Studijní text. Název předmětu: ŘÍZENÍ PALBY. prof. Ing. Ladislav Potužák, CSc. mjr. Ing. Mgr. Martin Blaha, Ph.D.

Transkript

1 Studijní text Název předmětu: ŘÍZENÍ PALBY Zpracoval: prof. Ing. Ladislav Potužák, Sc. mjr. Ing. Mgr. Martin Blaha, Ph.D. Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty vojenského leadershipu Registrační číslo projektu: Z.1.07/2.2.00/ PROJEKT JE SPOLUFINANOVÁN EVROPSKÝM SOIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

2 Obsah 1 Základní pojmy Klasifikace cílů Plnění a opatření přípravy řízení palby dělostřelecké jednotky Zásady činnosti dělostřelecké jednotky v prostoru palebných postavení při přípravě řízení palby Balistická příprava Časová a prostorová platnost meteorologických zpráv Hmotnostní třídy dělostřeleckých střel pravděpodobné chyby určení balistických podmínek střelby Podstata, podmínky a principy určování prvků pro střelbu úplnou a zkrácenou přípravou Zásady volby dráhy střely, střely, náplní, opěrných dálek a směrů pro určení oprav Výpočet souhrnných oprav Grafikon vypočítaných oprav Zkrácená příprava Zásady postřelování cílů dělostřeleckou baterií a oddílem Postřelování šířky cíle dělostřeleckou baterií (četou) Postřelování šířky cíle palebnými četami Rozdělení dělostřeleckých paleb Účinná střelba na proudy (vojska na osách přesunu) Opravování (kontrola) účinné střelby Zvláštnosti určování prvků v hornatém terénu Přepočet šikmé dálky na dálku vodorovnou Určení převýšení Zvláštnosti zastřílení v hornatém terénu Zastřílení s dálkoměrem, s určenými pozorovatelnami a rámováním v hornatém terénu Zastřílení cílů vytýčením výstřelné...68

3 8.6 Zastřílení cílů na velmi strmém svahu Zastřílení cílů na hřebenu Používané symboly při zastřílení v hornatém terénu Určování prvků podle vytvoření pomocných cílů Podstata určení prvků pro účinnou střelbu podle výsledků vytvoření fiktivních pomocných cílů Zásady volby pomocných cílů Metody přenosů palby od pomocného cíle Metoda jednoduchá Metoda koeficientu střelby Metoda grafikonu zastřílených oprav Obnovení prvků pro účinnou střelbu Zvláštnosti řízení palby minometných jednotek Určení, charakteristika a takticko technické údaje Hlavní části 120mm M vz harakteristika 120mm miny Zvláštnosti bezpečnostních opatření Určování prvků pro střelbu Zvláštnosti určení prvků pro účinnou střelbu Organizace výcviku ve střelbě a řízení palby Příprava velitelů Normy pro hodnocení palebných úkolů Struktura povelu velitele dělostřeleckého oddílu Seznam použité literatury

4 1 Základní pojmy íl je prvek sestavy nepřítele, na který se vede (plánuje) palba s letálním nebo neletálním účinkem. Dělo je palná zbraň, která vlivem tlaku plynů hořící prachové slože uděluje střele počáteční rychlost. Z taktického hlediska je dělo základní organizační jednotkou působící v sestavě čety. Dělostřelecká (dělová) palebná baterie je základní organizační jednotka dělostřelectva složená z velitelství, čety řízení palby, dvou palebných čet a čety dělostřeleckého průzkumu. Je určena především k poskytování palebné podpory brigádnímu úkolovému uskupení v sestavě dělostřeleckého oddílu. Dělostřelecká palba (palba) je činnost dělostřelectva spojená s dosažením letálního a neletálního účinku při vyřazování cílů v sestavě nepřítele. Dělostřelecká palebná četa je dělostřelecká jednotka, složená zpravidla ze čtyř zbraňových kompletů, působící v sestavě baterie. Dělostřelecký oddíl je základní taktický dělostřelecký útvar složený z velitelství, baterie řízení palby a tří palebných baterií. Je určen k poskytování dělostřelecké podpory zejména brigádnímu úkolovému uskupení. Hlavní směr střelby HS je směr procházející přibližně středem pásma bojové činnosti podporovaného úkolového uskupení. Udává se směrníkem hlavního směru αhs, který se zaokrouhluje na Do hlavního směru se zamiřují dělostřelecké zbraňové komplety a prostředky dělostřeleckého průzkumu. Interval vějíře je vzdálenost mezi výbuchy střel sousedních děl v prostoru cíle. Určuje se při střelbě na skupinové cíle k rovnoměrnému pokrytí cíle výbuchy střel v šířce. Metodická palba je palba vedená při účinné střelbě baterií (četou) při níž děla vystřelí postupně stanovený počet střel se stejným časovým intervalem mezi nimi. Minomet je dělostřelecký zbraňový komplet určený pro střelbu minami strmou dráhou letu. Jedná se o zbraňový komplet s tenkostěnnou, převážně hladkou hlavní, který může být nesený, vezený, tažený nebo samohybný. Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty vojenského leadershipu Registrační číslo projektu: Z.1.07/2.2.00/ PROJEKT JE SPOLUFINANOVÁN EVROPSKÝM SOIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

