PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE Ústav geologie a paleontologie BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE Ústav geologie a paleontologie BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Tvorba www stránek Geologického parku Přírodovědecké fakulty UK Vypracoval: Vedoucí bakalářské práce: Studijní obor: Boris Poláček Mgr. Lukáš Vondrovic Praktická geobiologie V Praze dne 29. srpna podpis bakaláře

2 Tato bakalářská práce byla vypracována v Ústavu petrologie a strukturní geologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze v období od ledna 2011 do srpna Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně s vyznačením všech pouţitých pramenů a spoluautorství. Souhlasím se zveřejněním bakalářské práce podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Byl jsem seznámen s tím, ţe se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. V Kladně dne 29. srpna podpis bakaláře

3 Poděkování: Chtěl bych touto cestou poděkovat svému školiteli Mgr. Lukáši Vondrovicovi za jeho vstřícný přístup a obětavou pomoc při zpracovávání bakalářské práce. Dále chci poděkovat svým rodičům, především mé mamince, která mi pomáhala s technickými záleţitostmi při vytváření internetových stránek Geologického parku Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Téţ bych rád ocenil přístup vyučujících z geologické sekce, byli mi během studia nevyčerpatelným zdrojem nových poznatků.

4 ABSTRAKT Bakalářská práce Tvorba www stránek Geologického parku PřF UK je zaměřena na prezentaci Geologického parku Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Cílem je popularizace stavby a vývoje Českého masivu. Bakalářská práce je rozdělena do dvou částí: (i) rešeršní část, která je přehledným popisem moderních poznatků o regionálním členění Českého masivu a (ii) praktická část, ve které jsou prezentovány internetové stránky Geologického parku Přírodovědecké fakulty UK. Tyto stránky si kladou za cíl v maximálně moţné srozumitelné formě přispět k popularizaci poznatků o geologické stavbě významné části České republiky. Klíčová slova: Český masiv, geologický park Abstract: This bachelor s thesis is focused on the presentation of the Geological park of the Faculty of Science, Charles University in Prague. The ambition is to popularize significant architecture and evolution of the Bohemian massif. It consists of two different parts. The first is focused on general description of modern findings and opinions of regional zonality and petrological composition of the Bohemian massif. The second part is focused on the presentation of the Geological park and its brandnew website itself. This website has a clear goal to conduce to the popularization of the knowledge of geology of a significant part of our country as comprehensive as possible. Key words: geological park, Bohemian massif

5 OBSAH I. ÚVOD... 1 II. REŠERŠNÍ ČÁST ČESKÝ MASIV KRYSTALINIKUM Saxothuringikum Bohemikum Moldanubikum Moravosilezikum PLATFORMNÍ POKRYV Permokarbon Mesozoikum Terciér III. PRAKTICKÁ ČÁST CHARAKTERISTIKA GEOLOGICKÉHO PARKU PŘF UK V PRAZE Význam díla Charakteristika parku STRUKTURA INTERNETOVÝCH STRÁNEK GEOLOGICKÉHO PARKU PŘF UK V PRAZE Úvodní strana Internetová stránka Český masiv Stránky s popisy hornin jednotlivých oblastí Českého masivu SBĚR PODKLADŮ PRO WWW STRÁNKY IV. ZÁVĚR...34 V. SEZNAM OBRÁZKŮ...35 VI. PŘÍLOHA...35 VII. LITERATURA...36

6 I. ÚVOD Geologický park Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze je stálou venkovní expozicí hornin a geologického vývoje území České republiky. V jeho rámci jsou vystaveny horninové exponáty, které zaznamenaly geologický vývoj našeho území v intervalu několika set milionů let. Expozice tak srozumitelným způsobem přibliţuje pohled na horniny a jedinečnou geologickou minulost České republiky. Návštěvník výstavy získává přehled o horninách, jejich vnitřní struktuře, sloţení i procesech vzniku a o jejich výskytu na našem území. Cílem bakalářské práce Tvorba www stránek Geologického parku Přírodovědecké fakulty UK bylo vytvoření webového materiálu zaměřeného na prezentaci Geologického parku Přírodovědecké fakulty UK. Bakalářská práce je rozdělena na rešeršní a praktickou část. V první části je v návaznosti na odborné zaměření geologického parku shrnuta geologická stavba území České republiky s důrazem na Český masiv. V praktické části je popsána vlastní webová prezentace. 1

7 II. Rešeršní část 1 Český masiv Český masiv (dále také ČM) (Obrázek 1) tvoří geologický podklad území České republiky a představuje nejrozsáhlejší fragment variského orogénu, který byl vytvořen před Ma při kolizi kontinentů Gondwana a Baltika. (Mísař 1983). Na základě odlišných vlastností horninového prostředí je ČM dělen na 4 samostatné jednotky: moldanubikum, bohemikum, saxothuringikum a moravosilezikum. Na těchto krystalinických jednotkách pak transgredují sedimenty platformního pokryvu. Schematická a zjednodušená geologická mapa Českého masivu Magmatickéhorniny variské Magmatické horniny prevariské Silně metamorfované horniny Slabě metamorfované horniny Sedimenty permokarbonského aţ křídového stáří Sedimenty kambrického aţ devonského stáří Obrázek 1 Schematická geologická mapa Českého masivu (upraveno dle Frankeho 2000) 2

8 2 Krystalinikum Geologický vývoj Českého masívu Český masiv tvoří nejrozsáhlejší fragment variského orogénu ve střední Evropě (Mísař 1983, Franke 2000, Schulmann et al. 2005). Na jeho stavbu měly rozhodující vliv dva orogenní cykly: kadomský a variský. Relikt kadomského orogénu je nejlépe zachován v tepelsko-barrandienské oblasti, resp. v proterozoických sedimentech kralupsko-zbraslavské a štěchovické skupiny. Tyto sedimentární a vulkanické horniny svým sloţením odráţejí přechod z reţimu subdukce (kralupskozbraslavská skupina) doprovázený vznikem ostrovního oblouku a následného vytvoření akrečního prizmatu nad subdukující oceánskou litosférou. Během kambria se okraj kontinentů měnil z aktivního na pasivní. V průběhu kambria se začala oddělovat jádra budoucího českého masivu od kontinentu Gondwana za vzniku rozsáhlého riftového systému. Tato akrece na východoevropskou platformu proběhla podél Torquistovy linie. K druhé fázi akrecí docházelo během ordoviku a siluru během uzavírání oceánu Iapetus, a kolizi dílčích kontinentů Laurencie a Baltiky (kaledonská orogeneze). Vlastní variská orogeneze, která zformovala Český masiv, proběhla v devonu připojením armorické skupiny mikrokontinentů (Normandie, Bretaň) a Peruniky (jádro Českého masivu tepelsko-barrandienská oblast, saxothuringikum a pravděpodobně i moldanubikum). Během středního devonu a spodního karbonu při dílčích kolizích mikrodesek docházelo k subdukcím oceánské kůry. Po ukončení subdukcí dochází v českém masivu ke kontinentální kolizi. V závěru variské orogeneze se uplatňovaly pravostranné střiţné zóny, které byly paralelní s Torquistovou linií. To způsobovalo rotaci jednotek proti směru hodinových ručiček a vzájemné šikmé kolize, které dohromady vytvořily charakteristickou zonalitu. Pozůstatkem kolizních zón jsou dnes sutury, z nich pro ČM jsou nejdůleţitější sutura tepelská mezi tepelsko-barrandienskou oblastí a saxothuringikem a sutura rheická (zánik oceánské kůry Rheického oceánu) mezi Avalonií a saxothuringikem. Variský orogén lze v Evropě dělit na následující zóny (Franke 2000): Moldanubická zóna inverzní metamorfní stavba, vyznačuje se vysokým stupněm metamorfních přeměn hornin včetně výskytu HP-HT hornin. V rámci moldanubické zóny byla během devonu ukončena sedimentace a poté byla zóna postiţena deformacemi spojenými 3

