PŮDA Č ASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST

Transkript

1 Č ASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST Č ÍSLO 2 ROČ NÍK 7 DUBEN 2009 BIOZAHRADA V BÍLÉM DOMĚ FANTASTICKÝ SVĚT PŮDY A KAMENÍ NA JEZÍRKU STRUČNÝ PRŮVODCE BIOTEXTILEM BŮH UPLÁCAL ČLOVĚKA Z HLÍNY EMILKA STREJČKOVÁ: Z PLATONICKÉ LÁSKY DĚTI NEBUDOU KALIFORNSKÉ KAMARÁDKY Z VERMIKOMPOSTÉRU ŘEŘICHOVÝ TEST ALTERNATIVA K USMRCENÍ JAK SE RODÍ BIO REVOLUCE VE ŠKOLNÍM STRAVOVÁNÍ KRABICE NAŠÍ VLASTI TAJEMNÍ TVOROVÉ Z KOMPOSTŮ OŽIVUJÍ SÍDLIŠTĚ PŘÍLOHA: KAPITOLY Z PEDOLOGIE PŮDA

2 BIOZAHRADA V BÍLÉM DOMĚ Manželé Obamovi zakládají biozahrádku. Biozeleninu tak budou moci okusit i oficiální návštěvy Bílého domu. Pomáhat s péčí o zahradu budou žáci místní školy. První dáma Spojených států Michelle Obamová se rozhodla na pozemcích Bílého domu zbudovat zeleninovou biozahrádku, která bude první produkční zahradou v domově amerických prezidentů od dob druhé světové války. Přestože zahrada bude zdrojem potravin pro celou prezidentskou rodinu i oficiální návštěvy, paní Obamová vidí hlavní úlohu zahrady ve vzdělávání dětí o zdravém, lokálním ovoci a zelenině právě v době, kdy se obezita a diabetes dostávají do středu zájmu celého západního světa. V nedávném rozhovoru první dáma vyjádřila naději, že děti budou pozitivně ovlivňovat své rodiny, což v důsledku povede k hlubšímu pochopení této problematiky v celé společnosti. S péčí o zahradu budou totiž pomáhat žáci místní školy, třiadvacet z nich již pomáhalo při budování záhonů. Během roku budou žáci pomáhat se setbou, sklizní, ale budou si moci také zeleninu či byliny uvařit. Michelle Obamová říká, že,,není nic lepšího než přijít do Bílého domu, nasbírat si vlastní zeleninu a připravit si jídlo, zkrátka si užívat radost z práce. Otázka, zda zahrada v Bílém domě bude pouhou parkovou úpravou, se stala nejen otázkou politickou, ale také symbolem environmentálního myšlení, neboť Obamovi dlouhodobě podporují zastánce lokálních potravin a ekologického zemědělství. Navíc podpora zdravého stravování se stala důležitou součástí aktivit Michelle Obamové. Obamovi budou na zahrádce o rozloze přibližně 400 m 2 pěstovat na 55 různých druhů biozeleniny, včetně nejrůznějších neobvyklých druhů bylin a zeleniny. Kromě toho na pozemku Bílého domu budou též chovány včely. Zdroj: New York Times: Obamas to Plant Vegetable Garden at White House, Převzato z www. biospotrebitel.cz Foto

3 EDITORIAL Vážené čtenářky, vážení čtenáři, PŮDA JE ŽIVÝ A DYNAMICKÝ PŘÍRODNÍ ÚTVAR, ačkoli to na první pohled není patrné. Neustále se rodí z geologického podloží, a na druhé straně nám ji před očima odnáší voda a vítr a taky si ji sami ubíráme pro stavby globální rychlostí mnoha hektarů za den. Půda je plná života, v pouhé hrsti hlíny objevíme řadu zvířátek a drobnohled by ukázal přítomnost možná tolika bakteriálních forem života, kolik je lidí na celé Zemi. Na to věnujeme půdě zatraceně málo pozornosti. Pohříchu i ve škole se geologie a pedologie někdy bere jako nutné nezajímavé zlo. Přitom stačí pár klíčových slov, internetový vyhledávač a zjistíme, že na jedné univerzitě u protinožců prý mají půdní zoo... Bohužel, stránky se nedají otevřít. Ale zato je tu spousta jiných různých virtuálních mikrozoo, kde alespoň fotograficky objevujeme stejně bizarní a bohatý svět půdní živěny, jako je ten slavnější mořský. Možná pěkný námět, jak objevovat něco tajuplného, nebo dokonce si takovou půdní mikrozoo pořídit do školního počítače. Další inspiraci najdete třeba na Jezírku, tedy na pracovišti brněnského střediska ekologické výchovy Lipka, kde na objevování půdy jdou přes osobní zážitky. Hotové návody pro práci s vašimi dětmi ve třídě přinášíme v příloze Bedrníku a v rubrice Didaktika. Tam najdete rovněž bedrníkovou novinku souhrnný přehled, jak téma půda využít ve školní vzdělávacím programu, ve kterých vzdělávacích oblastech, oborech, tematických okruzích... Půda je nejen základní článek potravního řetězce a stability ekosystémů, půda je také jedinečný filtr vody, ba i vzduchu. Nejnovější poznatky ukazují, že půda hraje důležitou roli i v nastávajících změnách klimatu je zásobárnou uhlíku, jehož narušený koloběh nám dělá onu šlamastyku, která už se dostala mezi přední témata světových politiků. Čím víc humusu v půdě, tím líp čtěte rubriku Proměny a Didaktika. Půda je nám ovšem také při fantastickém množství forem života, které obsahuje, obrovským zdrojem genetických informací. Z půdy a hornin stavíme svá obydlí, vyrábíme nástroje. Půda je prostředí, kde hledáme stopy své kulturní minulosti, půda je dokonce matérie duchovní což se netraduje, že bůh stvořil člověka z hlíny? Pročpak asi? Je tedy potěšující, že v environmentálním programu českého předsednictví Evropské unii se objevila půda; překvapivě Evropa zatím nemá jednotnou základní dohodu o ochraně půdy. Dobrou péči našemu základnímu bohatství, půdě, skýtá ekologické hospodaření. Novinkou pro nás může být, že Obamovi zakládají biozahrádku přímo u Bílého domu. Méně příjemným překvapením bude, že tak symbolický přírodní materiál, jako je bavlna, znamená při obvyklém konvenčním pěstování velkou chemickou zátěž pro půdu. Nechte se provést světem biobavlny, jejíž volba jako oděvu, pleny či utěrky dává záruku a dobrý pocit, že jste něco udělali pro zázrak zvaný půda, daný člověku do vínku a do správy. Průvodce biobavlnou nám maličko z tohoto čísla přetekl, jelikož je důkladný. Ale nebojte se, dokončíme ho. Prolíná se i se světem sportu, který v dalším čísle Bedrníku prozkoumáme z ekologického pohledu.» Didaktické kapitoly z pedologie najdete na str. 21, připravilo je Sdružení Tereza, kresba Jan Smolík. Pevnou půdu pod nohama ve dnech příštích přeje Hana Kolářová OBSAH BIOZAHRADA V BÍLÉM BOMĚ... 2 INSPIRACE FANTASTICKÝ SVĚT PŮDY A KAMENÍ NA JEZÍRKU... 4 PŮDORISKUJ... NA KŘIVOKLÁTSKU... 5 ZŠ HRADEC NAD MORAVICÍ ŽIMROVICE... 6 ZA ŠKOLOU? MŮŽE TAM BÝT NAUČNÁ STEZKA!... 6 OBJEV ROKU NA ZLÍNSKU... 9 STRUČNÝ PRŮVODCE BIOTEXTILEM: BIOBAVLNA...11 PROMĚNY CO JE A KDE SE VZALA DEGRADACE PŮDY...14 TAHÁK: PŮDA JAKO SOUČÁST ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ...15 NÁZORY ANKETA: BŮH UPLÁCAL ČLOVĚKA Z HLÍNY Z PLATONICKÉ LÁSKY DĚTI NEBUDOU...18 DIDAKTIKA KAPITOLY Z PEDOLOGIE...21 NEDOSTATEK ORGANICKÉ HMOTY V PŮDĚ? VĚTŠÍ PROBLÉM NEŽ SI MYSLÍME!...23 JAK SE ROZKLÁDAJÍ LÁTKY V PŮDĚ A KOMPOSTU?...25 ŘEŘICHOVÝ TEST...25 KDO ŽIJE V NAŠEM KOMPOSTU?...25 TÉMA PŮDA A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ŠKOL...27 ALTERNATIVA K USMRCENÍ...27 NABÍDKA...28 EVROPSKÉ BIO ČESKY Foto na titulní straně z archívu občanského sdružení Ekodomov, digitálně upraveno.

4 INSPIRACE FANTASTICKÝ SVĚT PŮDY A KAMENÍ NA JEZÍRKU Lesní škola Jezírko je jedním z odloučených pracovišť brněnské Lipky školského Informace, hra i tvoření zařízení pro environmentální vzdělávání. Hlavním pedagogickým posláním Lesní školy je pomocí ekologických výukových programů (EVP) vzdělávat děti všech věkových Ekologický výukový program Svět půdy skupin nejenom v různých biologických disciplínách, s kterými se běžně žáci setkávají a neživé přírody má tři části. V úvodu se studenti v hodinách přírodopisu, ale také k odpovědnému a ohleduplnému přístupu k životnímu seznámí s obecnými informacemi o půdě, prostředí. zahrají si na učitele a známkují čtyři definice půdy a vybírají tak, která se jim líbí nejvíce. Moderní lesní pedagogika tato témata vysloužila. Jedno z možných vysvětlení je, že oba obory byly a jsou víceméně Poté si zahrají na pedology a každý z nich má za úkol vymyslet jakoukoliv jednu vlastnost Většina EVP probíhá nejenom v budově střediska vybaveného mnoha zcela unikátními výukovými prvky, ale především v okolních lesích, kde je naplňován moderní didaktický směr vyučování pomocí lesní pedagogiky. Samotné středisko zahájilo svou činnost v roce 2004 a z poměrně skromných začátků se nabídka EVP každým rokem neustále zvyšovala až do současné podoby, kdy se učitelům nabízí celkem sedm programů pro mateřské školy, sedmnáct programů pro žáky 1. a 2. stupňů, pět programů pro střední školy a jeden speciální tvořivý vánoční program. Lesní škola Jezírko připravuje také programy pro studenty Přírodovědecké a Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. Pojďme se podívat blíže na ekologické výukové programy Lesní školy Jezírko věnované půdě a neživé přírodě. mužskou doménou a v našich školách stále nad muži převažují ženy učitelky, které zkrátka k tomuto učivu nemají vztah a nerady ho učí. Touto neblahou skutečností se pedagogové Lesní školy Jezírko nedali odradit a v nabídce střediska se záhy musely objevit též programy, které mají jako nosné téma neživou přírodu, respektive geologii a půdu. Bylo více než jasné, že jsme při vymýšlení jak na to museli opustit běžnou frontální výukovou metodu a jít jinou cestou. Postupně se zrodily dva programy, které představují fantastický svět půdy a kamení úplně jinak než z přítmí školních tříd s lavicemi totiž vycházkou přímo do terénu, pomocí fyzikálních i chemických pokusů, odběrů vzorků, zkoušení zrakem, hmatem, čichem a chutí. Jako třešnička na dortu působí to, že si každý žák může z programů odnést figurku z jílovité půdy, polodrahokam či zkamenělinu. půdy, jeden negativní vliv na půdu, jeden jev pozitivní a jednu věc, kterou lze v půdě nalézt. Vlastnosti se připisují na nástěnku a na konci takto vznikne průřez půdou, kdy se studenty hovoříme o všech těchto jevech. Následuje hra, v které si jedna skupina studentů vylosuje popis určitého půdního jevu (např. sesuv půdy, úrodnost, půdní edafon živá složka půd) a druhá skupina si vylosuje příslušné obrázky k těmto jevům. Úkol je jednoduchý. Dvojice se musí správně najít a usoudit, je-li tento jev pro půdu přínosný nebo není. V závěrečné části se účastníci programu pomocí kreslení jednotlivých obalů Země seznámí s tím, že půda není osamocenou sférou Země, ale že vzniká spolupůsobením ostatních geosfér, zejména pak, že půda není mrtvá, ale sestává z živé a neživé složky. Jedině spolupůsobením obou složek půda může vzniknout. Druhá část je terénní. Pro účel programu byly v okolí Lesní školy vykopány tři pedologické O půdě a neživé přírodě jinak Programy mají název Svět půdy a neživé přírody a Na kameni kámen a jsou koncipované sondy, každá záměrně na jiném stano- višti tak, aby byly vidět rozdíly ve stavbě půd Geologie a pedologie je často na základní a střední škole brána jako nutné zlo a téma, které není nikterak populární ani u učitelů, ani u žáků a studentů samotných. Těžko říci, proč si takto nelichotivé hodnocení zrovna jako jednodenní s rozsahem okolo čtyř hodin. Prvně jmenovaný je ryze pedologický a je určen žákům 8. a 9. tříd a středním školám, druhý je vhodný pro 3. až 5. třídu ZŠ a věnuje se více geologickým tématům. a zřetelně odlišeny jejich fyzikální vlastnosti postihnutelné základními smysly. U každé ze sond skupiny studentů odebírají vzorky z jednotlivých půdních horizontů pomocí pedologických lopatek. Zvláštní důraz klademe na osobnost pedagoga, neboť vyučující pedagog popisuje nejenom daný půdní typ, ale upozorňuje i na zvláštnosti, zajímavosti a zejména na ekologické souvislosti výskytu půd. K terénní části patří i hledání půdního edafonu přímo v půdní hrabance (zalaminované kartičky s obrázky edafických živočichů). Třetí část programu se odehrává opět v budově a je zaměřena částečně umělecky vytváření předmětu z jílovité půdy, na konkrétní zkoumání půdy u pedologického válce a průzkum vzorků půd získaných v sondách. Studenti jsou vybaveni hodnotícími listy, kde postihují čtyři fyzikální vlastnosti: půdní druh (velikost minerálů a hornin obsažených v půdě), soudržnost, obsah vody a barvu půdy. Nespornou výhodou Lesní školy Jezírko je vybavenost výukovými prvky, v tomto případě pedologickým válcem, kde se studentům ukazuje šest různých půdních typů včetně jejich horizontů a výskytu edafonu. Závěrečnou činností je určení jména živočicha nalezeného při terénní 4 vycházce pomocí speciálně vytvořeného klíče.

