0 Úvod Základní pojmy...8

Transkript

1 Obsah 0 Úvod Základní pojmy Soustava norem geometrické přesnosti Základní normy souboru Normy pro navrhování Normy realizačních procesů Normy pro kontrolu a hodnocení Navrhování geometrické přesnosti Zásady navrhování Funkční požadavky Zásady a postupy navrhování Inherentní odchylky Kontrola přesnosti Výpočet přesnosti Uvádění hodnot geometrické přesnosti v projektové dokumentaci Všeobecně Označování přesnosti délkových, výškových a úhlových rozměrů Označování přesnosti orientace, polohy a tvaru Označování technologických procesů a funkčních požadavků Označování přesnosti osazování montážními značkami Realizační procesy Osazení stavebních dílců (výrobků) Přesnost monolitických betonových konstrukcí Přesnost rozměrů stavebních dílců Vytyčování, kontrola geometrické přesnosti a postupy měření Všeobecná norma názvosloví Normy pro tvorbu výkresů Měřicí metody ve výstavbě Kontrola přesnosti Základy kontroly Kontrola pozemních stavebních objektů Kontrola liniových staveb Kontrola stavebních dílců Záznamy měření

2 5 Statistické zpracování dat, statistická přejímka a statistická regulace Statistické zpracování dat Statistická regulace zásady Závěr...76 Příloha A...77 Příloha B...78 Literatura:

3 0 Úvod Úvod Jednou z významných vlastností, které ovlivňují výslednou jakost budov a jejich jednotlivých částí při realizaci i během užívání, je přesnost geometrických parametrů, zjednodušeně označovaná jako geometrická přesnost staveb. Hodnoty přesnosti geometrických parametrů ovlivňují významně nejen spotřebu materiálů a práce během zhotovení, mají vliv na potřebu a rozsah oprav a údržby budov a tím i na životnost budov. Rozbory u nás i v zahraničí prokázaly, že nedodržení požadované geometrické přesnosti má vliv na fyzické a tím i ekonomické znehodnocení objektu, vede k nutnosti častější výměny vestavěných dílů a výrobků atd. Zabezpečení geometrické přesnosti v celém cyklu vytváření a užívání budov je stavební disciplinou, která by neměla být podceňována. Základní algoritmus navrhování, který byl přijat v mezinárodním výzkumu (v CIB), se stal základem i pro vytváření systému zabezpečení geometrické přesnosti v rámci mezinárodní normalizace ISO i naší normalizace národní (obr. 1). Základním předpokladem, z něhož celý systém zabezpečení geometrické přesnosti vychází, je znalost požadavků na výslednou geometrickou přesnost (jaká musí být přesnost geometrických parametrů na dokončeném objektu a proč), která umožní plnění požadovaných funkcí během celé požadované doby životnosti ( z hlediska spolehlivosti, bezpečnosti, trvanlivosti, slučitelnosti sestavitelnosti, estetiky atd.). Musí tedy být známy tzv. funkční geometrické parametry a jejich mezní hodnoty. Pokud na objektu budou u těchto vybraných geometrických parametrů skutečné odchylky, nebo tolerance větší než předepsané, dojde k neplnění výsledné funkce, bude docházet k poruchám, snížení předpokládané životnosti, nutnosti neplánovaných oprav, výměn částí atd. Čím vyšší (přísnější) jsou požadavky na funkční parametry (menší povolené odchylky), tím víc se zužují realizační možnosti výběr variant technologií pro zhotovení. Při zajištění zhotovitelnosti musí být zváženy možnosti realizačních procesů, tj. přesnost použitých dílů a dílců, prvků, přesnost postupů vytyčení, rozměření a osazení na staveništi musí být tedy zodpovězena otázka, jakým způsobem bude výsledné přesnosti dosaženo. Určí se tzv. technologické geometrické parametry výrobků, vytyčení, rozměření, osazení, včetně mezních odchylek nebo tolerancí. Vzájemné sladění požadavků a možností je obsahem metod optimalizačního procesu při navrhování, včetně výpočtu geometrické přesnosti. Zásadou je, že návrhy přesnosti geometrických parametrů, od nichž je odvislá výsledná funkce, stejně jako návrhy přesnosti geometrických parametrů, které jsou výsledkem procesů při zhotovení, musí být navrženy tak, aby mohly být prokázány při kontrole měřením s určenou přesností. Nemá praktický význam navrhovat přesnost 5

4 Úvod takových geometrických parametrů, které nedokážeme při realizaci měřit, vyhodnotit a porovnat s návrhem. V mezinárodní normalizaci se v současné době užívání automatizace výpočtů, aplikace interaktivního projektování a dalších metod předpokládá, že optimalizační proces projektování je zvládán a zvýšená pozornost je věnována kontrole. Obr. 1 Schéma systému zabezpečení geometrické přesnosti podle ČSN

5 Úvod Geometrický parametr ať funkční, nebo technologický, je pokládán za náhodnou veličinu, je určován charakteristikami přesnosti. V celém systému zabezpečení geometrické přesnosti od projektu s výpočtem až po kontrolu a hodnocení je využíván aparát počtu pravděpodobnosti a matematické statistiky. Skutečné hodnoty pak mohou být zpracovány statistickou analýzou a mohou být použity pro statistickou regulaci a přejímku. Postupy posuzování shody se podle zásad převzaté mezinárodní normy ČSN ISO 1803 neuplatňují pouze na konci procesu (kdy je v mnoha případech pozdě), ale v každé etapě procesu výroby, vytyčování i výstavby (obr. 2). Obr. 2 Porovnávání záměru a skutečnosti (ČSN ISO 1803) 7

6 Základní pojmy 1 Základní pojmy Pro snazší pochopení následujícího textu jsou dále uvedeny základní pojmy a jejich definice, popř. značky, které se uplatňují v normách a v tomto textu. Některé následující definice jsou v porovnání s normativními doplněny a zpřesněny. Poznamenáváme, že obecné označení geometrického parametru x se ve výpočtech a návrhu geometrické přesnosti mění podle potřeby; např. délky se často označují symbolem l, výšky h, šířky b, tloušťky d, popř. s příslušnými indexy. V současné terminologii pak je používán pouze pojem rozměr a úhel. Rejstřík termínů v angličtině, francouzštině, němčině a češtině z ČSN ISO 1803 je uveden v příloze A. Geometrický parametr (x, y, x i ) délková nebo úhlová veličina. Pro vyjádření tvaru dílců, konstrukcí, rovinných úhlů se používá termín rozměr nebo úhel Geometrický parametr (dimension) vymezuje rozsah veličiny v daném směru, přímce nebo úhlu. Hodnota geometrického parametru hodnota geometrického parametru vyjádřená, v měrných jednotkách. Základní (nominální) hodnota geometrického parametru (x nom ) hodnota geometrického parametru stanovená v projektu (zpravidla bez zřetele k očekávaným odchylkám, k níž se vztahují veškeré odchylky. Skutečná hodnota geometrického parametru (x) hodnota geometrického parametru, zjištěná měřením s určenou přesností. Skutečná odchylka geometrického parametru rozdíl mezi skutečnou a základní hodnotou geometrického parametru (x x nom ). Skutečná odchylka má obecně složku náhodnou a systematickou. Funkční geometrický parametr důležitý geometrický parametr, rozhodující o funkční způsobilosti stavebního objektu (konstrukce); jeho skutečná hodnota musí odpovídat funkčním požadavkům s požadovanou pravděpodobností. Technologický geometrický parametr geometrický parametr vytyčení, rozměření, osazení a výroby (stavebního dílce), konstrukce. Některé geometrické parametry osazení mohou být současně technologické i funkční. Vztažná délka (plocha, rovina atd.) předepsaná délka (plošný obsah a tvar plochy), na kterou se vztahuje hodnota odchylky tvaru skutečného profilu či plochy, k referenčnímu geometrickému útvaru. 8

