Přednáška VI. Regionální geologie. klíčová slova: Český masiv, Karpatská soustava, regionálněgeologické

Transkript

1 Přednáška VI. Regionální geologie klíčová slova: Český masiv, Karpatská soustava, regionálněgeologické jednotky. 1

2 Regionální (oblastní) geologie je obor, jehož úkolem je zkoumat geologické složení zemské kůry v určitých oblastech (regionech). Za použití různých výzkumných metod uceleně rekonstruuje vývoj určitéčásti zemského povrchu využívá komplexního studia zemské kůry k jejímu členění do určitých územních jednotek, uvnitř kterých má horninové prostředí stejný či podobný vývoj Pro každou jednotku je pak charakteristický určitý soubor hornin, stratigrafické zařazení, tektonika, hydrogeologické podmínky a geomorfologie. Regionální geologie není univerzální geologickou disciplinou, ale shromažďuje a využívá poznatky dílčích oborů jako je mineralogie, petrografie, všeobecná geologie, historická a stratigrafická geologie atd. 2

3 Základními metodami zkoumání jsou např. analýza a interpretace prostorových dat z geologických map, dat z leteckých a družicových snímků a geofyzikálních polí (gravimetrie, magnetika, seismika, karotáž, geoelektrika a radiometrie). Nejvýznamnějšími jsou údaje o rozšíření geologických těles tvořených různými typy hornin, údaje o úložných poměrech těchto těles aj. Obr. 1, 2: Rekonstrukce tíhového pole na územíčr 3 Zdroj:

4 Na území České republiky zasahují dvě základní geologické jednotky, které jsou nedílnou součástí větších geologických struktur, tvořících základ geologické stavby Evropy. Jsou to: Český masív Západní Karpaty Český masív náleží k té části Evropy, která byla vytvořena a formována kadomskou (assyntskou) orogenezí (hlavní fáze před mil. let) a výrazně přetvořena variskou orogenezí (hlavní fáze před mil. let). Západní Karpaty jsou součástí pásemného pohoří, které vzniklo alpínskou orogenezí (hlavní fáze vrásnění před mil. let). V průběhu této poslední orogeneze byla vytvořena nejvyšší pásemná pohoří na naší planetě (Pyreneje, Alpy, Karpaty, Himálaj, Skalisté hory, Andy). 4

5 Rozdíly mezi Českým masívem (ČM) x Karpaty ČM Karpaty hercynské vrásnění metamorfity a vyvřeliny předdruhohorní stáří radiální tektonika (poklesy, zlomy) alpinské vrásnění sedimenty druhohorní+třetihorní stáří tangenciální tektonika (vrásy) 5

6 FormováníČeského masivu Geneze hornin tvořících Český masiv se datuje do spodního proterozoika (2,1 mld. let) jedná se především o silně metamorfované ortoruly Obr. 3: Schéma uspořádání kontinentů a stáří hornin v prekambriu Zdroj: 6

7 Před cca 1 mld. let tvoří litosferické desky jeden velký superkontinent - Rodinii Na konci proterozoika se Rodinie začíná trhat na samostatné subdesky. Formují se dva subkontinenty Laurentie a Gondwana Severní okraj Gondwany se štěpí na drobné útvary, tzv. kratony V marginálním pásu G. probíhá 7 kadomské (assyntské) vrásnění

8 Mezi Laurentií a Gondwanou se otvírají oceány Iapetus a Rheas Pro stavbu širšího okolí budoucího Českého masivu mají největší význam drobné kratony Avalonia, Armorica, Iberia a Perunica Obr. 4-7: Zdroj 8

9 Dílčí subkontinenty se začínají příbližovat V pozdním devonu/karbonu ( mil. let) došlo ke srážce a vzniku posledního superkontinentu - Pangey Ve styčné oblasti došlo ke konsolidaci dílčích součástí, které daly za základ komplexu Českého masivu Obr. 8, 9: Srážka Laurentie a Gondwany. (zdroj 9

10 Obr. 10, 11: Konsolidace BM (zdroj: 10

11 Obr. 12, 13: Konsolidace BM (zdroj: 11

12 Obr. 14: Konsolidace BM Zdroj 12

13 Kolize Laurentie a Gondwany je spjata s tzv. variským vrásněním Pás variského orogénu je v současné evropě rozpoznatelný v podobě pásu rektonických reliktů především v centrální a západní Evropě Obr. 15: Pásmo evropských variscid (zdroj: 13

