Přehledná tektonická mapa Evropy s vyznačením hlavních orogenních pásem

Transkript

1 Geologie Evropy

2 Přehledná tektonická mapa Evropy s vyznačením hlavních orogenních pásem

3

4

5

6

7 Profily evropskou litosférou: a) Baltský štít Korsika b) Baltský štit Kréta c) Iberský poloostrov- Ural

8 Přehledná mapa základních stavebních jednotek Evropy

9 Hlavní geologické Jednotky Evropy

10 Hlavní fáze akrece Evropy Jádro Evropy Fenosarmatie vznikl spojením Baltského štítu (Fenoscandie a Sarmatie + Volžsko-uralského štítu patrně kolem 2 mld let (koncem paleoproterozoika někdy při vzniku superkontinentu Columbie) Evropa byla situována v blízkosti Grónska a kanandského štítu v období existence Rodinie (Mezoproterozoikum) Baltika se odděluje spolu s Laurentií a Siberií z Panotie na konci Neoproterozoika

11 Hlavní geologické jednotky Evropy Praevropa Fenosarmatia Paleoevropa kaledonsky formované části Evropy (skandinávské a britské kaledonidy, kaledonidy kolem Brabantského masivu, dánsko-polské kaledonidy), akrece vých. Avalonie Mezoevropa variská, střední a západní Evropa, podloží Alp, Karpat (obě jednotky prodělaly transfer krustálních segmentů z avalonsko-kadomského pásu Perigondwany Neoevropa- jižní část Evropy formovaná během alpinských orogenezí

12 Hlavní geol. jednotky Evropy Kromě výše jmenovaných jednotek je v sz. Skotsku zachován okraj Laurentie archaické až paleoproterozoické komplexy (Scour, Laxford, Invernský cyklus) Icartský basement se vyskytuje v sz. Normandii a ostrovech kanálu La Manche (cca 2, 1 mld let) přítomen i v našem moldanubiku Kadomsky formovaný fundament podkladem jak kaledonid v Británii tak i v Ardénách, je podkladem i variských teránů, derivovaných z Peri-Gondwany.

13 Schema hlavních geologických jednotek Západní Evroy a hlavních suturních linií

14 Schematická Mapa Ukazující rozsah Vých. Avalonie

15 Hlavní suturní zóny Evropy a stavba variscid (P. Matte)

16 Oddělení Baltiky od Godwany (rozpad Panotie) během nejvyššího Neoprote Rozoika (Ediakaran)

17

18 Geologická mapa fenosarmatské platformy

19 Geologická mapa Baltského štítu a Přilehlé části Fenosarmatské Platformy (s vendským A paleozoickým pokryvem

20 Schematická geologická mapa baltského štítu s vyznačením havních jednotek 3,2-2,6 mld bělomoridy 3,0-1,8 1,9 mld sfekofenidy 3,2-2,6 mld 0,9-1,2 mld Gothidy (1,5 1,7 mld)

21 Přehled hlavních tektomagmatických a tektometamorfních událostí v oblasti Baltského štítu a jeho hranice se Sarmatií (ukrajinský štít)

22 Krustální komplexy derivované z Laurentie SZ Skotsko (předpolí skotských kaledonid) Erijská platforma, archaikum a paleoproterozoikum kryté torridonským červeným pískovcem (stáří cca 0,8 mld)

23 Geologická mapa sz. části Skotska (erijská platforma, Lewis, Scour, Laxford, Invern), transgresivně Torrridon

24

25 Kadomský fundament v podkladu kaledonid a variscid Derivován z avalonsko-kadomského pásu perigondwany oblasti ostrovních oblouků a aktivního kontinentálního okraje Gondwany (většinou flyšové sekvence s vulkanity, v anglii i mělkovodnější facie (konglomeráty, pískovce, fluviálního původu) Wales, londýnsko-brabantský masiv,

26 Rozšíření areálů kadomské kůry ve střední a západní Evropě (variscidy)

27 Kadomský fundament v sz. Walesu pokračuje do Irska)

28 Kadomský fundament v sz. Walesu a litologie svrchníhoproterozoika

29 Kadomský fundament v teránech při jz. okraji Baltiky (brunovistulikum, malopolský masiv, Lysogory)

30

31 Kadomský fundament v armorickém masivu (pentévrian, brioverian)

32 Geologická mapa středoevropských variscid, hlavní jednotky, zóny Variského horstva

33 Kaledonidy Evropy vznikly kolizemi Laurentie a Baltiky a Avalonie a Baltiky (rozmezí ordovik, silur) v siluru již spojeny sp. devon old red sandstone) vznikla spojením Laurussie Větve skotské met. kaledonidy (západovergentní), keltské jv. vergentní na avalonii) hlavně ve Walesu a Anglii Skandinávské východovergentní na Baltský štít, dánsko-polské (většinou překryty mladšími sedimenty a jsou na ně nasunuty variscidy), Ardény

