Práce se zdrojovou literaturou

Transkript

1 Práce se zdrojovou literaturou Mgr. Denis Ciporanov, Ph.D. Tento studijní text je určen pro potřeby účastníků projektu OPPA Další vzdělávání pedagogických pracovníků vyšších odborných škol v oblasti specifických kompetencí Registrační číslo projektu: CZ.2.17/3.1.00/30017

2 Autor textu: Mgr. Denis Ciporanov, Ph.D. Recenzent: PhDr. Marcela Bergerová, CSc. Jazyková korektura: Mgr. Ivana Mičínová Redakční úprava: Ing. Jaroslav Konůpek Vyšší odborná škola sociálně právní, Praha, 2012 ISBN Zadavatel projektu: Hlavní město Praha Mariánské nám. 2, Praha 1 IČ: Registrační číslo projektu: CZ.2.17/3.1.00/30017

3 OBSAH PŘEDMLUVA... 6 ÚVOD PRAMENY: VYHLEDÁVÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ Stanovení problému Co je pramen Knihovny a databáze Výpůjčka a nákup materiálů Elektronické databáze časopisů Šedá literatura REŠERŠNÍ METODY Formulace problému a požadavku Volba klíčových slov Výběr rešeršních zdrojů a nástrojů Operátory Fráze Příkazy Rešeršní strategie a vyhodnocení rešerše Metody zpracování pramenů Nákup, či kopie? Excerpce CITACE A PARAFRÁZE Pravidla a náležitosti Funkce citace a funkce parafráze Způsoby odkazu na pramen Citace pomocí tvůrce (prvního údaje) a data vydání Citování pomocí průběžných poznámek... 27

4 3.6 Citování pomocí číselných odkazů Citace z druhé ruky POŘADÍ A VÝZNAM ÚDAJŮ V BIBLIOGRAFICKÉM ODKAZU Interpunkce a typografie Prameny údajů Transliterace Jednotky bibliografického odkazu Jméno autora Název Typ nosiče Vydání Nakladatelské údaje Číslování a stránkování Identifikátory Lokace informačního zdroje KONKRÉTNÍ PODOBA BIBLIOGRAFICKÉHO ODKAZU NA JEDNOTLIVÉ TYPY ZDROJŮ Monografie (tištěná a digitální) Kapitola v knize Příspěvek (v antologii či kolektivní monografii či jiném typu mateřského dokumentu) Článek v seriálu Dílo bez primární odpovědnosti (slovník) Kvalifikační práce (nepublikovaná šedá literatura ) Citování patentů Citování zákonů, vyhlášek apod BIBLIOGRAFICKÉ ODKAZY NA PRAMENY Z ELEKTRONICKÝCH ZDROJŮ.. 42

5 6.1 Základní struktura bibliografického odkazu Typ média Datum vydání, aktualizace a citování Dostupnost a přístup Požadavky na systém Části elektronických dokumentů Webová stránka: Příspěvek do webového sídla: Článek z elektronického periodika: Odkazy na audio-vizuální zdroje Odkazy na film a dokument Díl seriálu Citování obrazového materiálu PLAGIÁTORSTVÍ Definice a druhy plagiátorství Důvody a motivy vedoucí k plagiování Techniky a postupy při odhalování plagiátů Indicie plagiátorství Disciplinární řízení Doporučení Postupy při dohledávání důkazů PŘÍKLADY NEKOREKTNÍHO ZPŮSOBU PRÁCE S LITERATUROU LITERATURA... 57

6 PŘEDMLUVA Skripta Práce se zdrojovou literaturou jsou určena především pro pedagogy a studenty vyšších odborných škol. Pojednávají o základních pravidlech a postupech práce s informačními zdroji rozličných médií (elektronická média a tištěné zdroje) a všech možných přípustných forem, jejichž korektní užívání je nutnou podmínkou úspěšného dokončení každého vyššího odborného studia. Dotýká se hlavních zásad rešeršních strategií, jakož i etiky vědecké práce. Nenabízí však pouze výčet klíčových pravidel týkajících se práce s prameny (spravovaných mezinárodní normou ISO 690), nýbrž nabízí i praktické ukázky nekorektních postupů, kterých se při vytváření odborných textů studenti nejčastěji dopouštějí. Smyslem skript je především sloužit jako praktická příručka, která může zprostředkovat první styk s danou problematikou. Rozhodně neplní roli vyčerpávajícího zdroje, nicméně věříme, že její prostudování by mělo všechny, kteří pracují s odborným textem (ať již jako jeho autoři nebo jeho recenzenti), spolehlivě provést úskalími práce s odbornou literaturou. Skripta tak mohou sloužit jako základní opora pedagoga v rámci procesu vedení a oponování absolventských prací. Pedagog by měl být nejenom erudovaným odborníkem, který v roli školitele pomáhá studentovi s realistickým a smysluplným vymezením tématu, jeho strukturací a s výběrem základního korpusu literatury, nýbrž stejně tak i jeho informovaným poradcem v záležitosti citačních pravidel. Text ovšem může sloužit též coby podklad pro výuku v rámci propedeutického semináře, jehož smyslem je uvést studenty zkraje jejich studia do základních pravidel práce s odbornou literaturou. Suverénní zvládnutí standardů práce s informačními zdroji má totiž minimálně dva zásadní efekty. Zaprvé, schopnost korektní práce se zdroji již v rámci prvních písemných úkolů studentům podstatně usnadní pozdější proces tvorby absolventské práce. Energii a čas, které bývají v rámci konzultací často stráveny vyjasňováním si pravidel ohledně citací zdrojových pramenů, lze pak věnovat skutečným věcným problémům a tématům. Zadruhé, včasné osvojení pravidel práce se zdrojovou literaturou nastoluje situaci, kdy se případné řešení prohřešků proti etice vědecké práce neodehrává v nepřehledné mlze, nýbrž v jasném rámci vymezeném explicitními a oběma stranami (studenty i pedagogy) ozřejměnými pravidly.

7 Konečně tato skripta mohou sloužit i jako základní metodická příručka pro vytváření vlastních odborných textů pedagogy VOŠ (skripta či jiný školní interní studijní materiál, odborné články, atp.). Jistě však není nutno zdůrazňovat, že odborná či vědecká práce pedagogů může vyžadovat další upřesnění, která svým charakterem překračují zaměření (úroveň obecnosti) těchto skript a předpokládají práci s dalšími relevantními zdroji. POZNÁMKA K PRÁCI S NORMOU ISO 690 V TĚCHTO SKRIPTECH: Z jednotlivých oddílů normy ISO 690, která je primárním referenčním podkladem pro představení pravidel práce se zdrojovými dokumenty v těchto skriptech, jsou vybrány nejcharakterističtější situace, které přináší práce se zdroji v rámci vyššího odborného vzdělávání a psaní absolventských prací. Text této normy je v celém rozsahu zkrácen a parafrázován s přihlédnutím k několika jejím užitečným interpretacím a výkladům. Uvedené konkrétní příklady jsou až na označené výjimky vlastní.