14 Obr. 16: Mocnost zemské kůry v prostoru centrální Evropy (zdroj: 14

15 Obr. 17: Mocnost zemské kůry Českého masivu a blízkého okolí (zdroj: 15

16 1. Český masív Na severu je Český masív omezen řadou hlubinných zlomů vůči stabilnímu území severní Evropy budované velmi starými horninami. Na západě pokračuje Český masív do Německa a noří se pod druhohorní sedimenty. Na jihozápadě je tektonicky omezen systémem zlomů ve Francii. Na jihu se noří pod Alpy, na východě pod Karpaty. Jeho omezení pod oběma pohořími jsou odhadována a jejich přesná pozice není známa. 16

17 Obr. 18: Pozice Českého masívu (silně lemován) v rámci geologických struktur Evropy 17

18 Obr. 19: Hranice Českého masívu pod Západními Karpatami (silná plnáčára). 18

19 Geologická klasifikace geologického podloží ČR vychází z dlouhodobých regionálních výzkumů V roce 1992 byl schválen návrh regionálně geologických jednotek Českého masivu Závazným dokumentem je publikace: Chlupáč I., Štorch P. (1992): Regionálně geologické dělení Českého masívu na území České republiky. Časopis pro mineralogii a geologii, 37/4. Územně je Český masiv členěn horizontálně, a to na základě různých kritérií, jako jsou přirozené geologické oblasti, paleogeografické poměry, transgrese a regrese mořské nebo jednotlivé metamorfní facie krystalických břidlic. 19

20 Podle horizontální stratigrafie rozeznáváme tři základní patra Českého masivu: I. předplatformní krystalické Horninové celky, které vznikly před variským vrásněním či za jeho působení (krystalické proterozoikum a prevariské starší paleozoikum) II. Předplatformní nekrystalické Sedimenty a vulkanity svrchního paleozoika III. platformní - Pokryvné sedimentární útvary a neovulkanity (druhohory -čtvrtohory) 20

21 Platforma = syn. kraton, kratogen. Rozsáhlá stabilní a konsolidovaná strukturní jednotka zemské kůry. Na zvrásněném fundamentu platformy leží nevrásněný různě mocný sedimentární pokryv, který mnohde v rozsáhlých oblastech chybí. Podle sedimentárního pokryvu jsou na platformě rozlišovány štíty (bez pokryvu, například baltský štít) a tabule (s pokryvem, například ruská tabule). Opakem jsou nestabilní, snadno vrásnitelné úseky zemské kůry. Platformy přirůstají přičleňováním stabilizovaných orogénů a zmenšují se mobilizačním včleňováním svých okrajů do sousedních orogénů. 21

22 I. Předplatformní krystalické patro: Hlavním stavebním prvkem I. patra Českého masívu tzv. jsou metamorfity rozdílného stupně. Nejstarší horniny (moldanubikum) jsou řazeny k archaiku, některé jsou však mladší (proterozoikum i paleozoikum). Základ předlatformního patra historicky náleží variskému orogénu. Petrograficky jsou tyto horniny tvořeny různými druhy rul, migmatitů, svorů, fylitů, granulitů a krystalických vápenců. Hojná jsou tělesa intruzivních hornin, tzv. plutony (zejm. granity). 22

23 K předplatformním krystalickým jednotkám se řadí: Moldanubická oblast (=Moldanubikum) (Český les, Šumava a jižní Čechy, západní Morava, Středočeský pluton, Moldanubický pluton) Středočeská oblast (=Bohemikum) (Barrandien, Domažlicko, Hlinensko, Poličsko, Chrudimsko, Tachovsko, Železnohorsko) Sasko-durynská oblast (Saxothuryngikum) (Krušnoorské krystalinikum, Kr. pluton, Durynsko-vogtlandské krystalinikum) Lužická oblast (=Lugikum) (Krkonošsko-jizerské krystalinikum, Lužický pluton, Orlicko-sněžnické kr., Zábřežské kr., Staroměstské kr.) Moravsko-slezská oblast (=Moravosilesikum) (Brunovistulikum, Moravikum, Silesikum, Žulovský masiv, Moravskoslezské krystalinikum) Plus: Kutnohorsko-svratecká oblast (Kutnohorské krystalinikum, Čáslavské k., Svratecké k.) 23