5 INSPIRACE Všechny výsledky si studenti zapisují do pracovního listu, který mají k dispozici během celého programu. Tento list jim zůstane. Využít ho mohou i učitelé v následující výuce v kmenové škole. Objevování půdy s osobními prožitky Přestože při sestavování tohoto programu panovaly určité obavy, že toto téma bude při nezvyklém přístupu velmi těžké na pochopení, a navíc je ve školách méně populární, obavy se naštěstí nepotvrdily. Ba právě naopak. Z téměř tříleté zkušenosti mohu tvrdit, že žáci na tento program reagují kladně, nejoblíbenější částí je bezesporu odběr vzorků ze sond přímo v terénu a následné zkoumání půdy v laboratoři a také výroba předmětů z jílu. Kladný je i ohlas u pedagogů. Učitelé, kteří si u nás tento ekologický výukový program objednávají, se dají v zásadě rozdělit do dvou skupin. Jedni tvrdí, že si tento program vybrali tzv. na klíč neboli, že jim v podstatě částečně supluje výuku neživé přírody ve škole (sami přiznávají nevalné znalosti geologie a pedologie). Druhou skupinou jsou učitelé, kteří mají hlubší zájem o tuto problematiku a objednávkou programu dopřávají studentům jiný a odlišný pohled na tento obor. Dá se též říci, že cíl programu netkví v získání přesných znalostí o rozdílnosti toho či onoho typu půd, ale klade si za cíl především nenásilné a vtipné objevování světa půdy pomocí osobních prožitků každého žáka či studenta. Závěrem lze tedy konstatovat, že cíl programu je naplňován nejenom u žáků a studentů, ale i u učitelů, kteří dostávají k výuce těchto oborů účinného pomocníka, který dokáže jejich žáky vhodně motivovat a aktivizovat i u látky tak náročné na představivost, jakou geologie s pedologií bezesporu jsou. Mgr. Milan Řezka, pedagog LŠ Jezírko PŮDORISKUJ... NA KŘIVOKLÁTSKU IVS Budy v Křivoklátě, v prostředí krásných lesů a poblíž atraktivního hradu, je zařízením Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Správy CHKO Křivoklátsko a Obecního úřadu Křivoklát. Bylo vybudováno v roce 1995, ve spolupráci s Obecně prospěšnou společností Křivoklátsko. Obecně prospěšná společnost nabízí své služby především školám, obcím a široké i odborné veřejnosti prostřednictvím výchovně vzdělávacích programů, přednášek, kurzů a exkurzí. Ubytovací kapacity střediska umožňují též ekopobyt v rámci Sítě středisek ekologické výchovy Pavučina. Tisíce návštěvníků Obsah výukových programů vychází z osnov předmětů příslušného stupně školy, na 1. stupni ZŠ zejména prvouky, přírodovědy a vlastivědy, na 2. stupni ZŠ a na středních školách zejména biologie, zeměpisu, dějepisu, občanské nauky a praktických činností. Programy umožňují dětem poznání a vnímání přírody praktickou činností, kdy vlastní prožitek a zkušenost má nejvyšší výchovně vzdělávací hodnotu. Při těchto programech se využívá názornost, tvořivost, aktivní řešení a další prvky environmentální a globální výchovy. Součástí jsou pohybové aktivity a ekologické hry. Například v roce 2008 uskutečnilo IVS Budy 67 výukových programů o lese a ochraně přírody, které navštívilo 1465 posluchačů z řad žáků a studentů nejen ze Středočeského kraje ale i z celé republiky. Pro pedagogy byl uspořádán seminář. Dále bylo nainstalováno osm výstav na téma související s přírodou a její ochranou. Proběhlo i dalších dvanáct akcí pro širokou veřejnost a volný čas mládeže: Den Země, Den stromů, Evropský den parků, Botanické soutěže. Zúčastnilo se jich celkem 8841 návštěvníků. V roce 2009 středisko kromě výukových programů pro děti opět připravilo výstavy, například Pasivní dům eko-logicky. Také nás čeká oslava 10. výročí Evropského dne parků. V plánu jsou další výstavy a akce o kterých se dočtete na internetových stránkách střediska. Den stromů 2008 na Křivoklátsku. 5

6 INSPIRACE Den stromů na Křivoklátsku Loni v říjnu například uspořádala Obecně prospěšná společnost Křivoklátsko v rámci Dne stromů exkurzi do Ploskovské kaštanky a zámeckého parku Leontýn. Nádhernou podzimní přírodou se pokochali milovníci přírody, kteří se dozvěděli od lektora ing. Pavla Mouchy, zástupce vedoucího Správy CHKO Křivoklátsko, veškeré informace týkající se ochrany památných stromů v chráněné kaštanové aleji, ale i zajímavosti o jednotlivých stromech v leontýnském parku. Děti připravily minivýstavku obrázků z kaštanů. Všichni spokojení účastníci si na památku odnesli publikaci Památné stromy Kladenska. Akci finančně podpořil Středočeský kraj a NSEV Kladno Čabárna, o. p. s. Život v podzemí V rámci oslav Světového dne vody proběhla 25. března v Rakovníku okresní Ekologická soutěž Byl to již pátý ročník této soutěže. Pořadatelem byla Botanická zahrada SZeŠ Rakovník, IVS Budy, Křivoklátsko, o. p. s., a Správa CHKO Křivoklátsko. Soutěže s ekologickou tematikou se zaměřením na ekologii a půdu se zúčastnilo 75 dvojic žáků ZŠ a studentů SŠ z Rakovnicka. Studenti byli rozděleni do čtyř kategorií. Obsahové zaměření otázek se týkalo základů ekologie, životního prostředí, botaniky, zoologie, základů pedologie a praktických znalostí přírody. Soutěžilo se v nádherném prostředí botanické zahrady. Doprovodný program pro «Půdoriskuj! Křivoklátsko, to není jenom známý hrad, ale také Naučná stezka Brdatka vedoucí nádhernými křivoklátskými lesy. mladší účastníky Půdoriskuj (IVS Budy, Křivoklátsko, o.p.s.) a přednášky pro starší účastníky Rostliny a půda a Život v podzemí zajistili pracovnice Správy CHKO Křivoklátsko v DDM Rakovník. J. Prošková, Informačně vzdělávací středisko Budy, Křivoklátsko, o. p. s., is.krivoklat@pvtnet.cz, www. is-krivoklat.cz Foto archív IVS Budy a Hana Kolářová ZŠ HRADEC NAD MORAVICÍ ŽIMROVICE ZA ŠKOLOU? MŮŽE TAM BÝT NAUČNÁ STEZKA! Základní škola Žimrovice leží v malebném prostředí přírodního parku Moravice, čtyři kilometry od historického městečka Hradec nad Moravicí. Zřizovatelem školy je MÚ Hradec nad Moravicí. Škola má více než osmdesátiletou historii, během které prošly školními lavicemi stovky dětí obce Žimrovice. Po celou dobu svého trvání funguje škola jako malotřídní. V současné době navštěvují školu žáci 1. až 4. ročníku ve dvou třídách. Škola získala titul Ekoškola roku 2004 a druhé místo v republikové soutěži o nejlepší ekologický projekt. V roce 2006 škola získala poprvé mezinárodní titul Ekoškola a o dva roky později tento titul obhájila. Ekoškola v soutěži Ekoškola Moravskoslezského kraje. Od školního roku 2005/2006 jsme zapojeni Škola v Žimrovicích se v posledních letech do mezinárodního projektu Ekoškola (Ecopravidelně zapojuje do ekologických projektů School) a hned v prvním roce jsme získali vyhlášených Sdružením pro ekologickou prestižní titul Ekoškola. V roce 2008 jsme mezi- výchovu Tereza. V roce 2001 získala v projektu národní titul obhájili a z rukou ministra školství Škola v lese a les ve škole 7. místo v republikové pana Ondřeje Lišky jsme převzali osvědčení soutěži mezi 500 přihlášenými. Ve škol- a vlajku Ekoškoly. Mezi tradice naší školy patří ním roce 2003/2004 se přihlásila do projektu zdobení vánočního stromečku pro zvířátka, Ekoškola. Kromě titulu Ekoškola roku 2004 starost o ptačí budky, které jsme si sami vytvořili, jsme získali 2. místo v soutěži o nejlepší samostatný společné vycházky do okolí školy, péče projekt v rámci ekologické výchovy. o školní zahradu, třídění odpadu v učebnách 6 V roce 2006 byla škola oceněna 3. místem školy, péče o zvířátka v živém koutku atd.

7 INSPIRACE Začlenění ekologické výchovy do učebních osnov Ve škole byl vypracován plán EVVO pro roky , který je průběžně doplňován o mnohé nové aktivity a projekty. Plán je členěn na tři oddíly: 1. Dlouhodobé cíle ZŠ Žimrovice obecné 2. Dlouhodobé cíle specifické 3. Krátkodobý plán pro daný školní rok Jak se snažíme o ekologický provoz školy Ve škole se již stalo tradicí pořádat v podzimních měsících sběr papíru. Sběr se koná ve dvou dnech. Tradičně tři desítky žáků školy sesbírají za pouhé dva dny vždy několik tun sběrového papíru. Ve dvou kontejnerech odevzdáváme již několik let okolo šesti tun papíru, tzn. téměř 200 kg papíru na jednoho žáka. Od školního roku 2002/2003, kdy si děti v zájmovém kroužku Výtvarníci v přírodě vytvořily krabicové papírožrouty a plastožrouty, třídíme v obou učebnách i školní družině odpad. Po dětech chceme, aby si po svačince plastové kelímky řádně umyly a teprve čisté je odhazovaly, kam patří. Dnes už třídění odpadu bereme jako samozřejmost. Papír je schováván na školní sběr a plast vynášíme do nedalekého kontejneru u školy. V rámci programu Státního fondu životního prostředí ČR Slunce škol škola obdržela dotaci na pořízení slunečního kolektoru na ohřev vody. K tomuto zařízení je na školním počítači umístěn program, který monitoruje činnost kolektoru a zaznamenává i aktivitu slunce. Žáci 3. a 4. ročníku zaznamenávají v každý pracovní den dvakrát denně venkovní teplotu a aktuální počasí do připravených formulářů. Jde nám o to, aby si děti všímaly změn, které se dějí v přírodě a zároveň se i učily odpovědnosti za svěřené úkoly. Snahou všech zaměstnanců školy je vytvářet přátelské a vlídné prostředí, ve kterém se děti cítí dobře a zároveň nesou zodpovědnost za své okolí, ve kterém žijí. Používané moderní výukové metody mají v naší škole vést děti k samostatnému a kritickému myšlení. Zahrada poznání a hry Myšlenka přetvořit školní zahradu na tzv. přírodní učebnu, která by sloužila nejen ke hrám a odpočinku dětí, ale i k výuce, pozorování, zahradničení, vznikla v Základní škole v Hradci nad Moravicí Žimrovicích na jaře roku Na čtyřech a půl tisících metrech čtverečních do té doby rostly jen zakrslé ovocné stromy, které ve většině nebyly v dobrém stavu, v zadní části zahrady byly nevyužité školní pozemky. Tehdy jsme se poprvé setkali s pražským výtvarníkem panem Miroslavem Pacnerem, abychom začali uvažovat o možných změnách. Věděli jsme, že chceme využít prohloubeného místa na východní straně zahrady k vybudo- NAUČNÁ STEZKA ZA ŠKOLOU 1. zastavení Škola s lípami a skupinou jehličnanů Škola v Žimrovicích byla slavnostně otevřena 20. srpna Západně od školní budovy jsou vysázené lípy malolisté. Tento náš národní strom se dožívá 500 a více let. Před školní budovou je skupina jehličnanů, kterou tvoří dvě douglasky tisolisté a dvě borovice vejmutovky. 2. zastavení Květinová louka na Kamenné hůrce Velmi vzácná je loučka na samém vrcholu skály. Díky pravidelnému kosení rozkvétá začátkem léta mnoha krásnými barvami teplomilných rostlin. Bíle rozkvete řebříček obecný a silenka nadmutá, žlutě zase štírovník růžkatý a jestřábník, karmínově hvozdík kartouzek, fialově chrpa luční a sytě modře hadinec obecný. Za hranou skály nám výhled na Žimrovice zastiňuje dub letní, třešeň ptačí, jeřáb ptačí, buk lesní a habr obecný. 3. zastavení Geologický profil Na konci geologického období prvohor naše území pokrývalo moře, ve kterém se usazovaly jíly a písky. Během alpínského vrásnění v období třetihor byly tyto vrstvy vyzvednuty a vytvořily například pohoří Jeseníky. Stejná hornina vystupuje i u tohoto půdního odkryvu. Označujeme ji jako hradeckou drobu. Na téměř kolmém profilu je vidět erozní činnost kořenů dřevin. 4. zastavení Jehličnatý les Jehličnatý les má chudý bylinný porost. Je zde možno pozorovat ostrou hranici mezi ekosystémy listnatého a jehličnatého lesa. Mezi porostem smrku ztepilého a lesní pěšinou je nápadný vřes obecný. Podle způsobu opracování šišek můžeme určit, které zvíře si na semenech šišek pochutnávalo. 5. zastavení Květena na jižním svahu údolí Melečku Na lesní pěšině jsou velmi nápadné žlutě kvetoucí kručinka barvířská a čilimník chlupatý. Na okraji svahu můžeme pozorovat kvetoucí sadec konopáč a v létě nádherné červenofialové a bílé květy náprstníku červeného. Vedle sebe tu rostou netýkavka nedůtklivá s většími sytě žlutými květy a netýkavka malokvětá s květy drobnějšími. Z keřového patra se v tomto místě nachází krušina olšová, bez hroznatý (červený) a jíva. 6. zastavení Kamenné moře s mechy, lišejníky a kapradinami U lesní pěšiny na pravém břehu je roztroušeno několik větších balvanů droby, na kterých rostou mechy s lišejníky. Běžné jsou zde i kapradiny kapraď samec a papratka samičí. U osady Meleček, kde se stezka otáčí o 180 stupňů, se k nim přidává další nápadná kapradina hasivka orličí, která je vyšší a rozvětvuje se. 7. zastavení Mokřad nad roklí a dřeviny na stezce Od začátku naučné stezky po osadu Meleček procházíme přes dva potůčky, které jsou patrné jen při jarním tání a při dlouhodobých deštích. V suchém létě na jejich koryto upozorní malé rokle a kaluže na lesní pěšině, ve kterých se vyvíjejí pulci kuněk žlutobřichých. V údolí potoka Meleček žije skokan hnědý a ropucha obecná, užovka obojková a z ještěrů slepýš křehký a ještěrka živorodá. Stezka je zajímavá i z dendrologického hlediska. V její první části se na jižním svahu vyskytuje dub letní, jasan ztepilý, bříza bělokorá, habr obecný, jilm horský, buk lesní, javor klen a javor mléč. V druhé části stezky u potoka se k nim přidávají olše lepkavá a vrby. 8. zastavení Život pod hladinou Melečku Potok Meleček pramení u obce Moravice západně od Melče. Protéká úzkým údolím v oblasti, která patří do Nízkého Jeseníku. Potok se vlévá v Žimrovicích do řeky Moravice. V potoce žije střevle potoční, pstruh potoční a jelec proudník. V horním toku Melečku můžeme pozorovat na spodní straně kamenů blešivce, larvy chrostíků a jepic. 7