8 ÚVOD Vzdělání a zvyšování kvalifikace v rámci vyššího odborného školství pokrývá široké spektrum oborů. Ať už se jedná o školy veřejné správy a služeb, školy technickoprůmyslové, sociálně právní, zdravotní, umělecké či obchodně-ekonomické, cestou k jejich úspěšnému absolvování se nelze vyhnout práci s informačními zdroji, které student užije v procesu vytváření vlastních odborných textů. Mezi studiem nabyté a nutno zdůraznit cenné kompetence, které svou povahou přesahují specializované profesní dovednosti, tedy náleží i schopnost vyhledávat, třídit a zpracovávat prameny pro účely vlastní odborné práce, jež student prokazuje především ve své závěrečné práci absolventské. Bez osvojení si pravidel práce s literaturou a dalšími prameny pro účely vytváření odborných textů je zkrátka úspěšné studium nemyslitelné. Trefný a mnohokráte přetištěný citát říká, že průměrná disertační práce není nic jiného než přemisťování kostí z jednoho hrobu do druhého. 1 Platí-li tato ne příliš nadsazená charakteristika o průměrné disertaci, jistě bude platit i pro absolventskou práci vyšších odborných škol. V čem se ovšem nároky na všechny typy studentských (ať již seminárních či závěrečných) prací neliší vůbec, jsou požadavky na korektní práci s prameny. U přemisťování kostí se jednoduše sluší postupovat obezřetně, systematicky a s patřičným respektem k jistým etickým normám. 2 Ať už se v naší práci zabýváme jakýmkoli tématem, je více než pravděpodobné, že se jím již někdo zabýval na jiném místě. A protože nikdo nestojí o objevování Ameriky, bez znalosti dosavadního stavu problému zkrátka nelze začít. Jak trefně poznamenává Eco: Není vůbec projevem méněcennosti, vyjdeme-li ve svém vlastním bádání z jiného autora, a to ani tehdy ne, jsme-li géniem, (lépe řečeno: zejména ne, jsme-li géniem): nechceme-li, nedopustíme se přece takovýmto postupem žádného fetišismu, zbožňování, přísahání na jeho slova 3 Třebaže máme tendenci vnímat předchozí autory jako nepřekonatelné velikány či obry, není vyloučeno, že coby trpaslíci z jejich ramenou dohlédneme o kousek dále. To však pouze za 1 V originále věta zní: The average Ph.D. thesis is nothing but a transference of bones from one graveyard to another. In: DOBIE, Frank, J. "A Texan in England", Citováno z: The Quotation Page [online]. (c) [cit ]. Dostupné na 2 Smyslem standardní absolventské práce není nic méně, než dokázat, že jsme schopni stanovit téma, k tomuto tématu shromáždit relevantní a dostupnou literaturu, doložit, že se v pramenech orientujeme a uspořádat je tak, aby čtenář naší práce pochopil její záměr a byl eventuálně schopen dohledat veškeré použité materiály, pokud by se jimi chtěl z jakéhokoliv důvodu dále zabývat. Srovnej, ECO, Umberto: Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, ISBN , str ECO (1997), tamtéž, str. 35.

9 předpokladu, že jim vylezeme na záda, což obrazně neznamená nic jiného, než že je poctivě nastudujeme, správně pochopíme a korektně využijeme. 4 Následující text se týká právě převážně způsobů, jak literaturu a další prameny korektně použít ve vlastní práci. Svět odborného psaní není oblastí svévole, nýbrž prostorem vymezeným množstvím užitečných pragmaticky a eticky opodstatněných pravidel a doporučení. Dříve však, než se na tato pravidla zaměříme podrobněji, bude třeba říci několik slov o tom, co je to pramen, jak prameny vyhledat a jak je zpracovat. 4 Srovnej, ECO, Umberto: Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, ISBN , str. 35.

10 1 PRAMENY: VYHLEDÁVÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ 1.1 Stanovení problému Východiskem rešerše je pokud možno dobře stanovený problém. Dobře stanovený problém je na prvním místě problémem, který jsme schopni zvládnout svými vlastními silami. To mimo jiné předpokládá, že klíčové prameny, které budou k jeho zpracování nezbytné, jsou pro nás bez větších potíží dostupné a budeme s nimi schopni pracovat. Není možné zvolit si byť sebeatraktivnější téma, k jehož klíčovým zdrojům se nedostaneme nebo které jsou psané v jazyce, který neovládáme Co je pramen Zabýváme-li se jakýmkoli tématem, s postupem práce rozšiřujeme (a podle stávajících výsledku též zužujeme) základní okruh pramenů, které nám budou sloužit pro jeho pojednání. S ohledem na pestré spektrum oborů vyššího vzdělávání lze očekávat i bohatý rejstřík typů pramenů, které bude ten který obor vyžadovat. Ať už se bude odborná práce týkat přístrojového vybavení prodejny oční optiky, pracovních úrazů, internetových stránek malé obce či technik loutkového herectví, základem teoretické části práce však budou vždy nějaké odborné knihy či časopisecké studie. Konkrétní typ a zastoupení pramenů ovlivní skutečnost, jaký předmět výzkumu je základem naší práce. Může to být primárně kniha respektive myšlenka či teorie v ní obsažená (primární literatura), kterou budeme analyzovat pomocí dalších knih (sekundární literatura), nebo může jít o reálně existující jev. 6 Absolventské práce vyšších odborných škol velmi často kombinují oba jmenované typy předmětu. Taková práce je pak složená z teoretické části, kde si student připravuje teoretickou půdu pro vlastní šetření konkrétního jevu. Dominantním podkladem mu zde budou převážně knihy či odborné články. Následující tzv. praktická část je prostorem (kvalitativního či kvantitativního) výzkumu reálně existujícího jevu, kde student uplatní postupy, jako je např. sběr a vyhodnocování dat, zkoumání interních materiálů, vedení rozhovorů a vyplňování dotazníků. I v případě, jedná-li se o původní výzkum, však musí být tento výzkum včleněn do odborného kontextu, který vytvořila dosavadní vědecká tradice. I v rámci zpracovávání této praktické části bude tedy nezbytné prostudovat materiály, které 5 Více k tomuto problému viz ECO, Umberto: Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997, str , kap. III. Vyhledávání bibliografických podkladů. ISBN K problematice primárních a sekundárních zdrojů viz ECO, tamtéž, str