24 Obr. 21, 22: Bloková stavba Českého masívu. 24

25 Moldanubická oblast: Styk moldanubické oblasti s okolními jednotkami je převážně tektonický (=zlomový). Je jednotkou tvořenou převážně silně metamorfovanými krystalinickými komplexy s průniky těles variských granitoidních hornin (=žuly). Metamorfované horniny moldanubika se dělí do dvou skupin, které se od sebe liší charakterem původních sedimentárních hornin, ze kterých vznikly - jednotvárná skupina (pararuly vzniklé z mořských sedimentů) a pestrá skupina (pararuly, kvarcity, mramory, erlany a skarny, vzniklé z mělkovodních sedimentárních a také z vulkanických hornin). Tělesa hlubinných magmatických hornin vystoupila k povrchu v rámci variské orogeneze podél hlubinných zlomů (žuly, diority, gabra) zdroje stavebního kamene (mrákotínská žula). 25

26 Obr. 23: Moldanubická oblast. (Zdroj: 26

27 Obr. 24: Moldanubická oblast. 1 - platformní pokryv, 2 - oblasti: středočeská, kutnohorsko-svratecká, moravsko-slezská, 3 - masívy magmatitů, 4 až 6 - jednotvárná skupina, 7 až 9 - pestrá skupina, 10 - granulity, 11 - nejvýznamnější zlomy, M1 až27 M6 - dílčí jednotky moldanubika.

28 Středočeská oblast: Geologická stavba středočeské oblasti je dosti složitá. Tvoří ji řada dílčích krystalinických jednotek budovaných metamorfovanými a magmatickými horninami a jednotky sedimentárních hornin prostoupené horninami vulkanickými. Patří sem dvě základníčásti: Barrandien (území budované komplexy sedimentárních hornin a paleovulkanitů ze svrchního proterozoika a spodního paleozoika s hojným výskytem klastických sedimentů, silicitů a karbonátů) Krystalické jednotky (budované metamorfovanými a magmatickými horninami, jako např. žuly, diority a gabra v okolí Poličky, Letovic, Mariánských Lázní atd.) 28

29 Obr. 25: Středočeská oblast (Zdroj: 29

30 Obr. 26: Středočeská oblast: SO 1 - barrandienské proterozoikum, SO 2 - tepelské krystalinikum, SO 3 - domažlické krystalinikum, SO 4 - podhořanské krystalinikum, SO 5 - hlinská zóna, SO 6 - poličské krystalinikum, SO 7 - letovické krystalinikum, SO 8 - západočeský pluton, SO 9 - západočeské bazické magmatity, SO 10 - železnohorský pluton, SO ranský masív, SO 12 - barrandienské paleozoikum, SO 13 - chrudimské paleozoikum, SO 14 - tachovské krystalinikum.

31 Sasko-durynská oblast: Zahrnuje region Krušných hor a přilehlých oblastí. Sasko-durynská oblast má složitou geologickou stavbu a dělí se na řadu dílčích jednotek. Horniny zastoupené v této oblasti jsou velmi pestré. V centru oblasti převládají silně metamorfované horniny - ruly a migmatity. V okrajových jednotkách se nacházejí i horniny slaběji metamorfované, - svory a fylity. Krystalinické jednotky prostupují také tělesa magmatických hornin - teplický paleoryolitový komplex (=křemenný porfyr) a karlovarský pluton (=žuly, granodiority). 31

32 Obr. 27: Sasko-durynská oblast (Zdroj: 32

33 Obr. 28: Sasko-durynská oblast: K 1 - krušnohorské krystalinikum, K 2 - smrčinské krystalinikum, K 3 - chebsko-dyleňské krystalinikum, K 4 - slavkovské krystalinikum, K 5 - krušnohorský pluton, K vogtlandsko-saské paleozoikum, K 7 - svatavské krystalinikum.