5 Místo řízení palby baterie (MŘP) je součást místa velení dělostřelecké baterie ze kterého se uskutečňuje řízení palby baterie. Pracoviště je vybaveno silami a prostředky pro velení baterii. Pracovišti velí náčelník MŘP (NMŘP), kterým je obvykle zástupce velitele baterie. MŘP baterie dále tvoří operátoři, počtáři a radisté, kteří mají k dispozici pomůcky pro určování prvků pro střelbu a prostředky pro komunikaci s výkonnými prvky baterie. MŘP shromažďuje a vyhodnocuje údaje o všeobecné situaci, realizuje opatření taktického a technického řízení palby (přípravy řízení palby), určuje a předává prvky pro střelbu palebným četám (dělům) a zpracovává hlášení o situaci, které předává nadřízenému SŘP oddílu. Norma spotřeby střel (munice) je množství munice určené k zabezpečení výcviku a bojové činnosti vojsk. Lze ji chápat i jako průměrné množství munice, potřebné k zabezpečení dosažení nezbytné míry účinnosti palby v daných podmínkách, postačující k vyřazení určitého cíle. Rovněž vyjadřuje množství munice, které je v boji povoleno spotřebovat v určitém časovém rozmezí. Palba ráz na ráz je palba vedená při účinné střelbě dělem, četou nebo baterií největší rychlostí (v závislosti na režimu palby) s kontrolou přesnosti zamíření po každém výstřelu. Vede se do vypálení stanoveného počtu ran nebo do povelu k zastavení palby. Palebný úkol je úkol, který dělostřelectvo plní palbou. Obsahuje určení cíle a úkol střelby dělostřelecké jednotky. Postřelování cíle je způsob vedení účinné střelby, který je založen na určení počtu dálek zaměřovače, velikosti skoku v dálce a pořadí změny dálek zaměřovače, určení stranové odchylky, velikosti intervalu vějíře, počtu směrů a opravy směru (při střelbě dvěma směry) a na určení spotřeby střel pro dělo, dálku a směr. Prvky pro střelbu jsou hodnoty potřebné pro zamíření zbraňového kompletu na cíl ve vodorovné i svislé rovině a pro určení druhu dráhy střely, druhu střely a zapalovače. Prvky zaměřovače jsou hodnoty nastavené na zaměřovači zbraňového kompletu odpovídající dráze střely na daný cíl. Jsou tvořeny dálkou zaměřovače, libelou (je-li polohová libela opatřená stupnicí) a stranou. Přehradná palba je soustředěná palba vedená přesně stanoveným způsobem s cílem přehradit směr postupu nepřítele, blokovat nepřítele v určitém prostoru, nebo mu znemožnit do určitého prostoru přístup. Jedná se o zvláštní druh palby na skupinový lineární cíl. Podle úkolu se vede nepohyblivá nebo pohyblivá přehradná palba: - nepohyblivá přehradná palba (NPP) je souvislá palebná clona vytvářená k přehrazení směru postupu nepřítele v neobrněné bojové (předbojové) sestavě, která se vede na jedné čáře. K vedení nepohyblivé přehradné palby se používá nejméně baterie.

6 - pohyblivá přehradná palba (PPP) je souvislá palebná clona vytvářená k přehrazení směru postupu nepřítele v obrněné bojové (předbojové) sestavě, která se vede na několika čarách. K vedení pohyblivé přehradné palby se používá nejméně oddíl. Redukční poměr je přepočtový koeficient sloužící k přivádění výbuchů na pozorovací přímku. Vypočítá se jako podíl pozorovací a topografické dálky cíle, s přesností na 0,1. Pomocí redukčního poměru se úchylky výbuchů ve směru změřené z pozorovatelny přepočítávají (redukují) pro palebné postavení. Řídící dělo je dělo, pro které se určují prvky pro střelbu. V případě rozmístění baterie v palebném postavení v celku se jako řídící dělo určuje čtvrté dělo baterie. V případě rozmístění baterie v palebném postavení po četách je to u 1. čety čtvrté a u 2. čety páté dělo baterie. V důsledku velkých nerovností v terénu může být baterie v palebném postavení rozmístěna po jednotlivých dělech. V tom případě se prvky pro střelbu určují pro každé dělo zvlášť. Skok v dálce (stupnice) je hodnota, o kterou se počítaná dálka na střed cíle zvětšuje nebo zmenšuje při postřelování cíle oddílem (baterií) bateriemi (četami) náložmo nebo oddílem (baterií) bateriemi (četami) stupnicí. Spotřeba střel (munice) je stanovené množství střel potřebné k vyřazení cíle. Závisí na druhu, rázu činnosti, rozměrech a prioritách cíle, palebném úkolu a podmínkách pro jeho splnění, požadovaném stupni vyřazení cíle a množství střel, které jsou k dispozici. Středisko řízení palby oddílu (SŘP) je součást místa velení dělostřeleckého oddílu ze kterého se uskutečňuje řízení palby oddílu i jednotlivých palebných baterií. Pracovišti velí náčelník SŘP (NSŘP), kterým je zpravidla zástupce náčelníka štábu oddílu nebo jiný pověřený důstojník. Součástí SŘP jsou funkcionáři dělostřeleckého oddílu (zástupce náčelníka štábu, operátor, počtáři, radisté) a prostředky pro určování prvků pro střelbu a pro komunikaci s výkonnými prvky oddílu. SŘP řídí a organizuje opatření taktického a technického řízení palby, přijímá požadavky na palbu z pozorovatelen nebo z místa (střediska) koordinace bojové podpory (palby) a vydává povely v rámci taktického řízení palby. Střelba je veškerá činnost dělostřelectva spojená s vystřelením střely z hlavně. Je-li úkolem střelby dosažení palebného účinku, nazýváme ji dělostřeleckou palbou. Stupeň vyřazení cíle je požadovaná hodnota palebné účinnosti dělostřelecké palby. V praxi se hodnoty palebné účinnosti obvykle stanovují v mezích 5 až 90 %. Tempo palby je časový interval mezi dvěma bezprostředně po sobě následujícími výstřely (salvami) provedenými na jeden povel.

7 Topografická dálka cíle je vodorovná vzdálenost mezi palebným stanovištěm a cílem. Topografická stranová odchylka je odchylka od hlavního směru střelby z palebného stanoviště po cíl. Účinná střelba je hlavní část dělostřelecké palby, při které se dosahuje splnění palebného úkolu. Zpravidla se vede palbou ráz na ráz nebo sériemi 2 až 4 ran ráz na ráz aţ do splnění palebného úkolu. V závislosti na způsobu přípravy prvků pro účinnou střelbu se zahajuje bez zastřílení nebo po zastřílení. Vějíř je svazek výstřelných rovin děl zamířené baterie (čety). Rozlišuje se vějíř rovnoběžný, sevřený nebo upravený na šířku cíle. Při rovnoběžném vějíři jsou prodloužené osy hlavní rovnoběžné, při sevřeném vějíři se prodloužené osy hlavní protínají ve středu cíle a při vějíři upraveném na šířku cíle protínají prodloužené osy hlavní jim odpovídající úseky v prostoru cíle. Způsob vedení palby je metoda střelby odpovídající charakteru cíle a požadovanému účinku v cíli. Využívá se palba jednotlivými ranami, metodická palba, palba ráz na ráz a palba salvami.