8 INSPIRACE DOPORUČENÍ A ZKUŠENOSTI S UTVÁŘENÍM ŠKOLNÍ ZAHRADY Při přestavbě zahrady nám vyplynulo několik zásad, které mohou být přenositelné i do jiných školních projektů souvisejících s přestavbou zahrady. Plánujte zahradu s dětmi nechte je psát vlastní návrhy, co by na zahradě nemělo chybět, dejte jim plán zahrady, kde mohou dokreslovat své nápady. Vaše návrhy a návrhy dětí konzultujte s architektem. Nechejte vyjádřit k návrhu kolegy učitele. Uvažujte o bezpečí prvků, které chcete na zahradě realizovat. Uvažujte již dopředu, jak se budete o zahradu starat během roku, zvláště jak bude zabezpečena údržba zahrady během letních prázdnin. Které materiály budete při výstavbě potřebovat. Kolik to všechno bude stát a které finanční zdroje můžete při výstavbě použít (dotace zřizovatele, dotační programy, granty, sponzorské dary). Pamatujte na polohu zahrady, její velikost, kdy svítí na zahradě sluníčko, kde se drží stín, jaká je zemina, nehrozí-li poškození větrem. Při projektování zahrady myslete na bezpečnost dětí. Je dobré si klást otázky typu : Nemůže tam dítě spadnout? Nemůže se podřít? Nejsou tam ostré hrany? Věnujte pozornost výběrů flóry. Nevysazujte na zahradu jedovaté rostliny nebo rostliny s velkými trny. Nově vysazované dřeviny nesmí snižovat požadované parametry denního osvětlení ve vnitřních prostorách okolních budov. Vzdálenost sázené dřeviny od obvodové zdi budov by měla být stejná, jako je její předpokládaná maximální výška. Věnujte pozornost oplocení pozemku. Plot vymezuje prostor pro pohyb dětí ve škole a zároveň chrání proti vandalismu zvenčí. Chcete-li na školní zahradu umístit vodní plochu, uvažujte o její hloubce. Vypracujte pro vaši zahradu řád, se kterým prokazatelně seznámíte své kolegy a hlavně žáky školy. vání amfiteátru a podmínkou bylo navrhnout jezírko a miniarboretum pro výuku dětí. Už na podzim roku 2003 měl výtvarník vytvořenou maketu, se kterou jsme předstoupili před zastupitele města Hradec nad Moravicí. Ti vyjádřili souhlas a podporu projektu Zahrada poznání a hry, jak jej pojmenoval Miroslav Pacner. V roce 2004 se nám podařilo získat z dotace kraje prostředky na realizaci amfiteátru, jezírka a miniarboreta. Stavbu amfiteátru si řídil pan Pacner sám, z nedalekého kamenolomu se na něj použilo 60 tun zdejší kulmské droby. Jeho výstavba trvala pět dnů. Více času nám zabralo jezírko a miniarboretum. Vykopaná zemina byla plná kamenů přes školní pozemek pravděpodobně protékal v minulosti potok Meleček, který nyní tvoří hranici pozemku. Původně jsme chtěli napájet jezírko právě z tohoto potoka, ale od této myšlenky jsme museli upustit. Promýšleli jsme, jak jinak bychom mohli jezírko zásobovat vodou, inspirací nám byla zahrada Rozmarýnku v Brně, kde jezírka jsou zásobována dešťovou vodou z blízké budovy. Stejným směrem jsme postupovali i my. Šestnáct metrů dlouhé jezírko je foliované, na dno jezírka jsme ukládali umyté kameny ze zahrady, ale časem jsme je odstranili a použili je na falešný odtok. Osázení miniarboreta jsme ponechali na zahradníkovi, část dřevin jsme dostali z arboreta. Kromě profesionálních firem se do podzimu 2004 podíleli na výstavbě zahrady místní hasiči i rodiče žáků školy. Obrovský kus práce odvedly se všemi zaměstnanci i děti naší školy. Práce na realizaci projektu Zahrada poznání a hry pokračovaly na jaře roku V průčelí školy vedle svítících kamenů bylo vysázeno bludiště z buxusů a vzniklo malé odpočívadlo u vstupního chodníku do školy. Děti se zapojily do výstavby bylinkové spirály a terénních úprav v okolí hřiště, dotvářely se další prvky v zadní části zahrady záhonky, odtok z jezírka, dřevěný můstek, chodníky 8 okolo školy, výsadba bahenních rostlin.

9 INSPIRACE Získejte pro své představy vedení školy, jejich podporu budete mnohokrát během realizace projektu potřebovat. Informujte o projektu rodiče dětí, najdete mezi nimi určitě příznivce, kteří vám při práci mohou pomoci. Spolupracujte se sdruženími, které pracují v blízkosti školy. Zvláště v menších obcích naleznete v řadách hasičů, sportovců aj. mnoho ochotných dobrovolníků. Před započetím přestavby si promyslete, jak budete časově řadit jednotlivé kroky projektu. Každá roční doba vám umožňuje realizovat něco jiného. Rozvrhněte si práci v kalendáři. Když se pustíte do práce, zorganizujte si pracovní den, zvláště, budou-li vám pomáhat dobrovolníci. Nejen děti vaší školy čekají na přestávky a svačinu. Provádějte kontrolu stavby, zvláště profesionální firmy si některé věci budou chtít udělat po svém, ani jejich zkušenosti je neopravňují svévolně měnit navržený projekt. Na druhé straně vám mohou poskytnout užitečné rady, jak některé prvky udělat lépe, možná i finančně efektivněji. Za realizaci projektu určete odpovědnou osobu, která bude koordinovat průběh přestavby, můžete také ustavit poradní výbor, který se bude scházet ke konzultacím během přestavby zahrady. Vybudovat krásnou přírodní učebnu na vašem školním pozemku zabere mnoho času a vyžaduje hodně úsilí mnoha lidí, udržet však zahradu v provozuschopném stavu bude vyžadovat nejen čas a sílu pracovníků školy, ale i trpělivost. Určete osobu odpovědnou za školní zahradu Po celou dobu realizace vašeho projektu veďte důkladnou dokumentaci o průběhu prací na zahradě. Každý návrh, plánek i kresbu dětí si zakládejte. Budete se moci prezentovat svým dílem před rodiči, zřizovatelem školy, širokou veřejností, sponzory a potenciálními dárci. O vaší činnosti informujte rodiče i veřejnost školní nástěnkou, venkovní vitrínou atd. Zisk mezinárodního titulu Ekoškola v roce 2006 nám pomohl přesvědčit zřizovatele školy, aby nám zafinancoval vytvoření šesti naučných zastavení přímo na školní zahradě. V rámci těchto zastavení jsme mimo jiné s dětmi vystavěli vodorovné sluneční hodiny a meteorologickou stanici. Ve školním roce 2007/2008 jsme na školní zahradě vybudovali svými silami pergolu a kompost, abychom mohli zpracovávat biologický odpad, který naše zahrada během roku vyprodukuje. Dnes nám školní zahrada slouží v duchu názvu projektu Zahrada poznání a hry. Především v rámci prvouky, přírodovědy a vlastivědy využíváme školní zahradu k pozorování a učení. K tomu nám slouží především jezírko a miniarboretum. Kamenný amfiteátr využíváme jako přírodní učebnu a místo pro setkávání s rodiči a přáteli školy. Pozemky s bylinkovou spirálou nám slouží pro pěstování základních druhů zeleniny v rámci pracovního vyučování. Naučná stezka za školou V údolí potoka Melečku, kde se naše škola nachází, se nám podařilo vytvořit šest kilometrů dlouhou Naučnou stezku za školou se sedmi zastaveními, která slouží nejen žákům školy, ale i široké veřejnosti. Součástí stezky je úvodní tabule s mapou naučné stezky, která je umístěna u školy. Smyslem projektu je seznámit děti školy i další návštěvníky našeho kraje s geologickými poměry, květenou a zvířenou zdejší oblasti. Ke stezce jsme vydali pracovní listy. Mgr. David Šrom, ředitel ZŠ Hradec nad Moravicí Žimrovice, zs_zimrovice@volny.cz, doplněno z (red) OBJEV ROKU NA ZLÍNSKU Cenu za celoživotní přínos environmentální výchově a vzdělávání ve Zlínském kraji převzal ekolog Vojtěch Malík. Stalo se tak v rámci osmé Krajské konference o environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě ve Zlínském kraji, která se konala v listopadu 2008 v Uherském Hradišti. Setkání škol, neziskových organizací a veřejné správy je každoročně součástí doprovodného programu mezinárodního filmového festivalu Týká se to také tebe (TSTTT). Tématem konference bylo Duhové vzdělávání pro přírodu. Bohatého programu, v němž se střídaly referáty, dílny i vzájemná setkání a prohlídka výstav a prezentací s neformální nabídkou výrobků, služeb a programů se zúčastnilo téměř sto pedagogů a pracovníků neziskových organizací, vzdělávacích institucí a veřejné správy z celého Zlínského kraje. Nedílnou součástí konference bylo představení nominací a předání cen za přínos k rozvoji EVVO ve Zlínském kraji za rok 2007 a Vyhlašovatelem ocenění je Líska občanské sdružení pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu ve Zlínském kraji. Řídící výbor Lísky ocenil dvanáct osobností, organizací a projektů, které vybral ze 43 nominací. Ocenění tradičně předávají představitelé Zlínského kraje, v loňském roce to byla paní Milena Kovaříková, radní pro rozvoj venkova, životní prostředí a zemědělství a RNDr. Alan Urc, vedoucí odboru ŽPZe. Všichni ocenění mají bezplatnou účast na konferenci a získávají poukázky na zboží Fair Trade. Ocenění za celoživotní přínos EVVO získal ekolog Vojtěch Malík ze ZO ČSOP Slavičín. V kategorii osobnost si cenu odnesla Jana Tesařová z Centra Veronica Hostětín. V kategorii ředitelé škol, školských zařízení byli oceněni Pavel Bartoň ze Střediska volného času Alcedo Vsetín a Michal Cholek ze Základní školy Zlín-Želechovice. Cenu pro pedagoga získala Eva Šnajdarová ze školy TGM Uherské Hradiště. V kategorii komunální politik pracovník veřejné správy byla cena předána Petru Pavelčíkovi, pracovníkovi Mětského úřadu Uherské Hradiště. V kategorii podnikatel či firma ocenění získala vsetínská firma Climax. Mezi nominovanými byla za dlouhodobou podporu environmentální výchovy i společnost Kovosteel a INV Plán ze Zlína. 9

10 INSPIRACE Další cenu pro školy a školská zařízení získala ZŠ Rokytnice ze Vsetína, která loni již jedno prestižní ocenění převzala z rukou pracovníků společnosti Člověk v tísni. Škola si ze tří nabízených témat vybrala klimatické změny, které poté učitelé propojili do různých předmětů a projektů. Děti tak studovaly tuto problematiku z různých hledisek. Prováděly meteorologická a biometrická měření v rámci programu Globe. Zkoumaly vliv koncentrace oxidu uhličitého na růst rostlin během pilotního projektu Carbon Cycle a prováděly šetření ve věci energetické bilance školy. Také zpracovávaly počítačovou prezentaci o klimatických změnách a navštívily Hostětín dnes již ve světě oceňovanou vesnici modelových ekologických projektů. Studenti si sami na závěr vyzkoušeli roli učitelů v pátém ročníku, když si pro mladší spolužáky připravily vyučovací hodinu, popsala celoroční práci Liběna Dopitová, koordinátorka ekologické výchovy. V kategorii neziskových organizací ocenění získalo ekocentrum Žabka ze Starého Města. Líska ocenila také rodinu Janíkovu z Valašských Klobouk a projekt Výukové programy středisek ekologické výchovy na podporu školních vzdělávacích programů a školních plánů EVVO ve školách ve Zlínském kraji, který úspěšně realizovalo občanské sdružení Ledňáček ze Vsetína. Objevem roku se stala Alena Gurská z Lísky. Iva Koutná, Líska občanské sdružení pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu ve Zlínském kraji Foto Filip Mareš, Alcedo Vsetín CENA ZA PŘÍNOS K ROZVOJI ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVY, VZDĚLÁVÁNÍ A OSVĚTY Ve Zlínském kraji se vyhlašuje od roku Občanské sdružení Líska uděluje cenu v deseti kategoriích: 1. osobnost, 2. ředitel školy, školského zařízení, 3. školní koordinátor EVVO, pedagog, 4. komunální politik, pracovník veřejné správy, 5. podnikatelský subjekt, 6. škola, školské zařízení, 7. nezisková organizace, 8. rodina, 9. projekt realizovaný na území Zlínského kraje, 10. objev v oblasti EVVO (jednotlivec, organizace). Nechme se inspirovat aktivitou osobností a škol, které patří mezi nominované či přímo oceněné v 8. ročníku OSOBNOSTI ring. Ekologické poradenství. Zakládající členka Lísky, vedení účetnictví, realizace informačního systému a projektů Lísky. Ing. Mgr. Jana Tesařová, Centrum Veronica Hostětín, ZO ČSOP Veronica ŠKOLY Organizační ředitelka Centra Veronica Hostětín. Podílí se na přípravě a lektorování vzdělávacích programů zejména pro dospělé. Spolupracuje na ZŠ Rokytnice Vsetín monitorování, rozvoji a informování o modelových projektech udržitelného Škola se zaměřením na informatiku, ekologii a přírodovědné předměty. Aktivní rozvoje v Hostětíně. Rozsáhlá publikační, poradenská a metodická činnost. účast v řadě projektů: Globe, Světová škola získání certifikátu Světová Podílela se na založení Lísky, je členkou řídícího výboru a aktivně se zapojuje škola pro rok 2008 (Světová škola je místem, kde globální témata tvoří při- zejména do zpracování projektů a budování partnertsví. rozenou součást výuky a života školy, kde se žáci pod vedením týmu učitelů Ing. Vojtěch Malík, ZO ČSOP Slavičín zabývají aktivně světovým děním a sledují aktuální vývoj v rozvojovém světě, Zakládající člen a od r až doposud předseda ZO ČSOP Slavičín. Hlavní kde žáci zjišťují, jak si na tom stojí škola vzhledem k určitým globálním problémům, organizátor kosení chráněných luk na Petrůvce. Autor a realizátor ornitologického kde žáci, učitelský sbor i širší veřejnost získávají informace o globální projektu Sledování vletů sýkory při hnízdění. Aktivní spolupráce se problematice, kde je nejméně jedenkrát za rok organizována akce za účelem ZO ČSOP Kosenka, zapojení do Ekologické olympiády. Celý svůj život zasvětil zvýšení povědomí o daném problému nebo s cílem přispět k řešení problé- práci při ochraně přírody a vychoval řadu nadšených pokračovatelů. mu), člen programu ENO Environment Online globální virtuální školy pro Mgr. Pavel Bartoň, ALCEDO středisko volného času Vsetín udržitelný rozvoj a zvyšování ekologického povědomí (v současné době je Aktivní podíl na rozvoji EVVO na úrovni Zlínského kraje i České republiky. Příprava zapojeno asi 400 škol ze 104 zemí světa, které sdílejí možnosti vzdělávání a garance projektů. Lektorská, metodická a publikační činnost. Podílí se v této oblasti prostřednictvím internetové sítě), recyklační program Recyklo- na přípravě a vedení pobytových a terénních výukových programů a seminářů. hraní, jehož cílem je na zúčastněných školách realizovat zpětný odběr baterií Zapojení do komunitních projektů ve městě Vsetín. Zakládající člen Lísky. a elektrozařízení a zajistit tak jejich recyklaci. Budování školní zahrady. Žákům Mgr. Michal Cholek, ZŠ Zlín Želechovice je umožňován pobyt na vícedenních výukových programech Alceda. Podporuje realizaci environmentální výchovy na škole, která se zaměřuje na SPŠ polytechnická COP Zlín EVVO. Škola má velkou školní zahradu, téma EVVO je významně zakotvené Škola je zapojena do projektu Globe. Motivuje žáky k zapojování do projektů. ve školním vzdělávacím programu. Umožňuje jim provádět nové projekty, např. projekt Koloběh uhlíku v přírodě. Eva Šnajdrová, ZŠ T. G. Masaryka, Uh. Hradiště Organizuje každoročně seznamovací pobyt žáků 1. ročníku. Podporuje další Školní koordinátorka EVVO. Dlouholetá podpora školních i mimoškolních vzdělávání svých pedagogů v oblasti EVVO. Zapojení do soutěže Přírodovědný aktivit, zapojení do soutěží a projektů,spolupráce se SEV v okolí, tvorba školních klokan. Zavedení třídění odpadu ve škole a solárního ohřevu užitkové projektů EVVO. vody. Zapojení do soutěže Efektivní využití energie, vyhodnocení v rámci ČR. Ing. Mgr. Petr Pavelčík, MěÚ Uherské Hradiště SOŠ a gymnázium Staré Město Aktivně se zapojuje do budování místních i regionálních partnerství, zejména Dlouhodobá spolupráce se ZŠ a SŠ v oblasti EVVO. Úspěšné zapojování v rámci Místní agendy 21, místního systému EVVO Uherskohradišťska do krajských projektů. Škola zajišťuje rozbory vody pro veřejnost v rámci a krajského systému EVVO. Člen Lísky a neziskových organizací v Uherském výstavní akce Zahrada Moravy. Rozsáhlá spolupráce s neziskovými organizacemi. Hradišti. Aktivní účast v dalším vzdělávání. Pestrá přednášková, vzdělávací a osvětová činnost a tvorba meto- Rodina Janíkova, Valašské Klobouky dických pomůcek pro ZŠ. Ve škole funguje Ekologické informační centrum Celá rodina Janíkova přirozeně udržuje lidové tradice a zvyky, chrání a stará pro školy i veřejnost. se o přírodu, pomáhá dobrovolně při různých akcích ve městě. Mirek Janík SŠ hotelová a služeb Kroměříž je předsedou ZO ČSOP Kosenka. Věra Janíková působí jako učitelka MŠ. Rekonstrukce pozemku, vytvoření prostředí, které umožňuje praktické Alena Gurská, Líska o. s. pro EVVO ve Zlínském kraji ukázky biodiverzity, sledování vztahů v přírodě a vliv zásahů člověka na Koordinátor projektu Projektové vyučování Proměny regionu nástroj pro životní prostředí. rozvíjení školních vzdělávacích programů, odborný pracovník projektu ZŠ T. G. Masaryka Uherské Hradiště Zelená pro Zlínský kraj environmentální vzdělávání jako cesta k udržitelnému Dlouholetá podpora a zapojování do aktivit EVVO ve městě, spolupráce se rozvoji, modulu Zelené hospodaření. Dlouholetá práce v terénu SEV v okolí, organizace projektových dnů a projektů EVVO ve škole i jejím údržba zeleně, veřejných prostranství, práce spojené s ochranou přírody okolí. Vytvoření interaktivní učebny pod širým nebem na školní zahradě, 10 a životního prostředí, management a údržba chráněných území, monito- která je přístupná také obyvatelům z okolí.