34 Lužická oblast: Pokrývá oblast severních a SV Čech. Má poměrně pestrou geologickou skladbu a je tvořena několika dílčími jednotkami. Převažujícími horninovými typy jsou metamorfity, méněčasto vyvřeliny. Mezi nejvýznamnější jednotky patří lužický a krkonošsko-jizerský pluton, tvořené komplexy žul v okolí Rumburka, a krkonošskojizerské, orlicko-kladské a novoměstské krystalinikum, představované především rulami, fylity, svory méněčasto amfibolity a mramory. Řada z těchto hornin je specifická svou texturou a na mnoha místech je těžena jako kvalitní stavební kámen (př. liberecká žula, okatá žula). 34

35 Obr. 29: Lugická oblast (Zdroj: 35

36 Obr. 30: Lužická oblast: L 1 - Labské břidličné pohoří, L 2 - lužický pluton, L 3 - krkonošsko-jizerské krystalinikum, L 4 - orlicko-kladské krystalinikum, L 5 - novoměstské krystalinikum, L zábřežské krystalinikum, L 7 - staroměstské krystalinikum, L 8 - krkonošsko-jizerský pluton, L 9 - kladsko-zlatostocký masív.

37 Moravsko-slezská oblast: Její geografické vymezení je obtížné, protože kromě západního okraje je kryta sedimentárními horninami nebo soustavou hornin karpatského systému. Moravsko-slezská oblast se dělí na dílčí jednotky: moravikum - tvořeno hlavně různými druhy metamorf. hornin - fylity, svory, rulami, které místy přecházejí až do migmatitů silesikum - nejvíce zastoupeny jsou ruly, migmatity, svory, amfibolity, krystalické vápence a grafitové horniny brunovistulikum (brněnský masiv) - krystalinická jednotka tvořená převážně hlubinnými magmatickými horninami a částečně metamorfity. 37

38 Obr. 31: Moravsko-slezská oblast. (Zdroj: 38

39 Obr. 32: Moravsko-slezská oblast: MS 1 - moravikum, MS 2 - svinovsko-vranovské krystalinikum, MS 3 - silesikum, MS 4 - krystalinikum miroslavské hrástě a krhovické krystalinikum, MS brněnský masív, MS8 - granitoidy silesika.

40 Kutnohorsko svratecká oblast: Vystupuje v severním lemu moldanubické oblasti při okraji blanické brázdy až k moravsko-slezskému zlomovému pásmu. Jedná se o petrograficky pestrou oblast - dvojslídné ruly a svory, metakvarcity,, amfibolity, erlany, červené ortoruly, migmatity a eklogity. Vzácně se vyskytují mramory. Metamorfóza hornin kutnohorsko-svrateckého krystalinika je o něco nižší, než u hornin moldanubika, ale i tyto horniny patří do oblasti vysoké metamorfózy. Výraznými zlomovými poruchami v kutnohorsko-svrateckém krystaliniku jsou hlinská zóna, která odděluje kutnohorské krystalinikum od svrateckého. 40

41 Obr. 33: Kutnohorsko-svratecká oblast: 1 - sedimenty permského a křídového stáří, 2 - magmatity středočeského plutonu a metamorfované horniny, 4 - magmatity železnohorského plutonu, 3, 5, 6, 7 - jednotky středočeské oblasti: 3 - chrudimské paleozoikum, 5 - poličské krystalinikum, 6 - hlinská zóna, 7 - podhořanské krystalinikum, 8 - kutnohorské krystalinikum, 9 - ohebské krystalinikum, 10 - svratecké krystalinikum, 11 - moldanubická oblast, 12 - ranský masív, 13 - důležité zlomy, hranice jednotek, 15 - mylonitové zóny.

42 II. Předplatformní nekrystalické patro: Představuje komplexy sedimentárních a mírně metamorfovaných hornin svrchního paleozoika, které leží na jednotkách I. patra. Nepokrývá celé územíčeské republiky, má charakter pánví. Moravsko-slezský svrchní karbon (svrchnokarbonské mořské a kontinentální sedimenty na Moravě a ve Slezsku; Hornoslezská pánev, Němčičská pánev) Sudetské mladší paleozoikum (sedimenty karbonu a permu SV, S a V Čech; Vnitrosudetsk pánev, Podkrkonošská p., Mnichovohradišťská p., Českokamenická p., Orlická p.) Krušnohorské mladší paleozoikum (výskyt u Brandova) Středočeské a západočeské mladší paleozoikum (Plzeňská pánev, Manětínská p., Radnická p., Žihelská p., Kladensko-rakovnická p., Mšensko-roudnická p.) Mladší paleozoikum brázd (Boskovická + Blanenská brázda) 42