7 Základní pojmy Vztažný geometrický prvek jednoduchý vyznačený nebo skutečný geometrický prvek (konstrukce, dílce), k němuž se vztahuje poloha stavební konstrukce (dílce). Montážní značka vyznačený nebo smluvený bod na dílci, konstrukci, montážní rovině nebo na pomocné konstrukci, který je výsledkem vytyčení nebo rozměření. Obr. 3 Překlad mezi základními termíny Tvar stavebního dílce (konstrukce) souhrn geometrických vztahů povrchových geometrických prvků stavebního dílce (konstrukce). Poloha stavebního dílce (konstrukce) vzdálenosti geometrických prvků (bodů, hran, rovin) od vztažných geometrických prvků (od montážní značky, od stanovené roviny, hrany, bodů) ve vodorovné rovině a ve svislém směru. 9

8 Základní pojmy Orientace stavebního dílce (konstrukce) vzájemné geometrické vztahy geometrických prvků dílce (konstrukce) k stanovenému směru, nebo vzájemné geometrické vztahy geometrických prvků dvou či více dílců (konstrukcí). Podrobné vytyčení stavebního objektu vytyčení rozměrů stavebního objektu ve směru vodorovném a svislém a vytyčení polohy jednotlivých svislých konstrukcí (stěn, sloupů) uvnitř stavebního objektu. Rozměření souhrn měřičských úkonů pro osazení, navazující na značky podrobného vytyčení (ČSN ). Osazení stavebního dílce souhrn operací, jimiž je stavební dílec (dílec bednění) osazen do projektem stanovené polohy a předepsané orientace. Přetvoření (dříve také inherentní odchylka geometrického parametru) ( x, x, x + ) časově závislá (trvalá nebo vratná) odchylka geometrického parametru způsobená fyzikálními a chemickými příčinami, zejména změnou teploty a vlhkosti, smršťováním, dotvarováním, bobtnáním nebo napětím a chemickými reakcemi. Obecně se rozeznává přetvoření v montážním stavu x a extrémní přetvoření v provozním stavu x, x +. Přetvoření (časově závislá odchylka) v montážním stavu ( x) odchylka geometrického parametru, odpovídající rozdílu montážních a výchozích podmínek. Extrémní hodnoty přetvoření (časově závislých odchylek) v provozním stavu ( x -, x + ) minimální a maximální odchylka parametru, odpovídající rozdílu extrémních provozních a montážních podmínek. Charakteristika přesnosti geometrického parametru vyjádření přesnosti geometrického parametru statistickými charakteristikami a hodnotami z nich odvozenými. Ve zjednodušeném pojetí se používají pouze dva statistické parametry (průměr a směrodatná odchylka), z nichž jsou odvozeny takzvané technické charakteristiky (systematická a mezní odchylka, popř. tolerance). Počáteční hodnota geometrického parametru (x c ) hodnota geometrického parametru stanovená pro výchozí podmínky. Při výpočtu přesnosti je směrná hodnota geometrického parametru rovna hodnotě, tj. x c = x nom + x c, kde x c je počáteční systematická odchylka (odchylka středu tolerančního intervalu) v čase t = 0, která odpovídá stanoveným výchozím podmínkám. Základní vztahy mezi statistickými parametry a technickými charakteristikami, které se u geometrických parametrů běžně používají v technické dokumentaci a technických výkresech. 10

9 Základní pojmy Obr. 4 Základní charakteristiky parametru x(t) Geometrický parametr (rozměr, úhel) x(t) obecně časově závislá náhodná veličina, která má průměr X (t) a směrodatnou odchylku X (t). Za předpokladu normálního (symetrického) rozdělení, na které se zde omezujeme, jsou nejdůležitější statistické parametry společně s běžně používanými technickými charakteristikami zachyceny na obr. 4. První technickou charakteristikou parametru x(t) je základní (nominální) hodnota x nom, což je časově nezávislá veličina, ke které se vztahují všechny odchylky tohoto parametru. Základní hodnota nemá žádný statistický význam a v technické dokumentaci je zpravidla stanovena s ohledem na celkové konstrukční řešení a ustálené výrobní zvyklosti. Střed tolerančního intervalu v čase t = 0 se označuje symbolem x c, je u symetrických tolerančních intervalů roven průměru X (0); od základní hodnoty x nom se může lišit o počáteční systematickou odchylku x c (může být předepsána s ohledem na vlivy výroby, provádění a vlivy následných přetvoření, včetně objemových změn) x c = x c x nom = X (0) x nom (1) V obecném čase t T (T označuje životnost konstrukce) se počáteční systematická odchylka x c změní o průměr přetvoření x(t) (obr. 4). Pro t = 0 platí podle definice x(0) = 0. 11

10 Základní pojmy Pro přírůstek systematické odchylky v montážním stadiu x, kdy t = t m, pak platí x = x(t m ) (2) Maximální a minimální přírůstky x + a x systematické odchylky v provozním stadiu, pro čas t vymezený intervalem t m t T, jsou definovány jako extrémní hodnoty rozdílu x(t) x(t m ) x + = max( x(t) x(t m )), x = min( x(t) x(t m )), pro t m t T (3) Náhodné odchylky jsou v technické dokumentaci vyjádřeny tak zvanou mezní odchylkou x(t), která je násobkem směrodatné odchylky X (t) x(t) = k X (t) (4) kde součinitel k je zpravidla roven 1,645. Mezní odchylka x(t) pak odpovídá dolnímu nebo hornímu 5% kvantilu (obr. 4). Pro zjednodušení výpočtu je často možné mezní odchylku x(t) nahradit časově nezávislou hodnotou x, stanovenou jako maximum x(t) x = max x(t), pro t m t T (5) Dolní a horní mezní hodnota x L (t) a x U (t) tolerančního intervalu v čase t je pak x L (t) = x nom + x c + x(t) x, x U (t) = x nom + x c + x(t) + x (6) Extrémní hodnoty dolní a horní mezní hodnoty x L (t) a x U (t) v provozním stadiu, t m t T jsou min(x L (t)) = x nom + x c + x + x - x, max(x U (t)) = x nom + x c + x + x + + x (7) Jestliže časově závislé změny geometrického parametru x jsou zanedbatelné, zjednodušují se vztahy (6) a (7) pro časově nezávislé mezní hodnoty x L a x U na tvar x L = x nom + x c x, x U = x nom + x c + x (8) V technické dokumentaci se vztahy (8) nahrazují jednoduchým výrazem x c x, popř. při nulové systematické odchylce x c = 0 výrazem x nom x. U symetrických intervalů je tolerance x definována jako dvojnásobek mezní odchylky (obr. 4). Platí tedy x = 2 x = 2 k X (9) V mezinárodních dokumentech však nejsou definice symbolů x a x ustálené a jejich přesný význam je tedy třeba vždy ověřit. 12