11 INSPIRACE STRUČNÝ PRŮVODCE BIOTEXTILEM: BIOBAVLNA Textilní průmysl patří dlouhodobě mezi největší zatěžovatele životního prostředí. Téměř čtvrtina všech ročně aplikovaných insekticidů je použita při pěstování bavlníku. Další nezanedbatelné množství toxických chemikálií se ročně spotřebuje při přeměně bavlněného vlákna na košile, džíny, ručníky, povlečení Přírodní ještě neznamená bio Díky komplikovaným chemickým procesům při zpracování dnes označení 100% bavlna, hedvábí či vlna zdaleka nesplňuje představy o přirozenosti přírodních materiálů, které se nám na první pohled vybaví. Textilní výroba z bavlněných i ostatních rostlinných a živočišných vláken totiž nepatří zdaleka mezi nejekologičtější. Mnozí lidé se proto se zájmem obracejí k oblečení vyrobenému způsobem pro přírodu i člověka příznivějším. Biooblečení začíná mít pevné místo v nákupním košíku (stejně jako přírodní kosmetika) nejen ekologicky smýšlejících spotřebitelů. I ve výrobcích označovaných jako natur, bio, eko či zelený textil jsou však nezanedbatelné rozdíly. Co ve skutečnosti znamená předložka bio v případě košile, ručníku nebo dětských dupaček? A jak se orientovat v jejich značení? Pojďme se rozhlédnout ve světě biotextilu. Šetrný k přírodě versus bio V praxi se můžeme setkat se dvěma základními principy značení ekotextilu. První skupina bývá nejčastěji označována jako biotextil či organický textil. Druhá skupina, anglicky nejčastěji nazývaná sustainable textile, se do češtiny zpravidla překládá jako textil šetrný k životnímu prostředí (pro komplikovanost českého překladu používáme v textu anglický výraz). Ačkoliv mají oba systémy značení mnoho společného a směřují ke stejnému cíli, v některých ohledech se liší. Organický textil vychází z principů ekologického zemědělství, původ druhého můžeme hledat v laboratořích. Největší rozdíl mezi oběma přístupy je důraz, který se při certifikaci sustainable textilu klade na hodnocení životního cyklu výrobku (tzv. Life-Cycle Assessment LCA hodnocení environmentálních dopadů výrobku po celou dobu jeho života). Díky tomuto kritériu naleznete ve skupině sustainable vedle organických textilií i materiály, jako jsou eco-fleece vyrobený z recyklovaných pet-lahví, smart wools materiály s vysokým stupněm chemických úprav či celulózová vlákna lyocell. I ty totiž splňují přísné environmentální parametry, jejich původ by však ortodoxní vyznavače bioživota nejspíš zaskočil. V Evropě se certifikace sustainable textilií řídí směrnicemi EU pro ekologicky šetrné výrobky, speciálně Směrnicí pro textilní výrobky 2002/371/EC, a certifikaci v jednotlivých zemích Evropy zajišťují akreditované nezávislé orgány. Vedle EU směrnic existuje i řada uznávaných privátních standardů s mezinárodní platností Ökotex Standard, Nordic Swan, v České republice Ekologický šetrný výrobek. JAKO V BAVLNCE... Bavlnu většina lidí považuje za přírodní materiál, který svědčí pokožce dětí i dospělých. Možná proto budete zaskočeni: konvenčně pěstovaná a obchodovaná bavlna oplývá všemi negativy, které průměrně ekologicky vzdělaného člověka napadnou. Běžně pěstovaná bavlna je jednou z plodin vůbec nejvíc chemicky ošetřovaných. Konvenční pěstování a zpracování bavlny zatěžuje půdu a vodu, má fatální dopady na životy mnoha milionů rolníků a jejich rodin i širší společnosti. Podle údajů severoamerické pobočky Pesticide Action Network spolkne pěstování bavlny 10 %, některé zdroje uvádějí až 20 % celosvětové spotřeby pesticidů. Bavlníkové plantáže přitom zabírají jen necelá 4 % světového půdního fondu využívaného k zemědělství. Při zpracování bavlny je největším problémem bělení a barvení textilií. Zhruba třetina barviv k bavlně nepřilne a vymyje se do odpadních vod. Velká část zpracovatelských zařízení se nachází v rozvojových a nejméně rozvinutých zemích světa, v nichž se environmentální standardy často dodržují méně důsledně než v Evropě nebo Severní Americe. Menší výrobní podniky a dílny obvykle nemívají vlastní čističky odpadních vod, ty pak znečištěny barvivy a zbytky pesticidů ústí přímo do vodních zdrojů, které nezřídka plní roli zásobáren pitné a užitkové vody pro celou oblast. Vzhledem k tomu, že bavlna zůstává navzdory rozmachu syntetických textilií a oživení zájmu o přírodní vlákna, jako je len, konopí nebo hedvábí, nejdůležitější surovinou pro výrobu oděvů, sečteno a podtrženo, v globálním měřítku konvenční produkce bavlny má velké ekologické, sociální a zdravotní dopady. Má tedy smysl hledat alternativu biotextil. O dopadech konvenčního pěstování bavlny vypráví působivě též dokumentární film 100% cotton: Made in India od německé režisérky Inge Altemeier. S využitím článku Šárky Špačkové Bavlna špatné svědomí našich skříní v Sedmé generaci 2006/2, (red) Organický textil Pro textil vyrobený ze surovin pocházejících z ekologicky kontrolovaného zemědělství se běžně užívá výraz organický či biotextil. Pod tímto označením se však neskrývá jen kontrolovaný původ surovin, ale také přísná kontrola výrobních procesů od výroby vláken po konečnou úpravu oděvu. Délka kontrolovaných procesů a přísnost se u jednotlivých standardů liší, obecně však platí, že ty nejkvalitnější organické programy začínají kontrolu od zasazení bavlníku a končí vybalením trička v obchodě. Při výrobě biotextilu jsou používány v co největší možné míře biosuroviny rostlinného (bavlna, konopí, len, juta, ramie, bambus, soja) nebo živočišného (vlna, hedvábí, kašmír, kůže) původu, jejichž produkce podléhá přísné kontrole ze zákona o ekologickém zemědělství. Následné zpracování vláken a výroba textilií jsou přísně definovány. Nejsou povoleny látky, u kterých je prokázáno či je důvodné podezření, že působí jako karcinogeny, negativně ovlivňují vývoj plodu či pohlavních orgánů nebo způsobují alergickou reakci. Celkově se klade velký důraz na energetickou šetrnost technologií a biodegradabilitu, namísto chemických úprav se dává přednost mechanickému zpracování. Množství technologií je zakázáno nesmí se např. používat chlor, formaldehyd, azobarviva, zpomalovače hoření, enzymatické bělení, protimačkavé či antibakteriální úpravy. Textilní doplňky, jako jsou zipy, knoflíky a patenty či háčky, nesmí v žádné podobě obsahovat chrom, nikl apod. Biobavlna se v současné době pěstuje ve 22 zemích světa, největšími producenty jsou Turecko, Indie, USA a Čína. Nejznámější bio textilní standardy Na rozdíl od biopotravin nepodléhá výroba biotextilu zatím žádným mezinárodním legislativním opatřením, kromě identifikace bio původu surovin. Stejně jako na trhu s přírodní kosmetikou i zde existuje velké množství privátních standardů a značek. Mezi nejznámější organizace, které mají vytvořeny systémy kontroly biotextilu patří Organic Trade Association (OTA) v USA, britská Soil Association, německá International Association Natural Textile Industry (IVN), evropský a mezinárodní Demeter, skandinávský KRAV, japonská Japan Organic Cotton Association (JOCA) či holandská SKAL. Organic Trade Association (OTA) ve svých The American Organic Standards for Fiber Processing rozlišuje tři úrovně biozna- 11

12 INSPIRACE Výrobky ze stoprocentní biobavlny znamenají úlevu pro půdu i další složky životního prostředí a také nemalé společenské přínosy. Je však zatím velmi těžké se zorientovat, co je skutečně z biobavlny, zárukou nemusí být ani takováto visačka. Doufejme, že sjednocování pravidel, podobně jako tomu je u biopotravin, bude postupovat. Zatím vám pomůže náš průvodce biotextilem. Foto archív Bedrníku čení: 100% Organic všechny komponenty pochází z kontrolovaného zemědělství, Organic 95% z celkové váhy vláken je bio původu. Pokud na oblečení naleznete text: Made with organic cotton (či název jiné biosuroviny), máte jistotu, že materiál trička, které jste si právě zakoupili, je ze 70 % bio. Všechna tři značení deklarují, že při výrobě byly splněny přísné standardy pro ekologicky šetrnou výrobu, zakázány jsou GMO včetně Bt bavlny (geneticky upravovaná). Označení Made with xx % organic cotton (či jiné biosuroviny) musí ve výrobku obsahovat deklarovaný podíl. Soil Association uveřejnila v roce 2003 své Organic textile standards, které zahrnují produkci a zpracování přírodních vláken dech povoluje při výrobě textilu definované množství formaldehydu a halogenovaných organických sloučenin. Přísným výrobním omezením nepodléhají nitě a oděvní součástky: zde, pokud není k dispozici vhodný organický materiál, lze použít i polyester či viskózu. KRAV má vytvořené standardy pro zpracování kůže v biokvalitě. Certifikované výrobky nesou značku KRAV. x % organic material/made with x % organicin conversion materials. První úroveň zahrnuje materiály s 95 % a více vlákny certifikovanými jako bio nebo v konverzi. Méně než 5 % může obsahovat jiná vlákna včetně regenerovaných a syntetických. Druhá skupina označuje materiály, které obsahují 70 % až 95 % certifikovaných biovláken nebo vláken v konverzi, do 30 % vlákna neorganického původu, z nichž maximálně včetně kůže. Pokud textil obsahuje nejméně Japan Organic Cotton Association 10 % (v USA 25 %) může být regenerovaných % surovin v biokvalitě (vyjma doplňků, jako jsou knoflíky, patenty apod.), může být označen Organic. Zbylých 5 % mohou tvořit jakákoliv vlákna včetně syntetických, nejsouli na seznamu nepovolených látek. Pokud biosuroviny tvoří % z celku, můžete na štítku nalézt Made with xx % organic materials. Použití GMO není povoleno. Certifikované výrobky nesou logo Soil Association a doprovodný text definující podíl bio ve výrobku. International Association Natur Textile Industry (IVN) rozlišuje stupně Naturtextil IVN Certified BEST a IVN Certified, které vycházejí z velmi obdobných pravidel jako Soil Association. Překvapivě však povoluje v nižším stupni používat i suroviny, které nepocházejí z kontrolovaného zemědělství; pouze bavlna musí být bio v obou úrovních). Kontrola výroby probíhá ve všech stupních od sklizně suroviny přes výrobu vláken, zpracování až po barvení a šití. Oděvní doplňky jako vycpávky, podšívky, všivky apod. musí být stoprocentně přírodního původu, kovové části nesmí obsahat nikl a chrom. Vzhledem k německému původu certifikátu patří tato značka v České republice mezi nejrozšířenější. Certifikované výrobky nesou značku Naturtextil a Naturtextil Best. Demeter jedna z nejstarších bioznaček na světě označuje produkty pocházející z biodynamického zemědělství. Řadí se mezi nejaktivnější činitele v biozemědělském hnutí. Standardy pro certifikaci textilu byly zavedeny v roce Kontrolní systém vychází z pravidel IVN (viz výše), vlákna však musí pocházet z biodynamického zemědělství. Certifikované výrobky nesou značku Demeter. KRAV, největší ekozemědělská organizace ve Skandinávii, jako jediná ve svých standar- (JOCA) organizace, která dohlíží na kvalitu biobavlny a dodržování standardů při jejím zpracování v Japonsku. Certifikace rozlišuje tři stupně značení pure pro biotextil nebarvený a bez potisků, pure dyed/printed pro biotextil s potiskem nebo barvený a blend pro látky obsahující více než 60 % biobavlny a méně než 40 % ostatních přírodních vláken nebo konvenční bavlny. Syntetická vlákna jsou povolena v méně než 10 %. Skal International Standards jsou standardy pro organický textil vytvořené původně holandskou certifikační společností Skal International (dnes Control Union Certifications). Kontrolují se všechny kroky od zpracování vláken po úpravu hotových oděvů. Použitá vlákna musí pocházet z ekozemědělské produkce (vyjma šicích nití), 5 % z celkové váhy může být syntetického původu. V celém procesu jsou zakázány látky škodlivé životnímu prostředí a lidem, dává se přednost mechanickým technikám zpracování, celkový proces výroby musí ve srovnání s konvenční výrobou prokazatelně méně zatěžovat životní prostředí. Plnění sociálních standardů je podmínkou. Výrobky s touto certifikací jsou označené značkou EKO Sustainable Textile. Global Organic Textile Standard, GOTS. Ve snaze sjednotit existující standardy a zjednodušit tak výrobcům biotextilu export do celého světa (bez nutnosti dalších recertifikací) byly po několikaleté přípravě v roce 2006 zveřejněny globální standardy pro organický textil. Ty kontrolují produkci, zpracování, balení, značení a transport a ve svých podmínkách vycházejí z nejznámějších biotextilních směrnic. Při certifikaci užívají dvoustupňové označení organic/organic-in conversion a made with nebo syntetických. Při zpracování nejsou povoleny směsné příze (směsi bio a nebio příze spřádané dohromady viz níže). Většina textilních doplňků by měla být z přírodních materiálů, nitě, knoflíky a zipy však mohou být i ze syntetiky. Je zakázáno používat vzácné dřeviny, PVC, nikl a chrom a řadu výrobních procesů, která se neslučují s principy ochrany životního prostředí a mají negativní vliv na lidské zdraví. Všichni certifikovaní zpracovatelé a výrobci musejí splňovat sociální kritéria definovaná Mezinárodní organizací práce (ILO), což garantuje zajištění únosných sociálních podmínek primárním výrobcům a zpracovatelům. Na výrobcích s certifikací GOTS můžete nalézt loga pověřených certifikačních společností IMO, Control Union Certifications či Soil Association Certification Ltd a text Global Organic Textile Standard s označením úrovně kvality. Zajímavý je certifikát Organic Exchange Standard kalifornské společnosti Organic Exchange, která se zaměřuje na zvýšení celosvětové produkce biobavlny. Certifikát mohou získat textilie se směsnou bavlněnou přízí obsahující vedle převažujícího konvenčního bavlněného materiálu i malé množství s organickým původem. Tuto certifikaci využívá velké množství světových oděvních firem - zařazením takovýchto produktů do výroby deklarují, že jim záleží na životním prostředí a sociálním kodexu výroby. Přestože se ve výrobcích nachází zpravidla jen 5% podíl bio, vzhledem k celkovým objemům jsou tyto firmy významnými hráči na trhu s biobavlnou. Oděvy se směsí biobavlny zpravidla naleznete v kolekcích spodního prádla či řadách pro děti, někdy využívají nebo tvoří samostatné, přírod-