11 nám ozřejmí, jak a kdy byla podobná šetření prováděna, stejně jako materiály, které pojednávají o adekvátních metodách a postupech. I v tomto případě tedy budou knihy a jejich zpracování nutným předpokladem úspěšného dokončení absolventské práce. 7 Kniha nebo článek, ať v tištěné nebo elektronické verzi, jsou tedy standardně primárním typem informačního zdroje, bez něhož je vytvoření odborného textu těžko myslitelné. Tento základní typ pramenů pak může být v různé míře doplněn a rozšířen technickými normami a zákony, grafy a statistikami, interními materiály a brožurami, filmovými dokumenty a fotografiemi, instruktážními CD a DVD, rozhovory, dotazníky a šetřeními, úředními záznamy a dalšími dokumenty všech myslitelných typů a druhů. Za pramen je tedy nutné považovat jakýkoliv textový či audiovizuální typ informace, který použijeme pro svou práci a jehož explicitní zohlednění (korektní uvedení, citování, parafrázování) podporuje či ilustruje naše tvrzení, nebo naopak vystupuje jako předmět našeho kritického přezkoumání či komentáře. Z bohatého spektra problematiky studované v rámci vyššího odborného školství vyplývá, že nad žádným pramenem nelze a priori ohrnovat nos. Obecní kronika, starý výrobní postup nebo třeba rozhovor mezi čtyřma očima mohou sehrát v naší práci důležitou roli. Vždy si však musíme být jistí, že ty z pramenů, které se stanou jejím základem, jsou nejen relevantní, nýbrž i důvěryhodné, a pokud možno pro čtenáře naší práce též dostupné a ověřitelné. Materiály, které se stanou součástí finálního korpusu informačních zdrojů použitých v naší práci, je tedy vždy nutné podrobit pečlivému a kritickému výběru. V následující kapitole se nejprve podíváme, kde všude lze tyto prameny získat. 1.3 Knihovny a databáze I přes dříve nevídané možnosti, které nám v rámci vyhledávání pramenů dnes poskytuje internet, musí být základem každé seriózní rešerše knihovní instituce, respektive její katalogy a databáze, ať už ve fyzické (lístkové) formě nebo ve formě elektronické, přístupné z externích bodů. Mnohdy k dosažení cíle postačí fond oborové školní knihovny, se vzrůstajícími nároky na práci je však nutné rozšířit okruh prohledávání. Chceme-li si být jisti, že jsme pro 7 Srovnej, ECO, op. cit., str

12 reprezentativní sestavení bibliografie udělali vše, naše pátrání budeme muset rozšířit o knihovny bohatších fondů. Podle naší teoretické orientace se nabízejí oborově zaměřené lékařské, technické, společenskovědní a další vědecké knihovny a databáze. Hlavní knihovní institucí pro seriózní odbornou práci však zůstává Národní knihovna České Republiky v Praze, případně další velká krajská knihovna s rozšířenou nabídkou knihovních služeb. 8 Nejde pouze o její bezkonkurenční fond zahrnující mimo jiné kompletní domácí tištěnou produkci za posledních více než 200 let, ale i o možnost využít licencovaného přístupu k databázím shromažďujícím ohromné množství plnotextových vědeckých žurnálů ze širokého spektra oborů. Navíc tato instituce není omezena pouze na vlastní fondy, nýbrž zprostředkovává meziknihovní výpůjční službu včetně výpůjček ze zahraničí. 9 Základní právo vyhledávat informační zdroje v knihovních katalozích (fyzických i elektronických) má nejen majitel knihovní průkazky, nýbrž i ten, který ji nevlastní. Knihovní průkaz ovšem otevírá svému držiteli dveře pro využití veškerých širokých knihovních služeb, které jsou nejenom užitečné, ale mnohdy i nezbytné. Vedle hlavní funkce knihovny, kterou je (prezenční či distanční) půjčování knih, je jejímu členovi umožněno vstupovat do specializovaných studoven, nahlížet do příručních knihoven, využívat služby dálkové objednávky a rezervace materiálů stejně jako meziknihovní výpůjční služby, čerpat zdroje z plnotextových databází světových periodik i používat techniku, jako je kopírovací stroj, scanner či počítač s připojením na internet. Nelze ovšem zapomenout ani na možnost konzultovat své požadavky se zkušeným knihovníkem, jehož kvalifikovaná rada může naši rešerši podstatně urychlit. Postup elektronizace posunul knihovní služby významně kupředu. V současnosti lze základní rešerši knihovních fondů větších institucí provádět z domova, stačí k tomu pouze připojení k internetu. V případě Národní knihovny je čtenáři k dispozici např. databáze KATIF, která umožňuje vyhledávat v naskenovaných lístkových katalozích. Elektronická databáze pak eviduje veškeré přírůstky knih od r Vyhledané tituly lze navíc rezervovat online. Knihovník pak zašle oznámení o uložení objednaného titulu, který na nás čeká v určitý den. 8 Stránky Národní knihovny jsou dostupné online na: 9 Vedle národní knihovny poskytuje mezinárodní meziknihovní služby též Národní technická knihovna, Národní lékařská knihovna, Knihovna Akademie věd ČR, a Vědecká knihovna v Olomouci. K meziknihovním službám NK ČR viz službu Meziknihovní služba v České republice dostupnou online na: 13

13 1.4 Výpůjčka a nákup materiálů Znamená-li pro nás vypracování odborného textu jednorázovou povinnost a k tématu se již nemíníme vracet, pak si vystačíme s literaturou k tomu účelu krátkodobě zapůjčenou. Míníme-li ovšem v odborné práci pokračovat, neobejdeme se bez budování vlastního archivu materiálů. Tituly, které tvoří pilíř našeho oboru, tedy kupujeme, nebo si pořizujeme jejich kopii. Sledování domácí knižní produkce a odborných periodik je samozřejmostí a nepotřebuje další komentář. Chceme-li však svou vlastní odbornou knihovnu doplnit o klíčové tituly zahraniční produkce, nabízí se vedle služeb knihovních institucí několik dalších možností. Literaturu lze objednávat přes internet u zavedených prodejců, a to jak v tištěné, tak elektronické formě. Vyhledané tituly můžeme též objednat u vybraných domácích knihkupců, kteří dovoz cizojazyčných titulů zprostředkovávají. Takto orientovaných knihkupců existuje celá řada a ti dobře zavedení pro nás vyhledají nejlevnější dostupný exemplář (včetně nabídky použitých knih jak v případě titulů v prodeji, tak v případě titulů rozebraných), na který se čeká v rozmezí od týdne do jednoho měsíce, průměrně tedy 14 dní. 1.5 Elektronické databáze časopisů Součástí nabídky velkých knihoven je licencovaná služba, která jejím členům umožňuje přístup k plnotextovým odborným elektronickým časopisům. V případě Národní knihovny se jedná se o Elektronickou knihovnu časopisů. 10 Jejíž součástí je též adresář volně dostupných časopisů, ze kterých lze získat materiály i bez licence. 11 Databází existuje velké množství. Za všechny jmenujme například databáze humanitních a společenských věd EBSCO, 12 ProQuest 13 nebo portál JSTOR. 14 Jedná se většinou o neziskové organizace, které svým členům nabízejí přístup k elektronické verzi archivu plnotextových článků z mnoha vědeckých či akademických periodik všech možných oborů. Např. JSTOR pokrývá produkci od zhruba sedmi set vydavatelů periodik v oblastech, jako jsou ekonomická studia, právní, humanitní a sociální vědy, atp., které zpřístupňuje s prodlevou 3-5 let od roku jejich prvního uveřejnění. Nevýhodou velkých plnotextových databází je tedy pouze omezený přístup, který je vázán na licenci institucí, jako jsou škola, universita, knihovna či nakladatelství a prodleva ve zpřístupňování nejčerstvější produkce. Volně přístupná možnost 10 Služba je dostupná online z: 11 Služba je dostupná online z: 12 Stránky portálu EBSCO jsou dostupné online z: 13 České stránky ProQuest jsou dostupné online z: 14 Portál je dostupný online z: 14