34 Kaledonidy sz. Evropy hlavní větve kaledonského orogénu

35 Uzavírání Iapetu a Tornquistova moře a vznik kaledonid

36 U. Gneiss Laurentijský původ)- nejvyšší příkovy Geologická mapa Skandinávských Kaledonid a jejich prekambrického podkladu Příkrovy kaledonid W. Gneiss C. (parautocht.) svekokarelidy Jihoskandinávský masív

37 Geologická mapa norských kaledonid

38 Hlavní strukturní prvky skandinávských kaledonid U. Allochton ruly derivované z Laurentie U. Allochton- ofiolity, rel. Oc. Kůry, eklogity, derivované ze Sutury Iapetus, melanž jednotek L. and Middle Allochton svrchnokorové krustální horniny, které sedimentovaly na Baltice (sp. paleozoikum) W. Gneiss paraautochton Předpolí krystalinikum baltského štítu jihoskandinávský masiv (1,1-1,7), svekofenidy

39 Tektonický vývoj Skandinávských kaledonid

40 Schematická geol. mapa Velké Británie s vyznačením Hlavních jednotek Skotských kaledonid a keltských kaledonid

41 Geologická mapa skotských metamorfovaných kaledonid Erijská platforma (laurentie) Moinský příkrov (Mezoprot. Klastické sedimenty) Dalradien (sv. prot. až kambrium přítomen kadomský cyklus)

42 Schema plate tektonického vývoje skotských a keltských (britských kaledonid)

43 Severoněmecké a dánsko-polské kaledonidy (Rujana, Pomořansko)

44 Kaledonidy v brabantském masivu (předpolí variscid a tektonická okna ve Variských příkrovech rhenohercynika)

45 Litostratigrafie paleozoických jednotek brabantského masivu, ardén a některých tektonických oken

46 Oblasti postižené kaledonskou metamorfózou a deformací

47 Geologický řez tektonickými okny v podloží rhenohercynských příkrovů Codroz, Rocroi, Stavelot, Givonnee)

48 Variská amalgamace Evropy Suturace rheického oceánu (sp. devon), Otevření následného (rhenohercynského oceánu (sv. devon), uzavření sp. karbon Amalgamace armorických teránů ( devon - sp. karbon) finální kolize Gondwany a Laurussie vznik variského horstva

49 Zonalita variscid Zonalitu určovala geometrie subdukčních zón, Externí zóny (rhenohercynská) vergence pohybů na sz. a s. (směrem na avalonské předpolí Sasko-durynská zóna dvojí vergence- jz. zpětné násunu (retrowedge)- od rhenohercynské sutury, sz. od tepelské sutury TBO násuny k SZ, Moldanubická zóna vergence převážně k j. a jv. (výjimkou kontakt s moravosilezikem)

50 Klasická zónografie variského orogénu střední a západní Evropy

51 Základní geologické jednotky střední Evropy

52 Hlavní geologické jednotky střední, severní a západní Evropy

53 Přehled významných geologických procesů v období prekambria až staršího paleozoika v hlavních reg. geol. jednotkách Evropy

54 Paleogeografie staršího Paleozoika mezi Gondwanou, Laurentií a Baltikou (podle Winchester et al. 2002)

55 Plate tektonický model vývoje variscid a jim ekvivalentních orogénů

56 Paleogeografický vývoj v závěru variské orogeneze (karbon perm)

57 Paleogeografie Laurentie, Baltiky a Perigondwany sv. silur

58 Paleogeografie Laurussie sp. devon

59 Paleogeografie Evropy stř. devon

60 Paleogeografie Laurussie sv. devon

61 Spodní karbon

62 Svrchní karbon

63 Paleogeografie Evropy sv. karbon

64 Spodní perm

65 Svrchní perm - Zechstein

66 Paleogoegorafie Laurussie stephan - autun

67 Paleogeografická Konfigurace Variského orogénu Záp. Evropy a s. Afriky v Permu (270 Ma), s vyzna Čením pozic Hlavních suturních zón

