záznamu, 278 PU Zhizhen 1987:. 279 Viz WU Daei 2000: Co se týče Knihy hudby, panuje jednak názor, že byla ztracena na sklonku vlády dynastie in, současně je ale uznávána také představa, že Kniha hudby nikdy ne existovala a že hudbabyla od samého počátku zahrnuta do Knihy písní a Knihy obřadů. Na základě studia historických pramenů se zdá být pravděpodobnější druhý z uvedených názorů Ciyuan 1988: ZHAO Zhenduo 2000: 7. 72

73 nebyly tyto texty zapisovány předhanským, tj. větším a menším písmem 篆書 zhuàn shū, ale tehdy již běžně rozšířeným úřednickým písmem. 282 Jsou proto nazývány novými texty. Mezi léty 141 a 87 př. n. l. však byly znovuobjeveny také texty ve větším a menším písmu z období Válčících států, které byly dříve považovány za ztracené. Ty jsou označovány jako staré texty. Podle hanských záznamů byly staré texty nalezeny celkem na pěti místech: princ Gong z Lu 魯恭王 Lǔ Gōng Wáng 劉餘 Liú Yú 283 objevil ve zdech Konfuciovy rezidence v Qufu mimo jiné Knihu dokumentů ; kníže z Beipingu 北平侯 Běipíng Hóu 張蒼 Zhāng Cāng 284 předal u dvora Zuo Qiumingův Komentář 左傳 Zuǒ Zhuàn k Letopisům ; princ Xian z Hejianu 河間獻王 Héjiān Xiàn Wáng 劉德 Liú Dé získal staré texty knih Zhouské obřady 周禮 Zhōu Lǐ, Knihu dokumentů, Knihu obřadů, Záznamy o obřadech 禮記 Lǐ Jì, Mencia 孟子 Mèng Zǐ a Knihu 282 Jedná se o dukt, který je graficky odvozen z menšího písma. Je označován jako úřednické písmo, protože jej vytvořili nižší úředníci. Za dynastie Qin bylo toto písmo užíváno synchronně s menším písmem, kterým se zapisovaly především oficiální texty, zatímco úřednické písmo fungovalo spíše jen v každodenním úředním styku. Za Hanů se pak úřednické písmo stalo běžně užívaným duktem (LI Guoying 1994: 28 29). Jeho vznik je současně i významným mezníkem ve vývoji čínského znakového písma, neboť v grafice úřednického písma došlo k napřímení původně zaokrouhlených linií tahů menšího písma. Současně se zvýšila i rychlost jeho zápisu. Protože však bylo vytvořeno především méně vzdělanými členy úřednické vrstvy, zejména pro potřeby usnadnění a urychlení písemného záznamu, existovalo v něm velké množství variantních znaků, úřednické písmo významně narušilo i etymologické principy, na nichž bylo postaveno větší a menší písmo, a citelně tak poznamenalo do té doby stále ještě dosti patrný piktografický charakter čínského písma. 283 Pátý syn císaře Jinga z Han Liu Yu. Při přestavbě Konfuciovy rezidence v Qufu nalezl v jejích zdech staré kanonické knihy. Protože se však tento údaj objevuje pouze v Hanských kronikách a nikoliv v Zápiscích historika, budí toto tvrzení oprávněné pochyby badatelů (TANG Kejing 1997: 2176). 284 ( ) premiér za Západních Hanů; původem z okresu 陽武 Yángwǔ v dnešním severním Henanu. Na sklonku období Válčících států studoval u Xun Qinga společně s Li Siem a 韓非 Hán Fēiem (? ), za Qinů se stal cenzorem. Později se přidal k Liu Bangovu povstání a po jeho vítězství pak zastával četné úřady u hanského dvora. Za zásluhy při porážce vzpoury yanského krále 燕王臧荼 Zāngtúa mu bylo uděleno léno v Beipingu. Za císaře Wena se stal premiérem, ale po jeho smrti odstoupil. K jeho nejvýznamnějším žákům patřil hanský básník a esejista 賈誼 Jiǎ Yì ( ). Komentoval také Devět kapitol matematického umění 九章算術 Jiǔ Zhāng Suàn Shù, zabýval se kalendářem a podílel se rovněž na reformě hanského zákoníku (Cihai 1999: ). 73

74 o Tau a ctnosti; 魯三老 Lǔ Sānlǎo 285 odevzdal u dvora starý text Knihy o synovské oddanosti 孝經 Xiào Jīng a 魯渰中 Lǔ Yānzhōng 286 nalezl starý text Knihy obřadů. 287 Nové se od starých textů samozřejmě nelišily pouze duktem, jímž byly zapisovány, ale mnohem výrazněji se odlišovaly svým obsahem. Tato skutečnost byla způsobena úpravami původního textu při jeho zápisu na základě diktátu osob, které jej znaly zpaměti, a samozřejmě i chybami, způsobenými nepochopením při tomto záznamu a jeho následném opisování. Také proto byla mezi vzdělanci pociťována potřeba se s těmito rozdíly vyrovnat, která byla realizována prostřednictvím komparativního studia archaických podob znaků, spojeného s prací s různými edicemi a komentáři těchto textů Spor o rukopisy 289 Dalším z důvodů, proč jazykověda vzniká právě za vlády dynastie Han, je potřeba studia konfuciánských klasiků, tzv. nauky o Kánonu 經學 jīng xué, 290 tj. především šesti kanonických knih. Po sjednocení země pod vládou dynastie Han se konfucianismus jako učení, které klade velký důraz na studium kanonických textů coby obrazu ideální společnosti, postupně stávalo státní ideologií a vytlačovalo ostatní školy filozofického myšlení na okraj společenského zájmu. Současně s tím císař v roce 136 př. n. l. ustavil v hlavním městě konfuciánské vysoké učení a jmenoval sedm znalců kanonické literatury. 291 Mezi léty počet znalců vzrostl na čtrnáct. Každý z nich se zabýval studiem a výkladem pouze jedné jediné kanonické knihy a vedl vlastní studenty, kteří pak byli příslušníky téže školy výkladu příslušné části Kánonu. Na příslušnost k té které škole textů byl tehdejší vzdělaneckou společností kladen veliký důraz. 285 Biografická data nebyla zjištěna. 286 Biografická data nebyla zjištěna. 287 LU Zongda 1981: LI Zhiming 1993: Tuto zdařilou paralelu k našemu sporu o rukopisy přejímám ze studie Čínská filozofie. Pohled z dějiny (KRÁL 2005: 218). 290 Předmětem jejího studia, jak již vyplývá z jejího názvu, je kanonická literatura, především výklad významu kanonických textů. Proto je její vznik a vývoj těsně svázán s dějinami čínské lingvistiky, především historické lexikologie. 291 ZHAO Zhenduo 2000:

75 Podle oddílu Biografie konfuciánů v Kronikách Pozdních Hanů 後漢書 儒林列傳 Hòu Hàn Shū, Rúlín lièzhuàn existovaly čtyři školy Knihy proměn, 施 Shī, 孟 Mèng, 梁丘 Liángqiū a 京 Jīng; tři školy Knihy dokumentů, 歐陽 Ōuyáng, škola staršího knížete ze Xia 大夏侯 Dà Xià Hóu a mladšího knížete ze Xia 小夏侯 Xiǎo Xià Hóu; tři vykladači Knihy písní školy 齊 Qí, 魯 Lǔ a 韓 Hán; dva vykladači Knihy obřadů, starší Dai 大戴 Dà Dài a mladší Dai 小戴 Xiǎo Dài a dva vykladači Letopisů školy 嚴 Yán a 顏 Yán. Tento systém se pak udržel až do konce vlády dynastie Han. Výuka žáků neprobíhala na písemném záznamu textů, ale ústně. Tak alespoň fungovala škola nového textu. Právě pro svou provázanost s tehdejší politikou ovlivnila nauka o Kánonu významným způsobem tradiční čínskou filozofii, historiografii, literaturu a umění obecně. Její studium je proto pro poznání tradiční čínské kultury stěží zpochybnitelným přínosem. 292 Po dlouhých letech válek na konci 3. století př. n. l. bylo nejprve zapotřebí rekonstruovat upadající ekonomiku země. Proto první vládcové dynastie Han uplatňovali do značné míry liberální politiku, jejímž jedním z nepřehlédnutelných důsledků byla populační exploze. Ale již za vlády hanského císaře Wua dochází k zintenzivnění kontroly z ústředí, posílení centralizace a následnému zpomalení hospodářského rozvoje. Vlastně teprve v této době vládce přijal konfucianismus jako jedinou státní doktrínu, za současné eliminace ostatních společensko-etických filozofických názorových proudů. Jako projev podpory konfucianismu prý císař Wu shromáždil vzdělance, vypracoval témata státních zkoušek a osobně pročetl odpovědi, aby jejich úspěšným absolventům udělil hodnosti a tituly, které je opravňovaly k výkonu státní správy. Nahradil tak rodovou aristokracii byrokracií a upevnil zcela výjimečné postavení konfucianismu na přelomu 2. a 1. století př. n. l. 293 Úcta ke konfucianismu znamenala přirozeně také posílení společenských pozic konfuciánského kánonu. Původní texty byly na začátku Hanů považovány za ztracené. Proto císař Wu vyzval poddané, aby ke dvoru přinášeli staré exempláře kanonické literatury. Císař Cheng dokonce vyslal mezi lid hledače kanonických knih. Současně s tím císař pověřil 劉向 Liú Xiànga, 294 aby sebraný materiál shromáždil v císařském archívu 292 LI uoying PU hizhen knihovník, editor a spisovatel, který žil za vlády ápadních Hanů. Původně se jmenoval 更生 Gēngshēng, druhým jménem 子政 Zǐzhèng. V čínských pramenech 75

76 a následně jej komentoval. Jeho syn 劉歆 Liú Xīn 295 pak v práci svého otce pokračoval a názvy shromážděných kanonických knih, komentářů, filozofických děl a básní zahrnul do bibliografického katalogu Přehledu šesti vědních oborů 296 七略 Qī Lüè. Tak se stal konfucianismus prostřednictvím svých kanonických knih vlastně předmětem studia čínské tradiční jazykovědy a v závislosti na konfucianismu se pak zákonitě i jí dostalo dalšího rozvoje. 297 Zastánci novějších textů zřejmě vycházeli z kosmologických, divinačních a alchymistických tradic přímořského státu Qi, odkud pocházel přírodní filozof Zou Yan [ ], včetně teorie pěti prvků. Ta hrála v hanském myšlení je také často zmiňován pod označením vojevůdce Liu 劉中壘 Liú zhōnglěi. Byl ve čtvrtém pokolení vnukem mladšího bratra zakladatele hanské dynastie Liu Banga, prince Yuana ze Chu 楚元王 Chǔ Yuán wáng 劉交 Liú Jiāoa. Podobně jako znalec písma z doby vlády hanského císaře Pinga mezi rokem 1 a 5 n. l. Yuan Li, viz a , pocházel z okresu 沛 Pèi v dnešní provincii Jiangsu. Ve svých textech často kritizoval zvůli eunuchů na císařském dvoře. Za vlády císaře Chenga si změnil jméno na Liu Xiang a zastával úřad velmože bezbřehých zásluh, jehož úkolem bylo spravovat císařskou knihovnu, především kanonické knihy, Klasiky a poezii. Výstupem této jeho práce byl Tematický katalog 別錄 Bié Lù, první rejstřík knih v dějinách čínské kultury, Liu Xiang je proto považován za zakladatele čínské tradiční bibliografie. Napsal třiatřicet popisných básní fu, zachovala se však pouze jediná, nazvaná Devět vzdechů 九歎 Jiǔ Tàn. Dochovaly se jeho texty Nové předmluvy 新序 Xīn Xù, Obory vyprávění 說苑 Shuō Yuàn a Biografi e žen 列女傳 Liè Nǚ Zhuàn. Editoval rovněž Guliangův Komentář Letopisů a Písně ze Chu. Byl otcem Liu Xina (Cihai 1999: ). 295 (?50 př. n. l. 23 n. l.) druhým jménem 子駿 Zǐjùn a 穎叔 Yǐngshū; představitel školy starého textu, knihovník a astronom, který žil na sklonku vlády Západních Hanů. Navázal na dílo svého otce Liu Xianga, když pokračoval v jeho práci na katalogizaci císařské knihovny. Zabýval se studiem Zuo Qiumingova Komentáře k Letopisům, které jej přivedlo k otevřenému konfliktu se školou nového textu. Když pak Wang Mang instaloval jako znalce kanonických knih představitele školy starého textu, byl Liu Xin jedním z nich. Později, po odhalení příprav atentátu na Wang Manga, jichž se účastnil, spáchal sebevraždu. K jeho dílům patří mj. Kalendář dynastií Xia, Shang a Zhou 三統曆譜 Sān Tǒng Lì Pǔ, který je považován za vůbec nejstarší astronomickou tabulku na světě. Jeho přínos tkví také ve výpočtu Ludolfova čísla s přesností na tři desetinná místa (Cihai 1999: ). 296 Tj. Kánonu, Klasiků, poezie, válečnictví, astronomie a medicíny. Sedmá část, v pořadí první, je úvodem. Ačkoliv se tento knižní katalog nedochoval, o jeho podobě si lze vytvořit alespoň částečnou představu podle textu Záznamů o Kánonu a literatuře Ban Guových Hanských kronik, na jehož základě byly sestaveny (Ciyuan 1988: 12.2). 297 DONG Xiqian 1994:

77 mimořádnou roli. Zou Yanovy kosmologické, magické a tajným učením blízké teze vycházely vstříc [ ] potřebě všezahrnující syntézy a generálního vysvětlení světa. Zastánci novějších textů nacházeli v zkratkovitých, často zlomkovitých a časem již mnohdy enigmatických archaických textech tajemná znamení a poselství [ ] umocňovaná novodobými esoterickými komentáři a apokryfickými doplňky. 298 Zastánci starších textů se cítili být pokračovateli původního etického výkladu a rituální funkce Konfuciovy tradice, zakořeněné především v jeho rodném státě Lu [ ], hanská škola starého textu vracela Konfucia z onoho polobožského statutu zpět do statutu učitele. 299 Až do přelomu letopočtu byl pak dvorem prosazován především výklad kanonických knih školy nového textu. Její představitelé se tímto způsobem nejen uplatnili jako úředníci u císařského dvora, ale současně získali monopol na vzdělání v hlavním městě i v periferiích. Přínosem pro čínskou jazykovědu byl zájem školy nového textu o jazyk a písmo. Na rozdíl od školy starého textu však vykladači nového textu viděli v kanonických knihách především studie popisující ideální státní zřízení, proto v nich hledali skryté jinotaje. Jejich komentáře pak pochopitelně tyto jinotaje vysvětlovaly, zdůrazňovaly provázanost Kánonu s politologií jako aplikovanou vědní disciplínou. Tento akcent na utilitárnost studia předhanských textů byl současně doprovázen přehlížením významu kanonických textů jako jazykového materiálu. Výklad představitelů školy nového textu se proto nevztahuje ke Kánonu jako takovému, je mu naopak obsahově velmi vzdálený. Škola nového textu navíc studium Kánonu chápala značně zlomkovitě, obvykle se jeden učenec zabýval jedinou z kanonických knih. Pochopitelně i v rámci takového výkladu se časem vytvořilo několik škol v závislosti na tom, o čí názory se ten který vykladač především opíral. Pro školu nového textu bylo také typické, že komentář poměrně krátkého textu představoval několik stovek, ba i tisíců znaků. Po roce 25 se konfuciánské učení uchýlilo ještě více k idealismu, když byl k politologickému výkladu Kánonu připojen ještě výklad vizionářský. Za kolaboraci s uzurpátorem byli navíc ode dvora zapuzeni představitelé školy starého textu a znovu tak instalována škola textu nového. Císař Zhang tento vývoj v roce 79 podpořil uspořádáním velké konfuciánské konference v letohrádku Bílého tygra 300 白虎觀 298 KRÁL Tamtéž ss. 220 a Konference znamenala významný předěl v dějinách čínského myšlení, nebopo ang angově usurpaci opět na čas upevnila politickou moc školy nového textu. Ani mezi představiteli školy nového textu nepanoval jednotný názor na včlenění 77

78 Bái Hǔ Guān, která byla vzdělaneckou diskusí nad obsahem jednotlivých textů Kánonu. Konfucianismus nového textu se v této době opíral nejen o výklad vzájemného působení principů yin a yang a o teorii pěti prvků, ale vstřebával současně i velké množství idealistických vizionářských představ. Taková situace dále komplikovala již tak od originálu dosti odtažitý oficiální výklad Kánonu. I když se ve svých komentářích škola nového textu také zabývala otázkami souvisejícími s historickou lexikologií a grammatologií, metody a výsledky jejího výzkumu nejsou pro lingvistiku příliš významné. 301 Již za vlády císaře Wua byly znovuobjeveny texty kanonických knih psané písmem z období Válčících států. Tyto texty nebyly bez komentáře zcela srozumitelné. Proto někteří učenci začali toto písmo studovat, uplatňovali přitom především metodu komparace s novými texty a znalosti historické lexikologie. Prvním z těchto učenců byl patrně 孔安國 Kǒng Ānguó, 302 vi zionářských představ do konfucianismu, konference byla svolána i proto, aby nedošlo k dalšímu vnitřnímu názorovému štěpení, které by mohlo oslabit celou říši. V zimě jedenáctého dne jedenáctého lunárního měsíce pozval císař významné konfuciány a prince, aby se shromáždili v letohrádku k veřejné diskusi nad textem kanonických knih. Velitel císařské stráže skupiny Střed 魏應 Wèi Yīng kladl jménem císaře učené společnosti otázky, načež se do diskuse mohl zapojit kdokoliv z přítomných. Když pak došlo k všeobecné shodě, tajemník premiéra 淳于恭 Chún Yúgōng odpověď zopakoval, načež císař rozhodl, zda je s odpovědí spokojen. Konference trvala více než měsíc a po jejím skončení Ban Gu sepsal její obsah do Pevných zásad z letohrádku Bílého tygra 白虎通義 Bái Hǔ Tōng Yì ve čtyřech svazcích. Výsledkem konference bylo přijetí vizionářských představ školou nového textu, což ještě více posílilo již tak značnou esoteričnost oficiálního hanského konfuciánství (Cihai 1999: ). 301 ZHAO Zhenduo 2000: Data jeho narození, ani úmrtí nejsou známa. Byl jedním z předních znalců Kánonu za Západních Hanů, jehož věhlas byl srovnatelný s věhlasem hlavního ideologa hanského konfucianismu, Dong Zhongshua. Druhým jménem 子國 Zǐguó, pocházel z 曲阜 Qūfù na Shandongu a byl v jedenáctém pokolení vnukem samotného Konfucia. Knihu dokumentů studoval u 伏生 Fú Shēnga, který se, jak známo, aktivně účastnil rekonstrukce kanonických textů na počátku dynastie Han, takže když veliký historiograf Sima Qian citoval ve svých Zápiscích historika Knihu dokumentů, opíral se o komentář svého učitele Kong Anguoa. Císař Wu z Han jej jmenoval svým poradcem. Podle tradice měl v držení starý text Knihy dokumentů : když dal princ Gong z Lu rekonstruovat Konfuciovu rezidenci a v jejích zdech objevil texty kanonických knih psaných předqinským písmem, sestavil Kong Anguo po jejich prostudování Komentář ke starému textu Knihy dokumentů 古文尚書傳 Gǔ Wén Shàng Shū Zhuàn. Proto je Kong Anguo považován za zakladatele školy starého textu. Již songští komentátoři však jeho autorství tohoto spisu zpochybňovali, za Mingů a Qingů pak bylo dokonce 78

79 který věnoval Knihu dokumentů objevenou ve zdech Konfuciovy rezidence císaři. Měl mnoho žáků a na základě jeho výkladu se postupně formovalo učení školy starého textu, které bylo později doplněno především výzkumem a editorskou činností Liu Xianga a jeho syna Liu Xina. Škola starého textu se svým postojem i metodami výrazně odlišovala od školy nového textu : její komentáře byly založeny na výkladu slov doložitelných kontextuálně. Navazovala tak na tradici výkladu kanonických knih z předhanských dob. Ve srovnání se školou nového textu opírající se o dogmata teorie yinu a yangu, učení o pěti prvcích a vizionářské představy chápala škola starého textu Kánon jako historický materiál. Proto se ve svém výkladu snažila omezit slepou důvěru v tyto texty, kterou vůči nim projevovali představitelé školy nového textu. Škola starého textu byla v počátcích své existence předávána soukromně jen mezi několika konfuciánskými učenci, čímž se také velmi výrazně lišila od školy nového textu, jejíchž žáků a učitelů bylo díky monopolu na vzdělání garantovaného dvorem podstatně více. 303 Na přelomu letopočtu poté, co Wang Mang využil opozice uvnitř konfuciánství pro vlastní politické cíle a na návrh Liu Xina ustavil pět znalců kánonu školy starého textu u dvora, tak škola starého textu nahradila školu nového textu, což se setkalo s nesouhlasem a odporem jejích učenců. Proto Liu Xin napsal Dopis obřadníku a znalcům Kánonu 移書讓太常博士 Yí Shū Ràng Tàicháng Bóshì, v němž kritizoval zálibu představitelů školy nového textu v mrzačení Kánonu, a rozpoutal tak mezi oběma školami lítý boj. 304 Představitelé školy nového textu považovali knihy psané písmem období Válčících států za podvrh podivínů, kteří se snaží překrucovat význam úřednického písma, představitelé školy starého textu se na druhou stranu domnívali, že to jsou texty, které osobně sepsali Konfucius a jeho následovníci, a že tedy jen tyto texty odrážejí pravou podstatu jeho učení. Mezi nejvýznamnější reprezentanty školy starého textu patřili kromě Kong Anguoa, Liu Xianga a Liu Xina i 張敞 Zhāng Chǎng, 305 prokázáno, že se jedná o falzum. Komentoval také Sebrané výroky a Kánon synovské oddanosti (Cihai 1999: ). 303 LI Zhiming 1993: Dikci tohoto dopisu bezpochyby napodobil Xu Shen ve svém Doslovu k Výkladu znaků, viz Zhang Chang žil za Západních Hanů. Pocházel z 平陽 Píngyángu v 河東 Hédōngu na jihozápadě dnešního okresu 臨汾 Línfén v provincii Shanxi. Druhým jménem se jmenoval 子高 Zǐgāo. Službu u dvora začínal jako správce císařských stájí. Za vlády císaře Xuana, už jako císařský poradce vyššího ranku, urazil generála 霍光 Huò Guānga (? 68 př. n. l.), a byl proto za trest vypovězen do 函谷關 Hángǔ Guānu na východě 79

80 揚雄 Yáng Xióng, 306 杜林 Dù Lín, 307 爰禮 Yuán Lǐ 308 a další. Ti zdůrazňovali, že k pochopení skutečného významu kanonických knih je zapotřebí studovat staré písmo. Proto za vlády císaře Pinga, Yuan Li s pomocí sta spolupracovníků vykládal písmo v paláci Weiyang 309 未央廷 Wèiyāng Tíng. V 1. století n. l. pak někteří významní učenci přistoupili ke komparaci starého a nového textu, porovnávali nejen mezi jednotlivými texty a spisy navzájem, ale také mezi jednotlivými komentáři, a položili tak základ výzkumným metodám historické lexikologie. V tomto období se prosadili mistři školy starého textu, jakými byli znalci Knihy proměn a Knihy písní 鄭眾 Zhèng Zhòng, 310 Knihy dokumentů a Záznamů o obřadech 賈逵 dnešního okresu 新安 Xīn ān v provincii Henan jako jeho náčelník. Později byl sice jmenován správcem hlavního města, ale i z tohoto postu byl v důsledku dvorských intrik odvolán. V závěru své úřednické kariéry vykonával pak ještě úřad cenzora kraje Ji 冀州 Jì Zhōu, tj. střední a jižní části provincie Hebei, západního okraje Shandongu a severního okraje Henanu (ZRM 1980: 955.2). 306 PRŮŠEK 1967: I.438. Ačkoliv byl Yang Xiong konfuciánec, jeho Kanonická kniha Velikého tajemství 太玄 Tài Xuán sledovala myšlenky Laozi a Knihy proměn [ ] Konfuciův odkaz vymanil z bezbřehé synkreze vzájemného působení principů yin a yang a teorie pěti prvků, numerologií a pověr (KRÁL 2005: ). 307 (? 47) znalcem Kánonu a grammatologem za Východních Hanů. Druhým jménem 伯山 Bóshān, pocházel z 茂陵 Màolíngu ve 扶風 Fúfēngu v dnešním 興平 Xīngpíngu ve střední Shaanxi západně od Xi anu. Byl synem cenzora Du Ye a zastával úřad ministra veřejných prací. Zabýval se studiem starého textu Knihy dokumentů a významně tak přispěl k rozvoji této školy. Na jeho komentáře navázali především Jia Kui, Ma Rong a Zheng Xuan. Také komentoval Tři knihy Cangjie (Cihai 1999: ). 308 Viz a Byl to komplex palácových staveb, který byl pod přímým dohledem premiéra vybudován na přání zakladatele hanské dynastie v roce 200 př. n. l. a jehož ruiny se nacházejí v severozápadní části dnešního Xi anu, bývalého hanského hlavního města 長安 Cháng ānu. Sloužil jako sídlo správy a současně císařská residence za Západních Hanů. Byl vypálen na sklonku Wang Mangovy vlády, za Východních Hanů znovu obnoven, definitivně zanikl za vlády dynastie Tang. Jednalo se o jednu z největších staveb svého druhu na světě o rozloze bezmála 5 km² (Ciyuan 1988: 811.1). 310 Zemřel v roce 83. Byl mj. astronomem období Východních Hanů. Druhým jménem 仲師 Zhòngshī; protože působil u dvora ve funkci ministra zemědělství, bývá v čínských pramenech označován také jako ministr zemědělství Zheng 鄭司農 Zhèng sīnóng, aby jej tak bylo možné odlišit od dalšího významného hanského znalce Kánonu Zheng Xuana. Pocházel z 開封 Kāifēngu v Henanu. Pod vlivem svého otce 鄭興 Zhèng Xīnga, který studoval Guliangův Komentář Letopisů u Liu Xina, se zabýval především Zuo Qiumingovým Komentářem k Letopisům. V neposlední řadě je také jedním ze dvou dnes známých autorů, kteří před Xu Shenem uvádějí úplný soupis šesti kategorií písma (Cihai 1999: 552.1). 80

81 Jiǎ Kuí, 311 Knihy písní 衞宏 Wèi Hóng, 312 Letopisů 服虔 Fú Qián 313 a další. Ale teprve za 馬融 Mǎ Rónga 314 dosáhla škola starého textu uznání u dvora a pak i všeobecného rozšíření, až postupně školu nového textu z jejího výsadního postavení vytlačila. Tento proces byl završen na sklonku vlády dynastie Han, když 鄭玄 Zhèng Xuán 315 komentoval Knihu obřadů. Jako 311 (30 101) mj. básníkem a astronomem za vlády Východních Hanů. Druhým jménem 景伯 Jǐngbó, pocházel z 平陵 Pínglíngu ve 扶風 Fúfēngu na severozápadě 陝陽 Shǎnyángu v dnešní provincii Shaanxi. V devátém pokolení byl potomkem básníka 賈誼 Jiǎ Yìho ( ). Zastával pozici tajemníka premiéra, studoval především Zuo Qiumingův Komentář k Letopisům a Knihu dokumentů, jeho výklad Letopisů byl vedle Zheng Zhongova považován za nejvlivnější interpretační školu své doby. Jeho dílo se nedochovalo (Cihai 1999: ). 312 Data narození, ani úmrtí nejsou známa. Druhým jménem 敬仲 Jìngzhòng, pocházel z komanderie 東海 Dōnghǎi, dnešního 郯城 Tánchéngu v jižním Shandongu. U Du Lina studoval starý text Knihy dokumentů. Mezi roky zastával úřad císařského poradce a cenzora (Cihai 1999: 498.2). 313 Data narození, ani úmrtí nejsou známa. Byl znalcem Kánonu za Východních Hanů. Původně se jmenoval 服重 Fú Zhòng, druhým jménem 子慎 Zǐshèn; srovnej 許慎 Xǔ Shèn, druhým jménem 叔重 Shūzhòng. Pocházel ze 滎陽 Xíngyángu ve středním Henanu. Zastával úřad staršího sekretáře, úředníka zodpovědného za sestavování císařských výnosů, byl náčelníkem okresu 高平 Gāopíng severozápadně od dnešního 微山 Wēishānu ve středním Shandongu a někdy kolem roku 188 se stal náčelníkem komandérie 九江 Jiǔjiāng v oblasti 武穴 Wǔxué a 黄梅 Huángméi v jihovýchodní Hubei. Studoval Zuo Qiumingův Komentář k Letopisům (Cihai 1999: ). 314 (79 166) druhým jménem 季長 Jìzhǎng, pocházel z 茂陵 Màolíngu ve 扶風 Fúfēngu. Zastával úřad textologa, císařského poradce, byl jmenován náčelníkem komandérie 武都 Wǔdū v dnešní jižní Gansu a východní Shaanxi a 南郡 Nánjùn ve střední Hubei. Jeho zájem o Kánon a Klasiky byl velmi široký, studoval texty Knihy proměn, Knihy dokumentů, Knihy písní, Sebraných výroků i Kánonu synovské oddanosti a komparoval Zuo Qiumingův, Guliangův a Gongyangův Komentář k Letopisům. Také např. komentoval Knihu o Tau a ctnosti, Mistra z Huainanu, Setkání s hořkostí 離騷 Lí Sāo a Biografi i žen 列女傳 Liè Nǚ Zhuàn. Měl přes tisíc studentů, z nichž nejvýznamnější byl Zheng Xuan. Jeho dílo se nedochovalo (Cihai 1999: ). 315 ( ) druhým jménem 康成 Kāngchéng, původem z 高密 Gāomì v 北海 Běihǎi, dnešním 濰坊 Wéifāngu ve východním Shandongu. Prameny jej zmiňují jako zázračné dítě: už ve velmi mladém věku se účastnil správy svého rodiště. Studoval v hlavním městě, mj. i u Ma Ronga. Kromě textů školy starého textu se zabýval i studiem nových textů. Jeho bádání je pak symbiózou obou škol, a je proto významným přínosem v dějinách konfucianismu. Některé jeho komentáře jsou součástí současného vydání Poznámek a komentářů ke Třinácti kanonickým knihám 十三經注疏 Shísān Jīng Zhùshū označovaných v textu jako Komentář k Etiketě a obřadům, Záznamům o obřadech a Zhouským obřadům 三禮注 Sān Lǐ Zhù (Cihai 1999: 552.1). 81

82 základ svého komentáře použil sice starý text, nicméně při své práci uplatnil také výklady školy nového textu a ukončil tak soupeření obou vzdělaneckých skupin trvající bezmála dvě stě let jejich synkrezí Didaktika písma Třetím důvodem, proč dochází k formování čínské jazykovědy právě na přelomu letopočtu, je skutečnost, že vlády dynastie Xin i Han kladly veliký důraz na výuku písma, tehdy označovanou jako trivium 小學 xiǎoxué, jenž ale vznikla již za vlády dynastie Zhou. Že i didaktiku čínského znakového písma je třeba pokládat za významnou součást čínské tradiční grammatologie, o tom mimo jiné svědčí umístění relevantního textu Doslovu k Výkladu znaků v těsném sledu bezprostředně za úvodními částmi popisujícími genezi čínského znakového písma a šest kategorií. 317 Nejstarší učebnicí čínského znakového písma zmiňovanou čínskými prameny je Kniha historika Zhou 史籀篇 Shǐ Zhòu Piān, kterou Výklad znaků cituje při analýze jako Knihu historika 史篇 Shǐ Piān a která byla psána znaky většího písma. 318 Kniha historika Zhou prý byla původně rozdělena do patnácti oddílů, 319 přičemž každý z nich byl dále členěn do čtyřslabičných vět, které se pro snadnější zapamatování rýmovaly. Již za vlády hanského císaře Wua se ztratilo prvních šest částí a za dynastií Wei a Jin byl ztracen i zbytek. 320 V každém případě, po Xu Shenovi z ní již žádný čínský badatel necituje, z čehož Wang Guowei usuzuje na to, že v té době již byla zastíněna Třemi knihami Cangjie. 321 Její původní podoba bývá vyvozována právě z kompozice těchto knih, které ji bezpochyby 316 YAO Xiaosui 1983: Viz Znaky většího písma obsažené ve Výkladu znaků jsou graficky velmi podobné písmu z nápisů na qinských bronzech z období Jara a podzimu a z nápisů na kamenných bubnech, proto dnes převládá názor, že Xu Shen pracoval s qinskou verzí Knihy historika Zhou. Nicméně s přihlédnutím ke skutečnosti, že kulturní centra Qinů jsou ztotožnitelná s centry Západních Zhou a že je tedy možné Qiny považovat za přímé dědice jejich kultury, lze říci, že qinský text prostě jen kopíruje původní západozhouské vzory. 319 BAN Gu 1962: WU Wenqi 1986: 21 poznámka č ZHANG Bin 1993:

83 napodobovaly: jejich základem je čtyřslabičný verš, který pro snadnější zapamatování spojoval do strof sdružený rým v závěru dvojverší. V Záznamech o Kánonu a literatuře Hanských kronik 漢書 Hàn Shū se píše: Kniha Cangjie 322 倉頡篇 Cāngjié Piān [ ]. Jejích sedm oddílů sepsal premiér státu Qin 李斯 Lǐ Sī. 323 Šest oddílů Knihy Proto jsme v minulosti 爰歷篇 Yuán Lì Piān sepsal správce císařského vozového parku druhé třídy 趙高 Zhào Gāo 324 a sedm kapitol Knihy boxue 博學篇 Bó Xué Piān sepsal dvorní historik 胡毋敬 Húwú Jìng. Většinu znaků přitom převzali z Knihy historika Zhou, ale grafika znaků se od západozhouského písma velmi liší, proto se mu říká qinské písmo 秦篆 Qín zhuàn. Za Hanů byly tyto tři knihy spojeny, rozčleněny do pětapadesáti oddílů po šedesáti znacích 325 a souborně označovány jako Tři knihy Cangjie. 326 Podobně jako Kniha historika Zhou získaly tyto učebnice znakového písma svůj název podle prvních dvou znaků svého textu. Jejich užívání se za Hanů rozšířilo tak, že k nim Yang Xiong a Du Lin přidali komentáře, nicméně v Záznamech o Kánonu a literatuře Songských historií 宋史 藝文志 Sòng Shǐ, Yì wén zhì již o Třech knihách Cangjie není zmínka. Du Linův komentář se ztratil patrně za Suiů a tradice předávání jejich textu tak byla přerušena zhruba před tisíci lety za Songů. 327 Její nové edice vytvořené především qingskými badateli 孫星衍 Sūn Xīngyǎnem, Také 蒼頡篇 Cāngjié Piān. 323 Viz KOLMAŠ 2005: Tamtéž s Celkem tedy obsahovaly znaků. 326 BAN Gu 1962: HUANG Dekuan 2006: ( ) druhým jménem 伯淵 Bóyuān a 淵如 Yuānrú, přezdívaný 季逑 Jìqiú nebo také 芳茂山人 Fāngmào Shān Rén; pocházel z 陽湖 Yánghú, dnešního okresu 武進 Wǔjìn ve střední Jiangsu. Byl mj. grammatologem a básníkem, jedním z osmi qingských mistrů rytmizované prózy. V roce 1787 u císařských zkoušek v hlavním městě obsadil druhé místo a získal titul doktor. Vykonával úřady hlavního soudce na Shandongu, vedoucího správy občanských a finančních záležitostí a krajského pověřence pro daň v obilí. Na začátku své kariéry se především věnoval krásné literatuře, později se ale zaměřil na Kánon, Klasiky, historiografii a tradiční jazykovědu. Byl i zdatným kaligrafem menšího i úřednického písma. Přednášel na slavné akademii Zhongshan 鐘山書院 Zhōng Shān Shūyuàn. Věnoval se také ediční práci a sestavil Collectanea ze studovny Pingjin 平津閣叢書 Píngjīn Gé Cóngshū a Collectanea ze studovny jižně od Tai Shanu 岱南閣叢書 Dài Nán Gé Cóngshū. Komentoval mj. Knihu dokumentů, Knihu proměn a Letopisy, zabýval se také textem Zápisků historika a paleografií, včetně nápisů na bronzech. Mnohé z jeho prací se dochovaly do současnosti (LI Guoying 1994: 53). 83

84 馬國翰 Mǎ Guóhànem, 329 任大椿 Rèn Dàchūnem 330 a po pádu císařství také např. 王國維 Wáng Guówéiem 331 jsou v podstatě pouze fragmenty původního 329 ( ) druhým jménem 詞溪 Cíxī, přezdívaný 竹吾 Zhúwú; pocházel z 歷城 Lìchéngu u Jinanu na Shandongu z rodiny náčelníků okresu. Již v devatenácti letech byl bakalářem a v roce 1832, tj. ve třiceti devíti letech, získal titul doktor. Byl náčelníkem okresů v dnešní provincii Shaanxi. Po úspěchu u císařských zkoušek jej do služby povolal guvernér provincie, ale protože již dlouho pobýval mimo domov, omluvil se, a do Shaanxi se vrátil až v roce 1844, aby zde spravoval kraj Long 隴州 Lǒng Zhōu, dnešní okres 隴 Lǒng na východě provincie. Pro nemoc abdikoval v roce 1853 a zemřel o čtyři roky později, ve věku čtyřiašedesáti let. Celý život sbíral a editoval fragmenty starých knih, již v mládí proslul jako bibliofil, když prý opisoval zajímavé části starých vydání knih. Výsledky svého výzkumu uspořádal do sbírek Záznamy o knihách z Ateliéru v Yuhanských horách 玉函山房藏書簿錄 Yùhán Shān Fáng Cángshū Bùlù a Editované fragmenty knih z Ateliéru v Yuhanských horách 玉函山房輯佚書 Yùhán Shān Fáng Jíyì Shū (ZRM 1980: dodatky 13.4, Cihai 1999: ). 330 ( ) druhým jménem 幼植 Yòuzhí a 子田 Zǐtián, pocházel ze 興化 Xīnghuà v západní Jiangsu. Byl jedním z významných představitelů raného období tzv. yangzhouské školy 揚州學派 Yángzhōu xuépài, vnukem znalce Knihy proměn, qingského doktora 任陳晉 Rén Chénjìna ( ). V osmi letech skládal básně v klasickém stylu a exceloval ve výkladu Knihy obřadů. Po zisku doktorátu v roce 1769 začal pracovat na ministerstvu obřadů. Od roku 1773 se účastnil kompilace Čtyř skladišť plných knih 四庫全書 Sì Kù Quán Shū a krátce na to byl jmenován na významný post dvorního asistenta. V roce 1789 byl jmenován cenzorem pro Shaanxi, ale po měsíci zemřel. Jeho rodina byla tak chudá, že jeho bratr musel prodat celou jeho knihovnu, aby mu mohl vystrojit pohřeb. Jeho dílo čítá na čtyřicet titulů (ZRM 1980: 222.2, Cihai 1999: 265.1). 331 ( ) druhým jménem 靜安 Jìng ān a 伯隅 Bóyú, přezdívaný 觀堂 Guāntáng; byl spisovatelem a básníkem. Výsledky jeho bádání jsou přínosem zejména pro historii starověku, filologii a literární teorii. Původem z 海寧 Hǎiníngu u 嘉興 Jiāxīngu v severovýchodním Zhejiangu; po neúspěchu u císařských zkoušek odešel ve dvaadvaceti letech pracovat jako novinář do Šanghaje. Současně zde studoval na škole pro překladatele a tlumočníky z japonštiny Učené společnosti pro japonskou literaturu 東文學社 Dōng Wén Xuéshè a stal se oblíbencem Luo Zhenyuho, který školu založil. Luo Zhenyu také finančně podpořil jeho studium přírodních věd v Tokiu, kam odjel v roce O rok později vyučoval na různých vysokých školách v Číně. Po pádu císařství odjel společně s Luo Zhenyum do Japonska a vrátil se až v roce V roce 1924 byl jmenován profesorem na Tsinghua University 清華大學 Qīnghuá Dàxué. O tři roky později se na protest proti vstupu revolučních armád do Pekingu utopil v jezeře Kunming 昆明湖 Kūnmíng Hú v Letním paláci 頤和園 Yíhé Yuán. Je mimo jiné považován za jednoho z nejvýznamnějších znalců Snu v červeném domě 紅樓夢 Hóng Lóu Mèng a songského i yuanského dramatu. Jeho práce jsou shrnuty ve Wang Guoweiových sebraných spisech 觀堂集林 Guāntáng Jí Lín. V grammatolo- 84

85 díla a lze z nich tedy jen stěží usuzovat na konkrétní podobu celého spisu. Teprve v průběhu 20. století byly ve 阜陽 Fùyángu v severozápadní Anhui objeveny texty Tří knih Cangjie na bambusových destičkách z doby Han, 332 které významnou měrou přispěly ke vzniku reálnější představy o jejich formě i obsahu. V roce 1930 pak byly nalezeny ještě hanské bambusové destičky v 居延 Jūyánu na západě Vnitřního Mongolska, které tyto představy kvantitativně i kvalitativně rozšířily. Badatelé se domnívají, že text z Fuyangu je spojením Knihy Cangjie, Proto jsme v minulosti a boxue, protože je v něm zahrnuto čtyřverší: Proto jsme v minulosti činili kroky k tomu, abychom navázali na náš dřívější plán. Plahočili jsme se cestou a přispěli tak k jeho naplnění, leč pouze nepatrně, 爰歷次貤, 繼續前圖, 輔廑顆囗, 軷儋囗屠 kterým byl pravděpodobně uveden text Knihy Proto jsme v minulosti 333 Analýza dochovaných zlomků ukazuje, že Tři knihy Cangjie byly pořádány do čtyřslabičných strof o patnácti verších, sudé verše se navíc navzájem rýmovaly, takže svou formou byly patrně velmi podobné textům pozdějších učebnic čínských znaků, např. Knize tisíce znaků 千字文 Qiān Zì Wén: Cangjie vytvořil písmo, aby jím učil potomky. Mladí plní úkoly, při nichž jsou vážně a obezřetně napomínáni. 倉頡作書, 以教後嗣 幼子承詔, 謹慎受戒 Co se týče vnitřní stavby jednotlivých veršů, jedná se o spojení, která spolu významově souvisí v podobě, jaká byla poprvé v dějinách čínské jazykovědy představena v Pravém vzoru, prvním čínském thesauru. Jednotlivá slova většinou netvoří smysluplný text, jedná se spíše o výčet pojmů, které spolu významově souvisí, např. úředník 臣 chén a sluha 僕 pú, dívat se 觀 guān a hledět 望 wàng, jít 行 xíng a kráčet 步 bù nebo jít tam 往 wǎng a jít sem 來 lái, sameček 雄 xióng a samička 雌 cí, otevírat 開 kāi a zavírat 閉 bì atd. V jednom verši jsou takové synonymní nebo antonymní sledy obsaženy dva. Jiná kategorie sledů je řazena tematicky a představuje tak posloupnosti osob, zvířat, věcí, vlastností, druhů apod., např. drak 蛟龍 jiāolóng, želva 龜 guī a had 蛇 shé; talíř 盤 pán, mísa 案 àn, pohár 杯 bēi a stolek 几 jī; zabít 殺 shā, chytit 捕 bǔ, vězení 獄 yù a vyslýchat gii je zásadní jeho přínos paleografii, především v oblasti studia nápisů na kostech a bronzech. Protože Luo Zhenyu měl ve své sbírce na textů nápisů na kostech, disponoval Wang Guowei rozsáhlým materiálem, na jehož základě správně jednotlivé texty datoval. Podobných úspěchů dosáhl při mapování materiálu o songských a qingských nálezech nápisů na bronzech. Některé z jeho výkladů nezastaraly dodnes (YW 1988: 394). 332 HUANG Dekuan 2006: Tamtéž s

86 問 wèn; či 而 ér, tedy 乃 nǎi, to 之 zhī a v 于 yú. Zjevně se tak jedná o jeden z prvních pokusů kategorizovat slovní zásobu v čínské jazykovědě vůbec. 334 Z grammatologického hlediska není rozhodně bez zajímavosti uvědomění si možnosti kategorizovat znaky podle determinativu : např. za znakem černý 黑 hēi následuje deset znaků se stejným determinativem. Řazení znaků podle determinativu rovněž těsně souvisí s jejich významem, a je proto logickým důsledkem jejich kategorizace podle sémantických kritérií: znaky se stejným determinativem bývají hyponymy téhož hyperonyma. I pokud je řazení znaků podle determinativu v Knihách Cangjie ještě dílem náhody, pak v Knize Pospěš a přistup 急就篇 Jí Jiù Piān je již takové řazení nepřehlédnutelné a je v něm možné spatřovat inspiraci vydělení pěti set čtyřiceti determinativů Výkladem znaků. 335 Přesto v textu, i když v menšině, existují části, které mají úplnou větnou strukturu. Za vlády dynastie Han byla gramotnost jedním z hlavních měřítek pro výběr úředníků a za užívání nestandardních znaků čekaly pisatele podání ke dvoru přísné tresty. 336 Výuce písma byla přikládána taková důležitost, že i v tomto období bylo navázáno na kompilaci zhouských a qinských znakových učebnic. V dějinách čínské grammatologie mají proto Tři knihy Cangjie zásadní význam. Nejenže odrážejí výsledky dobového nahlížení a reflexe problematiky čínského znakového písma, ale navíc přímo ovlivnily vznik podobných textů v pozdějších obdobích, 337 jmenovitě: SIMA Xiangru 338 司馬相如 Sīmǎ Xiāngrú: Kniha fanjiang 凡將篇 Fán Jiāng Piān z období vlády západohanského císaře Wua, 334 amtéž s amtéž s Viz en an u jich uvádí celkem třináct. V jeho Záznamech o Kánonu a literatuřeje nadto uveden titul Osm stylů a šest technik 八體六技 Bā Tǐ Liù Jì BAN u 6: 7. omentář vysvětluje, že osmi styly je myšleno osm qinských stylů. Nabízí se proto domněnka, že šesti technikami je šest Wang angových stylů a znak technika 技 jì je chybou vzniklou při opisu. Protože je tato kniha dávno ztracena, jedná se o ryzí spekulaci. kutečnost, že ji an u zařadil mezi Knihu historika Zhou a Tři knihy Cangjie naznačuje, že se možná jednalo o učebnici znaků řazených do skupin podle různých stylů písma, nicméně ani toto tvrzení není dnes již možné prokázat HUANG ekuan 6:. 338 Viz PRŮŠEK 67: II

87 SHI You 339 史游 Shǐ Yóu: Kniha Pospěš a přistup 340 z období vlády západohanského císaře císař Yuana, LI Chang 341 李長 Lǐ Cháng: Kniha yuanshang 元尚篇 Yuán Shàng Piān a YANG Xiong 揚雄 Yáng Xióng : Kniha xunzuan 342 訓纂篇 Xùn Zuǎn Piān, obě z období vlády západohanského císaře Chenga, BAN Gu 343 班固 Bān Gù : Kniha taijia 太甲篇 Tài Jiǎ Piān, Kniha zaixi 在昔篇 Zài Xī Piān a JIA Fang 344 賈魴 Jiǎ Fáng: Kniha pangxi 滂喜篇 Pāng Xǐ Piān, všechny tři z období vlády východohanského císaře He, CAI Yong 345 蔡邕 Cài Yōng : Kniha shenghuang 聖皇篇 Shèng Huáng Piān, Kniha huangchu 黄初篇 Huáng Chū Piān, Kniha wuzhang 吳章篇 339 ata eho naození, ani tí nesou znáa, císařský poadce císaře Yuana Cihai 1999: ospěš a přistup k asný staobylý nádobá, abycho e odlišili po ostatní, vy enu e věci a éna lidí, uspořáde e e teaticky, aby ezi nii nevládl za tek a chaos ebnice bývá oznaována také ako Kapitoly Pospěš a přistup 急就章 Jí Jiù Zhāng a ako ediná svého duhu se v plnosti dochovala do souasnosti á třicet tyři kapitol a pávě podle eího obsahu si lze představit, ak vypadaly tety ostatních znakových uebnic: e leněna teaticky na oddíly éna a pří ení, oděvy, ídlo a nápoe, nástoe atděty sou v ní řazeny do veš, na ozdíl od dřívěších tyřslabiných sou tyto sedislabiné Cihai 1999: a ascísaře Chenga sepsal achitekt císařského paláce i Chang Knihy yuanshang, kteé obsahovaly pouze noativní znaky Tří knih Cangjie BAN Gu 192: iz dyYang Xiong spoil Knihu Cangjie, Proto jsme v minulosti a boxue spoleně s dalšíi uebnicei, získal tet o znacíchen pak doplnil vlastní sadou znak ozdělenou do třiceti tyř oddíl po šedesáti znacích a patnácti veších Celke tedy přidal znaka celá eho kniha tak ítala znakni Kniha xunzuan se však bohuel nedochovala, eistuící zloky editoval ingský lolog a Guohan ZHOU inu 1988: 8 poznáka 19, WU eni 198: 23 poznáka citace viz PRŮŠEK 197: ata eho naození, ani tí nesou znáalavný východohanský kaliga, kteý za vlády císaře Heho zastával řad taeníka inistavou Knihu pangxi doplnil i iovou Knihou Cangjie a Yang Xiongovou Knihou xuanzuan, ívytvořil další vezi Tří knih Cangjie WEI heng 1997: 942Kniha pangxi byla zapsána v duktu řednického písacai Xina 2004: kaligaobdobí na sklonku vlády ýchodních Handuhý éne 伯喈 Bójiē, pvode z 陳留圉 Chénliúyǔ na ihu dnešního okesu 杞 Qǐ ve střední He nanu paenech e také oznaován ako gadista Cai 蔡中郎 Cài zhōnglángeho ivotní osudy odáeí konikty u císařského dvoa na saé konci vlády dynastie Han: kitika ocné dvoské kliky eunuch e přivedla do vězení a posléze i do vy hnanstvíeště pozděi byl přinucen ke spolupáci s uzupátoe 董卓 Dǒng Zhuóe 87

88 Wú Zhāng Piān a Kniha nüshi 女史篇 Nǚ Shǐ Piān, všechny čtyři z období vlády východohanského císaře Linga, tj. mezi léty 168 a 189 n. l. Tři knihy Cangjie 346 三倉 Sān Cāng z doby vlády dynastie Jin. 347 Z uvedeného množství titulů učebnic znaků je zjevné, že za Hanů bylo vskutku běžné pořádání znaků do obdobných textů, což je možné zdůvodnit dříve nebývalým a ani později neopakovaným rozvojem didaktiky čínského znakového písma. Dalším z důvodů takové situace byla potřeba eliminovat nestandardní varianty tehdy již běžně rozšířeného úřednického písma Počátky grammatologie Již za období Východních Zhou se objevily první analýzy významu znaků v závislosti na jejich grafické podobě. Tyto rozbory jsou ovšem součástí převážně filozofických spisů, a mají proto spíše politologický než grammatologický charakter. 349 S větším zapojením písma do života společnosti rostl nejen počet znaků, ale násobilo se také množství jejich uživatelů. Přirozeně se mezi nimi objevili lidé, kteří se pokusili komplikovaný systém čínského znakového písma strukturovat. Na přelomu letopočtu tak patrně Liu Xin zavádí šest kategorií písma jako úhelný pojem čínské grammatologie. 350 S rostoucím významem školy starého textu v tomto období rapidně narůstá počet vzdělanců, kteří zdůrazňují studium významu znaků, především souvislosti mezi jejich grafikou a významem. 351 Xu Shen, jako významný představitel školy starého textu, čerpal z jejich poznatků, když rozdělil existující znaky na základě grafiky a významu do pěti set čtyřiceti skupin. Počet jím analyzovaných znaků dva až třikrát převyšoval množství obsažené ve znakových učebnicích. Xu Shen spojil (? 192), po jehož smrti byl uvržen do žaláře, kde i zemřel. Byl otcem básnířky 蔡琰 Cài Yǎn (?177?239; Cihai 1999: 743.1). 346 Další soubor učebnic označovaný jako Tři knihy Cangjie složený opět ze tří částí: Li Siho Knihy Cangjie, Yang Xiongovy Knihy xunzuan a Jia Fangovy Knihy pangxi. Zatímco ale qinské Tři knihy Cangjie byly psány menší písmem, jinské byly provedeny písmem úřednickým (CAI Xinfa 2004: 25). 347 HE Jiuying 2000: WANG Li 1996: LI Kai 1993: HE Jiuying 2000: HUANG Dekuan 2006:

89 znaky se stejnou významovou složkou, kterou ve své práci označuji jako determinativ, do skupin a tyto skupiny seřadil tak, aby významové složky v jejich záhlaví tvořily na základě své grafiky či významu logický sled. Tak kategorizoval obrovské množství znaků do podstatně menšího množství skupin a vytvořil osnovu, která je jedním z hlavních přínosů jeho práce; není známo, že by tento přístup takto systematicky realizoval někdo před Xu Shenem. 352 Výklad znaků samozřejmě nevznikl náhodou, byl přirozeným důsledkem vývoje vědy a kultury za vlády dynastie Han, který jsem v hrubých obrysech nastínil výše: vývoj čínského jazyka dospěl za Hanů do stavu, kdy kanonická literatura zapisovaná starým písmem přestávala být i průměrně vzdělanému čtenáři srozumitelná. Přitom o výklad těchto textů se především opírala státní ideologie, tj. konfucianismus. Jeho společenskou pozici proto značně komplikovaly různé interpretace Kánonu. Také znakové písmo jako systém bylo čím dál tím složitější, ale jeho výuka a společně s ní i jeho použití pomalu upadala. 353 Úřednické písmo se za Hanů rozšířilo a podoba jeho znaků se velmi vzdálila grafice většího i menšího písma, takže bylo obtížné na jeho základě vykládat etymologii znaků. 354 Proto bylo zapotřebí práce, která by ji vysvětlila, příručky, jež by spojila výklad významu znaků s analýzou jejich grafiky tak, aby jejím prostřednictvím bylo možno správně vysvětlovat význam jak jednotlivých znaků, tak i celého Kánonu. 355 Dalším z důvodů vzniku Výkladu znaků byla jeho úloha nástroje v boji mezi školou starého a nového textu. V tomto učeneckém sporu spatřuji počátek čínské tradiční grammatologie, který umožnil vznik skupiny specialistů v tomto oboru. Proto je Výklad znaků mj. také odpovědí na útoky ze strany představitelů školy nového textu. 356 Xu Shen vyvrací názory školy nového textu na jazyk a teoreticky podepírá správnost badatelských přístupů školy starého textu. Také z těchto příčin nelze Výklad znaků oddělit od vývoje politických názorů, ani od hanské vědy. 357 Vzniku čínské grammatologie předcházelo relativně dlouhé období jejího formování, které pokrývá dobu vlády dynastií Zhou a Qin, tj. zhruba pět set let mezi 8. a 3. stoletím př. n. l. Šest kategorií písma obsažených 352 PU Zhizhen 1987: Viz Viz BAN Chao 1998: Viz REN Xueliang 1985:

90 v Zhouských obřadech a nesystematický výklad konstrukce čínských znaků v dochovaných předqinských textech obsahují počáteční úvahy o grafice čínského znakového písma. 358 Mýty o vzniku písma mají racionální jádro 359 a nezanedbatelná je v tomto smyslu i kompilace učebnic znaků. Znaky středního a sklonkového období vlády dynastie Západních Zhou navíc vykazují takovou míru standardizace, že nutně musí být výslednicí reformy písma. Právě z této doby pochází Kniha historika Zhou, jako první z celé řady učebnic čínského písma v dějinách čínské grammatologie. S největší pravděpodobností tento spis vznikl proto, aby první reformu ideově i formálně podpořil. 360 Od začátku období Jara a podzimu, a zejména pak za Válčících států postupně centrální moc upadala, zároveň se prohluboval i rozdíl mezi regionálními variantami jazyka a vznikaly i grafické varianty písma. 361 Po sjednocení Číny Prvním svrchovaným císařem dynastie Qin proto nutně došlo ke druhé reformě písma. Li Si, Zhao Gao a Huwu Jing podpořili reformu kompilací učebnic znaků 362 a akcentovali tak význam menšího písma pro tuto etapu vývoje čínských znaků. Kniha historika Zhou a qinské učebnice znaků byly současně vzorem na poli didaktiky čínského znakového písma pro jejich následovnice hanské i pozdější. Na počátku vlády dynastie Han byl zrušen qinský zákaz soukromého vlastnictví knih a na výzvu císaře Jinga začali jeho poddaní přinášet knihy ke dvoru. 363 Císař Wu pak navíc ustavil konfucianismus státní ideologií, 364 což vedlo k rozmachu nauky o Kánonu, který dále stimuloval rozvoj jazykovědy a společně s ní i grammatologie. Samotné čínské znakové písmo zaznamenalo s nástupem dynastie Han významnou kvalitativní změnu, když ustavením normy v podobě úřednického písma bylo ukončeno období tzv. klasického písma 古文字 gǔ wénzì a zahájeno období písma moderního 今文字 jīn wénzì. Tyto zásadní změny v grafice písma samozřejmě významným způsobem také podnítily vznik grammatologie. Výsledky výzkumu grammatologů jsou zahrnuty ve Výkladu znaků, který ustavil teorii a metody hanské grammatologie, popsal dějiny studia čínského znakového písma i jeho současnost a v neposlední řadě realizoval 358 HUANG Dekuan 2006: HE Jiuying 2000: HUANG Dekuan 2006: Viz Viz LU Zongda 1981: KRÁL 2005:

91 systematický výzkum grafiky čínských znaků, a stal se tak vzorem a inspirací pro badatele následujících období. Písmo je v předqinských pramenech označováno jako 文 365 wén, 名 366 míng, 書 367 shū nebo 書契 368 shūqì. Již 江永 Jiāng Yǒng 369 si povšiml, že v textech do 3. století př. n. l. se o něm nemluví jako o 字 zì a první doložené užití tohoto výrazu ve významu písmo pochází až ze Zápisků historika. 370 Spojení 文字 wénzì se začalo používat za Prvního svrchovaného císaře, když se hovoří o sjednocení písma 同書文字 tóng shū wénzì, které bylo podle Biografie Prvního svrchovaného císaře 秦始皇本紀 Qín Shǐ Huáng běnjì v Zápiscích historika obsaženo i na qinských kamenných nápisech na terase Langya 琅邪臺秦石刻 Lángyá Tái Qín shíkè. 371 Xu Shen chápe pojem 文 wén jako znaky obrysové a 字 zì jako znaky odvozené, nepřistupuje k nim tedy jako k synonymům; písmo 書 shū je pak pro něj hyperonymem obou hyponym. 372 Se slovem písmo 書 shū se v textech po pádu dynastie Han setkáváme méně, zatímco spojení 文字 wénzì se ve významu písmo používá v čínštině dodnes. Grammatologie, tj. věda o písmu, se za Hanů nazývala trivium. Původ tohoto názvu je v označení škol, kde byli vyučováni žáci z aristokratických rodin. Záznamy o Kánonu a literatuře Hanských kronik ve shodě s Doslovem k Výkladu znaků uvádějí, že ve starověku zahajovaly děti studium v sedmi letech, když je dvorní vychovatel vyučoval mj. písmu a počtům. 373 Vzhledem k faktu, že v témže textu je obsažena část trivium, lze předpokládat, že byla součástí již oddílu O šesti kanonických knihách 365 Viz např. Zuo Qiumingův Komentář k Letopisům (RUAN Yuan 1980: , a ) a Sebrané výroky (RUAN Yuan 1980: ). 366 Viz např. Obřady a rituály (RUAN Yuan 1980: ) a Zhouské obřady (RUAN Yuan 1980: ). 367 WANG Xianshen 1990: Viz Kniha proměn (RUAN Yuan 1980: ). 369 ( ) druhým jménem 慎修 Shènxiū, původem z 婺源 Wùyuánu na severovýchodě dnešní provincie Jiangsi. Studoval především Knihu proměn a Obřady a zabýval se i historickou fonologií. Jeho žákem byl mj. i Dai Zhen. Ve svém díle Kritéria starověkých rýmů 古韻標準 Gǔ Yùn Biāozhǔn rozdělil rýmy starověké čínštiny do třinácti skupin, v navazujících studiích Delikátní diskuse o fonologii 音學辯微 Yīn Xué Biàn Wēi a Tabulka rozdělení rýmů a čtyř tónů 四聲切韻表 Sì Shēng Qiē Yùn Biǎo popsal principy své badatelské práce (ZRM 1980: 272.1, Cihai 1999: ). 370 SIMA Qian 1982: Tamtéž ss Viz Viz

92 六藝 Liù yì Liu Xinova Přehledu šesti vědních oborů, jimiž se Ban Gu jako autor Hanských kronik inspiroval. 374 Celkem do něj zahrnul čtyřicet pět knih deseti škol. Když pak za Tangů 顏師古 Yán Shīgǔ 375 komentoval Hanské kroniky, napsal, že trivium je učením o písmu. 376 Toto označení se pak pro grammatologii používalo bez přerušení až do 20. století, kdy Zhang Taiyan vytvořil koncept filologie 語言文字之學 yǔyán, wénzì zhī xué. 377 Ačkoliv pojem pro označení nauky o písmu vznikl až za Hanů, dějiny této jazykovědné disciplíny zjevně začínají již v době před sjednocením Číny Počátky analýzy grafiky znaků Čínské znakové písmo prošlo od svého vzniku zásadními změnami a minimálně od Západních Zhou již fungovalo jako dosti komplikovaný systém písma. S jeho rozšířením docházelo k tomu, že jej jeho uživatelé inovovali tak, aby lépe vyhovovalo každodenní záznamové praxi. A právě v těchto úpravách lze vidět počátek čínské grammatologie. Ačkoliv většina autentického materiálu z doby Západních Zhouů byla již dávno ztracena a do dnešní doby se povětšinou dochovaly jen rozptýlené zlomky, které neodrážejí celistvý charakter tehdejšího grammatologického výzkumu, jsou jinak tyto fragmenty dostatečným důkazem počátků dlouhé historie čínské grammatologie. 378 Prvním významným grammatologickým tématem je analýza grafiky čínského znakového písma v Kánonu a Klasicích doby Zhou. Současně se ale zdá, že se spíše než o raný zájem o ideogramy a grammatologii obecně jedná o specifické projevy stylistiky tehdejšího textu, řečnické 374 HUANG Dekuan 2006: ( ) druhým jménem 籀 Zhòu. Jeho předkové pocházeli z 臨沂 Línyí v 瑯琊 Lángyé, byl vnukem Yan Zhituie, sám ale pocházel z 萬年 Wànniánu u 京兆 Jīngzhào, dnešního Xi anu. Tangský znalec Kánonu a historik. Zabýval se především historickou lexikologií. Za Tangů zastával úřednická místa u dvora, v roce 630 byl povolán do císařské knihovny, aby zde pracoval na Kánonu a sestavil Konečné vydání Pěti kanonických knih 五經定本 Wǔ Jīng Dìng Běn. Premiér 房玄齡 Fáng Xuánlíng ( ) společně s dalšími konfuciány vznášeli vůči jeho práci četné výhrady, ale Yan Shigu je umlčel tím, že jejich připomínky rychle a srozumitelně vyvracel citacemi z jinského Kánonu. Později byl následníkem trůnu pověřen, aby komentoval Hanské kroniky. Zemřel v průběhu vojenského tažení proti Kogurjŏ (Cihai 1999: , ZRM 1980: ). 376 BAN Gu 1962: HUANG Dekuan 2006: WANG Li 1996:

93 obraty, které doplňují jeho obsahové a snad i formální charakteristiky. Jejich záměrem tudíž nemusí být interpretace grafiky znaků. I přesto ale tyto fragmenty alespoň odrážejí způsob, jakým tehdejší lidé nahlíželi na písmo. Z výkladu významu např. znaků bojovnost 武 wǔ, soukromý 私 sī, veřejný 公 gōng, nedostatečný 乏 fá a jedovatý hmyz 蠱 gǔ je zjevné, že je opřen právě o logickou analýzu jejich grafiky. Z ní jednoznačně vyplývá, že znaky 武 wǔ a 蠱 gǔ jsou ideogramy složené ze složek halapartna 戈 gē a zastavovat 止 zhǐ, respektive hmyz 蟲 chóng a nádoba 皿 mǐn. Ve znaku 公 gōng představuje dolní složka 厶 význam soukromý a horní 八 význam stát zády. Výsledný význam znaku je pak opozitem stojícím zády k významu složky soukromý, tj. veřejný. Proto také 韓非 Hán Fēi napsal, že opozitem soukromý je veřejný. 379 Znak 乏 fá je ve větším písmu skutečně znakem správný 正 zhèng obráceným o sto osmdesát stupňů. Xu Shen ve svém Výkladu znaků použitím těchto definic prokázal, že nejsou náhodnými vzorky, ale že se jedná o doklady metod, které měly vliv na pozdější grammatologické bádání. 380 Ačkoliv osobnosti chuského krále Zhuanga 381 楚莊王 Chǔ Zhuāng Wáng, velmože ze státu 晉 Jìn 伯宗 Bó Zōnga, lékaře 和 Hé za státu Qin 秦 Qín a filozofa Han Feie ze sklonku období Válčících států představují zástupce různých společenských skupin v různých dobách a na různých místech, používají ve svých textech obdobného způsobu výkladu grafiky znaků. I tento fakt dokazuje rozšíření podobných výkladů již v předhanské době Původ šesti kategorií písma Jeden z úhelných pojmů hanské grammatologie, šest kategorií písma, se objevuje již v předqinských textech. V oddíle Dvorní vychovatel 保氏 Bǎoshì části Úředníci Země 383 地官 Dì guān Zhouských obřadů se praví: Dvorní 379 Když Cangjie stvořil písmo, čárou zatočenou do sebe zapsal slovo soukromý, sobecký, a když nad tento znak přidal složku s významem protiřečit, vznikl znak pro slovo veřejný. (Chan-fej-c 2011: ) 380 HE Jiuying 2000: (? 591 př. n. l.; vládl od roku 613, tj. 23 let) třetí z pěti hegemonů období Jara a podzimu (Ciyuan 1988: 867.2). 382 HUANG Dekuan 2006: V Zhouských obřadech jsou úředníci rozděleni do šesti kategorií 六官 liù guān na úředníky Nebes, Země, Jara, Léta, Podzimu a Zimy. Úředníci Země jsou vedeni ministrem školství (Ciyuan 1988: 165.1). 93