13 INSPIRACE nost evokující kolekce. Odměnou je lepší image a zvýšený zájem spotřebitelů, kteří při svých nákupech péči o životní prostředí zohledňují. Mezi další standardy pro organický textil patří Biologico Tessuto /AIAB či textilní standard německého Naturland. Jiným typem standardu kvality jsou například pravidla definovaná indickou výrobní a obchodní společností Agrocel. Nosím bio, chovám se eticky Vedle šetrného chování k přírodě klade většina textilních programů důraz na dodržování sociálních standardů. V souladu s duchem ekologické výroby se výrobci organického textilu přirozeně hlásí k principům spravedlivého obchodování, řada z nich jsou aktivní podporovatelé a realizátoři speciálních sociálních projektů zaměřených na rozvoj a podporu místních societ. Na farmách je zakázána dětská práce, pracovníkům jsou poskytovány rovnocenné podmínky nehledě na rasu, pohlaví, náboženství či sociální postavení. Výše platu je adekvátní námaze, množství odpracovaných hodin je regulováno, často je poskytována finanční pomoc pro lokální komunitní programy atd. Mezi nejznámější sociální projekty patří např. biore, iniciovaný společností Remei, který vedle dlouhodobých smluv pro pěstitele bavlny garantuje i jejich důstojné sociální podmínky. Často je možné setkat se také s označením FairTrade cotton, kterou uděluje mezinárodní FairTrade Labelling Organisation (FLO) produktům splňujícím přísné podmínky spravedlivého obchodování. Avšak pozor označení touto značkou ne vždy znamená, že je produkt biopůvodu. S Fair Trade úzce spolupracuje i další z velkých zpracovatelů biobavlny, holandská společnost BoWeevil. Důraz na sociální chování při vykupování a zpracování bavlny kladou i členové Organic Exchange. Existuje řada projektů, které v zemích třetího světa iniciují přechod z konvenčního pěstování bavlny na bio, s cílem snížit ekologickou zátěž a současně zajistit farmářům důstojné podmínky pro život. Příkladem jsou např. Moral Fibre Project pro Afriku, organizovaný PAN-UK, Cotton made in Africa iniciovaný německou společností OTTO, Institutionalising Organic cotton / OBEPAP organizovaný v Beninu holandskou společností AgroEco a mnohé další. Za změnou postojů nadnárodních oděvních koncernů stojí množství osvětových kampaní, které spotřebitele upozorňují na neetické chování oděvních firem v zemích primární produkce. Právě osvěta mezi spotřebiteli a protesty proti neetickému chování nadnárodních textilních koncernů se v posledním desetiletí staly podnětem k zařazení etických kodexů do firemní politiky významných nadnárodních firem a k jejich přímému zapojení do projektů v rozvojových zemích. Jedním z příkladů je evropská kampaň Clean Clothes Campaign. Trh s biotextilem Údaje z roku 2006 uvádějí přes 30 velkých oděvních firem a více než malých oděvních značek, které v Evropě, Severní Americe a Japonsku nabízejí ve svých programech oděvy z biobavlny. Překvapivě největším světovým výrobcem oděvů z biobavlny je (podle údajů Organic Exchange z r. 2006) americká společnost Nike. Ta uvádí, že v letošním roce bude 15 % všeho sportovního oblečení v programu Sport Culture vyrobeno z biobavlny a do roku 2011 to bude plných 100 %. Další z významných oděvních výrobců Marks&Spencer plánuje v roce 2012 minimálně pětiprocentní podíl biobavlny ve všech svých bavlněných výrobcích. Své bioprogramy mají i další světové značky Sam s Club, Patagonia, COOP, Timberland, C&A či H&M. Některé firmy (např. Nike) používají v oděvech směsné příze obsahující pouze nízké procento biobavlny (maximálně do pěti procent, zbytek konvence) což veřejně nedeklarují, jiné mají své vlastní organic kolekce. Řada výrobců se v poslední době aktivně podílí na ekosociálních projektech, které přímo s produkcí biobavlny souvisejí. Že se tato firemní strategie vyplácí, uvádějí svorně všichni představitelé významných firem. Nárůst obratu v této textilní sekci je přičítán stoupajícímu spotřebitelskému sociálnímu a ekologickému uvědomění a často se srovnává s boomem biopotravin a biokosmetiky. Co najdete na štítku Orientace v biooblečení si žádá zdatného biozákazníka. Jak již bylo řečeno, ačkoliv biotextil zpravidla splňuje podmínky pro značky typu vyrobeno s ohledem na životní prostředí, obráceně to už platit nemusí. Označení ekologicky šetrné či sustainable (certifikáty Eko-tex Standard, EU Flower, Nordic Swan apod.) ještě nezaručuje, že se jedná o biotextil, i když tyto značky na některém biooblečení můžete nalézt. Nejjednodušším vodítkem pro spotřebitele zůstává text uvedený na štítku, obalu či visačce. Pokud na některém z těchto míst naleznete výraz bio nebo organic, jste u správného regálu. Jestliže na štítku bude logo či jméno některého známého biocertifikátora (Soil Association, SKAL, KRAV apod.), je zde zpravidla jasně uvedeno, o jaký typ biotextilu se jedná a naleznete i procentuální podíl bio ve výrobku. Problém může nastat, pokud se setkáte s privátní značkou některého výrobce či prodejce. Ti totiž zpravidla uvádějí pouze svůj název či logo buď kolekce, která biooblečení obsahuje, nebo vlastní registrované značky, pod kterou se bio skrývá. Pokud chcete vědět o výrobku víc, musíte pátrat po dalších indiciích. Na řadě výrobků naleznete na visačce či přiložených letáčcích informaci o certifikaci, která deklaruje biokvalitu, mnoho firem informuje i o speciálních ekosociálních projektech, kterých se účastní. Pokud chcete vědět, co přesně se rozhodujete svým nákupem podpořit, nezbývá než pátrat dál. Některá z log, která můžete na oblečení (vedle značek uvedených výše) vidět, najdete na webu biospotrebitel.cz. Když do vyhledávače zadáte slovo biobavlna, najdete tohoto průvodce včetně log. Ecotton registrovaná značka holandské společnosti Bo Weevil, pod kterou na trh dodává biobavlnu, přízi, látky a některé hotové oděvy. Biokvalitu a výrobní proces certifikuje Control Union Certification /Skal International. Na oděvech je značka Ecotton. Biobavlna pochází převážně z Turecka, kde se BoWeevil podílí na projektech zaměřených na ekologicky šetrnou produkci bavlny. Logo Fair Wear Foundation nadace, která se zaměřuje na zlepšení sociálních podmínek v oblasti oděvního průmyslu. Mezi členskými firmami naleznete oděvní společnosti Mexx, Bo Weevil či O Neill. Naturline je značka oblečení šetrného k životnímu prostředí, která patří švýcarské maloobchodní společnosti COOP. Společnost při výrobě dlouhodobě zpracovává biobavlnu od firem zařazených do projektu biore. Green Cotton Organic registrovaná značka dánské oděvní společnosti Novotex. Oděv vyráběný s ohledem k životnímu prostředí. Filozofie vychází z principů ekologické udržitelnosti, jedna z linií produktů zahrnuje i biobavlnu. Při certifikaci materiálů organického původu spolupracuje s KRAV a SKAL. Hess Natur jeden z prvních zásilkových obchodů, který začal pod svou vlastní značkou nabízet lněné a bavlněné biooblečení. Je dlouhodobým partnerem Helvetas Organic Cotton project v Burkině Faso. Pure wear značka biotextilu s vlastními definovanými standardy výroby, kterou vlastní německá zásilková společnost OTTO GmbH & Co. Společnost je iniciátorem ekosociálního projektu Cotton made in Africa, zaměřeného na rozvoj ekologické produkce biobavlny v Beninu, Zambii a Burkině Faso. Je členem Fair Wear Foundation. Organic cotton - Toto značení můžete nalézt na oděvech, ve kterých byly použity bavlněné směsné příze (příze obsahuje malé množství biobavlny, zbytek tvoří konvenční bavlna) a jsou certifikovány standardy Organic Exchange. Některé z certifikovaných firem používajících směsnou přízi toto logo neuvádějí a užívají na oděvech názvy svých privátních značek. biore původně obchodní značka používaná pouze pro organickou přízi společnosti Remei dnes zahrnuje i vlastní oděvy v biokvalitě. Značka informuje o tom, že oděv je zpracován z bavlny z farem zařazených do projektu biore. Kateřina Čapounová, PRO-BIO LIGA, Pokračování v příštím čísle. 13

14 PROMĚNY CO JE A KDE SE VZALA DEGRADACE PŮDY EVROPSKÁ PŮDA V OHROŽENÍ Během posledních desetiletí dochází v Evropě k intenzivní degradaci půdy, která je způsobena nebo zesilována lidskou činností. Odborníci vyjadřují obavy, že se v budoucnu intenzita těchto negativních procesů zvýší. Patrně k tomu přispěje i probíhající změna klimatu doprovázená extrémními výkyvy počasí, které mohou mít negativní účinky na půdu. Ekonomické škody způsobené v Evropské unii ničením půdy mohou podle odborníků dosahovat desítek až stovek miliard eur ročně. Přesto nejsou evropští politici schopni nalézt dohodu na společné politice pro ochranu půdy v Evropě. A média o půdě obvykle referují kvůli spekulantům s pozemky nebo při popisu následků lijáku, který půdu z polí spláchl do garáží a ložnic postižených zasolováním zkalkulovali ekonomové jen ve třech nejpostiženějších zemích EU na zhruba Mezi procesy, které se podílejí na degradaci 150 až 300 miliard eur. půdy, patří např. eroze, úbytek organické Sesuvy půdy se často vyskytují v oblas- hmoty v půdě, zasolování, chemická kontaminace, tech narušených erozí, s příkrými svahy, utužování půdy nebo její sesuvy, po- s intenzivními a vydatnými srážkami, např. kles biologické rozmanitostí v půdě, zastavění v alpských či středomořských oblastech. rozsáhlých ploch aj. Zatím ale není jasné, jak rozsáhlá území jsou Eroze je přirozený přírodní proces rozrušování v EU ohrožena ani jak velké jsou ekonomické a přesunu půdy působením větru, vody, škody způsobené sesuvy. ledu, sněhu atd., který ale člověk urychluje některými svými činnostmi, např. odlesňováním, nevhodnými zemědělskými postupy, změnami vodního režimu v krajině atd. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) odhaduje, že vodní erozi je vystaveno 115 milionů hektarů půdy a že 42 milionů hektarů půdy podléhá erozi větrem. Dostupné údaje z 13 členských států EU kalkulují roční škody způsobené erozí na 700 milionů až 14 miliard eur ročně. Dalším procesem ovlivňujícím kvalitu půdy je úbytek organické hmoty, která hraje důležitou úlohu v koloběhu uhlíku. Půda na jedné straně uvolňuje skleníkové plyny, ale je také významnou zásobárnou uhlíku; podle Evropská půda potřebuje ochranu. evropských expertů obsahuje 1,5 miliardy Ale jakou? tun uhlíku. Přibližně 45 % půdy v Evropě má střední obsah organické hmoty a dalších 45 % Evropská komise na základě podkladů půd má obsah nízký či dokonce velmi nízký. odborníků konstatovala, že nevhodné lidské Problém úbytku organické hmoty postihuje činnosti ničí kapacitu půdy plnit řadu zásadních podle Evropské komise zejména jižní Evropu, funkcí a že nedostatečná ochrana půdy ale také některé části Francie, Německa, Švédska ohrozí udržitelnost a dlouhodobou konkuren- či Velké Británie. Experti ohodnotili škody PŮDA = samostatný přírodní útvar ceschopnost v Evropě. V listopadu 2004 uspo- způsobené úbytkem organické hmoty asi na vzniklý z povrchových zvětralin zemské řádalo nizozemské předsednictví EU konferenci, 3 až 6 miliard euro ročně. kůry a z organických zbytků za na které členské státy a další subjekty vyjádřily Utužování půdy je způsobováno zejména působení půdotvorných faktorů. Je silnou podporu pro společný postup v ochraně opakovaným zpracování půdy ve stejné životním prostředím půdních orga- půdy. Následně proběhla i dvouměsíční veřejná hloubce a množstvím přejezdů těžkou zemědělskou nismů, stanovištěm planě rostoucí konzultace, během které se za pomoci interne- technikou. Rozsah tohoto narušení vegetace, slouží k pěstování kulturtu tisíce občanů a stovky organizací vyjadřovaly se dle expertů pohybuje v Evropě mezi 32 až ních rostlin. Je regulátorem koloběhu k možným prvkům budoucí strategie ochrany 36 % pro značně ohrožené půdy a 18 % půdy látek, může fungovat jako úložiště, ale půdy. V říjnu 2006 pak na základě výsledků připomínek je ohroženo mírně. i zdroj potenciálně rizikových látek. veřejnosti předložila Evropská komise Jako zasolování se označuje hromadění návrhy tematické strategie a rámcové směrnice rozpustných solí (sodíku, hořčíku, vápníku KVALITA PŮDY = schopnost půdy EU pro ochranu půdy. aj.) v půdě a problém se v Evropě týká téměř plnit funkce daného ekosystému tak, V Evropském parlamentu byl návrh Evropské 4 milionu hektarů. Nejvíce je ohrožena italská aby byla trvale zajišťována biologická komise přivítán a 13. listopadu 2007 pro Kampánie, údolí španělské řeky Ebro a Velká produktivita, udržována kvalita životního něj v prvním čtení hlasovala velká většina uherská nížina. Zasolování ale také postihuje prostředí a podporováno zdraví europoslanců. Překvapivě však byl návrh řadu regionů na Slovensku, v Řecku, Portugalsku, rostlin a živočichů. rámcové směrnice zablokován na jednání 14 Francii či Rakousku. Škody způsobené rady ministrů životního prostředí Evropské Co ohrožuje půdu? Kontaminace půd je důsledkem používáním nebezpečných chemických látek v mnoha výrobních procesech zhruba v posledních dvou stoletích. Expertní odhady předpokládají 3 až 4 miliony kontaminovaných lokalit, přičemž na 500 tisíc jich podle odborníků vyžaduje sanaci. Nezávislá studie citovaná Evropskou komisí odhaduje náklady související s kontaminací půdy až na 200 miliard eur ročně, konzervativní kalkulace udává hodnotu asi desetkrát menší. Na problému degradace půd se v Evropě podílí také tzv. urban sprawl expanze zástavby městského typu, jež dnes zaujímá více než čtvrtinu území EU, přičemž nadále přetrvává značná poptávka po půdě ve městech a v jejich okolí. Zastavěním je dnes postiženo asi 9 % celkové rozlohy členských států EU a za uplynulých 50 let se prostor spotřebovaný na osobu více než zdvojnásobil. Škody z degradace půd vyplývají například z poškození infrastruktury stékáním usazenin, ze zvýšené potřeby zdravotní péče v důsledku kontaminací, z nákladů na úpravy vody kontaminované prostřednictvím půdy, z likvidace usazenin atd. Odborníci ale předpokládají, že reálné škody budou pravděpodobně vyšší než uvedená čísla, protože mnohé lze doposud obtížné kvantifikovat. Kalkulované náklady např. nezahrnují poškození ekologických funkcí půdy, nákladů plynoucích z utužování půd, z jejich zastavění nebo z poklesu biologické rozmanitosti.