9 s orogenezí s hlavní fází od givetu (střední devon) do famenu (svrchní devon). Kontrastní vývoj oproti jednotkám SXT zóny byl dán spodnokarbonským poklesem podél západočeské a středočeské střiţné zóny. Saxothuringská zóna skládající se z varisky intenzivně metamorfovaného kadomského podkladu a nemetamorfovaných či slabě metamorfovaných sledů hornin od kambria po spodní karbon a produktů intradeskového vulkanismu karbonského stáří, který měl původ v extenzi zemské kůry během devonu a karbonu. Pro SXT zónu je téţ typická přítomnost granulitových komplexů v podloţí spodnokarbonských flyšových jednotek Rhenohercynská zóna tvořila během devonu a karbonu akreční komplex vysunutý mezi Avalonií a SXT. Vyznačuje se nízkým stupněm metamorfních přeměn a menší intenzitou magmatismu Variská předhlubeň klasická předpolní pánev, která vznikla prohybem litosféry před příkrovy rhenohercynika a v předpolí avalonsko-brunovistulinické kry. Je vyplněna nejprve mořskou, a poté i kontinentální molasou, stáří namur aţ vestfál. Během vyplňování předhlubně doznívaly vrásové deformace spojené s variskou V oblasti ČM byla variská orogeneze důsledkem kolize armorických mikrokontinentů a jejich spojení s Avalonií a brunovistulinikem. Vlastní český masiv je základě rozdílných litologií a tektonického vývoje dělen na 4 základní terány s náledující proveniencí (Kröner 2007): Moravosilezikum má na základě zirkonů má pravděpodobně afinitu k amazonskému štítu. Bohemikum (TBU) se na konci proterozoika nacházelo v oblasti západoafrického kratonu. Moldanubikum díky pozdějším deformacím a metamorfózám je původ této jednotky těţko zjistitelný (na základě zkoumání zirkonů v rulách, jejichţ protolit je proterozoického stáří, se původ odvozuje od západoafrického kratonu). Saxothuringikum (Lugikum) - tektonický vývoj během proterozoika ukazuje na moţnou afinitu k armorickým kontinentům. 4

10 2.1 Saxothuringikum Schematická a zjednodušená geologická mapa saxothuringika magmatické horniny variské magmatické horniny prevariské silně metamorfované horniny slabě metamorfované horniny Obrázek 2 Schematická geologická mapa saxothuringika (upraveno dle Frankeho 2000) Saxothuringikum vystupuje v severní části České republiky, Německu a Polsku (Franke 2000). V Českém masivu lze saxothuringikum rozdělit do dvou oblastí: (i) oblast krušnohorskou a (ii) západní Sudety (lugikum). Tyto oblasti mají některé společné rysy, např. shodný vývoj kadomského fundamentu, přítomnost kambro-ordovického magmatismu, extenzi ve svrchním devonu a spodním karbonu. Liší se však v řadě aspektů vývoje staršího paleozoika. Strukturně jsou tyto oblasti děleny na autochtonní patro (kadomský basement) a allochtonní patro (soustava příkrovů, vysunutých z kořenové zóny mezi saskodurynskou a tepelskobarrandienskou mikrodeskou). (Franke 2000) Na základě regionálního členění (Mísař 1984) lze tuto jednotku na našem území rozdělit na dvě odlišné části oblast krušnohorskou a západosudetskou (lugikum). Pro obě jednotky je charakteristická přítomnost kambro-ordovického riftingu, SV subdukce a pravostranného komprese během siluru aţ spodního karbonu. 5

11 2.1.1 Oblast Krušnohorská (saxothuringikum ss.) Na našem území je tato jednotka zastoupena variabilně metamorfovanými horninami, které jsou intrudovány variskými granitoidními plutony. Na základě odlišného tektonického vývoje je dále děleno do dílčích jednotek (Mísař 1983): Schwarzburská antiklinála kadomský basement tvořený nízce metamorfovanými horninami drobového charakteru, rohovci, doprovázený projevy bimodálního vulkanizmu. Severosaská antiklinála sestávající se z kadomsky deformovaných hornin, které jsou intrudovány granitoidy podobného stáří. Krušnohorské krystalinikum tvoří centrální a SV část SXT, jedná se o velmi pestrou skupinu kadomsky a varisky metamorfovaných hornin šedé ruly, svory, a horniny ve vyšším metamorfním stupni (eklogity). Smrčinské krystalinikum je sloţeno z ortorul (metamorfované kambro-ordovické granity). V této jednotce klesá metamorfóza směrem k jihu. Metamorfované horniny jsou polyfázově intrudovány smrčinským plutonem tvořeným msk-bt. granitem, jehoţ intruze je spojena s rozsáhlou kontaktní aureolou. Svatavské krystalinikum - je tvořeno fylity a svory s hojnými polohami kvarcitů, jednotka se nachází v plášti karlovarského plutonu. Slavkovské krystalinikum - jednotka ve vyšším metamorfním stupni, mezi hlavní litologie patří pararuly, svory s polohami erlanů a kvarcitů s intruzemi variských granitoidů (porfyrické a bt. granity). Vogtlandsko-saské spodní paleozoikum jednotka tvořena slabě metamorfovanými (facie zelených břidlic) pelitickými horninami s polohami lyditů a karbonáty kambrického aţ silurského stáří. Na ně navazuje vulkanismus devonského aţ spodnokarbonského stáří. Chebsko-dyleňské krystalinikum - Menší oblast leţící západně od chebské pánve a je tvořena fylity a dvojslídnými svory, dvojslídné a bt ruly paleozoického stáří. Krušnohorský batolit (Kovaříková et. Al 2007) je rozsáhlé magmatické těleso, které intrudovalo posttektonicky velkou značnou část saxothuringika. Jeho intruze byla spojena s kolizí TBU a SXT během Ma (Kovaříková 2007). Geneticky lze definovat tři odlišné části. 6