94 vychovatel je zodpovědný za kritiku vladařových nedostatků a vychovává mladé aristokraty tím, že je jim příkladem. Pak je vzdělává v šesti uměních, tj. zaprvé v pěti obřadech 384 五禮 wǔ lǐ, zadruhé v hudbě šesti epoch 385 六樂 liù yuè, zatřetí v pěti způsobech lukostřelby 386 五射 wǔ shè, začtvrté v pěti způsobech jízdy na voze 387 五馭 wǔ yù, zapáté v šesti kategoriích písma a zašesté v devíti číslicích 388 九數 jiǔ shù. 389 Šest kategorií písma je zde uvedeno jako jedno ze šesti umění, tj. základních disciplín, ve kterých byli vzděláváni žáci ze šlechtických rodin. V komentáři k této části Zhouských obřadů pak za Hanů citoval Zheng Xuan Zheng Zhonga, když uvedl: šest kategorií písma jsou piktogramy, ideogramy, variety, symboly, 390 výpůjčky a fonogramy. 391 V Záznamech o Kánonu a literatuře Hanských kronik Ban Gu napsal: V Zhouských obřadech se praví, že dvorský vychovatel je zodpovědný za výchovu mladých aristokratů a vyučuje je šesti kategoriím písma. Ty se nazývají: piktogramy, symboly, 392 ideogramy, 393 fonogramy, 394 variety a výpůjčky, které jsou základem znakotvorby. 395 Xu Shen v Doslovu k Výkladu znaků nazývá šest kategorií písma symboly, 384 Tj. obětní obřady 吉禮 jí lǐ, svatební obřady 嘉禮 jiā lǐ, protokol 賓禮 bīn lǐ, vojenské obřady 軍禮 jūn lǐ a pohřební obřady 凶禮 xiōng lǐ. Také se tímto pojmem označují obřady pěti stupňů rozdělené podle šlechtických titulů na vévodské, knížecí, markraběcí, hraběcí a panské (Ciyuan 1988: 76.2). 385 Tj. hudba mytických vládců Žlutého císaře 雲門 Yún Mén, Yaoa 大咸 Dà Xián, Shuna 大韶 Dà Sháo, Velkého Yuho 大夏 Dà Xià, shangského krále Tanga 大濩 Dà Huò a zhouského krále Wua 大武 Dà Wǔ (Ciyuan 1988: 167.2). 386 Tj. střelba do terče 白矢 bái shǐ; střelba dávkami 參連 cān lián, při níž jsou v bezprostředním sledu vystřelovány vždy čtyři šípy; rychlostřelba 剡注 yǎn zhù, spojovaná s rychlostí letu šípu; střelba s výhodou 襄尺 rǎng chǐ, při níž spolu střílejí dvě osoby různého společenského postavení, výše postavený dostává výhodu kratší vzdálenosti od terče; a synchronizovaná střelba 井儀 jǐng yí realizovaná současným výstřelem čtyř šípů (Ciyuan 1988: ). 387 Tj. zpěv fénixe 鳴和鸞 míng hé luán, rychlá terénní jízda 逐水曲 zhú shuǐ qū, přehlídková jízda 過君表 guò jūn biǎo, jízda ve městě 舞交衢 wǔ jiāo qú a jízda při lovu 逐禽左 zhú qín zuǒ (Ciyuan 1988: 74.3). 388 Tj. Devět kapitol matematického umění (Ciyuan 1988: 59.2), viz LIU Hui RUAN Yuan 1980: Označované zde jako znaky vypořádávající se s abstrakty 處事 chǔshì. 391 Označované zde jako znaky harmonizující se zvukem 諧聲 xiéshēng. 392 Označované zde jako znaky zpodobňující abstrakta 象事 xiàngshì. 393 Označované zde jako znaky zpodobňující význam 象意 xiàngyì. 394 Označované zde jako znaky zpodobňující zvuk 象聲 xiàngshēng. 395 BAN Gu 1962:

95 piktogramy, fonogramy, ideogramy, variety a výpůjčky. 396 Ačkoliv Zheng Xuan, Ban Gu i Xu Shen hovoří o týchž šesti kategoriích písma, názvy jednotlivých kategorií i jejich pořadím se od sebe jednotliví autoři navzájem liší. Xu Shen navíc svůj přehled doplňuje ještě definičně. Pozdější badatelé některý z těchto systémů a jeho původ v Zhouských obřadech obecně přijímali. Těm, kteří toto tvrzení zpochybňovali, se nepodařilo uspokojivě obhájit názor, že šesti kategoriemi písma v nich nejsou myšleny piktogramy, symboly, ideogramy, fonogramy, variety a výpůjčky. 397 Ovšem i po přijetí těchto ničím nepodložených výhrad je možné konstatovat alespoň to, že šest kategorií písma Zhouských obřadů souvisí s jazykem a že tedy již za Zhouů docházelo k pokusům systematizovat roztříštěný grammatologický materiál na základě analýzy jeho grafiky a následného vyvození základních principů a zákonitostí jeho uspořádání Mýty o vzniku písma V předqinské době existoval mýtus o Cangjieovi, který odráží představy tehdejších lidí o vzniku písma. 王充 Wáng Chōng 398 patrně jako první ve svém spisu O rovnováze 論衡 Lùn Héng uvádí, že Cangjie byl historikem Žlutého císaře. 399 Čínské prameny také uvádějí nejrůznější názory na dobu, kdy Cangjie žil, a odvolávají se tu na dobu vlády Božského rolníka a Žlutého císaře, jindy na Fuxiho. 400 Nezřídka mu různí autoři připisovali nadpřirozené schopnosti, což vyvolává ještě větší nedůvěru vůči jejich tvrzením. Ve spisu Mistr Xun 401 荀子 Xún Zǐ se o Cangjieovi píše: Bylo mnoho těch, kteří měli zálibu v písmu, ale traduje se jen Cangjieho jméno, byl proto výjimečný. 402 好書者眾矣, 而倉頡獨傳者, 壹也 Připisovat určitý vynález jediné osobě není v čínské mytologii nic neobvyklého. 403 Eliminací zjevně nepravdivých částí mýtu o vzniku písma lze konstatovat, že pokud někdy žil člověk tohoto jména, byla Cangjieho účast na reformě čínského znakového písma tak významná, že jeho jméno dodnes zůstalo 396 Viz HUANG Dekuan 2006: Viz KOLMAŠ 2005: 70, 147, 150, 156 a ctext.org/library.pl?if=gb&file=77790&page= Viz např. Předmluva Kong Yingda ke Knize dokumentů (RUAN Yuan 1980: 113.2). 401 荀況 Xún Kuàng, viz PRŮŠEK 1967: II WANG Xianqian 1990: Viz GAO You 1990:

96 zachováno. Také to, že reformoval písmo z pozice dvorního historika, je v souladu s historickými prameny. 404 Péče o archív státních dokumentů spadala do jeho kompetence ostatně i v pozdějších obdobích čínských dějin, a tak významnou měrou přispíval k rozvoji čínského znakového písma. Přítomnost postavy bájných vládců v mýtu o vzniku písma naznačuje, že vynález písma spadá do nejzazší čínské minulosti: archeologické nálezy uplynulých desetiletí ve vztahu k čínskému znakovému písmu prokázaly, že v nalezištích kultury 仰韶 Yǎngsháo ve vesnici 半坡 Bànpō u dnešního Xi anu, zhruba před sedmi a půl tisíci lety existovaly na keramice vlastnické značky, které jsou obecnou grammatologií považovány za jednoho z významných předchůdců písma. Mýty o vzniku čínského znakového písma ještě zmiňují osm trigramů a uzlové písmo 結繩 jiéshéng. 405 Ačkoliv tyto dva fragmenty ještě nespojují osm trigramů a uzlové písmo s vývojem čínského znakového písma přímo, trigramy byly patrně jako magické symboly starověku odvozeny z mnemotechnických značek nejstarší čínské společnosti. Uzlové písmo bylo zjevně mnemotechnickou pomůckou mnoha starověkých kultur. 406 Trigramy, ani uzlové písmo samozřejmě ještě nejsou písmem v pravém slova smyslu: jsou sice segmentovatelné, ale např. trigramy jsou kvantitativně tak malým systémem, že jen stěží mohou sloužit k záznamu jazyka. Výklad významu jednotek uzlového písma není jednoznačný. Minimálně za předchůdce písma však oba systémy považovat lze. To si uvědomovali již vzdělanci v hanském období, kteří upozorňovali na jejich schopnost zaznamenávat události, funkci obdobnou funkci písma. Samozřejmě teprve s vynálezem písma lidstvo vstoupilo do kvalitativně zcela nové fáze vývoje kultury. Ačkoliv existenci Fuxiho, ani Božského rolníka jako mytických tvůrců trigramů, respektive uzlového písma dnes již nelze prokázat, chápu obě tyto postavy podobně jako v předchozím odstavci Cangjieho. Jak trigramy, tak uzlové písmo vznikly v dávnějších dobách než čínské znakové písmo. Konstatování, že písmo bylo vytvořeno proto, že ani trigramy, ani uzlové písmo již nebyly s to uspokojit společenské potřeby doby, je jistě rovněž přijatelné. 407 Domnívám se, že sice předqinské mýty o vzniku písma mají racionální jádro, přesto ale zůstávají mýty, zmatenými, nejasnými a stěží uvěřitelnými 404 Viz Zhouské obřady (RUAN Yuan 1980: ). 405 Viz JIANG Shanguo 1987: Viz

97 příběhy. Hanská doba, která na ně často odkazovala, k nim připojila další smyšlenky, čímž ještě posílila jejich nevěrohodnost. Ve spisu Mistr z Huainanu se píše, že když Cangjie vytvořil písmo, z Nebes pršelo proso a démoni ječeli nocí. 408 Vizionářský mysticismus Východních Hanů hraničící s ezoterikou dal navíc vzniknout i novým mýtům, např. o magickém čtverci Luoshu 河圖洛書 Hétú Luòshū. 409 Realitu geneze čínského znakového písma nicméně odhalila pod vlivem západní vědy a archeologických objevů 20. století teprve moderní grammatologie První reformy Z paleografického materiálu, který je v současné době k dispozici, je patrné, že nápisy na kostech vykazují četné variantní podoby znaků, zatímco od střední doby Západních Zhou je v nápisech na bronzech zjevná jistá míra jejich standardizace. Za Válčících států lze v písmu znovu pozorovat rostoucí počet variantních podob znaků a po sjednocení Číny Qiny dochází opět k nové standardizaci. Také texty na jiných materiálech než na bronzu a Kánon dokazují, že v období vlády dynastií Zhou a Qin došlo minimálně ke dvěma reformám čínského znakového písma. 410 O první z těchto reforem se s největší pravděpodobností zmiňují Záznamy o obřadech a Mistr Guan 管子 Guǎn Zǐ: V Podnebesí mají nyní kola vozů týž rozchod, písmo tytéž tvary a morálka se řídí týmiž pravidly., 411 respektive: Váhy stejně vážily, odměrky stejně odměřovaly, měřidla stejně měřila, a také zbraně, písmo a rozchod kol vozů byl stejný [ ], tak dřívější vládcové udržovali srdce lidu v jednotě. 412 Tato první reforma se patrně ctext.org/library.pl?if=gb&file=77783&page= Nazývaný také diagramem devíti síní 九宮圖 jiǔ gōng tú, je magickým čtvercem o třech krát třech, tj. celkem devíti polích. Čtverec je odkazem nejstarší věštecké tradice reprezentované ve staré Číně Knihou proměn a současně představuje i významný geomantický symbol. Podle pověsti se prý ze Žluté řeky u dnešního Lojangu vynořil drakůň a čtverec, který nesl na zádech, předal Fuximu. Ten na jeho základě sestavil osm trigramů Knihy proměn. Podle jiné pověsti se velkému Yu zjevila želva, která měla na krunýři tento diagram se čtyřmi sudými čísly po obvodu a pěti lichými vytvářejícími kříž uvnitř čtverce: součet všech řad, sloupců i obou diagonál je vždy patnáct, což je počet dnů v každém ze čtyřiadvaceti období tradičního zemědělského kalendáře (Ciyuan 1988: , Cihai 1999: ). 410 HUANG Dekuan 2006: RUAN Yuan 1980: DAI Wang 1990:

98 uskutečnila někdy mezi střední a pozdní dobou Západních Zhouů. Nic určitějšího ale o ní již není známo, a lze se proto pouze domnívat, že první učebnice čínských znaků Kniha historika Zhou měla tuto reformu zřejmě podpořit. Wang Guowei se domníval, že není správné chápat titul učebnice jako Knihu historika Zhou, protože její první věta podle něj zněla: Historik čte písmo, a že tudíž znak 籀 zhòu nepředstavuje antroponymum. Současně zdůrazňuje, že kniha zaznamenává písmo státu Qin, čímž nejen že popírá existenci historika Zhou 史籀 shǐ Zhòu, ale zavrhuje i názor, že je to písmo 8. století, a klade dobu jeho vzniku o tři sta let později. 413 Tento Wang Guoweiův názor sice ve své době významným způsobem ovlivnil vzdělanecké kruhy, ale 李學勤 Lǐ Xuéqín a 何琳儀 Hé Línyí jej vyvrací, když tvrdí, že existenci historika Zhou dokládá mísa Ji Zibaie z Guo 虢季子白盤 Guó Jì Zǐbái pán, deponovaná v Šanghajském muzeu 上海博物館 Shànghǎi Bówùguǎn, na níž je uvedeno jméno historika Liu 史留 shǐ Liú, tj. Zhou. 414 Liu Xueqin se současně domnívá, že podobnost qinského písma a písma zhouského krále Xuana není náhodná. Stát Qin vznikl na teritoriu, kde se nacházela centra původního zhouského státu, proto nejvíce navazoval a pokračoval v odkazu písma Západních Zhouů. 415 Více než 220 znaků historika Zhou, které jsou uvedeny ve Výkladu znaků, jsou symetrické, poměrně složité, piktografie je v nich značně potlačena a vykazují vysokou míru standardizace. 416 Podobnost s nápisy na bronzech skutečně ukazuje na století př. n. l. Kniha historika Zhou tedy nebyla pouze učebnicí pro děti, ale sloužila současně jako nástroj kodifikace ortografie čínského znakového písma, podobně jako tomu bylo u Tří knih Cangjie při pozdější reformě uskutečněné po sjednocení země státem Qin. Qinská kodifikace je tak v pořadí druhým standardizačním zásahem do grafiky čínského znakového písma, o němž nacházíme zmínky v čínské historiografii, např. v Biografii Prvního svrchovaného císaře v Zápiscích historika, kde je tato reforma zmiňována obdobně jako v Záznamech o obřadech : váhy a míry byly jednotné, stejný byl rozchod kol vozů i znaky písma. 417 Po vojenském sjednocení říše Qinové realizovali reformu čínského znakového písma jako historickou nutnost, která byla součástí 413 Tamtéž ss Znak 籀 zhòu je graficky podobný znaku 留 liú, shora mu ale přebývá složka bambus 竹, zleva prvek ruka 扌. 415 HUANG Dekuan 2006: ZHANG Bin 1993: SIMA Qian 1982:

99 reorganizace celé říše a jedním z nástrojů jejího sjednocení. Xu Shen ve svém Doslovu k Výkladu znaků podává přesný popis tehdejší situace. 418 Na počátku doby Qin, když První svrchovaný císař realizoval druhou reformu písma, použil jako standardu menšího písma, které tak nadřadil stylům zbývajících šesti válčících království, což mělo nebývalý význam v dalším vývoji grafiky čínského písma. Z porovnání grafické realizace qinských znaků před reformou a po ní vyplývají principy, na jejichž základě byla uskutečňována: 419 došlo ke kodifikaci záznamu grafických prvků, který před reformou v regionech značně varioval. Je zřejmé, že ve vztahu k vnitřní struktuře a počtu tahů ve znaku, je variabilita jeho nižší jednotky kontraproduktivní, protože v hierarchicky vyšších úrovních systému se tak variabilita znásobuje. Qinské menší písmo obecně volilo pouze jedinou podobu zápisu, tak grafickou podobu znaku kodifikovalo a společně s ním upevnilo základnu, na níž stojí celý systém čínského znakového písma. Zadruhé byla kodifikována pozice prvku ve znaku, která rovněž dříve nebyla stabilizována: prvek se v různých variantách pohyboval tu z levé do pravé, tu z horní do dolní části znaku, případně opačným směrem. Tento jeho pohyb přitom nebyl vázán žádnými konvencemi. Qinské menší písmo definicí jeho přesné polohy pohyb prvku zastavilo, a tak došlo k jeho fixaci nejen uvnitř znaku, ale i ve strukturních vazbách mezi prvky navzájem. Výsledkem takových zásahů byla významná redukce variantních podob znaků. Menší písmo se po qinské reformě stalo základem jakéhokoliv dalšího zásahu do grafiky čínského znakového písma v průběhu jeho dalšího vývoje. Jejím stěží přehlédnutelným přínosem byla rovněž kompilace Knihy Cangjie, Proto jsme v minulosti a boxue jako nástroje reformy čínského znakového písma směřujícího k jeho kodifikaci, podobně jako tomu bylo u Knihy historika Zhou a dalších učebnic znaků, které je za dynastie Han i později následovaly. Z výše uvedeného textu je patrné, že všechny zásadní otázky hanské grammatologie byly otevřeny již v době mezi 8. a 3. stoletím př. n. l. Ačkoliv postrádaly teoretické ukotvení v systému čínské vědy o písmu a jako pouhé narážky byly značně nejasné, právě na jejich základě se utvářela hanská grammatologie. 418 Viz GAO Ming 1996:

100 2.3 Xu Shen Autorem Výkladu znaků je hanský jazykovědec a grammatolog Xu Shen 許慎. O jeho životě nemáme k dispozici příliš mnoho konkrétních údajů. 420 V Biografii konfuciánů 儒林列傳 Rúlín lièzhuàn Kronik Pozdních Hanů je Xu Shen zmiňován textem čítajícím osmdesát čtyři znaků: Xu Shen, druhým jménem 叔重 Shūzhòng, pocházel ze 召陵 Shàolíngu v 汝南 Rǔnánu. 421 Byl čestný a upřímný. Již v mládí do detailů ovládl kanonické knihy, Ma Rong jej často citoval a vážil si jej. Jeho současníci o něm říkali: Není druhého takového, který by se tak vyznal v Pěti kanonických knihách jako Xu Shuzhong. Byl tajemníkem náčelníka okresu a jako oddaný a spolehlivý úředník jím byl doporučen ke dvoru. Později se sám stal náčelníkem okresu 洨 Xiáo. 422 Zemřel v Shaolingu. Protože mu ve výkladu Pěti kanonických knih nebylo rovno, sepsal nejprve Významové rozdíly mezi Pěti kanonickými knihami, 423 později napsal 420 MILLER 1953: 63. Soubor esejů teoretizujících o Xu Shenově životě z pera qingských filologů je možné nalézt v oddíle Skutky pana Xu 許君事跡 Xǔ jūn shì jì v Háji vysvětlení k Výkladu znaků (YANG Jialuo 1997: I ). 421 Dřívější 郾城 Yǎnchéng v provincii Henan (Cihai 1999: 560.1), dnes je jeho území rozděleno do dvou městských částí 漯河 Luòhé: čtvrtí Yancheng 郾城區 Yǎnchéng Qū a Shaoling 召陵區 Shàolíng Qū ( Prameny se proto o něm zmiňují jako o náčelníku Xu okresu Xiao 許洨長 Xǔ Xiáo zhǎng. Dalším běžným označením, pod kterým se můžeme se Xu Shenem v relevantní literatuře setkat, je ředitel kanceláře ministra vojenství Xu 許祭酒 Xǔ jìjiǔ (LI Guoying 1994: 63 64): Xu Shen si tohoto svého titulu vážil natolik, že jím podepsal Výklad znaků (ZHANG Jitao 1988: 2 3). 423 Komparační práce srovnávající texty škol starého a nového textu. Kniha je již dávno ztracena, qingský učenec 陳壽祺 Chén Shòuqí ( ) prý vlastnil Komentář a citace k Významovým rozdílům mezi Pěti kanonickými knihami 五經異義疏證 Wǔ Jīng Yì Yì Shū Zhèng. Z celého spisu se dodnes dochovalo pouze torzo v rozsahu jednoho svazku z původních deseti (REN Xueliang 1985: 1 3). Roy Andrew Miller podrobil ve své disertaci analýze sedmdesát fragmentů z celkového počtu jednoho sta, na kterých dokazuje Xu Shenovy eklektické tendence ve smyslu výběru z názorů více filozofických škol (MILLER 1953: 61). Na srovnání s Zheng Xuanovými ortodoxními komentáři tak vyvrací zažité klišé o tom, že Xu Shen byl výhradním vyznavačem školy starého textu (MILLER 1953: 62). Hsü Shen was indeed an old Text partisan, but one holding remarkably independent views within this group. (MILLER 1953: 34 35) 100

101 ještě Výklad znaků ve čtrnácti knihách. 424 Obě tato díla se dochovala do současnosti. 425 Xu Shen se patrně narodil ve třicátém roce éry Jianwu za vlády císaře Guangwua, tj. v roce 54 n. l. 426 Rok jeho narození sice není uveden v historických knihách, ani jiných záznamech, ale čínští i euroameričtí badatelé se na tomto datu shodují. Důležitými signály toho, že se toto datum zřejmě velmi blíží realitě, jsou následující skutečnosti: ve Výkladu znaků jsou vstupy 秀 Xiù, 莊 Zhuāng, 炟 Dá, 肇 Zhào a 祜 Hù, protože se jedná o osobní jména pěti ze šestice prvních vládců dynastie Východních Han 427 komentovany pouze jako tabuizovaná jména císařů 上諱 shàng huì. Badatelé proto předpokládají, že Xu Shen žil za vlády právě těchto pěti císařů, tj. mezi léty 25 a 125. Když Xu Shenův syn Xu Chong předával císaři Výklad znaků, tj. v roce 121, 428 muselo mu být nutně přes třicet let. Podle hanských zvyklostí se učenci ženili ve třiceti letech 429 a předpokládalo se, že se jim v následujícím roce narodí syn. V roce 121 n. l. tedy muselo být Xu Shenovi minimálně šedesát let. Tím se časový úsek jeho možného narození zkracuje na dobu mezi roky 25 a 61. Další omezení tohoto intervalu je stanoveno na základě vztahů Xu Shena k věku jeho učitelů a žáků. Xu Shen byl podle tehdejších zvyklostí minimálně o pětadvacet let mladší než jeho učitel Jia Kui a o pětadvacet let starší než jeho žák Ma Rong. Jia Kui se narodil v roce 30, Ma Rong v roce 79. Takto je doba Xu Shenova narození omezena roky 54 a V Doslovu k Výkladu znaků se píše: Když je chlapci sedm let, zahajuje podle zhouské etikety základní vzdělání 431 Když tedy v roce 61, tj. ve čtvtém roce éry Yongping za vlády císaře Minga, bylo Xu Shenovi sedm let, začal se vzdělávat. Výuka za Hanů probíhala tak, že první dva roky 424 Patnáctou knihou je Doslov. 425 FAN Ye 1997: DONG Xiqian 1988: Osobní jméno 劉隆 Liú Lónga ( ), pátého císaře dynastie Východních Hanů Shanga 漢殤帝 Hàn Shāng dì, není ve Výkladu znaků uvedeno patrně proto, že panoval pouhých osm měsíců. 428 Viz Hanská armáda přijímala do svých řad tělesně schopné vojáky ve věku třiceti let (GERNET 1982: 124). 430 DONG Xiqian 1988: Všechna následující data s výjimkou datace Doslovu k Výkladu znaků a obě data související s předáním Výkladu znaků u dvora je proto třeba chápat jako čistě hypotetická. 431 Viz

102 žáci studovali ze zmiňovaných učebnic čínských znaků. Teprve pak začali číst Knihu písní, Sebrané výroky, Kánon synovské oddanosti, následovaly Letopisy a Zuo Qiumingův Komentář k Letopisům, Kniha proměn, Kniha dokumentů, Záznamy o obřadech a nekonfuciánské filozofické spisy. Texty žáci memorovali od svítání do soumraku, dokud se s nimi opravdu nesžili. Jak vyplývá za záznamů v Kronikách Pozdních Hanů, Xu Shen ovládal kanonické knihy tak dokonale, že mu nebylo rovno. Díky tomu byl také s to sepsat Výklad znaků, jehož text je postaven právě na vynikající znalosti kanonické literatury. Také proto je Xu Shen považován za jednoho z předních představitelů školy starého textu. 432 V roce 70, tj. ve třináctém roce téže éry, ve svých šestnácti letech se Xu Shen v souladu s tehdejšími zvyklostmi 433 poprvé zúčastnil okresních úřednických zkoušek. Po třech letech práce na okresním úřadě se v roce 73, tj. v šestnáctém roce éry Yongping, stal v devatenácti letech tajemníkem náčelníka okresu. 434 V roce 83, tj. v osmém roce éry Jianchu, za vlády císaře Zhanga, když bylo Xu Shenovi dvacet devět let, jej okresní náčelník na výzvu dvora doporučil do hlavního města jako oddaného a spolehlivého úředníka. V Lojangu Xu Shen nejprve studoval u tehdejšího významného znalce kanonické literatury Jia Kuie, představitele školy starého textu, Zuo Qiumingův Kometář k Letopisům, 毛亨 Máo Hēngovu 435 edici Knihy písní, Knihu dokumentů atd. Císař v té době vyjádřil svou úctu Jia Kuiovi tím způsobem, že všem jeho žákům udělil titul dvorských sekretářů 王國郎 wáng guóláng, který měl ovšem pouze 432 DONG Xiqian 1988: Viz ZHANG Jitao 1988: 1. Jako jeho tajemník měl na starosti především administrativu úřadu okresního náčelníka a spravoval jeho písemnosti. Služné a svěřené pravomoci nebyly nijak významné (DONG Xiqian 1988: 22 23). 435 Data narození, ani úmrtí nejsou známa. Žil za Západních Hanů a patrně pocházel z Konfuciova 曲阜 Qūfù na Shandongu. Podle tradice byl ve výkladu Knihy písní pokračovatelem Konfuciova žáka 子夏 Zǐxià (507?420) a sepsal společně se svým synovcem 毛萇 Máo Chángem Výklad a komentář Maovy edice Knihy písní 毛詩古訓傳 Máo Shī Gǔ Xùn Zhuàn. Proto se Mao Hengovi říkalo starší pan Mao 大毛公 Dà Máo gōng a Mao Changovi mladší pan Mao 小毛公 Xiǎo Máo gōng. Původně existovaly celkem čtyři školy výkladu textu Knihy písní : škola 齊 Qí, 魯 Lǔ, 韓 Hán a Mao; texty prvních tří škol se v období mezi 4. a 10. stoletím ztratily. Zachováno zůstalo pouze torzo komentáře školy Han a Mao Hengův komentář. Zheng Xuan k němu připojil vlastní komentář a Kong Yingda poznámky, takže vznikl Pravý význam Mao Hengova komentáře Knihy písní 毛詩正義 Máo Shī Zhèng Yì (Cihai 1999: ). 102

103 formální význam. 436 Přibližně v téže době obdržel Xu Shen úřad ředitele kanceláře 南閣祭酒 Nán Gé jìjiǔ ministra vojenství 太尉 tàiwèi. S jeho udělením získal přístup do císařského paláce a do jeho knihoven. Právě v této době dochází k vyhrocení boje mezi školou nového a starého textu a Xu Shen, aby ukázal pravý význam kanonických knih, patrně začal psát Významové rozdíly mezi Pěti kanonickými knihami. Současně pokračoval i ve studiu paleografie a Knihy historika Zhou, Cangjie, Proto jsme v minulosti, boxue, fanjiang a dalších učebnic čínských znaků společně s grammatologickými pracemi, následně zobecnil výzkum Liu Xina v oblasti šesti kategorií písma. Z grafické podoby znaků odvodil jejich původní význam a zahájil tak práci na kompilaci Výkladu znaků. Xu Shen je patrně autorem řady dalších prací, především zmínky o Kánonu synovské oddanosti ve Významových rozdílech mezi Pěti kanonickými knihami a o spisu Mistr z Huainanu ve Výkladu znaků naznačují, že jak jeho Výklad ke Kong Anguově komentáři starého textu Kánonu synovské oddanosti 孝經孔氏古文説 Xiào Jīng Kǒng Shì Gǔ Wén Shuō, tak i jednadvacet svazků Komentáře k Mistru z Huainanu 437 již tehdy existovalo. Žádný z textů se však nedochoval. 438 V roce 100, tj. ve dvanáctém roce éry Yongyuan, za vlády císaře He, když mu bylo čtyřicet šest let, Xu Shen dokončil rukopis první verze Výkladu znaků. 439 V roce 110, tj. ve čtvrtém roce éry Yuanchu, za vlády císaře Ana, byl Xu Shen v padesáti šesti letech společně s 劉珍 Liú Zhēnem, 440 Ma Rongem a dalšími padesáti 436 DONG Xiqian 1988: Že se nejedná o zachovaný komentář Výklad velké geniality Mistra z Huainanu 淮南子鴻烈解 Huáinán Zǐ Hóngliè Jiě prokázal japonský sinolog 服部寧之吉 Hattori Unokiči. Současně vyslovil hypotézu, že tato verze snad obsahuje původní Xu Shenovy komentáře v závěrečných osmi kapitolách, zatímco komentáře v předchozích třinácti částech jsou připisovány 高誘 Gāo Yòuovi, který patrně Xu Shenův komentář jako žák 盧植 Lú Zhího (? 192), jenž byl žákem Xu Shenova žáka Ma Ronga, na sklonku Východních Hanů uspořádal (MILLER 1953: 72 73). 438 DONG Xiqian 1988: Tamtéž s (? 126) historik za Východních Hanů, také 劉寶 Liú Bǎo, druhým jménem 秋孫 Qiūsūn nebo také 秘孫 Mìsūn, pocházel ze 蔡陽 Càiyángu v komandérii 南陽 Nányáng na jihozápadě dnešního 棗陽 Zǎoyángu v provincii Hubei. Kromě zmiňované redakce knih byl pověřen také přípravou textu životopisů významných úředníků doby Východních Han. V roce 125 se stal tajemníkem vedoucího úřadu pro záležitosti císařské rodiny a o rok později strážcem hlavní brány do císařského paláce. Byl rovněž autorem nekrologů a hymnů, ty se však nedochovaly (ZRM 1980: , FAN Ye 1997: 2617). 103

104 učenci pověřen, aby komentoval knihy ve Východním letohrádku 441 東觀 Dōng Guān, jenž byl součástí Jižního paláce 南宫 Nán Gōng v Lojangu. Současně s tím mu bylo svěřeno vzdělání mladých eunuchů v písmu, 442 např. 孟生 Mèng Shēnga, 443 李喜 Lǐ Xǐho 444 a dalších. Xu Shen pobytu v hlavním městě v délce třiceti šesti let plně využil k tomu, aby rozšířil své obzory ve studiu čínského jazyka. Tato doba měla nepochybně veliký vliv na celou jeho badatelskou činnost. Při studiu u Jia Kuieje si osvojil základní filologické znalosti a dovednosti, společně s metodami vědecké práce. Když pak později komentoval knihy ve Východním letohrádku, získal přístup do císařského archivu. Návštěva přednášek tehdejších významných vědců a možnost s nimi konzultovat výklad kanonických knih dále prohloubila jeho znalosti a rozšířila jeho obzory. Výuka mladých dvorských úředníku mu umožnila uvážit metody a přístupy platné ve výuce čínského znakového písma. 445 V roce 119, tj. v šestém roce éry Yuanchu, když bylo Xu Shenovi šedesát pět let, byl vyslán jako náčelník okresu do 洨 Xiáo. 446 Ještě před skončením své služby však ze zdravotních důvodů požádal o odchod do penze. 447 Dvacet let svého života věnoval Xu Shen přípravě textu Výkladu znaků, dalších dvaadvacet let pak korekturám rukopisu než konečně třetí rok po návratu do Shaolingu, dvacátého dne devátého lunárního měsíce prvního roku éry Jianguang, za vlády císaře Ana, tj. 19. října roku 121, vyslal svého syna Xu Chonga, aby Výklad znaků, společně s Výkladem ke Kong Anguovu komentáři starého textu Kánonu synovské oddanosti předložil císaři. 448 Na tomto místě svého výkladu si Roy A. Miller klade otázku, proč Xu Shen poslal svého syna Xu Chonga ke dvoru s textem Výkladu znaků a komentářem ke Kánonu synovské oddanosti až jednadvacet let poté, co knihu dopsal, přičemž za dobu dokončení Výkladu znaků považuje datum uvedené v závěru Xu Shenova Doslovu, 441 Za vlády císaře Minga zde Ban Gu s řadou dalších historiků pracoval na Hanských záznamech 漢記 Hàn Jì, nazývaných proto také Hanské záznamy z Východního letohrádku 東觀漢記 Dōng Guān Hàn Jì. Za císařů Zhanga a Heho mezi roky 76 a 105 se z něj stala císařská knihovna (Ciyuan 1988: 827.4). 442 REN Xueliang 1985: Biografická data nebyla zjištěna. 444 Viz Biografická data nebyla zjištěna. 445 ZHANG Jitao 1988: V dnešním okresu 靈璧 Língbì v severovýchodní Anhui (DONG Xiqian 1988: 26 27). 447 DONG Xiqian 1988: Tamtéž s

105 tj. 29. ledna Rozboru této problematiky pak věnuje třiadvacetistránkový text, jehož součástí je i vynikající překlad relevantních pasáží euroamerickými sinology stále velmi přehlíženého 司馬光 Sīmǎ Guāngova 450 Úplného zrcadla vlády 資治通鑒 Zī Zhì Tōng Jiàn. Důvodem je podle R. A. Millera smrt císařovny vdovy Deng, která vyrvala vládu z rukou její rodiny a vrátila ji vzdělancům. 451 Současně si ale R. A. Miller klade otázku, proč tedy Xu Shen neodevzdal Výklad znaků do roku 105, než se císařovna dostala k moci. 452 Odpověď je podle mého názoru nasnadě a nachází se v Xu Chongově Podání : Xu Shen dříve na základě císařského výnosu prováděl korekturu knih ve Východním letohrádku, vyučoval mladé eunuchy Meng Shenga, Li Xiho a další. Protože Výklad znaků ještě nebyl dokončen, nepředal jej trůnu. V císařské knihovně Xu Shen pracoval mezi lety 110 a 119. Domnívám se proto, že by bylo vhodnější považovat za rok dokončení Výkladu znaků rok 121, nikoliv rok 100. Nedlouho po jeho odevzdání u dvora, nejpozději však v roce 125, 453 tj. ve čtvrtém roce éry Yanguang, za vlády císaře Ana, Xu Shen ve svém rodišti ve 449 MILLER 1953: PRŮŠEK 1967: II Snad R. A. Millera k této úvaze inspirovala následující legenda: Xu Shen urazil císařovnu vdovu Dou, když ve Výkladu znaků v komentáři ke znaku 竇 dòu, kterým se píše její příjmení, napsal díra. Byl okamžitě odvolán z úřadu a poslán zpět do svého rodiště. Císařovna ale navíc začala usilovat o jeho život. Xu Shena zachránilo jen to, že měl chytrou ženu. Jedné větrné noci přinesl vítr do císařského paláce děvče, které se jmenovalo 天賜 Tiāncì, tj. Nebesy darovaná. Císařovně se velice zalíbila, a proto ji jmenovala svou dvorní dámou. Později dala císařovna Xu Shenovi Tianci za ženu. Když byl pak Xu Shen poslán domů, Tianci jej následovala. Jakmile se dozvěděla, že chce císařovna připravit jejího muže o život, předstírala, že Xu Shen zemřel, a nechala mu postavit hrobku. Ve skutečnosti se ale jednalo o dvě místnosti v podzemí, v jedné Xu Shen pracoval a ve druhé odpočíval. Tianci mu ve smutečním oděvu přinášela jídlo a dělala mu společnost. Díky chytrosti své ženy Xu Shen nejen že nezahynul, ale navíc mohl dokončit svůj Výklad znaků ( baike.baidu.com/view/ htm). 452 MILLER 1953: V roce 125 končí vláda císaře Ana. Osobní jména následujících císařů dynastie Východních Han už ve Výkladu znaků nejsou uvedena. Pokud by Xu Shen žil i po roce 125, patrně by Výklad znaků doplnil tabuizovanými jmény následujících hanských panovníků, zejména pokud by jej do roku 149 používal jako učebnici. Na druhou stranu je také možné, že po jeho odevzdání u dvora do textu Výkladu znaků již prostě nebylo zasahováno. 105

106 věku sedmdesát jedna let umírá. 454 Shaoling, je také místem jeho posledního odpočinku. 455 Někteří čínští 456 i euroameričtí 457 badatelé posouvají rok Xu Shenova úmrtí až mezi léta 147 a 149. Činí tak na základě dvou textů: hanské stély na počest náčelníka Waihuangu 458 pana Gao 459 外黄令高君碑 Wàihuánglìng Gāo Jūn Bēi a záznamu v biografii číslo 76 Barbaři na jihu a jihozápadě 南蠻西南夷列傳 Nánmán Xīnányí lièzhuàn v 86. svaz ku Kronik Pozdních Hanů. Již Roy A. Miller nicméně vyjadřuje vůči oběma těmto materiálům značnou skepsi. 460 Na stéle je napsáno: studoval u Xu z Runanu, [ ] úředníka [ ] vojenství. V textu jsou vynechány dva znaky, patrně: dříve úředníka ministra vojenství. Qingský komentátor Výkladu znaků 桂馥 Guì Fù 461 jako první vyslovil domněnku, že úředník Xu je Xu Shen. Přestože je tento text shodně citován qingskými vědci, není známo, kde se stéla samotná nachází, a citaci proto není možné ověřit. Navíc se žádný z autorů nezmiňuje o její dataci, což vzhledem k nejistotě ve vztahu k životopisným datům Gao Biaoa rozhodně nevrhá na 454 DONG Xiqian 1988: REN Xueliang 1985: YW 1988: BOLTZ 1993: Na východě dnešního okresu 杞 Qǐ, na východě provincie Henan (Cihai 1999: 997.2). 459 Tj. 高彪 Gāo Biāo (? 184), druhým jménem 義方 Yìfāng, původem z 無錫 Wúxī v komandérii 吳郡 Wú v dnešní provincii Jiangsu. Spisovatel a znalec kanonické literatury, na sklonku vlády dynastie Východních Han byl jeho věhlas souměřitelný s věhlasem Cai Yonga. Přestože pocházel z prostých poměrů, uspěl jako nejlepší u císařských zkoušek, a pracoval pak v císařské knihovně Východní letohrádek. Podle historických záznamů byl autorem celé řady básní, které se ale nedochovaly. Protože se nebál vyslovit vlastní názor, byl u císaře v oblibě. Proto když byl vyslán jako náčelník okresu do Waihuangu, císař nařídil, aby jej přišli jeho kolegové vyprovodit. Při té příležitosti také rozkázal, aby byl pro císařskou knihovnu zhotoven Gao Biaoův obraz, který by ho ostatním učencům po jeho odchodu připomínal. Gao Biao spravoval okres řádně a v úřadě i zemřel. o současnosti se dochoval jeho text Dodatky k Záznamům o Kánonu a literatuře v Pokračování Hanských kronik 補續漢書藝文志 Bǔ Xù Hàn Shū Yì Wén Zhì (ZRM 1980: 884.2, FAN Ye 1997: ). 460 MILLER 1953: ( ) původem z 曲阜 Qūfù, onuciova rodiště na Shandongu, druhým jménem 未谷 Wèigǔ a 冬卉 Dōnghuìdoktorem v roce Spravoval okres 永平 Yǒngpíng v západním Yunnanu a zemřel při výkonu svého úřadu. romě většího a menšího písma je rovněž považován i za znalce úřednického písma (ZRM 1980: YW 1988: 116). 106

107 celou problematiku více světla. 462 Ve výše zmiňované biografii se píše: Za vlády císaře Huana se 尹珍 Yǐn Zhēn, 463 který pocházel z této komanderie, domníval, že nezná obřady ani etiketu, protože se narodil v tomto odlehlém koutě říše. Proto studoval u Xu Shena a 應奉 Yīng Fènga 464 z Runanu Kánon, knihy, diagramy a apokryfy. Když bylo jeho studium u konce, vrátil se domů, aby zde vyučoval. Tak se vzdělání poprvé dostalo do jižního pohraničí. 465 Autor Kronik Pozdních Hanů Fan Ye žil mezi léty 398 a 445, tj. zhruba 250 let po Xu Shenovi. Je tedy možné, že při kompilaci textu došlo k chybě. Ostatně to ani nemusela být Fan Yeova chyba: opisy [ ] byly [ ] nedostatečně chráněny před písařskými chybami. 466 Přijmemeli rok 149 jako dobu Xu Shenova úmrtí, znamenalo by to, že se dožil 96 let. V této souvislosti badatelé jedním dechem upozorňují na dlouhověkost Ma Rongovu. 467 Přijměme tedy i tuto hypotézu. Ovšem v roce 119 odmítá Xu Shen z důvodu nemoci přijmout úřad mimo hlavní město. Znamenalo by to, že touto závažnou nemocí, jež byla důvodem jeho rezignace, trpěl dalších třicet let svého života? A navíc, pokud by i žil, vyučoval by ještě v šestadevadesáti letech? Je samozřejmě také možné uvažovat o posunu Xu Shenova roku narození, pak ale nebudou souhlasit časové vazby na jeho současníky Domovina Hanský Shaoling se nacházel asi 15 km východně od dnešního města Luohe 468 漯河市 Luòhé Shì v provincii Henan a asi 3 km západně od něj leží 462 MILLER 1953: (79 162) druhým jménem 道真 Dàozhēn, původem z 毋斂 Wúliǎnu v komanderii 牂牁 Zāngkē poblíž dnešního správního střediska provincie Guizhou Guiyangu. Spisovatel, pedagog a kaligraf ve stylu menšího písma (Cihai 1999: 116.3). 464 Data narození, ani úmrtí nejsou známa; žil na sklonku vlády císaře Shuna a za vlády císaře Huana. Druhým jménem 世叔 Shìshū, pocházel podobně jako Xu Shen z Runanu. Jeho praděd 應順 Yīng Shùn, byl ministrem vojenství císaře Minga a jeho otec 應郴 Yīng Chēn náčelníkem komandérie 武陵 Wǔlíng v dnešním severním Hunanu za císaře Shuna. Ying Feng sám proslul vynikající pamětí a uplatnil se především při válečných taženích proti barbarům (ZRM 1980: , Ciyuan 1988: 633.2). 465 FAN Ye 1997: KRÁL 2005: Zemřel ve věku 88 let (MILLER 1953: 69). 468 Město Luohe leží ve střední části provincie Henan. Spravuje území o rozloze km 2, tedy asi poloviny Olomouckého kraje, s obyvateli, což je zhruba čtyřikrát více 107

108 vesnice Xu Zhuang 許莊村 Xǔzhuāng Cūn, která patrně byla Xu Shenovým domovem. Jeho hrob je umístěn v areálu Xu Shenovy hrobky 許慎陵園 Xǔ Shèn Língyuán v obci Jishi 469 姬石鄉 Jīshí Xiāng ve čtvrti Shaoling 召陵區 Shàolíng Qū, asi 400 m východně od této vesnice, necelé dva kilometry západně protéká Písečná řeka. Mohyla je v současnosti vysoká 4 m, průměr má 16 m 470 a je obložena obdélníkovými kamennými bloky. Hrob nechal znovu označit náčelník okresu Yancheng 荆其惇 Jīng Qídūn 471 než u výše zmiňovaného Olomouckého kraje. Poloha ve střední části Severočínské nížiny mu zajišťuje pozici významného centra potravinářského průmyslu, zejména masného, výroby instantních nudlí a hroznového cukru. Dále je zde rozvinut průmysl papírenský, obuvnický, textilní, tabákový a elektrotechnický. Pro ekonomiku regionu jsou rovněž významné investice z více než dvaceti zemí. Partnerským městem je australská Parramatta na západním předměstí Sydney. Administrativně je Luohe rozděleno do dvou okresů 舞陽 Wǔyáng a 臨潁 Línyǐng Xiàn a do tří čtvrtí 源匯 Yuánhuì na jihu, 郾城 Yǎnchéng na severozápadě a 召陵 Shàolíng na severovýchodě. Městem protékají Písečná řeka 沙河 Shā Hé a řeka Li 澧河 Lǐ Hé, které se zde stékají. Písečná řeka se později vlévá do řeky Ying 潁河 Yǐng Hé, jednoho z významných přítoků řeky Huai. Z menšinových národností jsou zde nejvíce zastoupeni čínští muslimové (v roce 2010 to bylo přes lidí). Prochází tudy železnice z Pekingu do Kantonu a dálnice Peking Hongkong a Nanking Lojang. Kromě Xu Shenova hrobu lze v okolí navštívit také hrob hrdiny války proti Džurdženům 楊再興 Yáng Zàixīnga ( ), dvě stély z konce dynastie Han, most přes řeku 小商河 Xiǎoshāng Hé z doby Severních Songů, taoistický chrám Chenghuang 城隍廟 Chénghuáng Miào a buddhistický klášter Kaiyuan 開元寺 Kāiyuán Sì, oba z doby Ming. Původně se Xu Shenův hrob nacházel na území okresu 郾城 Yǎnchéng, ale 7. září 2004 rozhodla Státní rada ČLR o jeho zániku a o zřízení čtvrtí Yancheng a Shaoling jako součástí města Luohe ( Za Čínské republiky a krátce po vzniku ČLR se obec 黑龍潭 Hēilóng Tán nazývala 叔重 Shūzhòng (Xu Shenovo druhé jméno). Obec 姬石 Jīshí byla z Heilong Tanu vydělena až v roce 1997 ( baike.baidu.com/view/ htm). 470 Původní velikost mohyly byla prý taková, že ji bylo vidět z bezmála dva kilometry vzdáleného břehu Písečné řeky. Tehdy prý měla rozlohu skoro třicetkrát 30 m 2. Pamětníci se shodují na tom, že ještě na konci padesátých let 20. století byla porostlá rákosovcem a cicimkem, její vrchol se ztrácel v oparu, vysoká byla 10 m a po obvodu měla přes 70 m. Za tzv. kulturní revoluce prý ale jakýsi kádr přikázal mohylu srovnat se zemí. To se však místním nelíbilo, proto co přes den nakopali, to večer zase nanosili zpátky. Po vesnici se prý začalo říkat: Mudrc Xu se nám odkopal! a dokonce vznikla i říkánka: Na dračích zádech mudrce hrob, přízni se těší větru i vod, s Písečnou řekou u nohou, Li Siho krajem pod hlavou. Za den se nakope hlíny jen špetka, navečer přibudou koše dva hnedka. Ať člověk a déšť se sebevíc snaží, mohyla roste v březnu i září. Přesto se právě za tzv. kulturní revoluce mohyla podstatně zmenšila a dnes má po obvodu pouhých 34,3 m ( baike.baidu.com/view/ htm). 471 Biografická data nebyla zjištěna. 108

109 v roce Před mohylou se nachází tři stély: nejstarší z roku stojí uprostřed. Nechal ji zde vztyčit náčelník okresu Yancheng 温德裕 Wēn Déyù. 473 Nazývá se Hrob ctěného pana Xu, magistra z doby Han 漢孝廉許公之墓 Hàn xiàolián Xǔ gōng zhī mù, což je současně nápis v centrální části stély. Na pravé straně je pak napsáno: Zesnulý Shen, druhým jménem Shuzhong ze Shaolingu, byl tajemníkem náčelníka okresu a magistr, později se stal náčelníkem okresu Xiao. Zemřel doma. Napsal Významové rozdíly mezi Pěti kanonickými knihami a Výklad znaků ve čtrnácti knihách, který se dochoval do dnešních časů. Věnováno místnímu mudrci. Je zjevné, že se zde Wen Deyu inspiroval textem Xu Shenovy biografie z Kronik Pozdních Hanů. Konečně vlevo je datace a signatura: Ve třetím lunárním měsíci šestačtyřicátého roku vlády císaře Kangxi vztyčil žák Wen Deyu ze 三原 Sānyuánu. 474 Druhou stélu dal v roce 1876 postavit opět místní náčelník 王鳳森 Wáng Fèngsēn. 475 Na její hlavici stojí napsáno: učitel stovek pokolení 百世之師 bǎi shì zhī shī, stéla samotná je pak označována jako Stéla se záznamem z Konfuciova chrámu o vedlejší tabulce předků mistra Xu 許夫子從祀文廟記碑 Xǔ fūzǐ cóngsì wénmiào jì bēi. Popisuje Xu Shenovy 472 Tzn. v roce 2007 byla stéla již tři sta let stará. 473 O Wen Deyum se v Xu Zhuangu traduje následující historka: ve třetím lunárním měsíci roku 1707 vyrazil náčelník okresu a úspěšný absolvent císařských zkoušek v hlavním městě na inspekci do Shaolingu, ale když dorazil k Jishi, jeho nosiči zakopli a Wen Deyu z nosítek vypadl. Náčelník se tomu podivil a požádal jednoho starého nosiče, aby mu řekl, jestli v okolí není náhodou nějaká významná památka. Když se od něj dozvěděl, že je tady Xu Shenův hrob, okamžitě se k němu vypravil, poklekl a bil hlavou o zem: Nehodný potomek Wen Deyu nevěděl, že veliký mistr Xu zde spí věčným spánkem. Procházel jsem tudy a měl jsem se vám poklonit. Ale já nejenže jsem se vám nepoklonil, ale ještě jsem se pyšně nesl v nosítkách, ohrnoval jsem nad vámi nos a vyvyšoval se tak nad muže ze starověku. Kam se to jen podělo mé vychování, že jsem zapomněl na způsoby, kterým nás učil Konfucius a Mencius? Přitom osobně nasypával rov Xu Shenovy mohyly. Později nechal před hrobem vztyčit stélu, jejíž text vlastnoručně napsal ( baike.baidu.com/view/ htm). 474 Okres severně od Xi anu v dnešní provincii Shaanxi (Cihai 1999: 19.1). 475 O Wang Fengsenovi se v Xu Zhuangu traduje následující historka: v roce 1876 kdosi ve vesnici Xu Zhuang za nejasných okolností zemřel, a náčelník okresu Wang Fengsen proto musel přijít tělo ohledat. Když se ale přiblížil k Xu Shenovu hrobu, udělalo se mu nevolno, a tak poslal svůj doprovod, aby se podíval po místě, kde by si mohl odpočinout. Když se ale dověděl, že je poblíž Xu Shenův hrob, zapomněl na své povinnosti i nepohodlí a šel se tam okamžitě podívat: Vy jste, mistře, tady a já nehodný to nevěděl. Odpusťte mi prosím, tak velmi jsem se vůči vám provinil. Teprve pak se vypravil plnit svoje povinnosti (

110 zásluhy a v současné době stojí napravo od mohyly. V roce 1946 byly stély z obavy před poškozením ukryty. 476 V návaznosti na první celostátní konferenci hanské grammatologie a s ní související celkovou rekonstrukci areálu Xu Shenovy hrobky byla v dubnu 1985 nalevo od mohyly odhalena, za přítomnosti více než stovky čínských lingvistů, třetí stéla nazývaná Záznam na stéle o rekonstrukci Xu Shenova hrobu 重修許慎墓碑記 Chóngxiū Xǔ Shèn mù bēi jì. Její text napsal předseda Sdružení pro historickou lexikologii a profesor Pedagogického institutu v Pekingu Lu Zongda. V době těsně po skončení konference byla ještě před Městskou knihovnou v Lojangu vztyčena kamenná socha představující stojícího Xu Shena. 477 Současně byla hrobka opatřena Stručnou informací o Xu Shenovu hrobu 許慎墓簡介 Xǔ Shèn mù jiǎnjiè v kameni, ke stélám byly přistavěny přístřešky, zřízen kamenný obětní oltář před stélou z roku 1707 a byla také vydlážděna cesta duchů. Kolem mohyly bylo vysázeno 182 modrozelených cypřišů, z nichž se jich ujalo 153. Dále byla kolem hrobu všemi směry ve vzdálenosti 75 m zřízena chráněná oblast, pouze jižním směrem se tato oblast táhne až do vzdálenosti 180 m. Stavební omezení se pak týkají oblasti 150 metrů od hrobu na všechny světové strany. Hrob Xu Shenova syna Xu Chonga se původně nacházel severozápadně od vesnice. Mnoho jejích obyvatel nese příjmení Xu a odvozuje svůj původ právě od Xu Shena. V roce 1986 byl Xu Shenův hrob provinční vládou vyhlášen za provinční kulturní památku, v roce 2005 byla na začátku cesty duchů odhalena Xu Shenova stojící bronzová socha se svitkem papíru v levé ruce 478 a 25. května 2006 byl hrob Státní radou ČLR zařazen na Seznam národních kulturních památek V zimě roku 1946 rolníci v Xu Zhuangu zjistili, že někdo poškodil zadní části stél. Rozhodli se tedy natáhnout přes chodník, který vedl k mohyle, provaz, k němuž přivázali dva do země zakopané granáty. Pak se ale rozhodli stély raději uschovat u 許長建 Xǔ Chángjiàna ve stáji, kde pak zůstaly uloženy bezmála dalších čtyřicet let. Teprve v roce 1985, když zde byla v Henanu pořádána první konference hanské grammatologie, byly stély opět vztyčeny před Xu Shenovým hrobem ( baike.baidu.com/view/ htm). 477 YU Guoqing 1995: Další Xu Shenovy sochy se pak ještě nacházejí na Xu Shenově základní škole, v areálu Xu Shenovy hrobky, v Xu Shenově památníku a v Paláci mudrce písma. V posledních dvou případech se jedná o sochy sedící. 478 Socha je opatřena textem z Kronik Pozdních Hanů a jejím autorem je 李光玉 Lǐ Guāngyù ze sochařské dílny Devatenáct hor kulturní federace provincie Jiangsu 江蘇文聯九山雕塑院 Jiāngsū Wénlián Shíjiǔ Shān Diāosùyuàn ( baike.baidu.com/view/ htm. 110

111 2.3.2 Memoriál Na Xu Shenovu hrobku dnes navazuje Xu Shenův park vzdělanosti 許慎文化園 Xǔ Shèn Wénhuà Yuán. Ten má rozlohu 10 ha, přičemž budovy v něm zaujímají plochu o celkové výměře m 2. Stavba byla zahájena v září 2008 a dokončena 27. října 2010 u příležitosti konání druhé konference hanské grammatologie. Park byl vystavěn v duchu tradiční čínské architektury: je rozdělen do tří areálů a dvanácti osově souměrných zastavení. Jednotlivé areály jsou od jihu k severu stavěny ve třech stupních. První stupeň, který se nachází v nejjižnější části parku, představuje Náměstí šesti kategorií písma 六書廣場 Liù Shū Guǎngchǎng s recepcí o celkové rozloze 3,2 ha. Uprostřed náměstí je umístěno šest žulových sloupů šesti kategorií písma 六書石柱 liù shū shízhù a na každém z nich je vyveden název jedné z nich a příklady znaků každé z kategorií postupně v menším, úřednickém a vzorovém písmu. Na severní straně náměstí stojí Brána písma 文字大門 Wénzì Dàmén, nad níž se pak ještě nachází studovna Hanlin 翰林閣 Hànlín Gé. Ta je vyhrazena expozici kaligrafií a obrazů inspirovaných Xu Shenovým dílem. Součástí tohoto prvního areálu je také Správa kulturní památky, Středisko pro studium Xu Shenovy vzdělanosti 許慎文化研究中心 Xǔ Shèn Wénhuà Yánjiū Zhōngxīn, turistické centrum a prodejna suvenýrů. 480 Centrální expozice má rozlohu 3,3 ha. Jejím středem se táhne tři metry široká Třída čínských znaků 漢字大道 Hànzì Dà Dào z černé, červené a šedé žuly, která představuje rozvinutý osmdesátimetrový svitkový obraz. Od jihu k severu jsou na něm v chronologické posloupnosti uvedeny vlastnické značky na neolitické keramice, nápisy na kostech, na bronzech, na bambusových destičkách a hedvábí, větší a menší písmo, úřednické písmo, vzorové písmo, kurzíva, trávové písmo a nejfrekventovanějších čínských znaků. Jeho smyslem je představit historii čínského znakového písma od nejstarších dob do současnosti. Tomuto druhému areálu dominuje Palác mudrce písma 字聖殿 Zì Shèng Diàn o rozloze 617 m 2, který je postaven ve stylu tradiční čínské architektury ze dřeva a kamene s devíti okny a pěti dveřmi, s dvojitou střechou a verandou. Uprostřed místnosti, jejíž podlaha je pokryta zlatými destičkami, se nachází pozlacená sedící bronzová Xu Shenova socha. Po jejích stranách jsou pak ještě umístěny dva dřevěné vyřezávané paravány. Na východní a západní stěně paláce visí bambusové baike.baidu.com/view/ htm. 111

112 destičky s textem Doslovu k Výkladu znaků, včetně Podání Xu Chonga trůnu a ediktem císaře Ana. Jejich autorem je současný významný kaligraf stylu menšího písma 王友誼 Wáng Yǒuyì (1949). 481 Součástí centrální expozice jsou dále dvě paralelní stavby o téže rozloze, a to 411 m 2, obě v architektonickém stylu dynastie Han s cihlovými překlady a verandou s jednoduchou střechou. Zatímco Sál Výkladu znaků 說文館 Shuō Wén Guǎn svou expozicí knih a slovníků představuje Xu Shenovu badatelskou práci a její přínos, Shuzhongova síň 叔重堂 Shū Zhòng Táng seznamuje návštěvníky parku prostřednictvím čtyřiadvaceti obrazů ve stylu tradiční čínské malby se Xu Shenovým životem. Pod obrazy na stěnách jsou ve skleněných vitrínách vystavena různá vydání Výkladu znaků a kanonické literatury. Shuzhongova síň a Sál Výkladu znaků jsou společně s Palácem mudrce písma propojeny chodbou: na východě je to Chodba příběhu čínského písma 漢字故事長廊 H ànzì Gùshi Chángláng, jejíž výzdobu tvoří desky s etymologií třinácti vybraných čínských znaků, na západě je to Chodba příběhu konfuciánského kánonu 儒家經典故事長廊 Rújiā Jīngdiǎn Gùshi Chángláng líčící obrazem vybrané úseky historie konfucianismu. V jihovýchodním rohu areálu, u Paláce mudrce písma je ještě Kui Xingův 482 pavilon 魁星亭 Kuíxīng Tíng s šestiúhelníkovým půdorysem. V pavilonu je umístěna kopi e stély Kui Xing ukazuje na souhvězdí naběračky 魁星點斗 Kuí Xīng diǎn dǒu z Háje stél 碑林 Bēi Lín v Xi anu. V jeho těsném sousedství se pak ještě nachází skála se jmény úspěšných kandidátů zkoušek 金榜石 Jīnbǎng Shí. Centrální expozici odděluje od areálu Xu Shenovy hrobky žulová Brána ve tvaru znaků 字形牌坊 Zìxíng Páifāng představující dva znaky znak 字 zì spojené vodorovným tahem. Na její čelní straně je ve stylu menšího písma napsáno Ctěný učitel grammatologie 字學宗師 zìxué zōng shī a zezadu Není druhého takového, který by se tak vyznal v Pěti kanonických knihách 483 五經無雙 wǔ jīng wú shuāng. Část péče o ochranu hrobky má rozlohu 4,3 ha a slouží především jako archív a depozitář. Její součástí jsou ale také další zastavení umístěná v Xu Shenově parku. V chráněné oblasti, východně od mohyly u chodníku, který vede kolem celého areálu, se nachází pět kamen ů baike.baidu.com/view/ htm. 482 Postava čínské mytologie, božstvo zkoušek doprovázející boha vzdělanosti krále Wenchanga 文昌王 Wénchāng Wáng (Cihai 1999: ) baike.baidu.com/view/ htm. 112

113 nazvaných Vysvětlení významu znaků na základě jejich grafiky 字形解義 Zìxíng Jiě Yì. Na každém z nich je uveden název jedné z konfuciánských ctností: humanita 仁 rén, spravedlivost 義 yì, etiketa 禮 lǐ, poznání a vědění 智 zhì a důvěryhodnost 信 xìn. V symetrickém postavení k Vysvětlením významu znaku na základě grafiky je na západě umístěno dalších pět kamenů nesoucích názvy pěti prvků: kov 金 jīn, dřevo 木 mù, voda 水 shuǐ, oheň 火 huǒ a země 土 tǔ, označovaných jako Mřížka determinativů 部首方陣 Bùshǒu Fāngzhèn. Kameny stojí na mřížce 6 5 polí, přičemž v jednotlivých polích jsou vyryty složky, tj. grafické části znaku, které s těmito pěti znaky jako determinativy tvoří jeden znak. Kameny původu znaků 字源石 Zì Yuán Shí jsou umístěny v severozápadním rohu areálu parku: na třech skalách jsou zde ve znacích nápisů na kostech vytesány názvy částí lidského těla, zvířaty, nástrojů a přírodních jevů. Skála Changui 蟾桂山 Chánguì Shān stojí za Xu Shenovým hrobem, je vysoká 5,5 m a její název odkazuje na literární narážku: stát se velkým člověkem 蟾宫折桂 chán gōng zhé guì. Na skále je sedm kamenů rozmístěných ve tvaru souhvězdí Velkého vozu a kolem jsou vysázeny skořicovníky, které představují osmadvacet souhvězdí. 484 Mezi lety 1831 a 1861 rolníci při zemědělských pracích na západ od hrobu objevili kamenné desky původně označující Xu Shenovu svatyni 許慎祠 Xǔ Shèn Cí, nazývanou dnes pro přehlednost 許慎故祠 Xǔ Shèn Gù Cí, a obětní pole. Ještě na sklonku vlády dynastie Qing, v roce 1902 založil místní náčelník okresu 周世專 Zhōu Shìzhuān 485 z 東阿 Dōng ā na Shandongu ve městě, z úcty ke znakovému géniovi druhou svatyni, označovanou jako svatyně ředitele Xu 許南閣祠 Xǔ Nán Gé Cí, když ale nejprve v roce 1899 koupil v severozápadním koutu města pozemek o rozloze zhruba 0,2 ha. Po dokončení svatyně v ní umístil destičku předků s nápisem: místo zesnulého Xu Shena, druhým jménem Shuzhong, ředitele kanceláře ministra vojenství 太尉南閣祭酒諱許慎字叔重之位. Byla zde také umístěna tabule se zlatými znaky: Není druhého takového, který by se tak vyznal v Pěti kanonických knihách. Na čtyřech obvodových stěnách této místnosti bylo na dřevěných deskách, vysokých asi 2,5 m vyryto ve zlatých znacích menšího písma pět set čtyřicet determinativů. Za Čínské republiky byla ale svatyně přeměněna na střední školu, většina baike.baidu.com/view/ htm. 485 Biografická data nebyla zjištěna. 113

114 jejích budov byla přestavěna v učebny a jako Xu Shenova svatyně zůstalo zachováno jen pět místností kolem vstupní síně. 486 Z této části svatyně byl pak později vytvořen současný Xu Shenův památník 許慎紀念館 Xǔ Shèn Jìniànguǎn o celkové rozloze 62,9 m 2. Dnes se nachází na ulici Haihe 海河路 Hǎihé Lù na čísle 359, více než kilometr západně od Xu Shen Academic Garden. Památník s rumělkovým vchodem, který střeží dva lvi, je označen tabulí ve stylu menšího písma a z ulice k němu vede pět schůdků. Po obou stranách nádvoří jsou kamenné stély, na západní je popsána výstavba a rekonstrukce památníku mezi roky 1984 a Nad hlavní síní visí tabule Xu Shenův památník, jejíž text napsal Wang Li. 487 Ve středu síně pak stojí baldachýn, na kterém je ve stylu menšího písma napsáno: ctěný učitel vzdělanosti 文化宗師 wénhuà zōng shī. Pod baldachýnem se nachází Xu Shenova sedící socha; původně zde visela jeho podobizna na svitkovém obraze. Párový nápis na sloupech baldachýnu ve stylu menšího písma vytvořil 周祖謨 Zhōu Zǔmó: Ctěný učitel promýšlející principy písma, uchovávající starobylé, dbající na pravdu, jsoucí vzorem pro akademickou obec, pohotově vysvětlující významy starých slov, bádající nad doposud neznámým a umožňující rozvoj čínským studiím. 考文字之本原存古留真誠乃儒林楷式, 機詁訓之旨趣探微索隱允推漢學宗師 Za baldachýnem je na stěně pověšen text Xu Shenovy biografie z Kronik Pozdních Hanů ve stylu menšího písma. 488 Po obou stranách místnosti jsou ve skleněných vitrínách vystaveny knihy, které se zabývají Výkladem znaků. Na jejích stěnách pak ještě visí obrazy 486 YU Guoqing 1995: ( ) původem z 博白 Bóbái na jihovýchodě dnešní Zhuangské autonomní oblasti Guangxi 廣西壯族自治區 Guǎngxī Zhuàngzú Zìzhìqū. V roce 1927 začal studovat na Tsinghua University, kde mezi jeho učitele patřili mj. strukturalista 趙元任 Zhào Yuánrèn ( ) a filozof a reformátor 梁啟超 Liáng Qǐchāo ( ). Na Zhao Yuanrenovo doporučení odjel studovat obecnou lingvistiku do Paříže, kde na Sorboně získal doktorát v oboru fonetika. Po návratu do Číny, v roce 1932 vyučoval na Tsinghua University. Mezi roky 1939 a 1940 studoval na Francouzském institutu Dálného východu ve Vietnmau (EFEO) vietnamštinu, kterou později využil při výzkumu historické fonologie čínštiny. V roce 1946 začal přednášet na Sunjatsenově univerzitě 中山大學 Zhōngshān Dàxué v Kantonu, kde byl jedním z jeho žáků Michael Halliday (1925), autor SFG. Od roku 1954 až do své smrti pak vyučoval na Pekingské univerzitě. Jeho nejvýznamnějšími díly jsou Náčrt dějin čínského jazyka, Metrika čínské poezie 漢語詩律學 Hànyǔ Shīlǜxué a Slovník kognátů (YW 1988: ). 488 Protože autor Kronik Pozdních Hanů Fan Ye ( ) žil v období Jižních a Severních dynastií, je málo pravděpodobné, že svůj text psal ve stylu menšího písma. 114

115 ze Xu Shenova života s popisem. Památník vyhledává, shromažďuje, pečuje a následně i vystavuje nejen památky, které souvisí přímo se Xu Shenem, ale funguje současně jako muzeum historických památek celého okresu, organizuje mj. výstavy shangských a zhouských bronzů, hanské keramiky a dalších reliktů starověké kultury, které má uloženy ve svých depozitářích. 489 Kolem památníku byla nově v roce 2010 zřízena chodba stél s celým Výkladem znaků na 282 deskách o velikosti cm, o celkové rozloze 270,72 m 2, tedy přibližně dvou hřišť na odbíjenou. Text byl připraven podle edice z Pavilonu květů rákosu 藤花榭 Téng Huā Xiè napodobující severosongskou edici s malými znaky, jež vznikla mezi lety a je uložena v památníku. 490 Kromě těchto kulturních památek se v Luohe nacházejí ještě vzdělávací instituce, ubytovací zařízení a obchody, které nesou Xu Shenovo jméno; Xu Shenovy jesle 許慎嬰幼園 Xǔ Shèn Yīngyòuyuán nebo také Xu Shenova školka 許慎幼兒園 Xǔ Shèn Yòu éryuán stojí ve čtvrti Yuanhui 源匯區 Yuánhuì Qū na křižovatce Wenhua 文化路口 Wénhuà Lùkǒu. Jedná se o soukromé zařízení s výukou angličtiny o šestnácti třídách a celkovém počtu 650 žáků ve věku do tří let. 491 Xu Shenova základní škola 許慎小學 Xǔ Shèn Xiǎoxué se rovněž nachází ve čtvrti Yuanhui na ulici Wenhua 文化路 Wénhuà Lù číslo 20. Byla sice zřízena již v šedesátých letech 20. století, ale teprve v září 1991 byla přejmenována na Xu Shenovu základní školu. 492 Kromě toho je ve čtvrti Shaoling základní škola na Xu Shenově ulici 493 許慎路小學 Xǔ Shèn Lù Xiǎoxué a na ulici Jianshe 建設路 Jiànshè Lù číslo 72 Xu Shenovo středisko kaligrafie, kreslení a výtvarného umění pro děti 494 許慎少兒書畫藝術中心 Xǔ Shèn Shào ér Shūhuà Yìshù Zhōngxīn. Xu Shenova střední škola 許慎中學 Xǔ Shèn Zhōngxué je také ve čtvrti Shaoling a byla založena jako státní škola v březnu Má šedesát tříd a studentů ve všech ročnících baike.baidu.com/view/ htm. Pamětníci vzpomínají, že jim jejich rodiče a prarodiče vyprávěli, že do Xu Zhuangu přicházeli významní vědci doby Qing, aby se poklonili Xu Shenově památce. Obvykle zanechávali Xu Shenovým potomkům svá díla, kaligrafie nebo obrazy. Bohužel za tzv. kulturní revoluce bylo přechovávání takových předmětů nebezpečné, proto je museli, ačkoliv měly nesmírnou historickou hodnotu, spálit ( baike.baidu.com/view/ htm) baike.baidu.com/view/ htm yyy.xsyj.cn Tamtéž. 115