8 2 Klasifikace cílů Na základě teorie střelby a řízení palby a pro potřeby dělostřelecké praxe je účelné cíle členit podle řady různých kritérií. íle je možné klasifikovat podle: - druhů (kategorií), - možnosti pozorování, - stupně ochrany, - pohyblivosti, - velikosti (rozměrů), - tvaru, apod. Každé z kritérií má svůj vliv na zásady postřelování cílů. A) Podle druhů (kategorií) Druh (kategorie) cíle je hlavním kritériem pro klasifikaci cílů. V současné době dělostřelectvo AČR rozlišuje 13 následujících kategorií cílů. Prostředky 3I (z anglického: ommand, ontrol, ommunication, Intelligence) jsou všechny druhy míst velení, spojovací uzly (stanoviště), střediska a místa řízení a koordinace palby a palebné podpory, střediska řízení bojové činnosti, velitelskopozorovací stanoviště rot a čet (VPS) a pozorovatelny. Palebné prostředky představují dělostřelecké baterie, čety (sekce), raketometné baterie, čety (sekce), minometné baterie, čety (sekce) a odpalovací zařízení raket. Vojska představují jednotky a útvary nepřítele v pásmu bojové činnosti, v prostorech soustředění, ve vyčkávacích postaveních nebo během přesunu. Mohou to být pohybující se skupiny vojsk, bojová vozidla pěchoty, obrněné transportéry, protitankové prostředky i opěrné body čet. Prostředky protivzdušné obrany (PrPVO) jsou odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel a palebná postavení protiletadlových kanónů. Patří sem i systémy navádění střel a radiolokátory protivzdušné obrany. Ženijní objekty a prostředky zahrnují řadu cílů, z nichž některé jsou vybudovány již v době míru. Jedná se o ochranné stavby (okopy, zákopy, úkryty a kryty), stálé objekty (hydrotechnické a silniční objekty, mosty), polní objekty (mostní prostředky) a ženijní zátarasy (výbušné, nevýbušné, kombinované a vodní).

9 Radiolokátory zahrnují všechny druhy radiolokátorů nepřítele. Mohou být využívány ve spolupráci s prostředky protivzdušné obrany, dělostřelectva, nebo pozemního průzkumu. Prostředky elektronického boje (EB) zahrnují prostředky rušení, prostředky elektronického průzkumu a střediska řízení, zpracování a vyhodnocení. Prostředky hromadného ničení představují bojové prostředky (zbraně, bojové hlavice, střely) které jsou určeny k dopravě jaderných, chemických či biologických látek. Mohou to být i jejich výrobny, sklady, či kontejnery a speciální vozidla pro jejich přepravu. Proudy představují přesunující se jednotky, které se v sestavách pro přesun pohybují po komunikaci či v terénu. Sklady PHM a munice zahrnují základny, sklady, tankovací (plnící), dobíjecí (místa styku) stanoviště pohonných hmot a munice. ílem pro dělostřeleckou palbu jsou vysoce hořlavé a výbušné prvky těchto míst. Sklady potravin představují skladové prostory pro potraviny (proviant) a speciální kontejnery, boxy a vozidla pro jejich přepravu. Místa oprav techniky zahrnují objekty logistické podpory určené k soustředění a k opravám bojové techniky. Vrtulníky, stanoviště řízení a prostředky UAV (z anglického: Unmanned Aerial Vehicles) představují vrtulníky na předsunutých přistávacích plochách a ve vyčkávacích postaveních, startovací a přistávací plochy a stanoviště řízení UAV.

10 3 Plnění a opatření přípravy řízení palby dělostřelecké jednotky Aby bylo určení prvků pro účinnou střelbu co nejpřesnější, musí být splněna řada podmínek v rámci přípravy řízení palby. Příprava řízení palby je proces, který předchází vlastnímu technickému i taktickému řízení palby. Jejím obsahem je zjištění všech nutných a co nejpřesnějších údajů o cílech, balistických, topograficko geodetických, meteorologických, technických a geofyzikálních podmínkách střelby. Při určování prvků pro střelbu úplnou přípravou je nezbytně nutné mít odpovídající množství znalostí a dovedností z oboru matematiky a fyziky, dále pak i specifické znalosti z problematiky střelby a řízení palby, ovládat práci s přístroji, tabulkami střelby apod. Řízení palby je cílevědomá činnost důstojníků (příslušníků praporčického a rotmistrovského sboru) a prvků systémů řízení palby. Ve vojenské terminologii teorie střelby a řízení palby je chápeme v širším a užším smyslu slova. V širším slova smyslu je řízení palby veškerá činnost spojená s plánováním, přípravou a efektivní realizací palby na daný cíl. V užším slova smyslu je řízení palby proces, spojený se získáváním údajů o nepřátelských cílech a s taktickým využitím bojové síly dělostřeleckých palebných systémů (kompletů). Sestává z technického a taktického řízení palby. Aby bylo určení prvků pro účinnou střelbu co nejpřesnější, musí být splněna řada podmínek v rámci přípravy řízení palby. Příprava řízení palby je proces, který předchází vlastnímu technickému i taktickému řízení palby. Příprava řízení palby je organickou a nenahraditelnou součástí technického řízení palby. V praktické realizaci příprava řízení palby zahrnuje: - průzkum a zjištění cílů; - balistickou přípravu; - topograficko geodetickou přípravu; - meteorologickou přípravu; - technickou přípravu; - určení geofyzikálních podmínek střelby. 3.1 Zásady činnosti dělostřelecké jednotky v prostoru palebných postavení při přípravě řízení palby Balistická příprava K provedení včasné a kvalitní balistické přípravy je potřebné: - vytvářet palebné čety (baterie jen při rozmístění v celku) tak, aby nesrovnalost děl vzhledem k řídícímu dělu čety (baterie) nepřevyšovala 0,3 %, v 0

11 - určovat řídící děla čet (baterií) tak, aby jejich změna počáteční rychlosti byla průměrná vzhledem k ostatním dělům čety (baterie), - kompletovat vezenou zásobu střeliva u zbraně ze sérií náplní, u nichž je známa celková změna počáteční rychlosti, - kontrolovat správnost vedení záznamů v dělových knihách, zejména zápisy o počtu vystřelených střel (výstřelů). Balistická příprava u dělostřeleckých baterií zahrnuje: - určení změny počáteční rychlosti střely, způsobené opotřebením hlavně ( v0d), - určení nesrovnalosti jednotlivých děl baterie vzhledem k řídícímu dělu (ŘD), je-li baterie v palebném postavení rozmístěna v celku nebo určení nesrovnalosti jednotlivých děl dané čety k ŘD čety, je-li baterie v palebném postavení rozmístěna po četách, - určení celkové změny počáteční rychlosti střel řídících děl baterií (čet), - měření teploty náplní T n, - určení balistických charakteristik střeliva, - roztřídění střeliva a jeho rozdělení četám, dělům. v 0 Určení změny počáteční rychlosti střely způsobené opotřebením hlavně ( 0d Změna počáteční rychlosti střely způsobená opotřebením hlavně v ) se určuje měřením vložné hloubky nábojové komory pomocí přístroje pro měření vložné hloubky. Dosáhne-li změna celé procento, odesílají se jednotlivá děla periodicky k určení v 0 d změny počáteční rychlosti v 0 ds polní balistickou stanicí (PBS). Srovnávací střelbou se pomocí polní balistické stanice určuje upřesňující oprava : v 0u v0ds v0d v 0u kde: v 0 - změna počáteční rychlosti střel řídícího děla (děl) způsobená ds opotřebením hlavně, zjištěná PBS, v - změna počáteční rychlosti střel řídícího děla (děl) způsobená 0d opotřebením hlavně, zjištěná měřením vložné hloubky nábojové komory. V období mezi srovnávacími střelbami se v 0 d určuje podle měření vložné hloubky nábojové komory se zahrnutím upřesňující opravy: v 0d v0d v0u