12 Karlovarský pluton - soubor magmatických a vulkanických hornin variského stáří. Dnes povaţován za dílčí a nejdůleţitější část celého krušnohorského batolitu (Kovaříková et al., 2007) vystupující na ploše asi km 2 ve dvou celcích - nejdecko-eibenstockém (zde je stáří cca 320 Ma), a slavkovském. V plutonu lze rozlišit jednak starší intruzivní komplex horský granit (muskoviticko-biotitický adamellit aţ porfyrický granodiorit, stáří 300 Ma) a mladší krušnohorskou ţulu - hrubozrnný aţ středně zrnitý granit, stáří 270 Ma. Tato mladší intruze je spjata s pneumatolytickou hydrotermální alterací, sericitizací a greissenizací hornin. Tyto intruze jsou prostorově a geneticky spjaty s loţisky cínu a wolframu Lugikum Lugikum tvoří severní část ČM, a na našem území je tvořeno zejména horninami luţické antiklinály, krkonošsko - jizerským krystalinikem, luţickým plutonem, krkonošsko-jizerským plutonem a orlicko-sněţnickým krystalinikem. Lužická antiklinála je tvořena kadomským fundamentem (nízce metamorfované droby) s paleozoickou transgresí (klastika, metakonglomeráty fylity, vápence a kvarcity). Tyto horniny byly během spodního kambria ( Ma) intrudovány kompozitním luţickým plutonem. Je sloţen z luţického granodiorit a rumburské ţuly (stáří Ma). V době variských orogenních procesů byly horniny plutonu intenzivně deformovány. Krkonošsko-jizerské krystalinikum skládá se z dílčích jednotek (ještědská, krkonošská a ţeleznobrodská). Tyto jednotky jsou tvořeny metamorfovanými sedimentárními horninami a vulkanity proterozoického aţ silurského stáří, dále pak tělesy jizerskohorské a krkonošské ortoruly. Orlicko-Sněžnické krystalinikum - jednotka ve vyšším metamorfním stupni s klenbovou strukturou. Jádro je tvořeno migmatity a varisky metamorfovanými ortorulami (původně kambroordovické granity) s drobnými čočkami eklogitů a metabazitů. Obal klenby pak tvoří nízce metamorfované sedimenty. V závěru variské orogeneze došlo v lugiku k intruzím posttektonických těles v a to časovém intervalu Ma. Plošně nejrozšířenějším tělesem je Krkonošsko jizerský plutonický komplex (1000 km 2, Ma, Ţák et al. 2008) tvořený několika varietami granitů. Nejrozšířenějšími varietami jsou granit liberecký a tanvaldský. 7

13 2.2 Bohemikum Schematická a zjednodušená geologická mapa bohemika Magmatické horniny variské Slabě metamorfované horniny Sedimenty kambricko - devonského stáří Obrázek 3 Schematická geologická mapa bohemika (upraveno dle Frankeho 2000) Tepelsko-barrandienská oblast (bohemikum) je nejlépe zachovaným fragmentem kadomského orogénu ve střední Evropě (Franke 2000). Charakteristickým znakem této jednotky je přítomnost kadomsky deformovaného proterozoika, na které diskordantně nasedají horniny varisky zvrásněného a slabě metamorfovaného paleozoika Dle Chupáče (2002) byla tepelsko-barrandienská oblast rozčleněna do následujících subjednotek: Barrandien Jednotka barrandienu je tvořena sedimentárními a vulkanickými horninami o stratigrafickém rozpětí proterozoikum-devon. Proterozoické horniny jsou reprezentovány mocným sledem klastických sedimentárních a vulkanických hornin. Tyto horniny jsou děleny do dvou sou- 8

14 vrství: (i) kralupsko-zbraslavská skupina a (ii) štěchovická skupina. Kralupsko zbraslavská skupina je reprezentována monotónní sekvencí hlubokomořských sedimentů jako břidlice, prachovce a droby. Jedná se o produkty turbiditních proudů a bahnotoků. Souvrství dále obsahuje vloţky tholeitických bazaltů a ve svrchních částech i bimodálních vulkanitů (tzv. davelské vrstvy). Štěchovická skupina představuje sled rytmicky střídajících se prachovitých břidlic, slepenců a drob. Sedimentace této skupiny odráţí kadomské orogenní procesy. Paleozoikum Barrandienu je regionálně děleno do tří sedimentačních prostorů s vlastním specifickým vývojem: Příbramsko-Jinecká pánev (spodní střední kambrium). Sedimentace začíná ve spodním kambriu usazováním říčních a nivních hrubě klastických sedimentů (slepence s valouny proterozoického původu, pískovce). Ve středním kambriu pak dochází k mořské transgresi a k usazování pelitických hornin. Ve svrchním kambriu dochází k intenzivní vulkanické činnosti kyselého charakteru a vzniku křivoklátsko rokycanského pásma. Pražská pánev (spodní ordovik devon). Tento prostor představuje VSV - ZJZ lineární depresi, ve které stáří sedimentárního záznamu klesá směrem dovnitř pánve (ordovik silur devon). Sedimentace začíná ve spodním ordoviku, kdy dochází k mořské transgresi a usazování klastických flyšových sedimentů. Tyto horniny obsahují bazaltoidní vulkanity typu MORB. V siluru dochází k usazování graptolitových břidlic v relativně hlubokomořském prostředí. Dochází také k rozsáhlému bazaltoidnímu a ultramafickému vulkanismu. Pro devon je charakteristická sedimentace fosiliferních vápenců různého charakteru, dále břidlic a rohovců. Ve svrchním devonu prošel neoproterozoický basement a paleozoický pokryv vrásněním a slabou metamorfózou, jejíţ intenzita rostla směrem na západ aţ na úroveň amfibolitové facie (na rozhraní tepelskobarrandienské oblasti a moldanubika). Tato deformace a metamorfóza je projevem nastupujících variských orogenních procesů. Rožmitálské paleozoikum (kambrium devon). Tato jednotka představuje dílčí sedimentární oblast. Sedimenty v kambriu mají podobný charakter jako v příbramsko jinecké pánvi. V ordoviku převládají šedé břidlice a tento charakter sedimentace pokračuje i v siluru. Devon je tvořen převáţně klastickými horninami (černé břidlice, křemence, prachovce, droby, slepence). Na rozdíl od praţské pánve zde nedocházelo ke karbonátové sedimentaci. 9

15 2.2.2 Metamorfované ostrovy Tato jednotka je povaţována za izolované zbytky původního pláště středočeského plutonu. Je tvořena kontaktně metamorfovanými sedimenty proterozoika a staropaleozoika mezi největší patří roţmitálský, sedlčansko - krásnohorský a mírovický Jednotky ve vyšším metamorfním stupni Tepelské krystalinikum navazuje na SZ na proterozoikum barrandienu a postupně v něm narůstá intenzita regionální metamorfózy. Je tvořeno metamorfovanými pelity, oblast je charakteristická rychlým přechodem metamorfních zón (od biotitové aţ po rutilovou izográdu). V jádru jednotky vystupuje těleso tepelské ortoruly. Domažlické krystalinikum navazuje na jihu na tepelské a na SV hraničí s proterozoikem Barrandienu. Základní litologií jsou metamorfované vulkano-sedimentární série hornin. (fylity, svory, pararuly zelené břidlice, amfibolity). Zahrnuje také několik bazických intruzí svrchnoproterozoického a variského stáří (např. borský a babylónský pluton) Železné hory V rámci této jednotky vystupují slabě metamorfované horniny svrchního proterozoika a paleozoika. Tato jednotka je dle regionální příslušnosti dále dělena na chrudimské starší paleozoikum a ţeleznohorské proterozoikum. Významnou intruzí je ţeleznohorský plutonický komplex (Hrouda et al. 1999) variského stáří skládající se z dílčích intruzí granodioritového aţ granitového charakteru Hlinská zóna Horniny hlinské zóny náleţí paleontologicky ke spodnímu paleozoiku. Na základě sedimentace byly odlišeny 4 různá souvrství (Vachtl 1962): vítanovské vulkano-sedimentární komplex, Hlinské fylitizované břidlice a droby, Mrákotínské silur fylity, buliţníky, kvarcity na bázi a Rychmburské metadroby, slepence Středočeský plutonický komplex Tato jednotka představuje jedno z největších plutonických těles v Českém masivu (3000 km2). Jedná se o polyfázovou intruzi (v období Ma) celého spektra hornin (gabra přes diority, tonality, granodiority, syenity aţ po melagranit). 10