116 nižší i vyšší střední školy. Její součástí je i internát, kde jsou žáci a studenti ubytováni. 495 Xu Shenův hotel 許慎賓館 Xǔ Shèn Bīnguǎn stojí na 老街 Lǎo Jiē číslo 18 západním směrem přímo naproti luoheskému nádraží. Hotel byl sice zřízen již v roce 1968, Xu Shenovo jméno nese ale teprve od roku Jižně od něj se nachází luoheské autobusové nádraží, společně s pěší zónou. Dvouhvězdičkový hotel má přes 150 jednolůžkových a dvoulůžkových pokojů a celkem 230 lůžek. Jeho součástí je také patnáct salonků a velký sál, který pojme přes 300 hostí, a lze jej proto využívat jako konferenční místnost i jako restauraci. 496 Na téže adrese je také Xu Shenův obchod 497 許慎商店 Xǔ Shèn Shāngdiàn. Na jižní části ulice Taishan 泰山路 Tài Shān Lù je možno navštívit obchod s upomínkovými předměty z Luohe Xu Shenovy suvenýry 許慎文化禮品 Xǔ Shèn Wénhuà Lǐpǐn. Jedná se vesměs o sady porcelánu zdobené idealizovanou Xu Shenovou podobou doplněné maketou výtisku Výkladu znaků. 498 Xu Shenův hostel 許慎旅社 Xǔ Shèn Lǚshè se nachází na jižní straně ulice Haihe 499 海河路 Hǎihé Lù. A na čísle 320 stojí sídliště Academic Garden of Xu Shen 500 許慎文苑 Xǔ Shèn Wén Yuàn. Přímo naproti němu, na severní straně ulice pak ještě leží Xu Shenova tržnice 501 許慎市場 Xǔ Shèn Shìchǎng baike.baidu.com/view/ htm luohe.ganji.com/fuwu_dian/ maps.google.com. 500 Tamtéž. 501 Tamtéž. Na Univerzitní ulici 大學路 Dàxué Lù číslo 124 se v Xu Shenově budově právníků 許慎律師樓 Xǔ Shèn Lǜshī Lóu ještě nachází Xu Shenova právní agentura 許慎律師事務所 Xǔ Shèn Lǜshī Shìwùsuǒ ( china.findlaw.cn/lawfirm/16381). 116

117 DOSLOV K VÝKLADU ZNAKŮ 117

118 Doslov se kromě vlastního Xu Shenova doslovu, 502 který tvoří jeho nejrozsáhlejší první část, skládá ještě z Podání o předání Výkladu znaků trůnu 503 上說文解字表 Shàng Shuō Wén Jiě Zì Biǎo a Císařského výnosu. 504 Obsahem Doslovu k Výkladu znaků je vyjádření autora k zásadním grammatologickým otázkám: dějinám písma 505 a čínské grammatologie, 506 šesti kategoriím, 507 determinativům společně s jejich soupisem. 508 Jeho součástí je také kritika školy nového textu 509 a přehled nejvýznamnějších pramenů, které Xu Shen ve své práci použil. 510 Výslovně doplňkový charakter mají zbývající části adorující císaře, 511 genealogie Xu Shenova rodu, 512 důvody ozřejmující vznik Výkladu znaků 513 a jeho přijetí u dvora. 514 Patrně tangský editor Výkladu znaků Li Yangbing jako první rozdělil text Doslovu do dvou částí. Tuto jeho praxi převzala i pozdější raně songská edice, tj. v současné době nejstarší dochovaná úplná verze Výkladu znaků. V samotném úvodu první části Doslovu k Výkladu znaků stojí tři legendy popisující vznik čínského znakového písma: Fuxi vytvořil trigramy, 515 Božský rolník používal uzlové písmo 516 a Cangjie vynalezl znaky. 517 Současně s touto třetí legendou Xu Shen formuluje funkce písma: Ono vše řídí a vše vysvětluje. Je tomu tak patrně proto, že i písmo je s to odlišit věci od sebe navzájem [ ], písmo také šíří vzdělanost a objasňuje mravy na dvorech vládců. Jeho prostřednictvím získává Panovník loajalitu svých poddaných a Ctnostný písmem objasňuje, co je zapovězeno. Následně rozdělil znaky na obrysové a odvozené : Když Cangjie vytvářel 502 Dále v textu jako Xu Shenův Doslov. 503 Dále jen Podání viz Dále jen Edikt viz Viz a Viz a Viz Viz Viz Viz Viz a Viz Viz Tato část pak ještě líčí důvody vzniku Xu Shenova komentáře ke Kánonu synovské oddanosti, který Xu Chong odevzdal u dvora společně s Výkladem znaků. 514 Viz Viz Viz Viz a

119 první znaky, patrně zobrazoval nikoliv konkrétní podobu předmětu, nýbrž pouze jeho druhovou příslušnost. Proto se také těmto znakům říká znaky obrysové. Pak doplnil obrys předmětu zněním slova a znění slova obrysem předmětu. Proto se těmto znakům říká znaky odvozené. 518 V samotném závěru této pasáže ještě Xu Shen, poprvé v textu Doslovu k Výkladu znaků, otevírá problematiku různých grafických podob čínského znakového písma, tj. jeho stylů, a reflektuje tak uvědomění si diachronních charakteristik tohoto jevu: V dobách Pěti císařů a Tří králů přijalo písmo podobu různých stylů, proto se styly nápisů sedmdesáti dvou generací, které obětovaly na hoře Tai, navzájem liší jeden od druhého. 519 Následně Xu Shen definuje šest kategorií písma a uvádí příklady znaků každé z nich. 520 Poté shrnuje historii grammatologického bádání a vrací se k problematice vývoje grafiky čínského znakového písma, tj. většího i menšího písma, 521 a k problematice stylů qinského písma a písma za panování Wang Manga. 522 V popisu Xu Shenovy současnosti se odráží i jeho motivace k sepsání Výkladu znaků: Většina našich současníků se však ze všech sil brání tento materiál 523 přijmout, znevažují jej a jelikož jsou sami milovníky bizardností, licoměrně mění normativní písmo. Ač mají k dispozici knihy ze zdí 壁中書 bìzhōng shū, nesmyslně vytvářejí nepochopitelné symboly s cílem uvést ve zmatek stávající písmo a zaslepují tak jeho leskem svět [ ], soupeří o výklad znaků i komentář kanonických knih [ ], klamou jiné, když označují qinské úřednické písmo za písmo doby Cangjieovy. 524 Otevřeně pak kritizuje školu nového textu, když říká: Tito lidé se odvolávají jen sami na sebe, a tak už nerozlišují pravdu od lži. Jejich výmluvnost a vychytralost pak uvádí naše učence v pochybnost. 525 Xu Shen zde rovněž vysvětluje, že jeho hlavním záměrem je analyzovat nedostatky ve výkladu znaků proto, aby učenci porozuměli celému systému písma a obsáhli jeho hluboký význam. 526 V těsném sledu za touto myšlenkou pak následuje první poznámka k determinativům : Odděluji 518 Viz a Viz Viz Viz , a Viz a Tj. předhanské kanonické texty. 524 Viz Viz Viz

120 znaky od sebe, když je umísťuji pod jednotlivé determinativy tak, že různé věci nesměšuji dohromady. 527 První část svého Doslovu Xu Shen uzavírá poznámkou k pramenům. Otupuje tak ostří kritiky, když čerpá i ze znalců školy nového textu, konkrétně z Meng Xiho komentáře ke Knize proměn a z Mao Hengova komentáře ke Knize písní. 528 Konečně popisuje vlastní přístup ke studiu znaků, když říká: Bohatě [ ] čerpám z odkazu znalců písma: veškeré mé takto nabyté poznatky jsou hodnověrné, když jsou podepřeny dokladovým materiálem [ ]. Když něco nevím, nezbývá mi, než to ponechat bez komentáře. 529 Druhá část Doslovu k Výkladu znaků, které předchází soupis determinativů společně s jejich rozdělením do čtrnácti svazků Výkladu znaků, je uvedena informacemi o jeho rozsahu ve svazcích, počtu determinativů, analyzovaných znaků, jejich variant a konečně i o rozsahu celého Výkladu znaků ve znacích: Těchto čtrnáct knih, 530 devět tisíc tři sta padesát tři znaků, tisíc sto šedesát tři variantních znaků se sto třiceti třemi tisíci čtyřmi sty čtyřiceti jedním znakem vysvětlení zakládá systém pěti set čtyřiceti determinativů. 531 Následně Xu Shen vysvětluje vnitřní systém organizace Výkladu znaků, čímž vlastně navazuje na výklad o determinativech, který zahájil ještě před uvedením jejich soupisu mezi oběma částmi Doslovu k Výkladu znaků, když říká: Svůj výklad začínám znakem jeden, stejné jevy pak řadím k sobě podle druhu, různé věci rozděluji do skupin. Tak jako větve směřují k jednomu kmeni, tak i já znaky stejného významu spojuji navzájem. Znaky, které významově patří k sobě, nerozděluji hranicí, protože je spojuji podle jejich struktury. Tento systém rozšiřuji na všechny své knihy a hledám tak původ všech věcí. Když pak končím výklad posledním cyklickým znakem, poznávám Proměny v jejich maximální hloubce. 532 Je nicméně pozoruhodné, že se dokument z tak dávné doby dochoval v takové úplnosti. Za povšimnutí jistě stojí sofistikovanost tehdejší administrativy, zahalená všudypřítomnými odkazy na kanonickou literaturu. Následující pasáže nejsou z grammatolického hlediska 527 Viz Viz Viz Bez Doslovu. 531 Viz Viz

121 zajímavé, 533 s vý jimkou části textu, v níž Xu Shenův syn Xu Chong shrnul smysl a obsah Výkladu znaků slovy: Pravdivost Pěti kanonických knih dnes blyští a září, protože písmo je tím, z čeho se rodí jejich podstata. Zhouskými obřady počínaje a Hanským zákoníkem konče, je třeba studovat šest kategorií písma a s jejich pomocí proniknout k významu těchto textů. Protože se obával, že klamné teorie a špatná slova budou učence uvádět ve zmatek, dotazoval se Xu Shen znalců široko daleko, ověřoval, co řekli, u Jia Kuie a sepsal Výklad znaků. Vysvětlil význam všech slov Šesti kanonických knih a vůbec všech knih, vše, co se týká Nebes a Země, duchů a božstev, hor a řek, travin a stromů, ptáků, zvířat a hmyzu, rozličných věcí a podivuhodností, státního zřízení a obřadů, světa a lidí v patnácti svazcích a sto třiceti třech tisících čtyř stech čtyřiceti jednom znaku. 534 Celý text Xu Shenova Doslovu k Výkladu znaků je uzavřen autorovým krédem: Miluji chuť této mé cesty, proto když uslyším otázku, zaznamenám ji. 535 a nadějí, že: Těch, kteří mé práci rozumí, není mnoho, přesto snad v ní objeví nedostatky, jak doufám, vše znovu uspořádají a mé chyby opraví Xu Shenův Doslov Hanská grammatologie Předchůdci písma 古者庖犧氏之王天下也, 仰則觀象於天, 俯則觀法於地, 視鳥獸之文與地之宜, 近取諸身, 遠取諸物, 於是始作易八卦, 以垂憲象 Ve starých dobách vládl světu Fuxi. Když zvedal hlavu k obloze, aby na ní pozoroval nebeská znamení, nebo když skláněl hlavu k zemi, aby na ní pozoroval přírodní úkazy, spatřil siluety ptáků, obrysy zvířat a zemské tvary. Věci blízké pak označoval symboly vlastního těla a věci vzdálené symboly z jiných předmětů. Tak vytvořil osm trigramů Knihy proměn, jimiž znázornil přírodní úkazy a nebeská znamení. 533 MILLER 1953: Viz Viz Viz

122 及神農氏結繩為治而統其事, 庶業其繁, 飾偽萌生 Později spravoval zemi vázáním uzlů na provazech Božský rolník. Mnohé z jeho záležitostí, které uzly zaznamenával, však byly již natolik složité, že se mezi nimi množilo přikrášlování a faleš Čínské znakové písmo 黃帝之史倉頡見鳥獸蹏迒之迹, 知分理之可相別異也, 初造書契 百工以乂, 萬品以察 蓋取諸夬 夬, 揚于王庭 言文者宣教明化於王者朝廷, 君子所以施祿及下, 居德則忌也 Teprve když dvorní historik Žlutého císaře Cangjie 537 hleděl na otisky spárů ptáků a tlap zvěře, pochopil, že je lze podle jejich tvaru navzájem odlišit. Tak vytvořil písmo, o kterém se praví: Ono vše řídí a vše vysvětluje. 538 Je tomu tak patrně proto, že i písmo je s to odlišit věci od sebe navzájem. Proto se také říká: Když odlišíme věci od sebe navzájem, vyhlásíme je u královského dvora. 539 To znamená, že písmo také šíří vzdělanost a objasňuje mravy na dvorech vládců. Jeho prostřednictvím získává Panovník loajalitu svých poddaných a Ctnostný písmem objasňuje, co je zapovězeno. 倉頡之初作書, 蓋依類象形, 故謂之文 Když Cangjie vytvářel první znaky, patrně zobrazoval nikoliv konkrétní podobu předmětu, nýbrž pouze jeho druhovou příslušnost. Proto se také těmto znakům říká znaky obrysové. 其後形聲相益, 即謂之字 字者, 言孳乳而浸多也 Pak doplnil obrys předmětu zněním slova a znění slova obrysem předmětu. Proto se těmto znakům říká znaky odvozené. 540 Původ znaků obrysových je v podobě předmětu. Znaky odvozené vznikly následně rozrodem ze znaků obrysových a postupně je co do počtu převýšily. 537 Legendární tvůrce čínského znakového písma, viz Viz Kniha proměn (RUAN Yuan 1980: ). 539 Viz výklad k hexagramu Rozhodnost (Kniha proměn 1995: 163) 夬 guài Knihy proměn (RUAN Yuan 1980: ). 540 Znaky obrysové jsou původně obrázky, dále nedělitelné znaky níže zmíněných kategorií piktogramy a symboly, které především tvoří systém konstrukčních složek čínského znakového písma. Znaky odvozené, tj. znaky kategorií ideogramy a fonogramy, jsou pak složeny z těchto složek, znaků obrysových. Oba termíny znaky obrysové a odvozené současně odrážejí vývoj čínských znaků od obrázků až ke slabičnému písmu. 122

123 著於竹帛謂之書, 書者, 如也 Znakům psaným na bambusu a hedvábí se říká písmo. Slovo písmo znamená podobat se tomu, co zobrazuje. 以迄五帝三王之世, 改易殊體 封于泰山者, 七十有二代, 靡有同焉 V dobách Pěti císařů 541 a Tří králů 542 přijalo písmo podobu různých stylů, proto se styly nápisů sedmdesáti dvou generací, které obětovaly na hoře Tai, navzájem liší jeden od druhého Šest kategorií písma 周禮 : 八歲入小學, 保氏教國子, 先以六書 Když je chlapci sedm let, zahajuje podle zhouské etikety základní vzdělání, a když dvorní vychovatel vzdělává syny státu, začíná svůj výklad šesti kategoriemi písma. 543 一曰指事 指事者, 視而可識, 察而可見, 上 下是也 Znaky prvé kategorie se nazývají znaky ukazující na jevy, symboly. Ze symbolu můžeme na první pohled poznat, nač ukazuje, a když si jej prohlédneme pečlivěji, uvidíme i jeho význam. Symboly jsou například znaky nahoře nebo dole. 二曰象形 象形者, 畫成其物, 隨體詰詘, 日 月是也 Znaky druhé kategorie se nazývají znaky zobrazující tvary, piktogramy. Piktogram zpodobňuje určitý předmět obrazem, jehož linie odpovídají tvaru tohoto předmětu. Piktogramy jsou například znaky Slunce nebo Měsíc. 541 Mytičtí vladaři čínského starověku. Podle Sima Qianových Zápisků historika to byli Žlutý císař 黄帝 Huáng Dì, 顓頊 Zhuānxū, 高辛 Gāoxīn, 唐堯 Táng Yáo a 虞舜 Yú Shùn; podle Knihy obřadů jimi byli 伏羲 Fúxī, Božský rolník 神農 Shén Nóng, Žlutý císař, 少皞 Shǎohào a Zhuanxu; podle Knihy dokumentů to byli Shaohao, Zhuanxu, Gaoxin, Tang Yao a Yu Shun (Cihai 1999: 37.3). 542 Legendární vládci starověku, zakladatelé dynastií Xia, Shang a Zhou, tj. Velký Yu 大禹 Dà Yǔ, král Tang ze Shang 商湯 Shāng Tāng a král Wen z Zhou 周文王 Zhōu Wén Wáng (Cihai 1999: 16.2). 543 Následuje text psaný rytmizovanou prózou. 123

124 三曰形聲 形聲者, 以事為名, 取譬相成, 江 河是也 Znaky třetí kategorie se nazývají znaky spojující tvar předmětu a znění slova, fonogramy. Fonogram vzniká spojením složky, která prostřednictvím svého významu reprezentuje význam fonogramu, s jinou složkou, pomocí jejíž výslovnosti je vytvořena analogie ke znění fonogramu. Fonogramy jsou například znaky Dlouhá řeka nebo Žlutá řeka. 四曰會意 會意者, 比類合誼, 以見指撝, 武 信是也 Znaky čtvrté kategorie se nazývají znaky skládající významy, ideogramy. Složky ideogramu, které jsou mu významově blízké, jsou skládány tak, abychom viděli, k jakému významu nás vedou. Ideogramy jsou například znaky bojovnost 544 nebo důvěryhodnost. 545 五曰轉注, 轉注者, 建類一首, 同意相受, 考 老是也 Znaky páté kategorie se nazývají znaky transfigurované, variety. Varieta vzniká proměnou grafiky části znaku svého synonyma, přičemž si ale ponechavá týž determinativ, díky němuž se pak oba znaky dělí o stejný význam. Tak například varietou znaku lǎo je znak kǎo stařec. 六曰假借 假借者, 本無其字, 依聲託事, 令 長是也 Znaky šesté kategorie se nazývají znaky vypůjčené, výpůjčky. Výpůjčka původně nebyla určena k zápisu daného slova, ale na základě jejího znění jí byl svěřen ještě i jiný význam. Výpůjčkami jsou např. znaky rozkázat nebo dospělý Viz Znak důvěryhodnost není ideogram, nýbrž fonogram : obrysový znak slovo 言 yán je jeho determinativem a znak 人 rén fonetikem (LI Enjiang 2000: 1411). 546 Znaky rozkázat a dospělý nejsou pravé výpůjčky, jedná se o znaky, u nichž došlo k posunutí primárního významu a vzniku řady sekundárních a terciárních významů: tak byl od významu rozkazovat odvozen sekundární význam náčelník, od významu dlouhý sekundární význam dospělý a z něj pak znovu význam náčelník. Za vlády dynastie Qin se náčelníci okresů o více než deseti tisících domácnostech nazývali 縣令 xiànlìng, pokud měly tyto okresy méně než deset tisíc domácností, nazývali se jejich náčelníci 縣長 xiànzhǎng (LI Enjiang 2000: 1411). Ve vývoji čínského znakového písma pozorujeme existenci pravých výpůjček, tj. vypůjčení znaku na základě fonetické a významové podobnosti, a nepravých výpůjček, tj. vypůjčení znaku pouze na základě podobnosti fonetické. Obvykle jsou bohužel obě tyto kategorie směšovány. 124

125 Vývoj grafiky písma 及宣王太史籀, 箸大篆十五篇, 與古文或異 Za časů krále Xuana z Zhou sepsal dvorní historik Zhou patnáct knih většího písma : některé jeho znaky se liší od znaků starého písma. 547 至孔子書六經, 左丘明述春秋傳, 皆以古文, 厥意可得而說 Když psal Konfucius Šest kanonických knih a Zuo Qiuming komentoval Letopisy, užívali oba právě starého písma, 548 jehož význam lze ještě na základě podoby jeho znaků pochopit a vysvětlit. 其後, 諸侯力政, 不統於王, 惡禮樂之害己, 而皆去其典籍, 分為七國, 田疇異畮, 車涂異軌, 律令異法, 衣冠異制, 言語異聲, 文字異形 Později, když lenní knížata usilovala o samovládu a nebyla již více podřízena králi, škodila sama sobě tím, že si zprotivila obřady i rituální hudbu a že všechna zavrhla tyto staré knihy. Když pak knížata rozdělila zemi na sedm států, pole měřila různými mírami, po silnicích se táhly stopy kol různých vozů, zákony a nařízení se řídily různými právními pořádky, šat a pokrývka hlavy zase různými předpisy, i řeč v různých krajích zněla různě a také tvary znaků písma byly od oblasti k oblasti různé. 547 Tento termín se v Doslovu k Výkladu znaků objevuje celkem desetkrát. Jeho význam není však v textu vždy stejný, a proto si jej budu všímat i v následujících poznámkách. Obecně řečeno jim Xu Shen označoval písmo, které, jak alespoň věřil, vytvořil Cangjie a které se v pozdějších dobách rozdělilo do mnoha různých stylů. Podle znaků obsažených ve Výkladu znaků však Xu Shen tyto znaky patrně nikdy neviděl, znal pouze tzv. znaky ze zdí, tj. znaky většího písma (WU Wenqi 1986: poznámka č. 29, PU Zhizhen 1987: 146 poznámka č. 23, HONG Cheng 1982: 115 poznámka č. 31). Zde písmo knih ze zdí (PU Zhizhen 1987: 146 poznámka č. 24), tj. větší písmo B. 548 Zde jsou proti sobě postaveny pojmy staré a nové písmo. Starým písmem se v širším smyslu slova myslí nápisy na kostech a bronzech, větší písmo, tj. písmo státu Qin, a písmo šesti Válčících států jednoduše řečeno písmo od nejstarších dob po menší písmo včetně. V užším smyslu slova je starým písmem myšleno písmo obsažené v knihách ze zdí, tj. větší písmo B, které Xu Shen uvádí jako varianty znaků ve svém Výkladu znaků (LI Guoying 1994: 16, TANG Kejing 1997: 2169, WU Wenqi 1986: 22 poznámka č. 30). 125

126 秦始皇帝, 初兼天下, 丞相李斯乃奏同之, 罷其不與秦文合者 斯作倉頡篇, 中車府令趙高作爰歷篇, 太史令胡毋敬作博學篇, 皆取史籀大篆, 或頗省改, 所謂小篆者也 Proto jakmile První svrchovaný císař dynastie Qin sjednotil zemi, volal premiér státu Qin Li Si po sjednocení písma. Ve snaze skoncovat se znaky, které se lišily od qinských, sepsal Li Si Knihu Cangjie, správce císařského vozového parku druhé třídy Zhao Gao sepsal Knihu Proto jsme v minulosti a dvorní historik Huwu Jing sepsal Knihu boxue. Všichni tři v těchto svých pracích sice použili většího písma dvorního historika Zhoua, avšak některé jeho znaky zjednodušili, některé pozměnili, a dali tak vzniknout tzv. menšímu písmu. 是時秦燒滅經書, 滌除舊典, 大發隸卒, 興役戍, 官獄職務繁, 初有隸書, 以趣約易, 而古文由此絕矣 Tou dobou panovník státu Qin také zničil staré knihy, pozvedl otroctví a ve velkém verboval vojáky. Přibývalo robotní a strážní povinnosti v pohraničí a rovněž administrativa qinského dvora i soudů byla stále složitější. Když se pak s cílem zjednodušit stávající písmo objevilo úřednické písmo, staré písmo 549 se přestalo používat. 自爾, 秦書有八體 : 一曰大篆, 二曰小篆, 三曰刻符, 四曰蟲書, 五曰摹印, 六曰署書, 七曰殳書, 八曰隸書 漢興, 有草書 Qinské písmo té doby tedy existovalo v těchto osmi stylech : první se nazýval styl většího písma, druhý styl menšího písma, třetí styl písma vrubovek, čtvrtý 549 Tj. veškeré styly před vznikem úřednického písma (PU Zhizhen 1987: 146 poznámka č. 36, WU Wenqi 1986: 22 poznámka č. 34). 550 Pouze větší písmo, menší písmo a úřednické písmo jsou však dukty v pravém slova smyslu. Písmo vrubovek, písmo ve tvaru hmyzu a na pečetích, nápisy na budovách a na zbraních jsou jen zdobnými variantami většího, případně menšího písma a liší se od něj pouze materiálem, na němž se realizují (TANG Kejing 1997: , LI Enjiang 2000: 1413). 551 Vrubovka je destička opatřená svislým nápisem, často i ornamentem, rozštípnutá vedví tak, že je řez veden středem nápisu, respektive ornamentu, nejčastěji v podobě tygra, proto se jí také říká tygří vrubovka 虎符 hǔ fú. Jednu část vrubovky pravidelně obdržel generál na tažení, druhou část si ponechal panovník. Chtěl-li panovník vyslat ke generálovi posla se vzkazem, obdržel posel druhou část vrubovky, kterou se identifikoval generálovi, aby bylo jasné, že jeho zpráva není úskokem zvěda nepřátelského vojska. Písmo vrubovek bylo variantou většího a menšího písma, bylo ale řezáno 126

127 styl písma ve tvaru hmyzu, pátý styl písma na pečetích, šestý styl nápisů na budovách, sedmý styl nápisů na zbraních a osmý styl úřednického písma Po založení dynastie Han, pak vzniklo ještě písmo trávové Počátky grammatologie 尉律 : 學僮十七已上, 始試, 諷籀書九千字, 乃得為吏, 又以八體試之 郡移太史並課, 最者以為尚書史 書或不正, 輒舉劾之 今雖有尉律, 不課 ; 小學, 不修 莫達其說久矣 V zákoně Nejvyššího soudu se praví: Vzdělaní mladíci starší šestnácti let se prvně účastní zkoušek. Umí-li zpaměti předepsané texty, rozumí-li jim a vládnou-li navíc devíti tisíci znaky, pak se mohou stát místními písaři. Dále jsou rovněž zkoušeni z výše uvedených osmi stylů písma. Úspěšní absolventi zkoušek v komandériích jsou pak posíláni ke dvornímu historikovi, který je společně vyzkouší, aby se nejlepší z nich stali tajemníky u dvora. Ti, jsou-li v podáních dvoru chybné znaky, okamžitě trestají jejich pisatele. Přestože tento zákon Nejvyššího soudu dodnes platí, nezkouší se podle něj, a přestože podnes existuje věda o písmu, není předmětem vědeckého výzkumu. Po dlouhý čas nebylo nikoho, kdo by obsáhl její výklad. rydlem, proto jeho tvary nejsou tak zdobné jako tvary většího a menšího písma. Jeho tahy jsou rovné a podobají se tak již spíše tahům úřednického písma (TANG Kejing 1997: 2171). 552 Bylo užíváno především na praporech a standartách (TANG Kejing 1997: 2171). 553 Variantní styl menšího písma užívaný na pečetích (TANG Kejing 1997: 2171). 554 Duktus vzniklý dalším zjednodušováním úřednického písma, užívaný zejména pro potřeby rychlého záznamu. Poprvé se objevilo na přelomu doby Qin a Han. Za Hanů bylo obecně nejrozšířenějším duktem úřednické písmo a trávové písmo bylo jen jeho poněkud kurzívnější variantou, avšak jednotlivé znaky hanského trávového písma ještě nebyly navzájem spojovány. Teprve na sklonku Hanů se začaly spojovat dohromady, tím se trávové písmo odpoutalo od grafiky úřednického písma (TANG Kejing 1997: 2172, LI Guoying1994: 6). 127

128 孝宣時, 召通倉頡讀者, 張敞從受之 涼州刺史杜業 沛人爰禮 講學大夫秦近, 亦能言之 Proto císař Xuan z dynastie Han pozval ke dvoru muže znalého Tří knih Cangjie, 555 u kterého pak studoval Zhang Chang a také cenzor Liangzhou Du Ye 556 a Yuan Li z Pei 557 s vykladačem Učení velmožem Qin Jinem byli zběhlí ve výkladu písma. 孝平時, 徵禮等百餘人, 令說文字未央廷中, 以禮為小學元士 Později rovněž císař Ping z Han povolal asi stovku mužů v čele s Yuan Lim a uložil jim, aby v paláci Weiyang vysvětlovali znaky. Při té příležitosti udělil císař Yuan Liovi titul první mezi znalci písma. 黃門侍郎楊雄采以作訓纂篇, 凡倉頡已下十四篇, 凡五千三百四十字, 羣書所載, 略存之矣 I tajemník vnitřního císařského dvora Yang Xiong sbíral materiály o písmu, aby následně sepsal Knihu xunzuan. Shromáždil v ní všechny spisy o písmu, které vznikly po Třech knihách Cangjie, a sestavil tak celkem čtrnáct kapitol, jež dohromady obsahovaly pět tisíc tři sta čtyřicet znaků, tj. bezmála všechny znaky zaznamenané ve starých knihách. 555 Za Hanů byly Kniha Cangjie, Kniha Proto jsme v minulosti a Kniha boxue spojeny v jednu a uváděny pod společným názvem Tři knihy Cangjie (LI Enjiang 2000: 1415). 556 Otec významného hanského grammatologa Du Lina, druhým jménem 子夏 Zǐxià, původem z 繁陽 Fányángu v komandérii 魏 Wèi, dnes v okrese 内黄 Nèihuáng na severovýchodě Henanu. Jeho matka byla dcerou Zhang Changa a Du Ye sám studoval u Zhang Changova syna 張吉 Zhāng Jího. Mezi léty 26 a 1 př. n. l. vykonával úřad cenzora v Liangzhou, tj. dnešní provincie Gansu a Qinghai a autonomní oblasti Ningxia 寧夏回族自治區 Níngxià Huí Zú Zìzhìqū a Vnitřní Mongolsko 内蒙古自治區 Nèi Měnggǔ Zìzhìqū (LI Enjiang 2000: 1415, TANG Kejing 1997: 2173, ZHOU Binwu 1988: 8 poznámka č. 18). 557 Oblast, která se nacházela na území severně od řeky Huai 淮河 Huái Hé v dnešní Anhui, východně od řeky Xifei 西肥河 Xīféi Hé a dále na území okresů 夏邑 Xiàyì a 永城 Yǒngchéng v Henanu a okresů Pei a 豐 Fēng v Jiangsu (LI Enjiang 2000: 1415). 128

129 及亡新居攝, 使大司空甄豐等校文書之部, 自以為應制作, 頗改定古文 時有六書 : 一曰古文, 孔子壁中書也 ; 二曰奇字, 即古文而異者也 ; 三曰篆書, 即小篆, 秦始皇帝使下杜人程邈所作也 ; 四曰佐書, 即秦隸書 ; 五曰繆篆, 所以摹印也 ; 六曰鳥蟲書, 所以書幡信也 Když pak zaniklo regentství vládce státu Xin, přikázal panovník učencům v čele s ministrem veřejných prácí Zhen Fengem 558 revidovat systém kategorizace stylů písma. Zhen Feng se osobně ujal plnění tohoto výnosu a částečnou úpravou pak upevnil pozici starého písma. 559 Tehdy existovalo šest stylů písma První se nazýval styl starého písma, tj. písma knih ze zdí 561 nalezených v Konfuciově residenci Druhý se nazýval styl zvláštních znaků, tj. variant znaků starého písma Třetí se nazýval styl menšího písma, které vytvořil Cheng Miao Protože chtěl proniknout do politiky, studoval za vlády císaře Pinga z Han u mladšího dvorského učitele. Později se stal horlivým příznivcem Wang Manga, za jehož vlády mu byl udělen titul vévoda. Když byl pak jeho syn 甄尋 Zhēn Xún za falšování úředních listin popraven, spáchal Zhen Feng sebevraždu (LI Enjiang 2000: 1415). 559 Tj. větší písmo B (PU Zhizhen 1987: 146 poznámka č. 47). 560 Až na dva, je šest hanských stylů identických s osmi styly qinskými : styl starého písma a styl zvláštních znaků doby Xin odpovídá většímu písmu doby Qin; styl písma ve tvaru ptáků a hmyzu odpovídá qinskému stylu písma vrubovek, písma na pečetích a písma ve tvaru hmyzu ; styl ozdobného menšího písma užívaného na pečetích odpovídá stylu nápisů na budovách a na zbraních a pomocné písmo odpovídá úřednickému (PU Zhizhen 1987: 146 poznámka č. 48, ZHOU Binwu 1988: 8 9 poznámka č. 20). 561 Knihy ze zdí, tj. knihy, které byly ukryty ve zdech Konfuciovy rezidence a následně nalezeny v průběhu její rekonstrukce za Západních Hanů. Jednalo se o Knihu dokumentů, Záznamy o obřadech, Sebrané výroky, Letopisy, Kánon synovské oddanosti, Zuo Qiumingův Komentář k Letopisům a o několik desítek dalších, vesměs klasických knih. Tyto knihy byly psány větším písmem, tedy písmem odlišným jak od qinského menšího písma, tak především od hanského úřednického písma. Proto se hanští učenci mylně domnívali, že se jedná o písmo dávnověku, a nazývali je starým, tj. nejstarším písmem. Znaky uváděné ve Výkladu znaků jako staré písmo jsou právě znaky písma knih ze zdí (LI Guoying 1994: 2), tj. většího písma B. 562 Zvláštních znaků je ve Výkladu znaků velmi málo. 563 Data jeho narození, ani úrmtí nejsou známa. Byl dozorcem ve vězení v 雲陽 Yúnyángu, dnes v okrese 淳化 Chúnhuà ve střední Shaanxi, kam byl přeložen za trest. Zde zjednodušením starého písma a odstraněním jeho variant vytvořil nový dukt, tj. nikoliv menší písmo, nýbrž úřednické písmo. První svrchovaný císař dynastie Qin si ho proto velmi vážil a učinil jej cenzorem. Věta které vytvořil Cheng Miao ze Xiadu na příkaz Prvního svrchovaného císaře dynastie Qin proto patří ve skutečnosti až ke čtvrtému ze stylů písma doby Han, tj. k pomocnému písmu, nikoliv k menšímu. Cheng 129

130 ze Xiadu 564 na příkaz Prvního svrchovaného císaře dynastie Qin Čtvrtý se nazýval styl pomocného písma, tj. úřednického písma doby Qin Pátý se nazýval styl ozdobného menšího písma užívaného na pečetích a šestý se nazýval styl písma ve tvaru ptáků a hmyzu, kterého se užívalo na praporech a amuletech Kritika školy nového textu 壁中書者, 魯恭王壞孔子宅, 而得禮記 尚書 春秋 論語 孝經 又北平侯張蒼獻春秋左氏傳 郡國亦往往於山川得鼎彞, 其銘即前代之古文 : 皆自相似 雖叵復見遠流, 其詳可得略說也 Když princ Gong z Lu strhl stěny Konfuciovy rezidence, objevil v nich knihy ze zdí, jmenovitě Záznamy o obřadech, Knihu dokumentů, Letopisy, Sebrané výroky a Kánon synovské oddanosti. Kníže z Beipingu Zhang Cang 565 pak ještě předložil císaři Zuo Qiumingův Komentář k Letopisům. V kopcích i v řekách řady oblastí dále také často nalézáme třínožky a poháry. Nápisy na nich jsou psány starým písmem 566 dřívějších dob a jsou tak tedy podobné písmu knih ze zdí. I když již dnes nelze znovu spatřit vzdálený tok historie tohoto písma, lze jej díky názornosti znaků těchto textů pochopit a alespoň zhruba vyložit. Miao měl bezesporu zásluhu na reformě a vzniku nového duktu, tj. úřednického písma, ale bezpochyby není tento dukt dílem jediného člověka (LI Enjiang 2000: 1415). 564 Tj. město Xiadu na západě okresu 長安 Cháng ān v dnešní Shaanxi (LI Enjiang 2000: 1415). 565 (? 152 př.n.l.) původem z 陽武 Yángwǔ, dnes na jihovýchodě okresu 原陽 Yuányáng v severním Henanu; byl dvorním historikem a premiérem za Hanů. Ještě za Qinů se mu podařilo ukrýt Zuo Qiumingův Komentář k Letopisům, který po vyhlášení dynastie Han předložil císaři. Na počátku vlády dynastie Han mu bylo společně s titulem knížete uděleno léno v Beipingu, dnešní 滿城 Mǎnchéng ve střední Hebei. Zemřel ve věku více než sto let. V Záznamech o Kánonu a literatuře Hanských kronik je v oddílu škola yin-yang uvedeno mj. šestnáct kapitol Zhang Cang, tento spis se však nedochoval (Cihai 1999: , ZRM 1980: 965.4). 566 Tj. nápisy na zhouských a qinských bronzových nádobách (WU Wenqi 1986: 23 poznámka č. 57). 130

131 而世人大共非訾 以為好奇者也, 故詭更正文, 鄉壁虛造不可知之書, 變亂常行, 以燿於世 諸生兢說字解經, 誼稱秦之隸書, 為倉頡時書, 云 : 父子相傳, 何得改易? Většina našich současníků se však ze všech sil brání tento materiál přijmout, znevažují jej a jelikož jsou sami milovníky bizardností, licoměrně mění normativní písmo. Ač mají k dispozici knihy ze zdí, nesmyslně vytvářejí nepochopitelné symboly s cílem uvést ve zmatek stávající písmo a zaslepují tak jeho leskem svět. Studenti soupeří o výklad znaků i komentář kanonických knih a klamou jiné, když označují qinské úřednické písmo za písmo doby Cangjieovy : Jak by se mohlo změnit to, co je předáváno z otců na syny? ptají se. 乃猥曰 : 馬頭人為長 人持十為斗 虫者屈中也 廷尉說律, 至以字斷法, 苛人受錢, 苛之字, 止句也 若此者甚眾, 皆不合孔氏古文, 謬於史籀 Proto také překrucují skutečnost, když tvrdí: člověk s koňskou hlavou to je znak dlouhý 567 člověk s dlouhými vlasy; člověk třímající desítku je piktogram naběračka 568, piktogram hada 569 je znak vstupovat s prohnutým centrálním tahem atd. Dokonce Nejvyšší soud, když vykládá zákon, vynáší rozsudek podle znaků. Znak hubovat 570 ze spojení hubovat úředníka, který vymáhá úplatky, vykládá jako zastavit někoho a mámit z něj peníze, protože znak hubovat je podle něj ideogramem skládajícím významy znaků zastavit a hák. Podobných vysvětlení znaků je velmi mnoho, ale žádný z nich nejen že neodpovídá Konfuciovu starému písmu, ale komolí i větší písmo dvorního historika Zhoua. 567 V nejstarších nápisech je znak dlouhý 長 zpodobněním lidské postavy s dlouhými vlasy. Úřednické písmo však upravilo grafiku tohoto znaku tak, že se jeho horní část podobá horní části znaku kůň 馬, dolní část je pak tvořena prvkem člověk 人. Tak vznikl výklad znaku dlouhý: člověk s koňskou hlavou má samozřejmě dlouhý obličej (LI Enjiang 2000: 1417). 568 Piktogram naběračka byl v úřednickém písmu zkomolen do podoby znaku 什 shí s determinativem člověk v levé části znaku, proto se také mohl objevit jeho výklad: člověk třímající desítku (LI Enjiang 2000: 1417). 569 Znaky had a vstupovat jsou si v úřednickém písmu podobné, až na to, že centrální tah znaku had je na rozdíl od znaku vstupovat prohnutý (LI Enjiang 2000: 1417). 570 Tato věta pochází z hanských právních předpisů. Namísto znaku napomínat, lát 訶 hē je zde však citován znak nesnesitelný 苛 kē. Ve weiských právních předpisech je tato věta obsažena také, ovšem místo znaku 訶 je zde variantní znak 呵. V úřednickém písmu se znak 苛 skládá ze složek chodidlo 止 zhǐ v pozici nahoře, ve významu zastavit někoho, a tj. hák 鈎 gōu v pozici dole, ve významu mámit z někoho peníze. Tento výklad však vůbec nezapadá do kontextu citovaného právního předpisu (LI Enjiang 2000: 1417). 131

132 俗儒啚夫翫其所習, 蔽所希聞, 不見通學, 未嘗睹字例之條, 怪舊埶而善野言, 以其所知為秘妙, 究洞聖人之微恉 又見倉頡篇中 幼子承詔, 因號 古帝之所作也, 其辭有神僊之術焉 其迷誤不諭, 豈不悖哉? Pseudovzdělanci a omezeci žonglují se slovy, která slyší denně, ale zatemňují význam těch slov, která slyší zřídka. Nevyhledávají znalce písma a ještě nikdy neslyšeli o šesti kategoriích znaků. Protože klasické knihy považují za záhadné, libují si ve vulgárních výkladech znaků. Své znalosti mají za zázrak a domnívají se, že již zcela pochopili hluboký význam slov dávných mudrců. Když pak ve Třech knihách Cangjie vidí větu mladí plní úkoly, hned křičí: To napsali vládcové starověku, proto je v jejich slovech obsažena magie Světců a Nesmrtelných! Copak takový zmatek, hloupost a naprosté nepochopení nejsou projevem jejich pomatenosti? 書曰 : 予欲觀古人之象 言必遵修舊文而不穿鑿 孔子曰 : 吾猶及史之闕文, 今亡也夫! 蓋非其不知而不問, 人用己私, 是非無正, 巧說邪辭, 使天下學者疑 V Knize dokumentů se praví: Chtěl bych znovu spatřit písmo lidí dávnověku. 571 Myslí se tím, že je třeba ctít a bez předsudků studovat staré písmo. Také Konfucius pravil: Ještě před chvílí jsem v historických knihách narazil na vynechávky v textu, ale teď už tam nejsou. 572 Konfucius zde kritizuje ty, kteří ačkoliv věci nerozumí, stejně se nezeptají. Tito lidé se odvolávají jen sami na sebe, a tak už nerozlišují pravdu od lži. Jejich výmluvnost a vychytralost pak uvádí naše učence v pochybnost. 蓋文字者, 經藝之本, 王政之始, 前人所以垂後, 後人所以識古 故曰 : 本立而道生, 知天下之至嘖而不可亂也 Vždyť písmo je přece základem kanonických knih a tím i počátkem panovníkovy vlády. Písmo zanechávají předchozí generace generacím následujícím a pomocí písma poznávají budoucí pokolení svou minulost. Proto se říká: Princip se rodí, když je ustaven základ. 573 A také se říká: Když rozumíme nejhlubšímu Principu, nemůžeme svět uvést ve zmatek Viz Kniha dokumentů (RUAN Yuan 1980: ). 572 Viz Sebrané výroky (RUAN Yuan 1980: ). 573 Viz Sebrané výroky (RUAN Yuan 1980: ). 574 Viz Kniha proměn (RUAN Yuan 1980: ). 132

133 3.1.2 Výklad znaků Metoda a prameny 今敘篆文, 合以古籀, 博采通人, 至於小大, 信而有證 稽譔其說, 將以理羣類, 解謬誤, 曉學者, 達神恉 分別部居, 不相雜廁 萬物咸睹, 靡不兼載 厥誼不昭, 爰明以諭 其偁易, 孟氏 ; 書, 孔氏 ; 詩, 毛氏 ; 禮 ; 周官 ; 春秋, 左氏 ; 論語 ; 孝經 ; 皆古文也 其於所不知, 蓋闕如也 Proto zde také nyní podávám výklad znaků menšího písma doplněný starým a větším písmem dvorního historika Zhou. Bohatě přitom čerpám z odkazu znalců písma: 575 veškeré mé takto nabyté poznatky jsou hodnověrné, když jsou podepřeny dokladovým materiálem. Ověřuji a pak řadím svůj výklad tak, abych jej mohl použít k uspořádání znaků podle determinativů, následně analyzuji nedostatky ve výkladu znaků proto, aby učenci porozuměli celému systému písma a obsáhli jeho hluboký význam. Odděluji znaky od sebe, když je umísťuji pod jednotlivé determinativy tak, že různé věci nesměšuji dohromady. Znaky jsou od prvního do posledního opatřeny úplným komentářem. Tam, kde je význam znaku nejasný, jej vysvětluji a odvolávám se přitom na staré písmo Meng Xiho 576 komentáře ke Knize proměn, Kong Anguova komentáře ke Knize dokumentů, Mao Hengova komentáře ke Knize písní, a dále na Záznamy o obřadech, Zhouské obřady, Zuo Qiumingův Komentář k Letopisům, Sebrané výroky a Kánon synovské oddanosti. Když něco nevím, nezbývá mi, než to ponechat bez komentáře Xu Shen na mnoha místech Výkladu znaků cituje významné autory doby hanské i předhanské, které zde označuje jako znalce písma, aby tak podepřel své hypotézy týkající se grafiky, významu či zvukové podoby znaků. Nadto také často, ze stejných důvodů, cituje Kánon a Klasiky (TANG Kejing 1997: 2181, LI Guoying1994: 69 70). 576 Data jeho narození, ani úrmtí nejsou známa. Jeden z nejvýznamnějších představitelů školy nového textu Knihy proměn za Západních Hanů; druhým jménem 長卿 Chángqīng, původen z 蘭陵 Lánlíngu v 東海 Dōnghǎi, dnešní Lanling v jižním Shandongu. Byl žákem pokračovatele zakladatele školy nového textu Knihy proměn 田何 Tián Hého. Za vlády císaře Xuana z Han byl jmenován velkým učencem. Jeho výklad hexagramů Knihy proměn se prý opíral o jejich spojení s proměnami počasí; žádné z jeho děl se nám však nedochovalo (Cihai 1999: ). 577 Následuje výčet pěti set čtyřiceti determinativů Výkladu znaků, který současně slouží jako rejstřík k celé knize. Překlad názvů jednotlivých determinativů vznikl zejména na základě prací WINTER 1998: a THERN 1966:

134 svazek 1. 1 一 2 丄 3 示 4 三 5 王 6 玉 7 玨 8 气 9 士 10 丨 11 屮 12 艸 13 蓐 14 茻 1. jednota 2. nahoře 3. božský 4. tři 5. král 6. jadeit 7. jadeity 8. pára 9. vzdělanec 10. svislice 11. ratolest 12. bylina 13. loňská tráva 14. byliny 134

135 svazek 小 16 八 17 釆 18 半 19 牛 20 犛 21 告 22 口 23 凵 24 吅 25 哭 26 走 27 止 28 癶 29 步 30 此 31 正 32 是 33 辵 34 彳 35 廴 36 㢟 37 行 38 齒 39 牙 40 足 41 疋 42 品 43 龠 44 冊 15. malý 16. dělit 17. rozlišovat 18. polovina 19. buvol 20. jak 21. oznamovat 22. ústa singulár 23. otevřená ústa 24. výkřik 25. nářek 26. běhat 27. základy 28. dupat 29. kráčet 30. zastavovat 31. správný 32. přímý 33. procházet 34. cupitat 35. dlouhý krok 36. ploužit se 37. chodit 38. řezák 39. špičák 40. holeň 41. holeň 42. mnoho 43. flétna 44. dokument 135

136 svazek 㗊 46 舌 47 干 48 𧮫 49 只 50 㕯 51 句 52 丩 53 古 54 十 55 卅 56 言 57 誩 58 音 59 䇂 60 丵 61 菐 62 𠬞 63 𠬜 64 共 65 異 66 舁 67 𦥑 68 䢅 69 爨 70 革 71 鬲 72 䰜 73 爪 74 丮 75 鬥 76 又 77 𠂇 78 史 79 支 80 𦘒 81 聿 82 畫 83 隶 84 臤 85 臣 86 殳 87 殺 88 𠘧 89 寸 90 皮 91 㼱 92 攴 93 教 94 卜 95 用 96 爻 97 㸚 45. ústa plurál 46. jazyk 47. obořit se 48. palatum 49. větná partikule 50. protahovat 51. ohnutý 52. propletený 53. starověk 54. deset 55. třicet 56. mluvit 57. hádat se 58. zvuk 59. provinění 60. hustá tráva 61. svízel 62. předávat 63. tahat 64. společně 65. odlišný 66. zvedat 67. propletené prsty 68. na úsvitě 69. vařit 70. useň 71. trojnožka 72. napařovat 73. svírat 74. držet 75. zápasit 76. ruka 77. levice 78. písař 79. větev 80. zručný 81. pisátko 82. vymezovat 83. chytat 84. pevný 85. sluha 86. píka 87. zabíjet 88. údery křídel 89. palec 90. kůže 91. činit kůži 92. tlouci 93. učit 94. věštit 95. používat 96. křížení singulár 97. křížení plurál 136

137 svazek 𡕥 99 目 100 䀠 101 眉 102 盾 103 自 104 白 105 鼻 106 皕 107 習 108 羽 109 隹 110 奞 111 萑 112 𦫳 113 𥄕 114 羊 115 羴 116 瞿 117 雔 118 雥 119 鳥 120 烏 121 𠦒 122 冓 123 幺 124 𢆶 125 叀 126 玄 127 予 128 放 129 𠬪 130 𣦼 131 歺 132 死 133 冎 134 骨 135 肉 136 筋 137 刀 138 刃 139 㓞 140 丯 141 耒 142 角 98. mrkat 99. oko 100. rozhlížet se 101. obočí 102. štít 103. nos 104. nos 105. nos 106. sta 107. cvičit 108. brko 109. krátkoocasý pták 110. roztáhnout křídla 111. sova 112. ovčí rohy 113. šilhat 114. ovce 115. ovčí pach 116. ostříží zrak 117. ptáci 118. hejno 119. dlouhoocasý pták 120. vrána 121. lopatka 122. trámový krov 123. drobný 124. maličký 125. cílený 126. temný 127. dávat 128. vyhánět 129. předávat 130. prorážet 131. úlomek kosti 132. umírat 133. kostra 134. kost 135. maso 136. šlacha 137. nůž 138. ostří 139. řezba 140. tráva 141. socha 142. roh 137

138 svazek 竹 144 箕 145 丌 146 左 147 工 148 㠭 149 巫 150 甘 151 曰 152 乃 153 丂 154 可 155 兮 156 号 157 亏 158 旨 159 喜 160 壴 161 鼓 162 豈 163 豆 164 豊 165 豐 166 䖒 167 虍 168 虎 169 虤 170 皿 171 𠙴 172 去 173 血 174 丶 175 丹 176 青 177 井 178 皀 179 鬯 180 食 181 亼 182 會 183 倉 184 入 185 缶 186 矢 187 高 188 冂 189 𩫖 190 京 191 亯 192 㫗 193 畗 194 㐭 195 嗇 196 來 197 麥 198 夊 199 舛 200 舜 201 韋 202 弟 203 夂 204 久 205 桀 143. bambus 144. fukar 145. stojánek 146. pomáhat 147. řemeslník 148. zkoumat 149. šamanka 150. sladký 151. modální částice 152. rozvláčný 153. vzlykat 154. moci 155. částice 156. nářek 157. předložka 158. chutný 138

139 159. radostný 160. stojan 161. buben 162. triumfální pochod 163. starověká nádoba 164. mísa na stopce 165. rituální nádoba 166. keramická nádoba 167. tygří pruhy 168. tygr 169. tygří hněv 170. nádoba 171. nádoba na obilí 172. odcházet 173. krev 174. interpunkční značka 175. cinabarit 176. azurový 177. studna 178. vůně obilí 179. aromatický alkohol 180. jídlo 181. styčné plochy 182. shromažďovat 183. sýpka 184. vstupovat 185. amfora 186. šíp 187. vysoký 188. pohraniční oblast 189. vnější hradba 190. pahorek 191. oběť 192. hojný 193. plný 194. sýpka 195. lačný 196. pšenice 197. pšenice 198. ploužit se 199. čelit 200. ibišek 201. odporovat 202. pořadí 203. přicházet zezadu 204. kauterizace 205. popravovat 139

140 svazek 木 207 東 208 林 209 才 210 叒 211 之 212 帀 213 出 214 𣎵 215 生 216 乇 217 𠂹 218 𠌶 219 華 220 𥝌 221 稽 222 巢 223 桼 224 束 225 㯻 226 囗 227 員 228 貝 229 邑 230 𨛜 206. dřevina 207. východ 208. háj 209. klíček 210. morušovník 211. chodit 212. kruh 213. vycházet 214. bujet 215. růst 216. listy trav 217. viset 218. květiny 219. květina 220. křivý 221. setrvávat 222. hnízdo 223. lak 224. poutat 225. sak 226. kroužit 227. měrové slovo 228. mořský měkkýš 229. město 230. sousední město 140

141 svazek 日 232 旦 233 倝 234 㫃 235 冥 236 晶 237 月 238 有 239 朙 240 囧 241 夕 242 多 243 毌 244 𢎘 245 𣐺 246 𠧪 247 齊 248 朿 249 片 250 鼎 251 克 252 彔 253 禾 254 秝 255 黍 256 香 257 米 258 毇 259 臼 260 凶 261 朩 262 𣏟 263 麻 264 尗 265 耑 266 韭 267 瓜 268 瓠 269 宀 270 宮 271 呂 272 穴 273 㝱 274 疒 275 冖 276 𠔼 277 冃 278 㒳 279 网 280 襾 281 巾 282 巿 283 帛 284 白 285 㡀 286 黹 231. Slunce 232. úsvit 233. východ slunce 234. praporec 235. temný 236. jasný 237. Měsíc 238. mít 239. zářit 240. okno 241. večer 242. mnoho 243. řetězit 244. obsahovat 245. neočesané plody 246. plod 247. pravidelný 248. trn 249. polínko 250. kotel 251. nosit 252. řezat dřevo 253. obilí 254. řídký 255. proso 256. vůně 257. obilná zrna 258. mlátit 259. hmoždíř 260. neštěstí 261. hrubá látka 262. jemná látka 263. konopí 264. boby 265. vrcholek 266. pažitka 267. tykev 268. divenice lahvovitá 269. střecha 270. místnost 271. páteř 272. jeskyně 273. snít 274. nemoc 275. přikrývka 276. přikrývky 277. pokrývka hlavy 278. dva 279. síť 280. přikrývat 281. šátek 282. zástěra 283. hedvábí 284. bílý 285. obnošený 286. výšivka 141

142 svazek 人 288 𠤎 289 匕 290 从 291 比 292 北 293 丘 294 㐺 295 𡈼 296 重 297 臥 298 身 299 㐆 300 衣 301 裘 302 老 303 毛 304 毳 305 尸 306 尺 307 尾 308 履 309 舟 310 方 311 儿 312 兄 313 兂 314 皃 315 𠑹 316 先 317 禿 318 見 319 覞 320 欠 321 㱃 322 㳄 323 旡 287. člověk 288. změna 289. naběračka 290. následovat 291. těsný 292. odvrátit se 293. kopec 294. dav 295. dobrý 296. těžký 297. ležet 298. tělo 299. vracet se 300. oděv 301. kožich 302. starý 303. srst 304. jemná srst 305. vystavovat 306. stopa 307. ocas 308. opánek 309. člun 310. vor 311. člověk 312. starší 313. vlásenka 314. vzhled 315. zakrývat 316. vodit 317. holohlavý 318. vidět 319. rozhlížet se 320. dýchat ústy 321. pít 322. slina 323. ohromovat 142

143 svazek 頁 325 𦣻 326 面 327 丏 328 首 329 𥄉 330 須 331 彡 332 彣 333 文 334 髟 335 后 336 司 337 卮 338 卩 339 印 340 色 341 卯 342 辟 343 勹 344 包 345 茍 346 鬼 347 甶 348 厶 349 嵬 350 山 351 屾 352 屵 353 广 354 厂 355 丸 356 危 357 石 358 長 359 勿 360 冄 361 而 362 豕 363 㣇 364 彑 365 豚 366 豸 367 𤉡 368 易 369 象 324. hlava 325. hlava 326. obličej 327. skrytý 328. hlava 329. stínat 330. vousy 331. peří 332. zdobený 333. vzorek 334. dlouhé vlasy 335. následník 336. úředník 337. pohár 338. pečeť 339. razítko 340. výraz obličeje 341. omezený 342. nařízení 343. obalovat 344. těhotná 345. uskromňovat se 346. duch 347. hlava ducha 348. sobecký 349. skalnatý 350. hora 351. hory 352. útes 353. převis 354. sráz 355. kulička 356. akrofobie 357. kámen 358. dlouhý 359. korouhev 360. vlasy 361. kníry 362. vepř 363. dlouhosrsté zvíře 364. hlava vepře 365. sele 366. plazit se 367. nosorožec 368. ještěrka 369. slon 143

144 svazek 馬 371 𢊁 372 鹿 373 麤 374 㲋 375 兔 376 萈 377 犬 378 㹜 379 鼠 380 能 381 熊 382 火 383 炎 384 黑 385 囪 386 焱 387 炙 388 赤 389 大 390 亦 391 夨 392 夭 393 交 394 尣 395 壺 396 壹 397 幸 398 奢 399 亢 400 夲 401 夰 402 大 403 夫 404 立 405 竝 406 囟 407 思 408 心 409 惢 370. kůň 371. jednorožec 372. jelen 373. skákat 374. králík 375. zajíc 376. kamzík 377. pes 378. psi 379. krysa 380. medvěd 381. medvěd 382. oheň 383. plameny 384. černý 385. okno 386. jiskra 387. péci 388. červený 389. velký 390. podpaží 391. sklánět hlavu 392. ohýbat 393. křížit 394. chromý 395. čutora 396. výhradně 397. děsivý 398. zvětšovat 399. krk 400. pospíchat vpřed 401. propouštět 402. velký 403. muž 404. státi 405. společně 406. temeno 407. myslet 408. srdce 409. pochybovat 144

145 svazek 水 411 沝 412 瀕 413 𡿨 414 巜 415 川 416 泉 417 灥 418 永 419 𠂢 420 谷 421 仌 422 雨 423 雲 424 魚 425 𩺰 426 燕 427 龍 428 飛 429 非 430 卂 410. voda 411. vody 412. břeh 413. strouha 414. kanál 415. řeka 416. pramen 417. prameny 418. veletok 419. říční rameno 420. údolí 421. led 422. déšť 423. mrak 424. ryba 425. ryby 426. vlaštovka 427. drak 428. létat 429. protivit se 430. rychlý let 145

146 svazek 𠃉 432 不 433 至 434 西 435 鹵 436 鹽 437 戶 438 門 439 耳 440 𦣞 441 手 442 𠦬 443 女 444 毋 445 民 446 丿 447 𠂆 448 乁 449 氏 450 氐 451 戈 452 戉 453 我 454 亅 455 珡 456 乚 457 亡 458 匸 459 匚 460 曲 461 甾 462 瓦 463 弓 464 弜 465 弦 466 系 431. vlaštovka 432. stoupat 433. dosahovat 434. západ 435. solisko 436. sůl 437. dveře 438. vrata 439. ucho 440. brada 441. ruka 442. záda s páteří 443. žena 444. ne 445. lid 446. levý tah 447. táhnout 448. stékat 449. sichuanské hory 450. základna 451. halapartna 452. sekera 453. já 454. hák 455. citera 456. skrývat 457. mizet 458. křivý 459. truhlice 460. ohnutý 461. amfora 462. keramika 463. luk 464. silný 465. tětiva 466. vázat 146

147 svazek 糸 468 素 469 絲 470 率 471 虫 472 䖵 473 蟲 474 風 475 它 476 龜 477 黽 478 卵 479 二 480 土 481 垚 482 堇 483 里 484 田 485 畕 486 黃 487 男 488 力 489 劦 467. jemné hedvábí 468. bílé hedvábí 469. hedvábí 470. ptáčnice 471. had 472. drobný živočich 473. hmyz 474. vítr 475. had 476. želva 477. žába 478. vejce 479. dva 480. půda 481. vysoký 482. hlína 483. vesnice 484. pole 485. sousední pole 486. žlutý 487. muž 488. síla 489. společnými silami 147

148 svazek 金 491 幵 492 勺 493 几 494 且 495 斤 496 斗 497 矛 498 車 499 𠂤 500 𨸏 501 𨺅 502 厽 503 四 504 宁 505 叕 506 亞 507 五 508 六 509 七 510 九 511 禸 512 嘼 513 甲 514 乙 515 丙 516 丁 517 戊 518 己 519 巴 520 庚 521 辛 522 辡 523 壬 524 癸 525 子 526 了 527 孨 528 𠫓 529 丑 530 寅 531 卯 532 辰 533 巳 534 午 535 未 536 申 537 酉 538 酋 539 戌 540 亥 490. kov 491. rovný 492. naběračka 493. stolek 494. stojan na obětiny 495. sekera 496. měřice 497. kopí 498. vůz 499. kopeček 500. kopec 501. mezihoří 502. vršit hlínu 503. čtyři 504. zásobník 505. spojovat 506. ošklivý 507. pět 508. šest 509. sedm 510. devět 511. tlapa 512. zvířata cyklické znaky (kmen 1 6) 519. had cyklické znaky (kmen 7 a 8) 522. zločinci cyklické znaky (kmen 9 a 10) 525. cyklický znak (větev 1) 526. zmrzačený 527. opatrný 528. zvrácený cyklické znaky (větev 2 10) 538. zralé víno cyklické znaky (větev 11 a 12) 148

149 Charakteristika obsahu práce 敘曰 : 此十四篇, 五百四十部, 九千三百五十三文, 重一千一百六十三, 解說凡十三萬三千四百四十一字 其建首也, 立一為耑 方以類聚, 物以羣分 同牽條屬, 共理相貫 雜而不越, 據形系聯 引而申之, 以究萬原 畢終於亥, 知化窮冥 Závěrem pravím: Těchto čtrnáct knih, devět tisíc tři sta padesát tři znaků, 578 tisíc sto šedesát tři replikantů 579 se sto třiceti třemi tisíci čtyřmi sty čtyřiceti jedním znakem vysvětlení 580 zakládá systém pěti set čtyřiceti determinativů. 581 Svůj výklad začínám znakem jeden, stejné jevy pak řadím k sobě podle druhu, různé věci rozděluji do skupin. Tak jako větve směřují k jednomu kmeni, tak i já znaky stejného významu spojuji navzájem. Znaky, které významově patří k sobě, nerozděluji hranicí, protože je spojuji podle jejich struktury. Tento systém rozšiřuji na všechny své knihy a hledám tak původ všech věcí. Když pak končím výklad posledním cyklickým znakem, poznávám Proměny v jejich maximální hloubce Supplementa Věnování 於是大漢, 聖德熙明, 承天稽唐, 敷崇殷中 遐邇被澤, 渥衍沛滂 廣業甄微, 學士知方 探嘖索隱, 厥誼可傳 粵在永元, 困頓之年 孟陬之月, 朔曰甲申 Náš čas to je doba vlády velké dynastie Han a nám je dovoleno žít v záři ctnosti jejích vladců. Jakožto pokračovatelé Tang Yaoa, naplňují vůli Nebes tím, že šíří nejvyšší mravnost a určují střed ročních dob. Jako mohutná vlna, jako mocný vodní tok přikrývá vzdálené i blízké jejich dobrota. Jejich ohromné úspěchy a cit pro detail dávají směr učencům, kteří hledají nejhlubší podstatu věcí, aby pak její význam předávali dále. Prvního dne prvního lunárního měsíce ve dvanáctém roce éry Yongyuan Současný text obsahuje výklad znaků, tj. o 78 (přibližně 0,83 %) znaků více, než měl původně (LI Enjiang 2000: 1450). 579 Současný text obsahuje variantních znaků, tedy o 116 (přibližně 9,97 %) znaků více, než měl původně (LI Guoying 1994: 7). 580 Současný text obsahuje znaků, tj. o (8,04 %) znaků méně, než měl původně (LI Enjiang 2000: 1450). 581 Celá následující pasáž je v původním textu ve verších. 582 Tj. 29. ledna 100 za vlády císaře He z Han ( sinocal.sinica.edu.tw). 149

150 Rodokmen 曾曾小子, 祖自炎神 縉雲相黃, 共承高辛 太岳佐夏, 呂叔作藩, 俾侯於許 世祚遺靈 自彼徂召, 宅此汝瀕 Jsem jen pravnuk pravnuka, mezi potomky ten nejposlednější. Můj rod začíná u Božského rolníka císaře Yana. 583 Jeho potomek Červený oblak 584 pak sloužil Žlutému císaři. Později jeho potomek Gonggong 585 následoval Gaoxina. 586 Poté jeho potomek Taiyue 587 pomáhal Velkému Yumu a ještě později jeho potomek Lü Shu 588 chránil krále Wu z Zhou, který jej za odměnu učinil knížetem v Xu. 589 Tak generace generaci předávala svoji duši, než mí předci přesídlili do Shao, 590 zde do rezidence u řeky Ru Podle čínské mytologie byl náčelníkem kmene 姜 Jiāng, bojoval se Žlutým císařem a byl jím na hlavu poražen. Císař Yan je identický s Božským rolníkem (Cihai 1999: ). 584 Příslušník kmene Jiang, potomek Božského rolníka. Podle pověsti stanovil Žlutý císař úřednické hodnosti podle barvy mraků, a tak prý úřad ministra války byl úřadem pana Jinyun, Červeného oblaku (TANG Kejing 1997: 2186, Ciyuan 1988: ). 585 Příjmením Jiang, potomek Božského rolníka. Po pádu vladaře Zhuanxuho bojoval Gonggong o moc s Gaoxinem. Podle Knihy dokumentů a Zápisků historika byl služebníkem Tang Yaoa, ale později byl Yu Shunem za své zločiny vypovězen do vyhnanství (TANG Kejing 1997: 2186, Cihai 1999: 170.4). 586 Mytický vladař, pravnuk Žlutého císaře. Jeho manželka 姜嫄 Jiāngyuán mu porodila Pana Proso, který se stal praotcem rodiny Zhou 周 Zhōu, 簡狄 Jiǎndí dala život jeho synovi 契 Xiè, který byl praotcem rodiny 商 Shāng, a 慶都 Qìngdū mu porodila Tang Yaoa (Ciyuan 1988: ). 587 Gonggongův pravnuk, potomek Božského rolníka. Protože byl srdcem a páteří, tj. 呂 Lǚ, krotitele řek Velkého Yuho, dostal titul kníže z Lü a příjmení Lü (TANG Kejing 1997: 2186). 588 Tj. 文叔 Wén Shū. Na sklonku vlády dynastie Shang knížectví Lü velmi zchudlo. Proto král Wu z Zhou přidělil Wen Shuovi léno v Xu. Protože se Wen Shu narodil v Lü, říká se mu také Lü Shu Shu z Lü (TANG Kejing 1997: 2186). 589 Název kraje za dynastie Zhou, dnes východ okresu 許昌 Xǔchāng v Henanu (TANG Kejing 1997: 2186). 590 Správní středisko dřívějšího okresu Shaoling leží asi 20 km východně od Yanchengu v provincii Henan (TANG Kejing 1997: 2186). 591 Tok této řeky je více méně totožný s tokem dnešních řek Severní 北汝河 Běi Rǔ Hé a Jižní Ru 南汝河 Nán Rǔ Hé v Henanu (Cihai 1999: ). 150