12 Upřesňující oprava se nezapočítává u děl, jejichž změna počáteční rychlosti ( v0 d) nepřevyšuje 1 % v 0. Určení nesrovnalosti jednotlivých děl baterie vzhledem k ŘD, je-li baterie rozmístěna v palebném postavení v celku nebo určení nesrovnalosti jednotlivých děl dané čety k ŘD čety, je-li baterie rozmístěna po četách Určuje se: a) Výpočtem - určuje se, je-li změna počáteční rychlosti střel ŘD menší než 1 % v 0 v v ŘD 0d 0d v0d kde: v 0 d - nesrovnalost daného děla vzhledem k řídícímu dělu, v 0d - změna počáteční rychlosti střel daného děla, ŘD v 0d - změna počáteční rychlosti střel řídícího děla. b) Srovnávací střelbou, tzn. v podstatě vytvořením FP K provedení srovnávací střelby je potřebné: - provést pečlivou rektifikaci mířidel, - použít jednu sérii náplní i střel, - použít střely se stejnými hmotnostními znaky, - terén v prostoru vytváření FP musí být rovný a přehledný. Postup: - řídícím dělem baterie se vytvoří FP s dálkou odpovídající 0,6-0,8 dostřelu dané náplně, náměr se nastavuje kvadrantem, - srovnání všech děl se provádí z daného palebného postavení, aby nedošlo k velkým změnám meteorologických podmínek tak, že do 30 min se každým dělem vystřelí skupina 3-4 ran náměrem (nastaveným pomocí kvadrantu) odpovídajícím zastřílenému náměru ŘD, - souřadnice všech výbuchů se určují laserovým dálkoměrem nebo určenými pozorovatelnami, přičemž úhel protínání (γ) musí být nejméně 2-50, - analyticky se vypočítá D t středu skupin výbuchů s přesností na 1 m (rozdíl dálek výbuchů daného děla a ŘD vyplývá z různých ), - určí se nesrovnalost v ) daného děla vzhledem k řídícímu dělu: ( 0 v 0d

13 v 0 Dt D X v0 ŘD t kde:, D t ŘD D t - topografické dálky (m) středu skupiny výbuchů daného a ŘD X v0 - tabulková oprava dálky pro změnu počáteční rychlosti o 1 % v 0, určená z tabulek střelby podle zastříleného náměru ŘD Určení celkové změny počáteční rychlosti střel řídících děl baterií (čet) - v0 V podstatě: v v 0 0d v0n kde: v 0 n - změna počáteční rychlosti střel, způsobená sérií náplní. Určuje se srovnávací střelbou sérií náplní, jejíž počáteční rychlost je známa se sérií náplní, jejíž počáteční rychlost není známa. Srovnávací střelba sérií náplní se provádí stejně jako srovnávací střelba děl. elková změna počáteční rychlosti: v 0 v 0zsn Dt D X v0 zsn t kde: v - celková změna počáteční rychlosti střel řídícího děla s neznámou sérií 0 náplní, v 0zsn - celková změna počáteční rychlosti střel řídícího děla se známou sérií náplní, D t - topografická dálka (v metrech) středu skupiny výbuchů při střelbě se známou sérií náplní zsn D - topografická dálka (v metrech) středu skupiny výbuchů při střelbě t se známou sérií náplní X v0 - tabulková oprava pro změnu počáteční rychlosti o 1 % v 0, určená z tabulek střelby podle velikosti nastaveného (zastříleného) náměru.

14 Není-li možné určit celkovou změnu počáteční rychlosti střel řídícího děla v ) žádným z předcházejících způsobu, bere se v úvahu pouze změna počáteční rychlosti, způsobená opotřebením hlavně v ). Měření teploty náplní Zásady: ( 0d - provádí se k době výpočtů prvků pro střelbu, tzn. obvykle k době sestrojení (obnovení) grafikonu vypočítaných oprav (GVO) a k době ukončení vytvoření FP (sestrojení GZO), - měří se po 1-2 hodinách, u samohybných děl zvlášť pro střelivo uložené v bojovém prostoru a zvlášť mimo bojový prostor a u 152mm ShKH vz. 77 zvlášť ještě pro nábojky v muniční skříni N3 (jsou zahřívány od výfuků), - T n se měří baterijním teploměrem po dobu nejméně 10 min, - měření se zahajuje nejpozději 30 min před zahájením střelby. ( 0 Určení balistických charakteristik střel Balistické charakteristiky střeliva se určují podle druhu střel (nábojek) a jejich označení (šablonování). Určují se: - změna hmotnosti střel ( q), - nabarvení střel, - použití kukly zapalovače, - druh nábojek. Roztřídění střeliva a jeho rozdělení četám, dělům Střelivo se třídí postupně tak, aby bylo zachováno pořadí důležitosti jednotlivých faktorů a to podle: - druhu střel, - druhu vodící obroučky, - druhu zapalovače, - hmotnostních znaků (střely lišící se o 1 hmotnostní znak lze zahrnout do jedné skupiny), - čísla série a roku sestavení náplně. Střelivo se rozděluje mezi baterie tak, aby každá baterie měla střelivo pokud možno stejné série náplní. U baterie se střelivo rozdělí rovnoměrně mezi děla nebo se berou v úvahu plánované a předpokládané palebné úkoly.