16 Nejstarší intruze mají Ca-alkalické sloţení, následují výše-draselné aţ ultra-draselné. Horniny středočeského plutonického komplexu jsou rozděleny do několika skupin (Holub 1997), z nichţ nejvýznamnější jsou: Sázavská suita nejstarší intruze, syntektonická s tvorbou tzv. jílovského pásma (Ţák et al. 2005). Tvoří severní část plutonu a je tvořena I-typem granitoidů (diority, tonality, granodiority a gabra) Blatenská suita mladší intruze tvořená výše draselnými granodiority, granity. Čertovo břemeno stáří 340 Ma tvořena ultradraselným melagranitem aţ melasyenitem (durbachitem) Říčanská suita nejmladší intruze středočeského plutonického komplexu, jedná se o porfyrický granit výrazně obohacený o LREE. 11

17 2.3 Moldanubikum Schematická a zjednodušená geologická mapa moldanubika Magmatické horniny (variské) Silně metamorfované komplexy Obrázek 4 Schematická geologická mapa moldanubika (upraveno dle Frankeho 2000) Moldanubikum je povaţováno za kořenovou zónu variského orogénu (Schulmann et al. 2005). Pro horniny této jednotky je charakteristická přítomnost hornin ve vysokém metamorfním stupni. Moldanubikum tvoří jiţní a jihozápadní část Českého masívu. Je budováno silně metamorfovanými horninami variabilního stáří, které jsou intrudovány převáţně granitovými plutony (Chlupáč et al. 2002). V rámci středoevropských variscid představuje jednotku v nejvyšším metamorfním stupni. Moldanubikum leţí v podloţí tepelsko-barrandienské oblasti a v nadloţí moravosilezika. 12

18 Litologicky je moldanubikum členěno do tří skupin: Monotónní skupina je tvořena širokým spektrem převáţně metasedimentů a ortorul pravděpodobně proterozoického protolitu (migmatity, pararuly, kvarcity, amfibolity). Je povaţována za strukturně nejniţší jednotku (Schulmann et al. 2009). Pestrá skupina strukturně vyšší jednotka tvořena pararulami, kvarcity, mramory a amfibolity. Protolit těchto hornin byl pravděpodobně spodnopaleozoického stáří ( Ma) (Schulmann et al. 2009). Regionální P-T podmínky vzniku monotónní a pestré skupiny byly stanoveny na C a P: 13-6 kbar (Vrána et al. 1995, O Brien 1997). Některými autory jsou monotónní a pestrá jednotka spojovány v Drosendorfskou jednotku (Petrakakis 1997) Gfölská skupina strukturně nejvyšší jednotka, v jejíţ litologii vystupují vysoce metamorfované horniny jako ortoruly, eklogity, granulity a peridotity. Píková metamorfóza probíhala za podmínek T= 950 C-1050 C P=14-20 kbar v období Ma s následnou retrocesí za podmínek T= C, P=6-8 kbar v časovém intervalu Ma (Schulmann et al. 2009). Metamorfní vývoj moldanubika byl provázen polyfázovým magmatismem, který je zjednodušeně členěn do několika hlavních period (např. Finger et al. 1997): (i) vápenato-alkalický magmatismus spjatý s aktivními subdukčními procesy ( Ma) V českém masivu se jedná o těleso středočeského plutonu vmístěného mezi horniny moldanubika a tepelskou - barrandienské oblasti. (ii) ultradraselné a I/S granitoidů v období Ma. Do této magmatické suity patří tělesa třebíčského a jihlavského plutonu a dílčí intruzivní členy středočeského plutonu (táborský pluton, čertovo břemeno) (iii) postkolizní magmatismus vmístění I/S a S-typů granitoidů ~ Ma Moldanubický plutonický komplex Jedná se o největší magmatický komplex v rámci variského orogénu (M. J. Timmerman et al 2007). Je sloţen z granitoidních hornin. 13

19 Na základě minerálního sloţení a geochemického charakteru byly v rámci plutonu definovány dvě základní skupiny granitů: Weinsberský typ plošně nejrozšířenější hrubozrnný alkalicko-ţivcový granit, o stáří 322 Ma (Klötzli et al., 2001, Friedl et al., 2004) Eisgarnský typ jedná se o skupinu posttektonicky vmístěných granitů o krystalizačním stáří 338 Ma. Skládá se z jemno aţ střednězrnného biotitického granitu a dvojslídného alkalicko-ţivcového granitu. Geochemická charakteristika stopových prvků ukazuje sedimentární původ zdrojového materiálu (jedná se o S typ granitu). Ultradraselné plutony Třebíčský pluton Je těleso trojúhelníkovitého tvaru nacházející se v rámci moldanubika v jeho východní části a představuje největší těleso ultradraselného melagranitu aţ melasyenitu na světě. Jedná se o kompozitní těleso porfyrického amfibol-biotitického melagranit aţ melasyenitu intrudujícího do hornin moldanubika. Mezi geochemicky podobné plutony patří také satelitní Jihlavský pluton, Drahonínský pluton, dále pak drobné intruze v okolí Nového Města na Moravě. (Mísař, 1983) 14

20 2.4 Moravosilezikum Schematická a zjednodušená geologická mapa moravosilezika sedimenty permokarbonského aţ křídového stáří magmatické horniny prevariské silně metamorfované horniny slabě metamorfované horniny Obrázek 5 Schematická geologická mapa moravosilezika (upraveno dle Frankeho 2000) Moravosilezikum reprezentuje východní část Českého masívu. Na základě litologických odlišností je děleno do dvou základních skupin (i) moravikum a (ii) silezikum. Moravosilezikum je ze západu omezeno moravskoslezským zlomovým pásmem, které sestává z řady dílčích zlomů. Moravosilezikum je na jihozápadě podsunuto pod okraj moldanubika a kutnohorskosvratecké oblasti. Na východě pokračuje do podloţí karpatské předhlubně a Vnějších Západních Karpat. 15