15 PROMĚNY unie v prosinci Přes úsilí tehdejšího portugalského předsednictví, eurokomisaře pro životní prostředí Stavrose Dimase a řady národních ministrů se nepodařilo dosáhnout politické dohody, kterou zablokovala menšina pěti států (Německo, Francie,Velké Británie, Rakousko a Holandsko). Zablokování dohody o směrnici kritizovala řada politiků, ale také mezinárodní federace biozemědělců (IFOAM), ochranářská organizace BirdLife nebo největší evropská federace nevládních ekologických organizací EEB. TAHÁK PŮDA JAKO SOUČÁST ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ DEFINICE PŮDY Půdu lze definovat jako samostatný přírodní útvar vzniklý z povrchových zvětralin zemské kůry a z organických zbytků za působení půdotvorných faktorů. Je životním prostředím půdních organismů, stanovištěm planě rostoucí vegetace, slouží k pěstování kulturních rostlin. Je regulátorem koloběhu látek, může fungovat jako úložiště, ale i zdroj potenciálně rizikových látek. Půda je dynamický, stále se vyvíjející živý systém. Přežití a prosperita všech suchozemských biologických společenstev, přirozených i umělých, závisí na tenké vrchní vrstvě Země. Půda je přirozenou součástí národního bohatství každého státu. Půdu je proto nutné chránit nejen pro současnou dobu, ale se značným výhledem do budoucna. Půda a ochrana klimatu O hledání alespoň dílčí dohody na společné ochraně půdy v Evropské unii se v červnu 2008 pokusila mezinárodní konference Změna klimatu jakou úlohu má půda?, kterou v Bruselu zorganizovalo Generální ředitelství pro životní prostředí Evropské komise (DG environment). Konferenci předsedal výkonný tajemník Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci Luc Gnacadja a zúčastnilo se jí na tři sta expertů, politiků, novinářů a průmyslových lobbistů. Účastníci se shodli, že organické složky půdy zásadním způsobem přispívají k její úrodnosti a zároveň jsou velmi významnou zásobárnou uhlíku. Konstatovali, že půda je součástí problému změny klimatu i součástí jeho řešení, a proto je nutné podpořit opatření, která pomáhají udržovat a zvyšovat obsah organických látek v půdě. Shodli se i na tom, že degradace půdy přesahuje hranice států a že je nutno vytvořit společný evropský právní rámec pro řešení problému. Následně byla zpracována a počátkem března 2009 zveřejněna komplexní studie shrnující veškeré dostupné informace o vztazích mezi půdou a změnou klimatu. Ta by měla pomoci politikům při dalším jednání o společných evropských politikách v oblastech ochrany půdy a ochrany klimatu. České předsednictví FUNKCE PŮDY Půda se v ekosystémech účastní složitých vazeb, je nezastupitelná v plnění těchto funkcí: Půda je základním článkem potravního řetězce a současně substrátem pro růst rostlin. Půda je životně důležitou zásobárnou vody pro suchozemské rostliny a mikroorganismy a je filtračním čistícím prostředím, přes které voda prochází. Mikroorganismy žijící v půdě jsou obrovskou a nedoceněnou zásobárnou genetické informace a umožňují průběh důležitých procesů v ekosystémech. Cyklus vody, uhlíku, dusíku, fosforu, a síry probíhá v půdě prostřednictvím interakcí mikrobiální složky s fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Půdní organická hmota je hlavní suchozemskou zásobárnou uhlíku, dusíku, fosforu a síry a bilance a přístupnost těchto prvků je neustále ovlivňována mikrobiální mineralizací a imobilizací. Půda hraje zcela zásadní a nezastupitelnou roli ve stabilitě ekosystémů a v ovlivňování bilancí látek a energií. Působí jako environmentální pufrační medium, jež mimo jiné zadržuje, degraduje, ale za určitých podmínek i uvolňuje potenciálně rizikové látky. Z půdy pochází mnoho základních složek stavebních materiálů a surovin, současně půda poskytuje prostor pro umisťování staveb, pro rekreační činnost a další aktivity člověka. Půda je prostředím, v němž probíhá archeologický a paleontologický výzkum. K procesům, které nepříznivě ovlivňují produkční a ekologické funkce půdy se řadí spolu s vodní a větrnou erozí kontaminace, zábor půd, degradace půdy, úbytek organické hmoty a narušení vodního režimu a acidifikace. POŠKOZENÍ PŮDY EROZÍ Lidská činnost může dramaticky akcelerovat přirozeně pozvolně probíhající proces eroze, který je za normálních podmínek kompenzován zvětráváním substrátu a tvorbou nové půdy. Eroze je ovlivňována kombinací faktorů, jako je sklon a délka svahu, charakter klimatu, využití půdy, vegetační kryt a půdní vlastnosti (textura, struktura, mocnost organických horizontů, obsah organické hmoty). Eroze snižuje mocnost ornice, v extrémních případech je zcela zlikvidována orniční vrstva i podorničí. Omezují se ekologické funkce půdy. Rychleji dochází k poškozování povrchových a podzemních vod. Snižuje se zadržování vody (retence) a regulační funkce půdy v hydrosféře. Omezuje se produkční schopnost půdy, tj. schopnost produkce biomasy. Neméně důležité jsou i vedlejší účinky eroze. Jedná se o zanášení toků a nádrží, obohacování vody živinami atd. Potenciální ohrožení zemědělské půdy vodní erozí na území ČR: Stupeň ohrožení vodní erozí (t.ha.r -1 ) Plocha zemědělské půdy (ha) % Velmi slabé ohrožení méně než 1, Slabé ohrožení 1,6-3, Střední ohrožení 3,1-4, Silné ohrožení 4,6-6, Velmi silné ohrožení 6,1-7, Extrémní ohrožení více než 7, Součet České předsednictví Evropské unie si jako jeden z cílů stanovilo odblokovat další jednání o směrnici na úrovni ministrů životního prostředí. Připravilo několik variant řešení sporných bodů s cílem najít kompromis přijatelný pro skupinu zemí, které jednání v prosinci 2007 zablokovaly. Podle dobře informovaných zdrojů však není příliš pravděpodobné, že se českému předsednictví podaří najít shodu a odpovědnost za hledaní kompromisu mezi partikulárními zájmy jednotlivých států přejde na Švédsko jakožto následující předsednickou zemi. Zatím tedy bohužel není jasné, jestli se podaří najít společná pravidla pro ochranu evropské půdy, ani jak budou vypadat. Zatím se politici shodli jen na tom, že se Evropa potýká s problémem degradace půdy, že je tento problém vážný a že je nutné jej řešit. Procento zemědělské půdy postižené různým stupněm eroze ve vybraných evropských zemích: Země Data z období Přijatelná a nízká (<10,9 t/ha/rok) Stupeňvodní eroze Střední (11-21,9 t/ha/rok) Vysoká a kritická (<22 t/ha/rok) Rakousko % 26 % 10 % Belgie % - Východní Německo % - Francie % Itálie % 31 % 30 % Portugalsko 6 % 25 % 69 % Španělsko % 10 % 82 % Velká Británie % 8 % 4 % MUDr. Miroslav Šuta, odborný konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik 15

16 PROMĚNY POŠKOZENÍ PŮDY KONTAMINACÍ Na kontaminaci půd se podílí řada anorganických i organických látek, jejichž zdrojem v půdě mohou být jednak přirozené procesy a jednak antropogenní aktivita. Potenciální nebezpečnost těchto látek je posuzována z hlediska ekotoxikologického (působení na ostatní složky ekosystému), z hlediska humanotoxikologického (působení na organismus člověka) a z hlediska ekonomického (snížení výnosovosti rostlinné produkce). Pro hodnocení úrovně kontaminace půd, pro její kvantifikaci se nečastěji používá hlediska humanotoxikologického, v jehož rámci je možno specifikovat cesty působení na organismus člověka. Lokální kontaminace je způsobena především průmyslovými aktivitami, jako je těžba a zpracování nerostů, ukládání odpadů, ale též haváriemi s úniky toxických látek. U zemědělské půdy jsou zdroje lokální kontaminace v aplikaci hnojiv a kalů ČOV, popř. v deponiích jiných odpadů. Odhaduje se, že v zemích EU existuje až takto kontaminovaných míst. Velký rozsah odhadu je dán nejednotností v definici kontaminovaného místa. EEA odhaduje celkové náklady na čištění kontaminovaných míst v Evropě na mld. eur. Difúzní kontaminace je způsobena atmosférickou depozicí látek průmyslem a dopravou emitovaných látek podléhajících dálkovému přenosu a plošnými zemědělskými a průmyslovými praktikami (aplikace odpadních kalů, hnojiv a pesticidů). Depozice polutantů přináší do půd především rizikové prvky a persistentní organické polutanty. Maximální přípustné obsahy rizikových prvků v půdě podle vyhlášky č. 13/94 Sb. (mg.kg -1 ): Prvek Výluh 2 M HNO3 Lehké půdy Ostatní půdy Lehké půdy Výluh lučavkou Ostatní půdy As 4,5 4, Be 2,0 2,0 7,0 7,0 Cd 0,4 1,0 0,4 1,0 Co 10,0 25,0 25,0 50,0 Cr 40,0 40,0 100,0 200,0 Cu 30,0 50,0 60,0 100,0 Hg - - 0,6 0,8 Mo 5,0 5,0 5,0 5,0 Ni 15,0 25,0 60,0 80,0 Pb 50,0 70,0 100,0 140,0 V 20,0 50,0 150,0 220,0 Zn 50,0 100,0 130,0 200,0 Vyhláška č. 13/94 Sb. určuje též maximální přípustné koncentrace dalších anorganických a organických látek v půdě (například aromatických uhlovodíků a jejich derivátů, polycyklických aromatických uhlovodíků, chlorovaných uhlovodíků, pesticidů). ZÁBORY PŮDY Zábor půd, především pro stavební účely, je většinou nevratným procesem, který podstatně omezuje nebo úplně odstraňuje plnění funkcí půdy. Pro některé země jsou k dispozici odhadované plochy záboru v hektarech za 1 den: Německo 130, Rakousko 35, Holandsko 35, Švýcarsko 10. Nejsou informace o typech půd, které jsou zabírány, z velké míry jsou to však půdy s vysokým významem pro produkci potravin nebo z hlediska ochrany přírody. Zábory půd patří podle závěrů dokumentu Politika ochrany půdy EU mezi nejzávažnější procesy poškozující půdní fond jako celek. Proč jsou důležité územní plány? Plošná ochrana půdy je definována ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. O územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů a ustanoveními zákona 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu ve znění pozdějších předpisů. Jedním z nejvýznamnějších úkolů územního plánování je jeho koordinační role, tzn. nalézání souladu veřejných zájmů. REKULTIVACE Obecně se pod pojem rekultivace zařazují postupy, kterými se vymezené území navrací do původního stavu nebo se aplikují postupy na odstranění nebo zmírnění nepříznivých dopadů na životní prostředí. Jako specifické cíle provádění rekultivací lze charakterizovat: zvýšení obsahu organické hmoty v povrchových horizontech půd, dodávku živin přístupných pro rostliny, ovlivnění nepříznivých hodnot ph půdy, stimulaci půdního života, zlepšení vodního režimu. Rekultivace mohou mít ale i nepříznivé vlivy: vstupy potenciálně rizikových látek, které mohou převýšit přijatelné hodnoty pro danou lokalitu, neadekvátní přísun živin, nepříznivé změny fyzikálních vlastností půd a substrátů. STÁTNÍ SPRÁVA A PŮDA Problematika půdy je v kompetenci Ministerstva životního prostředí ČR (zemědělská půda), Ministerstva zemědělství (lesní půda), MMR (ostatní plochy). V Evropské unii se jednotné předpisy týkající se půdní problematiky teprve tvoří. Byla schválena základní strategie k vytčení témat pro řešení úkolů souvisejících s ochranou půdy Soil thematic strategy. V současné době probíhají v EU jednání k přípravě Rámcové směrnice k ochraně půdy. Tahák o půdě a životním prostředí zpracovala Hana Kolářová ze zdroje: Jak nepatřičné látky vstupují do půdy? Graf relativního zastoupení jednotlivých zdrojů rizikových prvků do půd pro celou rozlohu zemědělského půdního fondu dokumentuje rozhodující význam zdrojů přecházejících z atmosféry z globálního hlediska. Z hlediska lokálního mají potenciální význam jiné zdroje, zejména aplikace odpadních kalů ČOV. 16