15 Při rozložení střeliva se dbá, aby daný palebný úkol byl splněn střelami stejného druhu a náplněmi stejné série. Podle možnosti se pro děla vybírají střely se stejnými hmotnostním znaky. Výsledky balistické přípravy ( množství přisunutého střeliva, počet střel podle druhů a jednotlivých sérií náplní, balistické charakteristiky střeliva, rozložení střeliva na palebné úkoly, celkovou změnu počáteční rychlosti, teplotu náplní hlásí velitel 1. palebné čety (velitelé čet) na MŘP (SŘP) Časová a prostorová platnost meteorologických zpráv Druh meteorologické zprávy Prostorový okruh platnosti [km] Časová platnost [hod] Poznámka METEO-STŘEDNÍ METM ) 1) Platí pouze při ) ) ustáleném počasí. METEOSTŘEDNÍ- PŘIBLIŽNÁ Platí pouze u oddílu (minometné baterie), jehož meteorologické družstvo (hlídka) zprávu sestavilo. 1 Pro výšky vstupu do meteorologické zprávy 800 m pro úplnou, do 1600 m pro zkrácenou přípravu prvků pro účinnou střelbu bez zastřílení (platí-li čl. 172 a 174 pravidel střelby).

16 3.1.3 Hmotnostní třídy dělostřeleckých střel Změna hmotnosti střely (Δq) se určuje podle hmotnostních znaků vyznačených na těle střely (obalu). Každý hmotnostní znak + nebo - odpovídá změně hmotnosti střely v rozmezí ± 2/3 % tabulkové hmotnosti. Hmotnost střely s hmotnostním znakem N se liší od tabulkové hmotnosti do ± 1/3 % tabulkové hmotnosti. Hmotnostní znak Odchylka od normální (tabulkové) hmotnosti L Lehčí o více než 3 % /3 % až - 3 % /3 % až - 2 1/3 % % až - 1 2/3 % - - 1/3 % až - 1 % N - 1/3 % až + 1/3 % + + 1/3 % až + 1 % % až + 1 2/3 % /3 % až + 2 1/3 % /3 % až + 3 % T Těžší o více než 3 %

17 3.1.4 pravděpodobné chyby určení balistických podmínek střelby P. č. Balistické podmínky střelby a způsoby jejich určení Pravděpodobná chyba, rozměr 1. Změna počáteční rychlosti střely způsobená opotřebením vývrtu hlavně: a) Měřením vložené hloubky bez upřesňující opravy: při v0d 1% v0 0,2% v 0 při 1% v0 v 0d 3% v0 0,4% v 0 při v 3% 0 0d v 0,7% v 0 (hraniční hodnota) 0,3% v0 b) Měřením vložné hloubky s upřesňující opravou 2. Nesrovnalost řídících děl baterií vzhledem ke kontrolnímu dělu a děl baterií vzhledem k řídícímu dělu určená libovolným způsobem uvedeným v pravidlech střelby 0,3% v 0 3. elková změna počáteční rychlosti: 0,2% v 0 a) Pro děla, která provedla střelbu s PBS b) Totéž pro čísla náplní, s nimiž nebylo stříleno 0,4% v0 c) Podle údajů kontrolního děla (pro řídicí dělo baterie) pro číslo náplně, s níž bylo stříleno 0,4% v 0 d) Totéž pro číslo náplně, s níž nebylo stříleno 0,5% v0 e) Srovnání sérií náplní pro střílející dělo (pro řídící dělo baterie) f) Za předpokladu, že v0 v 0 d 0,5% v 0 0,7% v0 0,9% v0 (hraniční hodnota) 4. Změna teploty náplně: pro dělené střelivo a náplně s váčky pro jednotné střelivo a raketové náboje 1,5 2,2

18 4 Podstata, podmínky a principy určování prvků pro střelbu úplnou a zkrácenou přípravou Dělostřelectvo je nedílnou součástí pozemních sil. Je určeno k palebné podpoře boje mechanizovaných jednotek, útvarů a svazků s pozemním nepřítelem. Hlavním obsahem bojové činnosti dělostřelectva je palebné ničení, spočívající ve vyřazování cílů v sestavě nepřítele vedením paleb s letálním účinkem (úkolem je cíl zničit, umlčet, rušit, zbořit) nebo s neletálním účinkem (úkolem je cíl zadýmit, oslepit, zapálit, apod.). Základním požadavkem na dělostřeleckou palbu je její efektivnost. Efektivnosti palby se dosahuje včasností, účinností, překvapivostí, přesností a taktickou účelností. Jedním z předpokladů dosažení vysoké přesnosti palby je použití co nejpřesnějšího způsobu určení prvků pro účinnou střelbu. Základním a hlavním způsobem určení prvků pro účinnou střelbu bez zastřílení je úplná příprava. Nejsou-li splněny požadavky na úplnost a přesnost zjištěných údajů a podmínek stanovených pro úplnou přípravu a nejsou-li podmínky pro použití jiných způsobů určení prvků pro účinnou střelbu bez zastřílení, mohou se výchozí prvky pro střelbu, v závislosti na situaci, určovat zkrácenou, případně i zjednodušenou přípravou. Základním prostředkem určení prvků úplnou nebo zkrácenou přípravou je počítač, náhradním prostředkem je přístroj pro řízení palby a provedení výpočtů s využitím tabulek střelby. Prvky pro střelbu zjednodušenou přípravou se určují obvykle graficky s využitím přístroje pro řízení palby, mapy, planšetu a dělostřeleckého úhloměru, případně i početně. Příprava prvků se považuje za úplnou, jestliže jsou splněny tyto podmínky: souřadnice palebných postavení jsou určeny: geodeticky, pomocí GPS, topograficky podle mapy geodetických údajů a pomocí přístrojů, topografickým připojovačem, inerciálním navigačním systémem, směrníky orientačních směrů pro zamíření děl jsou určeny: gyroskopicky, astronomicky nebo geodeticky, přenosem směrníku současným zamířením na nebeské těleso nebo směrovým pořadem a magneticky se započítáním opravy buzoly určené ve vzdálenosti do 5 km od palebných postavení a pro kombinovaný průzkumný přístroj se započítáním grivace pro místo určení směrníku, souřadnice cílů jsou určeny se stupněm přesnosti 1 a 2,

19 meteorologické podmínky jsou určeny z meteorologické zprávy METM pro oddíly s automatizovaným systémem řízení palby nebo z meteorologické zprávy METEO-STŘEDNÍ, METEOSTŘEDNÍ-PŘIBLIŽNÁ, přičemž je dodržena jejich časová a prostorová platnost, jsou určeny balistické podmínky střelby, zejména celková změna počáteční rychlosti střely, jsou určeny geofyzikální podmínky střelby (je-li třeba). Pro výpočet prvků pro střelbu úplnou přípravou jsou výchozími podklady topografické prvky. Pro určení topografických prvků je třeba znát vzájemnou polohu palebného stanoviště řídícího děla baterie (řídících děl čet při rozmístění baterie po četách) a cíle. Výchozími údaji nutnými pro určení topografických prvků jsou pravoúhlé souřadnice a nadmořská výška palebného stanoviště řídícího děla baterie E B, N B, A B a cíle E, N, A. Pro určení topografické dálky a topografické stranové odchylky je možno použít: analytický způsob, grafický způsob. Analytický způsob Analytický způsob výpočtu topografické dálky cíle a topografické stranové odchylky cíle je založen na řešení pravoúhlého trojúhelníku. Existuje několik způsobů řešení pravoúhlého trojúhelníku. Nejjednodušším způsobem je použití kalkulátoru s převodem souřadnic. Pokud není k dispozici kalkulátor s přímým převodem souřadnic, ale pouze s goniometrickými funkcemi, je možné určit topografické prvky pomocí druhé hlavní geodetické úlohy (II. HGÚ). Není-li k dispozici žádný výpočetní prostředek, používá se tabulka pro určení koeficientu směru KS a dálky KD. Postup určení topografických prvků pomocí kalkulátoru s goniometrickými funkcemi.