21 2.4.1 Moravikum Tato jednotka je sloţena ze tří částí: dyjská a svratecká klenba, které jsou odděleny metabazitovou zónou. Pro horniny klenbových struktur je charakteristická inverzní metamorfní stavba, kde metamorfóza roste do strukturního nadloţí. (Mísař, 1983) Dyjská klenba Tvoří jiţní část moravika. Vystupuje převáţně na rakouském území. Je tvořena vulkanosedimentárními metamorfovanými horninami kadomského původu a intrudována kyselými vulkanity. Celý komplex byl tektonicky postiţen během variské orogeneze. Směrem do nadloţí byly definovány následující skupiny: Vranovská skupina - je tvořena metapelity s vloţkami krystalických vápenců a bazických vulkanitů. Bítešská skupina - je tvořena dvojslídnými ortorulami, na styku s vranovskou skupinou jsou běţné polohy bazických metavulkanitů. Lukovské skupina je neritickou facií vranovské skupiny. V podloţí těchto hornin se nachází horniny dyjského masivu granitoidní těleso kadomského stáří v jádře dyjské klenby. Svratecká klenba Horniny svratecké klenby vykazují inverzní metamorfní způsobenou a sloţitou tektonickou stavbou a dle intenzity metamorfózy jsou definovány následující skupiny: Olešnická skupina - metamorfované sedimenty s vloţkami grafitických břidlic, mramorů a bazických vulkanických hornin. Bítešská skupina - je tvořena biotit-muskovitovými ortorulami, místně s vloţkami svorů, amfibolitů a amfibol-biotitových rul. (stáří milionů let). Skupina Bílého potoka - jsou metamorfované flyšové sedimenty s mramory vápenců a erlány. Tišnovské brunidy - nejníţe metamorfovaná jednotka v rámci svratecké klenby. Je tvořena metagranity deblínské skupiny, na niţ transgresivně nasedají sedimety závistského a květnického vývoje. Pro závistský vývoj je charakteristická převaha klastických sedimetů nad karbonáty, v květnickém vývoji je tomu naopak. 16

22 2.4.2 Silezikum Tato jednotka tvoří severovýchodní okraj Českého masivu. Podobně jako moravikum je budováno klenbovými strukturami. V jeho horninách byla definována dvě strukturní patra (Ziegler, 1996): Předdevonské patro buduje jádra kleneb (keprnická, desenská, vidnavská). Regionálně se dělí na několik skupin: (i) velkovrbenská skupina dvojslídné ruly a svory, kvarcity, erlány, mramory, grafitické (ii) skupina Branné fylity, krystalické vápence, kvarcity a metakonglomeráty (iii) keprnická skupina pararuly, svory, fylity, kvarcity, krystalické vápence (iv) desenská skupina ortoruly, migmatity, amfibolity, kvarcity a erlány Devonské (variské) patro vystupuje na východním okraji silezika. Devonské souvrství je označované jako vrbenské vrstvy (kvarcity a pelity) a rejvízké vrstvy (spodnodevonské kvarcity). Tyto horniny jsou intrudovány dvěma typy plutonických hornin: (i) bazické: jesenický a sobotínský pluton (ii) granitoidní: ţulovský a šumperský pluton Brunovistulinikum Tato jednotka, tvoří strukturně nejniţší část moravosilezika. Na spodu sekvence vystupují neoproterozoické granitoidy (např. brněnský pluton Ma), migmatity a břidlice. Na tento proterozoický fundament nasedají diskordantně sedimenty kambria a ordoviku a mělkovodní sedimenty ze spodního devonu (dnes kvarcity a slepence). Na nich leţí karbonátové platformní sedimenty ze středního devonu (stupeň Ivet). Horniny devonu jsou charakteristické dvěma vývoji: (i) převáţně karbonátová facie moravského krasu a (ii) převáţně klastická facie drahanské vrchoviny. Ve spodním karbonu dochází k regionální extenzi a sedimentaci mocných sledů hrubě klastických hornin flyšového charakteru tzv. kulmu slepence, droby a aleuropelity. Ve svrchním karbonu dochází ke vzniku uhlonosných předpolních pánví (hornoslezská pánev), která je ve spodní části vrstevního sledu paralická, ve svrchní pak kontinentální. (Mísař 1983) 17

23 3 Platformní pokryv Schematická a zjednodušená geologická mapa platformního pokryvu: Terciérní sedimenty Permokarbonské sedimenty a vulkanity Terciérní vulkanity Křídové sedimenty Obrázek 6 Schematická geologická mapa platformního pokryvu (upraveno dle Frankeho 2000) Po ukončení variské orogeneze se na konsolidovaném povrchu Českého masivu usazovaly mocné sledy sedimentárních a vulkanických hornin, které se souhrnně nazývají platformní pokryv Českého masivu. (Ziegler 1997) 3.1 Permokarbon Po konci variských orogenních procesů dochází v k regionální extenzi a tvorbě intramontánních sedimentačních prostorů. Tyto sedimentární pánve jsou díky kontinuální sedimentaci během karbonu a permu označovány jako permokarbonské. Jejich výplň je charakteristická kontinentální klastickou cyklickou sedimentací, která reflektuje různé tektonické poměry a klimatické výkyvy. 18

24 Permokarbonské pánve jsou děleny do několika oblastí: Středočeská oblast Středočeská oblast se rozprostírá v pásu od Plzně po Mělník. Je rozdělena na jednotlivá depocentra, která spolu dříve komunikovala (plzeňská, manětínská, ţihelská, rakovnická, mšecká, roudnická, kladenská, českokamenická pánev). Jednotlivé pánve jsou vyplněny cyklickými sedimenty jílovci, opukami, pískovci, tufy, arkózami, prachovci. Na tyto sedimenty jsou vázány sloje černého uhlí. Lužická oblast Představuje samostatný sedimentační prostor v podobě tří pánví: Mnichovohradišťská pánev (stefanu spodní perm) obsahuje bezuhelné sedimenty (prachovce, jílovce, arkózy). Sedimentace byla doprovázena vulkanickou činností v podobě výlevů těles melafyrů. V současné době je pohřbena pod mladšími sedimenty české křídové pánve. Podkrkonošská pánev (svrchní vestfál aţ spodní trias) nachází se v oblasti mezi Semily a Trutnovem. Její paleozoický vrstevní sled je charakteristický psamitickou sedimentací. Tyto sedimenty v sobě obsahují uhelné sloje. Charakteristická je přítomnost vulkanických hornin - andezitů (vestfál), melafyrů a ryolitů (perm). Sedimentace pokračovala do triasu, ve kterém převládal o ukládání hrubozrnných pískovců. Oblast limnických brázd jako brázdy jsou označovány příkopové struktury (tzv. grábeny) S-J průběhu se souvislou či nesouvislou limnickou výplní. Blanická brázda Zahrnuje svrchní karbon spodní perm - její výplni vystupují jílovité a písčité sedimenty ve spodní části se slojkami černého uhlí a ve svrchní části monotónní říční sedimenty (pískovce, arkózy, a slepence). Boskovická brázda Zahrnuje svrchní karbon spodní perm. Jedná se o asymetrickou strukturu obsahující souvislou pestrou výplň (slepence a další hrubozrnné sedimenty říčního a jezerního původu). 19