17 NÁZORY ANKETA BŮH UPLÁCAL ČLOVĚKA Z HLÍNY... Na otázky Bedrníku k tématu půda odpověděli: Ing. Helena Bendová, oddělení ochrany půdy, Ministerstvo životního prostředí ČR. Tomáš Hodek, předseda občanského sdružení Ekodomov. Luděk Šefrna, geograf. Helena Bendová: Hospodařit na ní tak, aby nebyly poškozovány její příznivé vlastnosti. Tomáš Hodek: Je třeba zajistit dostatek organické hmoty a humusu v půdě (pomocí osevních postupů, mulčování, kompostování, využitím hnoje apod.), realizovat protierozní opatření (směr orby po vrstevnici, remízky, meze apod.) a dělat řadu dalších opatření, která pomohou udržet zásobu vody v místě její spotřeby (terénní nerovnosti zachytávající v půdě vodu svejly, deregulace potoků a říček z betonových koryt do přirozených řečišť, při budování pojezdových zpevněných ploch dávat přednost technologiím, které umožní vsakování dešťové vody (zatravňovací dlaždice, upřednostňovat zelené střechy ve městech apod. Luděk Šefrna: Přesvědčit lidi o významu půdy a začít vymáhat dodržování zákonů, které se k půdě vztahují. Je jich mnoho, namátkou mohu jmenovat zákon o ochraně půdy, o územním plánování, o ochraně přírody a krajiny a mnoho dalších. Omezit výjimky, které jsou u nás tak oblíbené a které jsou zdrojem korupce. Půda není jenom výrobní prostředek pro produkci zemědělských plodin a dřeva. Je také základem existence většiny ekosystémů a biotopů. Musíme proto dbát o zachování alespoň základních půdních vlastností a režimů. Patří k nim obsah živin, kyselost, obsah humusu, hloubka půdy, provzdušnění, oživení organizmy, schopnost vstřebávat a zadržovat vodu a mnoho dalších. Je pravda, že některé negativní vlivy jsou globální, jako třeba okyselování kyselými dešti a znečišťování prachem, ale většinu újmy našim půdám stačíme způsobit sami. Myslíte si, že hospodaření s půdou v českých a evropských podmínkách je udržitelné? Proč? Helena Bendová: Hospodaření s půdou může být udržitelné za předpokladu, že se k ní lidé budou chovat jako k neobnovitelné součásti životního prostředí, kterou nevlastní, ale mají ji pouze svěřenou do opatrování pro své následovníky. Pro jiné než zemědělské a lesnické činnosti, zejména výstavbu a těžbu surovin, ji používat pouze v nezbytných případech. Tomáš Hodek: Myslím si že udržitelné může být, pokud si začneme půdy více vážit a budeme se o ni starat tak, aby neztrácela svoji produkční schopnost. Luděk Šefrna: V Česku ne, v evropských podmínkách je velké rozpětí přístupu k půdě podle jednotlivých států. Připravuje se něco na způsob evropské směrnice o zacházení s půdou a její ochraně, prozatím ale nepanuje na jejím znění mezi všemi členy EU shoda. Málokdo ví, že i tento úkol přešel na naše předsednictví, ale jak to tak vypadá, nepodaří se nám jej smysluplně posunout dále. Kdybych ji měl shrnout do jedné věty, tak člověk by měl s půdou nakládat tak, aby ji svým potomkům předal alespoň ve stejném nebo dokonce lepším stavu než mu ji předali jeho předkové. A proč to u nás nejde? Stačí se podívat na překotné zastavování kvalitních půd v okolí měst a hlavních silnic směrem do volné krajiny, špatné hospodaření na půdě, kdy dochází k mnoha podobám degradace půdy, jako je eroze, utužování, chemické znečišťování, překrývání cizími materiály atd. A co za to může? Ztráta vztahu k půdě po dlouhém období komunizmu, snaha rychle zbohatnout převodem zemědělské půdy na stavební pozemky a také nadprodukce potravin v Evropě. Co je třeba dělat, aby půda jako součást životního prostředí byla v dobrém stavu? Jaký je to pro vás osobně pocit vzít do dlaní hrst hlíny a promnout ji mezi prsty...? A kde si představujete nejraději tento malý obřad učinit? Helena Bendová: Z formulace otázky soudím, že je určena těm z nás, kteří dříve vztah k půdě neměli nebo ho na nějakou dobu ztratili, ale to můj případ není. Tomáš Hodek: V Bibli se praví, že Bůh uplácal člověka z hlíny a vdechl mu život. Pro mne to velmi pěkně symbolizuje sepětí člověka s půdou. Kvalitní půda znamená kvalitní potraviny a příjemné životní prostředí, které pak ovlivňuje naše zdraví a kvalitu života. Kvalitní půda voní, je vlhká a vzít ji do dlaní je pro mne radost, protože z ní cítím život a vidím, že hospodář o svou půdu pečuje s úctou a láskou a je pak lhostejné, kde se zrovna nacházím. Luděk Šefrna: Půda v dlani je příjemná, ale raději ta lesní anebo daleko za městem. V malé hrstce jsou miliardy mikroorganizmů, které sice nevidíme, ale oni dělají zvětralinu půdou, protože ji nakypřují a udržují její vlhkost, zásobují ji důležitými prvky které potřebují rostliny k růstu. V půdě se vše živé navrací k prapůvodní substanci, ostatně i o nás se dá říci, že v ní jednou skončíme. Obřad promnutí půdy v rukou dělám již rutinně, pro pedologa je to jako pro lékaře pacientovo tělo. Většina lidí má nějakou zahrádku nebo oblíbenou trasu procházky a jistě se s půdou do kontaktu dostává. Zkuste si při tomto obřadu představit, co byla pro naše dávné předky, kteří na ní byli životně závislí, a jestli opět tato doba nenastane. Třeba je nová doba ledová nedaleko a půda se stane uctívaným symbolem přežití. Připravila Hana Kolářová. Foto autorka 17

18 NÁZORY Z PLATONICKÉ LÁSKY DĚTI NEBUDOU Rozhovor s Emilkou Strejčkovou zaznamenaný 6. listopadu 2008 v Praze-Záběhlicích. Vystudovala jste Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor matematika, výtvarná výchova, defektologie a národní škola, a pak ještě ochranu přírody na Přírodovědecké fakultě. Kdy jste se začala zabývat ekologickou výchovou? Dneska mám dojem, že jsem k ní inklinovala od dětství. Jsem ročník 1939 a v období války jsem žila na Šumavě na Čachrově a tam existovala obrovská svoboda. Do školky jsem napřed nechodila, pak pár měsíců sice ano, ale většinou jsem se potloukala s partou dětiček po lesích. Dnes ani nechápu tu volnost, tu svobodu, kterou jsme tehdy měli. Takže jste přírodní vztahy měla jaksi prožité... Měla. Když jsem se po válce v pětačtyřicátém roce vracela do Plzně, město mi bylo vlastně odporné. Vystudovala jste, a pak jste toto začala ze sebe vydávat? Ještě jsem to dlouho dál dostávala do sebe. Třeba o prázdninách, kdy jsme jezdili k tetě na Šumavu, jsem postupně každý rok viděla, jak stromy přibývají, co se v lese děje, jak rostou houby, v zimě jsem jezdila na lyže na Špičák. Na tehdejší městské dítě jsem byla v přírodě opravdu hodně... Na pedagogické škole jsme tenkrát museli povinně vést pionýry. Bohužel, do dneška nevím, kdo si vymyslel, že je vedu v duchu Junáka, ale každopádně jsem z toho důvodu musela ze školy odejít a osvědčit svůj kladný vztah k socialistické vlasti fyzickou prací. Asi tři, čtyři roky jsem dělala po různých továrnách a různá další zaměstnání, byla jsem aranžérka, sanitárka, u zedníků jsem pracovala. Dělala jsem i v továrně, kde byla organická ředidla a ten rok jsem měla třikrát zápal plic. Do té doby jsem závodila, plavala, hrála volejbal první ligu, a pak už nic. Měla jsem částečně naleptané plicní sklípky s následky zřejmě dodneška. Takže jste si vliv prostředí na člověka vyzkoušela taky z té špatné strany... Pak mi povolili studovat. To už jsem ale měla dvě děti, takže jsem studovala dálkově, taky to nebyla procházka růžovým sadem, ale pomáhala mi maminka. Pobývala jste ale nějakou dobu také v Africe, že? Ano, měla jsem příležitost seznámit se trochu šířeji s planetou. Rok a půl jsme s manželem žili v Alžíru a rok v Keni v Nairobi, takže jsem poznala i velkou plochu Afriky. Byli jsme se podívat také na Sahaře v Maroku. Mimoto jsem poznala dost slušnou část z Asie. Když člověk vidí, jak z Kavkazu vytékají nádherné prudké řeky, pak tečou podél hor a rozpouštějí se zavlažovacími kanály do polí, až místy už jsou krystalky soli a mohou tam pak růst jenom slanomilné rostliny, tak člověk vidí, že to není dlouhodobá perspektiva. V Africe jsem byla ještě jednou po jedenadvaceti letech a viděla jsem, jak se za tu dobu rozšířila Sahara, jak se zmenšily oázy, jak zmizela voda. Tam, kde před jedenadvaceti lety byly vodní plochy, dalo se projít většinou suchou nohou po solném povrchu. Člověku tak dojde, že to není žádná legrace. Shodou okolností jsme byli v Nairobi v době, kdy Josef Vavroušek jel Expedici Lambaréné. Setkali jste se tam? Tam jsme se seznámili. O expedici byla obava. Měli být už dávno v Keni, a pořád nejeli. Měli jsme strach, co se stalo v Somálsku, protože to bylo tenkrát dost rozdivočelé. Pak jsme jednou jeli po silnici a já říkám: Co to je za velké auto za námi? Byla to Tatra! Způsobili jsme malou paniku na křižovatce, jak jsme se začali objímat. To jsou takové nahodilosti, které dohromady dají smysl. Když člověk dneska sleduje záběry z Keni a z okolních zemí, které jsme poznali, vidíte ten rozdíl a pochopíte, že se s tím musí něco dělat. Nutí vás to přemýšlet, co. Já jako pedagog jsem vystudovala také defektologii a ta mě obohatila velice směrem k ekologické výchově. To, co je totiž vypracováno metodicky pro defektní děti, co už se všechno ví, že se pro ně dá dělat, jak postupovat spirálově, to ekologické výchově v metodice schází. Co to znamená postupovat spirálově? Co ekologická výchova nemá? To bychom museli zabrouzdat do evolučního děje, protože genetická výbava lidí, dítěte, je ovlivněná tím, že byla několik milionů let určována v kontaktu hlavně s přírodou, pak teprve přišly nějaké chýše nebo polozemnice. Následovala tisíciletí zemědělského osidlování a staletí mírné zemědělské civilizace, těžiště života bylo na vesnici. A dneska vlastně náhle nadpoloviční většina lidí sídlí ve městech. Téměř do současnosti děti byly v kontaktu s přírodou, a to nejenom v pozitivním slova smyslu. Příroda v raném věku obohacuje, i když prožitky jsou negativní. Dítě musí procítit, jak bolí kámen, který padne na nohu, jak působí, když ho venku chytnou kroupy. Jsou to VZPOMÍNÁME V neděli 8. března 2009 zesnula po dlouhé nemoci ve věku 70 let ní obětavou práci v ekologické výchově Cenu ministra životního Mgr. Emilie Strejčková, zakladatelka Střediska ekologické výchovy hl. prostředí. města Prahy Toulcův dvůr a nositelka řady jedinečných myšlenek. Emilka Strejčková předčasně odešla, ale množství její energie, Zúžit však zásluhy Emilky Strejčkové o ekologickou výchovu pouze na úsilí a vizionářství zůstává kolem nás i v lidech, se kterými spolupracovala. vybudování ekologického centra a posléze i výjimečné mateřské školky by Byla by škoda a bylo by nezodpovědné, aby cestou, která bylo zkreslující. Do ochrany přírody vstoupila jako učitelka už v sedmdesátých byla mnohdy složitě prošlapávána, nikdo dál nechodil. A také proto letech, když vytvořila systém regionální ekologické výchovy pro žáky vzniká pracovní skupina, která si vzala za cíl soustředit osoby i orga- základních škol Prahy 10 (kolekci učebních pomůcek, publikace a kulturní nizace, které by chtěly navázat na odkaz Emilky Strejčkové. Logickým pořa dy pro žáky, metodické listy pro učitele), což bylo v té době zcela inovátorské koordinačním centrem je Toulcův dvůr, kde se zatím spřádají a neobvyklé. Řadu let Emilka Strejčková upozorňovala na narůstající informační nitky a shromažďují kontakty. Pokud by měl někdo problém odcizování dětí přírodnímu prostředí a napomáhala k jeho zájem a chuť se této skupiny účastnit a přinést třeba i své náměty, řešení fundovanějším odborným přístupem. Z její iniciativy vznikl také je možné se informovat na mailu moravec@toulcuvdvur.cz. rozsáhlý výzkum a odcizování řešila rovněž v publikacích Děti pro pětihory 18 a Děti, aby byly a žily. V roce 1997 dostala magistra Strejčková za celoživot- Jakub Moravec