68 Hlavní jednotky a sutury variského orogénu střední a západní Evropy

69 Variská předhlubeň Sv. karbon nejprve paralické, posléze většinou limnické pánve, do různé míry deformované, přechody od zvrásněných pánví v předpolí násunů příkrovů rhenohercynika v málo postižené platformní sedimenty Sedimentace může přecházet i do sp. permu Sv. perm Zechstein mořský většinou již nezávislý na podložních variských strukturách Rozsah tyto pánve se vyskytují v Evropě od Irska, přes Wales, Benelux, sz. Německo až do Polska a ČR Ve sv. karbonu se vytvářely v prostoru variského horstva intermontaní, kontinentální pánve, vznikaly reaktivací často původně násunových zlomů, pánve na horizontálních posunech (masif Central, BM, pánve na pomezí sasko-durynské a rhenohercynské zóny)

70

71 Odkrytá geologická mapa (předpermského podkladu stř. Evropy Variská předhlubeň a externí jednotky rhenohercynika

72 Geologická mapa hornoslezské pánve

73 Rhenohercynikum Akreční klín variského horstva po uzavření rhenohercynkského oceánu (resp. Rheického oceánu, příp. jeho následníka), Představován většinou devonsko sp. karbonskými komplexy, devon předflyšové, sp. karbon flyšové komplexy, Silur na povrch vystupuje vyjímečně Deformovány v průběhu sp. karbonu až počátku sv. karbonu (např. v hornoslezské pánvi končí násunové def. v průběhu westfalu Rozsah Irsko, Wales, Ardény, Rýnské břidličné pohoří, Harz, Nízký Jeseník, Drahanská vrchovina, Slabě met. až nemetamorfované komplexy, silně deformované, časté opakování sledu, thin skinned tectonic násuny upadající k JV, případně vějířovitá stavba (např. Nízký Jeseník).

74 Středoevropské variscidy, jednotky a zóny

75 Zonalita jednotek v sz. části středoevropských variscid (Rýnské břidličné Pohoří, saxothuringikum)

76 Geologická mapa rýnského břidličného pohoří (rhenohercynikum)

77 Litostratigrafická schemata dílčích jednotek Rýnského břidličného pohoří

78 Příkrovová stavba akrečního klínu rhenohercynika v sz. Německu

79 Geologické řezy rýnským břidličným pohořím

80 Geologická mapa pohoří Harz (rhenohercynikum saxothuringikum hranice)

81 Litostratigrafické schema dílčích jednotek pohoří Harz

82 Středoněmecký krystalinický práh Soustava ostrovních oblouků, akretovaných k saxothuringiku (stáří C-sp. Karbon), podél rheické, resp. Rhenohercynské sutury) Vystupuje v Německu Odenwald, Spessart, Ruhla, lemován z. HP-LT fylitů (tzv. severní fylitová zóna) Dříve se za jeho ekvivalenty považovaly dle analogické pozice i horniny silezika, Staropaleozoický magmatismus (kambrium, silur), častá devonská MP-LT metamorfóza

83 Krystalinikum středoněmeckého krystalinického prahu (odenwald, Spessart, Ruhla, Kyffhäuser)

84 Geologická mapa pohoří Spessart (středoněmecký krystalinický práh)

85 Sasko-durynská zóna Vystupuje zejména v s. části ČM v Německu, Polsku, ČR, její pokračování do s. okraje Vogéz a Schwarzwaldu nejisté, Kadomský, fundament, met. starší paleozoikum, kont. sledy kambrium až sp. karbon, sp. až sv. karbonská molasa, pokryv sv. karbonské a permké pánve, řada mezoických a terciérních pánví, Hlavní deformace ve sp. karbonu, Příkrovová bivergentní stavba, Přítomny allochtonní suturní melanže (Munchberg, aj.), granulity vystupují z podloží (saské granulitové podloží, i jsou součástá příkrovů ohárecké granulity, granulity v Krušných horách (Zöblitz), HP a UHP horniny v allochtonních komplexech, Častější variské granitoidy, variská metamorfóza vyšší než v rhenohercyniku, Dvojí vergence příkrovů (jv. od rhenohercynské sutury, sz. od tepelské sutury).