14 vyhledávání v katalozích těchto portálů však zůstává stále velmi užitečným nástrojem pro zahájení rešerše. Nejenže se lze seznamovat s mezinárodními periodiky věnovanými dané oblasti zájmu, většina žurnálů též umožňuje nahlédnout do svého archivu jednotlivých čísel s připojeným náhledem a užitečným abstraktem. 15 Instituce knihoven a elektronické databáze dnes pochopitelně nejsou jediným zdrojem textových, případně audio-vizuálních pramenů. Prostředí internetu nabízí závratné množství informací a pramenů ze všech myslitelných oborů a online připojení může zpřístupnit nejčerstvější informace z oblasti našeho zájmu. Snadná přístupnost je ovšem vykoupená jistým rizikem práce s internetovými zdroji. Vedle množství důvěryhodných online přístupných pramenů je síť zahlcena obrovskou masou pramenů neautorizovaných, pochybných a v mnoha ohledech nekvalitních. Produktivní užívání volně přístupných zdrojů je tedy podmíněno zkušeností, ostražitostí a kritickým selektivním přístupem. 1.6 Šedá literatura Oblastí, která bývá zhusta a nutno předeslat studenty často nekorektně vytěžována, je sféra tzv. šedé literatury, která zahrnuje absolventské práce (bakalářské, diplomové, habilitační atp.), konferenční výstupy, interní firemní literaturu, výzkumné zprávy a patenty atp. Tyto dokumenty jsou veřejně zpřístupněny školami, vědeckými ústavy, soukromými subjekty, neziskovými organizacemi či vládními agenturami. Jejich zveřejnění většinou nemá status oficiální publikace (odtud přívlastek šedý ) a nejsou v nabídce standardního (jak fyzického, tak elektronického) prodeje. Orientaci v tomto typu pramenů usnadňuje množství jak domácích, tak mezinárodních databází šedé literatury, které tyto zdroje evidují a umožňují v nich vyhledávat Užitečný seznam oborových databází je k nahlédnutí na stránce Licencované elektronické informační zdroje. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [cit ]. Dostupné z: 16 Srovnej, Zdroje pro podpory UBT, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [ ]. Dostupné z: Pro přehled databází šedé literatury viz např.: Šedá literatura. Typy a možnosti. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [cit ]. Dostupné z: 15

15 2 REŠERŠNÍ METODY 2.1 Formulace problému a požadavku Systém vyhledávání pramenů nabízí několik možností. Způsob, jakým povedeme vyhledávání, závisí na počáteční fázi naší přípravy, případně na dalších našich (v průběhu rešerše zpřesňovaných) požadavcích. Na počátku vyhledávání (rešerše) je vždy potřeba informací k řešení nějakého problému či zodpovězení jistých otázek, kterou knihovníci nazývají potřebou informační. Je-li naše potřeba formulovaná a explicitně vyjádřená, stává se z ní tzv. informační požadavek, který formulujeme v tzv. rešeršním dotazu. Rešeršní dotaz iniciuje rešeršní činnost, tedy vlastní proces vyhledávání pramenů. Rešerši lze objednat u relevantní instituce (především knihovny), nebo ji můžeme provádět sami. 17 Základů individuální rešeršní práce se dotkne následující text. Nejobecněji vyjádřeno, průzkum katalogů a databází může mít dvojí cíl. Buď máme sestavený korpus literatury a potřebujeme se k ní fyzicky dostat, tj. potřebujeme se ujistit v jaké knihovně, instituci či databázi daný materiál získáme, nebo provádíme původní rešerši, tj. teprve zjišťujeme, co je k danému tématu vůbec k dispozici. 18 V prvním případě tedy již jednoduše víme, co chceme, a je pro nás tudíž klíčové vyhledávání ve jmenném katalogu. Zde dohledáme, zda má daná instituce ve svých fondech požadovaný titul a ověříme též jeho dostupnost (dálková výpůjčka, prezenční výpůjčka, online stažení, atp.). I v případě, že zjistíme, že hledaný titul není součástí fondu, cesta k jeho získání se v rámci knihovny neuzavírá. Výhodou velkých knihoven je to, že pro nás dokáže zajistit i tituly, které nejsou součástí jejího fondu, k čemuž jí slouží instituce meziknihovní výpůjční služby a mezinárodní meziknihovní výpůjční služby. U mezinárodních služeb je sice výpůjčka zpoplatněná, přesto je pro nás její využití mnohdy jedinou či nejvýhodnější cestou, jak se dostat k požadovanému prameni. Cena služby je totiž většinou nižší, nežli ta, kterou bychom zaplatili při zakoupení vlastního exempláře zahraničního titulu. V případě druhém a ten nás zde zajímá přednostně ještě přesně nevíme, jaké konkrétní prameny chceme, a v takovém případě budeme pátrat v příručkách a vyhledávačích 17 Srovnej, Jak hledat informace, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit ]. Dostupné z: 18 Srovnej, ECO, op. cit., str