20 Podstata určení topografické dálky a topografické stranové odchylky je zřejmá z obrázku. N HS B Obrázek - Řešení geometrického úkolu přípravy prvků analytickým způsobem E A) Určení topografické stranové odchylky cíle ( ): 1) Určit souřadnicové rozdíly a a podle jejich znamének určit příslušný kvadrant. 2) Určit pomocný úhel. a z toho 3) Určit směrník na cíl ( ve stupních). Pomocný úhel převést na směrník podle příslušného kvadrantu.

21 Tabulka - Určení směrníku podle pomocného úhlu Znaménka souřadnicových rozdílů Kvadrant Směrník + + I + - II - - III - + IV (360 ) Obrázek - Určení kvadrantu podle znamének souřadnicových rozdílů

22 4) Směrník cíle převést ze stupňů na dílce. 5) Určit topografickou stranovou odchylku cíle od hlavního směru střelby. B) Určení topografické dálky cíle ( ): nebo s použitím Pythagorovy věty: ) Určení polohového úhlu cíle ( ): Je-li absolutní hodnota polohového úhlu vypočítaná podle vzorce menší než 0-10, není nutno ji zmenšovat o 5%, protože výsledek se vzhledem k zaokrouhlení na 0-01 nezmění. Převýšení cíle i polohový úhel cíle jsou kladné, jestliže cíl leží nad úrovní ústí a záporné, je-li cíl pod úrovní ústí.

23 4.1 Zásady volby dráhy střely, střely, náplní, opěrných dálek a směrů pro určení oprav Vzdálenost mezi dělem a bodem doletu bude při předpokládaných stejných podmínkách střelby záviset na počáteční rychlosti a poloze hlavně (náměru) při výstřelu. Poloha hlavně se nastavuje ve svislé (náměr) a vodorovné (odměr) rovině pomocí dělového zaměřovače. To znamená, že k tomu, aby dráha střely procházela cílem, je nutné nastavit na zaměřovači děla určité hodnoty, které představují úhlové hodnoty v dílcích (mils). Tyto hodnoty budou závislé na vzájemné poloze děla a cíle. Vzájemná poloha děla a cíle je definována topografickými prvky, které se získají řešením geometrického úkolu přípravy prvků pro střelbu. Topografické prvky tvoří: topografická dálka cíle ( ) - vodorovná vzdálenost mezi dělem (palebným postavením) a cílem, topografická stranová odchylka od hlavního směru střelby ( ) - vodorovný úhel mezi hlavním směrem střelby a směrem osy hlavně děla zamířeného na cíl, převýšení cíle vzhledem k palebnému postavení ( ) - rozdíl mezi nadmořskou výškou cíle a nadmořskou výškou palebného postavení. Podle převýšení cíle se vypočítá polohový úhel cíle ( ) pro palebné postavení. Připočítáním počítaných (zastřílených) oprav k topografickým prvkům se určí počítané prvky. Počítané prvky je nutné pomocí tabulek střelby převést na počítané prvky zaměřovače. Tabulky střelby představují souhrn balistických údajů, kterými jsou charakterizovány všechny podstatné vlastnosti daného druhu a ráže děla a používané munice. Jsou výsledkem teoretických výpočtů a praktických střeleb. Tabulky střelby jsou sestaveny pro tabulkové (normální) podmínky, což jsou hodnoty, které charakterizují

24 balistické, topografické, meteorologické a technické, případně i geofyzikální podmínky střelby. Vycházejí z nulových nebo průměrných hodnot. Za normální balistické podmínky byly vzaty tyto podmínky: počáteční rychlost ( ) střely se rovná tabulkové počáteční ( ) rychlosti uvedené v tabulkách střelby, teplota náplní, hmotnost střely se zapalovačem ( ) je tabulková (normální), tvar střely se zapalovačem souhlasí s předepsaným výkresem, zapalovač je bez kukly, střela je nabarvená. Normální topografické podmínky byly stanoveny takto: cíl je v úrovni ústí (náměr se rovná tabulkovému záměrnému úhlu ) a převýšení cíle tedy je. Normální meteorologické podmínky odpovídají prvkům standardní (normální) dělostřelecké atmosféry: bezvětří ve všech výškách (rychlost větru je nulová), přízemní tlak vzduchu na povrchu země, přízemní teplota vzduchu na povrchu země ; teplota vzduchu s rostoucí výškou klesá podle teplotního gradientu,

25 relativní vlhkost vzduchu ve všech výškách, přízemní virtuální teplota vzduchu na povrchu země započítána 50 % vlhkost vzduchu, což odpovídá, přízemní hustota vzduchu, teplotní gradient má konstantní hodnotu do výšky 9300 m, od 9300 m do m se předpokládá, že ubývá lineárně až do hodnoty nula a od 12 km je konstantní a rovná se -51,5. Za normální technické podmínky byl vzat předpoklad: osa kolébkových čepů je vodorovná nebo se náklon vylučuje svislým zaměřovačem. Při střelbě za tabulkových podmínek by se prvky zaměřovače získaly pouhým převedením topografických prvků na prvky zaměřovače. V praxi je však tento ideální stav výjimečný, a proto je nutné započítávat opravy dálky a směru vyplývající ze skutečných podmínek střelby. To znamená, že je potřebné řešit balistický úkol přípravy prvků pro střelbu. ílem řešení balistického úkolu přípravy prvků pro střelbu je určení: počítané opravy dálky ( ) a počítané dálky cíle, počítané opravy směru ( ) a počítané stranové odchylky od hlavního směru střelby, opravy pro převýšení cíle (opravy náměru).