25 Poorlická brázda Zahrnuje (svrchní karbon-spodní perm) plošně nejmenší výskyt, jde o klasické permské červené klastické sedimenty (arkózové pískovce a slepence). Oblast krušnohorská Zahrnuje sedimenty permokarbonu. Zde vystupují pouze v plošně omezeném prostoru pojmenovaném jako brandovský relikt. 3.2 Mesozoikum V období mesozoika dochází k několika mořským transgresím. Zatímco sedimenty triasu a jury jsou plošně velmi málo rozšířeny (např. allochtonní jura vytaţená podél luţického zlomu), následující období křída je charakteristická rozsáhlou mořskou záplavou a vznikem tří rozsáhlých sedimentačních prostorů. Jedná se o českou křídovou pánev, dále pánve třeboňskou a českobudějovickou. Česká křídová pánev (cenoman santon) je plošně rozšířena v severní části českého masivu. Spodní část vrstevního sledu tvoří jezerní a brakické sedimenty (peruckokorycanské souvrství), následují mořské jílovce a slínovce, ve svrchní části pak pískovce (bělohorské, jizerské, teplické, rohatecké). V nejsvrchnější části přechází sedimentace z mořské zpět na kontinentální. (merboltické souvrství) Českobudějovická a třeboňská pánev (santonu - terciér) jedná se o dvě izolované jihočeské pánve, v jejichţ výplni vystupují především říční a jezerní sedimentací písky, štěrkopísky, jílovce. Sedimentace v těchto pánvích pokračuje aţ do terciéru. Křída u Osoblahy Tento plošně omezený výskyt je tvořen výchozy cenomanských písků, pískovců, jílů, je součástí sedimentačního prostoru u polského Opole. 3.3 Terciér Sedimentární horniny jsou soustředěny v reliktech na mnoha místech v ČR, plošně rozsáhlé výskyty tvoří: Podkrušnohorské pánve (eocén aţ pliocén) systém pánví byl vytvořen na konci paleogénu díky pohybům podél litoměřického hlubinného zlomu. Sedimentace (štěrky, pískovce, jílovce, jíly, křemence) je charakteristická přítomností uhlonosných profilů. Dnes je tato pánev dělena do dílčích sedimentačních prostorů označovaných jako chebská, sokolovská a severočeská pánev. 20

26 Jihočeské pánve terciérní sedimenty zde nasedají na starší křídu a mají charakter jezerních a říčních sedimentů. Vzácně jsou zachovány pozůstatky mořské ingrese z prostoru alpské předhlubně (Ziegler, 1997) Vulkanická aktivita V období terciéru jsou definovány dle rozdílného chemizmu 3 období vulkanické aktivity (Ziegler, 1995; Mísař, 1983): a) bazický oligocénní aţ miocéní vulkanizmus (35-17 Ma), b) bazický pliocénní vulkanizmus (6 Ma) a c) intermediární aţ kyselý pliocénní aţ pleistocénní vulkanizmus (2,7-0,9 Ma). Plošně největší výskyty tvoří neovulkanity českého středohoří a štítový vulkán Doupovských hor. 21

27 III. Praktická část 1 Charakteristika geologického parku PřF UK v Praze Geologický park se nachází v areálu Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Představuje stálou expozici hornin a seznamuje návštěvníky s geologickým prostředím České republiky. Exponáty ukazují záznam geologického vývoje velké části území České republiky, který proběhl v dlouhém období několika set milionů let. V horninách jsou zakódovány všechny důleţité geologické procesy, které zformovaly Český masiv. Jedná se zejména o: vznik a zánik oceánů ve svrchním proterozoiku aţ spodním paleozoiku a doklady tehdejšího ţivota na Zemi kolize kontinentů Laurussie a Gondwany během variské orogeneze, která byla spojená s významnou magmatickou činností v období před 370 aţ 310 miliony let události mladší, které proběhly po ukončení variských horotvorných procesů od permu do recentu vulkanická činnost, sladkovodní a mořská sedimentace 1.1 Význam díla Otevřením geologického parku se Přírodovědecká fakulta zařadila mezi instituce, které vytvořením stálé venkovní expozice přibliţují odborné i laické veřejnosti vývoj neţivé přírody v dlouhodobém časovém horizontu a z něj vycházející stavbu geologického prostředí. Hlavní přínos Geologického parku pro popularizaci a propagaci geologie má dva aspekty: Populárně-vědecká činnost: srozumitelným způsobem přiblíţit stavbu hornin, která je odrazem bohaté geologické minulosti. Návštěvník získává ucelený přehled o druzích hornin, jejich struktuře a textuře, minerálním sloţení a procesech, které vedly k jejich vzniku. Zároveň ukazuje, jejich rozšíření na území České republiky. Výuková činnost: expozice můţe slouţit jako jedna z pomůcek při výuce přírodních věd (zejména při výuce geologie) v širokém spektru vzdělávacích zařízení od základních škol po niţší ročníky vysokých škol přírodovědeckého zaměření. Je vhodná téţ pro vzdělávání pedagogických pracovníků a pro osvětovou činnost zaměřenou na širokou neodbornou veřejnost. Spojení areálu geologického parku a prostor botanické zahrady vytváří jedinečnou moţnost vidět ţivou i neţivou přírodu jako jeden organický celek. 22

28 1.2 Charakteristika parku U vstupu do areálu stojí dva výukové panely. Obsahují stručnou prezentaci problematiky vývoje planety Země, popis deskové tektoniky, vznik hornin a jejich klasifikaci. Text je doplněn přehledem vývoje ţivota na Zemi a regionálně-geologickým členěním území České republiky. Obrázek 7 Výukové panely při vstupu do parku (foto Boris Poláček) Následují vlastní horninové exponáty. Ty jsou v geologickém parku umístěny tak, aby byly pro návštěvníky přístupné ze všech stran. Jejich rozmístění respektuje regionálně-geologický původ vzorku. Kaţdá hornina je doplněna o stojánek s tabulkou, na které je krátký text vystihující charakter, sloţení a původ horniny (obrázek 8). Na tabulce je i mikrofotografie vzorku a mapka s vyznačenou lokalitou, odkud exponát pochází. Výstavba geologického parku proběhla během akademického roku 2009/2010 a byla financována z prostředků PřF UK. Hlavními autory jsou RNDr. Kryštof Verner, Ph.D. a Mgr. Lukáš Vondrovic z Ústavu petrologie a strukturní geologie Přírodovědecké fakulty UK. Odbornou konzultaci při výstavbě poskytli specialisté z fakulty a pracovníci České geologické sluţby. Texty byly recenzovány Doc. RNDr. Rostislavem Melicharem, RNDr. Jaroslavou Pertoldovou, Csc. a Mgr. Davidem Dolejšem, Ph.D. Horninové exponáty byly poskytnuty významnými firmami působícími v těţařském průmyslu na území České republiky. Obrázek 8 Hornina s tabulkou (foto Boris Poláček) 23

29 2 Struktura internetových stránek Geologického parku PřF UK v Praze Geologický park byl postaven z důvodu seznámení široké odborné i laické veřejnosti se stavbou a vývojem Českého masivu. Vytvořené internetové stránky popisují prostředí a strukturu geologického parku a tím pádem zajišťují jeho větší propagaci. Internetové stránky Navrhované webové stránky geologického parku byly jiţ od svého počátku tvořeny s tím, ţe budou jen návrhem, na kterém se bude moci v budoucnosti dále pracovat a rozvíjet ho jak po stránce obsahové, tak po stránce designové. Byla vytvořena struktura odkazů z úvodní strany (indexu.htm), aby byla zajištěna přehlednost celého webu a snadná (intuitivní) orientace na něm. (Obrázek 9) Schéma odkazů webu GEOPARK odkazy z úvodní stránky Obrázek 9 Schéma odkazů z úvodní stránky webu GEOPARK 2.1 Úvodní strana Kaţdé webové stránky musí mít svou úvodní stranu (index). Na úvodní straně webové prezentace geologického parku, pod titulkem (Obrázek 10), je umístěn úvodní text, který popisuje vlastní expozici a její organizaci. Jsou zde odkazy na úvodní tabule při vstupu, umístění vzorků v kontextu jejich regionálně-geologického původu a odkazy na popis jednotlivých 24