11 Soustava norem geometrické přesnosti 2 Soustava norem geometrické přesnosti Ucelený soubor norem geometrické přesnosti ve výstavbě byl u nás zpracován po roce Jeho struktura a obsah byl již od počátku konformní s normami ISO, připravovanými zejména technickou komisí ISO/TC 59 Pozemní stavby, na jejíž práci se aktivně podíleli členové tehdejší naší národní normalizační komise. Práce na souboru norem geometrické přesnosti koordinuje v ČR Technická normalizační komise 24 Geometrická přesnost staveb. Po roce 1990 se mimo revize stávajících norem postupně zavádějí nově vypracované normy ISO, přičemž přednost je dávána těm normám, u nichž se předpokládá, že budou převzaty i jako normy evropské. V souvislosti s normami ISO je nutné poznamenat, že jejich obsah i dikce je mnohdy značně odlišná od pojetí v naší dřívější národní normalizaci. Jejich do jisté míry metodická podoba je dána tím, že jejich uplatnění se předpokládá v zemích celého světa. České normy pro geometrickou přesnost ve výstavbě lze v současné době rozdělit, mimo normu terminologickou a normu základních ustanovení, na dílčí blok norem pro navrhování, norem realizačních procesů a dílčí blok norem pro měření, kontrolu a hodnocení geometrických parametrů. Přehled norem geometrické přesnosti ve výstavbě Základní normy souboru ČSN :1995 ČSN ISO 1803:1999 Normy realizačních procesů ČSN :1992 ČSN :1993 ČSN :2002 ČSN :2002 ČSN :1993 Normy pro navrhování ČSN :1995 ČSN :1989 ISO 6284:1985 Základní ustanovení Stavební konstrukce. Názvosloví Přesnost osazení Přesnost monolitických betonových konstrukcí Přesnost vytyčování staveb Část 1: Základní požadavky Přesnost vytyčování staveb Část 2: Vytyčovací odchylky Drsnost stavebních povrchů Navrhování geometrické přesnosti Výkresy ve stavebnictví. Označování charakteristik přesnosti Označování přesnosti ve stavebních a konstrukčních výkresech 13

12 Soustava norem geometrické přesnosti ČSN :1987 Výkresy ve stavebnictví. Vytyčovací výkresy staveb Normy pro kontrolu a hodnocení ČSN :1996 Základní ustanovení ČSN ISO 7078:1996 Slovník a vysvětlivky ČSN :1996 Pozemní stavební objekty ČSN ISO až 7:2005 Optika a optické přístroje ČSN :1994 Liniové stavební objekty ČSN :1993 Statická analýza a přejímka ČSN :1994 Kontrola dílců ČSN :1994 Statická regulace ČSN ISO 7737:1995 Záznam dat ČSN ISO 7077:1996 Měřické metody všeobecné zásady ČSN ISO :1997 Měřicí metody. Plánování ČSN :1997 Měření posunů stavebních objektů ČSN ISO :1997 Měřicí metody 2. Měřicí značky ČSN ISO 4463:1997 Měřicí metody 3. Kontrolní seznam 2.1 Základní normy souboru V současné době platí terminologická norma ČSN ISO 1803 Pozemní stavby.tolerance.vyjadřování přesnosti rozměru Zásady a názvosloví (Building construction-tolerances-expression of domensional accuracy-principes and terminology), která byla vydána v dubnu Norma obsahuje základní definice a termíny vztahující se k přesnosti rozměrů. Obsahuje i rejstřík termínů anglicky, německy, francouzsky a česky (viz příloha 1). Do národní přílohy této normy jsou převzaty termíny a definice, dosud obsažené v normě ČSN a obecné pojmy, které měly být původně v normě základních názvů a definic (ČSN 0001) a které jsou používány v normách geometrické přesnosti. Norma je v souboru ČSN zatříděna pod číslem Spolu s převzatou normou ČSN ISO 7078 ( ), uvedenou dále v bloku kontroly, by měly tyto normy pokrýt celou terminologii problematiky geometrické přesnosti. ČSN :1995 Geometrická přesnost ve výstavbě. Základní ustanovení. 14

13 Soustava norem geometrické přesnosti Norma stanoví základní charakteristiky přesnosti a základní požadavky pro navrhování, zjišťování, kontrolu a hodnocení přesnosti geometrických parametrů, které bezprostředně ovlivňují plnění funkčních požadavků na stavební objekty a jejich části po dobu jejich životnosti. Stanovení přesnosti ve všech fázích projektování je podle této normy optimalizací technologických a ekonomických možností realizačních procesů při zhotovení díla tak, aby byly dodrženy zadané funkční požadavky v souladu s obr.1 a obr Normy pro navrhování ČSN :1995 Geometrická přesnost ve výstavbě. Navrhování geometrické přesnosti Tato norma by měla být v praxi nejvíce využívaná. Obsahuje základní charakteristiky přesnosti, funkční požadavky, schéma návrhu, zásady pro navrhování při výchozím odhadu i podrobném návrhu přesnosti, zásady výpočtu přesnosti, ustanovení o předpisování kontroly přesnosti a dokumentaci požadavků na přesnost. Informativní příloha pak uvádí doporučené hodnoty funkčních charakteristik přesnosti (mezní odchylky) a druhá informativní příloha obsahuje metodické principy výpočtu přesnosti. Pro označování charakteristik přesnosti se při navrhování geometrické přesnosti použije norma ČSN Výkresy ve stavebnictví. Označování charakteristik přesnosti. Tato norma byla zpracována s použitím mezinárodní normy ISO 6284 Construction drawigs. Indication of limit deviations. Norma ISO byla při revizi v roce 1996 zjednodušena. Pro vytyčovací výkresy platí norma ČSN Výkresy ve stavebnictví. Vytyčovací výkresy staveb. 2.3 Normy realizačních procesů Charakteristiky přesnosti a mezní odchylky geometrických parametrů podrobného vytyčení jsou definovány ve skupině norem: ČSN :2002 Přesnost vytyčování staveb Část 1: Základní požadavky ČSN :2002 Přesnost vytyčování staveb Část 2:Vytyčovací odchylky V praxi jsou však ještě stále často používány starší normy; důvodem jsou zastaralé TKP a jiné předpisy, dnes již ze systému ČSN vyřazené. Jedná se o normy: ČSN :1988 ČSN Přesnost vytyčování stavebních objektů. Základní ustanovení. Přesnost vytyčování stavebních objektů s prostorovou skladbou (včetně změny 1 z roku 1992). 15