16 předmětového katalogu. 19 Vstupujeme-li do knihovny pouze s nejobecnější představou či základním zadáním tématu bez ponětí o historii problému či základních titulech relevantní literatury, svou rešerši můžeme zahájit buď konzultací s knihovníkem, nebo pátráním na vlastní pěst. Větší instituce bývají k tomuto účelu vybavené studovnou s příručkou, kde můžeme zahájit rešerši ve slovnících, encyklopediích a základních přehledových publikacích příslušné oborové sekce. 2.2 Volba klíčových slov Dalším krokem rešerše je vyhledávání v (elektronickém nebo lístkovém) předmětovém katalogu. Zde úspěch do značné míry závisí ve vhodně definovaných a v rámci elektronického vyhledávání též promyšleně zkombinovaných klíčových slovech, jejichž prostřednictvím se k požadovaným informacím dostaneme. Klíčová slova jsou hesla, která zadáváme do základních vyhledávacích strojů (jako je např. Google), především pak do specializovaných vyhledavačů odborných knihovních databází, se kterými při vyhledávání pracujeme. 20 Vhodná klíčová slova vyvozujeme z vhodně formulovaných otázek. Prvním krokem úspěšné rešerše je tudíž správná formulace našeho požadavku. Je třeba si uvědomit, co chceme získat a na jakou specifickou otázku hledáme odpověď. 21 Při volbě klíčových slov se řídíme následujícími pravidly: Za klíčová slova vybíráme především podstatná jména. Vyhýbáme se slovním druhům, jako jsou přídavná jména, zájmena, příslovce a slovesa. Neužíváme ani předložky, spojky apod., které nemají z hlediska vyhledávání žádný význam. Výjimkou při zadávání jiných slovních druhů, než jsou substantiva, mohou být pouze některá přídavná jména a příslovce, která v ustáleném spojení slouží k jednoznačné identifikaci (např. Pythagorova věta, sociální práce, umělecký průmysl apod.). 22 Při volbě klíčových slov je též nutné zvážit, mezi jakými druhy dokumentů budeme chtít vyhledávat (monografie, odborné články, recenze, diplomové práce, videa, fotografie apod.), dále v jakém jazyce mají být vyhledané dokumenty a v neposlední řadě též v jakém časovém 19 Srovnej, ECO, op. cit., str O vyhledávacích strojích viz užitečný text: Vyhledávání na internetu ve volně dostupných zdrojích. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit ]. Dostupné z: 21 Srovnej, Jak hledat informace, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [ ]. Dostupné z: 22 Srovnej tamtéž, str

17 rozmezí hodláme vyhledávat (historie zvoleného problému, nejaktuálnější zdroje mladší než 1 rok, dokumenty z přesně vymezeného období apod.) Výběr rešeršních zdrojů a nástrojů Máme-li vhodně zvolená klíčová slova, dalším rešeršním krokem bude výběr zdrojů či bází informací, ve kterých budeme vyhledávat a též nástrojů, které k vyhledávání užijeme. Jedná se o rozhodnutí, zda budeme vyhledávat ve fyzických či elektronických katalozích knihoven, digitálních knihovnách, v předmětových adresářích, v licencovaných databázích atp. Při výběru zdrojů budou rozhodovat následující kritéria: Zjistíme, zda existuje pro náš obor vhodný zdroj (např. specializovaná databáze) a zda k němu můžeme získat přístup (licenci mívají zakoupenou knihovny nebo školy). Máme-li například zájem o tištěné publikace, časopisy nebo sborníky, budeme vyhledávat pomocí knihovních katalogů. Naopak cestou k článkům z elektronických databází, www stránkám, šedé literatuře, atp. bude vyhledávání pomocí internetových adresářů a vyhledávačů apod. Důležité je si též uvědomit, v jakých jazycích jsme schopni vyhledávat. Nikdy si nevolíme téma, k jehož zvládnutí je nutné číst v jazyce, který neovládáme Operátory 25 Hledání pomocí klíčových slov je poměrně sofistikovanou činností a na jejím zvládnutí závisí úspěch rešeršní činnosti. Klíčová slova nezadáváme pouze samostatně, nýbrž se je pokoušíme kombinovat v různých logických vztazích. Kombinování klíčových slov umožňují tzv. operátory, které slouží k zpřesňování, zužování i rozšiřování pole vyhledávání v rámci rešerše. Jedná se v podstatě o symboly logických funkcí. Mezi nejznámější operátory patří AND, OR a NOT. 23 Srovnej tamtéž, str Srovnej, Jak hledat informace, str. 5. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit ]. Dostupné z: 25 Následující popis operátorů je převzat a parafrázován z: Jak hledat informace, str. 6. In: IVA [online] (CC BY- NC-SA 3.0), [cit ]. Dostupné z: 18

18 AND Tento operátor vyjadřuje logický součin. Při užití operátoru AND vyhledávací systém vyhledá záznamy obsahující všechny hledané termíny, které jsou uvedené v řetězci. Funkcí tohoto operátoru je ZÚŽIT VÝSLEDEK VYHLEDÁVÁNÍ. Používá se pro spojení významově odlišných pojmů a lze jej nahradit znaménkem + (plus). PŘÍKLAD: (alkohol AND závislost AND mladiství). OR Tento operátor vyjadřuje logický součet. Při užití operátoru OR vyhledávací systém vyhledá záznamy obsahující alespoň jeden z uvedených klíčových termínů. Funkcí tohoto operátoru je ROZŠÍŘIT DOTAZ a používá se pro spojení synonym a příbuzných pojmů. PŘÍKLAD: (Compact Disc OR CD) NOT Tento operátor vyjadřuje negaci. Při užití operátoru NOT vyhledávací systém vyloučí záznamy obsahující klíčový termín uvedený za operátorem NOT. Tento operátor zužuje výsledky vyhledávání. Lze jej nahradit znaménkem (minus). PŘÍKLAD: (doprava NOT letecká) 2.5 Fráze 26 Specifickým typem složeného dotazu je fráze. Vybranou frázi uvádíme většinou v uvozovkách, případně v závorce. Vyhledávací systém nám pak nabídne výsledky, které obsahují přesnou frázi v nezměněné podobě. 26 Pojednání o frázích je převzato a parafrázováno z: Jak hledat informace, str. 7. In: IVA [online] (CC BY-NC- SA 3.0), [cit ]. Dostupné z: 19

19 PŘÍKLAD: Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen. Pro pokročilé vyhledávání je možné užít ještě tzv. PROXIMITNÍCH OPERÁTORŮ (NEAR, ADJACENT, SENTENCE, PARAGRAPH), jejichž pomocí určujeme posloupnost a vzdálenost mezi dvěma vyhledávacími termíny. Jak se však upozorňuje na stránkách portálu Iva, zápis těchto operátorů může mít v různých vyhledávačích různou podobu, navíc některé vyhledávače nepodporují proximitní operátory vůbec. Je tedy proto nezbytné ověřit si, jaké možnosti použití těchto operátorů nabízí konkrétní vyhledávač Příkazy 28 Dalším užitečným nástrojem pro vyhledávání je používání tzv. příkazů. Příkazy se vpisují přímo do vyhledávacího pole nebo do pole v pokročilém vyhledávání. Následuje výčet nejužitečnějších příkazů, které lze použít např. při vyhledávání v Googlu. filetype: umožňuje vyhledávání určitého formátu dokumentu (.pdf,.doc apod.). Takto zadaný příkaz před klíčovým slovem (např. filetype:pdf průmysl) vyhledá výsledky pouze v požadovaném formátu. intitle: umožňuje hledání klíčového termínu v názvu stránky. Ve formě zadání intitle: zdraví sport najde termín zdraví v názvu stránky a sport kdekoli. allintitle: umožňuje hledání klíčového termínu v názvu stránky. Ve formě zadání allintitle: zdraví sport výživa najde zdraví sport a výživa v názvu stránky. related: umožňuje hledání tematicky podobných stránek k uvedené adrese. Např. ve formě zadání related: najde stránky věnované diplomovým, bakalářským či seminárním pracím. 27 Srovnej tamtéž, str Následující příkazy jsou zpracovány podle instruktážního videa: Příkazy v Googlu [video]. In: Vimeo [online], Oct. 30, :55am EST [cit ]. Dostupné z: 20