26 Převedením počítaných prvků pomocí tabulek střelby se získají počítané prvky zaměřovače: počítaná dálka zaměřovače, počítaná libela (u děl s hrubou stupnicí a drobnoměrem polohové libely), počítaná strana. Proces přípravy prvků pro střelbu se nazývá určování prvků pro střelbu. Prvky pro střelbu zahrnují nastavení zaměřovače (prvky zaměřovače) a nastavení zapalovače. Dále se do nich zahrnují u každého děla individuální opravy děla. 4.2 Výpočet souhrnných oprav Řešení balistického úkolu spočívá ve výpočtu dvou hlavních skupin oprav, které vyplývají z působení konkrétních podmínek střelby na dráhu střely. První skupinou oprav jsou opravy pro změny balistických podmínek střelby, druhou skupinou jsou opravy pro změny meteorologických podmínek střelby. Souhrnné opravy dálky a směru budou součtem oprav vyplývajících ze změn balistických a meteorologických podmínek střelby. Platí proto: kde: celková oprava dálky pro změny podmínek střelby, oprava dálky pro změny balistických podmínek střelby, oprava dálky pro změny meteorologických podmínek střelby, celková oprava směru pro změny podmínek střelby, oprava směru pro změny balistických podmínek střelby, oprava směru pro změny meteorologických podmínek střelby.

27 Souhrnné opravy se počítají na místě řízení palby pro podmínky dané baterie, na středisku řízení palby pro podmínky příruční baterie oddílu. Středisko řízení palby oddílu předává počítané opravy baterii (bateriím) pouze výjimečně, pokud nebylo možné vypočítat opravy u této baterie (baterií). Opravy pro změny balistických podmínek střelby Do balistických podmínek střelby se zahrnují ty vlivy, které ovlivňují dálku a směr střelby a působí především do okamžiku, kdy střela opustí hlaveň a částečně i na dráze letu střely. Tyto vlivy závisí na druhu a konstrukci příslušného zbraňového kompletu a používané munici. Zkoumáním těchto jevů se zabývá vnitřní balistika. Změny balistických podmínek střelby se určují v průběhu balistické přípravy řízení palby. Dálku střelby ovlivňují: celková změna počáteční rychlosti střely, změna teploty náplní, změna balistických charakteristik munice: o změna hmotnosti střely, o kukla zapalovače, o nabarvení (nenabarvení) střely, o tlumič záblesku, o druh nábojky. Směr střelby ovlivňuje pouze derivace. Změny balistických charakteristik munice mají na dálku střelby převážně zanedbatelný vliv. Zahrnuje se pouze vliv změny hmotnosti střel a to v rámci individuálních oprav daného děla, nezahrnuje se tedy do celkové opravy dálky. Tlumič záblesku je součástí prachové náplně a jeho vliv na dálku střelby je eliminován v rámci jejího složení. Kukla zapalovače u konvenčních střel klasické

28 konstrukce má na dálku střelby zanedbatelný vliv. U konvenčních střel speciální konstrukce a nekonvenčních střel se kukla zapalovače před střelbou sejme, tudíž se žádné opravy nezapočítávají. elková oprava dálky pro vliv balistických podmínek střelby se rovná součtu dílčích oprav pro vliv jednotlivých parametrů: kde: celková oprava dálky pro vliv balistických podmínek střelby, oprava dálky pro celkovou změnu počáteční rychlosti střely, oprava dálky pro změnu teploty náplní, oprava dálky pro nenabarvení střely, oprava dálky pro nábojku československého typu. Oprava dálky pro celkovou změnu počáteční rychlosti střely V průběhu používání děl dochází k postupnému opotřebení hlavní, především nábojových komor. Ty se vlivem opotřebení prodlužují. To má za následek zvětšení objemu nábojové komory. Zvětšení objemu nábojové komory zapříčiňuje zmenšení rychlosti narůstání tlaku prachových plynů, které v konečném důsledku způsobí zmenšení počáteční rychlosti střely a tím i zkrácení dostřelu. Podobně, při dlouhodobém skladování munice, se může změnit původní kvalita prachové náplně, čímž se změní počáteční rychlost střely a dostřel se prodlouží. elková změna počáteční rychlosti střely bude tedy součtem obou změn (změny se vyjadřují v procentech počáteční rychlosti): kde: celková změna počáteční rychlosti střely, změna počáteční rychlosti střely způsobená opotřebením hlavně, změna počáteční rychlosti střely způsobená vlivem změny prachové náplně.

29 Oprava dálky pro celkovou změnu počáteční rychlosti střely tedy bude: kde: oprava dálky pro celkovou změnu počáteční rychlosti střely, celková změna počáteční rychlosti střely, tabulková oprava dálky střelby pro změnu počáteční rychlosti střely o 1 % v 0. Pokud bude počáteční rychlost střely menší než tabulková, tzn. platí také a, bude mít oprava dálky pro změnu počáteční rychlosti střely znaménko +. Pro jednoduchost výpočtů jsou proto znaménka jednotlivých změn v tabulkách střelby uvedena tak, aby vypočítaná oprava dálky měla odpovídající znaménko (v tomto případě + ). Oprava dálky pro změnu teploty náplní V průběhu střelby se vlivem vnějších podmínek mění teplota náplně, která ovlivňuje rychlost jejího hoření v nábojové komoře, čímž se mění tlak plynů a v konečném důsledku dostřel. Proto je potřebné pravidelně měřit teplotu náplní (baterijním teploměrem) a určovat její změnu oproti tabulkové teplotě náplní: kde: změna teploty náplní, změřená teplota náplní. Vzhledem k tomu, že změna dálky střelby vlivem změny teploty náplní je v tabulkách střelby pro 10, bude oprava dálky vlivem změny teploty náplní:

30 kde: oprava dálky střelby pro změnu teploty náplní, změna teploty náplní, tabulková oprava dálky střelby pro změnu teploty náplní o 10. Se zvýšením teploty náplní se zvyšuje rychlost hoření prachu, což způsobuje rychlejší narůstání tlaku prachových plynů v nábojové komoře a tedy i zvýšení počáteční rychlosti střely - dostřel se zvětšuje a naopak. Znaménko opravy dálky bude tedy opačné než znaménko změny teploty náplní. Oprava dálky pro nenabarvení střely Tabulky střelby jsou sestaveny pro nabarvené střely. Nenabarvení povrchu střely zvyšuje sílu odporu tření a tedy i celkovou sílu čelního odporu vzduchu, což vede ke zkrácení dálky střelby. Proto se při střelbě nenabarvenými střelami zahrnují opravy dálky střelby pro nenabarvení střel uvedených v tabulkách střelby: kde: oprava dálky pro nenabarvení střely, tabulková oprava dálky pro změnu tlaku vzduchu o 10 Torr. Nenabarvené střely se vyskytují výjimečně. Oprava dálky pro druh nábojky Při střelbě s nábojkami čs. typu (Plná přeměnná Nk P, 2, 4 a Zmenšená přeměnná Nkm 6, 8, 10, 12) dochází, vlivem odlišných charakteristik prachové náplně laborované do těchto nábojek, ke změnám dálky střelby (dostřelu). Proto je nutné zahrnovat do dálky střelby opravy popsané v předpise Děl Tabulky střelby a horské tabulky střelby pro 152mm samohybnou kanónovou houfnici vz. 77 s tím rozdílem, že ve sloupci Oprava dálky je potřebné brát opačná znaménka (v tabulce