43 Moravsko-slezský svrchní karbon Patří sem prvohorní sedimenty náležící především karbonu, které se nachází na starším podkladu moravsko-slezské krystalické jednotky. Hornoslezská pánev česká část, ležící mezi Ostravou, Krakowem a Górami Tarnowskiemi, vyplněná uhelnými sedimenty. Dělí se na ostravsko-karvinskou a podbeskydskou část. Němčická pánev Svrchní karbon střední a jižní Moravy (Němčice, Popovice) Obr. 34: Marinní karbonské pánve. Zdroj: 43

44 Sudetské mladší paleozoikum Sedimenty ležící na krystaliniku Západních Sudet Vnitrosudetská pánev mezi Sovími horami (PL) a Orlickými horami (ČR). Pánev je vyplněna karbonem, permem a triasem. Patří sem žacléřský, svatoňovický a hronovský uhelný revír. Podkrkonošská pánev tvořená kontinentálními sedimenty karbonu triasu. Mnichovohradišťská pánev převažují vulkanické horniny karbonu. Českokamenická pánev leží mezi Děčínem, Úštěkem a Č. Kamenicí, tvoří ji karbonské sedimenty. Orlická pánev sedimenty permského stáří pod hřebenem Orl. hor 44

45 Krušnohorské mladší paleozoikum - Výskyt u Brandova v hraničním výběžku S od Chomutova, tvoří jej karbonské uhelné sedimenty s antracitem - Výskyty mezi Moldavou a Teplicemi drobné lokality karbonu, geneticky spojené s vulkanity teplického ryolitu 45

46 Středočeské a západočeské mladší paleozoikum Jedná se o komplex sedimentačních prostorů, kam řadíme především oblast černouhelných pánví sladkovodního charakteru. Plzeňská pánev mezi obcemi Plasy Heřmanova Huť. Reprezentují ji uhlonosné karbonské sedimenty. Manětínská pánev Drobný výskyt karbonských sedimentů v okolí Komárova, Lité a Manětína Radnická pánev soustava tektonicky zakleslých ker v okolí Radnic s řadou uhelných revírů Žihelská pánev malý výskyt karbonu v okolí Plas Kladensko-rakovnická pánev sedimenty karbonu/permu mezi Kralupy n. Vlt., Louny a Rakovníkem. Součástí je rakovnický, kladenský a slánský uhelný revír. Mšensko-roudnická pánev permokarbon mezi Mladou Boleslaví a Čížkovicemi 46

47 Boskovická a Blanická brázda Tyto permokarbonské brázdy lze označit za příkopové propadliny. Boskovická brázda pronká z Čech na Moravu, má severojižní průběh (z podhůří Orlických hor, od Žamberku přes Moravskou Třebovou, Rosice až do oblasti Moravského Krumlova a Znojma). Blanická brázda - začíná v oblasti Českého Brodu a směřuje přes Tábor do oblasti Českých Budějovic. Tyto sedimenty se zachovaly pouze v podobě reliktů. 47

48 Obr. 37: Svrchnopaleozoické limnické pánve. (Zdroj: 48

49 III. platformní patro: Oblast Českého masivu je tektonicky stabilní a dochází pouze k sedimentaci. Datuje se od od druhohor (trias) do současnosti, tvoří jej souvrství sedimentárních hornin o velkých mocnostech (stovky m). Pokrývá rovněž jen část území republiky. Mezi základní platformní jednotky podle geologického stáří patří: - trias - jura - křída - terciér (sedimenty a nevulkanity) - kvartér 49

50 Trias Oblast Českého masivu je souší, pouze v okolí Krásné Lípy došlo k sedimentaci souvrství pestrých pískovců nejasného původu. Jura V Českém masívu se jurské sedimenty zachovaly pouze v malých ostrůvcích. Nejlépe jsou popsány v okolí Brna. Jedná se převážně o vápence s vložkami silicitů, které nasedají diskordantně na vápence devonské. 50

51 Křída Spodnokřídové sedimenty jsou zachovány jen v drobných ostrůvcích u Blanska. Hlavní transgrese moře a s ní spojená sedimentace nastala až ve svrchní křídě. Zaplavena byla prakticky celá SV část Českého masívu. Vznikla tím tzv. Česká křídová tabule. 51