86 Geologická mapa saxothuringika

87 Avalonia Arc Rheic ocean Franconia - Saxothuringia ATA Saxo-Thur. oc. Bohemia Late Silurian (420 Ma) Wesser rift Bohemia Early Emsian (405 Ma) Rhenohercanian ocean Bohemia Eifelian (Givetian 388 Ma) Bohemia Moldanubia Frasnian (380 Ma)

88 Litostragrafické schema Jednotek durynského lesa a smrčinské Antiklinální zóny

89 Litostratigrafická schemata jednotek saxothuringika

90 Geologická mapa Lugika (sasko-durynská zóna)

91 Litostratigrafické schema Jednotek lugika

92

93 Geologická mapa styku východoevropské platformy, variscid a kaledonid

94 Geologické řezy přes Dánsko-Polský příkop

95 Litostratigrafické schema Výplně polského příkopu

96 Geologická mapa Vogéz (hranice saxothuringikum, moldanubikum,

97 Moldanubická zóna středoevropských variscid Orogenní kořen, varisky nejvíce metamorfovaná a nejhlouběji erodovaná zóna, Metamorfní procesy od devonu až do sp. karbonu), v suturních zónách bretonské (cca ), patrně devonská transgrese na zvrásněný podklad, v našem molddanubiku hlavní met. procesy sp. karbonské (cca Ma) následováno mohutným variským granitoidním magmatismem, Polymetamorfní jednotka, složená z prekambrických i staropaleozoických sedimentů a vyvřelin, Přítomnost HP a UHP hornin, granulitů, eklogitů, granátických peridotitů Mezi jednotkami moldanubické zóny v rámci variského orogénu velké rozdíly v metamorfóze Někdy jsou k moldanubické zóně počítány i kadomské bloky začleněné do stavby Evropy jako její sv. patro, jsou to však bloky omezené suturními zónami tudíž spíše samostatné Vějírovitá stavba, dominují spíše pohyby jihu směrem na gondwanu Rozšíření, molanubikum ČM, Schwarzwald, Vogézy, Massif Central a možné ekvivalenty na iberském poloostrově).

98 Geologická mapa Schwarzwaldu Litostratigrafické schema Schwarzwaldu

99 Zjednodušená mapa Stavby armorického masivu

100 Profily variským orogénem od Armorického masivu po Montagne Noire j. Část masivu Central

101 Geologická mapa Centrálního francouzského Masivu (Massif Central)

102 Geologická mapa a řez Montagne Noire j. Část centrálního Francouzského masivu

103 Geologický řez armorickým a centrálním francouzkým masivem

104 Variscidy Iberského poloostrova Bivergentní orogén, (externí části nasouvány k SZ a Z (na jihoportugalskou zónu) ekvivalent avalonie nebo její součást, Interní zóny k V a JV (od galicijsko-kastilské zóny) po zónu kantabrijskou Sutura rheická, ofiolity Beja, Acebuches, modifikováno pozdně variskou střižnou zónou (Bajadoz Cordoba shear Zone) Centrální Iberská (galicijsko-kastilská zóna) považována za parautochtonní okraj Gondwany Na ní leží HP allochtonní komplexy (Ordenes, Cabo Ortegal, Marais, Malpica Tui, Braganca)

105 Hlavní geologické jednotky iberského poloostrova

106 Geologická mapa jednotek pyrenejského poloostrova (iberidy variscidy Iberského poloostrova)

107 Interpretace pozic dílčích Jednotek variscid v cirkum Atlantickém variském orogénu

108 Interpretace stavby středo a západoevropských variscid

109 Geologická mapa sz. části Iberského poloostrova

110 Geologická mapa sz. Španělska s vyznačením Hlavních allochtonních komplexů

111 Profily allochtonním komplexem mysu Cabo Ortegal, Ordenes

112 Braganca and Morais allochtonní komplexy

113 Litotostratigrafické schema hlavních jednotek iberského poloostrova (internidy až externidy)

114 Geologická mapa allochtonního Komplexu Cabo Ortegal

115 Geologický řez komplexem Cabo Ortegal

116 Interpretace vývoje Rheického oceánu a jeho Uzavření během variské Kolize

117 Geologický řez variscidami iberského poloostrova a masivu Central (Matte)

118 Geologický řez jednotkami iberského poloostrova

119 Geologická mapa jednotek iberského poloostrova

120

121 Vývoj epivariské platformy Počátek obtížné stanovit z řady důvodů nejlépe sv. perm zechstein transgreduje nezávisle přes variské struktury Hlavní záplavy, sv. perm, v sz. Evropě trias, jura, křída, terciér Největší záplava v křídě

122 Paleogeografciká mapa Evropy ve sv. Permu (Zechtein) počátek Platformního vývoje Evropy

123 Schematické geologické profily stř. aj. částí Severního moře

124 Litostratigrafické schema jednotek Severního moře

125 Sedimentární Pánve Evropy ve sv.permu

126 Paleogeografie triasu Evropy

127 Paleogeografie terciéru Evropy

128 Významné geologické procesy v různých částech Evropy v průběhu sv. karbonu až kvartéru

129