30 hornin. Dále pokračuje text údaji o tom, pro koho je geologický park určen. Úvodní strana obsahuje také základní informaci o lokalizaci expozice a odkaz na mapu na internetu. Hlavička stránky V hlavičce úvodní stránky jsou loga přírodovědecké fakulty a botanické zahrady, která jsou zároveň odkazy na jejich webové stránky (Obrázek 10). Všechny stránky ve webové prezentaci mají stejnou hlavičku. Obrázek 10 Hlavička stránek s logy PřF UK a botanické zahrady Fotogalerie Přibliţně ve středu úvodní strany je malá fotogalerie botanické zahrady a geologického parku. (Obrázek 11) Obrázek 11 Fotogalerie (foto Boris Poláček) Pod fotogalerií je banner se schematickým plánkem celé expozice (Obrázek 12). 25

31 Banner s profilem geologického parku Najetím na ikonku oblasti, například BOHEMIKUM, se objeví popisek a následným kliknutím lze přejít na stránku se schematickou geologickou mapou, fotografií oblasti, profilem oblasti a s detailními popisy všech hornin oblasti bohemika. (Obrázek 12) Obrázek 12 Banner profilu geologického parku (otevření stránky oblasti) Podobně fungují aktivní odkazy na jednotlivých ikonkách hornin. Najetím na ikonku se objeví název horniny a kliknutím se otevře v novém okně rovnou detailní popis horniny (např. křemenec v bohemiku). (Obrázek 13) Obrázek 13 Banner profilu geologického parku (otevření okna horniny) Okno s popisem horniny U popisu kaţdé horniny je mikrofotografie, podrobná textová charakteristika a tři vybrané fotografie vloţené jako miniatury. Kliknutím na miniaturu se v novém okně otevře obrázek v rozlišení 300 dpi. Větší rozměr strany fotografie má vţdy rozměr 800 pixelů (buď šířka, nebo výška dle orientace fotografie). (Obrázek 14) Obrázek 14 Okno s popisem horniny křemence 26

32 Odkazy na další stránky Dále na úvodní straně pod bannerem s profilem geologického parku je umístěn obrázek fungující jako odkaz na internetovou stránku popisující Český masiv. (Obrázek 15) Pod obrázkem malé mapky ČM je v jedné řadě pět miniatur. Miniatury jsou vytvořeny z obrázků zjednodušených geologických map všech sledovaných částí Českého masivu. Miniatury fungují jako odkazy na stránky jednotlivých oblastí ČM. (Obrázek 15) Obrázek 15 Odkazy na další stránky webu GEOPARK Ve spodní části úvodní stránky je seznam tvůrců geologického parku a odkaz na stránku se sponzory a dárci jednotlivých horninových exemplářů s adresami jejich internetových stránek. 27

33 2.2 Internetová stránka Český masiv Menší obrázek mapky na úvodní stránce s popiskem Členění Českého masivu (obrázek 15) slouţí jako odkaz k přechodu na stránku, která se věnuje podrobněji popisu ČM. Pod hlavičkou stránky (Obrázek 10) je krátký text popisující ČM. Pod textem je schematická mapa s barevným rozlišením hlavních geologických jednotek (Obrázek 16). Mapa s členěním Českého masivu s rozdělovníkem Obrázek 16 Geologická mapa ČM s odkazem na popis oblasti bohemika Odkazy z názvů geologických celků směřují k charakteristikám jednotlivých oblastí, které se nacházejí na téže stránce. (Obrázek 17) Vpravo od schematické geologické mapy ČM je rozdělovník s hypertextovými odkazy na internetové stránky webu GEOPARK s popisy jednotlivých oblastí Českého masivu a charakteristikami příslušných hornin. Odtud je moţno se také vrátit na úvodní stranu, kliknutím na odkaz Zpět na hlavní stranu (Obrázek 16). Tento odkaz je na všech stránkách webu. Pod mapou je ještě znovu vloţen banner s profilem geologického parku se stejnými vlastnostmi jako na úvodní straně. (Obrázek 12, 13) 28

34 Charakteristiky geologických jednotek Dále na stránce následují charakteristiky oblastí Českého masivu (Obrázek 17). Vedle názvu oblasti je vţdy odkaz na přechod k jednotlivým stránkám s popisem, fotografiemi a umístěním hornin v geologickém parku. Obrázek 17 Ukázka charakteristiky oblasti (bohemikum) 29

35 2.3 Stránky s popisy hornin jednotlivých oblastí Českého masivu Popis hornin začíná zjednodušenou schematickou geologickou mapkou (Obrázek 18), ve které je zřetelně barevně odlišena popisovaná oblast Českého masivu. Na mapě jsou šipkami vyznačené jednotlivé lokality, odkud pochází daná hornina. Kliknutím na název horniny se lze dostat k jejímu popisu. Samostatná stránka oblasti bohemika Obrázek 18 Ukázka schematické geologické mapky bohemika s horninami Na stránce popisující danou oblast ČM je vţdy celková fotografie všech hornin, které se v dané oblasti nacházejí a banner s profilem vybrané oblasti s umístěním hornin (Obrázek 19). 30

36 Panoramatická fotografie a profil oblasti bohemika Obrázek 19 Ukázka fotografie a profilu bohemika (foto Boris Poláček) Popis horniny Popisy jednotlivých hornin byly v maximální moţné míře upraveny tak, aby si celý web udrţel svou jednotnost. Na kaţdé stránce popisu geologické jednotky je u hornin vţdy mikrofotografie, textová část zahrnující název horniny druh (magmatická, sedimentární, metamorfovaná) geologickou jednotku a lokalitu, odkud pochází popis minerálního sloţení genezi horniny, tj. obecně o původu daného druhu horniny vznik horniny, kde je popsán původ a vývoj konkrétního vzorku v širším kontextu geodynamických událostí popis geologické jednotky, ze které vzorek pochází Následují tři vybrané fotografie horniny vloţené jako miniatury. Kliknutím na miniaturu je moţno si prohlédnout fotografie vzorků hornin, na které odkazují. (Obrázek 20) 31

37 Ukázka popisu horniny křemence v oblasti bohemika Obrázek 20 Ukázka části stránky s popisem horniny křemence (foto Boris Poláček) 32

38 3 Sběr podkladů pro www stránky Při tvorbě stránek byly pouţity programy MS Office verze Barevné prostředí stránek přibliţně vychází ze schématu geologické sekce na internetových stránkách fakulty. Veškerý fotografický materiál je vlastního původu. K jeho pořizování byly pouţity digitální zrcadlovky Nikon D80 a FujiFilm Finepix S9500 a digitální kompakt Sony Cybershot. Variabilní kvalita fotografií je způsobena měnícími se světelnými podmínkami a různým nastavením expozice. Vlastní fotografování bylo technicky velmi náročné. Vzhledem k umístění horninových exponátů v areálu botanické zahrady bylo paradoxně nejlepší fotit je uprostřed dne, kdy denní světlo dopadalo přímo shora. Pokud byly snímky pořizovány dopoledne, nebo k večeru, házely exponáty dlouhé stíny a často byly na některých místech přesvětlené. Další nepříjemnou věcí byla kamenná drť na cestě a okolo hornin. Její barevný odstín způsoboval, ţe v něm mnohé vzorky splývají a na fotografiích nejsou tak výrazné jako ostatní. Jiným problémem byl tvar půdorysu geologického parku, kdy pořízení fotografie často vyţadovalo vstup do okolní vegetace kvůli lepšímu záběru. Nakonec byly ke kaţdému exponátu vybrány 3 fotografie. Kaţdá z nich zachycuje exponát z trochu jiné strany. Pokud to bylo moţné, byla pořízena vţdy i detailní fotografie horninové textury. Vedle fotografií vzorků je u kaţdé horniny i mikrofotografie. 33