14 Soustava norem geometrické přesnosti ČSN :1988 Přesnost vytyčování stavebních liniových a plošných stavebních objektů K normě ČSN byla v roce 1992 vydána změna 1, kterou byly doplněny hodnoty mezních odchylek rozměření pro osazení stavebních dílců montovaných konstrukcí a dílců bednění konstrukcí monolitických. Zásady přesnosti osazení stavebních dílců a dílců bednění se stanoví podle normy: ČSN :1992 Geometrická přesnost ve výstavbě. Podmínky provádění Část 1: Přesnost osazení. Mimo obecných zásad pro předepisování přesnosti osazení uvedených druhů dílců norma obsahuje v informačních přílohách orientační hodnoty mezních odchylek shody montážních značek při osazení. Ustanovení normy lze použít pro různé druhy stavebních systémů a jejich materiálové varianty, mimo ocelové konstrukce, pro které platí ČSN Druhou normou pro podmínky provádění staveb je: ČSN :1993 Geometrická přesnost ve výstavbě. Podmínky provádění Část 2: Přesnost monolitických betonových konstrukcí. Norma stanoví zásady pro určování mezních odchylek a tolerancí pro hrubou stavbu monolitických betonových a železobetonových konstrukcí, zásady pro určení mezních odchylek a tolerancí bednění, stanoví zásady kontroly přesnosti geometrických parametrů bednění i konstrukcí. Norma dále obsahuje doporučené hodnoty mezních odchylek a tolerancí vybraných geometrických parametrů monolitických betonových konstrukcí. Do skupiny norem pro podmínky provádění se předpokládalo ještě vypracování třetí části, týkající se přesnosti výrobků pro stavební části staveb. Vypracování obdobné normy bylo široce diskutováno v ISO i v evropské normalizaci CEN se značně odlišnými názory jednotlivých zemí. V národní technické normalizační komisi bylo rozhodnuto, že národní norma nebude připravována a pokud bude zpracována norma evropská, bude automaticky převzata. 2.4 Normy pro kontrolu a hodnocení Dílčí soubor norem pro kontrolu a hodnocení geometrické přesnosti je mimo revizi stávajících norem postupně naplňován přejímanými normami ISO a je obsáhlejší než byl v dřívějším souboru. 16

15 Základní normou pro dílčí soubor norem pro kontrolu je: Soustava norem geometrické přesnosti ČSN :1996 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti Část 1: Základní ustanovení. Norma obsahuje zásady a metody kontroly geometrické přesnosti stavebních dílců, konstrukcí, stavebních objektů a zásady kontroly vytyčovacích prací. Upravuje pravidla kontroly, záznam výsledků kontrol, vyloučení lokálních vad. Pravidla kontrol jsou v souladu s ostatními normami pro kontrolu. ČSN :1997 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti Část 3: Pozemní stavební objekty. Norma stanoví přesnost kontroly geometrických parametrů prostorové polohy, rozměrů a tvarů pozemních stavebních objektů, včetně stavební jámy, dále přesnost kontroly rozměrů, tvaru, polohy a orientace konstrukcí těchto objektů a jejich částí během stavění, po dokončení stavby a pro kolaudaci. Zařazena je kapitola metod, včetně schémat měření podle ISO Tolerance ve stavebnictví. ČSN :1994 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti Část 4: Liniové stavební objekty. Norma nahradila ČSN z Při revizi byl obsah rozšířen o železniční a silniční tunely, tunely tramvajových drah a městských rychlodrah, včetně metra, o štoly, přivaděče, stoky, kolektory a mosty. Dále byla rozšířena o postupy ověřování přesnosti, vyhodnocování a dokumentaci kontrol. ČSN :1994 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti Část 5: Kontrola přesnosti stavebních dílců. Norma stanoví zásady pro stanovení míst měření v souladu s ISO pro nezabudované stavební dílce bez ohledu na použité suroviny a materiály pro jejich výrobu. Dále stanoví přesnost kontrolních měření a metody pro jejich vyhodnocení. ČSN :1993 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti Část 6: Statistická analýza a přejímka. V normě jsou stanoveny zásady pro stoprocentní i výběrovou kontrolu geometrické přesnosti stavebních objektů, konstrukcí a jejich částí a dále stavebních dílců. Popisuje výběrové postupy, založené na statistických metodách. ČSN :1994 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti Část 7: Statistická regulace. 17

16 Soustava norem geometrické přesnosti Norma stanoví zásady pro statistickou regulaci geometrické přesnosti ve výstavbě, prováděnou v průběhu výrobního procesu. Platí pro výběrovou kontrolu jakosti stavebních objektů, konstrukcí, jejich částí a stavebních dílců z hlediska přesnosti jejich geometrických parametrů, které jsou předepsány ke kontrole. Další normou dílčího souboru kontroly a hodnocení (ČSN ) je : ČSN ISO 7737:1995 Geometrická přesnost ve výstavbě. Tolerance ve výstavbě. Záznam dat o přesnosti rozměrů. Tato norma je identická s normou ISO Stanoví pravidla pro sběr a záznam dat o přesnosti rozměrů ve stavební praxi a způsob, jakým se tato data mají uvádět u vybraných konstrukcí a jejich částí a u vyráběných stavebních dílců. Dosud u nás podobná norma vydána nebyla. Používá místa měření podle normy ISO 7976/2 ( viz ustanovení ČSN část 3 a část 5). ČSN ISO 7077:1995 Geometrická přesnost ve výstavbě. Měřické metody ve výstavbě. Všeobecné zásady a postupy pro ověřování správnosti rozměrů. Norma je identická s mezinárodní normou. Vymezuje zásady pro ověřovací měření rozměrů při výrobě a montáži stavebních dílců a na stavebním objektu jako celku. ČSN ISO 7078:1996 Pozemní stavby Postupy měření a vytyčování Slovník a vysvětlivky. Norma je zařazena jako ČSN Je identická s normou ISO 7078:1985 a obsahuje termíny běžně používané při vytyčování, měření a ostatních zeměměřičských činnostech ve výstavbě. Termíny jsou definovány i v jazyce anglickém a francouzském s ekvivalenty v jazyce německém. 18