52 Obr. 40: Plošné vymezeníčeské křídové pánve. Zdroj: 52

53 Převládají zde subhorizontálně uložené sedimenty mořského původu. Petrograficky se jedná o mocná souvrství převážně pískovců a jílovců až slínovců. Tektonicky jsou sedimenty české křídové tabule intenzívně porušeny řadou dílčích zlomů, které všechny souvisejí s velkou zlomovou strukturou - labským lineamentem, který ve směru SZ-JV prochází v podloží pánve. Křídové sladkovodní sedimenty obdobných horninových typů se nacházejí na území jižních Čech, v pánvi českobudějovické a třeboňské. 53

54 Terciér Západní, severní a jižní Čechy (moravský terciér náleží k jednotce Západních Karpat). Terciérní sedimenty se vyskytují v pánvích, které vznikly především v neogénu. Horninově převládají různé typy klastických sedimentů, zpevněných i nezpevněných. Významné jsou sloje hnědého uhlí v Podkrušnohoří. Vyskytují se zde také polohy bentonitů, které vznikly přeměnou vulkanoklastik a starších sedimentů, produkovaných intenzívní sopečnou činností v této oblasti. 54

55 Obr. 41: Třetihorní jednotky Českého masívu. Zdroj: 55

56 Neovulkanity V neogénu začala výrazná vulkanická aktivita, vedoucí ke vzniku neovulkanitů. Tato aktivita byla vázána na oživení podkrušnohorského zlomu, podél kterého vystupovalo magma v mnoha přívodních kanálech k povrchu. Neovulkanity jsou v Českém masívu soustředěny převážně v severních a západních Čechách př. stratovulkán Doupovských hor, České středohoří. Neovulkanity vytvářejí různé typy, jak povrchových, tak i podpovrchových těles. Petrologicky se jedná především o čediče, znělce a trachyty. 56

57 Obr. 42: Neovulkanity: Doupovské hory - A, České středohoří - B, neovulkanity Nízkého Jeseníku - C 57

58 Kvartér Kvartérní uloženiny Českého masívu jsou geneticky i horninově velmi pestré. Ze sedimentů jsou nejrozšířenější říční sedimenty (terasy, aluviální nivy), eolické sedimenty (spraše) a svahové sedimenty. Méně časté jsou uloženiny glaciální. kvartér oblastí kontinentálního zalednění - kontinentální ledovec zanechal na Ostravsku čelní morénu složenou ze souvkové hlíny a bloků skandinávských hornin. Dále jsou zde fluvioglaciální sedimenty a to písky, štěrky a varvity (uloženiny ledovcových jezer). kvartér extraglaciálních oblastí - je tvořen sprašemi a sprašovými hlínami, komplexy terasových štěrků a v jižní části rozlehlými polohami vátých písků. 58

59 59

60 2. Západní Karpaty Pásemné pohoří Západních Karpat vzniklo alpínským vrásněním a má typickou příkrovovou stavbu. Liší se tím velmi výrazně od geologické stavby Českého masívu. Příkrovy jsou tvořeny různými druhy sedimentárních hornin, které obalují tzv. krystalinická jádra jednotlivých pohoří. Ta jsou tvořena granitoidy a metamorfovanými horninami. Na území České republiky zasahují na východní Moravu pouze dvě obalové jednotky řazené k Západním Karpatům: Karpatský flyš Karpatská předhlubeň 60

61 Karpatský flyš Karpatský flyš je tvořen nejvíce předsunutými příkrovy Západních Karpat a tvoří tzv. vnější Karpaty. Flyšové příkrovy jsou tvořeny křídovými a paleogenními klastickými sedimentárními horninami (psefity až pelity) v oblasti Bílých Karpat, Beskyd a Javorníků. Flyšové sedimenty byly vyvrásněny až na rozhraní paleogénu a neogénu. Jejich tektonická stavba je velmi složitá, neboť jsou tvořeny několika na sobě naloženými a vzájemně provrásněnými příkrovy, navíc ještě porušenými zlomy. Karpatská předhlubeň Karpatská předhlubeň je spolu s vídeňskou pánví složitá vnitrohorská deprese orientovaná souhlasně s průběhem pohoří. Mocnost sledů sedimentárních hornin dosahuje až 5000 m. Jedná se o neogenní klastické sedimenty - slepence, pískovce, štěrky, písky a jíly. 61