20 link: tento příkaz vyhledá stránky obsahující odkaz na stránky v příkazu uvedeného zdroje. Např.: link: inurl: tento příkaz např. ve formě inurl: science najde zadané klíčové slovo science v URL adrese. define: tento příkaz spojený s příslušným heslem vyhledá jeho definici, např. define: altruismus. info: připojíme-li k tomuto příkazu URL adresu, Google nám zobrazí informace o ní. 2.7 Rešeršní strategie a vyhodnocení rešerše Abychom na konci rešerše získali potřebné informace, je třeba výše popsané nástroje (klíčová slova, operátory, příkazy) správně a pružně používat. Knihovníci a odborníci na informatiku hovoří o několika základních rešeršních strategiích, které představují různé metody zužování či naopak rozšiřování dotazu, zpřesňování klíčových slov, atp., jejichž cílem je dojít k optimálnímu výsledku, kterým je dostatečný počet relevantních (užitečných) dokumentů. Protože je získání uspokojivých informací ihned po prvním zadání klíčového slova či jejich kombinace málo pravděpodobné, rešeršní strategii podle povahy aktuálních výsledků neustále korigujeme. Nežli k požadovanému cíli dospějeme, v principu můžeme proces rešerše upravovat dvojím způsobem. Je-li nabídka výsledků příliš široká (chceme vyhledanou množinu výsledků zmenšit), pokusíme se prohledávaný okruh zúžit prostřednictvím zpřesňování dotazu. Za tímto účelem použijeme např. více slov, která vyjadřují hledané téma a tato klíčová slova kombinujeme pomocí logického operátoru AND. Vyhneme se též obecným a příliš abstraktním pojmům. Prostor můžeme též zužovat pomocí vylučovacího operátoru NO či zpřesnit dotaz časovým nebo jazykovým omezením nebo omezením na typ dokumentu atp. Opačná situace nastává, pokud je naopak dílčí výsledek naší rešerše (vyhledávání) příliš úzký. Chceme-li získat více záznamů, pak je třeba upustit od zpřesňování dotazu a dále neomezovat vyhledávání časově, jazykově apod. V procesu vyhledávání též vynecháme logický operátor 21

21 NOT a ověříme, zda jsme při psaní klíčových slov neudělali gramatickou chybu. Pohrajeme si také s jejich tvarem, můžeme pracovat s kořenem slova a zástupnými znaky či použít slova příbuzná a synonyma Metody zpracování pramenů Máme-li vyhledané prameny užít ku prospěchu věci, je třeba si osvojit standardizované způsoby, jak s nimi zacházet. Ty se týkají především techniky jejich citování v našem textu a v jisté míře pak i postupů pro jejich vyhledávání, studium a pořádání. Je však nasnadě, že rady týkající se např. konkrétních postupů při četbě a excerpci (dělání výpisků) pramene, nemohou mít ve srovnání s citačními pravidly z povahy věci jiný, než velmi obecný a doporučující charakter (každému může jednoduše vyhovovat jiný způsob práce s prameny). 2.9 Nákup, či kopie? Klíčové primární materiály je dobré mít doma nejlépe ve fyzické podobě. Práce s tištěným textem se zpřehlední a usnadní, pokud do něj můžeme vpisovat poznámky a vyznačovat pasáže, na které se budeme chtít v naší práci odvolat, případně je citovat či parafrázovat. Tento způsob práce je však přísně zapovězen, pokud nám dotyčný pramen nepatří. Nikdy nezatrháváme, nezvýrazňujeme a neděláme si poznámky na okraj v knihách z knihoven či půjčených od přátel. Pokud tedy není klíčový zdroj v našem vlastnictví, můžeme si pořídit jeho fotokopii, která se k popisování výtečně hodí navíc bez jakýchkoliv výčitek, které by přeci jen mohly provázet nevratné zásahy i v našich vlastních knihách Excerpce Máme-li ustaven seznam základních pramenů, můžeme si na základě jeho utřídění vypracovat pracovní osnovu. Struktura i náplň jednotlivých kapitol naší budoucí práce, vyjádřená interaktivní osnovou, je užitečným výchozím vodítkem, nikoliv však nerevidovatelnou a závaznou normou. Dá se totiž předpokládat, že ji budeme během postupu práce v určitých ohledech měnit a přepracovávat. Navíc osnova nás rozhodně nemá zavazovat k vypracovávání jednotlivých kapitol práce podle vytyčeného pořádku od úvodu, přes jádro práce, k jejímu závěru. Časté obtíže se zahájením procesu psaní jsou dány právě snahou postupovat takto přísně chronologicky. 29 Srovnej, Jak na rešerši, str In: INFOGRAM Portál pro podporu informační gramotnosti [online] [cit ]. Dostupné z: 22

22 Pro fázi postupného následného zpracovávání (vytěžení) literatury je velmi užitečná přehledná lokalizace pasáží, které hodláme v naší práci citovat. 30 V první řadě je užitečné lokalizovat ty z pasáží ve zdrojovém dokumentu, které budou klíčové pro zpracování jednotlivých konkrétních kapitol naší práce. K tomuto účelu si vytváříme přehledná značení (štítky, podtržení, zvýraznění, poznámky na okraj stránky). Vedle značek ve vlastním studovaném textu je praktické vytvořit si katalog odkazů na konkrétní strany a pasáže ze zdrojové literatury, asociovaných k jednotlivým problémům, kapitolám či paragrafům naší práce. V momentě, kdy přistupujeme k samotnému procesu psaní vlastního textu, se již dostáváme do prostoru norem a technik, jejichž představení je obsahem následujících kapitol Srovnej, ECO, op. cit, str Pro další užitečné informace viz ECO, op. cit, str