39 IV. Závěr Úkolem této bakalářské práce byla tvorba webové prezentace Geologického parku Přírodovědecké fakulty UK v areálu Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK. První teoretická část bakalářské práce měla za úkol stručným způsobem vystihnout nejnovější poznatky o stavbě a vývoji Českého masivu, a to prostřednictvím rozsáhlé odborné kniţní literatury a odborných časopisů. Tyto informace se staly teoretickým základem pro zpracovávání vlastních webových stránek. Tvorbu internetových stránek popisuje praktická část bakalářské práce. Obsah stránek se opíral o materiály připravené autory geologického parku při jeho stavbě. Poskytnuté podklady byly doplněny dalšími informacemi, které původní materiál vhodně rozšiřují. Rozsáhlý fotografický materiál, který má názorně ukázat popisované fenomény, byl pořízen autory stránek. Cílem webové prezentace je popis prostředí a struktury geologického parku a zajištění jeho větší propagace pro zájemce o neţivou přírodu z řad odborné i laické veřejnosti. Expozice slouţí jako důleţitá pomůcka při výuce geovědních disciplín na základních školách, gymnáziích i ostatních středních školách. Je vhodná jako doplněk výuky pro niţší ročníky přírodovědně a technicky zaměřených vysokých škol. Způsob zpracování internetových stránek geologického parku předpokládá do budoucna moţnost dalších úprav a rozvoje podle aktuální potřeby. 34

40 V. Seznam obrázků OBRÁZEK 1 SCHEMATICKÁ GEOLOGICKÁ MAPA ČESKÉHO MASIVU (UPRAVENO DLE FRANKEHO 2000)... 2 OBRÁZEK 2 SCHEMATICKÁ GEOLOGICKÁ MAPA SAXOTHURINGIKA (UPRAVENO DLE FRANKEHO 2000)... 5 OBRÁZEK 3 SCHEMATICKÁ GEOLOGICKÁ MAPA BOHEMIKA (UPRAVENO DLE FRANKEHO 2000)... 8 OBRÁZEK 4 SCHEMATICKÁ GEOLOGICKÁ MAPA MOLDANUBIKA (UPRAVENO DLE FRANKEHO 2000) OBRÁZEK 5 SCHEMATICKÁ GEOLOGICKÁ MAPA MORAVOSILEZIKA (UPRAVENO DLE FRANKEHO 2000) OBRÁZEK 6 SCHEMATICKÁ GEOLOGICKÁ MAPA PLATFORMNÍHO POKRYVU (UPRAVENO DLE FRANKEHO 2000) OBRÁZEK 7 VÝUKOVÉ PANELY PŘI VSTUPU DO PARKU (FOTO BORIS POLÁČEK) OBRÁZEK 8 HORNINA S TABULKOU (FOTO BORIS POLÁČEK) OBRÁZEK 9 SCHÉMA ODKAZŮ Z ÚVODNÍ STRÁNKY WEBU GEOPARK OBRÁZEK 10 HLAVIČKA STRÁNEK S LOGY PŘF UK A BOTANICKÉ ZAHRADY OBRÁZEK 11 FOTOGALERIE (FOTO BORIS POLÁČEK) OBRÁZEK 12 BANNER PROFILU GEOLOGICKÉHO PARKU (OTEVŘENÍ STRÁNKY OBLASTI) OBRÁZEK 13 BANNER PROFILU GEOLOGICKÉHO PARKU (OTEVŘENÍ OKNA HORNINY) OBRÁZEK 14 OKNO S POPISEM HORNINY KŘEMENCE OBRÁZEK 15 ODKAZY NA DALŠÍ STRÁNKY WEBU GEOPARK OBRÁZEK 16 GEOLOGICKÁ MAPA ČM S ODKAZEM NA POPIS OBLASTI BOHEMIKA OBRÁZEK 17 UKÁZKA CHARAKTERISTIKY OBLASTI (BOHEMIKUM) OBRÁZEK 18 UKÁZKA SCHEMATICKÉ GEOLOGICKÉ MAPKY BOHEMIKA S HORNINAMI OBRÁZEK 19 UKÁZKA FOTOGRAFIE A PROFILU BOHEMIKA (FOTO BORIS POLÁČEK) OBRÁZEK 20 UKÁZKA ČÁSTI STRÁNKY S POPISEM HORNINY KŘEMENCE (FOTO BORIS POLÁČEK) VI. Příloha CD ROM s internetovými stránkami GEOPARK 35

41 VII. Literatura Finger F., Roberts M.P., Haunschmid B., Schermaier A., Steyrer H.P. (1997) Variscan granitoids of central Europe: their typology, potential sources and tectonothermal relations. Mineralogy Petrology 61, s Franke W. (2000) The mid-european segment of the Variscides: tectonostratigraphic units, terrane boundaries and plate tectonic evolution. In Franke W, Haak W, Oncken O, Tanner D (eds) Orogenic Processes: Quatification and Modelling in the Variscan Belt, Geological Society, London Special Publication 179, s Franke W., Zelazniewicz A. (2000) The eastern termination of the Variscides; terrane correlation and kinematic evolution. In Franke W., Haak W., Oncken O., Tanner D. (eds) Orogenic Processes: Quatification and Modelling in the Variscan Belt, Geological Society London Special Publication 179, s Friedl G., Finger F., Paquette J.L., Quadt von A., McNaughton N.J., Fletcher I.R. (2004) Pre- Variscan geological events in the Austrian part of the Bohemian Massif deduced from U-Pb zircon ages, International Journal of Earth Sciences 93, s Holub V., Machart J., Manová M. (1997) The Central Bohemian Plutonic Complex: Geology, chemical composition and genetic interpretation, Sborník geologických věd, 31: Chlupáč I., Brzobohatý R., Kovanda J., Stráník Z. (2002) Geologická minulost České republiky, Academia, Praha, 436 s. Hrouda, F., Táborská, Š., Schulmann, K., Jeţek, J., Dolejš, D. (1999) Magnetic fabric and rheology of co-mingled magmas in the Nasavrky Plutonic Complex (E.Bohemia):implications for intrusive strain regime and emplacement mechanism: Tectonophysics, volume 307, s Kloetzli U.S., Koller F, Scharbert S, Hoeck V (2001) Cadomian lower-crustal contributions to Variscan granite petrogenesis (South Bohemian Pluton, Austria); constraints from zircon typology and geochronology, whole-rock, and feldspar Pb-Sr isotope systematics, Journal of Petrology (September 2001), 42(9), s Kovaříková P. et Al. (2007) Petrology, geochemistry and zircon age of redwitzite at Abertamy, NW Bohemian Massif (Czech republic): tracing the mantle component in Late Varicsan intrusions, Chemie der Erde 67, s