17 Navrhování geometrické přesnosti 3 Navrhování geometrické přesnosti 3.1 Zásady navrhování Pro navrhování geometrické přesnosti platí v současné době norma ČSN V předmluvě k normě ČSN jsou uvedeny další citované a související české normy i obdobné mezinárodní předpisy ISO. Soustava evropských dokumentů a norem (včetně Eurokódů) zatím neobsahuje žádné předpisy (kromě některých všeobecných požadavků na přesnost dílčích rozměrů konstrukčních prvků), které by se přímo vztahovaly k navrhování geometrické přesnosti. Názvosloví a značky v této kapitole jsou převzaty z ČSN Nejdůležitější používané pojmy a definice charakteristik přesnosti jsou shrnuty v úvodu. Následující výklad zásad a pravidel pro navrhování geometrické přesnosti sleduje členění a stavbu normy ČSN Účelem návrhu geometrické přesnosti je stanovit charakteristiky důležitých geometrických parametrů (rozměrů, úhlů) popisujících výrobu, vytyčování a osazování tak, aby byly splněny funkční požadavky, kladené na důležité (kritické) parametry (úložná délka, šířka spáry, světlost). V technické dokumentaci a výkresech se uplatňují tak zvané technické charakteristiky, zejména nominální hodnoty x nom, mezní odchylka x, popř. tolerance x. Návrh geometrické přesnosti, včetně stanovení charakteristik přesnosti je nedílnou součástí návrhu stavby a všech staveništních procesů. Důležitým znakem návrhu přesnosti je nutnost přihlížet k technologickým možnostem výroby, vytyčování a osazování se zřetelem k podmínkám provádění uvažované stavby. Předepsané charakteristiky přesnosti musí tedy odpovídat technologickým postupům při výrobě dílců a provádění stavby i předpokládaným pomůckám a geodetickým přístrojům. Možnosti dodržet požadovanou přesnost jsou totiž vždycky omezené (absolutní přesnost neexistuje) a významně závislé na předpokládaných technologických postupech výroby a provádění. Z hlediska technologie provádění je tedy možno rozlišit výchozí (technologické) parametry, výsledné parametry. Výchozí geometrické parametry se samostatně (nezávisle na jiných parametrech) sledují při výrobě a provádění (např. vytyčené rozměry, rozměry dílců a parametry, které se samostatně sledují při osazování dílců) a nezávisí na žádných dalších parametrech. Výchozí parametry se zpravidla uvažují jako statisticky nezávislé náhodné veličiny. 19

18 Navrhování geometrické přesnosti Výsledné parametry (např. šířky spár a úložné délky, které se při osazování přímo nesledují) na rozdíl od výchozích parametrů, závisí na výchozích parametrech popř. na dalších výsledných parametrech. Výsledné parametry jsou většinou významně závislé veličiny. Zpravidla je však možno je vyjádřit samostatně a není tedy třeba při výpočtu k jejich závislosti přihlížet. Výjimkou je takzvané polohově přeurčené osazování, při kterém se současně sleduje více výsledných parametrů (např. šířky spár), které se vzájemně vyrovnávají. V tomto případě není možno tyto výsledné parametry uvažovat odděleně a je nutno přihlížet k jejich vzájemné statistické závislosti prostřednictvím koeficientu korelace (viz příloha 2 k ČSN ). Důležité (kritické) geometrické parametry, na něž se přímo vztahují funkční požadavky, však mohou být jak výchozími, tak výslednými parametry. Charakteristiky výsledných parametrů však závisejí na některých (důležitých) výchozích parametrech. Ne všechny výchozí nebo výsledné geometrické parametry jsou důležité, popř. kritické. V běžných případech existuje řada geometrických parametrů, u nichž se uvádějí pouze základní nominální hodnoty x nom a není třeba předepisovat mezní odchylky x, popř. tolerance x. Symboly x a x mají někdy (např. v Eurokódech) jiný význam než je použit zde; jejich přesnou definici je tedy nutno vždy ověřit. Zásadním výchozím vodítkem pro určení důležitých a kritických geometrických parametrů a pro celkový postup návrhu geometrické přesnosti jsou funkční požadavky, které závisejí na druhu stavby a charakteru stavby. Funkčním požadavkům je proto věnován následující samostatný oddíl. 3.2 Funkční požadavky Funkční požadavky na geometrickou přesnost se v současné době odvozují ze základních evropských předpisů pro stavební výrobky, Směrnic rady EHS (dnes EU) a navazujících Interpretačních dokumentů ID 1 až ID 6. Ve Směrnicích je uvedeno šest základních požadavků: mechanická odolnost (zahrnující únosnost, použitelnost a trvanlivost), požární bezpečnost, uživatelská bezpečnost, hygiena, ochrana proti hluku, ochrana energie. Základní požadavky jsou dále rozvedeny v Interpretačních dokumentech ID 1 až ID 6. Soubor požadavků je převzat do vyhlášky ministerstva pro místní rozvoj (část druhá) č. 137/1998 Sb. Z těchto požadavků vyplývají i funkční požadavky na geo- 20

19 Navrhování geometrické přesnosti metrickou přesnost. V běžných případech se uplatní zejména podmínky bezpečnosti, použitelnosti, trvanlivosti, ochrany energie, ochrany proti hluku a další hlediska. Souhrnné požadavky na geometrickou přesnost, které zajišťující funkční způsobilost stavby se vyjadřují takzvanými funkčními charakteristikami přesnosti, zejména funkční tolerancí x f nebo funkční mezní odchylkou x f. Doporučené (nejvýše přípustné) hodnoty těchto charakteristik, platné po celou dobu předpokládané životnosti stavby, jsou souhrnně uvedeny v příloze 1 k ČSN Uvedené hodnoty jsou stanoveny na základě předchozích zkušeností s ohledem na běžné technologické postupy a materiály. Jde však pouze o doporučené hodnoty, které je nutno v konkrétních případech ověřit s přihlédnutím k charakteru objektu, odpovídající funkční požadavky, současné technologické možnosti a použité materiály. Požadovaná přesnost většiny geometrických parametrů je v řadě případů nezávislá na konstrukčním materiálu nebo na použité povrchové úpravě (to se týká celé přílohy 1 k ČSN ). Na druhé straně je však zřejmé, že potřebnou přesnost některých parametrů (např. styčných spár mezi stavebními výrobky a úložných délek) je nutno stanovit s ohledem na navržené konstrukční řešení a použité materiály (na vytvoření styků a spojů). V těchto případech je třeba příslušné funkční charakteristiky stanovit na základě technologických údajů výrobce pro použité materiály. Velmi důležitou okolností stanovení a interpretace funkčních charakteristik přesnosti je předpokládaná pravděpodobnost jejich dodržení, popř. doplňková pravděpodobnost jejich porušení, tj. podkročení dolní mezní hodnoty a překročení horní mezní hodnoty. V ČSN se předpokládá, že pravděpodobnost dodržení funkčních charakteristik je 90 % a obě dílčí doplňkové pravděpodobnosti mají hodnotu 5 %. Podle normy ČSN se obecně dává přednost symetrickým tolerancím vzhledem k průměru, který se zpravidla shoduje se základní (nominální) hodnotou x nom. V odůvodněných případech může být však účelné předepsat nenulovou počáteční systematickou odchylkou x c, kdy je základní hodnota x nom odlišná od průměry X (při vzniku systematických odchylek ve výrobě a během provádění nebo při vlivu časově závislých objemových změn). V těchto případech může účelně stanovená počáteční systematická odchylka x c přispět k vyšší celkové přesnosti geometrických parametrů během předpokládané životnosti stavby. Dalším důležitým předpokladem normy ČSN je pravděpodobnost 0,90, požadovaná pro dodržení funkčních charakteristik přesnosti. Jde o hodnotu, která se běžně uvažuje při ověřování mezních stavů použitelnosti. Předpokládá se proto, že v běžných případech, ve kterých dodržení požadované geometrické přesnosti je stejně závažné jako dodržení mezních stavů použitelnosti, bude tato hodnota vyhovovat také u geometrické přesnosti. 21