151 竊卬景行, 敢涉聖門 其弘如何? 節彼南山 欲罷不能, 既竭愚才 惜道之味, 聞疑載疑 演贊其志, 次列微辭 知此者稀, 儻昭所尤 庶有達者, 理而董之 Když pohlédnu vzhůru, vidím, jak je má cesta daleká. To proto, že se odvažuji vypravit k Branám Moudrých. Jak jsou veliké? Vysoké jako ty hory tam na jihu. I kdybych chtěl zastavit, nemohu, a tak mi nezbývá, než napnout všechny své hloupé síly a pokračovat ve své pouti. Miluji chuť této mé cesty, proto když uslyším otázku, zaznamenám ji. Nejdříve vyslovím to, co je již známo, pak vše znovu seřadím a přidám svá nicotná slova. Těch, kteří mé práci rozumí, není mnoho, přesto snad v ní objeví nedostatky, jak doufám, vše znovu uspořádají a mé chyby opraví. 3.2 Xu Chongovo Podání Adorace 召陵萬歲里公乘 艸莽臣沖稽首再拜, 上書皇帝陛下 臣伏見陛下, 神明盛德, 承遵聖業 上考度於天, 下流化於民 先天而天不違, 後天而奉天時 萬國咸寧, 神人以和 猶復深惟五經之妙, 皆為漢制 博采幽遠, 窮理盡性, 以至於命 先帝詔侍中騎都尉賈逵, 修理舊文, 殊藝異術, 王教一耑, 苟有可以加於國者, 靡不悉集 易曰 : 窮神知化, 德之盛也 Osmý z dvacíti 592 úředník ve výslužbě 593 Xu Chong z vesnice 594 Wansui 595 okresu Shaoling 596 bije hlavou o zem, klaní se a znovu se klaní, když Vašemu Veličenstvu předává tento dokument. Vzhlížím k Vašemu Veličenstvu, prozíravému a oplývajícímu Ctností, přijímajícímu a následujícímu odkaz Mudrců, jež nejprve promýšlí zákony z Nebes, aby pak šířilo vzdělanost mezi lidem. Když ve svém konání předjímá Vaše Veličenstvo přání Nebes, 592 Úřednická hodnost za Hanů, osmý úřednický stupeň na dvacetistupňové škále (Ciyuan 1988: 169.3). Její nositel měl nárok používat státního vozového parku (TANG Kejing 1997: 2188). 593 Tzn. nikoliv ve městě; ačkoliv Xu Chong zastával úřad osmého z dvaceti, neúčastnil se audiencí, proto o sobě hovoří jako o úředníku ve výslužbě (TANG Kejing 1997: 2188). 594 O sto domácnostech (TANG Kejing 1997: 2188). 595 Viz Tamtéž. 151

152 Nebesa se mu neprotiví, když Vaše Veličenstvo koná na přání Nebes, Nebesa Vašemu Veličenstvu dopřejí čas k jejich naplnění. Všude panuje mír, proto i mezi bohy a lidmi vládne shoda. A nejen to! Vaše Veličenstvo rozjímá nad krásou Pěti kanonických knih, 597 proto je ustavilo součástí státního systému. Ve všech koutech země Vaše Veličenstvo shromažďuje fragmenty a marginálie, do zemdlení hledá Řád, uskutečňuje to, co je přirozené, a tak naplňuje mandát Nebes. Předchůdce Vašeho Veličenstva 598 přikázal tajemníku premiéra 599 mladšímu ceremoniáři 600 Jia Kuiovi, aby revidoval a spravoval staré dokumenty, výjimečná díla kanonické literatury a jejich různé výklady. Takové je naučení těch, kteří vládnou: shromažďovat vše, co je pro stát přínosem. Kniha proměn praví: Když obsáhneme záhadné a pochopíme jeho Proměny, je to velkolepá Ctnost! Xu Shen 書曰 : 人之有能有為使羞其行, 而國其昌 臣父, 故太尉南閣祭酒慎, 本從逵受古學, 蓋聖人不空作, 皆有依據 今五經之道, 昭炳光明, 而文字者其本所由生 自周禮 漢律, 皆當學六書, 貫通其意 恐巧學衺辭使學者疑, 慎博問通人, 考之於逵, 作說文解字 六藝群書之詁, 皆訓其意, 而天地 鬼神 山川 艸木 鳥獸 䖵蟲 雜物 奇怪, 王制 禮儀, 世間人事, 莫不畢載 凡十五卷十三萬三千四百四十一字 慎前以詔書校書東觀, 教小黃門孟生 李喜等, 以文字未定, 未奏上 今慎已病, 遣臣齎詣闕 慎又學孝經孔氏古文說 古文孝經者, 孝昭帝時魯國三老所獻, 建武時給事中議郎衛宏所校, 皆口傳, 官無其說, 謹撰具一篇並上 V Knize dokumentů se praví: Mezi lidmi jsou talentovaní a zruční. Pokud je přimějeme, aby konali pro stát, ten samozřejmě pokvete. 602 Můj otec, dříve ředitel kanceláře ministra vojenství Xu Shen, původně studoval 597 Tradičně se hovoří o Šesti kanonických knihách, od Hanů se častěji zmiňuje Pět kanonických knih. 598 Císař He dynastie Han (TANG Kejing 1997: 2188). 599 Úřad ustavený za Qinů. Za Hanů byl stále v užívání. Protože se pohyboval v blízkosti císaře, měl jeho vykonavatel přístup do paláce a poskytoval u dvora konzultace. Jeho význam postupně rostl, až přerostl samotného premiéra, takže jej v pojinské době nahradil (Ciyuan 1988: ). 600 Zodpovídal ze vozy a oděvy (Ciyuan 1988: ). 601 Viz Kniha proměn (RUAN Yuan 1980: ). 602 Viz Kniha dokumentů (RUAN Yuan 1980: ). 152

153 školu starého textu u Jia Kuie. Vždyť přece Moudří nekonali bez důvodu, vše mělo své opodstatnění. Pravdivost Pěti kanonických knih dnes blyští a září, protože písmo je tím, z čeho se rodí jejich podstata. Ve všech textech, od Zhouských obřadů po Hanský zákoník, je třeba studovat šest kategorií písma a s jejich pomocí proniknout k jejich významu. Protože se obával, že klamné teorie a špatná slova budou učence uvádět ve zmatek, dotazoval se Xu Shen znalců z daleka i blízka, ověřoval, co řekli, u Jia Kuie a následně sepsal Výklad znaků. Vysvětlil význam všech slov Šesti kanonických knih a vůbec všech textů, všeho, co se týká Nebes a Země, duchů a božstev, hor a řek, travin a stromů, ptáků, zvířat a hmyzu, rozličných věcí a podivuhodností, státního zřízení a obřadů, světa a lidí v patnácti svazcích a sto třiceti třech tisících čtyř stech čtyřiceti jednom znaku. 603 Xu Shen dříve na základě císařského výnosu revidoval knihy ve Východním letohrádku, vyučoval mladé eunuchy Meng Shenga, Li Xi ho a další. Protože Výklad znaků ještě nebyl dokončen, nepředal jej trůnu. Dnes je Xu Shen nemocný, proto poslal mě, abych jej přinesl k císařskému dvoru. Xu Shen kromě toho ještě studoval Kong Anguovu edici školy starého textu Kánonu synovské oddanosti. Starý text Kánonu synovské oddanosti odevzdali u dvora v době vlády zvěčněného císaře Zhao místní úředníci z léna Lu. Za éry Jianwu provedl mimořádný poradce Wei Hong 604 jeho korekturu, která se ale předávala pouze ústně a úředníci tak jeho vysvětlení neměli k dispozici. Xu Shen proto výklad uspořádal a sepsal do jednoho svazku. Nyní jej společně s Výkladem znaků předává Vašemu Veličenstvu. 臣沖誠惶誠恐, 頓首頓首, 死罪死罪, 稽首再拜, 以聞皇帝陛下 建光元年九月己亥朔, 二十日戊午上 Já, Xu Chong, jsem opravdu vyděšený a opravdu vystrašený, znovu a znovu biji hlavou o zem před Vaším Veličenstvem a přiznávám vinu, největší vinu. Klaním se až k zemi a znovu se klaním, když Vašemu Veličenstvu sděluji to, co jsem uvedl výše. Předáno dvacátého dne devátého lunárního měsíce prvního roku éry Jianguang Pokud uvádí Xu Chong rozsah Výkladu znaku o svazek delší, jak je možné, že počet znaků jeho a Xu Shenova Výkladu znaků je stejný? 604 Data jeho narození, ani úmrtí nejsou známa. Druhým jménem 敬仲 Jìngzhòng, pocházel z komandérie 東海 Dōnghǎi, dnešní okres 郯城 Tánchéng na jihu Shandongu. Od dětství miloval studium; Mao Hangovu edici Knihy proměn studoval u básníka 謝曼卿 Xiè Mànqīng z 九江 Jiǔjiāngu, v dnešní severní Jiangxi, a u ministra veřejných prací Du Lina výklad školy starého textu Knihu dokumentů (Cihai 1999: 498.2). 605 Tj. 19. října 121 za vlády císaře Ana ( sinocal.sinica.edu.tw). 153

154 3.3 Císařský edikt 召上書者汝南許沖, 詣左掖門會 令並齎所上書 十月十九日, 中黃門饒喜, 以詔書賜召陵公乘沖布四十匹, 即日受詔朱雀掖門 敕勿謝 Císař přikázal, aby se Xu Chong z Runanu dostavil k východnímu vstupu do hlavní brány Severního paláce, 606 a nařídil, aby s sebou obě knihy přinesl. Devatenáctého dne desátého lunárního měsíce 607 vyměřil eunuch Rao Xi na základě císařského výnosu osmému z dvaceti Xu Chongovi ze Shaolingu čtyřicet štůčků látky. Téhož dne Xu Chong u vedlejší jižní brány do Severního paláce císařský výnos a odměnu převzal. Ve výnosu se praví, že není třeba děkovat. 606 TANG Kejing 1997: Tj. 16. listopadu 121 ( sinocal.sinica.edu.tw), Xu Chongovo Podání bylo tedy vyřízeno za bezmála měsíc. 154

155 VÝKLAD ZNAKŮ 155

156 Xu Shenův Výklad znaků je první grammatologickou studií v dějinách čínské lingvistiky. Má celkem patnáct svazků, každý z nich ale tangský editor, grammatolog a kaligraf Li Yangbing v zájmu větší přehlednosti a lepší orientace v textu rozdělil do dvou částí, proto má současná edice svazků třicet. Tuto praxi později převzal i songský redaktor a grammatolog Xu Xuan, jehož vydání Výkladu znaků je dnes všeobecně přijímáno jako standardní. Vlastní Výklad znaků proto v současnosti představuje osmadvacet svazků, dva jsou seznamem determinativů vloženým mezi první a druhou část Doslovu. Celkem je ve Výkladu znaků analyzována a vyložena grafika znaků převážně menšího písma; realizaci tohoto rozboru popisuji v této části své práce. Znaky většího písma a synchronní varianty menšího písma v počtu jsou označeny jako replikanty 重文 chóngwén. Vysvětlení grafiky znaku v návaznosti na jeho význam je doplněno zařazením znaku do jedné z kategorií písma. Podle své grafické struktury je současně znaků uspořádáno do systému pěti set čtyřiceti determinativů. 4.0 Slovník? Výklad znaků bývá především v euroamerické lingvistické 610 i sinologické 611 literatuře většinou 612 označován jako slovník. V této tradici se z uvedené skutečnosti stal fakt a obecně tento postoj není zpochybňován. Aby nedošlo mezi autorem a čtenářem tohoto textu k nedorozumění: v zásadě nemám námitek označovat Výklad znaků, s výjimkou Doslovu, za slovník. Právě naopak. Domnívám se totiž, že lexikografie poskytuje svým pojmovým aparátem velmi vhodný nástroj k jeho popisu. Chci zde pouze upozornit na slepé přejímání stereotypů, reálná situace je podstatně komplikovanější, než se na první pohled jeví. Mnohem širší záběr Výkladu znaků, než je pro slovník běžné, ve mě vyvolává určitou rozpačitost z pouhého přijetí sinologického mýtu bez náležitého komentáře. Nemohu se totiž zbavit dojmu, že právě výrazem slovník je významným způsobem 608 XU Shen 1963: 319 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 319 dole, vpravo, sl Např. ROBINS 1967: Např. HARBSMEIER 1998 a BOLTZ Např. MILLER 1953 se označení slovník vyhýbá. 156

157 přehlížen primární grammatologický smysl Xu Shenovy studie. Kromě původního významu znaků komentovaného ve Výkladu znaků metodami historické lexikologie, především grafické 形訓 xíngxùn, významové 義訓 yìxùn a zvukové definice, si totiž všímá jejich grafiky, a to zejména ve vztahu k systému determinativů a čtyřem ze šesti kategorií písma, prostřednictvím fonetik se vyjadřuje k fonetizaci čínského znakového písma a popisuje invariant a jeho varianty. Výklad znaků je tak manifestem čínské grammatologie, který byl později rozšiřován především kvantitativně. Nepřehlédnutelný je také význam, který měl a má, nebo by alespoň právem měl mít, pro další formování grammatologického výzkumu nejen v Číně. 613 Evropské jazyky zapisované hláskovým písmem nerozlišují mezi slovníkem slov a slovníkem znaků. Tyto interpretační obtíže jsou provázeny faktem, že zatímco čínská lingvistika označuje Výklad znaků jako slovník znaků 614 字典 zìdiǎn, moderní čínská grammatologie, např. Lu Zongda, Jiang Shanguo, Yao Xiaosui a Dong Xiqian, se mu vyhýbá a dává přednost termínu kniha znaků či kniha o znacích 615 字書 zìshū nebo výrazům typu grammatologická monografie 文字學著作 wénzìxué zhùzuò. Hlubší vhled těchto badatelů do problematiky tradiční čínské grammatologie je patrně způsoben dvěmi skutečnostmi. Výraz slovník znaků pochází z 18. století 616 a ve vztahu k Výkladu znaků, ale např. i ke Knize z nefritu 613 Podrobněji viz UHER YW 1988: Bohužel češtině chybí slovo typu word-book, případně das Wörterbuch. 616 Tj. Slovník éry Kangxi 康熙字典 Kāngxī Zìdiǎn. Na císařův rozkaz byla kompilace započata v roce 1710, slovník byl uspořádán podle systému 214 radikálů ze Souboru znaků a zbývajícího počtu tahů ve znaku, který je od té doby poněkud nepřesně označován jako Kangxiho systém 214 radikálů; v nezměněné podobě se používá do současnosti např. v Japonsku. Slovník byl publikován v roce Obsahuje přes znaků, včetně grafických variant, znaků s nízkou frekvencí výskytu a archaismů, ale v současnosti je běžně používána bezmála desetina. Editoři 張玉書 Zhāng Yùshū ( ) a 陳廷敬 Chén Tíngjìng ( ) svou práci postavili na dvou mingských slovnících: Souboru znaků a Jak ovládnout standardní znaky. Protože císařský edikt výslovně stanovil, že slovník musí být hotov za pět let, je v něm řada chyb, které byly v pozdějších edicích opravovány. Uvádí rovněž tradiční fanqie, moderní čtení pomocí homofon, kromě základních i posunuté významy, citace a obsahuje také tabulku rýmů (YW 1988: 236). 157

158 玉篇 Yù Piān, Knize kategorií 617 類篇 Lèi Piān, Souboru znaků 618 字彙 Zì Huì a Jak ovládnout standardní znaky 619 正字通 Zhèng Zì Tōng, je tak anachronismem. Výraz kniha znaků je zmiňován již ve Weiských kronikách, 620 tento pojem je proto časově přece jen bližší době vzniku Výkladu znaků, navíc se v citovaném úseku o Výkladu znaků jako o knize znaků přímo hovoří. Dalším významným problémem, který podle mého názoru nepřispívá k vnímání Výkladu znaků věrněji odpovídajícímu realitě, je skutečnost, že se jím přes jeho nesporný přínos zabývá v Evropě a Americe jen velmi málo badatelů. To není způsobeno jen jeho přílišnou komplikovaností a komplexností. Euroameričtí lingvisté se ke grammatologii nevyslovují z důvodu nepochopení Saussureovy poučky o nadřazenosti jazyka nad písmem 621 v čínském kontextu. Evropští sinologové se pak problematice čínského znakového písma věnují pouze okrajově, neboť ji považují za doménu čínských lingvistů. Pravdu mají v tomto svém přístupu ovšem pouze částečně. Ze strany čínských badatelů je v tomto smyslu omezující 617 Byl kompilován mezi lety 1039 a Práce na něm vedli bibliograf 王洙 Wáng Zhū ( ), básník 胡宿 Hú Sù ( ) a historik 范鎮 Fàn Zhèn ( ), závěrečnou edicí byl pověřen historik Sima Guang ( ). Celkem má 45 svazků, je rozdělen do 544 determinativů a obsahuje znaků (YW 1988: 251). 618 Práci na něm vedl 梅膺祚 Méi Yīngzuò a byl zveřejněn na sklonku Mingů v roce Dílo je podobně jako Výklad znaků rozděleno do 14 svazků a obsahuje znaků vzorového písma. Jedná se o první slovník, ve kterém bylo použito systému 214 radikálů namísto determinativů a zahrnuje množství nestandardních variant znaků. V roce 1666 byl doplněn 吳任臣 Wú Rènchénem ( ). Stal se vzorem pro slovník Jak ovládnout standardní znaky. Počtu 214 radikálů bylo dosaženo rozbitím původních determinativů na prvky a eliminací těch, které obsahovaly málo nebo žádné znaky. Tento systém je v různých obměnách používán dodnes (YW 1988: 551). 619 Byl sestaven mingským učencem 張自烈 Zhāng Zìlièm ( ) v roce 1627 jako doplněk k Souboru znaků z roku 1615 pod názvem O Souboru znaků 字彙辯 Zì Huì Biàn. 廖文英 Liào Wényīng vydal rukopis, aniž v úvodu uvedl, kdo je jeho autorem, přejmenoval ho na Jak vládnout standardními znaky a uveřejnil v roce Jeho edice má přes hesel, je řazena podle 214 radikálů a rozdělena do 12 svazků. Podobně jako Soubor znaků uvádí varianty znaků, fanqie, definice, vysvětlení a citace z Kánonu a klasických textů, některé se dokonce týkají buddhismu a taoismu, medicíny a farmacie, případně věštění. Protože Zhang Zilie pocházel z Jiangsu, je jeho práce současně významným zdrojem pro studium jihočínských dialektů na sklonku vlády dynastie Ming, které Slovník éry Kangxi, jež z něj zásadním způsobem čerpal, nezahrnul (YW 1988: 517). 620 WEI Shou 1997: SAUSSURE 1996:

159 důraz na detail i nedostatečné zobecnění. Právě označení slovník vede rovněž ke spojování studia Výkladu znaků s katalogizací, která je v Evropě považována za málo odbornou a vědeckou. Přitom právě na ní stojí většina jak odborné, tak i badatelské práce. Než přistoupím k popisu vstupu Výkladu znaků, budu nejprve definovat základní pojmy, o něž se při tom opřu: odkaz 622 chápu jako proces, kterým jsou informace klasifikovány, ukládány a vyvolávány, nejčastěji v podobě referenčního díla. 623 To slouží k uspokojení potřeby získávat a předávat informaci. Referenční dílo jako takové obsahuje dva typy uživatelsky přátelsky uspořádaných informací: lingvistický a faktický. Referenční dílo s převahou informací souvisejících s fonologií, gramatikou či sémantikou jazyka je označováno jako slovník, 624 pokud v něm převažují faktické informace, jedná se o encyklopedii. 625 Jak slovníky, tak encyklopedie sestávají z dat 626 jako syrového materiálu sbíraného za účelem jejich kompilace, která jsou přístupy 627 sloužícími k vyhledávání informace systematizována do sbírky textů čerpané z korpusu 628 na základě rozboru větného 629 a slovního. 630 Tak vzniká seznam, 631 který je následně metodami korpusové lingvistiky lemmatizován, tzn. dochází k odlišení mnohoznačnosti slov a redukci jejich různých podob do jediného kanonického tvaru. 632 Následně jsou položky seznamu vytvářející makrostrukturu 633 referenčního díla, tzv. lemmata, 634 uspořádány 635 nidací 636 abecedně na základě formálního vydělení jednotek jako je foném, grafém apod., případně neabecedně hnízděním. 637 To lze 622 HARTMANN 2000: Tamtéž ss Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž ss Tj. parsing, viz tamtéž s Tj. tagging, viz tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Také hesla, záhlaví, adresy; v případě slovníku se nejčastěji hovoří o vstupech, v encyklopedii o článcích, viz tamtéž s Tamtéž s Tj. niching, viz tamtéž s Tj. nesting, viz tamtéž. 159

160 uchopit pozičně podle umístění lemmat v textu nebo pojmově jejich členěním do tematických skupin jako u thesauru. Lemmata se tak stávají záznamy zařízení označovaného jako databáze 638 a spojují makrostrukturu s mikrostrukturou 639 referenčního díla, tj. s výčtem významů, definicemi, jejich rozvedením, příklady, křížovými odkazy a odkazy do bibliografie, a všechny společně pak vytvářejí komentář. 640 Referenční dílo se na základě formálních kritérií dělí na žánry např. podle jejich rozsahu či nosiče. Obsahově-funkční hlediska přihlíží k jeho pokrytí, řazení, převaze informačních kategorií, jazyku nebo uživateli. Výklad znaků je bezpochyby referenčním dílem, protože slouží k ukládání a vyvolávání informací. Jako takové obsahuje dva typy uživatelsky přátelsky uspořádaných informací. Mají především charakter lingvistický, ale ani faktický jim v menší míře není možné upřít. Právě tento encyklopedický rozměr je významným inspiračním momentem při studiu Výkladu znaků jako předmětu tzv. kulturní lingvistiky 文化語言學 wénhuà yǔyánxué, populárního nástroje uchopení grammatologického materiálu čínskými badateli zejména v posledních deseti letech. Daty jsou samozřejmě grafémy, nikoliv slova čínského jazyka, čerpané z korpusu čínského znakového písma, z něhož bylo na základě paleografického rozboru vyděleno menší písmo. Seznam grafémů je lemmatizován oddělením alografů, všedního stylu 俗體 sú tǐ, většího písma A 籀文 Zhòu wén a B a ustavením replikantů s jediným kanonickým tvarem ve stylu menšího písma. Vstupy jsou uspořádány pojmovým hnízděním. Mikrostrukturou Výkladu znaků, jmenovitě komentářem, se pak zabývám v následující pasáži Struktura hesla. Formálně je Výklad znaků referenčním dílem z hlediska rozsahu úplným, neboť představuje hanské menší písmo v jeho úplnosti, z hlediska nosiče tištěnou: ačkoliv dnes již existuje celý materiál v podobě elektronické databáze, hlavním prostředkem studia hanské grammatologi e stále zůstává především Xu Shenova kniha. Z obsahově-funkčního hlediska je Výklad znaků speciálním grammatologickým referenčním dílem řazeným tematicky podle systému pěti set čtyřiceti determinativů. Co se týče informační kategorie, jedná se o monolingvní akademický hybrid, 641 tj. kombinaci slovníku a encyklopedie. Ačkoliv části mimo seznam, tj. Doslov k Výkladu 638 Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tj. spojení různých typů referenčních příruček do jediného díla, viz tamtéž s

161 znaků, se přímo nevyjadřují k jeho obsahu, lze je snad s určitou aproximací považovat za součást megastruktury 642 referenčního díla. 4.1 Struktura hesla Na obsah čtrnácti svazků jasně ukazuje již samotný název Výkladu znaků v čínštině: vysvětlovat 說 shuō, obrysový znak 文 wén, vysvětlovat 解 jiě, odvozený znak 字 zì. První a třetí znak jsou významovými paralelami, když oba znamenají vysvětlovat. 643 V témže vztahu je i druhý a čtvrtý znak, ačkoliv oba pojmy původně představují různé kategorie znaků. Na první pohled je ale patrné i to, že je název Výkladu znaků paralelně konstruován i na jiné úrovni. Kromě významových paralel slovesa 說 shuō se slovesem 解 jiě a substantiv 文 wén a 字 zì, nacházím syntaktickou obdobu 說文 shuō wén, tj. sloveso a předmět, a 解字 jiě zì, v témže skladebném vztahu. Ve Výkladu znaků samozřejmě tyto části neprobíhají izolovaně jedna od druhé, ale obě se navzájem organicky doplňují. Přesto jádrem části 說文 shuō wén je analýza grafiky obrysových znaků, jádrem části 解字 jiě zì je rozbor konstrukce znaků z těchto obrysových znaků odvozených. Výklad znaků je první prací v dějinách čínské grammatologie, která za současného uvědomění si diachronity systému znakového písma, reprezentované větším a menším písem, systematicky uplatňuje princip vazby grafiky znaku na jeho význam, počínaje analýzou konstrukce každého jednoho v něm zahrnutého znaku menšího písma. Z těchto konstrukčních charakteristik odvozuje pak autor Výkladu znaků nižší strukturní jednotky, jejichž další analýza mu umožňuje celý systém znakového písma, včetně replikantů zobecnit do dvou paralelních subsystémů: šesti kategorií písma a pěti set čtyřiceti determinativů. Každý jeden znak má pak v těchto dvou konstruktech své místo. Výklad znaků je prvním, ale dodnes i jedním z nejvýznamnějších děl popisujících grafický systém čínského znakového písma. Zatímco systém šesti kategorií písma je skryt uvnitř jednotlivých vstupů Výkladu znaků, druhý paralelní systém determinativů z něj vystupuje do popředí tím, že je podle něj tento text rozhnízděn. Ten je jistě rozdělen 642 Tamtéž s Samozřejmě se nejedná o synonyma absolutní: Žádná lidská řeč není tak hloupá, aby připouštěla synonyma. Plná synonyma prostě neexistují. (KRÁL 2005: 45) 161

162 i do čtrnácti svazků, ale toto členění je pevně spojeno s formou, nikoliv obsahem Výkladu znaků: když se autor blížil ke konci svitku, ukončil příslušný determinativ, který nepřetéká z jednoho svazku do druhého, a prostě začal svitek nový. Struktura vlastní analýzy je pak následující: čtrnáct svazků textu se dělí do determinativů. V záhlaví každého z nich stojí tento determinativ, který je označen frází: všechny znaky, které následují, jsou znaku... podřízeny 凡某之屬皆从某. Následují jej tedy vlastně proto, že s ním do určité míry významově souvisí. Do pěti set čtyřiceti determinativů je tak seskupeno znaků. Výklad znaků je především analýzou znaků menšího písma, to je pro Xu Shena východiskem jeho popisu; větší písmo společně se synchronními variantami menšího písma stojí na jeho okraji. Za determinativem, s výjimkou prázných determinativů, které kromě sebe samých žádné další vstupy neorganizují, následují jednotlivé znaky, tj. vstupy a celá hesla. Determinativ je tak strukturní jednotkou čínského písma, která zhruba odpovídá spíše konstrukční složce než radikálu, je ukazatelem významu značně autonomního charakteru, protože se převážně jedná o obrysový znak. Determinativ je Xu Shenovým osobním přínosem čínské grammatologii. Není známo, že by se někdo problematikou determinativů a tříděním znaků obecně zabýval před ním, na rozdíl od šesti kategorií písma. Jejich pořadí ve Výkladu znaků ukazuje v prvé řadě na grafické, ve druhé řadě na sémantické souvislosti mezi determinativy. Pořadí vstupů v rámci jednotlivých determinativů se naopak řídí převážně významem znaků, nikoliv jejich grafikou. 644 Na prvních místech jsou uváděna jména císařů, konkréta předcházejí abstraktům, směrem od determinativu se mu významy slov vzdalují, na jeho konci stojí opozita, meliorativa předcházejí pejorativům, pokud vstupy reprezentují morfémy jednoho slova, následují ve Výkladu znaků v těsném sledu v odpovídajícím pořadí. Jediným významným grafickým kritériem řazení vstupů je pozice znaku vzniklého zdvojením determinativu v jeho závěru. 645 Opakovaně zdůrazňuji, že Xu Shenova analýza se zaměřuje na menší písmo, tedy nikoliv na úřednické či vzorové písmo : pochopení tohoto zdánlivě triviálního tvrzení čtenáře vymaní z tenat velmi rozšířené praxe aplikovat Xu Shenovu grammatologii, např. šest kategorií, přímo na jiné 644 Dong Xiqian připouští i výslovnostní kritérium (DONG Xiqian1994: 32 33). Množství jím uváděných příkladů není nicméně příliš přesvědčivé, navíc se všechny týkají jediného determinativu. Proto by si tato problematika jistě zasloužila významnější badatelskou pozornost. 645 DONG Xiqian 1994:

163 dukty čínského znakového písma. Nebyla pro ně konstruována, proto jim ne zcela vyhovuje. Navíc analýza jednoho a téhož znaku v různých duktech může mít, z důvodu posunů v grafice znaku v čase, různé výsledky a ostatně i procentní zastoupení jednotlivých kategorií v celém korpusu toho kterého duktu čínského znakového písma se bude lišit. Podstatou Výkladu znaků je nadto právě výklad grafiky, protože základní osnovou celého spisu je determinativ jako grafická jednotka a položky významové a výslovnostní tuto základní osnovu pouze doplňují. Výklad významu znaku je vlastně jen ilustrací jeho struktury, východisko zařazení do jedné z kategorií písma, primární je proto ve Výkladu znaků grafika znaku, nikoliv jeho význam. Přes tuto zjevnou nadřazenost grafiky znaku nad jeho významem, tvoří obě složky ve Významu znaků organickou jednotu. Jinými slovy, grafika znaku je základem jeho významu uvedeného ve Výkladu znaků a význam znaku se zde promítá do jeho grafiky. Znak má bezpochyby i jiné významy, Xu Shen si ale pro svůj výklad vybírá ten z nich, který s grafikou znaku podle jeho názoru nejtěsněji souvisí: takový je základní princip celé jeho analýzy. Lingvistika grafickou podobu znaku a jeho význam samozřejmě nahlíží na různých úrovních abstrakce jazykových jednotek: znak je pouhou značkou, nicméně značkou zaznamenávající slovo, které je teprve nositelem lexikálního významu. Úkolem grammatologie jako lingvistické disciplíny je objasnit obsah určitého znaku, a tedy provést detailní analýzu vztahu mezi jeho grafikou, výslovností a významem. 646 Co se týče komentáře jednotlivých vstupů, jeho styl je sice úsporný, ale nikoliv skoupý: obsahuje právě ty informace, které se autor zavazuje poskytnout. Výklad znaků analyzuje znakem celkem grafických jednotek, v průměru tedy Xu Shen popisuje jeden vstup dvanácti znaky. 647 Staré texty předqinského období byly pochopitelně psány jiným duktem než novější texty hanské. Na počátku 2. století n. l. bylo toto staré písmo navíc již prakticky neznámé a úřednické písmo jej zcela nahradilo. 648 Menší písmo je fází ve vývoji grafiky čínských znaků, na níž se čínské znakové písmo ustálilo v době sjednocení Číny Prvním svrchovaným císařem říše Qin ve 3. století př. n. l., je sice méně ornamentální než nápisy na bronzech, ale na druhé straně zdobnější než nápisy na kostech. 646 LU Zongda 1981: YU Guoqing 1995: YANG Runlu 1994:

164 Menší písmo je posledním stádiem vývoje čínského znakového písma, které nebylo zasaženo takovou mírou formalizace jako úřednické písmo, 649 navíc je na rozdíl od nápisů na kostech a na bronzech podrobně popsáno ve Výkladu znaků a právě srovnání takto úplného duktu s podobně úplným duktem úřednického písma 650 je přínosem pro studium vývojových tendencí čínského znakového písma. Výklad znaků ovšem, kromě asynchronního srovnání, umožňuje i synchronní diskurs menšího písma a jeho variant. Popisuje také historii vývoje čínského znakového písma, když Xu Shen kromě menšího písma uvádí také jeho starší podoby, tj. větší písmo, tedy dukt podstatně starší, než je úřednické písmo. Všechny tyto grafické styly tak tvoří organickou součást Xu Shenovy analýzy. Takový rozbor má samozřejmě svá omezení, která spočívají zejména v tom, že ani větší písmo nepředstavuje svou grafikou nejstarší záznamy čínského jazyka, a tak vlastně neodráží nejstarší význam znaku. Proto když byly na přelomu 19. a 20. století znovuobjeveny nápisy na kostech, zjistili grammatologové, že se ve svých výkladech Xu Shen dopustil četných chyb. Tyto chyby se však nicméně dotýkají spíše jednotlivých položek, nikoliv obrazu systému jako takového, přes tato pochybení nelze Xu Shenovi upřít jeho zásadní zásluhu na konstituování čínské grammatologie. U každého jednotlivého vstupu, tj. znaku menšího písma, je obvykle výklad jeho významu vztažen k jeho grafice. Proto je jej třeba chápat jako podřízenou součást vysvětlení grafiky, ačkoliv mu předchází. V opačném případě by totiž nestačilo uvést jediný význam znaku: slovo, které je příslušným znakem zapsáno, jich má totiž hned několik. Xu Shen uvádí pouze etymon, původní význam znaku, tj. ten, který nejtěsněji souvisí s jeho grafikou a od něhož byla podle Xu Shena tato grafika odvozena. V tomto smyslu ostatně Výklad znaků hodnotí i Wang Li : Ačkoliv Výklad znaků vysvětluje význam každého z nich, hlavním předmětem Xu Shenova studia není význam znaku, ale jeho grafika. Pokouší se vysvětlit, proč se každý znak píše právě tak a ne jinak, hledá původní význam znaku, aby tímto původním významem vysvětlil důvod, proč je znak strukturován tak, jak je strukturován YANG Runlu 1994: Je snad zbytečné zmiňovat, že původně byl celý text Výkladu znaků s výjimkou vstupů zapsán úřednickým, nikoliv vzorovým písmem, jako je tomu v jeho současných edicích. 651 WANG Li 1980: 7. V euroamerickém kontextu: Hsü Shen is not explaining words, he is explaining graphs in terms of the meaning relevant for satisfactory explanation 164

165 Za vysvětlením významu následuje výklad grafiky znaku přiřazením k jedné z kategorií písma, jímž Xu Shen položil základ anatomie znaků 漢字形體學 Hànzì xíngtǐxué, kterou dále rozvinul především Jiang Shanguo. 652 Kategorií je sice šest, ale jasně označeny jsou ve Výkladu znaků pouze čtyři: piktogramy, symboly, ideogramy a fonogramy. Tvrzení, že jediný znak není ve Výkladu znaku označen jako varieta nebo výpůjčka, by bylo poněkud nepřesné. V Doslovu k Výkladu znaků Xu Shen uvádí: Tak například varietou znaku lǎo je znak kǎo stařec. 653 Dále se v témže textu píše: Výpůjčkami jsou např. znaky rozkázat nebo dospělý. 654 Ve vlastním textu je ale znak 考 kǎo vysvětlen jako fonogram, znak 令 lìng jako ideogram, stejně jako znak 長 cháng. Xu Shen navíc v celé své práci jasně označil za symboly pouze dva znaky, 655 bylo by tedy přesnější říct, že znaky rozděluje pouze do tří kategorií: znaků obrysových, ideogramů a fonogramů. Tato kategorizace nápadně připomíná 唐蘭 Táng Lánovy 656 tři kategorie znaků: piktogramy 象形文字 xiàngxíng wénzì, ideogramy 象意文字 xiàngyì wénzì a fonogramy 形聲文字 xíngshēng wénzì. 657 Výklad znaků je základním referenčním dílem trivia, které je základem nauky o Kánonu. Jako takovému mu byl v dynastických obdobích dějin Číny přikládán značný význam: Kánon tvořil základní náplň císařských of the graph. In other words, Hsü Shen is consciously and consistently doing the semiotics of the Chinese graphs. (HARBSMEIER 1998: 73) 652 ZHANG Jitao 1988: Viz Viz Tj. cca 0,02 materiálu celého Výkladu znaků. 656 ( ) původním jménem 張佩 Zhāng Pèi, druhým jménem 佩蘭 Pèilán, také 景蘭 Jǐnglán, přezdívaný 立庵 Lì ān, pseudonymem 曾鳴 Zēngmíng; původem z okresu Jiāxīng 嘉興 v severním Zhejiangu. Významný čínský historik, grammatolog a specialista na nápisy na bronzech. Původně studoval medicínu, vyučoval na Northeastern University v Mukdenu, Fu Jen Catholic University a Yenching University v Pekingu, National Southwestern Associated University v Changsha, později přesunuté do Kunmingu, a konečně od roku 1946 na Katedře čínského jazyka Pekingské univerzity. Od roku 1936 pracoval také ve správní radě Palácového muzea, po založení ČLR jako její předseda. V grammatologii především navazoval na Sun Yiranga, Luo Yuzhena a Wang Guoweie. Naprosto zásadní je jeho Úvod do paleografie, kde názorně popisuje její teorii i metody, a proto je dodnes pokládán za základní učebnicí čínské grammatologie. V Čínské grammatologii se zabývá především vznikem a vývojem čínského znakového písma. Velice přínosná byla také jeho účast na vykopávkách hanských hrobů v 馬王堆 Mǎwángduī (YW 1988: ). 657 Viz TANG Lan

166 zkoušek. Východiskem jeho pochopení bylo zvládnutí trivia, k němuž byl klíčem právě Výklad znaků. S úpadkem zkouškového systému na počátku 20. století vzrostl význam Výkladu znaků pro moderní paleografii : ze zhruba znaků nápisů na kostech je uspokojivě dešifrováno asi 1 700, z toho u přibližně znaků je možné v jejich grafice nalézt analogie právě se znaky Výkladu znaků. 658 Na druhou stranu výsledky paleografického výzkumu zpětně umožňují opravu chyb v samotném Výkladu znaků. 659 Po grammatologicko-sémantickém záhlaví je v některých případech ilustrováno užití méně frekventovaného vstupu příkladovou větou, případně je vysvětlení většinově doplněno o jeho synonymum, menšinově o homofonum nebo homeofonum uváděné frází čti jako. Fakultativně pak následují grafické varianty příslušného znaku. Tato převážně diachronní analýza souvisí s primárními cíli Výkladu znaků. Je ho totiž nutno chápat jako programové prohlášení školy starého textu, nástroj v boji proti jejich ideologickým odpůrcům. 4.2 Hanská grammatologie Znaky obrysové a odvozené Doslov k Výkladu znaků odráží vývoj čínského znakového písma v pojmech obrysové a odvozené znaky. Obrysové znaky byly původně obrázky, v Xu Shenově době to byly dále nedělitelné tahové kombinace, ke kterým náležely piktogramy a symboly. Ty jsou po tazích, tj. jednotkách vázaných, základem zásoby grafických prvků, základních strukturních jednotek samostatných. Znaky odvozené jsou dále dělitelné znaky složené ze složek, ke kterým náleží ideogramy a fonogramy. Zatímco obrysové znaky odrážejí realitu přímo, odvozené tak činí zprostředkovaně pomocí znaků obrysových. 660 Oba tyto pojmy odrážejí vývoj grafiky čínského znakového písma, když znaky odvozené jsou odvozeny z obrysových, tzn. nejprve existovaly znaky obrysové a pak odvozené. Jinými slovy, čínské znakové písmo prošlo 658 YANG Runlu 1994: Tamtéž s LI Enjiang 2000:

167 vývojem od písma obrázkového ke slabičnému. Celkový počet všech obrysových znaků ve Výkladu znaků, které zobrazují druhou příslušnost předmětu, je asi jedna pětina, zbylé čtyři pětiny jsou znaky odvozené, v nichž má obrys předmětu užitek ze znění slova a znění slova z obrysu předmětu. Obrysové znaky představují kmeny, ze kterých jsou odvozené znaky konstruovány, a jsou tak základním mechanismem tvorby čínského znakového písma v počátečních fázích jeho vývoje. Piktorgramy vznikly dříve a staly se konstrukčním základem ostatních kategorií: i většina symbolů vznikla doplněním piktogramu o upřesňující vázanou značku. Odvozování pak bylo realizováno ideogramy a především fonogramy, přičemž původně vznikalo více ideogramů, ale později je fonogramy svou produktivitou převýšily. 661 Dnes již z grafiky čínského znaku většinou není patrná jeho původní souvislost s obrázkem. Každý jazykový systém v průběhu svého vývoje nabývá na objemu, tj. připouští vznik nových jednotek, pokud by jazyk ale současně neuplatňoval princip ekonomičnosti, zkomplikoval by se do té míry, že by byl běžným člověkem neovládnutelný. Písmo jako jeden z jazykových subsystémů v tomto smyslu není výjimkou. Jazykových jednotek je v podstatě nekonečné množství, ale počet obrázků je velmi omezený. Záznam každé myšlenky speciálním obrázkem by po určité době vedl ke vzniku natolik komplikovaného systému, že by se mu nebylo možno naučit. Proto když systém písma tvořený piktogramy, symboly a ideogramy, znaky významně ideografického charakteru, přestával být s to zajišťovat zřetelnost významu, vznikl princip výpůjčky. Ve skutečnosti je grafická výpůjčka principem, který z trojúhelníku grafika výslovnost význam vyřazuje význam, když je k zápisu slova, pro jehož záznam zatím neexistuje znak, použit znak homofonní nebo homeofonní. Protože ale v klasické čínštině bylo homofonních nebo homeofonních slov relativně mnoho, nebyl ani takový princip dostatečně jasný, a bylo proto třeba jej znovu ideografizovat připojením významové grafické složky, determinativu. Ten pak společně s vypůjčeným znakem transformovaným ve fonetikum dal vzniknout fonogramu. 662 Škola starého textu zaujímala ve vztahu ke kulturnímu odkazu starověké Číny poměrně objektivní postoj. Protože byl Xu Shen členem právě této vzdělanecké skupiny, jeho Výklad znaků jasně odráží diachronní 661 JIANG Shanguo 1988: ČERNÝ 1996:

168 chápání písma. Autor Výkladu znaků současně připomíná, že znaky jsou nástrojem pro záznam psaného jazyka, spojuje obrysové a odvozené znaky do jediného pojmu písmo 書 shū; teprve tehdy slouží obě kategorie k vyjadřování a předávání myšlenek. Xu Shen také zdůrazňuje společenský charakter písma, považuje je za jeden z faktorů vývoje společnosti, je tedy jeho subjektem, bez něhož takový rozvoj není možný, ale který se také v závislosti na něm vyvíjí a mění Šest kategorií Oldřich Švarný překládá názvy šesti kategorií písma jako obrázkové 象形 xiàngxíng, symbolické 指事 zhǐshì, složené podle logického principu 會意 huìyì, uplatňující princip vypůjčování 假借 jiǎjiè a vzniklé skládáním značky významové a fonetické; 664 přejímám od něj termíny symboly a výpůjčky. Oldřich Král hovoří o piktogramech, jednoduchých ideogramech, složených ideogramech, znakových fonetických výpůjčkách, fonogramech 諧聲 xiéshēng a sdružených znacích 轉注 zhuǎnzhù; 665 jeho překladem se inspiruji u kategorií piktogramy, ideogramy a fonogramy. Následně tento systém komparuji s Ošaninovým slovníkem a doplňuji jej ze stejného zdroje původně pojmem varianty, v konečné podobě variety. 666 Kategorií je sice celkem šest, ale pouze symboly, piktogramy, fonogramy a ideogramy vytvářejí nové znaky. Variety a výpůjčky jsou jen novým 663 LU Zongda 1981: ŠVARNÝ 1968: Termín 轉注 zhuǎnzhù ponechává autor ve svém textu bez překladu. Uváděné pořadí jednotlivých kategorií odráží názor Oldřicha Švarného na genezi vývoje čínského znakového písma od piktogramu přes symbol a ideogram k výpůjčce a fonogramu. 665 LIU Xie 2000: Pokud je mi známo, překladem názvů šesti kategorií písma do češtiny se zabývali Jaromír Vochala, Zbigniew Słupski a Lukáš Zádrapa. J. Vochala jednotlivé kategorie uvádí jako: znaky zobrazující, ukazující, naznačující, vypůjčené, ideofonografické a transfigurované (VOCHALA 1989a: 11 16). Z. Słupski: znaky zobrazující tvar, ukazující jevy, skládající význam, výpůjčky, znaky spojující tvar předmětu a znění slova a znaky transfigurované (SŁUPSKI 2009: ). L. Zádrapa: znaky, které zpodobňují tvar; ukazují na jevy; skládají významy; jsou vypůjčeny; ztvárňují zvuk; a obratem vysvětlují (ZÁDRAPA 2009: 44 59). 666 Za podnět, který se objevil v diskusi s kolegy při přípravě českého překladu práce Daniela Kanea The Chinese Language: Its History and Current Usage do češtiny, děkuji Evě Jankové. Kolegyně mě svým návrhem upozornila na vnímání varianty jako rozdílu, který není významotvorný. 168

169 užitím již existujících znaků, které jsou původně jednou ze čtyř právě zmíněných kategorií. Protože Výklad znaků je prací zabývající se původním významem znaků, není mimo Doslov žádný ze vstupů označen jako varieta, ani výpůjčka. Bezesporu nejvýznamnější část Doslovu k Výkladu znaků se zabývá právě těmito šesti kategoriemi písma. V této části Xu Shen zdůrazňuje význam čínského znakového písma jako systému: principy stavby každého čínského znaku jsou popsány šesti základními definicemi, protože autor Výkladu znaků věřil, že každý znak čínského písma je možné zařadit do jedné z těchto kategorií. Šesti kategoriemi jsou symboly, piktogramy, fonogramy, ideogramy, variety a výpůjčky. Jmenuji je v pořadí, v jakém je uvádí Xu Shen ve svém Doslovu k Výkladu znaků, jeho následovníci však častěji užívali sled, v němž šest kategorií zmiňuje hanský historik Ban Gu, a to v podobě piktogramy, symboly, ideogramy, fonogramy, variety a výpůjčky. Historické záznamy z doby mezi 8. a 3. sto letím př. n. l. 667 dokládají, že byl výklad grafiky znaků podle kategorií písma běžný již tehdy, ale jednalo se zejména o vysvětlení konstrukce ideogramů a symbolů, jejichž etymologie plnila jiné než grammatologické cíle. Čínští badatelé se proto domnívají, že konzistentní teorie šesti kategorií písma tehdy ještě neexistovala, teprve se konstituovala. 668 Šest kategorií písma se ovšem pouze jako grammatologický termín objevilo poprvé v Zhouských obřadech. Samotný pojem zde ale ještě vysvětlen není. Podle Výkladu archaických slov v Zhouských obřadech 周禮解詁 Zhōu Lǐ Jiě Gǔ, komentáře sepsaného slavným hanským filologem Zheng Zhongem, termín zahrnuje piktogramy, ideogramy, variety, symboly, výpůjčky a fonogramy. 669 Jak Zheng Zhong, tak Ban Gu tedy názvy šesti kategorií pouze vyjmenovali, jednotlivé termíny již ale nekomentovali. Teprve Xu Shen pojmy definoval a každou kategorii navíc doplnil dvěma příklady. 670 Objev starého textu Kánonu za Hanů vzbudil podle Výkladu znaků zájem vzdělanců o grammatologickou problematiku. Je v něm citováno přes třicet znalců písma, přičemž ve většině případů komentují právě příslušnost určitého znaku k jedné ze šesti kategorií písma. Čínská filologická tradice opakovaně upozorňuje na skutečnost, že se Ban Gu při 667 Viz DONG Xiqian 1988: YAO Xiaosui 1983: Viz

170 kompilaci Záznamů o Kánonu a literatuře inspiroval Přehledem šesti vědních oborů sepsaných hanským bibliografem, představitelem školy starého textu Liu Xinem. Je tedy velmi pravděpodobné, že soupis šesti kategorií písma byl obsažen již v něm. Zheng Xing, Zheng Zhongův otec, byl Liu Xinovým studentem. Xu Shen studoval u Jia Kuie, jehož otec 賈徽 Jiǎ Huī 671 byl Zheng Xingovým spolužákem. Je proto pravděpodobné, že Ban Gu, Zheng Zhong i Xu Shen své znalosti o šesti kategoriích písma postavili na Liu Xinově učení. Liu Xin žil na sklonku Západních Hanů a přijal výsledky badatelské činnosti raných grammatologů Kong Anguoa, Yang Xionga, Zhang Changa, Sima Xiangrua a dalších. Nakonec ale teprve Xu Shen aplikoval teorii šesti kategorií písma na dostatečně komplexní jazykový materiál. 672 Výklad znaků je souborem bádání v oboru grammatologie, teorie šesti kategorií písma je jednou ze zásadních grammatologických metod i významnou osnovou celého spisu. Rozebírá strukturu menšího písma a jejím prostřednictvím se snaží dobrat původního významu znaků. Později se šest kategorií písma stalo doktrínou, jedním z klíčových témat v dlouhodobém dialogu mezi generacemi grammatologů. A je to rovněž teorie, jejíž význam lze jen stěží podceňovat i v současném lingvistickém diskursu Piktogramy Piktogram je způsob, jak vytvářet nové znaky přímo zakreslením tvaru předmětu, který představuje význam slova, jehož je daný znak nositelem. Pochází z obrázku a je pochopitelné, že je v nejstarších záznamech čínského znakového písma zastoupen hojněji než v současnosti, kdy piktografičnost znaků doznala zásadních změn přechodem na úřednické písmo. Piktogram je těsně spojen se slovem konkrétního jazyka, jinak by nebyl více než obrázkem, který není součástí systému písma. Je neoddělitelně spjat s významem a výslovností slova tyto dva fenomény odlišují piktogram od obrázku. Proto si piktogram může dovolit vzhled zaznamenávaného předmětu zjednodušit do obrysu, tj. pouhé zkratky jeho tvaru. Důvodem jeho existence na rozdíl od obrázku není přesné zachycení reality, ale 671 Biografická data nebyla zjištěna. 672 YAO Xiaosui 1983: DONG Xiqian 1988:

171 její identifikace. Ačkoli původ piktogramu je v obrázku, není to obrázek, protože každý piktogram je již částečně značkou. Zjednodušení piktogramu jde ruku v ruce s potlačováním jeho obrazového charakteru a směřuje k jeho úplné přeměně v grafickou značku. Některé z prvních piktogramů ztratily svůj obrazový charakter již v menším písmu, proto jsou ve Výkladu znaků chybně označeny jako jiná ze zbývajících kategorií písma. 674 Protože piktogram znázorňuje tvar předmětu, dále nečlenitelnou entitu, není jej v zásadě možné rozdělit na nižší jednotky, tj. konstrukční složky. A naopak, lze-li znak rozdělit do více než jedné nezávislé grafické jednotky, nemůže se jednat o piktogram. Co se týče celkového množství piktogramů, není příliš četnou kategorií systému čínského znakového písma. Velice často se ale piktogramy stávají konstrukčními komponenty jiných znaků a jako takové tvoří drtivou většinu symbolů, ideogramů a fonogramů. Proto vlastně systém čínského znakového písma stojí na piktogramech. Zvládnutí starých podob piktogramů a jejich původních význam ů je tak velmi důležité pro vnímání struktury čínského znaku obecně a má také nezanedbatelný přínos pro pochopení čínského znakového písma jakožto systému. Současně je ale nutno podotknout, že piktogram je velmi omezeným způsobem tvorby nových znaků, protože větší část slovní zásoby jakéhokoli přirozeného jazyka vyjadřuje nikoliv konkréta, ale abstrakta, která nemají tvar, a proto je není možné piktogramem zaznamenat. Jeden piktogram má také v nápisech na kostech i na bronzech často mnoho různých variant, což je způsobeno subjektivním hodnocením nahlížení jednoho a téhož objektu různými pozorovateli, v čemž je nutno spatřovat další významné limity piktogramu. 675 Podle statistiky qingského grammatologa Wang Yuna je ve Výkladu znaků obsaženo 264 piktogramů, což představuje přibližně 2,8 % materiálu celé knihy. 676 Jsou zde nejčastěji označovány frázemi: piktogram 象形 xiàngxíng; vypadá jako 象 xiàng a tvarem se podobá 象 之形 xiàng zhī xíng nebo 象 形 xiàng xíng. Různá podoba značení piktogramů patrně není pokusem autora Výkladu znaků o vnitřní hierarchizaci této kategorie menšího písma, s největší pravděpodobností má tedy funkci pouze stylistickou, tj. snaží se tak vyhnout fádním repeticím. Na následujících stránkách jsou příklady těchto různých označení uvedeny právě v tomto pořadí. 674 YAO Xiaosui 1983: DONG Xiqian 1994: YU Guoqing 1995:

172 口目羽隹刀竹皿月鼠魚 Ústa: to, čím člověk mluví a jí. Piktogram. 口 : 人所以言食也 象形 677 Oko: lidské oko. Piktogram. 目 : 人眼 象形 678 Brk: dlouhá ptačí péra. Piktogram. 羽 : 鳥長毛也 象形 679 Ptáček: obecné označení pro ptáky s krátkým ocasem. Piktogram. 隹 : 鳥之短尾緫名也 象形 680 Nůž: zbraň. Piktogram. 刀 : 兵也 象形 681 Bambus: tráva, která roste i v zimě. Piktogram. 竹 : 冬生艸也 象形 682 Nádoba: potřeba na jídlo. Piktogram. 皿 : 飯食之用器也 象形 683 Měsíc: ubývání je podstatou Měsíce. Piktogram. 月 : 闕也, 大陰之精 象形 684 Krysa: obecné označení pro škůdce žijící v noře. Piktogram. 鼠 : 穴蟲之緫名也 象形 685 Ryba: vodní zvíře. Piktogram. 魚 : 水蟲也 象形 XU Shen 1963: 30 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 70 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 74 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 76 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 91 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 95 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 104 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 141 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 206 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 242 dole, vpravo, sl

173 玉屯釆彳工生凶文豕永 Nefrit: krásný kámen Vypadá jako spojení tří nefritů. 玉 : 石之美 象三玉之連 687 Obtíž: těžký. Vypadá, jako když rostlina začne růst. 屯 : 難也 象艸木之初生 688 Rozlišovat: odlišovat. Vypadá, jako když se vybírá zvířecím spárem. 釆 : 辨別也 象獸指爪分別也 689 Kráčet pomalu: krůček. Vypadá jako spojení tří částí nohy. 彳 : 小步也 象人脛三屬相連也 690 Řemeslník: zručný ve zdobení. Vypadá jako člověk, který má v ruce pravítko. 工 : 巧飾也 象人有規榘也 691 Růst: postupovat. Vypadá jako rostlina vyrůstající ze země. 生 : 進也 象艸木生出土上 692 Neštěstí: nebezpečný. Vypadá, jako když v jámě vězí křížení. 凶 : 惡也 象地穿交陷其中也 693 Ornament: křížení čar. Vypadá jako křížový vzorek. 文 : 錯畫也 象交文 694 Vepř: prase Vypadá jako chlupy, nohy a vzadu má ocas. 豕 : 彘也 象毛足而後有尾 695 Navždy: dlouho. Vypadá jako dlouhý říční tok s přítoky. 永 : 長也 象水巠理之長 Tamtéž s. 10 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 15 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 28 dole, vpravo, sl Tj. stehna, lýtka a kolene. Tamtéž s. 42 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 100 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 127 dole, vlevo, sl Křížení upozorňující na nebezpečí. Tamtéž s. 148 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 185 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 196 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 240 nahoře, vpravo, sl

174 174 牛牙冊鬥臣幺予米尸而 Buvol: velké domácí zvíře Tvarem se podobá dvěma rohům, hlavě a uzavírá jej ocas. 牛 : 大牲也 象角頭三 封尾之形 697 Zub: špičák. Tvarem se podobá dolním a horním zubům, které do sebe zapadají. 牙 : 牡齒也 象上下相錯之形 698 Bambusové destičky: dokument Tvarem se podobá laťkám některé jsou delší, jiné kratší mezi nimiž jsou dva provázky. 冊 : 符命也 象其札一長一短, 中有二編之形 699 Bojovat: dva vojáci si čelí navzájem, zbraně mají vzadu, jakoby zápasili. 鬥 : 兩士相對, 兵杖在後, 象鬥之形 700 Otrok: je veden a slouží vládci. Tvarem se podobá pokloně. 臣 : 牽也, 事君也 象屈服之形 701 Mladý: malý. Tvarem se podobá právě narozenému dítěti. 幺 : 小也 象子初生之形 702 Dávat: podávat. Jakoby někdo někomu něco dával. 予 : 推予也 象相予之形 703 Rýže: zrno. Tvarem se podobá zrnku obilí. 米 : 粟實也 象禾實之形 704 Mrtvola: vystavovat. Tvarem se podobá ležícímu člověku. 尸 : 陳也 象臥之形 705 Vousy: chlupy na tváři. Tvarem se podobá chlupům. 而 : 頰毛也 象毛之形 Tamtéž s. 28 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 45 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 48 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 63 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 66 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 83 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 84 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 147 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 174 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 196 dole, vpravo, sl. 4.

175 屮自巫井耑勹包大泉弋 Ratolest: rostlina právě vyrostla. Tvarem se podobá něčemu, co vyrostlo, má větve a stonek. 屮 : 艸木初生也 象丨出形, 有枝莖也 707 Sám: nos. Tvarem se podobá nosu. 自 : 鼻也 象鼻形 708 Šamanka: čarodějinice Tvarem se podobá člověku s rukávy vlajícími v tanci. 巫 : 祝也 象人兩褎舞形 709 Studna: osm rodin zalévá z jedné studny. Jakoby byla roubená dřevěným pažením; bod je džber. 井 : 八家一井, 象構韓形, 𦉥之象也 710 Konec: vrcholek rostliny, která právě vyrostla. Vršek se tvarem podobá růstu, spodek vypadá jako její kořeny. 耑 : 物初生之題也 上象生形, 下象其根也 711 Balit: balík. Tvarem se podobá ohnutému člověku, jako by byl zabalený. 勹 : 裹也 象人曲形, 有所包裹 712 Balit: vypadá jako těhotná žena s plodem uvnitř. Tvarem se podobá dítěti, které se ještě nevyvinulo. 包 : 象人褢妊, 巳在中, 象子未成形也 713 Velký: Nebesa jsou velká, Země je velká a Člověk je také velký. Proto se znak velký podobá tvarem člověku. 大 : 天大, 地大, 人亦大 故大象人形 714 Pramen: horský pramen. Tvarem se podobá vodě, která vytéká a stává se řekou. 泉 : 水原也 象水流出成川形 715 Harpuna: kolík. Tvarem se podobá stromu zbavenému haluzí, zaostřenému a k něčemu připojenému. 弋 : 橜也 象折木衺銳著形 Tamtéž s. 15 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 74 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 100 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 106 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 149 dole, vpravo, sl Tamtéž s.187 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 188 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 213 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 239 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 265 dole, vlevo, sl

176 Symboly Symbol je metoda vytváření nových znaků, které naznačují význam slova symbolickými tahy nebo přidáním takového tahu či tahů k již existujícímu piktogramu. Xu Shenova definice symbolu je však velmi nejasná, podle ní může být symbol snadno zaměněn s piktogramem či ideogramem. Ostatně i fráze, která ve Výkladu znaků označuje symbol, je s oběma kategoriemi identická. Přitom právě z těchto frází lze vyvodit, že patrně neuvědoměle Xu Shen vydělil dvě základní subkategorie symbolů : prosté symboly tvořené změtí tahů, značkou, nikoliv zobrazením reality, jako je tomu u piktogramu. Tento typ označuje Xu Shen jako piktogramy nebo obrysové ideogramy. 717 Druhou subkategorií jsou symboly odvozené z piktogramů a označované stejně jako ideogramy. Tato skutečnost naznačuje, že v konkrétních případech analýzy znaků si Xu Shen sám nebyl jistý tím, jak tyto tři kategorie znaků od sebe uspokojivě odlišit; jak jsem uvedl již výše, Xu Shen není tvůrcem teorie šesti kategorií. Tato nejistota také způsobila situaci, ve které jeho následovníci vytvořili řadu komentářů právě k definici symbolu. Výklad znaků současně až příliš nápadně navazuje na qinské a hanské učebnice znaků, je jistě přijatelné, že sám je učebnicí, respektive učebním slovníkem. 718 Pak je Xu Shen jedním z učitelů písma a jako takový nemusí nutně chápat celý systém. Jedná se ovšem o spekulaci, kterou není možné potvrdit. Pro správné pochopení této kategorie písma je zapotřebí jasně definovat druhy znaků, které přímo neodkazují k zvukové realizaci znaku, tj. piktogramy a ideogramy, a současně srovnávat piktogramy, symboly a ideogramy navzájem za účelem identifikace podstaty jejich konstrukce. Ideogramy a symboly tak mohou být definovány jako znaky, které když si prohlédneme pečlivěji, uvidíme i jejich význam, tzn. na rozdíl od piktogramů význam nekonkretizují, značkami, respektive grafickými složkami jej abstrahují. Zatímco ale ideogramy jsou znaky odvozené, tj. složené z více než jedné nezávislé složky, jsou symboly znaky obrysové na nezávislé složky nedělitelné. Rovněž obrysový piktogram obvykle představuje konkrétní předmět, zatímco symbol reprezentuje abstraktní jev. Takové tvrzení se však 717 Tento termín je oxymorón: ideogram je znak odvozený. Tímto pojmem chci upozornit na skutečnost, že v těchto případech Xu Shen takové symboly sice označuje frází určenou ve Výkladu znaků pro ideogramy, tj. skládá se, ale za touto frází následuje pouze jediná složka, nikoliv dvě a více, jak by tomu muselo být u pravého ideogramu. 718 Za tento postřeh děkuji Ondřeji Kučerovi. 176

177 vyjadřuje k významu znaku a ne k jeho struktuře, souvisí tedy se sémantikou a nikoliv s grammatologií. Navíc existuje poměrně velké množství symbolů, které odkazují na konkréta. 719 Ve vztahu ke grammatologii je proto mnohem vhodnější hovořit o konkrétnosti, respektive abstraktnosti grafické struktury znaku. Její význam je u piktogramu obvykle zřejmý na první pohled. Strukturu symbolu je běžně zapotřebí nejprve objasnit. Symbolů je ve Výkladu znaků obsaženo ještě méně než piktogramů, podle Wang Yunovy statistiky je to pouhých 129 znaků, tedy asi 1,4 % znakového materiálu celé knihy ; 720 pouze dva znaky jsou zde jasně označeny jako symboly 指事 zhǐshì. Nejprve uvádím příklady prostých symbolů. Po dvou znacích, které jsou zřetelně popsány jako symboly, nahoře 丄 a dole 丅, následují dvě ukázky označené jako piktogramy, osm 八 a čtyři 四. Čtenář se jistě zamýšlí nad otázkou, v čem nachází oporu můj názor, že se jedná o symboly. Především zde Xu Shen nedělí znaky na komponenty, nutně se tedy musí jednat o obrysové znaky. Mezi označovaným předmětem a znakem neexistuje přímá ekvivalence, jsou to abstraktní značky, proto se jedná o symboly. Další čtyři ukázky jsou označeny jako obrysové ideogramy. Když ale v případě znaku tři 三 oddělím vodorovné tahy od sebe, nebude horní samostatně znamenat Nebesa, dolní Země a centrální Člověk. Vázanost významu komponentu na daný znak je rysem symbolů, nikoliv ideogramů. Analogie se znaky dvě 二 a pět 五 je patrná. Vnitřní křížení ve znaku pět bude oddělením obou vodorovných tahů připraveno o význam yinu a yangu, podobný výsledek bude mít i rozbití vztahu tahů ve znaku sedm 七. Předposlední znak deset 十 je rovněž rozdělen na dvě části, nicméně k jeho popisu Xu Shen nepoužívá fráze určené ve Výkladu znaků pro ideogramy. Oddělením tahů navíc oba nejen přicházejí o svůj význam spojnice světových stran, ale dokonalost tohoto znaku se hroutí i ztrátou středu, tj. jejich průsečíku. Konečně poslední příklad znak jeden 一 není označen vůbec, ačkoliv se jedná o abstraktní značku. Dále v textu následují symboly derivované z piktogramů. Všechny jsou označeny jako ideogramy. V případě prvních šesti příkladů je zajímavé sledovat změny významu vodorovného tahu. Ačkoliv je jeho obecnou funkcí určit polohu části ve vztahu k určitému předmětu, je jeho konkrétní význam pokaždé jiný. Znak osmý a devátý kombinuje označení ideogramu a piktogramu, konečně poslední znak je atypickým užitím pouze části piktogramu, nikoliv jeho doplněním o značku. 719 DONG Xiqian 1994: YU Guoqing 1995:

178 178 上下八四三二五七十一 Nahoře: vysoko Symbol. 丄 : 高也 指事也 721 Dole: nízko. Symbol. 丅 : 底也 指事 722 Osm: rozdělovat. Tvarem se podobá odloučení, jako když dva lidé k sobě stojí zády. 八 : 別也 象分別相背之形 723 Čtyři: číslo yinu. Tvarem se podobá čtverci zvenčí a znaku rozdělit zevnitř. 四 : 陰數也 象四分之形 724 Tři: podstata Nebes, Země a Člověka, proto se skládá z číslice tři. 三 : 天地人之道也, 从三數 725 Dvě: číslo Země. Skládá se z páru znaku jeden. 二 : 地之數也 从偶一 726 Pět: pět prvků. Skládá se ze znaku dvě, yin a yang se mezi Nebesy a Zemí kříží. 五 : 五行也 从二, 陰陽在天地閒交午也 727 Sedm: slabý yang. Skládá se z vodorovného tahu, slabý yin vychází z jeho středu. 七 : 陽之正也 从一, 微陰从中衺出也 728 Deset: dokonalé číslo. Vodorovný tah představuje východ a západ, svislý jih a sever. Dokonalost tak vyjadřují čtyři světové strany a střed. 十 : 數之具也 一為東西, 丨為南北, 則四方中央備矣 729 Jeden: nejprve, na velikém počátku Dao zrodilo Jednotu, která se napřed rozdělila v Nebesa a Zemi, jejichž proměny daly vzniknout Veškerenstvu. 一 : 惟初太始, 道立於一, 造分天地, 化成萬物 Tamtéž s. 7 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 7 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 28 nahoře, vlevo, sl. 1. Symbol označen jako piktogram. 724 Tamtéž s. 307 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 9 dole, vlevo, sl. 3. Symbol označen jako ideogram, přitom ale vodorovný tah nemá význam Nebesa, Země, ani Člověk. 726 Tamtéž s. 285 dole, vlevo, sl Tak vzniká pět prvků. Tamtéž s. 307 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 307 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 50 dole, vlevo, sl. 4. Symbol označen jako ideogram : skládá se ze dvou složek. 730 Tamtéž s. 7 nahoře, vpravo, sl. 7. Kategorie znaku zde není nijak uvedena.