23 3 CITACE A PARAFRÁZE 3.1 Pravidla a náležitosti Využívání pramenů (tedy myšlenek, koncepcí tvrzení a teorií, obrazů, grafů, statistik atp., ať v doslovné či adaptované formě) je upraveno množstvím pravidel, jejichž ovládnutí je řízeno několika základními důvody: Korektním citováním respektujeme duševní vlastnictví. K užitým materiálům se chováme jako k cizímu duševnímu vlastnictví, jelikož budeme přirozeně vyžadovat totéž od čtenářů našeho vlastního završeného textu. Nikoho jistě nenechá lhostejným představa studenta, který si stáhne naši volně přístupnou práci, a po drobných maskovacích úpravách ji prezentuje jako svou vlastní. Korektní bibliografický aparát má spolehlivě dovést čtenáře ke všem zdrojům, na které se v naší práci odvoláváme. Přiznáváme tak, která díla či jejich myšlenky jsou pro nás klíčové a bez nichž podle nás nelze k tématu říci něco nového. Poctivé odhalení základů naší argumentační sítě tak vytváří nezbytný kontext pro schopnost čtenáře posoudit náš vlastní výkon. Odkazem na pramen zároveň poskytujeme jeho autorovi jistou čest. A je-li naše práce standardně publikována, pak nutno dodat, že i užitečnou službu - totiž nezbytné body do citačního indexu. Shrnuto a podtrženo: Nikdy nesmí být pochyb o původci tvrzení, ze kterých naše práce sestává. Musí být zcela jasné, kde končí citace cizí myšlenky a začínají naše tvrzení domněnka či komentář. Nesmíme zkrátka ať už záměrně či svou ledabylou prací poskytnout příležitost k tomu, aby někdo pokládal cizí myšlenky za naše vlastní. 3.2 Funkce citace a funkce parafráze Texty či myšlenky jiných autorů, které buď podporují naše hledisko, nebo jsou naopak předmětem naší kritiky (jistě většinou opět s pomocí kritických textů jiných autorů) uvádíme v našem vlastním textu prostřednictvím jejich doslovné citace (citát) nebo parafráze doplněné příslušným bibliografickým odkazem. Z čistě formálního či klasifikačního hlediska není s definicí a odlišením citátu a parafráze žádná potíž. Citát můžeme charakterizovat jako doslovně uvedenou větu, souvětí či pasáž cizího textu, kterou doplníme příslušným bibliografickým odkazem (citací). Parafrází potom rozumíme větu, souvětí či pasáž ze zdrojového dokumentu, kterou v našem textu představujeme prostřednictvím našich vlastních 24

24 slov. V parafrázi neběží o doslovné znění, nýbrž jde o co možná nejpřesnější vystižení podstaty uváděné myšlenky. Naopak funkcí doslovně citované pasáže (citátu) je její skutečné znění, které hraje klíčovou roli pro naši argumentaci. Zatímco při přímé citaci musíme dobře uvážit její opodstatnění a bedlivě sledovat přesnost převodu (citát musí věrně zachovat znění originálu do posledního detailu), parafrázování klade důraz na formulační a především interpretační dovednosti, které nepřipustí dezinterpretaci citovaného textu. Problémem však zůstává otázka volby mezi oběma způsoby uvádění cizích myšlenek, stejně jako míra, s jakou v našem textu uplatňovat doslovné citáty. Doporučujeme zvážit následující obecná pravidla: 32 Obecně je třeba s přímými citáty šetřit. Nedoporučuje se citovat všeobecně známé či konsenzuální skutečnosti a už vůbec by doslovná citace neměla suplovat nechuť k naší vlastní výkladové a interpretační práci. Nikdy necitujeme díla, která jsme skutečně nepoužili (nedrželi v ruce, neprostudovali), pouze pro to, abychom naoko obohatili svou bibliografii. Snažíme se vyvarovat citací z druhé ruky. Citovat z druhé ruky autory, jejichž díla jsou základem naší práce, se nedoporučuje vůbec. Není-li zbytí a rozhodli jsme se citovat z druhé ruky, pak pouze texty, které nelze opatřit jinak. Měli bychom si být též jistí dostatečnou důvěryhodností autora, od kterého citát přebíráme. Stále však citujeme s rizikem pramenícím z neověření původního znění (a též kontextu) citované pasáže. Pokud se nejedná o literární dílo, je třeba citované pasáže z cizojazyčného odborného textu přeložit do mateřského jazyka. Prvky bibliografické citace (název, místo vydání atp.) se nepřekládají, ale uvádějí v jazyce citovaného dokumentu. Do českého jazyka se převádí pouze rozsah stran, případně poznámky a doplňky v kulatých závorkách a údaje z jiných zdrojů v hranatých závorkách. 33 Žádná část originálního citovaného textu se nesmí vynechat, aniž by na to nebylo upozorněno. Pokud míníme část originálu v naší citaci vypustit, je třeba to dát na srozuměnou pomocí tří teček v hranatých závorkách. Stejně tak např. zdůraznění pasáže či termínu v citátu pomocí kurzívy, vytučnění" či podtržení, které provedl citující a nikoli 32 Srovnej, ECO, op. cit, str Srovnej, Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 4. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit ]. Dostupné z: 25

25 citovaný autor, je nutné označit v hranatých závorkách za citovanou pasáží, a to následujícím způsobem: [podtrhl D. C.]. Citujeme náležitě a konzistentně podle přijatých pravidel. Neúplné odkazy bibliografické citace ztěžují či znemožňují realizaci jedné z hlavních funkcí citace dovést čtenáře spolehlivě ke zdroji. Jak již bylo řečeno, práce s bibliografickými odkazy by měla být obecně vedena úsilím o maximální přehlednost a dostačující informativnost, která čtenáře práce spolehlivě a jednoznačně navede k použitým pramenům. Při váhání, zda nějakou informaci o zdroji uvést či nikoli, nebo při pochybách, zda a kdy je nutné jisté skutečnosti v bibliografickém aparátu opakovat, bychom měli vzpomenout na následující pravidlo: vždy bude přijatelnější a tolerovatelnější jistá redundance, tedy nadbytečnost informace, nežli její nedostatek Způsoby odkazu na pramen V následující části nalezne čtenář popis třech standardních metod odkazování na bibliografickou citaci, které připouští aktualizovaná norma ISO 690. Nejprve ve shodě s touto normou charakterizujeme podobu či formu odkazu v textu, následně její vztah k bibliografické citaci a poté uvedeme její charakteristický příklad. 3.4 Citace pomocí tvůrce (prvního údaje) a data vydání 35 Při tomto tzv. harvardském systému se odkazuje v textu na zdroj uvedením jména tvůrce a roku vydání citovaného informačního zdroje před či za citovanou pasáž. Důležité je, aby byl odkaz součástí větného celku. Pokud je tedy odkaz např. až na konci věty, tečka se umístí až za číslem odkazu. Příklad: [Někteří autoři tento postup vylučují (Čáp 2007). ] Pokud je jméno tvůrce již uvedeno v textu, pak následuje rok vydání v kulatých závorkách. Příklad: [Jak tvrdí Pavel Čáp (2007) ] Pokud nikoliv, pak jsou v kulatých závorkách oba požadované údaje. PŘÍKLAD: [Podle některých autorů je tato metoda zastaralá (Čáp 2007).] V odkaze můžeme v závorce po roce vydání uvést ještě odkaz k přesnému umístění příspěvku, např. k číslu stránky, odkud citujeme či parafrázujeme. Příklad: (Čáp 2007, s ). Chceme-li v rámci podpory jedné teze odkázat k více autorům tuto tezi zastávajícím, 34 Užitečným portálem věnovaným problematice citací a nabízejícím též službu generátoru citací, která po zadání údajů vygeneruje příslušný korektní bibliografický odkaz, je portál Citace.com [online] [cit ]. Dostupné z: 35 Srovnej, ISO 690. Informace a dokumentace Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Třídící znak , s