20 Navrhování geometrické přesnosti U náročných staveb (např. u kterých může dojít k narušení funkce důležitého strojního vybavení) je však namístě pracovat s větší pravděpodobností, např. 0,99 nebo 0,999. Navrhování, včetně výpočtu přesnosti, se formálně nezmění, pokud se uvažuje stejná pravděpodobnost u všech parametrů (výchozích i výsledných). Jestliže se však u různých parametrů uplatní různé pravděpodobnosti, pak je nutné při navrhování a výpočtu k těmto rozdílům přihlédnout (zjednodušené postupy obsažené v této publikaci nelze použít). Změna požadované pravděpodobnosti se však projeví v postupech kontroly přesnosti. 3.3 Zásady a postupy navrhování Obecnou zásadou navrhování staveb, konstrukcí a dílců z hlediska geometrické přesnosti je hospodárnost, kontrolovatelnost a reálná možnost provedení. Se zvyšujícími se požadavky na geometrickou přesnost se značně zvyšují náklady na výrobu vytyčování i provádění a je tedy třeba hledat optimální cenu, která je součtem nákladů na zabezpečení geometrické přesnosti a nákladů na nepříznivé následky případných nepřesností. Obecně je taková optimalizace náročným úkolem, který je však v konkrétních případech možno nahradit porovnávací studií několika variant. Omezujícími podmínkami rozhodování je však předpoklad, že předepsané charakteristiky přesnosti je možno kontrolovat, a že jsou z technologického hlediska splnitelné, především vůbec měřitelné (není např. možné předepsat mezní odchylku rovinnosti podlahy 0,1 mm). Konstrukční řešení stavby (dispozice, tvar a materiál dílců, styků a spojů, postup a technologie provádění) je třeba navrhnout tak, aby se pokud možno omezil nepříznivý vliv nepřesností a odchylek při výrobě, vytyčování a osazování, popř. aby se snížil nepříznivý vliv objemových změn. Z tohoto hlediska je účelné při návrhu usilovat o: co nejmenší počet kritických parametrů, dostatečnou vůli prostoru vymezeného pro technologická zařízení, co nejširší intervaly funkčních tolerancí, co nejmenší počet nutných kontrol, možnosti vzájemného vyrovnávání spár a styků (přeurčené osazování). Z hlediska navrhování geometrické přesnosti se ve smyslu ČSN rozlišují tři možné postupy: geometrická přesnost se nenavrhuje; jde o konstrukce, u nichž se nevyskytují žádné kritické geometrické parametry, nebo konstrukce, jejichž přesnost je prověřena na předchozích analogických stavbách; výchozí odhad přesnosti, jehož cílem je prověřit technologické možnosti dosažení požadované přesnosti omezeného počtu kritických geometrických parametrů; 22

21 Navrhování geometrické přesnosti podrobný návrh přesnosti, pří kterém se požadovaná přesnost ověřuje u všech kritických parametrů a dále se předepisuje způsob kontroly a metrologického zabezpečení provádění. Důležitou součástí návrhu přesnosti je výpočet přesnosti, který poskytuje podklady pro stanovení charakteristik přesnosti. V zásadě se dává přednost statistické metodě výpočtu (při které se mezní odchylky sčítají podle pravidla druhých mocnin) před součtovou metodou (při které se sčítají první mocniny mezních odchylek), která se dovoluje nejvýše pro tři nezávislé parametry. V případě vyrovnávání konstrukční výšky nebo délky podle největšího prvku se může uplatnit také metoda statistické extremalizace. Skutečný trojrozměrný (často velmi složitý) tvar dílců a výrobků je nutno při výpočtu zjednodušit; v závislosti na charakteru výrobků a sestavy se uvažují: jednorozměrné tyčové prvky (sloupy, průvlaky, ztužidla, překlady, vazníky), dvourozměrné plošné prvky (stěnové a stropní panely), trojrozměrné prostorové prvky (bytová jádra, lodžie, výtahové šachty). Zanedbání jednoho ze tří základních obrysových rozměrů prvku je zpravidla možné, pokud je tento rozměr menší než jedna pětinu ostatních rozměrů (záleží ovšem na charakteru spojů a postupu osazování). 3.4 Inherentní odchylky U konstrukcí z velkorozměrných prvků (s rozměry většími než mm) se mohou významně uplatňovat časově závislé objemové změny v důsledku smršťování, bobtnání, teploty a přetvoření v důsledku zatížení, včetně dotvarování. Z hlediska závislosti objemových změn na čase se rozlišují: vratné objemové změny (vliv teploty a okamžitá přetvoření od zatížení), nevratné objemové změny (smršťování, bobtnání a dotvarování). Pro výpočet geometrické přesnosti se zřetelem k inherentním odchylkám se definují takzvané výchozí podmínky, které charakterizují podmínky výroby (přejímky) prvku, a které mohou být odlišné od podmínek jeho zabudování do okolní konstrukce, např.: teplota (doporučuje se průměrná hodnota +15 C), určitá doba od zhotovení výrobku (např. 28 dnů u betonových prvků), určitá vlhkost (v závislosti na technologii výroby a době od zhotovení). Vedle těchto výchozích podmínek se při výpočtu uplatní montážní podmínky, které charakterizují podmínky zabudování prvku do konstrukce, a podmínky provozní, které charakterizují extrémní podmínky během předpokládané životnosti konstrukce (např. 50 let). 23