179 元天音寸甘末白叉母片 Hlava: počátek. Skládá se z vodorovného tahu a složky vznosný. 元 : 始也 从一从兀 731 Nebesa: vrcholek. Nejvyšší, skládá se z vodorovného tahu a determinativu velký. 天 : 顚也 至高無上, 从一 大 732 Zvuk: tón Skládá se z determinativu mluvit, který obsahuje vodorovný tah. 音 : 聲也 从言含一 733 Palec: deset zrn Skládá se z determinativu ruka a z vodorovného tahu. 寸 : 十分也 从又从一 734 Sladký: chutný. Skládá se z determinativu ústa obsahujícího vodorovný tah, tj. chuť. 甘 : 美也 从口含一 一, 道也 735 Špička: tj. vrcholek stromu. Skládá se z determinativu dřevina, nahoře je vodorovný tah. 末 : 木上曰末 从木, 一在其上 736 Bílý: barva západu. Ve tmě mají věci nebarvu. Skládá se z determinativu vstupovat spojeného se znakem dvě; dvě je yinové číslo. 白 : 西方色也 陰用事, 物色白 从入合二, 二, 陰數 737 Vidlice: zkřížené prsty. Skládá se z determinativu ruka, zbytek se tvarem podobá napichujícímu prstu. 叉 : 手指相錯也 从又, 象叉之形 738 Matka pečuje o dítě jako pasák o dobytek. Skládá se z determinativu žena, zbytek se tvarem podobá dítěti v náručí. 母 : 牧也 从女, 象褱子形 739 Polínko: rozseknuté dřevo. Skládá se z polo viny determinativu dřevina. 片 : 判木也 从半木 Tamtéž s. 7 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 7 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 58 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 67 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 100 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 118 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 160 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 64 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 259 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 143 nahoře, vlevo, sl

180 Ideogramy Ideogram je způsob konstrukce nových znaků ze dvou nebo dvou a více nezávislých konstrukčních složek složených dohromady za účelem vyjádření významu slova. Podle Xu Shenovy definice ideogramy kvalitativně přesáhly piktogramy i symboly. Je zjevné, že jejich vznik způsobil významný průlom v omezení, které představoval piktogram a symbol. Existence obou je totiž založena na předpokladu, že konkrétum může být namalováno dále nedělitelným obrysovým znakem a i v případě, že se skládá z více částí, nemohou tyto komponenty nebo alespoň jeden z nich fungovat jako samostatná grafická jednotka. Ideogram je odvozený znak, tzn. je metodou vytváření nových znaků kompozicí dvou i více obrysových znaků v jednom ideogramu. Proto jsou piktogramy, symboly a ideogramy ideografickými kategoriemi písma, přičemž ale konstrukce ideogramu je relativně pružnější než v případě zbývajících dvou kategorií. 741 Co se týče postavení komponentů uvnitř ideogramu, existují tři základní struktury: vertikální, horizontální a centrální. V případě, že počet komponentů ideogramu přesáhne dva, dochází obvykle k dalšímu dělení jedné z vertikálních či horizontálních částí horizontálně, respektive vertikálně. Podle Wang Yunovy statistiky obsahuje Výklad znaků ideogramů, tj. asi 13,5 % materiálu celé knihy. 742 Následují příklady ideogramů vzniklé duplikací, triplikací či reduplikací determinativu a jejich kombinace ve struktuře vertikální a horizontální. Dále jsou uvedeny běžnější příklady tvořené dvěma různými složkami. Pokud by můj popis měl v této části směřovat nikoliv na významové, leč 741 DONG Xiqian 1994: YU Guoqing 1995: 55. Analýzou ideogramů, ačkoliv pouze ze synchronního hlediska a v moderní čínštině, se ve své monografii zabývá T. Slaměníková. Zjišťuje, že ideogramy sice využívají široké spektrum různých složek, více než tři čtvrtiny z nich se ale vyznačují velmi nízkou produktivitou a jejich kombinační možnosti zůstávají v drtivé většině nevyužity; že u existujících kombinací převažuje spojení složky s vyšší a nižší frekvencí; že u převážné části ideogramů odkazuje jedna ze sémantických složek i na výslovnost znaku a že ideogramy jsou početněji zastoupeny mezi více frekventovanými znaky (SLAMĚNÍKOVÁ 2013: 76). Autorka současně upozorňuje na komolení grafické podoby znaků a s ním související jejich demotivaci, produktivitu a komplikovanou hierarchii jejich složek (SLAMĚNÍKOVÁ 2013: 77). Tyto výsledky jejího rozboru podtrhují skutečnost zmíněnou v úvodu mé práce, jak limitující může přehlížení grammatologických témat být v našem chápání čínského znakového písma jako systému. 180

181 na strukturní jednotky, tj. ne na determinativy, ale na grafické prvky, byl by znak význam 意 a obepínat 嬰 tvořen třemi komponenty v prvním případě v čistě horizontální struktuře, ve druhém v kombinaci struktury vertikální s horizontální. 181

182 友林多从炎絲羴雥茻㗊 Přítel: ten, kdo má stejné zájmy. Skládá se ze dvou determinativů ruka. 友 : 同𢖽為友 从二又 743 Háj: stromy na rovině. Skládá se ze dvou determinativů dřevina. 林 : 平土有叢木曰林 从二木 744 Mnoho: opakovat. Skládá se z opakovaného determinativu večer. 多 : 重也 从重夕 745 Následovat: vzájemně si naslouchat. Skládá se ze dvou determinativů člověk. 从 : 相聽也 从二人 746 Plameny: stoupající záře ohně. Skládá se z opakovaného determinativu oheň. 炎 : 火光上也 从重火 747 Hedvábí: vlákno hedvábníka. Skládá se ze dvou determinativů jemné hedvábí. 絲 : 蠶所吐也 从二糸 748 Zápach skotu. Skládá se ze tří determinativů ovce. 羴 : 羊臭也 从三羊 749 Ptáci. Skládá se ze tří determinativů krátkoocasý pták. 雥 : 羣鳥也 从三隹 750 Hodně trávy. Skládá se ze čtyř determinativů ratolest. 茻 : 眾艸也 从四屮 751 Hluk: mnoho úst. Skládá se ze čtyř determinativů ústa. 㗊 : 眾口也 从四口 XU Shen 1963: 65 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 126 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 142 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 169 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 210 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 278 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 78 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 79 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 27 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 49 dole, vpravo, sl

183 博役初就分君守意嬰男 Široký: velký; zdatný. Skládá se z determinativu deset a složky šířit. 博 : 大, 通也 从十从尃 尃, 布也 753 Robota: střežit hranice. Skládá se z determinativů píka a cupitat. 役 : 戍邊也 从殳从彳 754 Počátek: začínat. Skládá se z determinativů nůž a oděv. Nejdříve se stříhá na šaty. 初 : 始也 从刀从衣 裁衣之始也 755 Směřovat: směřovat vzhůru. Skládá se z determinativu pahorek a složky neobvyklý. 就 : 就, 高也 从京从尤 尤, 異於凡也 756 Dělit: rozdělovat. Skládá se ze složky dělit a nůž, nožem se věci rozdělují. 分 : 別也 从八从刀, 刀以分別物也 757 Vladař: ctihodný. Skládá se ze složky vládnout. Rozkazuje, proto se skládá z determinativu ústa. 君 : 尊也 从尹 發號, 故从口 758 Střežit: úředníkova povinnost. Skládá se z determinativů střecha a palec. 守 : 守官也 从宀从寸 759 Význam: záměr Skládá se z determiantivů srdce a zvuk. 意 : 志也 从心从音 760 Obepínat: ozdoba na krku. Skládá se z determinativu žena a ze svazku škeblí. 嬰 : 頸飾也 从女 賏 賏, 其連也 761 Muž: dospělý muž. Skládá se z determinativů pole a síla. 男 : 丈夫也 从田从力 Tamtéž s. 50 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 66 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 91 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 111 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 28 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 32 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 151 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 217 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 262 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 291 dole, vlevo, sl

184 Fonogramy Fonogram kombinuje do nového znaku významovou a fonetickou složku. Přestože výslovnost velkého množství fonogramů a jejich fonetika je totožná nebo alespoň velmi podobná, existuje také nemalé množství případů, v nichž je tento vztah spíše přibližný. Obecně platí, že fonogram a jeho fonetikum patří do stejné skupiny rýmu a jejich iniciály jsou podobné ve vztahu k místu nebo způsobu artikulace. V důsledku změn fonologického systému čínštiny četné fonogramy ztratily motivovanost a již nereprezentují ani přibližnou výslovnost znaku. Pokud jde o postavení významových a fonetických komponentů uvnitř fonogramu, existují, podobně jako u ideogramu, tři základní struktury. 763 Podle Wang Yunových statistik je ve Výkladu znaků obsaženo fonogramů, které představují asi 82,2 % materiálu celé knihy. 764 Vznik fonogramů způsobil velkou změnu v charakteru čínského znakového písma a zahájil současně novou etapu v jeho vývoji jako systému. Nejstarší fonogramy nicméně nebyly konstruovány přímým spojením determinativů a fonetik. Vznikaly totiž v době, kdy se ve větším množství objevily výpůjčky, a přidáním determinativu k původnímu znaku vznikl nový znak. Nejvýznamnější předností fonogramu je nicméně průlom ideografičnosti znaků a vytvoření možnosti vyjádřit akustickou hodnotu slova. Existující piktogramy, symboly i ideogramy se transformovaly ve fonetika, a tak se fonogramy staly nejproduktivnějším způsobem vytváření nových znaků. Když bylo příliš obtížné najít pro zápis nového slova vhodný piktogram, symbol nebo ideogram, bylo možno místo něj vytvořit fonogram. Za tři tisíciletí se podíl fonogramů v čínském znakovém písmu zvýšil z dvaceti procent v nápisech na kostech na dnešních více než devadesát. 765 Problematiky fonogramu se týkají tři zvláštnosti: zdvojování determinativu či fonetika, jejich vynechání a užití fonetika jako determinativu. Větší část fonogramů obsažených ve Výkladu znaků se skládá z jedné významové a jedné fonetické složky. Ale některé z nich obsahují dvě nebo i více těchto složek. Tato situace vznikla v důsledku chyby, kdy byla nadbytečná složka do konstrukce původního znaku přidána z důvodu nepochopení jeho původní etymologie. Když byly znaky menšího písma, 763 DONG Xiqian 1988: YU Guoqing 1995: DONG Xiqian 1994:

185 které měly více piktografický charakter, převáděny do úřednického, průměrně vzdělaní úředníci nepochopili původní strukturu znaku, často ji měnili a přidali pak determinativ nebo fonetikum, které již bylo součástí znaku, pouze jimi jako takové nebylo identifikováno. 766 Velmi častou byla také opačná situace, kdy byla část fonogramu vynechána. Ta měla dva důvody: hledání graficky vyvážené struktury znaku a zjednodušování znaku v zájmu jednodušší záznamové praxe. Tato estetická a ekonomická kritéria však poškodila původní grafiku znaku, kdy již determinativ nereflektoval význam, respektive fonetikum neodráželo výslovnost znaku. Místo aby tak užití znaků usnadnila, naopak jej ještě více komplikovala. Proto Výklad znaků takto poškozenou grafiku jasně definuje a vynechané tahy a prvky komentuje. 767 Použití jediného znaku pro záznam řady posunutých významů 引申義 yǐnshēn yì způsobuje zmatek v používání systému čínského znakového písma. Pro odlišení původního a posunutého významu byl k novému znaku přidán determinativ tak, aby znak odkazoval pouze k jednomu z významů. Tato metoda však současně transformovala původní znak do pozice fonetika ve znaku od něj odvozeného, kde ale pak současně funguje i jako ukazatel významu. Takové znaky byly Xu Xuanem považovány za ideogramy a Xu Kaiem za fonogramy, pozdější badatelé hovoří o ideofonogramech 會意兼形聲 huìyì jiān xíngshēng. Větší část fonogramů se skládá z determinativu v levé a z fonetika v pravé části znaku. Za Songů 王子韶 Wáng Zǐsháo 768 posunul teorii fonetika jako významové složky znaku, když upozorňoval na skutečnost, že znaky se stejným fonetikem mají podobný význam. Původně se tato teorie omezovala pouze na fonogramy, Wang Niansun ji však posunul směrem ke konstatování, že podobnost ve výslovnosti naznačuje homonymii. To je jedno z nejvýznamnějších pravidel, které vede k pochopení vztahu mezi významem a výslovností znaku, k hledání významu znaku na základě jeho 766 YU Guoqing 1995: Tamtéž s Data jeho narození, ani úmrtí nejsou známa. Druhým jménem 聖美 Shèngměi; původem z Taiyuanu, ze 紹興 Shàoxīngu v severním Zhejiangu nebo 登州 Dēngzhōu na východě Shandongu. Po získání doktorátu byl povýšen na cenzora. Poté co s ním songský císař 宋神宗 Shén Zōng, který vládl mezi roky 1067 a 1085, diskutoval o grammatologii, byl pověřen editováním Výkladu znaků v císařské čítárně. V roce 1086 se pak stal dokonce ředitelem císařské knihovny. V době, kdy byl populární Wang Anshiho výklad znaků, sepsal také dvacet svazků, v nichž s Wang Anshiovými názory polemizoval. Vynikal ve vzorovém písmu, napodoboval především styl 褚遂良 Chǔ Suìliánga ( ) a 顏真卿 Yán Zhēnqīnga ( ; ZRM 1980: 77.4). 185

186 zvukové realizace. Myšlenka, že homofonní znaky mají podobný význam, zásadním způsobem obohatila především historickou lexikologii. Ačkoliv má tato teorie racionální jádro, nesměřuje nutně ke konstatování, že všechny homofonní znaky jsou současně homonymy. Homofonie přirozeně souvisí se stejným původem slov, tzn. pouze u etymologicky souvisejících slov má hledání homofonie a homonymie svůj význam. Ale etymologický vztah mezi slovy je lexikologický fenomén a naprosto nesouvisí s grammatologií. Protože fonetika odrážejí výslovnost fonogramů, spojují i slova, která spolu etymologicky souvisí. To znamená, že přinejmenším někteří členové takového řetězce spolu mohou mít etymologickou souvislost. Vzhledem k tomu, že jsou spřízněni, jejich význam a výslovnost jsou přirozeně podobné. 769 Z hlediska grammatologického přidáním determinativu ke znaku, který je nositelem původního významu, tento znak začne fungovat jako fonetikum a takto vzniklý znak je pak zákonitě fonogramem. 770 Opět podobně jako u ideogramů uvádím nejprve strukturu vertikální, v případě pátého až osmého znaku horizontální a poslední dva příklady jsou ukázkou centrální struktury. Pozice fonetika u vertikální struktury je u znaků slíva 梅 a mít žízeň 渴 vlevo, u horizontální u znaků kniha 篇 a okap 宇 nahoře, u centrální struktury je fonetikum v pozici uvnitř a pak vně. 769 YU Guoqing 1995: DONG Xiqian 1988:

187 梅渴放戰篇宇盆貨固聞 Slíva méi: kafr. Také švestka. Skládá se z determinativu dřevina a fonetika měi. 梅 : 枏也 可食 从木每聲 771 Mít žízeň kě: vyschout. Skládá se z determi na tivu voda a fonetika hé. 渴 : 盡也 从水曷聲 772 Vyhánět fàng: honit. Skládá se z determinativu tlouci a fonetika fāng. 放 : 逐也 从攴方聲 773 Válčit zhàn: bojovat. Skládá se z determinativu halapartna a fonetika dān. 戰 : 鬬也 从戈單聲 774 Kniha piān: knížka... Skládá se z determinativu bambus a fonetika biǎn. 篇 : 書也 从竹扁聲 775 Okap yǔ: okraj domu. Skládá se z determinativu střecha a fonetika yú. 宇 : 屋邊也 从宀于聲 776 Mísa pén: kotlík. Skládá se z determinativu nádoba a fonetika fēn. 盆 : 盎也 从皿分聲 777 Majetek huò: jmění. Skládá se z determinativu mořský měkkýš a fonetika huà. 貨 : 財也 从貝化聲 778 Pevný gù: překážka ze čtyř stran. Skládá se z determinativu kroužit a fonetika gǔ. 固 : 四塞也 从囗古聲 779 Slyšet wén: poznat zvuk. Skládá se z determinativu ucho a fonetika mén. 聞 : 知聞也 从耳門聲 XU Shen 1963: 114 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 235 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 84 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 266 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 95 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 150 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 104 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 130 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 129 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 250 nahoře, vpravo, sl

188 Variety Varieta vzniká proměnou grafiky části znaku svého synonyma, přičemž si ale ponechavá týž determinativ, díky němuž se pak oba znaky dělí o stejný význam. 781 Existují četné výklady této Xu Shenovy definice páté kategorie menšího písma a různé názory na problematiku variet lze zaznamenat i v textu Háje vysvětlení k Výkladu znaků 說文解字詁林 Shuō Wén Jiě Zì Gǔ Lín. Je zde uvedeno celkem osmnáct různých interpretací prezentovaných čtyřiceti pěti autory, 782 které je možno dále zobecnit do tří hlavních proudů v závislosti na tom, zda vykladači akcentují grafickou podobu znaku, jeho význam či výslovnost. Grafická škola založená Xu Kaiem se domnívá, že varietami jsou znaky se stejným determinativem a současně jsou jejich významy ve Výkladu znaků spojeny vzájemnou definicí. Jiní zastánci této školy, např. 江聲 Jiāng Shēng 783 nepovažují druhou z obou podmínek za nutnou. Sémantická škola představovaná Dai Zhenem a jeho žákem Duan Yucaiem předpokládá, že všechny znaky, které navzájem vysvětlují jeden druhý, jsou varietami. Znalec Kánonu a kaligraf 劉師培 Liú Shīpéi 784 navíc zdůrazňuje přítomnost téhož determinativu, tzn. jeho chápání variety je vlastně identické 781 Viz DONG Xiqian 1988: ( ) druhým jménem 鯨濤 Jīngtāo, respektive 叔雲 Shūyún, přezdívaný 艮庭 Gèntíng; původem z 元和 Yuánhé v dnešním 蘇州 Sūzhōu v provincii Jiangsu. Od mládí studoval Knihu dokumentů, později u 惠棟 Huì Dònga ( ) Knihu proměn. Velice si cenil hanských kanonických studií. Měl v takové oblibě Výklad znaků, že když někomu psal dopis, činil tak ve stylu menšího písma. Klíčovou pozici v jeho výzkumu zaujímají dvacetisvazkové Sebrané komentáře a poznámky k fonologii Knihy dokumentů 尚書集注音疏 Shàng Shū Jí Zhù Yīn Shū. Jeho vnukem byl Duan Yucaiův žák Jiang Yuan (ZRM 1980: a Cihai 1999: ). 784 ( ) druhým jménem 申叔 Shēnshū, později si změnil jméno na 光漢 Guānghàn, přezdívaný 左盦 Zuǒ ān, pseudonymem 韋裔 Wéiyì, podepisoval se ale také jako 光漢子 Guānghàn Zǐ. Původem z Yízhēngu 儀徵 ve středozápadní části provincie Jiangsu. Byl jedním z nejvýznamnějších komentátorů Zuo Qiumingova Komentáře k Letopisům, protože se při své práci opíral o výzkum pěti generací svých předků. Jeho přínos proto bývá v dějinách čínských kanonických studií označován jako yangzhouská škola 揚州學派 Yángzhōu xuépài. Pokoušel se rovněž o propojení jazykovědy se společenskými vědami. Revolučního kvasu před vznikem republiky se účastnil v těsném kontaktu s Zhang Taiyanem jako významný přispěvatel časopisu Hnutí za podstatu národní kultury 國粹運動 Guócuì Yùndòng. V roce 1917 se stal profesorem na Pekingské univerzitě, kde přednášel především čínskou středověkou literaturu. Zemřel ve věku pouhých 35 let (YW 1988: ). 188

189 s Xu Kaiovým, pouze před grafikou znaku upřednostňuje jeho sémantiku. Jiang Yong a Zhu Junsheng společně věří, že variety jsou posunutým významem znaku 785 a transformují tak grammatologickou kategorii v lexikologickou. Fonologická škola reprezentovaná Zhang Taiyanem a Lu Zongdaem se domnívá, že variety jsou znaky etymologicky odvozené od téhož kmene, protože jestliže dva znaky mají stejný původ, pak se mohou vzájemně vysvětlovat a odpovídají si ve svých fonologických alternacích. 786 Důvod vzniku variet Lu Zongda spatřuje v rozdílu mezi normou a dialekty, mezi archaickým a moderním jazykem a v posunech ve významu slov. 787 Takový rozptyl názorů lze vysvětlit právě jako výsledek nejasností v Xu Shenově definici. Výklad grafické školy odpovídá první části Xu Shenovy definice: Varieta vzniká proměnou grafiky části znaku svého synonyma, přičemž si ale ponechává týž determinativ, ale neodpovídá její druhé části: díky němuž se pak oba znaky dělí o stejný význam. Znaky se stejným determinativem odkazují k témuž předmětu, nemusí být ale nutně synonymy. Výklad sémantické školy na druhou stranu odpovídá druhé části Xu Shenovy definice, ale nikoliv první. Zásadním problémem je současně skutečnost, že vzájemná definice je pojmem lexikologickým, nikoliv grammatologickým. Xu Shen sice uvádí příklad variety ve svém Doslovu, ale při analýze ve Výkladu znaků žádný vstup výslovně jako varietu neoznačuje. Kromě toho oba výklady otevřeně přiznávají, že variety nevytvářejí nové znaky a jsou jen novým užitím těch již existujících. Např. Ren Xueliang se naopak domnívá, že prostřednictvím variet nové znaky vznikají: podobně jako Xu Shen markruje piktogramy, symboly, ideogramy i fonogramy, označuje i variety, když determinativ chápe jako kmen v morfologickém smyslu slova, z něhož jsou ostatní znaky, které jej následují, odvozeny. V textu Výkladu znaků Ren Xueliang dokonce nachází frázi, kterou jsou podle něj variety označovány, tj. skládá se ze složky, která byla vypuštěna 从某省 cóng mǒu shěng, a následně uvádí sedmdesát šest příkladů variet, přičemž zdůrazňuje, že piktogramy, ani symboly také nejsou příliš početnými kategoriemi. 788 Zhang Jitao souhlasí: jestliže piktogramy vytvářejí nové znaky zpodobněním určitého předmětu, symboly zvyšováním či snižováním počtu tahů, tj. změnou struktury již existujícího znaku, ideogramy kombinují determinativy navzájem 785 DONG Xiqian 1988: DONG Xiqian 1994: LU Zongda 1981: REN Xueliang 1985:

190 a fonogramy determinativy s fonetiky, pak variety pracují s odvozováním od determinativu. 789 Fonologická škola chápe první část Xu Shenovy definice jako fonologickou ekvivalenci, druhou jako synonymickou Výpůjčky V čínském jazyce existovala slova, pro něž se nepodařilo vytvořit vhodný piktogram. Řešením tohoto problému bylo zapsat takové slovo stejně nebo podobně znějícím znakem, což znamenalo opustit jeho význam. Tak se lze sice vyhnout vytváření nového znaku pro každé nové slovo, současně jsou však existující znaky zatěžovány novými a novými významy. 791 S rozvojem společnosti docházelo k potřebě nové jevy nejen pojmenovat, ale také je i zapsat. Nicméně pokud by každá myšlenka měla být vyjádřena speciálním znakem, vzniklo by jich velmi vysoké množství, které by velmi zkomplikovalo ovládnutí a ostatně i využití takového písemného systému. 792 Přesně řečeno, s výjimkou Doslovu není v samotném textu Výkladu znaků jediný znak označen jako výpůjčka, protože výpůjčka není původním významem žádného znaku a Výklad znaků je antologií etymonů, jinými slovy, každý znak zde má pouze jediný původní význam, a proto do Výkladu znaků výpůjčky nejsou zahrnuty. Yao Xiaosui a Yu Guoqing se přesto domnívají, že jsou v něm označeny frázemi: původně nazývaný 故謂 gù wèi, to jest původně 故以為 gù yǐwéi, v původním čtení to jest 故音以為 gù yīn yǐwéi, někteří se domnívají 或以為 huò yǐwéi, ve větším písmu B to jest 古文以為 gǔwén yǐwéi, ve větším písmu A to jest 籀文以為 zhòuwén yǐwéi. 793 Mohou být ale také označeny frází: někteří říkají 或說 huò shuō, také se říká 一說 yī shuō, někteří praví 或曰 huò yuē, také se praví 一曰 yī yuē, ale takových příkladů je ve Výkladu znaků velmi málo a nemohou být tedy považovány za uspokojivé ukazatele výpůjček. 794 Navíc se někteří badatelé domnívají, že tyto fráze do textu nezařadil Xu Shen, ale že byly do jeho knihy přidány pozdějšími editory, kteří Výklad znaků doplnili o nový komentář, aniž jej jasně odlišili od původního textu ZHANG Jitao 1988: YU Guoqing 1995: Tamtéž s DONG Xiqian 1988: YAO Xiaosui 1983: JIANG Shanguo 1988: a Viz

191 Šest kategorií písma popisuje konstrukci znaků a jejich užití. Ačkoliv Xu Shen jasně nedeklaruje propojení šesti kategorií s termíny obrysové a odvozené znaky, je Výklad znaků vysvětlením obou těchto systémů a k jejich protnutí tak zákonitě v průběhu celé práce dochází, když se jedná o paralelní systémy v tom smyslu, že ideogramy a fonogramy dělit na nezávislé komponenty lze, zatímco piktogramy a symboly nikoliv. Skutečnost, že variety a výpůjčky jsou novým užitím již existujících znaků a nové znaky tak nevytvářejí, je vyjádřena neoznačováním těchto dvou kategorií ve Výkladu znaků. 796 Tento pohled je v teoretické literatuře označován jako tři páry 三耦 sān ǒu: piktogramy a symboly jsou znaky obrysové, ideogramy a fonogramy odvozené, variety a výpůjčky jsou novým užitím již existujících znaků. 797 Teorie šesti kategorií písma se vztahuje na znaky menšího písma. Variety a výpůjčky přitom odrážejí vývoj typický pro jakýkoliv jazyk jako systém: zjednodušení v zájmu zachování úspornosti systému a ztížení v zájmu zachování jeho srozumitelnosti. Pokud by existovaly pouze výpůjčky, jeden znak by byl zatížen takovým množstvím významů, že by taková situace značně komplikovala srozumitelnost celého systému. Kdyby existovaly pouze variety, počet znaků by narostl do takové míry, že by takový systém nebyl osvojitelný. Pouze soužití obou těchto kategorií stabilizuje systém jako celek. Pochopení této rovnováhy znamená uchopení existence čínského znakového písma jako systému Grafické styly Xu Shen ve Výkladu znaků kromě typologické změny čínského znakového písma z ideografického ve slabičné popisuje rovněž kvalitativní změny jeho grafiky pojmy větší písmo A a B, menší písmo, v Doslovu k Výkladu 796 LU Zongda 1981: DONG Xiqian 1994: Viz 4.1, tzv. teorie tří kategorií 三書說 sān shū shuō. V padesátých letech 20. století čínský paleograf 陳夢家 Chén Mèngjiā ( ) poukázal na nedostatky Tang Lanovy kategorizace a navrhl vlastní systém. Podle něj lze znaky rozdělit na piktogramy 象形字 xiàngxíng zì, fonogramy 形聲字 xíngshēng zì a výpůjčky 聲假字 shēngjiǎ zì. Chen Mengjia tak spojil Tang Lanovy piktogramy a ideogramy do první kategorie, ponechal fonogramy a zavedl novou kategorii výpůjček. Tento systém převzal později Qiu Xigui, pouze piktogramy přejmenoval na 象意文字 xiàngyì wénzì (SLAMĚNÍKOVÁ 2013: 25). 798 LU Zongda 1981:

192 znaků pak zmiňuje navíc i úřednické a trávové písmo. Menší písmo a jemu časově předcházející grafické styly byly piktografičtější, a tak i motivovanější a uchopitelnější, co se týče jejich spojitosti s významem znaku. Přechodem na úřednické písmo byla piktografičnost menšího písma potlačena. Proto Xu Shen vysvětluje grafiku menšího písma a zahrnuje i větší písmo a jiné variantní podoby znaků běžné za doby Han, tj. alografy 或體 huòtǐ a znaky všedního stylu Větší písmo B 799 V širším slova smyslu je staré písmo 古文 gǔwén označením všech stylů užívaných v období Válčících států, včetně nápisů na bronzových nádobách, bambusových destičkách, nápisů na kameni, znaků na mincích, keramice, pečetích atd. 800 V užším slova smyslu je to písmo kanonických textů ze sklonku období Válčících států, znovuobjevených za vlády dynastie Han. 801 Hanové již neznali nápisy na kostech, nápisů na bronzech v té době bylo známo málo, proto znaky, které se lišily od menšího písma, považovali za písmo, které vytvořil Cangjie, tj. nejstarší původní písmo, a označovali jej jako staré písmo. 802 Xu Shen použil tento termín pro označení písma textů šesti kanonických knih a Zuo Qiumingova Komentáře k Letopisům, takže se ve skutečnosti jedná o písmo knih ze zdí. 803 Protože se jeho tahy zužují, říká se mu také pulčí písmo 蝌蚪文 804 kēdǒuwén, zapisováno též znaky 科斗文. 805 Podle čínské tradice se jedná o texty, které byly objeveny při rekonstukci Konfuciovy rezidence princem Gongem z Lu Liu Yum, jmenovitě Záznamy o obřadech, Kniha dokumentů, Letopisy, Sebrané výroky a Kánon synovské oddanosti, a knížetem z Beipingu Zhang Cangem u dvora odevzdaný text Zuo Qiumingova Komentáře k Letopisům. Za 799 O větším písmu B je zde pojednáno na prvním místě, protože jej Xu Shen považuje za starší, soudě podle toho, že staré písmo uvádí před písmem historika Zhoua v Doslovu k Výkladu znaků, viz LI Guoying 1994: JIANG Shanguo 1988: Starým písmem se zde tedy vlastně míní větší písmo, které navazuje na nápisy na kostech a bronzech následované menším písmem, jinak významná etapa ve vývoji čínského znakového písma před aktuarizací. Její nejtypičtější vlastností je rozmanitost záznamového materiálu, četné grafické varianty jednoho a téhož znaku odrážející i místní odlišnosti a ještě ne zcela ustálená struktura znaku (LI Guoying 1994: 73). 803 YAO Xiaosui 1983: Tamtéž s LI Guoying 1994:

193 Hanů panovalo přesvědčení, že knihy ze zdí osobně sepsal Konfucius a Komentář k Letopisům Zuo Qiuming. Z výsledků výzkumu moderních badatelů nicméně vyplývá, že tyto rukopisy byly ukryty až po qinském zákazu soukromého vlastnictví knih. Jsou tedy o více než dvě stě let mladší než Konfucius a Zuo Qiuming a vznikly patrně až na sklonku období Válčících států. V polovině 19. století porovnával 陳介祺 Chén Jièqí 806 znaky obsažené ve Výkladu znaků s pozdnězhouskými nápisy na bronzech, a protože mezi nimi zjistil četné podobnosti, konstatoval, že větší písmo B pochází ze sklonku období Zhou. Wang Guowei pak studiem nápisů na zbraních 殳書 shū shū, keramice, pečetích a mincích z období Válčících států prokázal, že jsou projevy téhož stylu písma, a nazval je písmem z Východu 東土文字 dōngtǔ wénzì. Domníval se, že větší písmo B z Výkladu znaků jsou znaky používané za Válčících států ve východní Číně a větší písmo A jsou znaky téhož období používané ve státu Qin. Ve skutečnosti není příliš vhodné zdůrazňovat grafické odlišnosti mezi východním a západním písmem, protože pokud by existovaly tak výrazné rozdíly mezi písmem státu Qin a zbývajícími šesti válčícími státy, existovaly by jistě nemenší diference i mezi znaky těchto šesti států navzájem. Ve skutečnosti byly distinkce mezi styly za Válčících států vesměs zapříčiněny materiálem, na který se psalo, nikoliv místem jejich původu, jedná se tedy o rozdíly uvnitř jednoho duktu, nikoliv o jiný dukt. 807 Znaky většího písma B, které dnes máme díky Výkladu znaků k dispozici, dozajista neodrážejí věrně podobu písma za Válčících států, protože ve struktuře i v grafické realizaci jistě zaznamenaly v následujících pěti staletích do doby Han určitý vývoj. Za vlády usurpátora Wang Manga navíc došlo k reformě většího písma B, 808 která bezpochyby podobu znaků většího písma B ve Výkladu znaků také ovlivnila. Častým opisováním textu Výkladu znaků patrně rovněž docházelo k zásahům do grafiky dávno 806 ( ) druhým jménem 壽卿 Shòuqīng nebo také 酉生 Yǒushēng, přezdívaný 伯潛 Bóqián. Pocházel z okresu 濰 Wéi, tj. z dnešního města 濰坊 Wéifāngu ze středního Shandongu a byl synem ministra veřejných prací 陳官俊 Chén Guānjùna (? 1849). V roce 1845 získal titul doktor a stal se knihovníkem v akademii Hanlin, ale místo brzy opustil a vrátil se na Shandong. Věhlasem se vyrovnal 潘祖蔭 Pān Zǔyìnovi ( ) a Wu Dachengovi, s nimiž byl v osobním kontaktu. Ve svých sbírkách uchovával trojnožku vévody Maoa 毛公鼎 Máo Gōng Dǐng (ZRM 1980: a Cihai 1999: 529.3). 807 YAO Xiaosui 1983: Viz

194 nepoužívaného stylu písma. 809 Kromě většího písma B knih ze zdí Xu Shen cituje starý text Meng Xiovy edice Knihy proměn, Kong Anguovy edice Knihy dokumentů, Mao Hengovy edice Knihy písní a Zhouské obřady. 810 Xu Shen ve svém Doslovu k Výkladu znaků zmiňuje, že do něj zahrnul znaky z tehdy objevených bronzových nádob, tj. pozdně shangské a zhouské nápisy na bronzech. V komentáři k jednotlivým vstupům ale takové znaky nijak nespecifikuje. Je to proto, že ve skutečnosti bylo za Hanů nápisů na bronzech známo jen velmi málo. Podle historických záznamů byly v císařském archívu uloženy jen trojnožky Meiyang 美陽 Měiyáng a Zhongshan 仲山 Zhòngshān. Ostaně i pokud jsou znaky z nápisů na bronzech ve Výkladu znaků zahrnuty, Xu Shen je patrně považoval za identické s větším písmem B knih ze zdí a označil je jako staré písmo. Tato hypotéza ale v konfrontaci s podstatně bohatším materiálem nápisů na bronzech, které lze konzultovat dnes, neobstojí: znaky většího písma B z Výkladu znaků se od nich významně liší. 811 Xu Shenovo označení větší písmo B vykazuje jistá omezení, když některé znaky jako představitele tohoto stylu identifikovali až jeho pokračovatelé. Obecně je přijímána skutečnost, že je ve Výkladu znaků obsaženo 510 znaků většího písma B. 812 Následujících deset příkladů odkazuje na odlišnosti grafiky menšího písma a většího písma B. Drobné odlišnosti v grafice stylů jsou demostrovány na všech příkladech s výjimkou posledních dvou. Grafika znaků most 梁 liáng, domov 家 jiā, pohyb 動 dòng, cyklický znak 辰 chén a brod 津 jīn vykazuje substituční charakteristiky: u mostu je druhý determinativ dřevina a vodorovný tah představující spojení dvou trámů 813 ve struktuře mostu nahrazen fonetikem 刅 chuāng v pravém horním rohu. Ve znaku domov přichází vepř o rypák a determinativ přikrývka se transformuje ve střechu. U znaku pohyb dochází k záměně determinativu procházet 辵 za sílu 力 814 a u cyklického znaku 辰 815 je jeden vodorovný tah substituován 809 DONG Xiqian 1988: LU Zongda 1981: DONG Xiqian 1988: DONG Xiqian 1994: TANG Kejing 1997: Významy obou determinativů souvisí s pohybem (TANG Kejing 1997: ). 815 Xu Shenův výklad grafiky je samozřejmě esoterický: tzv. nebeské kmeny a pozemské větve byly podobně jako učení o yinu a yangu a teorie pěti prvků součástí mystického východohanského konfucianismu. Podle tohoto výkladu se znak skládá z fonetika 厂 chǎng, pod ním následuje determinativ nahoře 二 v centrální pozici, determinativ změna 𠤎 vlevo dole a cyklický znak 乙 vpravo dole. Determinativ nahoře se pojí 194

195 dvěma. 816 Ve znaku brod je zkomolené fonetikum 進 jìn nahrazeno fonetikem 𦘔 jīn a současně dochází k eliminaci determinativu člun. 817 Grafika znaků větev 支 zhī, knihy 典 diǎn a kopec 丘 qiū vykazuje v menším písmu úbytek grafických prvků : u znaku větev chybí druhá polovina determinativu bambus, 818 ve znaku knihy je tentýž determinativ vynechán celý a ve znaku kopec je odstraněn determinativ půda. Znak 曲 má ve větším písmu B zcela odlišnou grafiku a znak 豫 nelze zařadit do žádné ze tří výše uvedených subkategorií: zatímco ve znaku menšího písma lze jasně identifikovat determinativy dávat 予 a slon 象, je význam grafiky znaku většího písma B nejasný. Ke změně kategorie dochází u znaku most, knihy a kopec: most se z ideogramu stává fonogramem, knihy z ideogramu piktogramem a kopec z ideogramu symbolem. 梁 819 家 820 動 821 辰 822 津 823 支 824 典 825 丘 826 曲 827 豫 828 s významem znaku 辰 jako označení jednoho z osmadvaceti souhvězdí: dům. Xu Shen znak 辰 spojuje se třetím lunárním měsícem, kdy se rostliny rozhojňují, a tak dochází ke změně (XU Shen 1963: 311 nahoře vpravo, sl. 5 6). Výsledky současného paleografického výzkumu ukazují na to, že se spíše než o fonogram jedná o piktogram představující velkou škebli (TANG Kejing 1997: ). 816 Význam nahoře se ve větším písmu B realizuje jako 一, v menším písmu jako 二 (XU Shen 1963: 7 nahoře vlevo, sl. 6 8). 817 TANG Kejing 1997: Tamtéž s Most. XU Shen 1963: 124 dole, vpravo, sl Domov. Tamtéž s. 150 nahoře, vpravo, sl Pohyb. Tamtéž s. 292 dole, vpravo, sl Cyklický znak. Tamtéž s. 311 nahoře, vpravo, sl Brod. Tamtéž s. 233 nahoře, vlevo, sl Větev. Tamtéž s. 65 nahoře, vlevo, sl Knihy. Tamtéž s. 99 dole, vpravo, sl Kopec. Tamtéž s. 169 nahoře, vlevo, sl Ohyb. Tamtéž s. 268 dole, vpravo, sl Nadšení. Tamtéž s. 198 dole, vlevo, sl

196 Větší písmo A Znaky označné ve Výkladu znaků jako 籀文 Zhòu wén jsou větším písmem dvorního historika krále Xuana z Zhou Zhoua, tj. písmo, které Xu Shen ve svém Doslovu ve výčtu stylů písma doby Qin označuje jako větší písmo, které bylo rozšířeno na přelomu období Jara a podzimu a Válčících států a postupně vytlačovalo písmo nápisů na bronzech. Pocházelo z Knihy historika Zhou, což byla za Hanů nejstarší dochovaná učebnice znaků. Na počátku vlády dynastie Východních Han se z původních patnácti knih ztratilo šest, za vlády císaře Zhanga tento fragment komentoval 王育 Wáng Yù, 829 proto jej Xu Shen na několika místech svého Výkladu znaků cituje. Za Jinů, tedy před více než patnácti staletími, byl však i on ztracen. Protože se její text nedochoval, nelze o obsahu Knihy historika Zhoua říci s určitostí nic. Nezbývá proto než se domnívat, že se podobala Třem knihám Cangjie rozděleným do slok a rýmů o čtyřech znacích. Je považována za předchůdce qinských a hanským učebnic znakového písma pro děti, protože texty patrně obsahovaly základní znalosti z dějin, bohatě pracovaly s homofony a měly délku asi tři tisíce znaků. 830 Autentické větší písmo A se do dnešní doby dochovalo pouze v nápisech na tzv. kamenných bubnech, ve Výkladu znaků je obsažen jeho hanský, respektive songský ohlas. 831 Wang Guowei se domníval, že historik Zhou 史籀 Shǐ Zhòu není jménem osoby, ale že se jedná o první dva znaky textu Knihy historika Zhoua Historik čte nahlas. Současně větší písmo A považoval za znaky původem ze západní Číny období Válčících států, tj. znaky státu Qin z doby před Prvním svrchovaným císařem. S tímto jeho názorem 容庚 Róng Gēng, 832 ani 郭沫若 829 Žil v letech (CAI Xinfa 2004: 137). 830 LU Zongda 1981: JIANG Shanguo 1988: ( ) původním jménem 肇庚 Zhào Gēng, druhým jménem 希白 Xībó, přezdívaný 頌齋 Sòngzhāi; původem z 東莞 Dōngguǎn ve středojižním Guangdongu. Studoval u Luo Zhenyuho, později i na Pekingské univerzitě, kde od roku 1926 vyučoval. Po skončení války pracoval na Lingnan University a Sunjatsenově univerzitě v Kantonu. Jeho největším přínosem pro paleografii je studium nápisů na bronzech. Sestavil Soupis nápisů na bronzech 金文編 Jīnwén Biān, který o qinské a hanské bronzy doplnil Doplněným Soupisem nápisů na bronzech 金文續編 Jīnwén Xù Biān. Jeho zásadní teoretickou prací jsou Důkladné úvahy o rituálních nádobách doby Shang a Zhou 商周彝器通考 Shāng Zhōu Yíqì Tōngkǎo, v nichž se věnuje původu, archeologickým nálezům, typům, periodizaci, textům, dekoracím, způsobům výroby, umělecké hodnotě, odstraňování nečistot, snímání frotáží, vytváření kopií, falzům, ničení, sbírkám a záznamům o bronzových nádobách (YW 1988: 330). 196

197 Guō Mòruò 833 nesouhasili, navíc předpokládali, že obě větší písma neměla pouze regionální platnost, ale že se používala v celé Číně, jen větší písmo A snad bylo o málo starší. Zásadní rozdíl mezi nimi spočíval v tom, že znaky většího písma A byly standardizovanější a graficky precizněji provedené, používaly se většinou na bronzech a nápisech na kameni; větší písmo B bylo všednější s jednodušší strukturou, psalo se jím častěji na bambusových destičkách a hedvábí. 834 Je nicméně patrné, že se oba tyto styly vyvinuly z nápisů na kostech a na bronzech. I když v jednotlivostech mezi nimi existují četné odlišnosti, systémové podobnosti převládají. 835 Ani přesný počet znaků většího písma A obsažených ve Výkladu znaků není jistý, protože některé z nich Xu Shen uvádí jako vstupy, přitom by měly být klasifikovány jako replikanty, jiné jsou vůbec chybně označeny. Obecně se jejich počet pohybuje kolem čísla Viz PRŮŠEK 1967: II.58. Byl mj. významný čínský historik a paleograf. Jeho zásadní přínos v paleografii spočívá nejen v důrazu na identifikaci jednotlivých znaků, ale i v akcentu na jejich kontextový charakter, především na jejich provázanost s tehdejším společenským vývojem. Proto komparoval realitu odráženou starověkými texty s jinými prameny, vzájemně tak ověřoval historii texty a texty historií. Jeho Úplná edice nápisů na kostech navazuje na Luo Zhenyuho Filologické studie textů nápisů na kostech a je dodnes solidním úvodem do problematiky nejstarší dochované podoby čínského znakového písma. K dalším jeho významným paleografickým pracím patří Soubor nápisů na kostech 殷契萃篇 Yīnqì Cuì Piān a Úvahy o nápisech na bronzech 金文叢考 Jīnwén Cóng Kǎo. Na sklonku života se v oblasti studia nápisů na kostech ještě zasloužil o chronologické a tematické uspořádání materiálu textů a jejich fragmentů jako editor Souboru nápisů na kostech 甲骨文合集 Jiǎgǔwén Hé Jí (YW 1988: ). 834 DONG Xiqian 1988: YAO Xiaosui 1983: Tamtéž ss

198 Příklady odlišnosti grafiky menšího písma a většího písma A jsou uspořádány podobně jako v předchozím případě při srovnání většího písma B s menším písmem : po čtyřech substitucích následuje příklad substitučně simplifikační, čtyři ukázky prosté simplifikace a nakonec znak, který nepatří do žádné z těchto kategorií. U znaku jít tam 徂 cú dochází k záměně fonetika 虘 cuó za 且 cú; ve znaku okap 宇 yǔ determinativu přikrývka 冖 za střechu 宀 a fonetika 禹 yǔ za 于 yú; u znaku hradba 城 chéng složky hradba 墉 za fonetikum 成 chéng a u znaku slova 辭 cí determinativu cyklický znak 辛 za úředník 司. Znak pilous 强 qiáng je příkladem substituce a současně zjednodušení grafiky znaku, když je fonetikum 彊 qiáng nahrazeno fonetikem 弘 hóng a determinativ drobný živočich 䖵 hadem 虫. Zjednodušení grafiky znaku dobrý 臧 zāng spočívá ve vypuštění determinativu 上 nahoře; u znaku buben 鼓 gǔ fonetika 古 gǔ; u znaku opakovat 襲 xí části fonetika 龖 dá a u znaku péct 炙 zhì pravé složky s významem špíz. 837 Strukturu v levé části znaku většího písma A směřovat 就 jiù se mi určit nepodařilo. Ke změně kategorie písma dochází u znaku hradba a buben z ideogramu na fonogram, respektive z fonogramu na ideogram. 837 TANG Kejing 1997:

199 徂 838 宇 839 城 840 辭 841 强 842 臧 843 鼓 844 襲 845 炙 846 就 Jít tam. XU Shen 1963: 39 dole, vlevo, sl Okap. Tamtéž s. 150 nahoře, vlevo, sl Hradba. Tamtéž s. 288 nahoře, vpravo, sl Slova. Tamtéž s. 309 dole, vpravo, sl Pilous. Tamtéž s. 279 dole, vpravo, sl Dobrý. Tamtéž s. 66 nahoře, vpravo, sl Buben. Tamtéž s. 102 nahoře, vpravo, sl Opakovat. Tamtéž s. 170 dole, vlevo, sl Péct. Tamtéž s. 212 dole, vlevo, sl Směřovat. Tamtéž s. 111 nahoře, vpravo, sl

200 Ve Výkladu znaků jsou některé vstupy doplněny replikanty obou typů většího písma. V následujících deseti příkladech uvádím tendence jejich vývoje srovnáním grafiky těchto tří stylů. První dva příklady, tj. znaky uvnitř 中 zhōng a dítě 子 zǐ představují zjednodušení struktury znaku: oba znaky postupně bez náhrady přicházejí směrem od většího písma A k menšímu písmu o grafické prvky. Tuto tendenci lze v kontextu jazykového vývoje směrem k ekonomičnosti očekávat. V uvedených deseti ukázkách se však jako většinová neprojevuje. 848 V následujcících třech případech znaků zříci se 棄 qì, záviset 麗 lí a přihrnovat hlínu 封 fēng po zjednodušení grafiky většího písma A dochází k jeho komplikaci. K té ostatně dochází i při srovnání znaku většího písma B s menším písmem. U znaku rychlý 速 sù se nejprve realizuje substituce determinativů procházet 辵 a mluvit 言 mezi oběma typy většího písma a následně se jeho grafika navrací k determinativu mluvit a současně eliminuje složku 欠 u znaku menšího písma. Srovnání grafiky většího písma A a menšího písma ukazuje na prosté zjednodušení vypuštěním složky 欠. Podobný jev pozoruji i na příkladě grafiky znaku obchod 商 shāng: konstrukce znaku menšího písma jako by se opírala o grafiku znaku většího písma A. Podobně z grafiky znaku většího písma A vychází znak zbraň 兵 bīng, u něhož lze při srovnání znaků většího písma pozorovat nejprve současnou substituci i komplikaci, když je determinativ sekera 斤 nahrazen determinativem obořit se 干 a struktura znaku je navíc doplněna determinativem člověk 人, následně se substantivně simplifikuje vypuštěním determinativu člověk a návratem sekery na místo determinativu obořit se. Následující dva příklady naopak vykazují podobnosti menšího písma spíše s grafikou většího písma B. U znaku standard 則 zé je neprve substituován determinativ kotel 鼎 dvěma mořskými měkkýši 貝, z nichž je následně v menším písmu jeden vypuštěn. K substituci pak tedy dochází mezi větším písmem A a menším písmem. Podobně je tomu u znaku nemoc 疾 jí, jehož grafika se v menším písmu rovněž inspiruje větším písmem B. 848 Náhodně vybraný vzorek není samozřejmě dostatečně reprezentativní. Navíc panují určité nejasnosti ohledně vztahu mezi větším písmem A a B: tímto označením čtenáři rozhodně nevnucuji představu, že grafika většího písma B vychází z grafiky většího písma A. 200

201 中 849 子 850 棄 851 麗 852 封 853 速 854 商 855 兵 856 則 857 疾 Uvnitř. XU Shen 1963: 14 dole, vlevo, sl Dítě. Tamtéž s. 309 dole, vlevo, sl Zříci se. Tamtéž s. 83 dole, vpravo, sl Záviset. Tamtéž s. 203 nahoře, vlevo, sl Přihrnovat hlínu. Tamtéž s. 287 dole, vlevo, sl Rychlý. Tamtéž s. 42 dole, vpravo, sl Obchod. Tamtéž s. 50 nahoře, vlevo, sl Zbraň. Tamtéž s. 59 nahoře, vlevo, sl Standard. Tamtéž s. 91 nahoře, vlevo, sl Nemoc. Tamtéž s. 154 nahoře, vpravo, sl

202 Menší písmo Když První svrchovaný císař sjednotil říši, kromě jiných unifikačních nařízení přikázal také sjednotit písmo. Nové menší nebo také qinské písmo vzniklo na úkor písem šesti států, když za jeho základ byla zvolena qinská podoba většího písma : jeho znaky byly zkráceny, připadně jinak upraveny v zájmu systematické reformy a stanovení celostátní normy. Oproti většímu písmu vykazuje větší symetričnost a vhodnější uspořádání jeho struktury za současného potlačení jeho piktografičnosti. Menší písmo zjednodušuje grafiku většího písma A, když často odstraňuje jeho duplikované části. Grafika většího písma B je naproti tomu obvykle tak jednoduchá, že ji menší písmo naopak komplikuje. 859 Výklad znaků vyčerpávajícím způsobem zaznamenává znaky menšího písma a činí z něj tak nejúplněší styl čínského písma od doby jeho vzniku. Má proto naprosto nezastupitelnou roli při studiu geneze čínského znakového písma, počínaje nápisy na kostech a bronzech. Je to také poslední ze stylů, kterému věnuje svou pozornost čínská paleografie. 860 Znaky menšího písma uvedené ve Výkladu znaků v počtu pocházejí ze Tří knih Cangjie a byly Yang Xiongem v Knize xunzuan rozšířeny dalšími znaky. Z hanských učebnic Xu Shen použil ještě Sima Xiangruovy Knihy fanjiang. Zdrojem menšího písma ve Výkladu znaků byly patrně rovněž qinské nápisy na kameni. 861 Ačkoliv Duan Yucai uvádí, že vstupy Výkladu znaků jsou pouze znaky menšího písma, Wang Guowei toto jeho tvrzení zpochybňuje: v učebnicích čínských znaků je obsaženo něco přes pět tisíc znaků, mezi zbývajícími třemi tisíci jsou jistě přítomny i znaky většího písma, svou hypotézu následně podepírá řadou příkladů. 862 Jednotlivá hesla Výkladu znaků obsahují kromě vstupu také jeho varianty. Protože jsou jeho opakováním, nazývá je Xu Shen replikanty. Výklad znaků jich celkem obsahuje Replikantů je u jednoho vstupu uváděno různé množství: většinou žádný, obvykle jeden, ale některé vstupy jsou doplněny i několika replikanty. 863 Mezi vstupem a jeho replikanty přitom není rozdíl v duktu, všechno jsou to znaky většího a menšího písma 篆書 zhuànshū a ačkoliv vztah mezi vstupem a replikantem může být chápán jako vztah 859 DONG Xiqian 1988: LI Guoying 1994: DONG Xiqian 1988: LU Zongda 1981: DONG Xiqian 1988:

203 normativu a odchylky od něj, Xu Shen uváděním variant nesleduje ustavení standardu. Jeho záměrem je poskytnout jejich úplný výčet. Tyto odchylky pak mohou vystupovat pouze jako grafické složky, a jako samostatné vstupy by již proto jinak nemohly být do Výkladu znaků zařazeny. Dalším záměrem zařazení replikantů je také srozumitelnější výklad grafiky či významu znaku. Samozřejmě většina replikantů prostě demonstruje grafiku čínského znakového písma. Výklad znaků je kompendium paleografického materiálu doby Han a replikanty jsou jinou grafickou realizací určitého znaku, takže poskytují doplňující informace o grafice a tím i významu vstupu, případně i jeho čtení, nebo prostě jen odrážejí tendence ve vývoji jeho grafiky. Je ale možné, že Xu Shen pouze shromáždil existující materiál a žádný z výše uvedených záměrů tak cíleně nesledoval. 864 Za Hanů se běžně psalo úřednickým písmem, ale menší písmo ještě stále neupadlo v zapomnění. Kromě znaků většího písma uvádí Xu Shen dále jako příklady replikantů zvláštní znaky 865 奇字 qízì, alografy a znaky všedního stylu. Zatímco větší písmo je diachronní variantou vstupu, toto jsou jeho varianty synchronní. Pojmy větší a menší písmo tak odrážejí grafické realizace čínského písma v různých časových obdobích, zatímco alografy a znaky všedního stylu jsou různými grafickými realizacemi v témže období. Podobně jako u většího písma se však ani zde mezi vstupem a replikantem nejedná o vztah normativu a odchylky od něj, je třeba jej vnímat pouze jako jiný grafický zápis znaku. 866 Znaky všedního stylu a alografy jsou dobovou realizací čínského písma, a mohou se proto od jejich starších podob lišit. Replikanty jsou zásadním referenčním zdrojem, významným paleografickým materiálem, který odkrývá etapy vývoje čínského znakového písma, a má tak nezastupitelný přínos i pro studium grafiky a sémantiky čínského znakového písma. 864 ZHANG Jitao 1988: Jeden ze stylů písma za Wang Manga, viz Ve Výkladu znaků jsou pouhé čtyři znaky označeny jako zvláštní znaky. Všechno jsou to znaky starého písma, které upravil Zhen Feng. Jedná se tedy o alografy většího písma. Důvodem, proč Výklad znaků uvádí těchto znaků tak málo, je patrně fakt, že tato kategorie znaků v Xu Shenově době již splynula s větším písmem (DONG Xiqian 1988: 66). 866 Dong Xiqian 1988: a

204 Podobně jako při srovnání grafiky většího a menšího písma vykazují alografy dvě identické tendence: substituci a simplifikaci. V menší míře se u nich objevuje směřování strukturu znaku komplikovat. Substituci demostruji znaky řasy 藻 zǎo, říční rovina 汀 tīng a odporovat 抗 kàng. Znak řasy 藻 nahrazuje spojení determinativu voda 水 a fonetika 巢 cháo fonetikem 藻 zǎo; znak říční rovina 汀 determinativ voda 水 složkou rovný 平 a znak odporovat 抗 determinativ ruka 手 dřevinou 木. Příklady zjednodušení jsou znaky pochlebovat 諂 chǎn, shromažďovat 集 jí a hvězda 星 xīng. Znak pochlebovat 諂 vypouští ve fonetiku 閻 yán prvek vrata 門 a mění je tak ve fonetikum 臽 xiàn; znak shromažďovat 集 vypouští dvě složky krátkoocasý pták 隹 ; obdobně hvězda 星 ponechává jedinou složku Slunce 日. Ke komplikaci struktury znaku menšího písma nedochází u znaků sýpka 廪 lǐn, hranatý 方 fāng a hráz 防 fáng. Ke znaku sýpka 廪 je připojen determinativ převis 广 a obilí 禾 ; u piktogramu hranatý 方 je jeho konstrukce zkomplikována v ideogram determinativem voda 水 a u znaku hráz 防 přebývá determinativ půda 土. Konečně transformaci grafiky znaku pálit 然 rán v 䕼 by bez dalšího komentáře nebylo možné vysvětlit: alograf by měl být doplněn determinativem oheň 火 v dolní části. Pak bude fungovat jako fonetikum rán, podobně jako je homofonním fonetikem 肰 rán u znaku menšího písma. 867 Ačkoliv se Xu Shen Výkladem znaků nevyjadřuje ke standardu, je jistě zajímavé, že pět z deseti uvedených alografů se stalo součástí současné normy čínského znakového písma: čtyři vzniklé simplifikací 藻 諂 集 星 a jeden komplikací 廪. 867 TANG Kejing 1997:

205 藻 868 汀 869 抗 870 諂 871 集 872 星 873 廪 874 方 875 防 876 然 Řasy (rostliny). XU Shen 1963: 26 nahoře, vlevo, sl Říční rovina. Tamtéž s. 235 nahoře, vlevo, sl Odporovat. Tamtéž s. 257 nahoře, vpravo, sl Pochlebovat. Tamtéž s. 54 nahoře, vlevo, sl Shromažďovat. Tamtéž s. 79 nahoře, vlevo, sl Hvězda. Tamtéž s. 141 nahoře, vlevo, sl Sýpka. Tamtéž s. 111 dole, vpravo, sl Hranatý. Tamtéž s. 176 dole, vpravo, sl Hráz. Tamtéž s. 305 dole, vpravo, sl Pálit. Tamtéž s. 207 dole, vpravo, sl

206 U znaků všedního stylu nejprve uvádím po jednom příkladu ukázky simplifikace a komplikace. U příkladů, které jsem náhodně zvolil mezi frekventovanějšími znaky všedního stylu, však naprosto převládla substituce. Znak rameno 肩 jiān zjednodušil piktogram spojení ramene a paže v prvek 户. 878 Na druhou stranu u znaku sedět 居 jū došlo ve všedním stylu ke zkomplikování jeho konstrukce determinativem holeň 足. Substituce pak zasáhla všechny zbývající znaky, jmenovitě ztuhlá krev 𧗕 nóng, fermentované boby 敊 chǐ, led 冰 bīng, chvástat se 譀 hàn, roh 觵 gōng, rukáv 褎 xiù, skříňka 圅 hán a obrovská trojnožka 鼒 zī; u posledních dvou znaků se jedná o substituci úplnou. U znaku ztuhlá krev 𧗕 je substituována krev 血 za maso 肉 ; 879 u znaku fermentované boby 敊 je determinativ boby 尗 nahrazen za starověkou nádobu 豆 ; u znaku led 冰 je nahrazen determinativ voda 水 fonetikem 疑 níng a současně se tak ideogram transformuje ve fonogram ; u znaku chvástat se 譀 rovněž dochází k nahrazení fonetika 忘 wàng za 敢 gǎn; u znaku roh 觵 je fonetikum 黃 huáng substituováno fonetikem 光 guāng a u znaku rukáv 褎 fonetikum 𥝩 suì za 由 yóu. U piktogramu skříňka 圅 je původní konstrukce znaku nahrazena fonogramem s determinativem maso 肉 a fonetikem 今 jīn a u znaku obrovská trojnožka 鼒 je determinativ kotel 鼎 nahrazen kovem 金 a fonetikum 才 cái fonetikem 兹 zī. Na rozdíl od alografů jen dva znaky všedního stylu v mém vzorku našly svůj odraz v současné normě čínského znakového písma, a to znaky 肩 a 袖. 878 Nejedná se však o determinativ dveře, ale pouze o zjednodušení piktogramu vypuštěním vodorovného tahu (TANG Kejing 1997: 569). 879 Přitom je současně upravena grafika fonetika s tím, že u všedního stylu je uveden jeho uplný tvar 農 nóng, zatímco u znaku menšího písma bylo homofonní fonetikum zkráceno o prvek 辰. 206

207 肩 880 居 881 𧗕 882 敊 883 冰 884 譀 885 觵 886 褎 887 圅 888 鼒 Rameno. XU Shen 1963: s. 87 dole, vlevo, sl Sedět. Tamtéž s. 174 dole, vpravo, sl Ztuhlá krev. Tamtéž s. 105 nahoře, vpravo, sl Fermentované boby. Tamtéž s. 149 nahoře, vlevo, sl Led. Tamtéž s. 240 dole, vpravo, sl Chvástat se. Tamtéž s. 55 dole, vpravo, sl Roh (na pití). Tamtéž s. 94 nahoře, vlevo, sl Rukáv. Tamtéž s. 171 nahoře, vpravo, sl Skříňka. Tamtéž s. 142 dole, vlevo, sl Obrovská trojnožka. Tamtéž s. 143 dole, vlevo, sl

208 4.2.4 Determinativ Stěžejním grammatologickým pojmem Výkladu znaků je rovněž determinativ, který Xu Shen považuje za element, díky němuž se [ ] znaky dělí o stejný význam, 890 tj. za marker homonymie. Je pro něj současně nástrojem řazení materiálu Výkladu znaků, jenž mu umožnuje různé věci nesměšovat dohromady, 891 přičemž na první místo klade determinativ jednota 一 yī, na poslední dvanáctou pozemskou větev 亥 hài. 892 V odborné literatuře v češtině se v tomto kontextu spíše setkáme s pojmem radikál. Ve skutečnosti totiž existují dva typy prvků ve znaku, jedny jsou determinativy založené na grammatologických principech, druhé, sloužící k vyhledávání znaků ve slovníku, jsou označovány jako radikály a souvisí tak s lexikografií. Pojem radikál je pro tento výklad zcela nevhodný, neboť odkazuje na čistě grafický prvek, k němuž je znak řazen v čínském znakovém slovníku bez těsného spojení s jeho významem. Determinativy souvisí se šesti kategoriemi písma, tzn. pouze znaky, které sdílejí stejnou významovou složku, mohou být zařazeny ke stejnému determinativu. Radikály v určitém smyslu přesahují systém šesti kategorií písma a jsou použity např. v moderním vydání slovníku Cihai. Samozřejmě i radikály mají svou praktickou hodnotu co se týče jejich využití, ale nelze kvůli nim přehlížet význam determinativů. Determinativ je navíc nutně i spolunositelem významu znaku, což radikál být nemusí. Xu Shen seřadil znaky ve svém Výkladu znaků podle významových kritérií. To je systém zcela odlišný od systému vyhledávání znaků podle radikálů, doplněný o počet tahů, používaný následujícími generacemi. 893 Tuto klasifikaci vytvořil sám Xu Shen. V dřívějších grammatologických pracích byly znaky uspořádány do textů, které vyhovovaly potřebám výuky dětí, ale ty se k řazení, a tedy ani k vyhledávání znaků nevyjadřovaly. Determinativem ustavil Xu Shen systém, který se stal jednou ze základních metod čínské lexikografie: systém řazení, a tedy i vyhledávání znaků např. ve slovnících Háj znaků 字林 Zì Lín, Kniha z nefritu, Soubor znaků a Slovník éry Kangxi přímo navazuje, případně alespoň vychází z Výkladu znaků. Ačkoliv se konkrétní systémy těchto prací mohou lišit, 894 svou povahou jsou identické. 890 Viz Viz Viz WANG Li 1996: Protože determinativy ve Výkladu znaků nejsou uspořádány podle počtu tahů, je komplikované uchopit jejich řazení. Když za Mingů kompiloval Mei Yingzuo Soubor 208

209 Pořadí determinativů ve Výkladu znaků se opírá o princip jednoduchosti a grafické podobnosti, avšak filozofie řazení znaků uvnitř determinativů není zřejmá. Zjevné je pouze to, že jsou znaky řazeny podle významových, nikoli podle grafických kritérií. Co se týče znaků, které byly zahrnuty do Výkladu znaků, Xu Shen je rozdělil podle pěti set čtyřiceti determinativů, které sám vybral, přičemž jejich pořadí se převážně řídí vztahy grafiky mezi jednotlivými determinativy. Xu Shen se tak jako první pokusil o kategorizaci znaků. Ustavil systém nejen znaků, když zobecnil jejich grafiku a spojil je do skupin na základě jejich podobného významu, ale systematizoval i samotné determinativy. Xu Shen rozborem konstrukce znaky nejprve rozdělil na dále nedělitelné obrysové a kompozitní odvozené znaky. Základem jeho systému determinativů se tak staly jednotky, ze kterých se odvozený znak skládá a jež jsou dnes označovány jako konstrukční složky. Xu Shen pak znaky se stejnou složkou zařadil do stejného oddílu 部 bù a první znak každého oddílu označil jako determinativ 部首 bùshǒu. Z konstrukčního hlediska jsou determinativy většinou nositeli významu a současně mají potenciál vytvářet nové znaky. Právě proto je ustavení systému determinativů ve Výkladu znaků neoddělitelnou součátí analýzy původu konstrukce znaků, tj. studia vztahu mezi významem determinativu a jemu podřízenými znaky 從屬字 cóngshǔ zì 895 nebo také 部中字 bùzhōng zì. 896 Determinativy jsou ve Výkladu znaků označeny frází: všechny znaky, které následují, jsou znaku podřízeny 凡某之屬皆从某. Důvodem přiřazení určitého znaku k určitému determinativu je v zásadě jejich významová blízkost: fonogramy jsou do determinativu zařazeny podle významové složky, u ideogramů je mezi složkami obvykle subordinační vztah, proto je znak ve Výkladu znaků spojen s řídícím determinativem. Řazení znaků v rámci determinativu vychází v zásadě ze sémantických kritérií, obecně je při něm dodržováno dělení do synonymních skupin, které se opírá o následující pravidla: nejprve jsou uvedeny znaky obrysové, pak znaků, zjednodušil počet determinativů na dvě stě čtyřicet a seřadil je podle počtu tahů ve vzorovém písmu. Celý materiál pak navíc rozdělil do dvanácti svazků, které pojmenoval názvy zemských větví, a vytvořil tak vzor pro bezpochyby nejvýznamnější tradiční slovník, Slovník éry Kangxi (ZHANG Jitao 1988: 90 92). 895 ZHANG Jitao JIANG Shanguo 1988:

210 odvozené ; konkréta předcházejí abstraktům. 897 V mnoha případech ale smysl vnitřního řazení vstupů v rámci determinativu čtenáři Výkladu znaků uniká. Ostatně odlišné pořadí vstupů v různých edicích Xu Shenova textu je patrně největší slabinou výkladu obhájců identity hanské a songské verze textu. Pořadí vstupů v rámci determinativu jsem se rozhodl demonstrovat na příkladu determinativu božský. Ten má ve Výkladu znaků jako třetí v pořadí významné postavení: následuje determinativy jeden 一 a nahoře 上, v těsném sledu za ním jsou pak uvedeny determinativy tři 三, král 王 a jadeit 玉. 897 Viz 4.0. Duan Yucai a Wang Yun dále uvádějí, že na začátku determinativu jsou umístěna jména císařů, označení osob předchází názvům předmětů, jednoduché znaky stojí před komplikovanými; místní názvy a názvy řek jsou uváděny od západu na východ; vstupy, které souvisejí s významem determinativu těsněji, jsou umístěny na jeho počátku, směrem od determinativu se mu vzdalují; meliorativa jsou následována hanlivými výrazy; antonyma jsou umístěna v závěru determinativu společně se znaky, jež vznikly opakováním determinativu ; dva morfémy, které spolu tvoří polysylabické slovo, následují za sebou v těsném sledu v pořadí odpovídajícím danému slovu (DONG Xiqian 1988: ). 210

211 示 1 祜 2 禮 3 禧 4 禛 5 祿 6 禠 7 禎 8 祥 9 祉 10 福 11 祐 12 祺 13 祗 14 禔 15 神 16 祇 17 祕 18 齋 19 禋 20 祭 21 祀 22 祡 23 禷 24 祪 25 祔 26 祖 27 𥛱 28 祰 29 祏 30 䃾 31 祠 32 礿 33 禘 34 祫 35 祼 36 䄟 37 祝 38 𥛽 39 祓 40 祈 41 禱 42 禜 43 禳 44 禬 45 禪 46 禦 47 䄆 48 禖 49 𥚩 50 祳 51 祴 52 禡 53 禂 54 社 55 禓 56 祲 57 禍 58 祟 59 䄏 60 祘 61 禁 62 禫 211