19 NÁZORY pro ně celoživotní určující zážitky ty pozitivní i ty negativní. Bezprostřední zkušenost... Ano, tu bezprostřední zkušenost potřebují. Co tedy podle vás ekologické výchově chybí při srovnání se zavedenější pedagogickou oblastí defektologie? Chybí jí vědecký fundament. Stálo by za to, aby někdo srovnal, kolik lidí se dnes profesionálně věnuje odpadům, kolik lidí energetice a dalším oblastem životního prostředí a kolik lidí se vědecky zabývá vývojem dětského mozku v těchto souvislostech. Kdy jste se vy začala ekologickou výchovou zabývat prakticky? Začínala jsem jako málo politicky spolehlivá jako družinářka. V družinách bylo tolik dětí, že se pracovalo na dvě směny, jednou dopoledne, jednou odpoledne. Dopoledne mělo tu výhodu, že rodiče nevyzvedávali děti, mohlo se tedy běhat venku, chodit do muzeí, zkrátka nebyli jsme vázaní jenom na prostředí školy. A my jsme opravdu dělali co nejvíc výletů, malovali jsme baráky po Praze, jezdili na lodičkách. Leccos z těch aktivit by dneska asi hygienici a bezpečnostní technici zakázali, ale tenkrát to prošlo. Zkrátka chodili jsme ven. Nepustili nás sice do drůbežárny, ale šli jsme se podívat na chov koní. Třída viděla leccos naprosto názorně. Šlo to tedy tak přirozeně. Přirozeně, ano! Největší radost jsem měla, když tahle třída v devítce končila, pozvali mě a jejich třídní učitelka se ptala: Prosím tě, co ty jsi s těmi dětmi dělala? Ať jsme se ptali na cokoli, vždycky říkali, že to viděli v družině, to znají z družiny, tohle zase tamodtud... Možná, že takovýhle typ výuky alespoň ze začátku, v těch prvních nejnižších ročnících, by dal dětem dnes, kdy se těžiště výchovy a vzdělávání překlápí z první signální soustavy, kdy se dítě učí přirozeným životem, čím dál víc k druhé signální soustavě, kde se učí slovem, obrazem. To ale není plnohodnotný život. Jakékoli zobrazování je vždycky nějak deformované, ochuzené. Děti nemají dostatečnou představu o čase, protože televizní děj běží vždycky rychleji, je barevnější, je esteticky vypulírovanější než realita. Se skutečným životem se to nedá srovnat. Jediný čas, kdy se s tím dá něco dělat, rezerva, která existuje, je pro děti začátek života. A ten je taky nejdůležitější. Právě v defektologii už se před dvaceti, třiceti lety vědělo, že nejdůležitější je období startu. Je to stejné jako se stromkem mladý se dá ohýbat a roubovat, dá se s ním leccos dělat, s dospělákem těžko. Tady je potřeba dobře si promyslet, co a jak s dítětem při startu udělat, abychom ho nenasměrovali jenom do té druhé signální soustavy, jenom k obrazům, počítačům, televizím, k virtuální realitě.. Pan docent Petr Sak napsal publikaci Mládež na křižovatce, právě o tom, jak se děti dostávají k masmédiím a jakou roli ta v jejich životě hrají; jsou tam i grafy. My bychom měli obdobně sledovat, co se děje s dětmi a přírodou. Zakládala jsem v letech 1993 a 1994 první místo pro ekologickou výchovu v Českém ekologickém ústavu. Bohužel, od loňského roku bylo zase zrušeno. Dělala jsem tam analýzu současného stavu ekologické výchovy... Ano, to právě začínáte odpovídat na otázku, kterou jsem měla na jazyku. Váš život vůbec je ve znamení houževnatého prosazování nových věcí, které se pak ukážou životaschopné... Pavel Šremer tenkrát dostal za úkol napsat k této analýze stavu ekologické výchovy recenzi. V ní krásně rozvádí, že by bylo potřeba jednak analýzu rozšířit měli jsme tehdy málo času a byla jsem na to zprvu sama, potom s Alenou Reitschmiedovou a jak by bylo třeba pokračovat plynule, jako to dělají třeba v oblasti zdravotnictví. Náš pohled na úbytek kontaktů dětí s přírodním prostředím byl ojedinělý asi také proto, že děti do tří let patřily doposud pod resort zdravotnictví, a ten se zabývá nemocnými, nezabývá se zdravými. A my chceme mít děti zdravé, duševně i tělesně optimálně rozvinuté. Po vašem působení v Českém ekologickém ústavu přišlo vaše životní dílo zakládání střediska ekologické výchovy Toulcův dvůr. Je to tak? Je. Protože jsem si uvědomila, že, jak se říká, řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. A ve výchově a vzdělávání dětí u nás rozhodně nejslabším článkem není teorie. Právě tím, jak se přesouvá celý životní styl do interiéru, překlápí se současně také vzdělávání k teoretickému, ke slovům, obrazům. Dneska se sice začíná promítat i trojrozměrně, ale stejně tomu a s aktivisty ochrany přírody, kteří byli nesmírně pracovití. Je třeba říct poctivě, že kdyby nebylo jak nemám důvod milovat komunistické vize doby, kdy se souhlas s pozemky, které mají být chráněné, vydával naprosto bez problémů, tak se to asi nepodařilo. Třeba paní Dačická z Heslova bez problémů podepsala souhlas u svých pozemků v pražské Šárce, aby se staly chráněným územím. I díky tomu dneska je v Praze pomalu stejné procento chráněných území jako v průměru v celé republice. Taky si to Praha zaslouží, protože je mimořádně přírodně cenná. Tehdy neexistoval ten silný tlak na zastavování území, jaký je teď, že? Jistě. Mělo to své výhody a nevýhody. Naší výhodou bylo, že pozemky kolem Toulcova dvora byly státní a Toulcův dvůr patřil také státu a nám se podařilo po mnohaletých bojích získat Toulcův dvůr na 50 let do pronájmu jako ekologické centrum hlavního města Prahy. Když jste potom skončila s ředitelováním střediska ekologické výchovy v Toulcáku, nedala jste si pokoj. Začala jste s prosazováním ekologické mateřské školy? Ještě předtím jsem prosadila výzkum odcizování přírodního prostředí... Při tom jste se setkala s Františkem Koukolíkem? S ním jsem se setkala už dřív. Když jsem dělala v Českém ekologickém ústavu, s Pepou Vavrouškem jsme společně šli za doktorem Koukolíkem a on napsal z našeho impulsu publikaci Fyziologie chování člověka ve vztahu k životnímu prostředí. Dělal pro nás několik přednášek, protože vzpoura deprivantů by se Musíme si uvědomit, že dokud nevezmeme přírodu do hry jako rovnocenného partnera, máme smůlu chybí zase dimenze reálného času, propojení s přírodou. Třeba paní docentka Illnerová se zabývá biorytmy v člověku, časem, který navazuje na přírodní děje. A těch propojení mezi člověkem a přírodou, kterých si zatím nevšímáme, těch je tolik... Já si myslím, že tam je nejslabší článek, který nám bude bránit v trvale udržitelném rozvoji. To jste si tedy řekla a to byly důvody, proč jste s vervou sobě vlastní pracovala na založení Toulcova dvora? Původní myšlenka byla přírodní obnova údolí Botiče. Udělaly se projekty, průzkumy, udělaly se cesty, lávky, celé údolí jsme zprůchodnili. A řekli jsme si, že někde uprostřed bude nějaká zastávka, kde se lidé něco dozví, kde něco uvidí, kde najdou nějaké odborníky, se kterými budou moct dát řeč. Jenomže přišla revoluce... Takže to bylo už před rokem Dávno předtím. Naučnou stezku a lávky jsme dělali v akci Z se stání ochranou přírody dala chápat také jako vzpoura lidí, kteří jsou tlačeni žít mimo genetické mantinely, které dala člověku příroda. Příroda mu dala určitou možnost vidění, slyšení, chození, běhání, cítění nebezpečí. Mohli bychom to vzít jedno po druhém, třeba vidění: Dneska všechny děti koukají jenom před sebe na obrazovky a netrénování periferního vidění možná způsobuje část nehod v autech. Nebo cítění: my měli práce na pozemku, většinou za moc nestály, ale přece jen jsem si dovedli představit, co to je zemědělská práce: jak voní a jak živá je půda. Kdo a jak to dneska dětem nahradí? Počítač? Takhle bychom to mohli vypočítávat dál a možná bychom zjistili, že děti šidíme o rozvíjení více než poloviny toho, co geneticky dostaly do vínku. Skočila jsem vám do řeči, když jste říkala, že jste prosadili výzkum... Právě na základě toho, co vnesl do problematiky pan primář Koukolík, objevilo se, co všechno schází. On to bral z hlediska člověka a humanitních věd, biosociálně. Protože ale 19

20 NÁZORY je odborník na člověka, na lidský mozek, ne už na přírodu, nemohlo tam být specifikováno, jak by děti měly být v kontaktu s přírodou. Tady se ukazuje to prázdné místo, které by bylo třeba hodně rychle doplnit. Většina lidí u nás v republice je zaměřená buď přírodovědně, nebo humanitně. Schází tady průnik. Každý má svou slovní zásobu, nerozumí si navzájem. To nám škodí. A právě tím se taky doktor Koukolík zabývá pod titulem Třetí kultura, jsou to přednášky na cédéčku, mohli by je mít ještě v Akademii věd. Tam se přimlouvá na překlenutí bariér mezi oběma směry. Sama jsem měla štěstí, že jsem studovala spíš humanitní směry, ale s manželem Jaromírem jsem dělala terénní přírodovědné průzkumy. Když jezdíte na jedno místo tři, čtyři roky a zabýváte se vazbami mezi rostlinami a brouky, pro které je zeleň potravou, tak se vám najednou příroda ukáže docela jiná. Teď se tedy dostáváme k ekologické mateřské škole? Končila jsem na Toulcově dvoře tímto tříletým výzkumem odcizování člověka přírodě. Vznikla z něj publikace Aby děti byly a žily, myslím, že je ještě k sehnání na pražském magistrátu. Souběžně s tím se začala budovat ekologická mateřská školka. Teď právě Ministerstvo životního prostředí s partnery připravilo seminář Dobrá praxe ekoškolek, v Česku, myslím, první svého druhu. Zatímco v zahraničí, třeba v Německu, už jsou alternativní školky už nějakých pár let uchycené, tady je to nyní úžasný objev. O seminář je velký zájem. Vy jste ale s ekologickou mateřskou školou začínali na Toulcově dvoře už v roce 2003, Jak se to podařilo? Zkontaktovali jsme se s Hamburkem, protože je partnerským městem Prahy. Tam jsme si našli ekologickou školku, kterou vede sympatický ředitel. Velice vstřícně nás přijal. Dělali jsme několik společných akcí, oni byli tady, my u nich. Když jsem viděla, jak u nich nejsou plochy kolem školky ani zaasfaltované, ani zabetonované, ani pokryté umělou dlažbou, jak je tam všechno zelené, o kolik jsou v ekologii dál, toužili jsme spolupráci nějak rozšířit, což se teď konečně daří. Co to vlastně je ekologické nebo lesní mateřské školky? Nedá se to přesně definovat, každá je trochu jiná, každá je v jiném prostředí. Právě proto se pořádá teď 13. a 14. listopadu ta konference. Vy jste dostala za všechny své počiny už dávno, v roce 1997, Cenu ministra životního prostředí. Také jsem Nestorka ekologické výchovy... To pro mne je největší ocenění, samozřejmě také stále košatější život v Toulcově dvoře. Čeho jsme se z vašich témat ještě dotkli málo? Pořád hledám cestu, jak by se popisovaná situace dala napravovat. Když si uvědomíte, kolik přibývá alergiků, dětských rakovin, co všechno se děje jenom z hlediska zdraví, co se děje z hlediska psychologie, kolik dětí je narušených, kolik přibývá koukolíkovských deprivantů... Co s tím? Kudy? Ale existuje cesta, kterou považuju zatím za nedostatečně využitou, a to je vznik Úmluvy o právech dítěte z roku 1989, ke které Česká republika také později přistoupila. Jednou za pět let se hodnotí......jak se dodržuje. Ano, naposledy to bylo v tomto pololetí. V úmluvě je třeba napsáno, že dítěti by měly být poskytnuty takové podmínky, aby mohlo optimálním způsobem rozkvést, aby se mu dostalo všeho, co potřebuje. Není to přesná formulace, jak jsem to řekla, ale obsahově je to přesné. My vlastně děti, proti Úmluvě o právech dítěte, šidíme, necháme je zakrňovat, nerozvíjíme všechno, čím je genetika vybavila. Tady vidím šanci, kdyby se tím někdo začal zabývat... Další velkou šanci bych viděla v tom, že děti do tří let by měly přejít do gesce Ministerstva školství. Bylo by to dobré, kdyby se ta situace na začátku dobře rozjela, kdyby vzniklo třeba tak velké oddělení věnující se problematice dětí do tří let, jako má sport, který je zavedený a dostává miliardy. Potřebovali bychom dobrý start pro ty první tři roky věku. Jsou rozhodující, protože to je tzv. období imprintingu, trvalého vtiskování. Co se do dětí nedostane při tom startu, budeme v dalších letech dostávat daleko obtížněji, s menšími a povrchnějšími výsledky. Jak tomu mám přesněji rozumět dostat děti do tří let do gesce ministerstva školství? Dosud tuto oblast mělo Ministerstvo zdravotnictví, teď by měly patřit dětičky do tří let Ministerstvu školství. Má to ale, pokud vím, dostat jedna pracovnice, která už má na starosti školky. Což vzhledem k závažnosti této problematiky považuji za absolutně nedostačující. Jde tedy o to, co může poskytnout těmto dětem stát? Doteď se říkalo: To je věc rodičů, to není věc státu. Když jsme dělali výzkum, paní učitelky říkaly: No ale my nemůžeme s těmi dětmi nic moc dělat, už jsou moc velké na to, abychom dokázaly změnit návyky. Jděte na nižší věk, a tam slyšíte to samé. Je daleko větší potřeba věnovat pozornost rodičům, jeslím. Na výstavě, která je teď na MŽP, je o tom hodně. Bylo by potřeba doplnit prázdnou niku mezi humanitními, hlavně pedagogickými, a biologickými obory, snažit se poznání dostat alespoň na úroveň, na které jsou třeba právě ti defektologové. Aby se vědělo, která část mozku se rozvíjí vědomosti, jak jsme mluvili o té spirále, kdy už mozek je nazrálý, aby pochopil. Tím bychom se měli zabývat na vědecké úrovni. Vědecky k pochopení, ke zvnitřnění přirozených věcí? Musíme si uvědomit, že dokud nevezmeme přírodu do hry jako rovnocenného partnera, máme smůlu. Děti třeba zjišťují, že existuje pozemek, který je biologicky pestrý, krásný, příroda je chráněná, ale stačí nějaká obálka, kamarád, známý a stane se z něj stavební parcela, která v tom momentě má řádově vyšší cenu než původní příroda. Naše děti se učí matematiku a nejsou hloupé, máme inteligentní děti, ale jak mají tomuhle rozumět? Tady opravdu všechno souvisí se vším a my v tom zatím strašně kulháme, pokud to není jeden krok dopředu a dva dozadu. Jestliže v naší republice většina lidí věří, že lidé najednou pochopí, co to je příroda, co to je člověk, jak je to spolu provázané že může dojít k nějakému nazření, tak vlastně nemáme šanci... Jedinou šanci vidím v tom začít odmalička, kdy je styl blízko k přírodě přirozenější, je dětem vlastní. Tam by se mělo začínat ve prospěch jak přírody, tak dětí, lidí. Jak to myslíte s vírou v nazření? Děti pořád odvádíme někam od přírody dál. Příroda je tady miliony let, ale kultura pár let. Docent Sak při svém výzkumu zjistil, jak přibývá čas, který děti tráví v interiéru, u masmédií a ubývá pobyt v přírodě. Když někde něčeho přibývá, musí jinde zase čas ubýt. Věřit v pochopení přírody a sebe sama nazřením znamená věřit v něco, co v člověku není. Jako kdybychom chtěli, aby vyrostl stromek, když nezasadíme semínko, a aby se utvářel stromek k obrazu našemu, když se nikdo o to nesnaží. O čem teď přemýšlíte? Moje nejnovější poznatky jsou ze čtyřměsíčního pobytu po nemocnicích. Tam se mi otevřel zase jiný pohled na život. Hodně jsme si tam mezi pacientkami povídaly. Ony, když slyší povídání o přírodě, třeba řeknou: Já taky miluju přírodu, strašně miluju přírodu, bez přírody bych být nemohla. A já říkám no a jak se to projevuje? Ona: Chodí do Šárky a chodí po asfaltových cestičkách, ale do lesa by nešla. Já: Proč byste nešla do lesa? Ona: Já se lesa bojím. Já říkám: A proč? Čeho? Zkuste mi říct, čeho se bojíte v tom lese. A ona: No já nevím. Zkrátka, do lesa nejdu... Jiná pacientka řekne: Mám hrozně ráda houby, ale tři roky už jsem v lese nebyla kvůli klíšťatům... I ptám se: Kam to povede? Žijí tito lidé podle vás nevědomky v omylu, když říkají, že milují přírodu? Takový je rozdíl mezi platonickou a skutečnou láskou. Z platonické lásky nikdy děti nebudou. Je to totéž jako skutečná láska a platonická láska. Ptala se Hana Kolářová Psáno pro Zpravodaj MŽP Jaký jste z těch ocenění měla pocit? Řeknu pravdu: Víc si cením toho, když tehdy ty děti v deváté třídě a jejich učitelka říkaly, 20 že kdeco znaly z terénu, kdeco znaly z družiny. v kterou dobu, jakým způsobem, jak rozšiřovat Foto archív SEV Toulcův dvůr