22 Navrhování geometrické přesnosti Doporučené teploty pro stanovení účinků teploty pro běžné podmínky na území ČR jsou uvedeny v tab. 1. Při rozboru vlivu teploty na geometrickou přesnost je však třeba tyto hodnoty upravit podle lokálních podmínek a charakteru výrobků. Tab.1 Doporučené teploty pro stanovení účinků teploty. Druh konstrukce Výchozí teplota C Montážní teplota C Provozní teplota C Obvodový plášť -15 až +70 Vnitřní nechráněné konstrukce až až +30 Vnitřní chráněné konstrukce +5 až +25 Inherentní odchylky jsou významné zejména u obvodových plášťů z velkorozměrných prvků, u kterých se vedle nevratných objemových změn významně uplatňují vratné objemové změny v důsledku periodických změn teploty. 3.5 Kontrola přesnosti Podrobný návrh geometrické přesnosti má obsahovat rovněž požadavky na kontrolu přesnosti. Kromě kontroly vytyčení (která je nedílnou součástí geodetických prací) se ke kontrole přesnosti zpravidla předepisují: 24 kritické parametry konstrukce, vybrané parametry výroby a osazení, které významně ovlivňují kritické parametry. Pokyny pro kontrolu mají obsahovat jednoznačná místa a čas kontroly vztažený k postupu montáže tak, aby kontrolní měření bylo proveditelné. V zásadě se dává přednost kontrole měřením před kontrolou srovnáváním. Rozsah kontroly se stanoví v souladu s pravidly statistické kontroly hromadné výroby. Pouze ve zvlášť důležitých případech se předepisuje stoprocentní kontrola. 3.6 Výpočet přesnosti Postup zjednodušeného statistického výpočtu přesnosti je stanoven a podrobně popsán v normě ČSN Příloha B této normy přehledně uvádí základní vztahy pro výpočet přesnosti bez zřetele k přetvořením i se zřetelem k těmto časově závislým odchylkám geometrických parametrů. V tomto oddílu jsou pouze zdůrazněny důležité kroky a doplněny některé praktické poznámky. První důležitým krokem, který předchází vlastnímu výpočtu přesnosti, je pečlivý rozbor všech funkčních požadavků a určení odpovídajících funkčních charakteristik přesnosti kritických (důležitých) parametrů. Výsledky takového rozboru mohou mít zásadní význam pro posouzení vhodného postupu výstavby, včetně výroby, vy-

23 Navrhování geometrické přesnosti tyčování a osazování (montáže) i pro další postup ověřování přesnosti výpočtem. Součástí rozboru funkčních požadavků musí být rovněž stanovení přípustné pravděpodobnosti překročení mezních hodnot kritických parametrů. V běžných případech, jak víme, se doporučuje pro tuto pravděpodobnost hodnota 0,10. U závažných konstrukcí (z hlediska celospolečenského významu i technologického účelu stavby) však to může být hodnota příliš vysoká. Pak je třeba uvažovat o pravděpodobných hodnotách nižších, např. 0,01 nebo dokonce 0,001. Vodítkem zde může být porovnání závažnosti nedodržení předepsané přesnosti s důsledky překročení mezních stavů použitelnosti (pro které se pravděpodobnost překročení uvažuje v širokém rozmezí od 0,001 do 0,1), nebo mezních stavů únosnosti (pro které se však uvažují ještě nižší hodnoty od 10 6 do 10 4 ). Snížení přípustné pravděpodobnosti překročení požadované přesnosti je však třeba navázat na vhodné postupy výstavby a použité metody kontroly dodržení přesnosti. Tyto případy přísnějších požadavků (tj. snížené pravděpodobnosti, která se připouští pro porušení požadavků na geometrickou přesnost) je však vhodné konsultovat s odborníky na výrobu, vytyčování, osazování a metody statistické kontroly jakosti (viz kap. 4.4). 3.7 Uvádění hodnot geometrické přesnosti v projektové dokumentaci Všeobecně Jak již bylo v předchozích kapitolách zdůrazněno, musí se kontrolou geometrické přesnosti staveb a jejich částí zabývat projektová dokumentace. Jako charakteristiky přesnosti se v projektové dokumentaci určují nejmenší a největší mezní hodnoty (např. 600 min., 600 max.), dolní a horní mezní odchylky od základní hodnoty (např ), tolerance (je absolutní hodnota bez znaménka, vyjadřuje se u stavebních objektů běžně jako mezní odchylka např ) a odchylka středu tolerančního intervalu od základní hodnoty. Charakteristiky přesnosti délkových, výškových a úhlových rozměrů se předepisují některým z těchto způsobů: číselnými hodnotami za základními hodnotami geometrických parametrů, vyjádřených kótami, číselnými hodnotami uvedenými u každého obrazu na výkresu, popř. nad popisovým polem výkresu (např. MEZNÍ ODCHYLKY ROZMĚRU 10 mm) tehdy, mají-li mít všechny rozměry shodné odchylky, uvedením čísla příslušné technické normy nad popisovým polem, popř. v legendě na výkresu (např. PŘESNOST DÉLKOVÝCH A VÝŠKOVÝCH ROZMĚRŮ ČSN ), 25

24 Navrhování geometrické přesnosti specifikací požadavků na přesnost jednotlivých rozměrů nad popisovým polem, popř. v legendě na výkresu, kde se uvede rozsah rozměrů a k nim se přiřadí požadavky na jejich přesnost. Například v souboru výkresů vybraných dílců téhož druhu se vyjádří požadavek na přesnost délky dílců takto: 26 Délka l Mezní odchylky mm do 3,0 m 5 přes 3,0 do 5,4 m 7 6,0 a 6,6 m 8 Charakteristiky se mohou předepsat kombinací podle prvního bodu (připisování odchylek ke kótám) a podle třetího a čtvrtého bodu (uvedením odkazu na normu, popř. specifikací odchylek); nad popisovým polem se např. napíše : ROZMĚRY, U NICHŽ NEJSOU ZAPSÁNY MEZNÍ ODCHYLKY, PŘESNOST PODLE ČSN Charakteristiky přesnosti orientace a vzájemné polohy geometrických prvků se předepisují grafickými značkami a číselnými hodnotami obvykle na výkresech, určených pro realizaci stavebních objektů nebo pro výrobu jejich částí. Značky pro jednotlivé druhy tolerancí a odchylek se zapisují ve vztahu k základně tolerančního rámečku, bez ohledu na jeho polohu na výkresu Označování přesnosti délkových, výškových a úhlových rozměrů Předepisují-li se číselné hodnoty mezních odchylek pro nesouměrně rozložené toleranční pole, zapisuje se horní odchylka nad dolní odchylku. Výška číslic odchylek se rovná výšce číslic základního rozměru. Dolní mezní odchylka se zapisuje na stejné čáře jako základní rozměr a horní mezní odchylka se zapisuje o řádek výše. Při souměrném rozložení tolerančního pole se zapisuje absolutní hodnota odchylky pouze jednou se znaménkem plus - minus ( ). Přitom se výška číslic odchylky musí rovnat výšce číslic základního rozměru. Číselné hodnoty mezních odchylek se zapisují do poslední platné číslice; počet znaků horní a dolní odchylky se vyrovná doplněním nulou. Jestliže je třeba předepsat pouze jeden mezní rozměr (druhý není omezen ve směru zvětšení nebo zmenšení jakoukoli podmínkou), připíše se za tento rozměr odpovídající značka min. nebo max.. Mezní odchylky rozměrů mezi opakujícími se prvky (děrami, drážkami, zuby apod.) se dovoluje předepisovat v technických požadavcích.