212 Determinativ božský ve Výkladu znaků zahrnuje celkem 60 znaků 898 a 13 replikantů. 899 Výklad znaků k determinativu samotnému uvádí: na obloze visí znamení. Zjevují se, aby nám ukázala, co je šťastné a co zlověstné. 900 Následuje analýza grafiky znaku: dva vodorovné tahy nahoře reprezentují Nebesa, tři svislé tahy dole Slunce, Měsíc a hvězdy. Pozorováním nebeských těles lidé sledují střídání ročních dob, proto také tento znak reprezentuje význam božský. 901 Následuje formule společná všem pěti stům čtyřiceti determinativům : všechny znaky, které následují, jsou znaku božský podřízeny. 902 Moderní grammatologický výzkum nicméně ukazuje, že tento znak není symbolem, jak vyplývá z vysvětlení jeho významu ve Výkladu znaků, nýbrž piktogramem zpodobňujícím oltář, na který byly pokládány obětiny. 903 Tato skutečnost upozorňuje na podstatný fakt, že se totiž i ve Výkladu znaků mohou objevit chyby. Na druhé straně je však nutno současně konstatovat, že tyto nedostatky mají převážně fragmentární charakter a jsou způsobeny absencí relevantního materiálu, který měl Xu Shen při sestavování Výkladu znaků k dispozici. Nelze totiž opomenout skutečnost, že nápisy na kostech byly za Východních Hanů již zapomenuty a k několika bronzovým nádobám, které byly v té době deponovány v císařských archivech, neměl Xu Shen, vzhledem ke své nízké úřednické hodnosti, patrně vůbec přístup. 904 Bronzové nádoby byly nadto ve větší míře nalézány až za Songů a ke znovuobjevení nápisů na kostech došlo teprve na samém sklonku vlády dynastie Qing. 905 Přes dílčí nedostatky je tedy možno konstatovat, že většina znaků je ve Výkladu znaků analyzována správně, navíc Xu Shenův přístup a metoda je podle mého názoru mnohem cennější než bezchybné, detailní a zcela vyčerpávající vysvětlení etymologie každého jednotlivého vstupu Výkladu znaků: to ostatně není bez výhrad možné ani v naší současnosti. 906 Šedesát dva znaků zahrnutých pod determinativ božský jsem rozdělil do dvanácti skupin v závislosti na významu, jaký jednotlivé položky 898 Ve skutečnosti je to 62 znaků. V pozdějších edicích patrně došlo k doplnění dvou znaků nebo obecně k jiným úpravám textu. 899 XU Shen 1963: 9 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 7 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 7 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 9 dole, vpravo, sl CAO Xianzhuo 1999: YAO Xiaosui 1983: DONG Xiqian 1988: LU Zongda 1981:

213 reprezentují. Mé dělení je ryze subjektivní, podobně jako je subjektivní i původní Xu Shenovo uspořádání: jiná pořádající osoba by znaky uspořádala jinak, ostatně i týž pořadatel by s ohledem na téma snad pořádal celý materiál jiným způsobem. Číslo před znakem uvádí jeho pořadí v rámci determinativu božský v songské edici Výkladu znaků. První skupina znaků zahrnuje jména tří božstev: božstva Nebes, tvůrcové Veškerenstva 15 神 shén, ideogram : vpravo je determinativ cyklický znak; 907 božstva Země, tvůrcové Veškerenstva 16 祇 qí, ideogram: vpravo hlasitý sesuv zeminy; 908 božstvo Půdy 54 社 shè, ideogram : vpravo půda. 909 Druhá skupina devíti znaků odkazuje k činnostem, které oslavují božstva: uctívat 13 祗 zhī, fonogram : vpravo dī; 910 člověk, který v průběhu oběti komunikuje s božstvy 37 祝 zhù, ideogram : vpravo nahoře ústa, vpravo dole člověk; 911 zaříkání 38 𥛽 liù, fonogram : vpravo liú; 912 modlit se, tj. žádat božstva o pomoc 40 祈 qí, fonogram : vpravo jīn; 913 modlit se, tj. referovat božstvům a žádat je o pomoc 41 禱 dǎo, fonogram : vpravo shòu; 914 tabu 17 祕 mì, fonogram : vpravo bì; 915 tabu, související se štěstím a neštěstím 61 禁 jìn, fonogram: nahoře lín; 916 držet půst 18 齋 zhāi, fonogram : nahoře komoleno 齊 qí; 917 očista 19 禋 yīn, ideogram : vpravo nahoře komoleno střešní okno nebo komín, vpravo dole komoleno dým stoupající z ohně. 918 Třetí skupina šesti znaků souvisí s oběťmi božstvům: obětovat božstvům 20 祭 jì, ideogram : vpravo nahoře ruka drží, vlevo nahoře maso; 919 dokud žijí potomci, oběti trvají, neskončily 21 祀 sì, fonogram : vpravo yǐ; 920 obětovat podle situace božstvům Nebes i v termínu, který oběti nepřísluší 23 禷 lèi, fonogram : vpravo lèi; 921 obětovat Nebesům 45 禪 shàn, fonogram : vpravo 907 XU Shen 1963: 8 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 9 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 7 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 8 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 8 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 8 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 8 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 9 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vlevo, sl

214 dān; 922 úlitba panovník podá nefritový pohár s kořalkou truchlícímu, ten provede úlitbu, odloží pohár a už z něj nepije 35 祼 guàn, fonogram : vpravo guǒ; 923 časté oběti 36 䄟 cuì, fonogram : nahoře cuì. 924 Čtvrtá skupina tří znaků odkazuje k místům, kde se oběti konají: oběť v domě, kde předkové žili 27 𥛱 bēng, fonogram : nahoře péng; 925 kamenná místnost v chrámu předků, kde jsou uchovávány tabulky se jmény předků. Podle zhouských obřadů se obětovalo za hranicí města Nebesům a Zemi, v chrámu předků a v této kamenné místnosti předků, jejichž tabulky v ní byly uloženy 29 祏 shí, ideogram : vpravo kámen; 926 provazem se sváží snopy rákosu a jimi se pak vymezí prostor, v němž probíhají modlitby k božstvům Slunce, Měsíce, hvězd, hor a řek k zažehnání pohrom způsobených větrem a deštěm, sněhem a mrazem, vodou, suchem a morem 42 禜 yòng, fonogram : nahoře komoleno 營 yíng. 927 Pátá skupina jedenácti znaků hovoří o obětech konaných v různou dobu za různým účelem: jarní oběť za vlády dynastie Zhou. Obětin bylo v době jarní oběti předkládáno málo, zato textů a slov hojně. Ve druhém jarním měsíci se při jarní oběti neobětovalo neposkvrněné dobytče, ale nefrit, kůže a štůčky hedvábí 31 祠 cí, fonogram : vpravo sī; 928 letní oběť za vlády dynastie Zhou. Za pozdních Shangů se tak říkalo jarní oběti 32 礿 yuè, fonogram : vpravo sháo; 929 když vyráží šlechtic na lov, informuje o tom své předky obětí 28 祰 kǎo, ideogram : vpravo oznamovat; 930 oběť před cestou 55 禓 yáng, fonogram : vpravo yáng; 931 oběť Pečlivosti. Podle zhouských obřadů probíhal jednou za pět let obřad úcty k pečlivým, za Hanů se pak tímto pojmem označovala oběť panovníka Nebesům mimo město, oběť ve svatyních šlechty nebo letní oběť 33 禘 dì, fonogram : vpravo dì; 932 veliká oběť blízkých i vzdálených příbuzných předkům. Podle zhouských obřadů se konala jednou za tři roky 34 祫 xiá, ideogram : vpravo spojovat; 933 oběť 922 Tamtéž s. 9 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 8 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 8 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 8 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 8 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 8 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 9 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 8 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 8 dole, vpravo, sl

215 šťastného setkání 44 禬 guì, ideogram : vpravo shromažďovat; 934 oběť narození syna. Ve druhém jarním měsíci, když přilétají vlaštovky, se obětuje buvol, ovce a vepř božstvu Mei 48 禖 méi, fonogram : vpravo mǒu; 935 když se armáda chystá k odpočinku, obětuje na usmířenou místním božstvům. V Záznamech o obřadech se praví: jedná se o obřad k uctění všech bohů, nebo pouze boha strategie nebo božstva vojska 52 禡 mà, fonogram : vpravo mǎ; 936 oběť za tahouny a koně 53 禂 dǎo, fonogram : vpravo zhōu; 937 oběť konaná po skončení smutku v rodině zemřelého 62 禫 dàn, fonogram : vpravo tán. 938 Šestá skupina šesti znaků vypovídá o tom, že božstvům bylo nejčastěji obětováno maso: oběť 2 禮 lǐ, ideogram : vpravo mísa na stopce; 939 rýže jako obětina 49 𥚩 xǔ, fonogram : vpravo xū; 940 pálit dřevo a obracet v dým naporcované maso obětin 22 柴 chái, fonogram : nahoře cǐ; 941 obětovat sele Mladšímu pánu nad životem a žádat tak o pomoc v nouzi 30 䃾 bǐ, fonogram : vpravo bǐ; 942 obětina masa pro božstvo Půdy předkládaná na obří škebli, kterou Syn Nebes věnuje svým pokrevným příbuzným 50 祳 shèn, ideogram : vpravo cyklický znak; 943 rozčtvrtit dobytče a obětovat je k zažehnání nepřízně osudu a nemoci. Tuto oběť za své děti prováděl ve starověku objevitel ohně Suiren 43 禳 ráng, fonogram : vpravo xiāng. 944 Sedmá skupina zahrnuje jediný znak. Obětovány totiž mohly být nejen hmotné, ale i duchovní statky: stará hudba hraná v chrámu předků 51 祴 gāi, fonogram : vpravo jiè. 945 Osmá skupina o třech znacích vykládá znaky s významem obětí k zažehnání nepřízně osudu: oběť zažehnávající pohromy 47 䄆 huó, fonogram : vpravo komoleno 𠯑 guā; 946 oběť zažehnávající pohromy 46 禦 yù, fonogram : nahoře yù; 947 oběť zažehnávající neštěstí 934 Tamtéž s. 9 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 9 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 9 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 9 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 9 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 7 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 9 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 9 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 8 dole, vlevo, sl. 10 a s. 9 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 9 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 9 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 9 nahoře, vpravo, sl

216 39 祓 fú, fonogram : vpravo bá. 948 Devátá skupina o dvanácti znacích ukazuje, jakým způsobem byla při obřadech vyjadřována přízeň božstev: příznivé znamení při obřadech 3 禧 xī, fonogram : vpravo xǐ; 949 božstva nadělí člověku štěstí pohnuta upřímností jeho oběti 4 禛 zhēn, ideogram : vpravo opravdový; 950 štěstí 5 祿 lù, fonogram : vpravo lù; 951 štěstí 6 禠 sī, fonogram : vpravo sī; 952 šťastné znamení 7 禎 zhēn, fonogram zhēn; 953 štěstí 8 祥 xiáng, ideogram : vpravo ovce; 954 štěstí 9 祉 zhǐ, fonogram : vpravo zhǐ; 955 ochrana božstev 10 福 fú, fonogram : vpravo fú; 956 pomoc božstev 11 祐 yòu, ideogram : vpravo pomáhat; 957 šťastné znamení 12 祺 qí, fonogram : vpravo qí; 958 klidný, šťastný 14 禔 zhī, fonogram : vpravo shì; 959 interakcí yinu a yangu pomalu vzniká mráček, který je dobrým znamením 56 祲 jìn, fonogram : vpravo komoleno 㑴 qīn. 960 Desátá skupina o třech znacích souvisí se stěhováním božstev: začít, chrám 26 祖 zǔ, ideogram : vpravo stojan na obětiny; 961 přesunout níže postavené božstvo do svatyně výše postaveného božstva 25 祔 fù, fonogram : vpravo fù; 962 přestěhovat božstvo v případě zničení jeho chrámu do svatyně Nejvyššího předka 24 祪 guǐ, fonogram : vpravo wēi. 963 Jedenáctá skupina o třech znacích upozorňuje na skutečnost, že božstva lidem nebyla vždy jen příznivě nakloněna: když půda odmítá přirozenost věcí, rodí se obludy 59 䄏 yāo, fonogram : vpravo yāo; 964 neštěstí seslané božstvy 58 祟 948 Tamtéž s. 8 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 7 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 7 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 7 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 7 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 7 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 7 dole, vlevo, sl. 4. Ovce je v čínském písmu obvykle pozitivním symbolem, srov. např. znaky: dobrý 善 shàn, spravedlivý 義 yì, krásný 美 měi apod. (CAO Xianzhuo 1999: 468). 955 XU Shen 1963: 7 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 7 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 7 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 7 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 7 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 9 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 8 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 9 dole, vpravo, sl

217 suì, ideogram : nahoře vycházet; 965 neštěstí, tj. božstva ti nejsou nakloněna 57 禍 huò, fonogram : vpravo guō. 966 Do poslední dvanácté skupiny řadím dva znaky, které nejsem s to zařadit do žádné z předchozích skupin: posmrtné jméno hanského císaře Ana 1 祜 hù, fonogram : vpravo gǔ; 967 přehlédnout, spočítat 60 祘 suàn, ideogram : duplikace složky božský, tj. ukazující. 968 Mezi dvaašedesáti znaky zařazenými k determinativu božský, který je sám o sobě svým původem piktogramem, se nachází osmnáct ideogramů a čtyřicet čtyři fonogramů, jež tímto představují 71 % sledovaného materiálu. Tento poměr, tj. zhruba 1 : 2, odpovídá poměru fonogramů ke zbývajícím třem skupinám znaků v celém Výkladu znaků a je současně i reakcí na otázku, jaký je význam výkladu etymologie znaků při studiu čínského znakového písma: domnívám se totiž, že pokud mezi třemi znaky nacházím jeden, který má zcela nefonografický původ, má takový výklad své opodstatnění. Studiem čtyřiačtyřiceti fonogramů navíc zjišťuji, že 34 % z nich v moderní čínštině vykazuje úplnou shodu s výslovností fonetika. Konkrétně se jedná o patnáct znaků, jmenovitě znaky č. 5 祿彔 lù, 6 禠虒 sī, 7 禎貞 zhēn, 9 祉止 zhǐ, 10 福畐 fú, 12 祺其 qí, 21 祀巳 sì, 23 禷類 lèi, 25 祔付 fù, 30 䃾比 bǐ, 33 禘帝 dì, 36 䄟毳 cuì, 46 禦御 yù, 55 禓昜 yáng a 59 䄏芺 yāo. Částečnou shodu ve finále bez tónu vykazuje 32 % studovaného materiálu, úplnou shodu, tj. včetně tónu, vykazují dva znaky. Konkrétně se jedná o čtrnáct znaků, jmenovitě znaky č. 3 禧 xī 喜 xǐ, 14 禔 zhī 是 shì, 17 祕 mì 必 bì, 24 祪 guǐ 危 wēi, 27 𥛱 bēng 彭 péng, 31 祠 cí 司 sī, 38 𥛽 liù 畱 liú, 43ráng 襄 xiāng, 45 禪 shàn 單 dān, 49 𥚩 xǔ 胥 xū, 52 禡 mà 馬 mǎ, 56 祲 jìn 㑴 qīn, 61jìn 林 lín a 62 禫 dàn 覃 tán. Konečně částečnou shodu v iniciále, tedy shodu v místě nebo ve způsobu jejich artikulace, vykazuje 48 % znaků, z toho úplnou shodu sedm znaků, tj. 33 % materiálu. Konkrétně se jedná o dvacet jedna znaků, jmenovitě o znaky č. 1 祜 hù 古 gǔ, 3 禧 xī 喜 xǐ, 13 祗 zhī 氐 dī, 14 禔 zhī 是 shì, 17 祕 mì 必 bì, 22 祡 chái 此 cǐ, 27 𥛱 bēng 彭 péng, 31 祠 cí 司 sī, 35 祼 guàn 果 guǒ, 38 𥛽 liù 畱 liú, 39 祓 fú 犮 bá, 40 祈 qí 斤 jīn, 42 禜 yòng 營 yíng, 47 䄆 huó 𠯑 guā, 48 禖 méi 某 mǒu, 49 𥚩 xǔ 胥 xū, 51 祴 gāi 戒 jiè, 52 禡 mà 馬 mǎ, 56 祲 jìn 㑴 qīn, 57 禍 huò 咼 guō a 62 禫 dàn 覃 tán. Shodu, ani podobnost z úhlu pohledu moderní výslovnosti nevykazují znaky č. 18 齋 zhāi, fonetikum 齊 qí; 32 礿 yuè, fonetikum 勺 sháo; 41 禱 965 Tamtéž s. 9 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 9 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 7 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 9 dole, vpravo, sl

218 dǎo, fonetikum 壽 shòu a 53 禂 dǎo, fonetikum 周 zhōu, tedy pouhá desetina sledovaného materiálu. 969 I tato skutečnost staví do poněkud jiného světla obecně připomínanou neadekvátnost výslovností fonogramu a jeho fonetika. 970 Tolik obecně k determinativu božský ve vztahu k otázkám grammatologickým. Co se týče lexikografie je bezesporu možno konstatovat, že se značná část sledovaného materiálu přímo dotýká obětí: konkrétně se jedná o znaky zahrnuté v částech tři až devět, tedy celkem 51 znaků, tj. 82 % celého materiálu. Je tím bezpochyby naznačeno, jak veliký význam byl obětem ve vztahu k božstvům ve staré čínské kultuře přikládán. Při pohledu na jednotlivé sledované vstupy Výkladu znaků si samozřejmě uvědomuji také nesystematičnost celého výkladu: ta jen potvrzuje mou nejistotu a skepsi, hovoří-li se o Výkladu znaků jako o slovníku, protože ten by komplexnější přístup a podrobnější výklad jednotlivých vstupů vyžadoval. Současně s tím je třeba si uvědomit, že Výklad znaků není úplným výčtem všech relevantních skutečností, nezabývá se vysvětlováním obecností a základních dat, jejichž znalost u čtenáře již předpokládá, a není tudíž ani encyklopedií. Tím čtenáři ztěžuje interpretaci textu, neboť mnohé z faktů známých za vlády dynastie Han v současnosti již známy nejsou. Počet vstupů v jednotlivých determinativech kolísá, některé početnější obsahují i přes čtyři sta znaků, jiné zahrnují jen dva či tři znaky, a v jiných dokonce žádné podřízené znaky nejsou. To je proto, že podle jejich grafiky není možné je k jinému determinativu přiřadit. Na konci každého determinativu je ve Výkladu znaků uvedeno, kolik obsahuje vstupů a replikantů frází: znaků, variant 文某重某 wén... chóng I u těchto znaků lze, alespoň částečně, na základě poznatků historické fonologie dohledat možnou souvislost mezi výslovností znaku a jeho fonetika : ve středověké čínštině se znak 礿 rýmoval se svým fonetikem 勺 (GUO Xiliang 1986: 44 a 153); znak 齋 a jeho fonetikum 齊 měl podobnou iniciálu: obě byly patrně apikální afrikáty (GUO Xiliang 1986: 123 a 73) atd. 970 Velice zajímavý výzkum v tomto směru provedla na fonogramech, z celkového počtu přibližně znaků, Lada Vokřálová: Fonetika, která dokonale souhlasí s výslovností celého kompozitního znaku, tvoří v celkovém počtu analyzovaných fonogramů 39 %. V 15 % se pak fonetikum a fonetická realizace výsledného fonogramu rozchází pouze v tónu. Zbylé procentuální zastoupení pak tvoří fonogramy, ve kterých fonetikum více či méně odpovídá výsledné fonetické realizaci fonogramu alespoň v některé své části (v iniciále v 7 %, ve finále v 18 %) nebo fonetikum neodpovídá výslovnosti fonogramu vůbec (necelých 5 %). (VOKŘÁLOVÁ 2008: 96) 218

219 4.3 Historická lexikologie Významová složka definice vstupu je teoreticky ukotvena historickou lexikologií. Jedná se o tradiční filologickou vědní disciplínu, která byla původně součástí tradiční čínské filologie a podobně jako grammatologie především sloužila Kánonu. Její označení v čínštině se skládá ze dvou sylabosémémů: vysvětlovat neznámá slova slovy známými 971 訓 xùn a vysvětlovat archaismy slovy naší doby 972 詁 gǔ. Jak z jejího názvu jasně vyplývá, je předmětem jejího studia slovní zásoba textů a jejich komentářů psaných archaickou a starověkou čínštinou, jejím základním úkolem je pak vykládat význam staročínských písemných památek. Nejedná se však přitom ani o sémantiku, ani o lexikologii v kontextu evropské lingvistiky; na to není tato disciplína dostatečně komplexní, navíc se okrajově zabývá mj. také gramatikou a stylistikou. V podstatě je možné její obsah rozdělit do tří základních témat: transformace významu slova, komentáře a citace, textová kritika. K jejich uchopení historická lexikologie obecně využívá tří základních metod: grafické definice, tj. vysvětlení významu slova, které vychází z grafické podoby znaku, jímž se dané slovo zapisuje; zvukové definice, tj. vysvětlení významu slova homofonním nebo homeofonním synonymem a významové definice, tj. výklad významu neznámého slova slovem známějším. Historická lexikologie je nejstarší z trojice disciplín tradiční čínské filologie: její první monografie Pravý vzor vznikla již na sklonku období Válčících států. 973 Prvním jejím komentářem byl pak Mao Hengův Výklad archaismů, neznámých slov a komentář ke Knize písní 詩詁訓傳 Shī Gǔ Xùn Zhuàn. Následovala další její stěžejní díla, např. 郭璞 Guō Púův 974 komentář k Pravému vzoru a 顧野王 Gù Yěwángova 975 Kniha z nefritu. Jako systematizovaná filologická 971 YW 1988: Tamtéž. 973 LI Kai 1993: ( ) druhým jménem 景純 Jǐngchún, původem z okresu 聞喜 Wénxǐ v dnešním 運城 Yùnchéngu v jihozápadní Shanxi. Spisovatel, taoistický mystik, geomant, sběratel příběhů o podivuhodných věcech, editor starých textů a komentátor. Jako první komentoval Knihu hor a moří a Pravý vzor (ZRM 1980: a Cihai 1999: 557.3). 975 ( ) druhým jménem 希馮 Xīpíng, pocházel z okresu 吳 Wú ve stejnojmenné komenandérii v oblasti dnešního Suzhou. Jeho dědeček i otec zastávali významné úřady u dvora. V roce 538 se stal doktorem a byly mu pak svěřovány neméně zásadní posty. Mimo jiné byl také uznávaným malířem. Za Hou Jingovy vzpoury se vrátil do okresu Wu, protože tehdy zemřel jeho otec. V čele dobrovolnické armády se pak vypravil na pomoc hlavnímu městu. Když bylo dobyto, uprchl na východ, kde se účastnil bojů 219

220 disciplína se historická lexikologie nicméně etablovala až na přelomu 6. a 7. století, a to především 孔穎達 Kǒng Yǐngdáovou 976 zásluhou. Největšího rozmachu pak dosáhla mezi 10. a 12. stoletím a zejména za Qingů, za éry Qianlong a Jiaqing, v postavách filologů Duan Yucaie, Wang Niansuna a jeho syna Wang Yinzhiho. V moderní době pak vymanili historickou lexikologii ze zajetí kanonických studií především Zhang Taiyan a Huang Kan, kteří ji současně provázali s evropskou historickou srovnávací lingvistikou Historická lexikologie ve Výkladu znaků Historická lexikologie má ve Výkladu znaků jen pomocnou funkci. Jednak v něm ani zdaleka nejsou využity všechny její praktické možnosti, tím méně teorie popisu jazyka, jednak se koncentruje pouze na základní význam, nadto ještě pouze znaků, nikoliv slov přesně v duchu 江沅 Jiāng Yuánova 977 výroku: Na Xu Shenově knize je nejdůležitější objasnění základního významu znaků. 978 Samozřejmě, že i ona si všímá interferencí mezi významem znaku uvedeným ve Výkladu znaků a jeho významem v dílech kanonické literatury. proti banditům. Po potlačení Hou Jingovy vzpoury se stal náčelníkem okresu 海鹽 Hǎiyán u dnešního 嘉興 Jiāxīngu v severním Zhejiangu a zastával četné úřednické i vojenské hodnosti ve státě Chen (YW 1988: 111, ZRM 1980: ). 976 ( ) druhým jménem 衝遠 Chōngyuǎn, také 沖遠 Chōngyuǎn, 仲達 Zhòngdá a 沖澹 Chōngdàn; pocházel z 衡水 Héngshuǐ v 冀州 Jìzhōu ve východní Hebei. Ve třicátém druhém pokolení byl Konfuciovým vnukem. Studoval u významného astronoma 劉焯 Liú Chāoa ( ), získal titul doktor a začal pracovat na Vysokém učení. Za zmatků na sklonku vlády dynastie Sui uprchl do 虎牢 Hǔláo, dnešního Sisui 汜水 Sìshuǐ u 滎陽 Xíngyángu v centrálním Henanu. Po nástupu dynastie Tang byl pověřen kompilací Správného významu Pěti kanonických knih. Hlavním záměrem této rozsáhlé práce bylo připojit ke Kánonu komentáře z období Jižních a Severních dynastií, jedná se tak o vůbec největší kompendium kanonické literatury za doby Šesti dynastií (Cihai 1999: , ZRM 1980: 46.3). 977 ( ) druhým jménem 子蘭 Zǐlán a 鐵君 Tiějūn, Jiang Shengův vnuk, původem rovněž z 元和 Yuánhé v dnešním 蘇州 Sūzhōu v provincii Jiangsu. Dlouholetý Duan Yucaiův žák, který jej neopustil ani v době jeho exilu v Suzhou. Nejprve sepsal Výklad znaků v příkladech 說文釋例 Shuō Wén Shì Lì, pak na radu svého učitele uspořádal podle sedmnácti Duan Yucaiových rýmových kategorií fonogramy do sedmnáctisvazkové Tabulky rýmu Výkladu znaků 說文解字音均表 Shuō Wén Jiě Zì yīnyùn biǎo. K Duan Yucaiově fonologické analýze se stavěl velmi kriticky, protože ten příliš spoléhal na původní Xu Shenův text, ve kterém se ale v průběhu tradování jeho editoři dopustili četných chyb (CHEN Jianchu 1997: 743). 978 DUAN Yucai 1988: 788 dole, vlevo, sl

221 Tento vztah ale rozhodně není jednoduchý a ne bezpodmínečně ekvivalentní. Významová hodnota slova je pochopitelně spojena se základním významem znaku, ale ten je velice často konkretizací, vizualizací obecného, abstraktního významu slova. 979 Na druhou stranu není možné říci, že by se tyto dva významy zásadním způsobem rozcházely, alespoň pro většinu materiálu obsaženého ve Výkladu znaků to neplatí. 980 Důležitou poznámku je třeba učinit také v tom smyslu, že výklad významu znaků je problematičtější než výklad jejich grafiky, 981 protože znak může být nositelem významů, které s jeho grafikou bezprostředně nesouvisí. Jednu ze základních metod práce s Výkladem znaků v kontextu historické lexikologie popisuje 陳煥 Chén Huàn, 982 když v Doslovu ke Komentáři Výkladu znaků 說文解字注 Shuō Wén Jiě Zì Zhù připomíná, že Kánon ověřuje Výkladem znaků a naopak. 983 Když ve starověku vznikaly znaky, často vyjadřovaly význam svou grafikou, tzn. že docházelo k transformaci abstraktní myšlenky do konkrétní realizace znaku. Proto má také grafika znaku a jeho základní význam určitý vztah. Výklad znaků je v zásadě dílem o grammatologii, proto je jeho základní metodou anatomie struktury znaku. Neanalyzuje nicméně strukturu znaku proto, aby ji samotnou pochopil, ale aby vysvětlil její vztah s jejím významem. Xu Shen se totiž domnívá, že pouze pokud rozumíme významu grafiky znaku, jsme teprve s to vykládat kanonické texty jako základ veškerého vědění. 984 Proto princip, na jehož základě Výklad znaků znaky vysvětluje, je postavit výklad na grafice znaku a hledat tak jeho základní význam. V čínské tradiční lexikologii je základní význam nazýván původní význam: 985 je to první a obvykle i jediný význam, 986 který ve Výkladu znaků následuje bezprostředně za vstupem. Na tomto místě je ovšem nutno zdůraznit, že se jedná o původní význam uvedené grafiky znaku v menším písmu, nikoliv o původní význam slova, které znak reprezentuje. Obvykle bezprostředně předchází analýzu grafiky znaku, s níž je logicky propojen. Tak např. znak 涉 shè 987 je nositelem významu: překročit a procházet. V obou případech se ale 979 YANG Runlu 1994: Tamtéž s Tamtéž s Biografická data nebyla zjištěna. 983 DUAN Yucai 1988: 789 nahoře, vlevo, sl Viz Také 造意 zàoyì nebo skutečný význam 實義 shíyì. 986 Viz V grammatologii označovaný jako původní znak (YW 1988: 19). 221

222 jedná o posunuté významy. 988 Ve Výkladu znaků je za tímto vstupem uveden význam překročit řeku, který bezprostředně souvisí s grafikou tohoto znaku v menším písmu, a proto je označován jako základní význam. U tří kategorií písma, tj. piktogramů, symbolů a ideogramů, je jejich základní význam těsně provázán s jejich grafikou, u fonogramu determinativ označuje pouze tematický okruh, do něhož základní význam znaku spadá. Základní význam objasňuje hierarchii posunutých významů : studium vztahu mezi základním významem znaku a významy posunutými je rovněž předmětem studia historické lexikologie. 989 Proto je Výklad znaků nejen grammatologickou, ale i lexikologickou studií, která navazuje na tradici Pravého vzoru a Místních slov. Historická lexikologie sice není hlavním tématem této knihy, ale protože využívá jejích metod, Xu Shenovi bývají dějinami tradiční čínské jazykovědy připisovány významné zásluhy i na rozvoji historické lexikologie; současně mi není známo, že by nějaká západní studie o tomto tématu uspokojivě pojednávala. Představím tuto disciplínu alespoň v hrubých obrysech Grafická definice Je to jedna ze základních metod historické lexikologie uplatňovaná ve Výkladu znaků. Protože čínské znakové písmo je ideografické, 990 existuje v něm určité těsnější či volnější spojení mezi grafikou znaku a jeho významem. Proto grafika znaku obvykle přímo odráží základní význam znaku. Xu Shen analyzoval každý znak složku po složce se záměrem nalézt opodstatnění stavby konkrétního znaku, jeho konstrukcí a její analýzou následně vysvětlit význam znaku: Vpravo: pomáhat. Skládá se z determinativů ústa a ruka. 右 : 助也 从口从又 Od jednoho a téhož významu slova odvozené další významy tohoto slova. Obvykle se od základního významu neodvíjí pouze jeden další významu, a navíc i posunutý význam může sloužit jako zdroj pro vznik dalších posunutých významů, takže tyto významy pak společně vytvářejí celou síť významů (REN Xueliang 1985: 88 91). 989 YU Guoqing 1995: I když většinu znaků čínského znakového písma představují fonogramy, i jejich součástí je významová složka, tj. determinativ. Na druhé straně, komplexní kvalitativní analýza současné podoby čínského znakového písma navazující na jeho kategorizaci z doby Východních Han teprve probíhá. Je proto možné, že její výsledky např. v případě, že v textu prokáže významnou převahu výpůjček, může toto mé tvrzení vyvrátit. Více viz projekt disertační práce Synchronní model tradiční kategorizace čínského znakového písma Terezy Slaměníkové, Katedra obecné lingvistiky FF UP Olomouc. 991 XU Shen 1963: 32 dole, vlevo, sl

223 Početný: mnohý. Skládá se ze tří úst. 品 : 眾庶也 从三口 992 Chodit: lidská chůze. Skládá se z determinativů cupitat a ploužit se. 行 : 人之步趨也 从彳从亍 993 Hluk: cvrlikání. Skládá se z determinativu mnoho na dřevině. 喿 : 鳥羣鳴也 从品在木上 994 Malý: drobný předmět. Skládá se z determinativu dělit: sotva se objeví byť i nicotnost, začneme ji rozebírat. 小 : 物之微也 从八, 丨見而分之 995 Starý: dávno. Skládá se z determinativů deset a ústa: pamatovat si, co bylo dříve řečeno. 古 : 故也 从十 口 識前言者也 996 Říkat: když je buvol trkavý, na rohy se mu příčně připevní deska, aby to řekla ostatním. Skládá se z determinativů ústa a buvol. 告 : 牛觸人, 角箸橫木, 所以告人也 从口从牛 997 Deset: dokonalé číslo. Vodorovný tah představuje východ a západ, svislý jih a sever. Dokonalost tak vyjadřují čtyři světové strany a střed. 十 : 數之具也 一為東西, 丨為南北, 則四方中央備矣 998 Vzdělanec: zařídit. Čísla začínají jedničkou a končí desítkou. Skládá se z determinativů jeden a deset. Konfucius pravil: Kdo z deseti vyvodí jediné, je vzdělanec. 士 : 事也 數始於一, 終於十 从一从十 孔子曰 : 推十合一為士 999 Zvuk: tón. Zvuk vyrůstá ze srdce a vně je členěn. Pentatonika sestává z tónů; strunné nástoroje, píšťaly, kovové, kamenné, hliněné, kožené a dřevěné nástroje vydávají zvuk. Skládá se z determinativu mluvit, který obsahuje vodorovný tah. 音 : 聲也 生於心, 有節於外, 謂之音 宮商角徵羽, 聲 ; 絲竹金石匏土革木, 音也 从言含一 Tamtéž s. 48 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 44 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 48 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 28 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 50 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 30 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 50 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 14 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 58 nahoře, vlevo, sl

224 Xu Shenova metoda grafické definice spočívala v tom, že nejprve stanovil, který význam znaku považuje za původní Při výkladu grafiky odvozených znaků pak uvedl determinativ, k němuž daný znak přísluší a následně ze kterých konstrukčních složek se skládá a jaký mají tyto elementy význam, případně jak jsou ve znaku použity a jaký výsledný význam kompozitu dávají Tyto tzv. volné grafémy jsou značeny frází: následuje znak, tzn. skládá se z 从某 cóng... Pomocí této fráze je tedy vlastně analyzován vztah mezi znakem a jeho významem Ukazatelem znaků obrysových je název příslušné kategorie, tj. piktogram nebo symbol, případně u piktogramu fráze: podobá se 象某 xiàng Fráze: skládá se z komoleného znaku 从某省 cóng shěng vztahuje upravenou, většinou redukovanou, grafiku konkrétního znaku ke grafice jiného znaku. Grafická definice se věnuje původu grafiky znaku, tzn. jeho etymologii. Jejím jádrem je pojem původní znak Grafika původního znaku je odvozena od určitého významu slova. Ten právě uvádí Výklad znaků. Zdaleka ne všechny znaky současného písma jsou ale původními znaky. Většinou se jedná o znaky vypůjčené 借字 jiè zì. Základní a posunuté významy znaku souvisí s mnohoznačností jediného slova, vypůjčené a původní znaky ale neoznačují totéž slovo, a to ani v případě, že se píší jedním a týmž znakem, který pak označuje více sylabosémémů Současná grafika znaku se může lišit od její původní podoby, např. původnímu znaku pálit 燃 rán je dnes homofonní 然, znaku stěhovat 搬 bān je rovněž homofonní 般 atd. Je samozřejmě jasné, že v současnosti už valná většina znaků neoznačuje původní význam určitého slova, protože za více než tři tisíce let existence čínského znakového písma prodělala vývoj nejen jeho grafika, ale i sémantika. Přes vazbu mezi grafikou a významem znaku je základní význam zatemněn. Pokud lze z analýzy grafiky znaku vyčíst, co ten který znak znamená, lze pak zpětně v tomto smyslu uchopit i jeho grafiku. Toto pochopení symbiózy významu slova a grafiky znaku umožňuje ovládnutí čínského znakového písma jako systému Tamtéž ss ZHANG Jitao 1988: Tamtéž ss Také pravý znak 正字 zhèng zì WANG Ning 1994: 35, 37 a

225 Zvuková definice Výklad znaků samozřejmě využívá také zvukové definice Tato metoda historické lexikologie, na rozdíl od grafické a významové definice, nevysvětluje vztahy mezi slovy na základě grammatologie nebo sémantiky, ale na základě etymologie, 1007 tj. studia změn významu slova v čase. O důležitosti, kterou hanští komentátoři přikládali výkladu významu slov nebo znaků prostřednictvím jejich homofonů, svědčí Výklad jmen hanského filologa Liu Xiho, etymologická studie, která je postavena na této metodě, i když ji vzhledem k nepochopení změn ve fonologickém systému jazyka její autor používá ve většině případů chybně. Jsou rozlišovány dva její podtypy: homofonní, např. krajina 景 jǐng má své hranice 竟 jìng, 1008 sluneční hodiny 晷 guǐ se řídí řádem 規 guī, 1009 půda 土 tǔ plive 吐 tǔ rostliny, 1010 slepý 盲 máng nevidí přes rozlehlá místa 茫 máng, 1011 a homeofonní. Ten pak může být postaven na principu aliteračním, tj. shodě iniciál: hvězdy 星 xīng jsou roztroušené 散 sàn po obloze, 1012 oheň 火 huǒ mění 化 huà předměty v popel, 1013 strom 木 mù je přikrytý 冒 mào květy a listy; 1014 rýmovém, tj. shodě finál: háj 林 lín je hustý 森 sēn, 1015 šíp 矢 shǐ ukazuje 指 zhǐ na cíl, 1016 náboj kola 轂 gǔ je pevný 埆 què; 1017 a transpozičním, tj. na podobnosti iniciál, finál, případně obou: loď 船 chuán následuje 循 xún říční proud, 1018 lišej 癬 xuǎn se straní 徙 xǐ 1019 slunečního svitu, buben 鼓 gǔ je uvnitř dutý a jako hradby města 郭 guō jej přikrývá napjatá kůže, 1020 uzda 轡 pèi šlehá 拂 fú koně, aby ho zkrotila Také 音訓 yīn xùn YANG Runlu 1994: ctext.org/library.pl?if=gb&file=77388&page= Tamtéž ctext.org/library.pl?if=gb&file=77388&page= ctext.org/library.pl?if=gb&file=77388&page= ctext.org/library.pl?if=gb&file=77388&page= ctext.org/library.pl?if=gb&file=77388&page= Tamtéž ctext.org/library.pl?if=gb&file=77388&page= ctext.org/library.pl?if=gb&file=77388&page= ctext.org/library.pl?if=gb&file=77388&page= ctext.org/library.pl?if=gb&file=77388&page= ctext.org/library.pl?if=gb&file=77388&page= ctext.org/library.pl?if=gb&file=77388&page= ctext.org/library.pl?if=gb&file=77388&page=

226 I touto metodou Xu Shen navazoval na odkaz dřívějších filologů, existuje řada příkladů takového výkladu významu slova v předqinských filozofických spisech, 1022 např. Vládnout 政 zhèng znamená napravovat 正 zhèng 政者, 正也 (Když lidu zajistíte hmotnou jistotu) Zřiďte školy a učte jej. Škola 庠 xiáng znamená vychovávat 養 yǎng, škola 校 xiào znamená učit 教 jiào, škola 序 xù znamená ukazovat 射 shè. Za dynastie Xia se školám říkalo 校 xiào, za dynastie Yin 序 xù a za dynastie Zhou 庠 xiáng. Vysoká učení 學 xué nazývaly všechny tři dynastie stejně 設為庠 序 學 校以教之 庠者養也, 校者教也, 序者射也 夏曰校, 殷曰序, 周曰庠, 學則三代共之 Konkrétními příklady zvukové definice ve Výkladu znaků jsou např.: před vraty 門 mén je slyšet 聞 wén, co se děje uvnitř, a i za nimi je slyšet, co se děje venku; 1027 dveře 戶 hù chrání 護 hù vnitřek místnosti; 1028 Slunce 日 rì je realizováno 實 shí paprsky; 1029 podstatou Měsíce 月 yuè je, že ubývá 闕 què; 1030 píseň 詩 shī slovy vyjadřuje city 志 zhì; 1031 kniha 書 shū je to, co se píše 箸 zhù; 1032 citera 琴 qín je to, co nepřipouští 禁 jìn zlo; 1033 učenec 儒 rú je svou povahou mírný 柔 róu 1034 atd. Xu Shen dále užívá zvukové definice jako součást grafické definice fonogramů a označuje je frází: fonetikem je 某聲... shéng. Za příklad zvukové definice je možné považovat také ty případy užití fráze čti jako, které odkazují k výslovnosti, nikoliv významu vstupu YW 1988: VOCHALA 2009: Viz Sebrané výroky (RUAN Yuan 1980: ) YANG Bojun 1960: 118, 120 a Viz Mencius (RUAN Yuan 1980: ) XU Shen 1963: 247 dole, vlevo, sl. 8; TANG Kejing 1997: XU Shen 1963: 247 dole, vpravo, sl. 6 7; TANG Kejing 1997: XU Shen 1963: 137 dole, vpravo, sl. 7; TANG Kejing 1997: XU Shen 1963: 141 nahoře, vlevo, sl. 9; TANG Kejing 1997: XU Shen 1963: 51 dole, vpravo, sl. 4; TANG Kejing 1997: XU Shen 1963: 65 dole, vpravo, sl. 4; TANG Kejing 1997: XU Shen 1963: 267 nahoře, vlevo, sl. 4 5; TANG Kejing 1997: XU Shen 1963: 162 nahoře, vpravo, sl. 2; TANG Kejing 1997:

227 Významová definice Smyslem významové definice 1035 je nejjednodušším, nejpřesnějším a co možná nejúplnějším způsobem zachytit jiným slovem, respektive slovy zobecněné charakteristiky významu slova, např. v definici hlava 元 yuán je počátek 始 shǐ, vstup hlava 元 představuje objekt definice 1036 被訓釋字 bèi xùnshì zì, který je subjektem definice 1037 訓釋字 xùnshì zì počátek 始 vykládán. Současně mezi vstupem a jeho definicí obvykle vzniká určitá kvantitativní nerovnováha, když jednoslovnému vstupu odpovídá víceslovná definice, které ovšem nezřídka dominuje jádro výkladu 主訓詞 zhǔ xùn cí. Toto jádro pak vstup definuje na základě sémantických či fonetických vztahů: v definici 弔 diào je kondolovat 問終 wèn zhōng 1038 představuje vyjadřovat 問 sémantické jádro výkladu 義訓主訓詞 yì xùn zhǔ xùn cí, naproti tomu v definici 𦒻 diǎn je stařecká skvrna v obličeji 老人面如點 lǎo rén miàn rú diǎn 1039 ukazuje 點 diǎn na fonetické jádro výkladu 聲訓主訓詞 shēng xùn zhǔ xùn cí Je zjevné, že se významová definice vlastně odvolává na synonymní vztahy mezi slovy a pokouší se o sémantickou kategorizaci, když neologismy vysvětluje archaismy, hyponyma hyperonymy, případně specifikuje význam slova v rámci určité kategorie, když přitom používá negace, popisu či analogie Snad nejčastěji je ve Výkladu znaků využito podtypu významové definice označované jako přímá definice 直訓 zhí xùn, tj. výkladu významu znaku jeho synonymem, např. znaky štěstí 祿 lù, 1042 šťastný 禠 sī, 1043 příznivý 祥 xiáng, 1044 spokojenost 祉 zhǐ 1045 a požehnání 祚 zuò 1046 jsou všechny definovány jako štěstí 福 fú. Přímá definice v některých případech využívá možnosti definovat dvě slova navzájem, což odborná literatura nazývá vzájemnou definicí, a to v rámci téhož determinativu, 1035 Také 義界 yìjiè LI Guoying 1994: Tamtéž s XU Shen 1963: 167 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 173 dole, vlevo, sl LI Guoying 1994: YANG Runlu 1994: XU Shen 1963: 7 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 7 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 7 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 7 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 9 dole, vlevo, sl

228 např. recitovat 諷 fěng 1047 a 誦 sòng, 1048 starý 老 lǎo 1049 a 考 kǎo, 1050 vrcholek 顛 diān 1051 a 頂 dǐng; 1052 či mimo něj, např. uvědomovat si 覺 jué 1053 a 悟 wù, 1054 úplně 全 quán 1055 a 完 wán, 1056 opatrný 謹 jǐn 1057 a 慎 shèn Dalším jejím podtypem je transferová definice 遞訓 dì xùn, kdy se subjektem definice stává v bezprostředně následující definici jejím objektem a členy takto vytvořeného řetězce jsou synonymy: hrdlo 嚨 lóng je hrtan 喉 hóu, 1059 hrtan 喉 je hltan 咽 yān 1060 a hltan 咽 je hrdlo 嗌 yì; 1061 vítat 逆 nì je vítat 迎 yíng, 1062 vítat 迎 je setkat se 逢 féng 1063 a setkat se 逢 je potkat 遇 yù; 1064 vracet se 返 fǎn je vracet 還 huán 1065 a vracet 還 je opakovat 復 fù; 1066 mluvit 語 yǔ je debatovat 論 lùn, 1067 debatovat 論 je diskutovat 議 yì 1068 a diskutovat 議 je mluvit 語 yǔ; 1069 vinit 譏 jī je pomlouvat 誹 fěi, 1070 pomlouvat 誹 je ostouzet 𧩂 bàng 1071 a ostouzet 謗 je ničit 毀 huǐ Xu Shen, pravda, není autorem těchto metod, jedná se o jeden z nejstarších nástrojů vysvětlení významu používaný již ve filozofických spisech vzniklých za Východních Zhouů. Nejstarší dochované dílo čínské historické lexikologie, které systematicky aplikuje tuto metodu na jazykový 1047 Tamtéž s. 51 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 51 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 173 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 173 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 181 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 181 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 178 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 219 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 109 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 150 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 52 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 217 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 30 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 30 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 30 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 40 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 40 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 40 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 40 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 40 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 51 nahoře, vlevo, sl Tamtéž s. 52 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 52 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 54 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 54 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 54 dole, vlevo, sl

229 materiál, je Pravý vzor. Xu Shen ji pak posouvá spíše kvantitativně, když jí popisuje podstatně obsáhlejší vzorek jazyka. Při takovém popisu významu znaků projevuje Xu Shen značnou kreativitu: na mnoha místech se totiž nespokojuje s jednoslovným výkladem významu jednoslabičného znaku, tedy slova. Ve Výkladu znaků je často použito v definici vstupu kompozit, dialektismů, citací z Kánonu, Klasiků nebo znalců. Jsou v nich zahrnuty mj. i mýty, legendy, některé definice jsou dokonce spíše než výkladem významu znaku odrazem určitého filozofického názoru poplatného teorii o yinu a yangu i učení o pěti prvcích Právě tyto definice jsou ale na druhou stranu středem zájmu antropologů, kteří hanskou grammatologii studují prostřednictvím metod antropologické lingvistiky. Tento směr představuje v současné době hlavní proud studia Výkladu znaků v ČLR. Ani tato metoda historické lexikologie rozhodně není ideálním způsobem popisu významu znaku, respektive slova: homonymie znamená obvykle pouze podobnost významu slov nebo jejich užití, nikoliv identičnost. Dalším jejím nedostatkem je stírání hierarchického vztahu mezi slovy: prosté konstatování, že dvě slova jsou synonymní, takovou podobnost zkreslují Následuje popis specifického užití významové definice v textu Výkladu znaků, tj. kompozit, frází čti jako, jinak se praví, že a citací Kompozita S problematikou slovní zásoby, a tedy i historické lexikologie bezprostředně souvisí i otázka kompozit 1075 聯綿字 liánmiánzì, tj. dvojslabičných slov, ačkoliv nejsou v jazyce kanonických textů příliš frekventovaná. Jedná se buď o dva volné sylabosémémy, nebo je samostatnost jeho složky či složek omezena, a jsou tedy spíše fonetickým konstruktem, např. váhat 猶豫 yóuyù, nehostinný 蕭瑟 xiāosè nebo loutna 琵琶 pípá. Odtažitost grafiky od významu takového slova podtrhuje existence různých variant jeho zápisu v prostoru a čase, např. kvapem 倉猝 倉踤 倉卒 蒼卒 cāngcù nebo plížit se 匐匍 蒲服 匐伏 蒲伏 扶服 fúfú atd. Konstrukčně lze kompozita rozdělit podle fonologických kritérií do čtyř kategorií: kompozita s identickou iniciálou, např. nepravidelný 參差 cēncī, kompozita s identickou finálou, např. upadnout 蹉跎 cuōtuó, kompozita s identickou nebo podobnou iniciálou i finálou, např. předávat 輾轉 zhǎnzhuǎn, a kompozita, jež nemají 1073 DONG Xiqian 1988: YANG Runlu 1994: Také 連綿字 liánmiánzì, 謰語 liányǔ nebo 連語 liányǔ. 229

230 identickou ani iniciálu, ani finálu, např. ibišek 芙蓉 fúróng, která se ale obvykle dělí aspoň o tentýž determinativ. Vztahy iniciál a finál je třeba samozřejmě hodnotit na úrovni fonologického systému archaické čínštiny. Tak např. jitrocel 芣苡 fúyǐ patří podle fonologických principů moderní čínštiny do kategorie, která nemá identickou ani iniciálu, ani finálu, ale podle týchž principů archaické čínštiny obě slabiky náleží k rýmu 之 zhī, 1076 a proto ve skutečnosti patří do skupiny kompozit s identickou finálou Čti jako Základním nositelem významu je v jazyce segment zvukového kontinua, písmo je pouhým systémem značek, které slouží k záznamu tohoto zvuku. I když v čínském znakovém písmu stále ještě existují znaky, které mají ideografický charakter, tj. piktogramy, symboly a ideogramy, jež žádným způsobem neodrážejí zvukovou stránku jazyka, většina jeho znaků jsou fonogramy, které ji reflektují. Fonogramy, které evidentně byly odvozeny z piktogramů a symbolů a původně bezpochyby tvořily podstatně menší část zásoby znaků, se do systému čínského znakového písma integrovaly takovým způsobem, že v Xu Shenově době již představovaly zhruba jeho osmdesát procent Mezi oběma kategoriemi, tj. ideografickou a ideofonografickou, nicméně panuje symbióza: znaky, které ve Výkladu znaků přímo neodrážejí zvukovou stránku jazyka, což samozřejmě neznamená, že ji nereprezentují, tj. především piktogramy a symboly, jsou základní stavební jednotkou těch, které ji odrážejí. Na druhé straně fonogramy reflektují i význam piktogramů a symbolů, z nichž jsou sestaveny. V Xu Shenově době ještě nebyl znám systém zachycování výslovnosti znaků pomocí 反切 fǎnqiè Autor proto ve svém Výkladu znaků použil 1076 GUO Xiliang 1986: 108 a LI Guoying 1994: Viz Termín historické fonologie. Bývá také označováno jako: 反 fǎn, 翻 fān, 切 qiè, 反言 fǎnyán, 反音 fǎnyīn, 反語 fǎnyǔ atd. Jedná se o způsob zápisu výslovnosti znaku v tradiční jazykovědě pomocí dvou znaků, přičemž iniciála prvního znaku fanqie se shoduje s iniciálou znaku, jehož výslovnost je komentována, a finála, včetně tónu druhého znaku je identická s jeho finálou a tónem. Např. ve spojení 練, 郎甸切 znak 郎 láng reprezentuje iniciálu znaku 練 liàn, v tomto případě l a 甸 diàn jeho finálu a tón, tj. iàn, takže výsledné čtení znaku je liàn. V předtagských textech bylo fanqie uváděno frází 某某反, pozdější rýmovníky dávaly přednost označení 某某切. Xu Xuanova edice Výkladu znaků na konci každého hesla uvádí výslovnost vstupu pomocí fanqie, 230

231 místo něj dvou metod historické lexikologie, a to přímé transkripce 直音 zhí yīn, kdy je výslovnost znaku označena jeho homofonem, a fráze čti jako Je proto zjevné, že ve Výkladu znaků nejsou obsaženy pouze grammatologické a sémantické informace, ale že si v něm Xu Shen všímá také fonologie. Samozřejmě funkcí přímé transkripce, ani fráze čti jako není mapovat fonologický systém jazyka kanonických textů, je jí podpora výkladu významu daného vstupu: pokud jako rodilý mluvčí text slyším, rozumím mu, aniž bych jej dokázal přečíst. Navíc fonologický systém, jak jej představuje Výklad znaků, není ani z teoretického, ani z praktického hlediska dostatečně komplexní. Tématem mé práce je kromě toho hanská grammatologie, historickou lexikologií a fonologií se zabývám pouze v zájmu co nejúplnějšího popisu Výkladu znaků s vědomím absence relevantní literatury v češtině, v případě historické lexikologie i v angličtině. Ve Výkladu znaků jsou frází čti jako komentovány obskurní znaky, tj. méně užívané znaky, u jejichž významu či výslovnosti Xu Shen předpokládá chybnou percepci nebo produkci. Tato fráze tedy uvádí homofonní nebo homeofonní slovo frekventované v kanonických knihách nebo náležející k frekventované slovní zásobě doby Han. V tomto smyslu je tedy vlastně obdobou přímé transkripce. Fráze může ale také uvádět sousloví, frekventované přísloví, idiom či celou větu z Kánonu : ta je v těchto případech citována proto, aby podtrhla správnost Xu Shenova výkladu Funkce fráze čti jako se ale ve Výkladu znaků neomezuje pouze na záznam zvukové podoby určitého slova, tak je tomu jen zhruba u jedné čtvrtiny z přibližně osmi set případů jejího výskytu ve Výkladu znaků. Využívá se jí především k objasnění nepravých výpůjček, a upozorňuje tak vlastně na novotvary 後起字 hòuqǐ zì. Např. ve výkladu znaku císař 皇 huáng se píše: 自 zì, čti jako nos 鼻 bí Frázi čti jako je tedy v tomto hesle třeba chápat jako znamená totéž, co. Původní význam znaku 自 zì jehož pramenem jsou Sun Mianovy Tangské rýmy. Nicméně fanqie v Konečné edici Rýmové tabulky většího a menšího písma 改定篆韻譜 Gǎidìng zhuàn yùn pǔ v téže edici pocházejí z Vydělených rýmů 切韵 Qiè Yùn tangského filologa 李舟 Lǐ Zhōua. Xu Kaiův komentář Výkladu znaků jej doplnil o fanqie 朱翱 Zhū Áoovy z doby Jižních Tangů podle 陸法言 Lù Fǎyánových Vydělených rýmů 切韵 Qiè Yùn. Fanqie ale nejsou součástí Xu Shenova původního textu, nýbrž k němu byla připojena jeho pozdějšími editory. Tangský fragment determinativu dřevina Výkladu znaků je již opatřen fanqie, které se od suiských a tangských liší (YU Guoqing 1995: 78 81, 101, ) LU Zongda 1981: Tamtéž s XU Shen 1963: 10 nahoře, vpravo, sl

232 je nos, znak 鼻 bí je jeho novotvarem. V textech je běžně na význam nos odkazováno znakem 鼻 bí, znak 自 zì označuje zájmeno sám nebo předložku od. Fráze čti jako také odkazuje na grafické varianty. Např. 䇂 qiān je delikt [ ], čti jako překročit 1083 愆 qiān Znak 䇂 qiān je tedy variantou k invariantě 愆 qiān, která je v textech v tomto významu frekventovanější. Případně také fráze čti jako předchází grafickou výpůjčku. Např. 𢾅 dù je blokovat [ ], čti jako 杜 dù Výraz blokovat dùsè se ale nepíše 𢾅塞, nýbrž 杜塞, a znak 杜 je v tomto smyslu grafickou výpůjčkou. Konečně může fráze čti jako signalizovat kognát 同源字 tóngyuán zì, tj. příbuzné slovo. Např. 𤔔 luàn je pořádat [ ], čti jako pořádat 亂 luàn Znak 亂 luàn je kognátem znaku 𤔔 luàn, v textech se ale běžně používá 亂 luàn, nikoliv 𤔔 luàn Jinak se praví, že Protože Výklad znaků uvádí původní významy znaků, je u každého vstupu obvykle uveden pouze jeden jediný význam, tj. původní význam grafiky znaku. Pokud na problematiku původního významu existovaly v Xu Shenově době i jiné názory, uvádí je autor Výkladu znaků obvykle frází jinak se praví, že 一曰 yī yuē. Synonymními variantami této fráze jsou: jinak se říká, že 一說 yī shuō, někteří praví, že 或曰 huò yuē, a dále se praví, že 又曰 yòu yuē. Kromě výkladu, že tato fráze uvádí další názor na původní význam grafiky znaku, protože Xu Shen ve své práci využíval současně výsledků bádání různých vzdělaneckých skupin, 1088 existuje také přesvědčení, že frází jinak se praví, že doplnili Výklad znaků pozdější editoři zejména na základě Háje znaků. Někteří čínští badatelé ale připouští také možnost, že je touto frází uveden výklad významu vstupu z jiných edic samotného Výkladu znaků Zde je rovněž nutné upozornit na skutečnost, že komentář uvedený frází jinak se praví, že se sice obvykle vztahuje k významu znaku: 1090 昌 chāng jsou krásná slova 美言 měi yán [ ], jinak se praví, že je to 1083 Tamtéž s. 221 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 58 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 115 nahoře, vpravo, sl Tamtéž s. 84 dole, vpravo, sl YANG Runlu 1994: Viz YU Guoqing 1995: LI Guoying 1994:

233 sluneční záře 日光 rì guāng, 1091 ale může také reprezentovat i jiný výklad grafiky vstupu, např. 祝 zhù [ ] skládá se z determinativů božský, ústa a člověk, jinak se praví, že se skládá z komolené složky radostný 1092 兑 duì. Kniha proměn spojuje tento trigram s ústy 口 a šamanismem 巫, 1093 případně komentuje i jeho jinou zvukovou realizaci, např. 䀁 yòu [ ], čti jako 灰 huī, jinak se praví jako 賄 huì Citace Citace Xu Shenovi slouží jako doklad významu vstupu, případně správnosti analýzy jeho grafiky. Autor Výkladu znaků se přitom opírá o text Kánonu, uvádí názory Klasiků a znalců písma, užívá i místní či stylové varianty čínštiny, tj. dialektismy, respektive hovorový jazyk Na prvním místě Xu Shen cituje především Kánon, když hlavním záměrem sepsání Výkladu znaků je podat k němu vysvětlení. Smyslem takové citace ale není opřít svůj názor o jiný zdroj, je jím spíše snaha doplnit text Výkladu znaků právě Kánonem jako hlavním zdrojem Xu Shenových badatelských aktivit. Současně je možné citace považovat za exemplifikace: např. brát 取 qǔ je chytat 捕取 bǔqǔ. Skládá se z determinativu ruka 又 a ucho 耳. V Zhouských obřadech se praví: Ulovené zvěři se uřízne levé ucho 周禮 : 獲者取左耳 Zde citace doplňuje výklad grafiky znaku brát 取 vysvětlením motivovanosti složek znaku. V definici vstupu: královražda 弒 shì je, když poddaný zabije vládce. V Knize proměn se praví: Poddaný zavraždil svého vládce 易曰 : 臣弒其君 je citována Kniha proměn jako konkrétní realizace jeho významu. Zvuková realizace vstupu je exemplifikována např. heslem: ladit 𡧍 miàn je hodit se k sobě 冥合 mínghé [ ]. Čte se jako znak 眄 miàn z věty: Jestliže po podání léku malátnost nezmizí [ ] ([ ] nemoc neustoupila) z Knihy dokumentů 周書 : 若藥不眄眩 Primárně se Xu Shen samozřejmě opírá o nejstarší části Kánonu psané archaickou čínštinou, ale uvádí i mladší texty psané starověkým jazykem, 1091 XU Shen 1963: 138 dole, vlevo, sl Kniha proměn 1995: Tamtéž s. 8 dole, vpravo, sl. 10 a dole, vlevo, sl Tamtéž s. 104 nahoře, vlevo, sl DONG Xiqian 1994: XU Shen 1963: 64 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 66 dole, vlevo, sl Tamtéž s. 151 nahoře, vlevo, sl

234 např. Gongyangův Komentář Letopisů. I ve smyslu textové kritiky je proto Výklad znaků velice zajímavým materiálem. Srovnání dnešní s dřívějšími verzemi Kánonu, s jeho citacemi ve Výkladu znaků otevírá řadu zajímavých otázek souvisejících s autenticitou obou textů. Jedná se o variantní záznam slov, jejich odlišné pořadí, rozdílné řazení vět, případně i delších textů, absenci či naopak nadbytečnost určitých jeho částí, jeho odlišné členění, záměnu komentáře za komentovaný text, chyby apod. Tato situace má tři hlavní příčiny: jednak jsou jimi rozdíly mezi verzemi Kánonu škol starého a nového textu ; dále důraz na jejich mluvenou podobu za vlády dynastie Han za současného potlačování významu jejich písemného záznamu, když texty byly spíše přednášeny zpaměti, než čteny a i jejich výklad probíhal spíše ústně, a konečně je zapříčiněna chybami při opisování, emendaci a editování textu Ve Výkladu znaků je Kánon citován v heslech. Jedná se především o: Knihu proměn; 1100 Knihu dokumentů; 1101 Ztracené Zhouské obřady 1102 逸周書 Yì Zhōu Shū; Mao Hengův Komentář ke Knize písní 1103 毛詩 Máo Shī; Knihu písní školy Lu, Qi a Han 1104 三家詩 Sān Jiā Shī; Sebrané 1099 ZHANG Jitao 1988: Viz Kniha proměn PRŮŠEK 1967: II , HRDLIČKOVÁ 1980: Esoterický komentář k Zhouským obřadům chybně označovaný jako Zhouské obřady z hrobu v Ji 汲冢周書 Jí Zhǒng Zhōu Shū, které byly v roce 281 objeveny na místě posledního odpočinku patrně weiského krále Anxiho 魏安釐王 Wèi Ānxǐ Wáng (? 243 př. n. l.) poblíž dnešního města 衛輝 Wèihuī v severním Henanu. Protože ale Ztracené Zhouské obřady byly citovány již za Hanů, zjevně se jedná o jinou knihu. Autenticita současného textu Zhouských obřadů je beztak dosti diskutabilní, když je rozdělena do jednašedesáti kapitol, zatímco hanská edice jich uvádí o deset více a tangská naopak pouze pětačtyřicet (Ciyuan 1988: ) PRŮŠEK 1967: II , HRDLIČKOVÁ 1980: Tj. Kniha písn í školy nového textu, představující soubor oficiálních výkladů této části Kánonu. Přesto dávali východohanští komentátoři Ma Rong a Zheng Xuan přednost neortodoxní Mao Hengově edici. Text qiské školy se proto ztratil již ve 3. století a luské školy o sto let později. Z hanské školy zůstaly zachovány pouze Vnější kapitoly. Na základě citací z děl, která vznikla před Šesti dynastiemi, byly od Songů sestavovány soubory zlomků těchto textů. V tomto ohledu provedli vyčerpávající výzkum qingští filologové (Ciyuan 1988: 25.1). 234

235 výroky; 1105 Kánon synovské oddanosti; 1106 Pravý vzor ; Knihu obřadů 1107 禮 Lǐ; Zuo Qiumingův Komentář k Letopisům; 1108 Gongyangův Komentář k Letopisům1109 公羊傳 Gōngyáng Zhuàn; Ztracené Sebrané výroky 1110 逸論語 Yì Lún Yǔ a Mencia Nejčastěji je Výkladem znaků citována Kniha písní v 422 citacích, následuje Kniha dokumentů v 159, Kniha proměn v 78 a Sebrané výroky v 35 citacích Kromě kanonické literatury cituje Výklad znaků také z Klasiků Jedná se o: Hanské zákony a nařízení 1114 漢律令 Hàn Lǜ Lìng; Hovory států 1115 國語 Guó Yǔ; Sima: O umění válečnickém 1116 司馬法 Sīmǎ Fǎ; Komentář 1117 傳 Zhuàn; Vojenský řád 1118 軍法 Jūn Fǎ; 伊尹 Yī Yǐna; 1119 Knihu 1105 VOCHALA, Jaromír: Konfucius v zrcadle Sebraných výroků. Praha: Academia 2009, 534 s ZÁDRAPA, Lukáš: Klasická kniha synovské oddanosti In Lomová, Olga: Ach běda, přeběda. Praha: Dharmagaia 2005, ss HRDLIČKOVÁ 1980: Tamtéž ss Tamtéž ss Patrně oddíl O nefritu v Sebraných výrocích školy Qi 齊論語 問玉 Qí Lún Yǔ, Wèn yù (TANG Kejing 1997: 44) PRŮŠEK 1967: II.112, HRDLIČKOVÁ 1980: LI Guoying 1994: Pořadí titulů se odvíjí od počtu citací ve Výkladu znaků: nejfrekventovanější jsou uvedeny v úvodu mého přehledu citací; v Záznamech o Kánonu a literatuře Hanských kronik titul není obsažen (CAI Xinfa 2004: ) citací; HRDLIČKOVÁ 1980: citací; v Záznamech o Kánonu a literatuře Hanských kronik je uváděn v části Kánon: Obřady, kde je označován jako Sima: Obřady v armádě 軍禮司馬法 Jūn Lǐ Sīmǎ Fǎ ve 155 kapitolách. V Záznamech o Kánonu a knihách Suiských kronik není rozdělen do kapitol, ale do tří svazků, dnes se zachoval jediný. Jeho obsah je velmi podobný Zhouským obřadům, patrně proto Ban Gu knihu zařadil do části Obřady (Ciyuan 1988: 252.3) citací; není jasné, o jakou knihu se jedná (CAI Xinfa 2004: 126) citací; v Záznamech o Kánonu a literatuře Hanských kronik takový titul není obsažen, snad se jedná o souborné označení textů čtyř filozofických škol yinu a yangu, Taktiků, Topografů a Techniků (CAI Xinfa 2004: 123) citace; podle Záznamů o Kánonu a literatuře Hanských kronik části Taoisté měla jedenapadesát kapitol. Text byl dávno ztracen. Jen v hanském hrobu č. 3 v 馬王堆 Mǎwángduī bylo objeveno 64 řádek jejího textu (Ciyuan 1988: 98.4). 235