26 můžeme do jedné závorky uvést několik odkazů na autora a rok, oddělených středníkem. PŘÍKLAD: (Čáp 2007; Vágner 1986). Odkazujeme-li v jednom textu na dvě či více prací téhož autora z jednoho roku, rozlišíme je pomocí připojeného písmene v abecedním pořadí. PŘÍKLAD: (Milton 1978a). Je-li citovaný zdroj dílem několika autorů, pak užíváme v odkaze následující zkratku. PŘÍKLAD: (Matějček et al. 1999). Interpretace ISO 690 rozlišují umístění číselných odkazů a poznámek ve větě. PŘÍKLAD: Autor však zde, oproti našemu stanovisku, argumentuje pro správnost užívání termínu proceduralismus (Davies 1991). Dalším možným výrazem, který budeme synonymně používat, je termín askriptivismus, (Danto 1973, str. 13), který zmiňuje ve své klíčové práci též Dickie (1979). Výše popsaný způsob odkazování v textu pomocí jména a data v kulatých závorkách odkazuje k bibliografické citaci, která bývá zařazena na konec dokumentu v podobě abecedně řazeného seznamu literatury. Datum vydání se v bibliografické citaci v rámci harvardského systému uvádí bezprostředně za jménem tvůrce. Opakuje se zde tedy postup, jaký se používá při odkazování v textu. Standardní posloupnost prvků bibliografické citace je tak v rámci této metody záměrně porušena. PŘÍKLAD: DANTO, Arthur, Artworks and Real Things. Theoria, roč. 39, str. 13. DAVIES, Stephen, Definitions of Art. New York: Cornell University Press. DICKIE, George, What Is Art? An Institutional Analysis. In: Melvin Rader (ed.): A Modern Book of Aesthetics. NZ: H. Hold and Company. 3.5 Citování pomocí průběžných poznámek 36 Další z metod bibliografických odkazů je metoda číselného odkazu v textu na bibliografickou citaci (záznam). Číslování je posloupné a sleduje pořadí, v jakém se citace v našem textu objeví. Odkaz přiřazujeme na konec citátu či parafráze v podobě čísla buď v horním indexu 1 nebo v kulatých (1) či hranatých [1] závorkách a vždy uvádíme pouze jedno číslo (nelze 36 Srovnej, ISO 690. Informace a dokumentace Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Třídící znak , s

27 bezprostředně za sebe zařadit dva odkazy). Číslo poznámky je oproti harvardskému systému umístěno až za větný celek. PŘÍKLAD: [Někteří autoři však tento postup vylučují. (18)] PŘÍKLAD: Stephen Davies však oproti našemu stanovisku argumentuje pro správnost užívání termínu proceduralismus. 1 Dalším možným výrazem, který budeme synonymně používat, je Dantův termín askriptivismus, 2 který zmiňuje ve své klíčové práci též Dickie. 3 Poznámky odkazující k informačnímu zdroji, ke kterým odkazují čísla v textu, jsou řazeny v číselném pořadí. Lze je umístit na konec stránky v podobě poznámky pod čarou (způsobem, jakým odkazujeme v těchto skriptech), na konec kapitoly nebo na konec dokumentu před seznam použité literatury. PŘÍKLAD: 1 DAVIES, Stephen: Definitions of Art. New York: Cornell University Press, ISBN DANTO, Arthur: Artworks and Real Things. Theoria. 1973, roč. 39, č. 1-3, str. 13. ISSN DICKIE, George: What Is Art? An Institutional Analysis. In: Melvin Rader (ed.): A Modern Book of Aesthetics, NZ: H. Hold and Company. ISBN V prvním odkazu na knihu nebo časopis pomocí metody průběžných poznámek uvádíme vždy úplný bibliografický odkaz. Je ovšem běžné, že z daného pramene citujeme vícekrát ať na též stránce či v průběhu celého dokumentu. Pokud v takovém případě odkazy k témuž prameni po sobě v poznámkovém aparátu (pod čarou či na konci dokumentu) bezprostředně následují, používáme formu zkráceného odkazu, a to buď v latinském tvaru "ibid." (zkratka ibidem tamtéž), či pomocí jeho českého ekvivalentu "tamtéž", obojí v kurzívě. Poté vypíšeme příslušnou stránku či stránky (PŘÍKLAD: tamtéž, str ). Nikdy však tyto ekvivalentní formy v jednom dokumentu nemícháme, používáme vždy pouze jednu z nich. Stránkování je nutno uvádět v plném rozsahu odkazu nebo citované pasáže. Vracíme-li se znovu k již citované publikaci, časopisu apod., avšak druhý či jakýkoliv další odkaz bezprostředně nenásleduje po plně specifikovaném bibliografickém odkazu, není nutné znovu vypisovat úplný bibliografický odkaz. Namísto toho lze použít odkazovou zkratku "op. cit." (pro knihy), nebo "loc. cit." (pro časopisy a sborníky), kterým (zkratkám) předchází 28

28 jméno autora a následuje odkaz na stránku či stránky. Pro usnadnění orientace potencionálnímu čtenáři je však korektnější (zvláště tam, kde je předešlý odkaz k témuž prameni na jiné stránce) znovu vypsat celý titul. PŘÍKLAD: 1) WEITZ, Morris: The Role of Theory in Aesthetics. In: Philosophy Looks at the Art. J. MARGOLIS (ed.). Philadelphia: Temple University Press, 1978, str ) tamtéž, str ) VOPĚNKA, Petr: Rozpravy s geometrií. Praha: Panorama, 1989, str ISBN X. 4) WEITZ, Morris: loc. cit., str ) tamtéž, str ) VOPĚNKA, Petr: op. cit., str Citování pomocí číselných odkazů 37 Touto metodou odkazujeme (podobně jako v případě metody průběžných poznámek) na citované zdroje prostřednictvím čísla v kulatých závorkách, hranatých závorkách, nebo v horním indexu - a to v pořadí, v jakém je citujeme poprvé. Citujeme-li ve svém textu prvního autora (zdroj), v konečném seznamu bibliografií mu přiřadíme číslo jedna, druhému citovanému autorovi číslo dvě a dále pokračujeme ve stejném duchu, až se seznam s posledním citovaným zdrojem uzavře. Chceme-li citovat stejného autora podruhé, odkážeme na něj číslem, pod kterým je uveden v seznamu. Číslo druhého (a každého dalšího) odkazu na stejný zdroj se tedy bude shodovat s číslem jeho první citace v našem dokumentu. PŘÍKLAD: Stephen Davies však oproti našemu stanovisku argumentuje pro správnost proceduralismu. 4 Dalším možným výrazem, který budeme synonymně používat, je Dantův termín askriptivismus, 2 7 s. 46, 8 s. 255 který zmiňuje ve svých pracích též Dickie. 37 Srovnej, ISO 690. Informace a dokumentace Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Třídící znak , s