25 Navrhování geometrické přesnosti Mezní odchylky úhlových rozměrů se předepisují pouze číselnými hodnotami s označením jednotek (stupňů, minut, vteřin). Stupně a minuty se musí vyjadřovat celými čísly. Mezní odchylky úhlových rozměrů se zapisují podle shodných pravidel jako mezní odchylky délkových rozměrů Označování přesnosti orientace, polohy a tvaru Charakteristiky přesnosti orientace (vzájemné polohy) geometrických prvků povrchů dílců a konstrukcí (jejich os, hran, rovin, ploch atd.) jednoho nebo dvou dílců či konstrukcí, popř. jejich určitých geometrických prvků k určenému směru, se uvádějí číselnými hodnotami mezních odchylek nebo tolerancí Označování technologických procesů a funkčních požadavků Jestliže je nutné rozlišovat na výkresech geometrické parametry vztahující se k různým technologickým procesům a k funkčním požadavkům, k nimž se stanovují charakteristiky přesnosti a požadavky na jejich kontrolu přesnosti, užije se pro jejich rozlišení písmenných značek podle tab.2. Písmenné značky se vpisují do předřazeného rámečku umístěného vlevo od tolerančního rámečku, ve kterém se uvádějí označení druhu tolerancí nebo mezních odchylek. Tab. 2 Písmenné značky technologických procesů Písmenná značka M S SD E B Poznámky: Proces Proces výroby stavebních dílců Proces vytyčení Proces rozměření Proces osazení (montáže) Funkční geometrický parametr 1. Na výkresu podrobného vytyčení a rozměření se neoznačí geometrické parametry vytyčení, ale označí se písmeny SD geometrické parametry rozměření. 2. Na výkresu půdorysu architektonicko-technického řešení jednoduchého pozemního stavebního objektu, pro jehož provedení není třeba zpracovat výkres podrobného vytyčení a rozměření, se geometrické parametry vytyčení a rozměření označí přímo ve výkresu architektonicko-technického řešení písmennými označeními S, popř. SD, připsanými za příslušnou kótu a mezní odchylku geometrického parametru. 3. Při zobrazení pouze jednoho technologického procesu na výkresu se písmenné označení geometrických parametrů neuvádí. 27

26 Navrhování geometrické přesnosti Pokud se písmenné značky vztahují ke geometrickému parametru., připisuje se písmenná značka procesu bezprostředně za mezní odchylku (např S). Zobrazují-li se na jednom výkresu geometrické parametry více technologických procesů, např. parametry podrobného vytyčení a rozměření, nebo parametry rozměření a osazení, pak se geometrické parametry hlavního předmětu zobrazení neoznačují písmennými značkami. Písmennými značkami se označí geometrické parametry následného technologického procesu podle způsobů zápisu požadavků na jejich přesnost. Na výkresech rozměření a osazení se zapisují požadavky na přesnost geometrických parametrů, podléhajících kontrole přesnosti, jedním z těchto způsobů: charakteristika přesnosti (zpravidla mezní odchylka) se připíše ke kótě geometrického parametru a bezprostředně za ni se uvede písmenná značka technologického procesu podle tab.2; charakteristiky přesnosti osazení se zapíší odkazem na ČSN , uvedeným v technických požadavcích na výkrese nebo v legendě. Jestliže přesnost některého parametru neodpovídá přesnosti podle souhrnného stanovení přesnosti, podle předchozího bodu, pak se jeho charakteristika přesnosti (zpravidla mezní odchylky) zapíše přímo za základní hodnotu příslušného geometrického parametru a připíše se písmenná značka technologického procesu osazení (např E) Označování přesnosti osazování montážními značkami Přesnost osazení dílce se stanoví charakteristikou přesnosti geometrického parametru, vyjadřujícího vztah dvou k sobě příslušejících montážních značek. Na výkresech rozměření a osazení, kde se přesnost osazení dílců stanovuje, se uvádějí montážní značky takto: v y č e r n ě n ý m t r o j ú h e l n í k e m na vytyčené přímce na montážní rovině nebo na výškové úrovni, popř. na hraně (popř. bodu) dříve osazeného dílce či konstrukce; p r á z d n ý m (nevyčerněným) t r o j ú h e l n í k e m na zobrazované hraně (ose, vyznačeném bodu) stavebního dílce, který má být osazován. Ve svislém řezu se montážní značka s vyčerněným trojúhelníkem umísťuje na montážní rovině, značící vytyčenou přímku půdorysné osnovy nebo rozměřenou montážní značku pro osazení konstrukce pod čárou znázorňující montážní rovinu vrcholem trojúhelníka nahoru. V půdorysu se montážní značka s vyčerněným trojúhelníkem umísťuje na montážní rovině nebo na hraně (ose) dílce symetricky na čáru, k níž se stanovuje přesnost osazení dílce. 28

27 Navrhování geometrické přesnosti Vrcholy trojúhelníků, značící montážní značky (jejichž vzájemným vztahem a jeho přesností se řídí přesnost osazení dílce), musí směřovat proti sobě a být navzájem od sebe jen tak vzdáleny, aby se vyloučila možnost záměn s nesouvisejícími montážními značkami. Jestliže pomocí montážních značek nelze jednoduše vyjádřit požadavek na přesnost osazení dílce, zejména při požadavku, aby při osazování dílce byly kontrolovány např. úložné délky vodorovného dílce na jeho obou stranách a navzájem vyrovnávány, nebo obdobně aby při osazení dílce do otvoru byly kontrolovány a vyrovnány tloušťky svislých spár na obou stranách dílce apod., lze tento požadavek na přesnost osazení dílce vyjádřit funkční charakteristikou v tolerančním rámečku, přiřazenému k jednomu ze dvou navzájem si odpovídajících parametrů, označených např. písmenným označením l l,, l p, s l, s p,. nebo slovně v technických požadavcích, popř. v legendě na výkresu. Pokud se uvádí na výkresu f u n k č n í c h a r a k t e r i s t i k a přesnosti geometrického parametru, např. symetrickými odchylkami, připíše se za hodnoty odchylek označení B (např. pro tloušťku spáry 20 10B). 3.8 Realizační procesy Při stanovování charakteristik přesnosti geometrických parametrů je třeba mít vždy na paměti reálnost jejich dosažení. To znamená, že je nutné při návrhu zvážit nejen s jakou přesností (jednotlivých rozměrů, případně tvarů) vstoupí do procesu na staveništi dílce a výrobky zhotovené předem, ale i jaká bude přesnost přístrojů, pomůcek, které budou použity při vytyčování, rozměřování a osazování, a jaká bude přesnost vlastních stavebních procesů na staveništi. V procesech výroby je vytvořen potřebný fyzický tvar dílce (výrobku), ve staveništních jsou výrobky, případně dílce bednění osazovány do navržené funkčně potřebné polohy. Při tomto osazení může obecně dojít k posunu a pootočení v prostorové pravoúhlé soustavě souřadnic. Tato souřadná soustava je pro ČR definovaná osou -Z, jdoucí vždy ve směru tíže (do středu Země), osou +X směřující k jihu a osou +Y směřující na západ jedná se o levotočivou souřadnou soustavu, což je rozdíl oproti matematické soustavě, která je pravotočivá. Jednotlivé prvky (výrobky nebo dílce) se tedy mohou: posouvat ve vodorovné rovině (obecně podél osy X i podle osy Y), posouvat ve výšce (podél osy Z), otáčet kolem všech tří os. 29