236 historika 1120 史篇 Shǐ Piān; Knihu hor a moří; 1121 Mistra z Huainanu; 1122 韓非 Hán Fēie; 1123 Komentář pěti prvků 1124 五行傳 Wǔ Xíng Zhuàn; 呂不韋 Lǚ Bùwéi e; 1125 Záznamy o rytmu a kalendáři Hanských kronik 1126 律歴書 Lǜ Lì Shū; Písně ze Chu 1127 楚辭 Chǔ Cí; 1128 天老 Tiān Lǎoa; 師曠 Shī Kuànga 1129 ; Obřady z předměstí Lu 1130 魯郊禮 Lǔ Jiāo Lǐ; Starého mistra ; 1131 Věštecké knihy velkého historika 1132 太史卜書 Tàishǐ Bǔ Shū; Tajnou knihu 1133 祕書 Mì Shū; Kánon o hvězdách pana citace; tj. Kniha historika Zhoua citace; viz PRŮŠEK 1967: II.288, HRDLIČKOVÁ 1980: citace; viz KRÁL 2005: citace; tj. Mistr Han Fei 韓非子 Hán Fēi Zǐ, viz Chan-fej-c citace; tj. Komentář pěti prvků k Velkému plánu 洪範五行傳 Hóng fàn wǔ xíng zhuàn, tj. 23. kapitola nového textu Knihy dokumentů v rozsahu jedenácti částí. Její autorství je připisováno Liu Xiangovi. Popisovala historické události od nejstarších dob do doby Han, zmatky na rozhraní historických epoch doplněné o šťastná a nešťastná znamení vycházející z předpokladu, že přírodní katastrofy jsou signálem Nebes lidem, výstrahou nebo trestem zcela v souladu s učením vizionářských frakcí hanského konfucianismu. Text byl ztracen, jeho obsah byl však patrně podobný Záznamům o pěti prvcích 五行志 Wǔ xíng zhì v Hanských kronikách (CAI Xinfa 2004: 121) citace; tj. Letopisy pana Lü Buweie citace (TANG Kejing 1997: 237) citace; viz PRŮŠEK 1967: I , HRDLIČKOVÁ 1980: citace; v Záznamech o Kánonu a literatuře Hanských kronik v části kola taoistických sexuálních praktik je obsažena kniha Vagína podle Tianlaoa a dalších mistrů 天老雜子陰道 Tiānlǎo Zá Zǐ Yīndào v pětadvaceti kapitolách, ai Xinfa se ale vzhledem k obsahu citace ve Výkladu znaků, mystickému výkladu znaku fénix domnívá, že jde o knihu Žlutý císař a klasikové o Yinu a Yangu 黃帝諸子論陰陽 Huáng Dì Zhūzǐ Lún Yīn Yáng rovněž v pětadvaceti kapitolách z části kola pěti prvků (CAI Xinfa 2004: 125, Ciyuan 1988: 371.1) citace; podle Záznamů o Kánonu a literatuře Hanských kronik v části kola nevázané konverzace měl šest částí (CAI Xinfa 2004: 123) citace; v Záznamech o Kánonu a literatuře Hanských kronik takový titul není obsažen (CAI Xinfa 2004: 125) citace; tj. Kniha o Tau a ctnosti 道德經 Dào Dé Jīng, viz Lao-tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti. Kladno: J. najdr 1920, 128 s citace; v Záznamech o Kánonu a literatuře Hanských kronik takový titul není obsažen, je zde pouze uvedeno pětadvacet děl v části Věštby (CAI Xinfa 2004: 124) citace; v Záznamech o Kánonu a literatuře Hanských kronik takový titul není obsažen, snad se jedná o Tajné záznamy o mapách a knihách 圖書秘記 Tú Shū Mì Jì, dílo o astronomii v sedmnácti částech (CAI Xinfa 2004: 123). 236

237 Gan 1134 甘氏星經 Gān Shì Xīng Jīnga; Mocia, 1135 tj. celkem 22 různých děl v 89 citacích. Kromě Kánonu a Klasiků Xu Shen cituje také názory znalců, aby tak Výkladem znaků naplnil postulát: bohatě přitom čerpám z odkazu znalců písma : veškeré mé takto nabyté poznatky jsou hodnověrné, když jsou podepřeny dokladovým materiálem Jejich komentáře se podobně jako u dvou předchozích kategorií citací vztahují nejen ke grafice vstupů, ale také k jejich významu a výslovnosti. Ve Výkladu znaků samotném jsou názory znalců nejčastěji uvedeny frází: řekl 說 shuō, pravil 曰 yuē nebo domníval se 以為 yǐ wéi. Tak např. Du Lin řekl: 耿 gěng je záře. Skládá se ze složky záře 光 guāng a komoleného mudrce 聖 shěng. ; 1137 nebo např. Konfucius pravil: to, co spojuje Nebesa, Člověka a Zemi je král. ; 1138 a nebo také: vratký 隉 niè je akrofobie 危 wēi. Xu Xun se domníval, že vratký je nešťastný 凶 xiōng; Jia Kui řekl: vratký je norma 法度 fǎdù. Ban Gu řekl: vratký je neklidný 不安 bù ān Znalců je ve Výkladu znaků uvedeno ve 130 vstupech celkem 32: Du Lin ; 1140 tajemník premiéra Jia 1141 賈侍中 Jiǎ shìzhōng; Yang Xiong; 1142 Sima Xiangru ; 1143 Wang Yu; 1144 桑欽 citace; v Záznamech o Kánonu a literatuře Hanských kronik takový titul není obsažen, snad se jedná o Gan De: Věštění a věštebné sny 甘德長柳占夢 Gān Dé Cháng Liǔ Zhān Mèng, z části Různí věštci ve dvaceti kapitolách (CAI Xinfa 2004: 124) citace; PRŮŠEK 1967: II , HRDLIČKOVÁ 1980: Viz XU Shen 1963: 249 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 9 dole, vpravo, sl Tamtéž s. 305 nahoře, vlevo, sl citací citací; tj. Jia Kui citací citací citací. 237

238 Sāng Qīn; 1145 衛宏 Wèi Hóng ; 1146 Dong Zhongshu; 1147 徐巡 Xú Xún; 1148 král Zhuang ze Chu; 1149 hanský císař Wen 1150 漢文帝 Hàn Wén Dì; 張徹 Zhāng Chè ; 1151 歐陽喬 Ōuyáng Qiáo; 1152 京房 Jīng Fáng; 1153 Liu Xiang ; citace; žil v letech Pocházel z Henanu. Druhým jménem 君長 Jūnzhǎng. Studoval starý text Knihy dokumentů a Mao Hengův Komentář ke Knize písní. Sepsal Knihu řek 水經 Shuǐ Jīng, která popisuje 137 čínských toků ve třech svazcích (Ciyuan 1988: 850.1, ZRM 1980: 810.1) citace; žil v letech 5 57, znalec Kánonu. Druhým jménem 敬仲 Jìngzhòng, původem z 東海 Dōnghǎie dnešního 郯城 Tánchéngu v jižním Shandongu. Studoval u 謝曼卿 Xiè Mànqīnga Mao Hengovu edici Knihy písn í a u Du Lina Knihu dokumentů školy starého textu. Mezi roky 25 a 57 mu byl svěřen úřad císařského poradce (Cihai 1999: 498.2, ZRM 1980: ) citace; viz PRŮŠEK 1967: II citace; žil za Východních Hanů, původem z Jinanu. Žák Wei Honga a Du Lina, mezi roky 25 a 54 byl poradcem u dvora (ZRM 1980: 780.2) citace citace citace; patrně Zhang Chang (CAI Xinfa 2004: 138) citace; Duan Yucai se domníval, že se jedná o 歐陽高 Ōuyáng Gāoa : druhým jménem 子陽 Zǐyáng, původem z komanderie 千乘 Qiānshèng dnešního okresu 廣饒 Guǎngráo v severovýchodním Shandongu. Byl pravnukem 歐陽生 Ōuyáng Shēnga, který studoval Knihu dokumentů přímo u 伏勝 Fú Shènga. Kniha dokumentů se pak v klanu Ouyang předávala po osm generací. Když v roce 136 př. n. l. ustavil císař Wu doktory pěti kanonických knih, byl Ouyang Gao jedním z nich, později vyučoval i na císařské akademii Vysoké učení 太學 Tài Xué (BAN Gu 1962: , FAN Ye 1997: 2555) citace; (77 37) zakladatel tzv. Jingovy školy nového textu Knihy proměn ; druhým jménem 君明 Jūnmíng, původem z 頓丘 Dùnqiū ve Východní komanderii 東郡 Dōng Jùn na jihozápadě dnešního 清豐 Qīngfēngu na severovýchodě provincie Henan. Jeho původní příjmení bylo 李 Lǐ, ale protože hrál rád na dechové hudební nástroje, změnil si je na Jing. Upravil qiangskou flétnu tak, že k ní přidal ještě jeden otvor, když původně měla jen tři. Za vlády císaře Yuana byl náčelníkem komanderie Wei 魏郡 Wèi Jùn v dnešní jižní Hebei a severním Henanu. Zabýval se studiem Knihy proměn, jeho učitelem byl 焦延壽 Jiāo Yánshòu, kterého vyučoval Meng Xi. Sepsal Komentář pana Jing ke Knize proměn 京氏易傳 Jīng Shì Yì Zhuàn. V roce 45 př. n. l. došlo ke vzpouře Qiangů a navíc bylo zatmění slunce. V reakci na ně Jing Fang před císařem řekl: Dávní vládci vybírali moudré podle jejich zásluh, vše se jim dařilo a k neštěstím nedocházelo; teď se rádci vybírají podle toho, jak dokáží pochlebovat, dílo se nedaří a dochází ke katastrofám. Bylo by vhodné ověřit schopnosti všech úředníků, pak pohromy ustanou, následkem čehož jej eunuch 石顯 Shí Xiǎn obvinil, že pomlouvá administrativu dvora, a přesvědčil císaře, aby Jing Fanga uvrhl do vězení, kde i zemřel (Cihai 1999: 429.2, ZRM 1980: 519.1) citace. 238

239 Liu Xīn;1155 宋宏 Sòng Hóng; 1156 Yuan Li; 1157 復 Fù; 1158 張林 Zhāng Lín; 1159 ministr zemědělství 1160 司農 sīnóng; 傅毅 Fù Yì ; 1161 Ban Gu a znalec 1162 博士 bóshì. O dalších znalcích, tj. 譚長 Tán Chángovi v sedmi citacích, úředníkovi Pu 官溥 guān Pǔ ve čtyřech citacích, 尹彤 Yǐn Tóngovi, 逯安 Lù Ānovi, 莊都 Zhuāng Dūovi, 黃顥 Huáng Hàovi, 周盛 Zhōu Shèngovi a 寧嚴 Nìng Yánovi, vždy po jedné citaci, není nic známo. Text Kánonu obvykle neobsahuje více než čtyři tisíce znaků. Výklad znaků jich ale uvádí přes devět tisíc, protože zahrnuje celou řadu znaků, které vznikly mezi 5. a 3. stoletím př. n. l., a v Kánonu proto zákonitě obsaženy nejsou. Pokud se při jejich studiu Xu Shen nemohl opřít o Kánon, jejich zdrojem se musely stát jiné texty. Nemuselo se však nutně jednat o texty psané, jak ostatně dokládá bohatý materiál dialektismů obsažených i ve citace citace; tj. 宋弘 Sòng Hóng, druhým jménem 仲子 Zhòngzǐ, původem z 長安 Cháng ānu. Mezi roky 7 př. n. l. a 5 n. l. byl pouhým tajemníkem premiéra, protože se jeho otec 宋尚 Sòng Shàng odmítl smířit s úpadkem císařské moci na sklonku Západních Hanů. Později, když vojska rudých obočí obsadila hlavní město, odmítl nabízený úřad a předstíral sebevraždu skokem do řeky 渭 Wèi. Po obnovení moci dynastie Han se stal v roce 26 ministrem veřejných prací a byl mu udělen titul kníže ze Xunyi 栒邑侯 Xúnyì Hóu, později obdržel knížecí úděl v 宣平 Xuānpíngu. V roce 30 byl však z úřadu odvolán a vrátil se na své léno, které po jeho smrti, protože neměl mužské potomky, zaniklo (ZRM 1980: 348.3) citace citace; patrně 劉復 Liú Fù (CAI Xinfa 2004: 140). Druhý syn prince z Beihaie 北海王 Běihǎi Wáng 劉興 Liú Xīnga. V roce 54 mu byl udělen titul kníže z Linyi 臨邑侯 Línyì Hóu a stejnojmenné léno v dnešním okrese 東阿 Dōng ē v západním Shandongu. Za císaře Minga často řídil učené disputace u dvora a společně s Ban Guem a Jia Kuiem pracoval na dynastických historiích. Jeho syn 劉騊駼 Liú Táotú (? 126) společně s Liu Zhenem a Ma Rongem, a tedy patrně i Xu Shenem pracoval v knihovně Východní letohrádek (FAN Ye 1997: 859, 1235 a 1298) citace; žil před rokem 89 (CAI Xinfa 2004: 137, FAN Ye 1997: 1156, 1460 a 1553) citace; patrně Zheng Zhong citace; (??90) druhým jménem 武仲 Wǔzhòng, původem z 茂陵 Màolíngu ve 扶風 Fúfēngu, podobně jako Du Lin a Ma Rong. Původně spolupracoval s Ban Guem a Jia Kuiem v administrativě, Ban Gu o něm řekl, že když začne psát, neví kdy přestat. Byl jedním z pěti velitelů armádních sborů vojevůdce 竇憲 Dòu Xiàna (? 92), bratra císařovny 章德 Zhāngdé, při jeho tažení proti Xiongnu. Dochovala se jeho díla Popisná báseň o tanci 舞賦 Wǔ Fù, Sedmero přívalů 七激 Qī Jī a další (FAN Ye 1997: ) citace; patrně některý ze znalců nového textu Knihy dokumentů (CAI Xinfa 2004: 140). 239

240 Výkladu znaků. Zde se Xu Shen bezpochyby inspiroval Yang Xiongovými Místními slovy, podle nichž komentoval přes 170 vstupů. Nepřehlédnutelná je tedy i pozornost, kterou Xu Shen věnoval tehdejšímu hovorovému jazyku Závěrem metodologická poznámka, která s textovou kritikou bezprostředně souvisí: pokud si Xu Shen jako autor Výkladu znaků není některým svým tvrzením jistý, uvádí tuto svou nejistotu signálem: chybí 闕 què Takových míst je ve Výkladu znaků celkem Přestože hlavním záměrem Výkladu znaků je uspořádání jinak velmi rozptýleného materiálu, není jeho konečné řazení ideální. Proto je při jeho studiu bezpodmínečně nutné nepohlížet na jednotlivé vstupy jako na izolované položky, ale pracovat s nimi v kontextu celého spisu. Na základě tohoto kontextu je pak možné doplnit poměrně strohé vysvětlení Výkladu znaků, případně i opravovat chyby, které vznikaly při četných redakcích celého textu. Je vhodné především přihlédnout ke vztahu mezi znakem vysvětlujícím a vysvětlovaným a k těm znakům menšího písma, které jsou interpretovány týmž slovem nebo jeho synonymem Dále je nutné zaměřit se na vztah mezi vstupem a jeho replikanty. Díky nim je Výklad znaků významným nástrojem pro dešifrování textů nápisů na kostech a na bronzech. Ty jsou naopak významnou oporou pro opravu grafiky menšího písma ve Výkladu znaků Ten je mj. i nesmírně cenným materiálem pro studium slovní zásoby archaické čínštiny, především jazyka kanonické literatury V neposlední řadě srovnání citací z Kánonu v podobě uvedené ve Výkladu znaků s textem zachovaného Kánonu pomáhá objasnit vztahy mezi nepravými výpůjčkami ZHANG Jitao 1988: Viz DONG Xiqian 1994: YANG Runlu 1994: Tamtéž ss Tamtéž s Tamtéž ss

241 O HANSKÉ GRAMMATOLOGII 241

242 Tradiční grammatologie je disciplínou, předmětem jejíhož studia je zejména Xu Shenova grammatologická monografie. Ta je současně prvním dílem, které využívá principu jednoty formy a obsahu čínského znakového písma, vyvozuje z něj jeho struktury a třídí jej jako systém. I tím význam Výkladu znaků značně přesahuje dobu svého vzniku a jedná se tak o naprosto zásadní a základní dílo čínské tradiční grammatologie. Již krátce po svém uveřejnění proto budilo zaslouženou pozornost jako klíč k pochopení systému čínského znakového písma a jeho prostřednictvím i Kánonu, zájem o něj rostl zejména v době jeho intenzivního studia, tj. za Songů a především za Qingů. Samozřejmě, že po bezmála devatenácti stech letech by byl holý text Výkladu znaků dnes již zcela nesrozumitelný. Jinými slovy řečeno, bez úsilí čínských filologů a lingvistů, kteří jej komentovali nebo se mu i jinak věnovali ve svých monografiích, by byl jeho text zachován, a přesto ztracen. Bezesporu nejvýznamnějšími osobnostmi počátečního období studia Výkladu znaků byli kromě Li Yangbinga bratři Xu: Xu Kai jako autor Výkladu znaků s komentářem 1170 說文解字繫傳 Shuō Wén Jiě Zì Xì Zhuàn a Xu Xuan jako vedoucí autorského kolektivu nejstarší dochované edice Výkladu znaků, 1171 označovaní v čínských historických pramenech také starší a mladší Xu 大小二徐 dà xiǎo èr Xú. Bez jejich úsilí by byl dnes Výklad znaků, jako ostatně valná většina hanské literatury, patrně již dávno ztracen Za následujících dynastií Song, Yuan, Ming a Qing se Výkladem znaků zabývalo na dvě stovky učenců ve třech stech pracích. Bezesporu nejvýznamnějšími byli tzv. čtyři mistři Výkladu znaků 說文四大家 Shuō Wén sì dà jiā z doby dynastie Qing, tj. Duan Yucai a jeho Komentář Výkladu znaků, Gui Fu a jeho Významové exemplifi kace ve Výkladu znaků 說文解字義證 Shuō Wén Jiě Zì Yì Zhèng, Wang Yun a jeho Interpunkce Výkladu znaků 說文解字句讀 Shuō Wén Jiě Zì Jùdòu společně s Výkladem znaků v příkladech a konečně Zhu Junsheng a jeho dílo O etymologii a rýmech ve Výkladu znaků 說文通訓定聲 Shuō Wén Tōng Xùn Dìng Shēng. Za Qingů totiž dochází k podobné obnově zájmu o studium Kánonu jako za Tangů a Songů. Protože Výklad znaků tehdy fungoval výhradně jako nástroj pochopení kanonické literatury, znamenala 1170 Ten je také znám pod označením Edice Xu mladšího 小徐本 Xiǎo Xú Běn Relevantní literatura na něj odkazuje jako na Edici Xu staršího 大徐本 Dà Xú Běn LI Guoying 1994:

243 tato doba renesanci i pro něj, a doba Qing je proto obecně považována za zlatý věk studia Výkladu znaků. Qingští filologové odvedli solidní badatelskou práci v oblasti grammatologie, textové kritiky a především historické fonologie. Jejich zásadní přínos ke studiu Výkladu znaků tkví ale také v nové redakci songské edice. O tu se zasloužil především Duan Yucai svým Komentářem. Dále je to odhalení vnitřní struktury Xu Shenova textu ve Wang Yunových Příkladech. Následuje argumentace pro významy slov uvedené Xu Shenem opět Duan Yucaiovým Komentářem, Gui Fuovými Významovými exemplifi kacemi a Wang Yunovou Interpunkcí. Konečně, tento přínos představuje jeho využití jako pramene pro studium slovní zásoby starověké čínštiny obsažené v Zhu Junshengově Etymologii a rýmech Přesto čínská tradiční grammatologie zůstává i v této době pomocnou disciplínou studia kanonické literatury, jejíž výklad grafiky, výslovnosti a významu izolovaných čínských znaků směřuje především ke správnému pochopení významu Kánonu. I když byl filologický výzkum za Qingů, jak jsem právě ukázal, hluboký a komplexní, přece jen výrazně převažovala studia lexikologická a fonologická nad grammatologickými. Nadto byli badatelé svázáni takovou úctou vůči Xu Shenovu textu samotnému, že do něj žádným významnějším způsobem nezasahovali, což podstatným způsobem omezovalo efektivitu jejich výzkumu Již zhruba v polovině doby vlády dynastie Qing byly nacházeny památky, které obsahovaly texty psané písmem nápisů na kostech. V návaznosti na předchozí výzkum postavený na komparaci menšího písma, nápisů na bronzech a kamenných bubnech byly tyto znaky srovnávány se znaky obsaženými ve Výkladu znaků, zejména s větším písmem. I když bylo v průběhu tohoto výzkumu zjištěno nemálo nesrovnalostí co se grafiky, a ostatně i výkladu významu znaků týče, byla současně znovu potvrzena hodnota, kterou Výklad znaků pro čínskou filologii má. Pokud by Xu Shenova práce neexistovala, nacházela by se čínská filologie po objevení nápisů na kostech v podobné situaci jako egyptologové před rozluštěním hieroglyfů: texty nápisů na kostech, na bronzech, a ostatně ani texty z období Válčících států by nebylo možné číst. Tak výrazným způsobem se změnila grafika čínského znakového písma, zejména po aktuarizaci Tamtéž ss DONG Xiqian 1994: 64 a

244 Od 20. století se, v důsledku intenzivnějšího pronikání evropské kultury do Číny, rozšířil zejména pod vlivem evropské lingvistiky záběr výzkumu tradiční čínské filologie. Tento vliv způsobil, že došlo k významnému kvantitativnímu a zejména kvalitativnímu posunu ve výzkumu Výkladu znaků, a to zejména díky Zhang Taiyanovi a Huang Kanovi, kteří jako první aplikovali principy moderní evropské lingvistiky na Výklad znaků, a obohatili tak tradiční čínskou filologii i grammatologii o nový rozměr: čínská tradiční grammatologie se vymanila ze závislosti na Kánonu a začala fungovat jako samostatná vědní disciplína Zatímco Zhang Taiyan popisuje principy vzniku moderní grammatologie v obecnější rovině ve své práci Tradiční čínská fi lologie: otázky a odpovědi 小學答問 Xiǎoxué Dáwèn, Huang Kan je podrobněji rozpracovává v díle Stručně o Výkladu znaků 說文說略 Shuō Wén Shuō Lüè. Vývoj studia Výkladu znaků se pochopitelně nezastavil ani v současnosti, je reprezentován především Lu Zongdaovou Obecnou teorií Výkladu znaků 說文解字通論 Shuō Wén Jiě Zì Tōnglùn, Yao Xiaosuiovým Xu Shenem a Výkladem znaků, Jiang Shanguovými Poznámkami z přednášek o Výkladu znaků, prací kolektivu autorů vedeného Dong Xiqianem Xu Shen a výzkum Výkladu znaků, Tang Kejingovým komentovaným překladem Výkladu znaků do moderní čínštiny a četnými dalšími. 5.0 Počátky Jak již bylo uvedeno výše, Xu Shenův syn Xu Chong předal otcovo dílo u dvora 19. listopadu 121. Ani ne sto let poté byl už Výklad znaků obecně přijímanou a uznávanou odbornou prací: když přední znalec Kánonu za Východních Hanů Zheng Xuan komentoval kanonické knihy v částech Smuteční obřady večer před pohřbem Obřadů a rituálů 儀禮 既夕禮 Yí Lǐ, Jì xī lǐ, Zimní úřady: obyvatelstvo, kraje a zemědělství 冬官考工記 Dōng guān kǎo gōng jì Zhouských obřadů a Různé záznamy 雜記 Zá jì Záznamů o obřadech opakovaně citoval Výklad znaků Východohanský 1175 JIANG Shanguo 1988: Tyto tři Zheng Xuanovy komentáře, označované jako Tři komentáře ke Knize obřadů 三禮注 Sān Lǐ Zhù, včlenil Kong Yingda do Kánonu a za Mingů a Qingů se staly součástí Poznámek a komentářů ke Třinácti kanonickým knihám 十三經注疏 Shísān Jīng Zhù Shū (Ciyuan 1988: ). 244

245 應劭 Yīng Shào 1177 ve svém spise Běžné významy v obyčejích 風俗通義 Fēngsú Tōng Yì a 吳陸璣 Wú Lùjī, 1178 který žil za Tří říší, ve své práci Vysvětlení názvů bylin, dřevin, ptáků, zvířat, hmyzu a ryb v Mao Hengově edici Knihy písní 毛詩草木鳥獸蟲魚疏 Máo Shī Cǎo Mù Niǎo Shòu Chóng Yú Shū prokazatelně používali Xu Shenovu knihu. Rovněž v biografiích 江式 Jiāng Shìho, 李鉉 Lǐ Xuàna a 趙文深 Zhào Wénshēna Weiských kronik 魏書 Wèi Shū je Výklad znaků zmiňován. 庾儼默 Yǔ Yǎnmò 1179 ze státu Liang za Jižních a Severních dynastií sepsal mezi lety 502 a 557 Rozvedený Výklad znaků 演說文 Yǎn Shuō Wén v jednom svazku a Záznamy o Kánonu a literatuře Suiských kronik 隋書 經籍誌 Suí Shū, Jīng jí zhì zmiňují čtyři svazky Co je skryto ve zvuku Výkladu znaků 說文音隱 Shuō Wén Yīn Yǐn jako nejstarší známé dílo, které se zabývá studiem Výkladu znaků, jehož text se ale nedochoval Historické prameny uvádějí, že na sklonku 3. století bylo běžně užívaným duktem úřednické písmo a že existovala již jen malá skupina znalců, kteří studovali menší písmo. Větší část 5. a téměř celé 6. století se říše zmítala ve věčných bojích, což zasáhlo nejen tradiční čínskou filologii, ale zapříčinilo i ztrátu celé řady významných písemných památek. Nicméně přesto např. 顏之推 Yán Zhītuī 1181 v 6. století v osmé a čtrnácté části Ponaučení 1177 Data jeho narození, ani úmrtí sice nejsou známa, ale v roce 207, kdy Cao Cao dobyl Hebei, byl již po smrti. Druhým jménem 仲瑗 Zhòngyuàn, zapisovaným také 仲援 Zhòngyuán nebo 仲遠 Zhòngyuǎn. Pocházel z 南頓 Nándùnu v 汝南 Rǔnánu dnešním 項城 Xiàngchéngu na jihovýchodě Henanu. Jeho otec byl cenzor Ying Feng. Ying Shao zastával různé úřady v oblastech i u dvora, mj. v roce 184 také post guvernéra komanderie Tai Shan. Roku 191 na hlavu porazil armádu žlutých šátků. V době, kdy byl guvernérem, jej Cao Cao pověřil úkolem přivézt jeho otce 曹嵩 Cáo Sōnga do Lojangu. Ying Shao se ale opozdil, Cao Song byl nejprve zajat, a pak i zabit Cao Caovým konkurentem, vojevůdcem 陶謙 Táo Qiānem ( ). Ze strachu před Cao Caoovým hněvem uprchl Ying Shao k vojevůdci 袁紹 Yuán Shàoovi (? 202), stal se jeho stratégem a zástupcem velitele armády. Zemřel v okrese 鄴 Yè v dnešním 邯鄲 Hándānu ve střední Hebei (Cihai 1999: , ZRM 1980: ) Biografická data nebyla zjištěna Biografická data nebyla zjištěna JIANG Shanguo 1988: ( ) pocházel z 臨沂 Línyí v 瑯琊 Lángyé ve státě Liang za Jižních a Severních dynastií v dnešním Shandongu. Byl potomkem východohanské šlechty. Narodil se v 江陵 Jiānglíngu, v dnešní provincii Hubei a od mládí zastával úřednické hodnosti na dvoře prince ze Xiangdongu 湘東王 Xiāngdōng Wáng 蕭繹 Xiāo Yìho ( ). V roce 548 byl společně s princem zajat generálem 侯景 Hóu Jǐngem, který se vzbouřil proti státu Liang, a jen zázrakem nebyli oba popraveni. Až do roku 552, kdy byl Hou 245

246 rodině pana Yana 1182 顏氏家訓 Yán Shì Jiā Xùn nazvané Pečlivé studium 勉學 Miǎn xué a Bibliografické zdroje 書證 Shū zhèng Výklad znaků zmiňuje a hodnotí jej. V první části Záznamů o Kánonu a literatuře Starých tangských kronik 舊唐書 經籍志 Jiù Táng Shū, Jīng jí zhì a v témže oddíle Nových tangských kronik 新唐書 Xīn Táng Shū je Výklad znaků rovněž uveden. To dokazuje, že tradice jeho předávání nebyla po dobu Šesti dynastií přerušena Ale až za Tangů, kdy bylo obnoveno studium Kánonu, začíná být právě v této souvislosti věnována Výkladu znaků významnější pozornost. Důkazem jsou citace v Yan Shiguově komentáři Hanských kronik, v komentáři Správného významu Pěti kanonických knih 五經正義 Wǔ Jīng Zhèng Yì editovaném Kong Yingdaem, v 李善 Lǐ Shànově 1184 komentáři Výboru z literatury 文選 Wén Xuǎn, 陸德明 Lù Démíngově 1185 Vysvětlení Klasiků 經 Jing poražen, ale byli vězněni v Jiankangu, dnešním Nankingu. Po propuštění z vězení se Yan Zhitui vrátil do rodného Jianglingu. Když se stal princ Xiao Yi císařem Yuan z Liang 梁元帝 Liáng Yuán Dì, byl Yan Zhitui na jeho dvoře pověřen editováním knih. V roce 554, když Západní Wei 西魏 Xī Wèi obsadili Jiangling, byl znovu zajat a odvezen tentokrát do Chang anu. Poté, co byl jeho domovský stát Liang zničen státem Chen 陳 Chén, se mu ale podařilo uprchnout do Severního Qi 北齊 Běi Qí, kde mu byla v roce 556 udělena úřednická hodnost. Po porážce státu Qi Severními Zhouy 北周 Běi Zhōu byl znovu vězněn v Chang anu. Teprve po založení dynastie Sui mu byly svěřeny nové akademické funkce a administrativní hodnosti (Cihai 1999: , ZRM 1980: ) Jedná se vlastně o souhrn Yan Zhituiových životních názorů, které zamýšlel předat vlastním synům. Autor v něm především zdůrazňuje nutnost zahájit studium Kánonu již v dětském věku, a to co nejdříve. Pouze vzdělaný člověk totiž podle Yan Zhituie nalezne u dvora uplatnění, zatímco urození bez vzdělání budou hřebelcovat koně v maštalích svých venkovských statků. Ve spisu jsou mj. obsaženy velmi cenné poznámky o životě v severní a jižní Číně v 6. století a komentáře týkající se rozdílů v jazyce, zvycích a kultuře. Yan Zhitui také vyzdvihuje kaligrafii, malířství a hru na hudební nástroje, současně ale varuje před jejich zneužitím jako prostředků úřednické kariéry (Ciyuan 1988: ) YAO Xiaosui 1983: ( ) pocházel z 江都 Jiāngdū v 廣陵 Guǎnglíngu u dnešního Yangzhou v provincii Jiangsu. Tangský vědec, otec slavného kaligrafa 李邕 Lǐ Yōnga ( ; Cihai 1999: , ZRM 1980: ) (? ) prvním jménem 陸元朗 Lù Yuánlǎng; Lu Deming bylo jeho druhé jméno, pod kterým je nicméně známější. Pocházel z okresu 吳 Wú u Suzhou. Tangský konfuciánec, podobně jako Kong Yingda jeden z tzv. osmnácti talentů za vlády císaře Tai Zonga 唐太宗 Táng Tàizōng. Vykonával úřad ještě za státu 陳 Chén, kdy se živě účastnil akademických diskuzí u dvora. Za zmatků po pádu dynastie se vrátil do okresu Wu 246

247 典釋文 Jīngdiǎn Shì Wén a ve Zvucích a významech celého Kánonu 一切經音義 Yīqiè Jīng Yīn Yì buddhistických mnichů 玄應 Xuányīnga a 慧琳 Huìlína Jako ohlasy na Xu Shenovu práci je třeba chápat také např. 張揖 Zhāng Yīho 1187 Rozšířený Pravý vzor 廣雅 Guǎng Yǎ, 呂忱 Lǚ Chénův 1188 Háj znaků 1189 a Gu Yewangovy Knihy z nefritu a ke dvoru byl znovu povolán po ustavení dynastie Sui. Za Tangů byl vychovatelem nejstaršího syna císaře Tai Zonga a doktorem Vysokého učení. Kromě Vysvětlení Klasiků sepsal ještě patnáctisvazkový komentář ke Knize o Tau a ctnosti a dvacetisvazkový komentář ke Knize proměn (YW 1988: , ZRM 1980: ) ( ) původem z Kašgaru, dnes v západní části Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang 新疆維吾爾族自治區 Xīnjiāng Wéiwú ěrzú Zìzhìqū, přibližně mezi lety pracoval v Chang anu (MILLER 1953: 203) Data jeho narození, ani úrmtí nejsou známa. Znalec Kánonu a historické lexikologie. Za dynastie Sui byl název jeho Rozšířeného Pravého vzoru změněn na 博雅 Bó Yǎ, protože 廣 bylo tabuizované první jméno druhého suiského císaře Yanga 隋煬帝 Suí Yáng Dì (Ciyuan 1988: 568.1, ZRM 1980: 955.2) Data narození, ani úmrtí nejsou známa. Druhým jménem 伯雍 Bóyōng. Grammatolog z počátků období Jižních a Severních dynastií. Je o něm známo pouze to, že byl starším bratrem 吕靜 Lǚ Jìnga, historického fonologa, autora Sebraných rýmů (Cihai 1999: 875.1) Dílo jinského grammatologa Lü Chena mělo doplnit Výklad znaků. Je řazeno podle systému pěti set čtyřiceti determinativů, ale obsahuje znaků, což je o více než Xu Shenova práce. Ještě před rokem 618 byl Háj znaků spojen s Výkladem znaků. Byl ztracen za Yuanů, ale qingští editoři z fragmentů sestavili zlomkový text: Ren Dachun, který byl podobně jako např. Gu Yanwu významným představitelem yangzhouské školy, jedné z hlavních filologických škol éry Qianlong a Jiaqing, sepsal osm svazků Úvah nad zlomky Háje znaků 字林考逸 Zì Lín Kǎo Yì a 陶方琦 Táo Fāngqí ( ), znalec kanonické literatury, autor mj. i Xu Shenovy chronologické tabulky 許君年表 Xǔ Jūn Niánbiǎo uspořádal Dodatky k Úvahám nad zlomky Háje znaků 字林考逸補本 Zì Lín Kǎo Yì Bǔ Běn v jednom svazku. Právě z těchto prací lze získat alespoň částečnou představu o tom, jak Háj znaků původně vypadal (YW 1988: 551) YU Guoqing 1995: Kniha z nefritu má celkem třicet svazků. Její struktura je podobná Výkladu znaků, Gu Yewang ale upravil systému determinativů, odebral 11 a přidal 13, takže jeho kniha jich celkem obsahuje 542, tedy o dva více než Xu Shenova práce. Také jejich pořadí je jiné. Původně Kniha z nefritu analyzovala znaků, tj. o znak více než Výklad znaků. Při rozboru významu znaků se už Gu Yewang neopírá o grammatologické přístupy, především o šest kategorií písma, ale využívá fonologickou a sémantickou analýzu. Jádrem vstupu je znak ve vzorovém písmu, Kniha z nefritu ale často uvádí i archaické a variantní podoby znaku, aby tak ilustrovala vývoj jeho grafiky. Za každým znakem následuje jeho výslovnost ve fanqie a výklad významu na základě citací z literatury. Je to nejstarší dochovaný slovník vzorového písma, na jehož základě za Tangů vznikly Zvuky a významy celého 247

248 5.1 Grammatologie Normalizátoři Za Tangů byli úředníci vybíráni mj. i na základě znalosti Výkladu znaků a Háje znaků, protože tyto dva spisy určovaly ve vztahu ke Kánonu, které znaky jsou standardem. V té době se proto vyskytla celá řada titulů zabývajících se kodifikací čínského znakového písma, k nejvýznamnějším dílům patří 張有 Zhāng Yǒuovy 1191 Kapitoly obrození 1192 復古編 Fù Gǔ Biān, které vznikaly mezi léty 1107 a Jejich materiál byl rozdělen podle čtyř tónů. Znaky, které nebyly obsaženy ve Výkladu znaků, považoval autor za nestandardní a uváděl je pouze v komentáři k normě vycházející z menšího písma. V závěru titulu připojil ještě šest teoretických článků. V pečlivém odlišení standardu byl Zhang You až přehnaně puntičkářský. Do dnešní doby se nicméně dochoval pouze doslov Za Yuanů na jeho práci navázal 曹本 Kánonu. Z původní edice se dochovaly pouze zlomky, které jsou uloženy v Japonsku. Současná úplná verze vznikla za Tangů a znovu byla editována za Songů. Analyzuje sice znaků, tedy o více než původní Gu Yewangovo dílo, ale výklad znaků byl zjednodušen a z původních znaků zkrácen na méně než třetinu, tj Dnes se běžně pracuje s vydáním ze Zhonghua Book Company 中華書局 Zhōnghuá Shūjú z roku 1983, které vzniklo na základě songské edice Síně Zecun 澤存堂 Zécún Táng. Mnich Kúkai 空海 ( ), zakladatel buddhistické sekty Šingon 真言宗 přivezl Knihu z nefritu v roce 806 do Japonska a na jejím základě pak vznikl kolem roku 830 slovník Význam názvů nesčetných zjevů v menším a úřednickém písmu 篆隷萬象名義 Tenrei banšó meigi, který je nejstarším větším japonským slovníkem (YW 1988: 497 8) Data jeho narození, ani úrmtí nejsou známa. Daoistický mnich za Severních Songů; druhým jménem 謙中 Qiānzhōng, původem z 吳興 Wúxīngu v dnešní 湖州 Húzhōu v severním Zhejiangu. Od dětství miloval kaligrafii, zejména větší a menší písmo, byl mistrem nápisů na kamenných bubnech, qinského i hanského menšího písma. Zatímco jeho současníci menší písmo malovali, on je skutečně psal a navazoval tak na odkaz dávných mistrů tohoto stylu. V šedesáti letech sepsal pod vlivem Výkladu znaků Kapitoly obrození, v nichž se společně s chápáním Výkladu znaků jako systému projevil jeho cit pro detail. Drobných chyb se dopustil pouze při analýze fonogramů, což je obdivuhodné, když přihlédneme ke skutečnosti, že grammatologické texty před Li Yangbingem již byly ztraceny. Bývá označován za posledního velkého mistra menšího písma. Zemřel ve věku přes sedmdesát let (ZRM 1980: 931.2) GAO Xiaofang 1998: Ciyuan 1988:

249 Cáo Běn 1194 Dalšími kapitolami obrození 續復古編 Xù Fù Gǔ Biān Jeho dílo analyzuje znaků ve čtyřech svazcích. V porovnání s Zhang Youovou studií komentoval u znaků homografní různočtení a homofonní různopsaní Ve Vnějších kapitolách Výkladu znaků 說文外編 Shuō Wén Wài Biān 雷浚 Léi Jùn 1197 dále uvádí znaků, které nejsou ve Výkladu znaků obsaženy. Po stanovení standardu navíc podle Xu Shenovy práce opravuje chybné prvky, škrtá nadbytečné a doplňuje chybějící tahy ve znacích Kánonu i v Klasicích a identifikuje jejich nestandardní podoby v Knize z nefritu a Rozšířených rýmech 廣韻 Guǎng Yùn. Ve svém názvu nese spis označení Vnější kapitoly, protože nestandardní znaky nejsou zahrnuty ve Výkladu znaků a nacházejí se tak vně, mimo něj Ortografové Ideografická škola Wang Anshiho učení Když psal 楊承慶 Yáng Chéngqìng 1199 za Severních Wei 北魏 Běi Wèi dvacet svazků Řádu znaků 字統 Zì Tǒng, odvrhl Výklad znaků, protože fonetika vysvětloval jako determinativy Téže chyby se později dopouštěli i Li Yangbing, Xu Xuan a Xu Kai, když při editování Výkladu znaků z fráze skládá se a zní jako vypouštěli její druhou část, a interpretovali tak fonogramy jako ideogramy. Navýšili tak procentuální zastoupení této kategorie v čínském znakovém písmu a významným způsobem zkreslili popis jeho vlastností Asi nejvýznamnějším představitelem ideografické školy byl Wang Anshi. Jeho spis Teorie znaků 字說 Zì Shuō se stal jejím manifestem, v němž autor navázal na Yang Chengqingovu metodu výkladu fonetik na základě jejich významu. Vzhledem k jeho postavení ve společnosti měl Wang Anshiho spis na svou dobu velký vliv, takže byl propojen s Výkladem znaků a Pravým 1194 Biografická data nebyla zjištěna JIANG Shanguo 1988: Ciyuan 1988: JIANG Shanguo 1988: Ciyuan 1988: Biografická data nebyla zjištěna GAO Xiaofang 1998: JIANG Shanguo 1988:

250 vzorem, na jeho základě byl pak vykládán Kánon i Klasikové a stal se tak ideologickým základem tzv. teorie o fonetiku jako významové složce. Nicméně, Wang Anshiho vývody byly pro pozdější badatele tak šokantní, že již krátce po jeho pádu přestal být text Teorie znaků tradován, a do dnešních dob se z něj dochovaly pouze úsměvné vzdělanecké anekdoty sarkasticky hodnotící Wang Anshiho grammatologii. Snad nejznámější jsou 蘇軾 Sū Shìho 1202 a 劉攽 Liú Bānovy 1203 komentáře. Su Shi píše: Jestliže je vlna kůží vody a šlehat koně bambusem znamená být upřímný, pak klouzat je kostí vody a nechápu, co je směšného 1204 na tom, šlehat psa bambusem. 波者水之皮, 以竹鞭馬為篤 然則滑是水之骨, 以竹鞭犬, 有何可笑耶 Liu Ban píše: Tři jeleni znamenají hrubý, přitom jelen není buvol. Tři buvoli znamenají prchat, ale ani buvol není jelen. Tři buvoli by měli znamenat hrubý a tři jeleni prchat. 三鹿為麤, 鹿不如牛 ; 三牛為犇, 牛不如鹿, 宜改三牛為麤, 三鹿為犇 Přesto se obdobných pochybení 1202 Viz PRŮŠEK 1967: II ( ) druhým jménem 貢父 Gòngfù, přezdívaný 公非 Gōngfēi; původem ze 新渝 Xīnyú, tj. dnešního 新余 ve východní Jiangxi. Historik, jako znalec dějin dynastie Han se účastnil kompilace Sima Guangova Úplného zrcadla vlády. I když se stal doktorem již v roce 1046, po dalších bezmála dvacet let vykonával úřad okresního soudce v různých částech Číny. Od roku 1063 přednášel na císařské akademii a později zde dohlížel nad kolačními pracemi. Pro nesouhlas s Wang Anshiho reformami od roku 1072 opět pracoval v místní správě mimo hlavní město. Proslul mj. také svou poezií, kterou bývá přirovnáván k 歐陽修 Ōuyáng Xiūovi (Cihai 1999: , ZRM 1980: ) Úsměvnost výroku je postavena na paralele znaku smát se 笑 xiào, který je složen ze složek bambus 竹 a zemřít v dětském věku 夭, jež připomíná složku pes 犬, ke znaku upřímný 篤 dǔ, jenž je tvořen složkami bambus 竹 a kůň 馬. Ve skutečnosti jsou znaky vlna 波 bō, upřímný 篤 dǔ a klouzat 滑 huá fonogramy, nikoliv ideogramy : vlna se skládá z determinativu voda 水 vlevo a fonetika 皮 pí vpravo (CAO Xianzhuo 1999: 34), upřímný sestává z determinativu kůň 馬 dole a fonetika 竹 zhú nahoře (CAO Xianzhuo 1999: 119) a znak klouzat lze rozdělit na determinativ voda 水 a fonetikum 骨 gǔ (CAO Xianzhuo 1999: ). O znaku smát se Xu Xuanův komentář uvádí: Tento znak není ve Výkladu znaků obsažen. Já, Xu Xuan, společně s ostatními cituji Sun Mianovy Tangské rýmy : radovat se, následuje bambus a psa; není však vysvětleno proč. Dnes jej nestandardně všichni píší se psem. Li Yangbing ve své edici Výkladu znaků uvádí, že následuje bambus a zemřít v dětském věku, protože když se vítr opře do bambusů, ten se prohýbá jako ústa lidí při smíchu 夭夭 yāoyāo, ale neuvádí zdroj svého tvrzení. (XU Shen 1963: 97 nahoře vpravo 9 10) 1205 JIANG Shanguo 1988: Tamtéž. 250

251 dopouštěl později např. i Zhu Junsheng Zásadním nedostatkem Wang Anshiho hodnocení grafiky čínských znaků byla skutečnost, že svůj výklad prováděl na vzorovém písmu. Rozmach ideografické školy právě za Songů měl své důvody i v intelektuální atmosféře té doby: jak známo, za Songů vzdělaneckou společnost ovládla myšlenka hodnocení reality z pozic subjektivního idealismu V kombinaci s výkladem synchronního stavu čínského písma byl však postoj, který připouštěl subjektivní hodnocení významu znaku na základě pouhého dojmu, velmi omezující. Je správné vykládat významové komponenty znaku na základě jejich významu, komponenty znaků jsou ale i fonetika, která s významem znaku nutně nesouvisí Deskriptivisté Zheng Qiaoovo učení V 林罕 Lín Hǎnových Tlaších o původu znaků a jejich složek 字源偏旁小說 Zì Yuán Piānpáng Xiǎo Shuō se praví: Jeden znak ale nepatří jen k jediné ze šesti kategorií. V jednom znaku jsou obsaženy dvě, tři či čtyři z nich. 六書者非止著一意而屬一字 一字之内有占六書二三四者 Tento citát se vyjadřuje k vícejakosti 兼生 jiānshēng šesti kategorií. Ediční a textově kritická práce související s Výkladem znaků a zejména renesance bratří Xu přinesla na sklonku Jižních Songů a následně za vlády dynastií Yuan a Ming své plody v podobě významných grammatologických studií. Zheng Qiao sepsal spis O šesti kategoriích písma 六書略 Liù Shū Lüè, v němž seřadil grammatologický materiál nikoliv podle determinativů, jak tomu bylo ve Výkladu znaků nebo Knize z nefritu, ale rozdělil jej podle šesti kategorií a ty následně rozčlenil do subkategorií. Proto je považován za zakladatele školy deskriptivistů, jejímž badatelským záměrem byla právě další strukturace jednotlivých kategorií písma. Po Xu Shenovi byl tak Zheng Qiao prvním badatelem, který se systematicky zabýval praktickou aplikací teorie šesti kategorií na čínské znakové písmo a výrazným způsobem tak ovlivnil především yuanské a mingské badatele. V reakci právě na Zhang Qiaoa napsal 戴侗 Dài Dòng 1210 Původ šesti kategorií 1207 Tamtéž KRÁL 2005: JIANG Shanguo 1988: ( ) druhým jménem 仲達 Zhòngdá, pocházel z 菰田 Gūtiánu u dnešního 温州 Wēnzhōu na jihovýchodě Zhejiangu. Doktorem v roce V Příčinách navázal 251

252 písma 六書故 Liù Shū Gù, který rozdělil do devíti tematických celků podle významu znaků, následně materiál každého z celků dále rozčlenil podle šesti kategorií a znovu jej kategorizoval. Dai Dong uspořádal podle více jak dvou stovek obrysových znaků, tj. piktogramů a symbolů, všechny znaky do systému a Zheng Qiaoa tak překonal. Vstupy jeho studie jsou navíc místo znaků menšího písma nápisy na bronzech, které byly ve větší míře nacházeny právě za Songů a na jejichž základě Dai Dong opravoval výklad grafiky ve Výkladu znaků. Bohužel, Dai Donga a jeho následovníky zajímaly pouze jednotlivé položky, izolované znaky: badatelé nebyli s to svá zjištění zobecnit do teoretických prací, jaké se objevují až za vlády dynastie Qing Záměrem jeho práce bylo vrátit se ke kořenům, s pomocí Výkladu znaků uchopit pravý význam slov a tak pochopit i pravý význam Kánonu. Dai Dongův zásadní přínos spočívá v analýze výpůjček. Bohužel přílišný obdiv autora ke starověku zdeformoval jeho výklad domněnkami, které nejsou podloženy důkazy. Navíc grafika některých jím uváděných znaků nápisů na bronzech je smyšlená. Kniha byla uveřejněna teprve v roce 1320 Dai Dongovým vnukem. Při studiu Výkladu znaků ji pak hojně využívali zejména qingští vědci Především Wang Yun pokračoval v Zheng Qiaoově a Dai Dongově analýze, když rozdělil piktogramy a symboly do subkategorií a sestavil Písmo pro děti 文字蒙求 Wénzì Méng Qiú, v němž do šesti kategorií rozdělil na dva tisíce znaků. Od Qingů se badatelé začali specializovat na jedinou ze šesti kategorií : 曹仁虎 Cáo Rénhǔ 1213 a 廈炘 Xià Xīn 1214 se na badatelskou činnost svého otce i staršího bratra (CHEN Jianchu 1997: 740, ZRM 1980: ) YU Guoqing 1995: JIANG Shanguo 1988: ( ) druhým jménem 來殷 Láiyīn, přezdívaný 習庵 Xí ān; původem z okresu 嘉定 Jiādìng v severní části dnešního města pod ústřední správou Šanghaje. V roce 1757 získal titul bakalář a následně i úřad tajemníka kabinetu. Jen o čtyři roky později se stal doktorem a aspirantem akademie Hanlin. Později byl císařským učitelem a od roku 1786 školním inspektorem provincie Guangdong. Zemřel zármutkem nad úmrtím matky. Kromě jazykovědy je uznáván jeho přínos v oblasti tvorby poezie v tangském stylu. Dopisy v básních si vyměňoval mj. i s významnými jazykovědci té doby, např. Wang Mingshengem a Qian Daxinem (ZRM 1980: 984.2) CHEN Jianchu 1997:

253 zabývali varietami, 徐灝 Xú Hào 1215 piktogramy a 葉德輝 Yè Déhuī 1216 výpůjčkami. Deskriptivisté rovněž rozpracovali teorii transformantů 變例 biànlì, tj. znaků, v nichž došlo ke komolení některých jejich částí, a domnívali se, že pokud tyto změny dokonale pochopí, porozumí společně s nimi i podstatě čínského znakového písma. V moderní době byl 馬敘倫 Mǎ Xùlún 1217 přesvědčen o tom, že hranice mezi jednotlivými kategoriemi jsou jasně vymezeny, že jsou nepřekročitelné a že tedy vícejakost neexistuje. Kritizoval proto badatele, kteří nedokázali vystoupit z Zheng Qiaoova stínu a rozebírali piktogramy, které jsou současně symboly ; piktogramy, které jsou současně ideogramy ; ideogramy, které jsou současně symboly atd. Rozpustili tak hranice mezi jednotlivými kategoriemi. Výzkum Wang Yuna a Zhu Junshenga považoval za příliš detailní, když původních šest kategorií rozšířili na dvanáct i více. Ma Xulunův odkaz je shrnut v práci Metody výzkumu Výkladu znaků 說文解字研究法 Shuō Wén Jiě Zì Yánjiūfǎ z roku Její autor si především uvědomoval, že celá tradiční grammatologie je v časovém horizontu bezmála dvou tisíc let již jen obtížně uchopitelná. Na druhou stranu, bez pochopení obecných 1215 Data jeho narození, ani úmrtí nejsou známa. Žil za Qingů; původem z 番禺 Pānyú, které je dnes jižní čtvrtí Kantonu. Je autorem Poznámek k Duan Yucaiovu Komentáři 說文解字注箋 Shuō Wén Jiě Zì Zhù Jiān. V nich Xu Hao sice zachovává původní organizaci Výkladu znaků, v daleko větší míře než Duan Yucai ale uvádí příklady a cituje, každý vstup doplňuje dalším komentářem a poznámkami a opravuje chyby. Citem pro detail je jeho dílo jedním z nejvýznamnějších příspěvků ke studiu hanské grammatologie za Qingů (GAO Xiaofang 1998: 343) ( ) druhým jménem 煥彬 Huànbīn nebo 漁水 Yúshuǐ, přezdívaný 郋園 Xíyuán nebo 直山 Zhíshān, pseudonymem 朱亭山民 Zhū Tíng Shānmín nebo 麗廔主人 Lìlóu Zhǔrén. Jeho rodina sice pocházela ze Suzhou, ale Ye Dehuiův otec se v době taipingského povstání přestěhoval do Changsha. V sedmnácti letech nastoupil na akademii Yuelu 岳麓書院 Yuèlù Shūyuàn a v roce 1885 se stal magistrem. O sedm let později získal titul doktor a začal pracovat na ministerstvu státní správy. Později se vzdal úřadu a vrátil se do Hunanu, kde se zabýval studiem. Byl tradicionalistou, společně se svým učitelem 王先謙 Wáng Xiānqiānem se stavěl proti reformám a podporoval restauraci císařství. Mimořádným tribunálem zřízeným provinčním výborem KMT byl odsouzen k trestu smrti a zastřelen (Cihai 1999: 871.1) ( ) pocházel z okresu Hang 杭 Háng dnešního 餘杭 Yúhángu na severovýchodním okraji Hangzhou v provincii Zhejiang. Významný čínský lingvista, pedagog a kaligraf. Byl rovněž nebývale aktivní v politickém životě a po vzniku ČLR se stal ministrem školství. Spolupracoval s Zhang Taiyanem. S několika přestávkami, které byly způsobeny vývojem politické situace po vzniku Čínské republiky, vyučoval řadu let na Pekingské univerzitě (CHEN Jianchu 1997: 91 92). 253

254 pravidel Výkladu znaků nelze podle Ma Xuluna vůbec přistoupit ke studiu čínského znakového písma. Proto ve své studii shrnul výsledky práce předchozích generací grammatologů. Významně se přitom inspiroval Wang Yunovými Příklady : jeho cílem proto není analýza izolovaných znaků, ale rozbor principů, k jejichž zobecnění svou prací směřuje. Vlastně by bylo možno Metody výzkumu považovat za sbírku studií na závažná témata tradiční grammatologie, např. historii textu Výkladu znaků, větší a menší písmo, etymologii slov, dialektologické otázky, grafickou strukturu znaků, citace z Kánonu a Klasiků apod. Ma Xulun je rovněž autorem Komentářů a příkladů šesti kategorií písma ve Výkladu znaků 說文解字六書疏證 Shuō Wén Jiě Zì Liù Shū Shū Zhèng, v nichž, především na základě qingské textové kritiky, provedl komplexní analýzu všech znaků obsažených v Xu Shenově práci podle šesti kategorií. Titul se navíc opírá o studium nápisů na kostech a na bronzech v rozsahu, v jakém to před ním ještě nikdo neprovedl. Ukazuje tak na směr výzkumu, který se v moderní čínské grammatologii uplatňuje dodnes: srovnání čínského paleografického materiálu s Výkladem znaků v co možná nejširším záběru Paleografové Bronzové nádoby byly, jak jsem již uvedl, intenzivněji nalézány až od 10. století. V té době jim ale byla věnována pozornost z důvodu spíše estetických zejména studia kaligrafie: za reprezentativní je v tomto smyslu považována 李祖望 Lǐ Zǔwàngova 1219 práce Studium replikantů ve Výkladu znaků 說文重文考 Shuōwén Chóngwén Kǎo. Prvními autory, kteří systematicky doplňovali Výklad znaků nápisy na bronzech, byli 嚴可均 Yán Kějūn 1220 v Křídlech Výkladu znaků 說文翼 Shuō Wén Yì a Wang Yun v Příkladech a Interpunkci. Na jejich výzkum navázal a významným 1218 YU Guoqing 1995: ( ) druhým jménem 賓嵎 Bīnyú, původem z 江都 Jiāngdōu dnešního 揚州 Yángzhōu ve střední Jiangsu. Grammatolog a malíř (GAO Xiaofang 1998: 135) ( ) druhým jménem 景文 Jǐngwén, pseudonymem 鐵橋 Tiěqiáo; pocházel z 烏程 Wūchéng na severu Zhejiangu. V roce 1800 se stal magistrem. Celý život se věnoval především ediční činnosti, zejména ve vztahu ke grammatologii a historické fonologii, a výsledek svého badatelského úsilí včlenil do prací Korektura diskuse o Výkladu znaků 說文校議 Shuō Wén Jiào Yì a Kategorie iniciál ve Výkladu znaků 說文聲類 Shuō Wén Shēng Lèi (CHEN Jianchu 1997: 753). 254

255 způsobem jej rozšířil 吳大澂 Wú Dàchéng 1221 Dodatky k písmu ze zdí a písmu historika Zhou ve Výkladu znaků 說文古籀補 Shuō Wén Gǔ Zhòu Bǔ, když kromě nápisů na bronzech studoval také pečeti, písmo na keramice, nápisy na mincích a kamenných bubnech. Celkem tak sebral znaků, rozdělil je podle determinativů Výkladu znaků a opravil chyby v Xu Shenově analýze grafiky. K dalšímu významnému posunu v tomto smyslu došlo po znovuobjevení nápisů na kostech a přispěla k němu především díla 孫詒讓 Sūn Yírànga 1222 Nápisy na kostech v příkladech 1223 契文舉例 Qìwén Jǔlì, 羅振玉 Luó Zhènyùho 1224 Filologické studie textů nápisů na kostech 殷墟書契考釋 Yīnxū Shūqì Kǎoshì, Wang Guoweie Filologické studie písma nápisů na kostech uložených v Síni dokonalé dobroty a dlouhověkosti 戩壽堂所藏殷墟文字考釋 Jiǎnshòu Táng Suǒ Cáng Yīnxū Wénzì Kǎoshì, a Guo Moruoa Úplná edice nápisů na kostech 卜辭通纂 Bǔcí Tōng Zuǎn, která společně významným způsobem posunula chápání Výkladu znaků jeho doplněním o bohatý paleografický materiál ( ) druhým jménem 清卿 Qīngqīng, přezdívaný 恆軒 Héngxuān; původem z dnešního Suzhou. Grammatolog, kaligraf a malíř, uznávaný mistr většího písma A. V roce 1868 magistrem, nejvyššího postu své kariéry dosáhl v roce 1892, když se stal guvernérem provincie Hunan (CHEN Jianchu 1997: 752) ( ) druhým jménem 仲容 Zhòngróng, přezdívaný 籀廎 Zhòuqǐng; původem z 瑞安 Ruì ānu u 温州 Wēnzhōu v jižním Zhejiangu. Qingský jazykovědec a jeden ze zakladatelů moderní pedagogiky. Magistrem v roce Kromě grammatologie se věnoval také historické lexikologii, jmenovitě komentáři Zhouských obřadů a Mocia. Mezi jeho významná grammatologická díla patří také práce O ztracených znacích většího písma 古籀拾遺 Gǔ Zhòu Shíyí, v níž zejména korigoval chyby svých předchůdců. Své názory zde bohatě doložil příklady a citacemi. Také proto byla tato jeho práce po zásluze ceněna minimálně dalších padesát let. Původ jmen 名原 Míng Yuán je grammatologicky nahlíženým zobecněním jeho vlastního výzkumu nápisů na kostech a bronzech, současně je i shrnutím výsledků výzkumu qingské grammatologie (YW 1988: 377) Tato práce vznikla pod vlivem četby 劉鶚 Liú Èho studie Želví krůnýře z majetku Liu Eho 鐵雲藏龜 Tiěyún Cáng Guī (CHEN Jianchu 1997: 750) ( ) druhým jménem 叔蘊 Shūyùn, přezdívaný 雪堂 Xuětáng; původem z 淮安 Huái ānu ve středozápadní Jiangsu. V roce 1896 byl jedním ze zakladatelů školy pro překladatele a tlumočníky z japonštiny Učené společnosti pro japonskou literaturu 東文學社 Dōng Wén Xuéshè 東文學社, kde mj. studoval i Wang Guowei. Jako monarchista odešel po xinhaiské revoluci do Japonska a po návratu do Číny v roce 1919 se aktivně zapojil do hnutí směřujícího k restauraci qingského císařství. Zastával významné posty ve vedení japonského loutkového státu Mandžukuo, na něž ale v roce 1938 rezignoval. Podílel se na vydání první studie o nápisech na kostech Želví krůnýře z majetku Liu Eho i Sun Yirangových Nápisů na kostech v příkladech (YW 1988: ). 255

256 5.2 Textová kritika Editoři Li Yangbingovo učení Bohužel žádná část textu Výkladu znaků nebyla dosud nalezena v objevených dokumentech z doby Han. To mj. znamená, že Xu Shenově práci nebyl v době mezi 3. a 7. stoletím přikládán zásadní význam Nejstarší dochované fragmenty jeho textu pocházejí až z doby vlády dynastie Tang. Jedná se o část jedenáctého svazku determinativu dřevina 木 mù ze sbírek qingského sběratele 莫友芝 Mò Yǒuzhī, 1226 která zahrnuje 188 vstupů, tedy asi necelá dvě procenta Výkladu znaků. Nicméně i z tohoto zlomku vyplývá, že se tangská edice výrazně lišila od té, kterou dnes máme k dispozici. Předpokládá se, že se jedná o edici ze dvacátých let 9. století z doby vlády císaře Mua 1227 唐穆宗 Táng Mù Zōng. Další dochovaný tangský fragment je součástí sbírek neznámého japonského sběratele označovaný jako rukopis z Waifu 1228 隈府, který sestává z dvanácti vstupů třetího svazku determinativu ústa 口 kǒu. Následuje zlomek označovaný jako rukopis japonského kunsthistorika Hirako Takureie 平子鐸嶺 ( ) v rozsahu šesti znaků z téhož svazku. Konečně poslední fragment je rukopis úředníka a sběratele Duan Fanga ( ). Tyto čtyři fragmenty jsou nicméně příliš krátké na to, aby z nich bylo možno získat relevantní data pro reálnou práci s textem Výkladu znaků Jiang Shanguo se domnívá, že pečlivá analýza Huilinových Zvuků a významů celého Kánonu by patrně odhalila na šest tisíc citací z Výkladu 1225 MILLER 1953: ( ) druhým jménem 子偲 Zǐsī, pseudonymem 郘亭 Lǚtíng, 紫泉 Zǐquán a 眲叟 Nèsǒu; původem z uřednické rodiny v 獨山 Dú Shānu v Guizhou na jižní hranici s dnešní Zhuangskou autonomní oblastí Guangxi. Magistrem v roce Lexikolog, bibliograf, kaligraf a básník. Jako grammatolog se zabýval především nápisy na bronzech a paleografií. Zmiňovaný fragment je součástí Poznámek k rozdílům v tangském rukopise determinativu dřevina ve Výkladu znaků 唐寫本說文木部箋異 Táng Xiěběn Shuō Wén Mù Bù Jiān Yì v jednom svazku (CHEN Jianchu 1997: 747) 李宥 Lǐ Yòu, po roce 812, kdy se stal korunním princem, 李恆 Lǐ Héng ( ). Dvanáctý císař dynastie Tang, vládl čtyři roky mezi lety 821 a 824 (XHC 2005: 1849) Dnes v prefektuře Kumamoto na Kjúšú MILLER 1953:

257 znaků: tak by bylo možné rekonstruovat až pětadvacet procent podoby Xu Shenova textu z přelomu 8. a 9. století Poté, co za Tangů vzrostla prestiž a význam Výkladu znaků, protože byl zahrnut do obsahu úřednických zkoušek, kvůli dosti nešťastnému spojení s Hájem znaků, absenci relevantních odborníků a ztrátě řady starých textů po An Lushanově povstání, se začala skupina editorů zabývat rekonstrukcí původní podoby Xu Shenovy práce. Autorem první historicky doložené edice Výkladu znaků byl Li Yangbing. Vznikla mezi léty 762 a 779, za vlády císaře Daie 1231 唐代宗 Táng Dài Zōng. Pro snazší orientaci v ní Li Yangbing rozdělil každý svazek Xu Shenova díla na dvě části a položil tak základ jeho současné třicetisvazkové podoby. Bohužel se jeho edice Výkladu znaků ztratila, když historie upřednostnila edice bratří Xu. Představu o tom, jak Li Yangbingova práce původně vypadala, lze dnes získat již jen z kritického komentáře, kterým ji hodnotí Xu Kai v části Pryč s nesmysly! 祛妄篇 Qū wàng piān svého Výkladu znaků s komentářem. Vyčítá Li Yangbingovi především významné zásahy přímo do Xu Shenových interpretací grafiky menšího písma, kterých se patrně pod vlivem vlastní umělecké tvorby dopustil. Z dochovaných fragmentů jeho komentáře je nicméně současně zjevné, že některé opravy původního Výkladu znaků byly přínosné a významným způsobem obohatily minimálně dobovou grammatologickou diskusi. I proto bylo Li Yangbingovo dílo textem, z něhož při své edici Výkladu znaků čerpali patrně i bratři Xuové Protože Xu Xuan byl ve své době uznávaným znalcem písma a odborníkem zejména na Li Siho menší písmo, pověřil jej císař, aby v čele skupiny odborníků editoval Výklad znaků. Hlavním záměrem nového vydání bylo vrátit textu jeho původní podobu před tangskými edicemi. Současně Xu Xuan a jeho spolupracovníci doplnili do Xu Shenova textu stručný komentář, který je v něm označen jako já, Xu Xuan, společně s dalšími pravím 臣鉉等曰 nebo já, Xu Xuan, společně s ostatními zaznamenávám 臣鉉等案. Dalším významným přínosem Xu Xuanovy edice je připojení fanqie V původní Xu Shenově práci nejsou fanqie 1230 JIANG Shanguo 1988: 李豫 Lǐ Yù ( ), osmý tangský císař, vládl třiatřicet let mezi lety 767 a 799 (XHC 2005: ) YAO Xiaosui 1983: Fanqie, jimiž Xu Xuan doplnil každé heslo ve své edici Výkladu znaků, byly jedním ze zdrojů, které umožnily pozdějším badatelům rekonstruovat podobu fonologického systému středověké čínštiny (LI Guoying 1994: 53 54). 257

258 zahrnuty, protože za Východních Hanů tento způsob zaznamenávání výslovnosti slov ještě neexistoval. Patrně i dřívější edice Výkladu znaků již obsahovaly fanqie, nicméně jejich zdroje byly značně rozdílné kvality a nepopisovaly tak fonologicky dostatečně jednotný systém. Protože na počátku doby Song byl obecně jako normativní přijímán 孫愐 Sūn Miǎnův 1234 rýmovník Tangské rýmy 1235 唐韵 Táng Yùn, Xu Xuan použil právě jeho fanqie. U nového vydání Výkladu znaků rovněž podržel Li Yangbingem zavedenou tradici, že totiž každý svazek ponechal pro větší přehlednost rozdělený do dvou částí. Dále svou edici doplnil o devatenáct znaků menšího písma, které ve Výkladu znaků jako vstupy chybí, ačkoliv jsou v textu vysvětlení jednotlivých znaků nebo v Doslovu obsaženy, a přiřadil je k příslušným determinativům Připojil navíc i 402 znaků menšího písma, které Výklad znaků sice neobsahuje, ale které jsou zahrnuty v textech kanonických knih, a vytvořil tak oddíl označovaný jako Xu Xuanovy dodatky k Výkladu znaků 新附字 xīn fù zì, přičemž se v nich snažil maximálně napodobit styl původní Xu Shenovy práce. Dále každou z třiceti částí opatřil záhlavím. Informace, které tato část podává, je možné rozdělit do těchto kategorií: číslo svazku; jméno autora a jméno editora; 1237 počet determinativů, hesel, replikantů a znaků ve svazku a počet nově připojených znaků Nová edice Výkladu znaků spatřila světlo světa 1234 Nejsou známa jeho životopisná data, jiná jména a ani jeho původ. Tangský fonolog. Mezi lety byl vojenským úředníkem v 陳州 Chénzhōu, v dnešním okrese 淮陽 Huáiyáng ve východním Henanu (CHEN Jianchu 1997: 749) Jedná se o doplněné a upravené vydání 陸法言 Lù Fǎyánových ( ) Vydělených rýmů 切韵 Qiè Yùn z roku 751 v pěti svazcích, které se ale nedochovalo. Celá kniha je rozdělena do pěti svazků a 195 rýmů, což je o dva více než ve zmiňované Lu Fayanově práci. Výklad významu slov se prý v Sun Mianově práci neomezoval na stručný popis, jako je tomu u Vydělených rýmů, ale byl komplexní, rozsáhlý a doplněný četnými citacemi. Sun Mian se také vyjadřoval ke grafice znaků, i když se ji pokoušel vysvětlovat pouze částečně. Začleněním historické lexikologie a grammatologie tak umocnil význam svého rýmovníku i v kontextu tradiční čínské filologie. Kromě Výkladu znaků byly Tangské rýmy významným zdrojem také při zpracování slavného songského rýmovníku Rozšířené rýmy 廣韵 Guǎng Yùn (LI Guoying 1994: 53 54) XU Shen 1963: 321 nahoře, vlevo, sl. 10 dole, vpravo, sl Tyto dvě informace jsou v každém svazku stejné. Autor je uveden frází: zaznamenal Xu Shen, ředitel kanceláře ministra vojenství za Hanů 漢太尉祭酒許慎記, editor: editoval Xu Xuan, poradce císařské kanceláře, a kolektiv za Songů 宋右散騎常侍徐鉉等校訂 ZHANG Jitao 1988:

259 ve třetím roce éry 雍熙 Yōngxī 1239 za vlády songského císaře Taie 1240 宋太宗 Sòng Tài Zōng, tj. v roce 986, a je označována také jako vydání Císařské akademie na dřevěných deskách 國子監雕版 Guózǐjiàn diāobǎn. Po dobu dnes již více než tisíce let je tak Xu Xuanova edice základním zdrojem současného poznání Xu Shenova textu a je to zároveň i nejstarší dochovaná úplná verze Výkladu znaků V současnosti se grammatologové při práci s textem Výkladu znaků opírají právě o tuto edici, 1242 která je tedy více méně prostou redakcí původního Xu Shenova textu; komentáře Xu Xuana a jeho kolegů se v ní objevují velmi zřídka. Na druhou stranu je velmi praktická, protože je stručná a přehledná. Nejstarší dochovaný výtisk Xu Xuanovy redakce Výkladu znaků pochází ze studovny Jigu 1243 汲古閣 Jígǔ Gé a jeho autorem je 毛晉 Máo Jìn Z této edice vychází i text z roku 1809 připravený Sun Xingyanem a označovaný jako edice 平津館 Píngjīn Guǎn, 1245 který současně reaguje na redakční 1239 Mezi léty 984 a 987 (XHC 2005: 1851) 趙匡義 Zhào Kuāngyì ( ), druhý císař Severních Songů, vládl jednadvacet let mezi roky 976 a 997 (XHC 2005: 1851) YU Guoqing 1995: LI Guoying 1994: Tato edice se rovněž dochovala a je dnes běžně k dispozici ve vydání Zhongguo Bookstore 中國書店 Zhōngguó Shūdiàn z roku Bývá označována jako edice velkých znaků menšího písma, protože její vstupy jsou větší, než je tomu u vydání Zhonghua Book Company, na něž je analogicky odkazováno jako na edici malých znaků ( ) původně se jmenoval 毛鳳苞 Máo Fèngbāo, druhým jménem 子晉 Zǐjìn, přezdívaný 潜在 Qiánzài nebo 隱湖 Yǐnhú; původem z 常熟 Chángshú v dnešní provincii Jiangsu. Byl pozdně mingským sběratelem knih. Říká se, že jeho knihovna čítala na titulů, mezi nimiž byly vzácné tisky z doby Song a Yuan. Proto vystavěl studovnu Jigu, aby je tam uložil. Podílel se rovněž na editování kanonických a historických knih (Cihai 1999: ) Collectanum, které uspořádal Sun Xingyan a nazval je podle své studovny, jež nesla název léna premiéra hanského císaře Wu, 公孫弘 Gōngsūn Hónga ( ), knížete z Pingjinu 平津侯 Píngjīn Hóu. Celý soubor má deset oddílů, obsahuje třiačtyřicet různých děl ve 254 svazcích. Kromě prací samotného Sun Xingyana, Komentáře a poznámky ke starému i novému textu Knihy dokumentů 尚書今古文注疏 Shàng Shū Jīn Gǔ Wén Zhù Shū a Záznamu poezie horala z Fangmao 芳茂山人詩錄 Fāngmào Shānrén Shī Lù v devíti svazcích, shromažďuje zejména válečnickou, politologickou, lékařskou, buddhistickou a taoistickou literaturu, beletrii a paleografické texty o nápisech na bronzech. Předlohou mu byly vzácné songské tisky a na jeho přípravě se kromě Sun Xingyana podíleli další významní vzdělanci té doby (Ciyuan 1988: 539.4). Výklad znaků je obsažen ve čtvrtém oddíle. 259

260 zásah Duan Yucaie a Wang Yuna. V roce 1873 陳昌治 Chén Chāngzhì 1246 podle tohoto vydání připravil revidovanou verzi Výkladu znaků, jenž se stala předlohou jeho vydání ve vydavatelství Zhonghua Book Company 中華書局 Zhōnghuá Shūjú z roku 1963: to bylo doplněno o podobu znaku menšího písma v duktu vzorového písma v záhlaví každého hesla a o rejstřík znaků podle počtu tahů. Je to normativní vydání Výkladu znaků, které v současnosti používá většina čínských badatelů Je ale nutné si uvědomit, že od sepsání Xu Shenova Výkladu znaků uplynulo již bezmála dva tisíce let a že Xu Xuanova redakce je již také více než tisíc let stará. Lze proto předpokládat, že po revizích, komentářích a nových vydáních se dochovaný text Výkladu znaků dosti liší nejen od původního Xu Shenova textu, ale současně také i od Xu Xuanovy edice: 1248 počet znaků analyzovaných songskou edicí Výkladu znaků je 9 431, tj. o 78, tedy přibližně o 8 více, než jaký je rozsah Xu Shenovy práce. Replikantů je v ní uvedeno 1 279, tj. o 116, necelých 10 % znaků více, a celkový počet znaků textu Výkladu znaků je , tj. o znaků, 1,3 % méně. Protože Xu Xuanova edice a Xu Kaiův komentář reprezentují v současné době nejstarší dochovanou verzi Xu Shenova textu, samy se staly objektem další ediční činnosti. Zatímco Duan Yucai a 張行孚 Zhāng Xíngfú 1249 editovali znovu Xu Xuanův text, Yan Kejun a 鈕樹玉 Niǔ Shùyù 1250 jej kolacionovali s předsongskými fragmenty, přičemž Niu Shuyu ve svých Kritických poznámkách k Výkladu znaků 說文校錄 Shuō Wén Jiào Lù porovnával text Výkladu znaků s Knihou z nefritu. Edičně se Xu Xuanovým 1246 Biografická data nebyla zjištěna Kromě toho existuje čtvrtý dotisk vydání ze studovny Jigu Huainanské tiskárny 淮南書局 Huáinán Shūjú, přetisk z besídky Kvetoucí vistárie 藤花榭 Téng Huā Xiè publikovaný ve vydavatelství Shangwu Yinshuguan a další, ale žádný z nich není tak kvalitní jako Chen Changzhiho vydání (LI Guoying 1994: 41) YAO Xiaosui 1983: Data jeho narození, ani úmrtí nejsou známa. Druhým jménem 子中 Zǐzhōng, přezdívaný 乳伯 Rǔbó; původem z 安吉 Ānjí v severozápadním Zhejiangu. Za éry 光緒 Guāngxù, tj. mezi léty 1875 a 1908, se stal magistrem. Jeho badatelský a umělecký zájem se koncentroval především na šest kategorií písma a kaligrafii ve větším i menším písmu. Zhang Xingfuovy práce jsou mj. vytesány i na štítech hory Tai 泰山 Tài Shān na Shandongu (ZRM 1980: 932.2) ( ) druhým jménem 藍田 Lántián, pseudonymem 匪石山人 Fěi Shí Shānrén; původem z okresu 吳 Wú, tj. z dnešního Suzhou v provincii Jiangsu. Uznávaný qingský bibliofil. Přestože se velice dobře vyznal v tradiční filologii, neúčastnil se úřednických zkoušek. Prodával látky na Shandongu a studoval za podpory mecenášů (ZRM 1980: , CHEN Jianchu 1997: 748). 260

261 textem zabýval také Wang Yun, další badatelé porovnávali texty obou bratří navzájem, případně editovali již editované edice Výkladu znaků. V případě Duan Yucaiova komentáře tak např. učinil Yan Kejun svou Novou redakcí Výkladu znaků 說文訂訂 Shuō Wén Dìng Dìng. Podobně jako Niu Shuyu qingští badatelé porovnávali citace z Výkladu znaků v předsongských textech, aby tak získali co nejvěrnější původní podobu Xu Shenova textu. Patrně nejúspěšnější v tomto směru byla dvojice autorů Yan Kejun a 姚文田 Yáo Wéntián Yao Wentian ve své práci Poznámky k dřívějšímu Výkladu znaků 舊說文錄 Jiù Shuō Wén Lù komparuje text Výkladu znaků s Zheng Xuanovými Třemi komentáři ke Knize obřadů 三禮注 Sān Lǐ Zhù, Vysvětlením Klasiků a dalšími padesáti texty a nalézá tak citací z Výkladu znaků. Snad nejvýznamnějším edičním počinem v čínské tradiční grammatologii před vznikem ČLR je publikace rozsáhlého souboru komentářů Háj vysvětlení k Výkladu znaků, jehož autorem je 丁福保 Dīng Fúbǎo Je rozsáhlým kompendiem tradiční čínské grammatologie zveřejněným v roce Shromažďuje monografie, články i další materiál související s Výkladem znaků ve 182 různých titulech v celkovém rozsahu svazků. Práce je rozdělena do Stati 正文 Zhèngwén, tj. komentářů jednotlivých vstupů, kterým předcházejí předmluvy citovaných děl, teorie šesti kategorií písma a vůbec obecná hanská grammatologie sdružená do Úvodních kapitol 前編 Qián biān. Jejich součástí je také soupis citovaných děl a autorů, což uživateli usnadňuje orientaci ve velmi rozsáhlém textu. Za Statí následují Závěrečné kapitoly 後編 Hòu biān, tj. materiál ve volnějším vztahu k Výkladu znaků, např. biografické texty zabývající se Xu Shenem jako historickou postavou. Opomenutí, 1251 ( ) druhým jménem 秋農 Qiūnóng, přezdívaný 梅漪 Méiyī; původem z okresu 歸安 Guī ān v dnešním severním Zhejiangu. Grammatolog a fonolog. Po doktorátu v roce 1799 nastoupil na akademii Hanlin. Od roku 1813 pak pracoval v císařské Jižní knihovně 南書房 Nán Shūfáng. Nejvyššího úřadu své kariéry dosáhl v roce 1827, kdy se stal ministrem obřadů (CHEN Jianchu 1997: 754) ( ) pocházel z 無錫 Wúxī v jižní Jiangsu. V roce 1895 absolvoval klasickou akademii Nanjing 南菁書院 Nánjīng Shūyuàn v 江陰 Jiāngyīnu severně od Wuxi. Vyučoval i na předchůdkyni Pekingské univerzity, ale ve všeobecnou známost vešel jako sestavovatel rozsáhlých příruček, mj. Velkého slovníku starých mincí 古錢大辭典 Gǔ Qián Dà Cídiǎn, Velkého slovníku buddhistických studií 佛學大辭典 Fóxué Dà Cídiǎn, Kategorizace vysvětlení k Výboru z literatury 文選類詁 Wén Xuǎn Lèi Gǔ, Háje vysvětlení k Pravému vzoru 爾雅詁林 Ěr Yǎ Gǔ Lín a dalších (CHEN Jianchu 1997: 180). 261

262 která vznikla v průběhu kompilace kompendia, jsou součástí Doplňků 補編 Bǔ biān a jako Dodatek 附編 Fù biān je připojena Duan Yucaiova Tabulka rýmů starověké čínštiny podle šesti kategorií písma. Ve stati jsou výklady a komentáře jednotlivých autorů rozděleny pod jednotlivé vstupy v původním řazení. Na prvním místě je vždy uveden text songské Xu Xuanovy edice. Následuje Xu Kaiův komentář a relevantní pasáže z děl čtyř qingských mistrů Výkladu znaků, další komentáře, citace užití znaků v kanonických textech a konečně srovnání grafiky znaku menšího písma se znaky nápisů na kostech a na bronzech. V samotném závěru práce nechybí Rejstřík 通檢 Tōngjiǎn. Zjednodušeně řečeno: v Ding Fubaoově práci je obsažen nejúplnější materiál ke každému jednomu vstupu Výkladu znaků. V roce 1932 byl Háj vysvětlení doplněn o další Přílohy 補遺 Bǔyí, tj. texty moderních autorů Nové, většinou i digitalizované edice Xu Shenova textu vznikají i dnes: reprezentativní je v tomto smyslu práce 臧克和 Zāng Kèhého 1254 Nová redakce Výkladu znaků 說文解字新訂 Shuō Wén Jiě Zì Xīn Dìng Komentátoři Xu Kaiovo učení Xu Kaiův komentář je první prací v dějinách čínské grammatologie, která komentuje Výklad znaků. Snad dříve existovaly i jiné komentáře, ty se ale jednak nedochovaly, jednak o nich není zmínka ani v soupisech fondů císařské knihovny, které jsou tradiční součástí dynastických historií, takže jejich význam nebyl zásadní. Ostatně i časově vznik Xu Kaiova komentáře 1253 Zhang Shunhui pod vlivem Duan Yucaiova komentáře zjednodušil Háj vysvětlení a sepsal Stručný komentář Výkladu znaků 說文解字約注 Shuō Wén Jiě Zì Yuē Zhù. Jeho předností je hluboký zájem o vztahy mezi grafikou, sémantikou a fonologií znaku, na jehož základě Zhang Shunhui popisuje vývoj slovní zásoby a otázky související s etymologií čínských slov (ZHANG Qiyun 1998: ) (1956) původem z 諸城 Zhūchéngu ve východním Shandongu. Řádný profesor East China Normal University v Šanghaji, specialista na grammatologii čínštiny a paleografii, hostující profesor Bonnské univerzity. V současné době se zabývá vývojem čínského znakového písma mezi lety 220 a 618, tvorbou databází znaků z doby mezi roky a výzkumem archeologických nálezů písma období Válčících států. Publikuje především v časopisech Applied Lingusitics 語言文字應用 Yǔyán Wénzì Yìngyòng, Research in Ancient Chinese Language 古漢語研究 Gǔ Hànyǔ Yánjiū a The Study of Chinese Characters 中國文字研究 Zhōngguó Wénzì Yánjiū (CHEN Jianchu 1997: 373). 262

263 odpovídá jazykovým změnám v čínštině 10. století, kdy moderní jazyk nahrazuje středověkou čínštinu Xu Kaiův komentář je rozdělen do čtyřiceti svazků, prvních třicet je označováno jako Souhrnný výklad 通釋 Tōng shì, tj. vlastní komentář Xu Shenova Výkladu znaků. Když Xu Shen vysvětloval znaky ve Výkladu znaků, činil tak velmi stručně. Proto Xu Kai místa, kde tomuto úspornému výkladu bylo po bezmála tisíci letech již velmi špatně rozumět, doplnil komentářem. Přitom žádným zásadním způsobem nezasahuje do původního Xu Shenova textu, pouze jej vysvětluje. Současně pečlivě doložil archaické významy slov a analyzoval jejich sémantiku. Ve Výkladu znaků s komentářem také upozornil na posunuté významy a poprvé v dějinách čínské filologie použil pro jejich vyhledávání etymologickou metodu postavenou na významové blízkosti homofon a homeofon. Svazky č. 31 a 32 se nazývají Doslov k determinativům 部叙 Bù xù a Xu Kai v nich vysvětlil princip Xu Shenova řazení pěti set čtyřiceti determinativů. Svazky č jsou Teorií 通論 Tōnglùn a jsou věnovány grafické struktuře znaků. Již výše zmiňovaný svazek č. 36 Pryč s nesmysly! je kritikou Li Yangbingovy edice Výkladu znaků. Ve svazku č. 37 s názvem Kategorizace 類聚 Lèijù se Xu Kai pokusil o vydělení sémantických podskupin znaků označujících konkréta, vysvětlení jejich grafiky na základě jejich významu a tedy její motivovanosti. Svazek č. 38 Komplex 錯綜 Cuòzōng je obdobnou analýzou abstrakt. Svazek č. 39 Pochybnosti 疑義 Yíyì je rozborem znaků, které nejsou v Xu Shenově Výkladu znaků obsaženy, a analýzou chybných grafických podob především menšího písma. Xu Kai zde rovněž kladl důraz na význam písma a popsal rozdíly mezi současnými a dřívějšími variantami znaků. Konečně poslední svazek Připojený popis 繫述 Xì shù je vlastně doslovem k těmto devíti svazkům esejů na grammatologická témata, vysvětlením obsahu a cíle jednotlivých svazků. Výklad znaků s komentářem je doslova nabit grammatologickými informacemi, přičemž se často odvolává na zjištění dřívějších generací badatelů. Jeho hodnota tkví především v oblasti posunutých významů. Inspirativní je rovněž jeho rozbor fonetik ve fonogramech s cílem pochopit etymologii znaků a analýza nepravých výpůjček ve starých knihách. Je to nejstarší komentář Výkladu znaků, jehož text se dochoval do současnosti, 1255 Jestliže Xu Shen dokončil svou práci v roce 121 a Duan Yucaiův komentář pochází z roku 1815, leží mezi nimi bezmála sedmnáct set let: Xu Kaiův text musel vzniknout před jeho smrtí v roce 974, od zveřejnění Výkladu znaků jej tedy dělí asi osm set padesát let. 263

264 a je proto pochopitelné, že měl na další bádání, nejen grammatologické, ale i lexikologické, nemalý vliv. Ve stávající edici schází svazek č. 25, který byl doplněn podle Xu Xuanovy redakce Výkladu znaků Xu Kai komentuje bezmála každý znak Xu Shenova textu, svůj výklad navíc doplňuje bohatým příkladovým materiálem. Pokud vůbec nějakým způsobem upravuje původní text, upozorňuje na to v komentáři tak, aby se čtenář mohl seznámit s původní podobou Výkladu znaků a sám posoudil autorovy argumenty. Výklad znaků s komentářem podobně jako Xu Xuan rozšířil původní Xu Shenův text o fanqie. Na druhou stranu, je Xu Kaiova práce mnohdy považována za příliš rozvláčnou, a snad proto někdy i hůře srozumitelnou než nekomentovaný originál. Současně je nutno přiznat, že jeho výklad významu znaků není příliš přesný; qingské komentáře jsou mnohem preciznější Za Qingů společně s významem úřednických zkoušek opět stoupl i význam studia Kánonu jako jejich hlavního obsahu. Znovuobnovení zájmu o Kánon mělo za následek i dříve nebývalý rozmach čínské filologie jako nepostradatelného základu studia kanonické literatury. Význam Výkladu znaků pro čínskou filologii hodnotí 王鳴盛 Wáng Míngshèng: 1258 Výklad znaků je první mezi knihami Podnebesí. I kdybys přečetl všechny knihy v Podnebesí, ale nepřečetl Výklad znaků, jako bys nečetl žádnou. Pokud ale ovládneš Výklad znaků, byť bys nečetl žádné jiné knihy, budou tě mít za znalce konfucianismu 說文為天下第一種書, 讀遍天下書, 不讀說文, 猶不讀也 但能通說文, 餘書皆未讀, 不可謂非通儒也 Mezi více než 1256 YU Guoqing 1995: CAI Xinfa 2004: ( ) druhým jménem 鳳喈 Fèngjiē, přezdívaný 禮堂 Lǐtáng a 西莊 Xīzhuāng, na sklonku života 西沚 Xīzhǐ; původem z okresu 嘉定 Jiādìng, dnes v severozápadní části města pod ústřední správou Šanghaj. Historik, filolog a knihovník, znalec Kánonu. V mládí studoval Kánon společně s Jiang Shengem ( ) u 惠棟 Huì Dònga ( ). V roce 1754 získal jako druhý v pořadí titul doktor a zahájil aspiranturu v akademii Hanlin. Později, když byl pověřen dohledem nad průběhem úřednických zkoušek ve Fujianu, byl obviněn z korupce, všech svých postů se vzdal a odešel do ústraní. Odsuzoval to, jak songští historiografové překrucovali dějiny a zasahovali do jejich popisu. Společně s Qian Daxinovou Textovou kritikou Dvaadvaceti historií 二十二史考異 Èrshí èr Shǐ Kǎoyì a 趙翼 Zhào Yìho ( ) Poznámkami k Dvaadvaceti historiím 二十二史劄記 Èrshí èr Shǐ Zhájì jsou jeho Úvahy o Sedmnácti historiích 十七史商榷 Shíqī Shǐ Shāngquè povážovány za jedno z vrcholných děl qingské historiografie (ZRM 1980: 143.2, Cihai 1999: ) YANG Jialuo 1997: I. 328 nahoře, sl

265 třemi stovkami děl qingských badatelů, kteří se zabývali Výkladem znaků, jsou obecně nejvíce ceněna díla čtyř mistrů Výkladu znaků, tj. Duan Yucaie, Gui Fua, Zhu Junshenga a Wang Yunova Interpunkce. S výjimkou Zhu Junshenga jsou ostatní práce komentáři, a patří proto právě k této škole. Duan Yucai ve svém Komentáři zachovává řazení hesel původní Xu Shenovy práce. Je proto rozdělen do třiceti svazků, doplněn navíc o pět svazků Tabulky rýmů starověké čínštiny podle šesti kategorií písma 六書音均表 Liù Shū Yīnyùn Biǎo, v níž Duan Yucai navázal na základní práce čínské historické fonologie, zejména 顧炎武 Gù Yánwǔa 1260 a Jiang Yonga, když ustavil sedmnáct kategorií rýmů. Na jeho výzkum, kdy systematicky každý vstup Výkladu znaků zařadil do jedné z těchto rýmových kategorií a vytvořil tak osnovu homofonie a homeofonie, na jejímž základě diskutoval významové souvislosti v řetězcích fonologicky identických nebo podobných slov, navazují i moderní čínští historičtí fonologové Komentář vznikal od roku 1776, kdy Duan Yucai začal pracovat na Interpunkci Výkladu znaků 說文解字讀 Shuō Wén Jiě Zì Dòu, do roku 1807, tj. třicet dva let. Primárně se Duan Yucai zaměřil na revizi edic Výkladu znaků existujících v jeho době, především na Xu Kaiovu edici Výkladu znaků s komentářem a Xu Xuanovu songskou redakci Výkladu znaků, následně hledal nesrovnalosti mezi jejich texty a výkladem obsaženým v Knize z nefritu, Sebraných rýmech 1262 集韻 Jí Yùn a v předsongských textech, které citují Výklad znaků, aby tak opravil chyby a omyly dřívějších editorů. Protože byl vyhlášeným znalcem kanonické literatury, historické lexikologie a textové kritiky, rozšířil exemplifikace o další citace z kanonické literatury a Klasiků, aby zřetelněji vysvětlil Xu Shenův výklad. Poté popsal vnitřní strukturu Výkladu znaků: Duan Yucaiovi předchůdci podrobně rozpracovali pouze teorii šesti 1260 ( ) druhým jménem 寧人 Níngrén, původem ze Suzhou v Jiangsu. Čínský filolog a filozof. V roce 1645 odešel do Nankingu, ale zklamán situací u dvora rezignoval na svůj úřad a vrátil se do Suzhou. Inspirován mingským filologem 陳第 Chén Dìm ( ) a jeho úvahami o fonologickém systému starověké čínštiny ustavil jako první deset skupin rýmů. Jeho dílo významným způsobem ovlivnilo pozdější badatele v oboru historické fonologie a je především obsaženo v práci Pět fonologických knih 音學五書 Yīnxué Wǔ Shū (YW 1988: 111) LI Guoying 1994: Songský rýmovník z roku Jeho editor 丁度 Dīng Dù ( ) jej pojal jako revizi Rozšířených rýmů ( ). Obsahuje vstupů, což je dvakrát tolik než Rozšířené rýmy, a je rozdělen do 206 rýmových kategorií (Ciyuan 1988: ). 265

266 kategorií písma, on však věnoval pozornost i spojení mezi výklady jednotlivých grafémů navzájem, upozorňoval přitom na pozici jednotlivých hesel v rámci téhož determinativu, všímal si fonologické realizace slov, posunutých významů, synonym, původu a autentičnosti příkladových vět ve Výkladu znaků atd. Tak v čínském jazyce nalezl mnoho dříve nepopsaných grammatologických a lexikologických jevů, a proto byl schopen vysvětlit původní význam slov ve svém Komentáři lépe než Xu Shen ve své práci. Duan Yucai se totiž nespokojil s tím, že označil dvě slova za synonyma, jej zajímala míra jejich synonymičnosti, a tak opravil některé Xu Shenovy chyby nebo nabídl vlastní interpretaci tam, kde ve Výkladu znaků chyběla. Soustředil se především na vztah Xu Shenových základních významů jednotlivých vstupů s významy odvozenými. Na solidní znalost historické fonologie pak navázala jeho seriózní analýza nepravých výpůjček. Ale největším Duan Yucaiovým přínosem v oblasti tradiční grammatologie je hluboké pochopení vnitřní struktury Výkladu znaků, na jehož základě byl pak schopen celý text provázat klíčovými odkazy se záměrem demonstrovat vztahy mezi fonologií, historickou lexikologií a grammatologií a vytvořit tak zcela osobité pojetí Výkladu znaků jako jazykového korpusu Obecně je i proto Duan Yucaiův Komentář považován za nejkomplexnější a nejsyntetičtější práci o Výkladu znaků, odvážnou ve vyjadřování názoru podloženého autorovým perfekcionalismem Na druhou stranu je třeba přiznat, že Duan Yucai byl ve svých soudech i velmi subjektivní a že ve svém komentáři často upravoval původní text Výkladu znaků tak, aby lépe vyhovoval jeho vysvětlení, což samozřejmě kvalitu jeho textu významně snižuje. Přesto se jeho Komentář stal zásadním inspiračním zdrojem nejen pro čínské vzdělance, ale je i učebnicí čínské tradiční jazykovědy pro japonské a korejské vědce, v posledních desetiletích konečně i pro řadu evropských 1265 a amerických badatelů. Na Duan Yucaie navázal qingský lexikolog Gui Fu. Byl zejména vyhlášeným znalcem Kánonu, nápisů na bronzech, na kamenných bubnech a většího i menšího písma, společně s historickou lexikologií, proto sepsal Významové exemplifi kace v padesáti svazcích Smyslem této práce bylo podpořit správnost Xu Shenova výkladu významů jednotlivých vstupů Výkladu znaků přímými citacemi z Kánonu. Většinou 1263 YU Guoqing 1995: CAI Xinfa 2004: Např. BOTTÉRO 1996 a WINTER LI Guoying 1994:

267 Gui Fu uvádí i více než deset příkladů užití slova v kanonické literatuře a jeho spis je tak vlastně nesmírně bohatým souborem citací, významnou referenční příručkou, skutečnou pokladnicí pro badatele v oblasti tradiční historické lexikologie. Není to ale jen pouhý soubor textů, exemplifikace na sebe navazují v logickém sledu a navzájem se doplňují, přičemž neopomíjejí svůj primární záměr: výklad významu grafiky znaku. Jedním z nemalých přínosů Gui Fuovy práce je zjištění nedostatků Xu Kaiova komentáře i Xu Xuanovy redakce Výkladu znaků a jejich následná oprava. Největší předností Gui Fuovy studie není ani tak bohatství textového materiálu, který prezentuje, jako spíše jeho různorodost, když nezahrnuje pouze kanonickou a filozofickou literaturu, ale i historiografii a díla vysoké literatury. Ve srovnání s Duan Yucaiem, který akcentuje historickou fonologii, Gui Fu klade důraz na lexikologii. Zatímco Duan Yucaiovy odvážné soudy jsou na mnoha místech jeho díla velice subjektivní, směřuje Gui Fu spíše k objektivitě, vlastní názor vyjadřuje zřídkakdy Přestože Wang Yunova Interpunkce ve třiceti svazcích je především kompilací názorů Duan Yucaie, Gui Fua a Yan Kejuna, její autor k jejich výkladu přistoupil tvůrčím způsobem, když jej rozšířil, zkrátil či změnil, zdůraznil přitom jejich přínos a opravil chyby, přičemž jasně vysvětlil důvody, které ho k výše uvedeným textovým úpravám vedly. Jeho práce je velice svědomitá a pečlivá, co se výběru materiálu týče, poučil se z Duan Yucaiových omylů a využil Gui Fuových předností, celý text zpřehlednil, aby tak lépe vyhovoval studijním účelům. Také proto je jejím výsledkem důvěryhodná textová kritika Výkladu znaků Interpunkci je tak možno chápat jako úvod do problematiky čínské tradiční grammatologie vhodný pro začátečníky. Na druhé straně, jejím zásadním nedostatkem je, že Wang Yun v ní citoval zpaměti. Texty si ale nepamatoval přesně, navíc patrně při svém studiu čerpal z různých jejich edic, a proto se jeho citace významným způsobem liší od textů klasické literatury, jak jsou známy dnes, takže je mnohdy skoro nemožné je identifikovat. Komentáře k Výkladu znaků vznikají samozřejmě i v současnosti. Pozornost si podle mého názoru zaslouží především: Tang Kejingův Moderní výklad Výkladu znaků, 蘇寶榮 Sū Bǎoróngův Moderní komentář Výkladu znaků 說文解字今注 Shuō Wén Jiě Zì Jīn Zhù, 董蓮池 Dǒng Liánchíova Přesná úvaha o Výkladu znaků 說文解字考正 1267 JIANG Shanguo 1988: CAI Xinfa 2004:

268 Shuō Wén Jiě Zì Kǎo Zhèng a 季旭昇 Jì Xùshēngovy Nové doklady k Výkladu znaků 說文新證 Shuō Wén Xīn Zhèng. Zejména Dong Lianchi a Ji Xusheng po vzoru 祝敏申 Zhù Mǐnshēnovy práce Výklad znaků a čínská paleografi e 說文解字與中國古文字學 Shuō Wén Jiě Zì yǔ Zhōngguó Gǔwénzìxué kladou velký důraz na ověřování grafiky Výkladu znaků paleografickým materiálem Pragmatikové Tato skupina, která chápe Výklad znaků především jako klíč ke studiu Kánonu, se rozděluje do dvou proudů. První z nich jsou komparatisté 證經派 zhèngjīng pài reprezentovaní 錢大昕 Qián Dàxīnem 1269 a jeho Otázkami a odpověďmi o Výkladu znaků 說文答問 Shuō Wén Dáwèn. V nich se především pokoušel vysvětlit, proč některé znaky obsažené v Kánonu nejsou zahrnuty do Výkladu znaků a naopak. Znaky chybějící v Kánonu pak považuje za varianty, které vytvořily pozdější generace jeho editorů. Opačný případ je hledáním znaku ve Výkladu znaků, který odpovídá znaku v textu Kánonu. Ke grafickým změnám znaků došlo záměnou znaků menšího písma za jeho synchronní, tj. alografy nebo všední styl, či diachronní variantu, tj. větší písmo, další zapříčinila aktuarizace. Takových znaků Qian Daxin napočítal 323, ale pozdější badatelé k nim přidali další, takže jejich konečný počet dosáhl 936. Druhý proud je označován jako kolacionalisté 引經派 yǐnjīng pài a je reprezentován 朱珔 Zhū Jiànem 1270 a jeho prací Doklady významu výpůjček ve Výkladu znaků 1269 ( ) druhým jménem 曉徵 Xiǎozhǐ, také 辛楣 Xīnméi, přezdívaný 竹汀 Zhútīng; původem z 嘉定 Jiādìngu v severní části dnešního města pod ústřední správou Šanghaj. Byl rovněž uznávaným básníkem. V roce 1754 se stal doktorem a následně aspirantem akademie Hanlin. Nejvyšším úřadem, kterého za své kariéry dosáhl, byl asistent tajemníka následníka trůnu. V roce 1775 opustil úřednické místo z důvodu úmrtí otce, po uplynutí doby smutku zemřela i jeho matka, do úřadu se z důvodu nemoci pak již nevrátil. Přednášel na akademiích Zhongshan 鍾山書院 Zhōngshān Shūyuàn, Loudong 婁東書院 Lóudōng Shūyuàn, Ziyang 紫陽書院 Zǐyáng Shūyuàn i jinde. Průlomové je jeho studium historické fonologie, především v oblasti iniciál, formulované ve zjištěních, že ve starověké čínštině nebyly labiodentály, ani palatály a většinu iniciál představovaly koronály (CHEN Jianchu 1997: 748) ( ) druhým jménem 玉存 Yùcún, také 蘭坡 Lánpō, přezdívaný 蘭友 Lányǒu; pocházel z okresu 涇 Jīng v jihovýchodní Anhuii. V roce 1802 získal titul doktor a ná- 268

269 說文假借義證 Shuō Wén Jiǎjiè Yì Zhèng. Zde jejich autor porovnal Výklad znaků s existujícími verzemi Kánonu. Rozdíly mezi nimi byly způsobeny směšováním textů škol starého a nového textu. Představitelé tohoto proudu pak na Zhu Jianovu práci navázali a v Xu Shenově práci nalezli celkem citací Kánonu. Jedná se vlastně o výzkum nepravých výpůjček, které však Zhu Jian dosti nešťastně označil jako výpůjčky pravé. Smyslem takového hledání je pak podobně jako u komparatistů pochopení pravého významu Kánonu. Velice zjednodušeně lze proto říci, že zatímco komparatisté zkoumají absenci slov v textu, kolacionalisté věnují svou pozornost podobnosti textů. Do téhož proudu, i když už nikoliv časově, 1271 patří 馬宗霍 Mǎ Zōnghuòovy 1272 práce Úvaha nad citacemi z Kánonu ve Výkladu znaků 說文解字引經考 Shuō Wén Jiě Zì Yǐn Jīng Kǎo, Úvaha nad citacemi z Místních slov ve Výkladu znaků 說文解字引方言考 Shuō Wén Jiě Zì Yǐn Fāng Yán Kǎo, Úvaha nad citacemi z Klasiků ve Výkladu znaků 說文解字引群書考 Shuō Wén Jiě Zì Yǐn Qún Shū Kǎo a Úvaha nad citacemi výroků znalců ve Výkladu znaků 說文解字引通人說考 Shuō Wén Jiě Zì Yǐn Tōngrén Shuō Kǎo. Jsou to současně poslední práce, které nejen co do obsahu, ale i formy patří ještě do čínské tradiční grammatologie. Už z jejich názvů je patrné, že se tyto studie zabývají spíše problematikou historické lexikologie a problematikou textově kritickou než grammatologickou. Jedná se vlastně o úplný výčet citací z Výkladu znaků rozdělený do čtyř kategorií. Ty jsou zde porovnávány s texty obsaženými v zachovaných verzích Kánonu nebo Klasiků a následně jsou diskutovány rozdíly mezi nimi. V závěru jednotlivých citací Ma Zonghuo generalizuje a vyjadřuje vlastní názor. sledně se stal aspirantem akademie Hanlin, později získal úřad císařského vychovatele. Dvacet pět let rovněž přednášel na akademiích Zhongshan 鐘山書院 Zhōngshān Shūyuàn, Zhengyi 正誼書院 Zhèngyì Shūyuàn a Ziyang 紫陽書院 Zǐyáng Shūyuàn (ZRM 1980: 258.2) Práce byly publikovány mezi lety 1958 a ( ) pocházel z 衡陽 Héngyángu v jihovýchodním Hunanu. Grammatolog, lexikolog a kaligraf. Podobně jako Huang Kan byl Zhang Taiyanovým žákem. Vyučoval na univerzitách v Kantonu, Nankingu, Šanghaji i jinde, po založení ČLR pracoval jako redaktor v prestižním čínském vydavatelství Zhonghua Book Company. K jeho nejvýznamnějším pracím patří Dějiny čínských kanonických studií 中國經學史 Zhōngguó Jīngxué Shǐ a Úvod do grammatologie 文字學發凡 Wénzìxué Fāfán, zabýval se ale také komentáři ke spisům Mistr z Huainanu a Mocius (CHEN Jianchu 1997: 93). 269

270 5.3 Fonologie Fonologové Zhu Junshengovo učení Qingský lexikolog Zhu Junsheng byl žákem Qian Daxina, představitele směru textové kritiky skupiny pragmatiků. Je proto pochopitelné, že jím byl v tomto smyslu ovlivněn při své analýze materiálu Výkladu znaků, a když navazoval i na Yan Kejunovu Kategorizaci zvuků ve Výkladu znaků 說文聲類 Shuō Wén Shēng Lèi a Yao Wentianův Systém zvuků ve Výkladu znaků 說文聲系 Shuō Wén Shēng Xì, rozdělil Výklad znaků nikoliv podle determinativů, ale na osmnáct skupin rýmů archaické čínštiny. Bohužel s tímto inovativním přístupem aplikoval na materiál Výkladu znaků zcela chybně nové vlastní pojetí variet a výpůjček, když upravil Xu Shenovu definici variet: kategorie, jež nemění grafiku znaku a která přijímá posunutý význam. Ve skutečnosti tak variety ztotožnil s výpůjčkami a z grammatologické kategorie učinil lexikologickou, navíc zaměnil posunuté významy za vypůjčené. Dalším z nedostatků jeho výzkumu je skutečnost, že se věnoval rýmovým kategoriím, ale přehlížel aliterační. Díky němu však došlo konečně k probuzení zájmu o aplikaci historické fonologie na materiál Výkladu znaků. Spis O etymologii a rýmech v osmnácti svazcích je vrcholem a zobecněním jeho výzkumu na poli této filologické disciplíny. Kniha upravuje původní pořadí hesel Výkladu znaků postavené na grammatologické jednotce determinativu v řazení podle jednotky fonologické, tj. podle rýmové kategorie archaické čínštiny a transformuje tak monografii o etymologii čínských znaků v rýmovník. Analyzovaný materiál Zhu Junsheng nejprve rozšiřuje ze Xu Shenových původních na znaků, nachází v něm fonetik, které následně inspirován Duan Yucaiem a Wang Niansunem dělí do osmnácti rýmových kategorií Obsah knihy je vlastně tvořen třemi částmi: nejprve je u každého znaku popsána jeho konstrukce, aby tak bylo možno stanovit původní význam slova, které je tímto znakem zapsáno. Následně homofonní, případně homeofonní synonyma, tj. posunuté významy, Zhu Junsheng označuje jako variety ; homofonní, respektive homeofonní slova, která synonymní nejsou, tj. vypůjčené významy, nazývá výpůjčkami. Konečně následuje výklad o relevanci jednotlivých slov ve vztahu ke 1273 YANG Runlu 1994:

271 kategorii rýmu Ve skutečnosti jsou Etymologie a rýmy zcela novou lexikologickou referenční příručkou mapující etymologii čínských slov Etymologové Zhang Taiyanovo učení Již za Qingů zahájily 程瑤田 Chéng Yáotiánovy 1276 Zápisky o transformaci slova trichosanthes 果臝轉語記 Guǒ Luǒ Zhuǎnyǔ Jì etymologická bádání, ale svého vrcholu tato studia dosáhla až v moderní době za Zhang Taiyana. Ten zdůrazňoval, že počátky studia etymologie tkví v historické fonologii, a propojil tuto disciplínu organicky s grammatologií. Nejvýznamnější Zhang Taiyanovou lingvistickou prací jsou bezpochyby Počátky písma 文始 Wén Shǐ. Osu této jeho studie tvoří z úhlu pohledu grafiky konstrukčně dále nedělitelné obrysové znaky Výkladu znaků, které Zhang Taiyan označuje jako znaky primární 初文 chū wén. Dále vyděluje složené struktury 合體 hétǐ, tj. grafická kompozita. Mezi tyto dvě kategorie pak klade nepravé primární znaky 準初文 zhǔn chū wén. Ty Xu Shen považuje také za obrysové, ale ve skutečnosti se podle Zhang Taiyana vyvinuly ze znaků primárních Ve Výkladu znaků Zhang Taiyan nachází takových primárních a nepravých primárních znaků celkem 510 a považuje je za původní písmo 原始文字 yuánshǐ wénzì, ze kterého jsou všechny ostatní znaky odvozeny. Následně pak mezi těmito grafickými jednotkami zkoumá jejich fonologické a sémantické 1274 Li Guoying 1994: JIANG Shanguo 1988: ( ) druhým jménem 易田 Yìtián, také 易疇 Yìchóu, přezdívaný 讓堂 Ràngtáng; původem z okresu 歙 Shè v jihovýchodní Anhui. Společně s Dai Zhenem studoval u Jiang Yonga především hanskou a songskou nauku o Kánonu. Poté, co v roce 1770 získal titul magistr, zastával úřad učitele státní okresní školy v 嘉定 Jiādìngu, dnes součásti města pod ústřední správou Šanghaj. Byl také uznávaným básníkem (CHEN Jianchu 1997: 740) Sem Zhang Taiyan řadí kompozitní piktogramy 合體象形 hétǐ xiàngxíng, např. plod 果 guǒ, kde dřevina 木 je volný prvek a 田 prvek vázaný: jeho význam toho, co je v koruně dřeviny, není ztotožnitelný s obecným významem tohoto prvku pole; kompozitní symboly 合體指事 hétǐ zhǐshì, např. koruna 末 mò, kmen 未 wèi a kořen 本 běn, kde 一 je vázaný prvek, když svou pozicí představuje pozici té části dřeviny, o níž je řeč, nikoliv číslovku jeden; zkomoleniny 省變 shěngbiàn, např. změna 化 huà, kde je pravá složka člověk 人 otočená hlavou dolů; ideofonogramy 兼聲 jiānshēng, např. zub 齒 chǐ, kde 止 zhǐ je fonetikum a dolní část znaku je vázaný prvek představující otevřená ústa se zuby; a duplikace 迭體 diétǐ, např. háj 林 lín nebo les 森 sēn atd. (LI Guoying 1994: 78 79). 271

272 vztahy. Homofonní, případně homeofonní synonyma nazývá derivacemi 孳乳 zīrǔ, homofonní nebo homeofonní hyponyma označuje jako alternace 變易 biànyì. Do těchto vztahů se mu daří zapojit bezmála šest tisíc znaků. Následně na celý materiál aplikuje svých třiadvacet rýmových kategorií a navazující etymologický výklad staví na 孔廣森 Kǒng Guǎngsēnových 1278 principech vzájemných vztahů mezi různými kategoriemi rýmů starověké čínštiny Ačkoliv se v doslovu Počátku písma praví, že při studiu kognátů je třeba se opřít o fonologii, nikoliv o grammatologii, přesto Zhang Taiyan považuje obrysové znaky Výkladu znaků za slovotvorné kořeny 語根 yǔgēn. Tato slepá důvěra ve Výklad znaků přivedla Zhang Taiyana na scestí do té míry, že zapomněl, že jazyk vznikl dávno před písmem, a písmo tak původní význam slova neodráží Kromě této zásadní metodologické chyby Zhang Taiyan často spojuje slova, která nejsou ani homofonní, ani homeofonní, a dokonce ani synonymní. Obecně řečeno je jeho teorie správná, její aplikace má však zásadní nedostatky Huang Kan se při své práci opíral zejména o Výklad znaků a Rozšířené rýmy. Zdůrazňoval, že při studiu grammatologie a historické lexikologie je třeba primárně vycházet z historické fonologie. Většina jeho prací byla vydána až posmrtně. Velice cenné jsou přetisky Osobních Huang Kanových poznámek k Výkladu znaků 黃侃手批說文解字 Huáng Kǎn Shǒupī Shuō Wén Jiě Zì. Jedná se vlastně o kopii Sun Xingyanovy songské edice Výkladu znaků, nyní uložené na Wuhanské univerzitě, kterou Huang Kan osobně používal, s jeho vlastnoručními poznámkami, jež k Xu Shenově práci přidával celý život. Poznámek je zde na čtyřicet druhů a vztahují se především k replikantům a citacím z Kánonu V další významné 1278 ( ) druhým jménem 眾仲 Zhòngzhòng a 撝約 Huīyuē, přezdívaný 顨軒 Xùnxuān. Pocházel z Konfuciova 曲阜 Qūfù na Shandongu a byl Konfuciovým vnukem v sedmdesáté generaci. Podobně jako Duan Yucai studoval u Dai Zhena. Poté, co ve věku pouhých jednadvaceti let získal doktorát, se stal aspirantem akademie Hanlin. Kromě kanonické literatury, především Knihy obřadů a Letopisů, se zabýval také kategorizací iniciál starověké čínštiny (CHEN Jianchu 1997: 744) WANG Li 1982: WANG Li 1995: WANG Li 1982: Je to významná příručka pro studium Výkladu znaku především metodologicky, proto je publikována opakovaně: v současné době je k dispozici starší vydání z roku 1987 z vydavatelství Shanghai Guji 上海古籍出版社 Shànghǎi Gǔjí Chūbǎnshè a vydání z roku 2007 z Centrální univerzity menšinových národností 中央民族大學 Zhōngyāng Mínzú Dàxué v Pekingu. 272

273 studii Stručně o Výkladu znaků se Huang Kan zabývá především kognáty. Navazuje jí na Zhang Taiyanovy Počátky písma, když znovu komentuje problematiku obrysových a odvozených znaků na pozadí chronologického pořadí jejich vzniku. Podrobněji než Zhang Taiyan analyzuje pojmy derivace a alternace. Upozorňuje dále i na skutečnost, že také replikanty je možné analyzovat pomocí šesti kategorií písma Teoretikové Wang Yunovo učení Všechny výše uvedené směry ve vývoji čínské tradiční grammatologie jsou převážně položkovými studiemi jednotlivých izolovaných vstupů, které se maximálně pokusily je přeuspořádat. Takový přístup pouze zdůrazňoval slovníkový charakter Výkladu znaků v neprospěch korpusově komplexního. Prvním badatelem, který data obsažená ve Výkladu znaků systematizoval, popsal jeho obsah a vnitřní organizaci, byl Wang Yun ve svých Příkladech. Dvacet svazků tematicky rozdělil podle klíčových pojmů tradiční grammatologie. Jejich prvních čtrnáct svazků věnoval šesti kategoriím písma, pro něj základní osnově Výkladu znaků. Jeho zásadní přínos v této části práce spočívá v analýze znaků obrysových a odvozených a v podrobném popisu jejich geneze. Ve zbývajících šesti svazcích se pak zabýval specifickými problémy hanské grammatologie : komolením fonetika, typologií ideogramů, alografy, frází čti jako a dalšími celkem čtyřiapadesáti grammatologickými a lexikologickými tématy. Kromě hluboké analýzy celé problematiky uvedl na pravou míru chyby Xu Xuanovy redakce. Wang Yun navíc pod Zheng Qiaoovým vlivem, ale daleko intenzivněji než jeho předchůdce, využíval výsledků výzkumu v oblasti čínské paleografie, zejména nápisů na bronzech. K Výkladu znaků tak připojil dodatky, v nichž doplnil původní Xu Shenova hesla v menším písmu o příklady grafiky znaků z nápisů na bronzech a kamenných bubnech. Příklady jsou tak jedním z důležitých pramenů při studiu Výkladu znaků I jinak jsou pro čínskou grammatologii přínosem: teorii hanské grammatologie sice detailně popsal již Duan Yucai, ale ta je rozptýlena ve třiceti svazcích jeho Komentáře, proto ji Wang Yun 1283 ZHANG Qiyun 1998: LI Guoying 1994:

274 v Příkladech systematizoval Svým dílem tak vlastně postavil základ moderní grammatologii. Bohužel ve svém pokusu zůstal až na nečetné výjimky osamocen a v porovnání s jinými skupinami a směry byl počet děl teoretiků malý. V moderní době na něj navázali především Liu Shipei a 楊樹達 Yáng Shùdá Hanská grammatologie dnes Jiang Shanguo viděl v roce 1988 budoucnost pouze v teoretickém směru, v etymologické a paleografické skupině. Ostatní směry a skupiny byly podle něj odsouzeny k zániku právě proto, že se koncentrují na studium izolovaných položek a nepokoušejí se o zobecnění, které je nedílnou součástí moderní vědy. Za skutečný vrchol grammatologie Jiang Shanguo považoval etymologii, která jediná propojuje grafiku, význam a zvukovou realizaci znaku Od počátku osmdesátých let minulého století se badatelé vrací k mnoha odvětvím čínské tradiční kultury, kterým se dříve věnovat nemohli, a jedním z takových témat je i Výklad znaků. Charakteristickým rysem moderního výzkumu hanské grammatologie je úplné odpoutání se od tisícileté tradice studia izolovaných znaků i jejich komentářů a za využití moderních lingvistických disciplín vytváření moderní grammatologie Pozornost si v tomto smyslu rozhodně zaslouží práce Huang Kanova žáka Lu Zongdaa Obecná teorie Výkladu znaků, Yao Xiaosuiův Xu Shen a Výklad znaků, Jiang Shanguoovy Poznámky z přednášek o Výkladu znaků a Dong Xiqianem editovaný Xu Shen a výzkum Výkladu znaků Tato nová vlna zájmu o Výklad znaků se sama o sobě stala předmětem 1285 YU Guoqing 1995: a ( ) druhým jménem 遇夫 Yùfū, přezdívaný 積微 Jīwēi; původem z Changsha. V roce 1905 odjel do Japonska, kde pak na studiích setrval sedm let. Po návratu do Číny vyučoval na Pedagogické univerzitě v Pekingu a na Univerzitě Qinghua 清華大學 Qīnghuá Dàxué. V roce 1937 se vrátil do Changsha a přednášel pak na Hunanské univerzitě 湖南大學 Húnán Dàxué až do své smrti. Zabýval se nejprve gramatikou klasické čínštiny, později se zaměřil na grammatologii, když se především věnoval souvislostem mezi významem fonetika a fonogramu. Zastával rovněž názor, že synonymita znaků se odráží v jejich grafice. Na sklonku života se jeho výzkum soustředil na nápisy na kostech a bronzech (YW 1988: 443) JIANG Shanguo 1988: DONG Xiqian1994: Viz

275 studia čínských vědců, o čemž mj. svědčí 張標 Zhāng Biāoova monografie Úvahy o školách čínské tradiční grammatologie ve 20. století 20 世紀說文學流別考論 Èrshí Shìjì Shuōwénxué Liúbié Kǎolùn. Značný význam a vliv mají v tomto smyslu i vysokoškolské učebnice, které slouží jako osnova, grammatologických kursů na univerzitách v ČLR, např. 任學良 Rén Xuéliángův Úvod do Výkladu znaků 說文解字引論 Shuō Wén Jiě Zì Yǐnlùn, 章季濤 Zhāng Jìtāoova práce Jak studovat Výklad znaků 怎樣學習說文解字 Zěnyàng Xuéxí Shuō Wén Jiě Zì a 余國慶 Yú Guóqìngův Úvod do čínské tradiční grammatologie 說文學導論 Shuōwénxué Dǎolùn. Samozřejmě některé tituly týkající se čínské grammatologie, případně dějin tradiční čínské jazykovědy obsahují i celé kapitoly o Výkladu znaků. Základním nedostatkem těchto knih je, že se jejich autoři zaměřují na sice, pokud možno, vyčerpávající představení Výkladu znaků čtenáři, ale mnozí z nich uvádí jen velmi málo příkladů grafiky znaků, a tedy grammatologie obecně, a jen výjimečně seznamují čtenáře s výsledky výzkumu dřívějších grammatologů, případně se omezují pouze na bratry Xu a čtyři qingské mistry. Specializované publikace lze rozdělit zhruba do čtyř kategorií pojednávajících o: grafice, šesti kategoriích menšího písma, determinativu a dějinách čínské tradiční grammatologie Nejreprezentativnějším dílem v oblasti grafiky čínského písma je 趙平安 Zhào Píng ānova studie Výzkum menšího písma Výkladu znaků 說文小篆研究 Shuō Wén Xiǎo Zhuàn Yánjiū. Co se týče výzkumu determinativů, badatelé studují jejich výslovnost, grafiku, konstrukci, pořadí ve Výkladu znaků, význam, původ atd. Využívají přitom výsledků archeologického průzkumu, zejména nedávných nálezů písma z doby mezi 5. a 3. stoletím př. n. l. Proto je snad nejčastějším tématem srovnání grafické podoby determinativů Výkladu znaků s paleografickým materiálem. Není snad ani nutno komentovat, že výsledky takového výzkumu jsou nesmírně přínosné i pro obecnou grammatologii, zejména v tom smyslu, že otevírají možnost dešifrování doposud nesrozumitelného paleografického materiálu. Nejvýznamnějším textem zabývajícím se tématem determinativů jsou 董蓮池 Dǒng Liánchíovy Nové důkazy grafiky determinativů ve Výkladu znaků 說文部首形義新證 Shuō Wén Bùshǒu Xíng Yì Xín Zhèng. V oblasti studia šesti kategorií 1290 Podobnost těchto badatelů s Jiang Shanguovými specialisty je však čistě nominální: zásadní rozdíl mezi oběma skupinami je v tom, že moderní specialisté zastiňují ty tradiční svou komplexností a systémovostí svého výzkumu. 275

276 písma probíhá v posledních letech intenzivní výzkum zejména v oblasti variet. Nejvýznamnějším tématem jsou ale nicméně fonogramy, zejména zkrácená fonetika 省聲 shěngshēng a ideofonogramy 亦聲 yì shēng. Toto zaměření reprezentuje např. 李國英 Lǐ Guóyīngův 1291 titul Výzkum fonogramů menšího písma 小篆形聲字研究 Xiǎozhuàn Xíngshēngzì Yánjiū. V dějinách čínské tradiční grammatologie je stále zásadním tématem Duan Yucaiův Komentář, zejména jeho analýza ideofonogramů, kognátů, derivátů, etymologie a všedního stylu. Ve skutečnosti jsou ale tato grammatologická témata bohužel významným způsobem kvantitativně převyšována tématy souvisejícími s historickou lexikologií. Zasloužené pozornosti se konečně, i když zatím pouze ve formě odborných článků, dostalo Wang Yunovi a jeho Příkladům, především pak těm jejich částem týkajícím se šesti kategorií písma. Významnými tituly tohoto tematického okruhu jsou: 張震澤 Zhāng Zhènzého Kronika Xu Shenova života 許慎年譜 Xǔ Shèn Niánpǔ, 王仁祿 Wáng Rénlùova Duan Yucaiova grammatologie 段氏文字學 Duàn Shì Wénzìxué, 張其昀 Zhāng Qíyúnova Stručná úvaha o původu a vývoji tradiční čínské grammatologie 說文學源流考略 Shuōwénxué Yuánliú Kǎolüè, 黨懷興 Dǎng Huáixìngův Výzkum šesti kategorií písma 宋元明六書學研究 Sòng Yuán Míng Liùshūxué Yánjiū a 沈寶春 Shěn Bǎochūnových Šest kategorií písma podle Gui Fua 桂馥的六書學 Guì Fù d Liùshūxué. Snad nejproduktivnějším tématem současné hanské grammatologie stojícím ale mimo rámec zájmu této práce je lingvistická antropologie. Tuto problematiku, jak již bylo uvedeno výše, otevřel Lu Zongda. Biblí lingvistických antropologů přihlížejících k Výkladu znaků jako významnému prameni je nicméně Zang Keheův Výklad kultury ve Výkladu znaků 說文解字的文化說解 Shuō Wén Jiě Zì d Wénhuà Shuōjiě. Dalšími významnými tématy současnosti jsou fanqie ve Výkladu znaků a jeho pozice jako pramene rekonstrukce fonologického systému starověké čínštiny. Tento výzkum již ale spadá do oblasti historické fonologie, nikoliv grammatologie, a proto jej zde opomíjím. Podobně nezmiňuji současný výzkum slovní zásoby Výkladu znaků. Ve vývoji komunikace došlo v procesu historického vývoje ke čtyřem zásadním komunikačním změnám. Ty byly definovány na základě 1291 (1954) původem z 豐南 Fēngnánu v severovýchodní Hebei. Studoval u Lu Zongdaa, významného historického fonologa a tradičního filologa 周祖謨 Zhōu Zǔmóa ( ) a Wanga Ning na Pedagogické univerzitě v Pekingu, kde dodnes pracuje. Zabývá se především grammatologií a historickou lexikologií (CHEN Jianchu 1997: 59). 276

277 hlavních směrů získávání, ukládání, uchovávání a předávání znalostí, tj. informací: před přibližně padesáti tisíci lety došlo k první komunikační změně od mimoslovní komunikace k řeči, před asi pěti tisíci lety od řeči k písmu, před zhruba pěti sty lety od písma k tisku a v nedávné době od tisku k digitalizaci. Každé toto stádium bylo spojeno se vznikem nových referenčních technologií, které v prvé řadě uspokojují potřebu po informaci A právě v období digitalizace, v důsledku nebývalého rozvoje elektronických médií, tyto technologie významným způsobem zasáhly do formy i obsahu referenčních materiálů. Konkrétně mám na mysli možnost sestavování obrovských korpusů a práci s velikým množstvím dat ve virtuálním prostředí, které umožňuje, aby uživatel sám přizpůsoboval referenční prostředí, a tedy i jeho hypertextové výstupy, tj. kombinace multimédií s internetem, vlastním potřebám bez omezování původně konstantním uspořádáním vstupů ze strany autora referenčního textu. Čtvrtá komunikační změna tak dala mj. vzniknout počítačová lexikografii, jejímž hlavním úkolem je návrh, kompilace, využití a hodnocení referenčního systému v podobě interaktivního slovníku čerpajícího z dat generovaných z korpusu. Textové editory znaků v devadesátých letech minulého století a internet na začátku tohoto století přinesly nové možnosti práce s textem Výkladu znaků. I do hanské grammatologie vnesla digitalizace dříve nebývalé možnosti uchovávání dat obsažených ve Výkladu znaků a práce s nimi. Samozřejmě by bylo nepraktické zmiňovat všechny programy a stránky, které se Výkladem znaků kdy zabývaly. Některé časem zastaraly, jiné ani nebyly skutečně veřejně přístupné. Také vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o relativně mladou součást dějin hanské grammatologie, jíž zatím čas nedopřál zadostiučinění v podobě jejího hodnocení, vybral jsem pouze ty databáze, které považuji za nejreprezentativnější, a tudíž nejpřínosnější. Není pochyb o tom, že právě tato část mé práce zastará nejdříve. Především se jedná o databázi Chinese Text Project 1293 中國哲學書電子化計劃 Zhōngguó Zhéxué Shū Diànzǐhuà Jìhuà, která se nachází na stránkách ctext.org pod správou The University of Hong Kong 香港大學 Xiānggǎng Dàxué. Největší její výhodou je snadná přístupnost, velice jednoduché ovládání a velký objem poskytovaných dat, jejichž množství se navíc neustále zvyšuje. Naopak největší nevýhodou ve vztahu k Výkladu 1292 HARTMANN 2000: Dále jen CTP. Relevantní data byla získána ze stránky: ctext.org/introduction/zh. 277

278 znaků je skutečnost, že sice obsahuje jeho úplný text, 1294 ale neuvádí grafickou podobu znaků v menším písmu, ani replikanty, takže současně s ní je nutno pracovat i s jinou databází. Jak ještě uvedu níže, taková eventualita naštěstí existuje a uživatel si dokonce může vybrat, kterou z možností zvolí. Zásadním smyslem CTP je poskytnout spolehlivou verzi archaických a starověkých textů, organizovaných ve všeobecně přístupných formátech: pro práci s touto databází proto stačí pouhé připojení k internetu bez nutnosti stahování dalšího pomocného softwaru. Stránky jsou realizovány ve dvou jazykových verzích, tj. v angličtině a čínštině, v čínštině pak ve zjednodušených i nezjednodušených znacích. Jejich jádrem je databáze textů, úplných verzí čínských filozofických, historických a jazykovědných prací počínaje předqinským obdobím. Texty jsou uloženy tak, aby umožňovaly prohlížení i vyhledávání. Současně jsou připojeny, pokud to autorská práva dovolují, jejich překlady do angličtiny a moderní čínštiny. Ty jsou propojeny přímo s odstavci textu originálu tak, aby bylo snadné identifikovat překlad s původní pasáží a naopak. Pro správu databází textu slouží dva pomocné systémy, které byly navrženy přímo pro ni: databáze čínských znaků Unihan a slovník CTP. Zatímco Unihan poskytuje základní informace o tahové a prvkové struktuře znaku, jejich umístění ve standardních slovnících a překlad významu do angličtiny, slovník CTP provazuje Unihan s korpusem. To mj. znamená, že určuje, který z významů znaku je využit v příslušném kontextu. Zatímco sémantika naprosté většiny znaků v archaické a starověké čínštině byla kvantitativně omezená, relativně malé množství znaků bylo na druhou stranu nejen velmi frekventované, ale současně ve větě plnilo i celou řadu různých gramatických funkcí. Jejich odlišení je jednou z nejvýznamnějších funkcí CTP slovníku, současně i jednou z nejpracnějších, protože tzv. sémantické propojení, spojení významu slova s příslušným kontextem není automatické a vyžaduje správné porozumění původního textu. Časově náročné je i proto, že se provádí individuálně po jednotlivých položkách; rozsah CTP slovníku zatím není velký, i když roste značnou rychlostí. Kromě toho, že je databáze CTP zásobnicí textů archaické a starověké čínštiny, poskytuje samozřejmě díky dvěma výše zmíněným nástrojům také možnosti práce s texty v čínštině obecně. Primárně je možné sledovat 1294 V bohužel dosti netradičním pořadí s Doslovem v pozici předmluvy, takže patnáctý svazek je zde první a číslování ostatních je posunuto: první svazek je druhým, druhý třetím atd. 278

279 určité slovo v různých kontextech, protože systém současně umožňuje rozdělit text na jednotlivá slova. Vyhledávání v databázi CTP je současně schopno najít v korpusu paralelní texty, což je, vzhledem k tomu, že bylo velmi rozšířené citovat je navzájem, protože byly chápany jako společně provázané, nikoliv vzájemně izolované, velice praktické. Přínos možnosti přímo komparovat kontexty mezi sebou navzájem tkví také v tom, že autoři s oblibou citovali velmi volně, a tak identifikace paralelních textů nemusí být vždy snadnou záležitostí. CTP samozřejmě současně nahrazuje ne vždy dostupné a nyní už ani ne příliš uživatelsky přátelské konkordance a indexy. Pokročilé vyhledávací funkce systému umožňují různým způsobem redukovat výběr tak, aby automaticky nalezená data byla pokud možno co nejblíže obsahu, který uživatel požaduje. Databáze je opatřena i statistickou funkcí, takže lze u kterékoliv z hledaných položek zobrazit množství jejího výskytu v databázi nebo v jakékoliv její části. Součástí databáze jsou také tři databanky: databanka skenů, komentářů a bibliografie. Mnohé z raných čínských textů existují v důsledku na sobě nezávislých vydavatelských počinů nebo chyb v opisech v často dosti odlišných edicích, tyto rozdíly jsou obvykle způsobeny záměnou znaků z důvodu tabu nebo se jedná o záměr editora touto záměnou něco specifického vyjádřit. Tato skutečnost způsobuje určité potíže při zpracovávání konečné verze textu v CTP databázi. Proto databáze také poskytuje rostoucí množství skenů zdrojových textů. Pro snadné srovnání databáze a skenu je možné oba texty zobrazit současně. Všechny změny, které byly navíc při digitalizaci skenu provedeny, jsou v databázi textů jasně označeny. Také vyhledávání komentáře k příslušné pasáži textu může být v jeho tištěné podobě dosti pracné, zejména pokud editor nebo komentátor významným způsobem zasáhli do textu komentovaného díla a uspořádali jej jiným způsobem. Proto je možné u textu, který je součástí databáze, zobrazit současně s ním i příslušný komentář. Knihy a odborné články, které s určitým textem souvisí, a zdrojové texty překladů nalezne uživatel v databázi také. Bohužel zatím ne všechny texty byly korigovány podle své tištěné předlohy. Zejména s doslovnými citacemi je zapotřebí pracovat velice pečlivě, protože v nich např. dochází ke sjednocování transkripcí. Také je v mnoha případech výhodné použít i novější překlad, než jaký uvádí databáze, protože ta používá zejména jejich starší verze, u nichž již vypršela autorská práva. Nicméně odkazy na tyto modernější překlady jsou rovněž součástí databáze. Samotný uživatel se může zapojit do tvorby databáze, její součástí je diskusní fórum, přičemž je možné diskusní příspěvek svázat přímo 279

280 s relevantním textem tak, aby se zobrazoval jak správcům, tak i individuálním uživatelům. Ostatně diskusní skupina projektu CTP byla zřízena i na sociální sítí Facebook, takže i tímto způsobem je databáze otevřena uživatelským poznámkám, připomínkám i opravám. Interaktivnost celého prostředí je navíc podepřena i možností osobního nastavení databáze jednotlivými uživateli, respektive přidávání osobních megadat k již existujícím datům v databázi. Ta pak mohou být ostatním uživatelům nepřístupná nebo je lze naopak zveřejnit. V rámci projektu Ecriture chinoise, classifi cation, et cognition, jehož hlavním záměrem je zkoumat specifické kognitivní mechanismy v čínském znakovém písmu, vznikla pod vedením Françoise Bottéro 1295 z Centre de Recherches Linguistiques sur l Asie Orientale na L École des hautes études en sciences sociales databáze věnovaná přímo Výkladu znaků Její autoři, Alain Lucas, knihovník CRLAO, který v roce 2009 odešel do důchodu, a Jean-Louis Schott, tlumočník z čínštiny, vytvořili nástroj pro komplexní studium tradiční čínské filologie, tj. grafiky, sémantiky i fonologie, přístupný prostřednictvím internetu na adrese shuowenjiezi.com. Databáze má mocný referenční potenciál vyhledávání relevantních dat nejen u izolovaných položek, současně ukazuje na databázový charakter samotného Výkladu znaků, který je osou této části projektu. Text Výkladu znaků je doplněn o Duan Yucaiův komentář a citace ze starých slovníků, např. Pravého vzoru, Výkladu jmen, Místních slov, rýmovníků apod. V budoucnosti bude ještě doplněn o Vysvětlení Klasiků, Knihu z nefritu a fonologické tabulky. V databázi je také prezentován vývoj grafiky čínských znaků ukázkami realizace znaků v nápisech na kostech a bronzech. Jeho zásadní využití je ale autory spatřováno při studiu historické lexikologie. Uživatelsky omezující je to, že přístup do databáze je vázán na registraci a přihlášení. Databáze knihovny Univerzity Waseda Všeobecná databáze starých knih 古典籍総合データベース Kotenseki Sógó Détabésu je tvořena starými japonskými a čínskými tisky, které jsou uloženy v knihovně univerzity Jejím smyslem je zpřístupnit tisky co nejširší veřejnosti, a to v co nejúplnější podobě. Z této databáze může uživatel získat nejen relevantní bibliografické informace, ale především úplné barevné digitalizované verze více než knih, přičemž některé z nich mají nevyčíslitelnou crlao.ehess.fr/document.php?id= crlao.ehess.fr/document.php?id=

281 hodnotu. Databáze obsahuje japonské rukopisy a tisky vzniklé před rokem 1603, čínské rukopisy a tisky z doby před rokem 1644 a korejské knihy z téhož období. Další materiál písemné povahy japonského původu do roku 1868 představují především úřední listiny, dopisy, rukopisy, frotáže atd., včetně knih z doby mezi lety o tzv. západních, tj. holandských, studiích. Databáze je v činnosti od roku Od té doby je stále rozšiřována dalšími kopiemi knih a novými nákupy. Je veřejně přístupná a zatím neexistují žádná omezení pro vstup do ní. Odvolává se pouze na běžné citační zvyklosti. Jen pro úplnost uvádím ještě další tři databáze, které ve vztahu k hanské grammatologii rovněž obsahují nesmírně cenný materiál. Jejich obsah je nicméně velmi problematický zejména proto, že není jasné, kdo je jejich původcem. Proto i jejich spolehlivost je zřejmě otázkou. Současně neposkytují materiál v takovém rozsahu a podobě jako databáze CTP a CRLAO: shuowen.chinese99.com, kanji-database. sourceforge.net/dict/swjz/index.html. 281

282 282 ZÁVĚR