31 na str. 656 jsou uvedena chybně). Správná tabulka s údaji o opravách je tedy následující. Při střelbě s nábojkou československého typu je třeba opravit dálku (kromě náplně 4(8)) o doplňující opravu pro změnu počáteční rychlosti podle sloupce Oprava dálky : kde: oprava dálky pro nábojku československého typu, koeficient z tab. 4 (sloupec oprava dálky), tabulková oprava dálky pro změnu počáteční rychlosti střely o 1 % v 0. Tabulka 1 - Tabulkové opravy dálky pro nábojky československého typu Náplň Náplň v tabulkách Oprava dálky Oprava P P(P) - 2 (2) - 4 2(4) - 6 3(6) - 8 4(8) (10) 12 6(12) Zdroj: Tabulky střelby a horské tabulky střelby pro 152mm samohybnou kanónovou houfnici vz. 77 [3]

32 Při střelbě s nábojkou československého typu s náplněmi 4(8), 5(10) a 6(12) je dále třeba opravit hodnotu tabulkové opravy dálky pro změnu teploty náplní o 10 ( ) opravným koeficientem z tabulky. Vzorec pro opravu dálky pro změnu teploty náplní je pak ve tvaru: kde: oprava dálky pro změnu teploty náplní, změna teploty náplní, opravný koeficient z tab. 4 (sloupec oprava ), tabulková oprava dálky pro změnu teploty náplní o 10. Oprava směru pro derivaci Aby byla střela za letu stabilizována, je jí v hlavni pomocí drážek udělena vysoká rotace kolem podélné osy. Jelikož jsou současná děla konstruována s pravotočivým závitem, vychylují se střely z výstřelné roviny doprava. Úchylka narůstá s dálkou střelby. Hodnota úchylky, která se nazývá derivace je tabelována, přičemž znaménko uvedené v tabulkách střelby je znaménkem opravy směru. kde: oprava směru pro derivaci, tabulková oprava směru pro derivaci.

33 Opravy pro změny meteorologických podmínek střelby Meteorologické podmínky střelby ovlivňují dálku a směr střelby poté, co střela opustí hlaveň. Pohyb volně vrženého tělesa ve vzduchu zkoumá vnější balistika. Závěry jsou stejné pro pasivní úseky drah střel všech druhů zbraňových kompletů. Všechny meteorologické podmínky mění tvar dráhy střely ve vodorovné i svislé rovině. Na teplotě, tlaku a vlhkosti vzduchu závisí hustota vzduchu a rychlost zvuku. Bude-li tlak vzduchu větší než tabulkový, zvětší se hustota vzduchu a síla odporu vzduchu bude větší, než s jakou se počítalo při sestavování tabulek střelby (dostřel se zkrátí) a naopak. Bude-li teplota vzduchu větší než tabulková, zmenší se hustota vzduchu pod tabulkovou hodnotu a střela poletí dál. Změny meteorologických podmínek při určování prvků pro střelbu s využitím náhradních prostředků jsou získávány z meteorologické zprávy METEO-STŘEDNÍ (případně METEOSTŘEDNÍ-PŘIBLIŽNÁ). Meteorologická zpráva METEO-STŘEDNÍ se vysílá ve formě kódované meteorologické zprávy ve stanovených intervalech v rádiových sítích meteorologického zabezpečení. Pro další použití je třeba zprávu nejprve rozkódovat (kódování meteorologické zprávy je uvedeno v příloze 3). Skutečné meteorologické podmínky se náhodně mění po celou dobu letu střely na celém (pasivním) úseku dráhy střely. Není proto možné jejich okamžité měření, ale pouze průběžné měření pomocí komplexního sondování atmosféry dělostřeleckou meteorologickou stanicí. Pro praktické využití jsou proto zavedeny balistické změny meteorologických podmínek střelby. Balistické změny meteorologických podmínek střelby představují fiktivní hodnoty, které jsou ve všech výškách dráhy střely stejné a působí na střelu stejně, jako skutečné podmínky, které jsou v každé výšce jiné. Vypočítané opravy pro vliv balistických i skutečných meteorologických podmínek střelby při stejných podmínkách musí být stejné. Opravy dálky pro změny meteorologických podmínek střelby se počítají pro: změnu přízemního tlaku vzduchu v nadmořské výšce palebného postavení (na povrchu země), balistickou změnu teploty vzduchu, podélnou složku balistického větru.

34 Opravy směru pro změny meteorologických podmínek střelby se počítají pouze pro příčnou složku balistického větru. elková oprava dálky pro vliv meteorologických podmínek střelby se rovná součtu dílčích oprav pro vliv jednotlivých parametrů: kde: celková oprava dálky pro vliv meteorologických podmínek střelby, oprava dálky pro změnu tlaku vzduchu, oprava dálky pro balistickou změnu teploty vzduchu, oprava dálky pro podélnou složku balistického větru. elková oprava směru pro vliv meteorologických podmínek střelby se rovná opravě směru pro vliv příčné složky balistického větru: kde: celková oprava směru pro vliv meteorologických podmínek střelby, oprava směru pro příčnou složku balistického větru. Oprava dálky pro změnu přízemního tlaku vzduchu Změna přízemního tlaku vzduchu v meteorologické zprávě je uvedena pro nadmořskou výšku dělostřelecké meteorologické stanice. Je-li nadmořská výška palebného postavení jiná, je nutno změnu přízemního tlaku vzduchu, uvedenou v meteorologické zprávě, přepočítat pro nadmořskou výšku palebného postavení.

35 kde: změna přízemního tlaku vzduchu pro nadmořskou výšku palebného postavení, změna přízemního tlaku vzduchu z meteorologické zprávy pro nadmořskou výšku dělostřelecké meteorologické stanice, nadmořská výška dělostřelecké meteorologické stanice, nadmořská výška palebného postavení, barometrický stupeň (pro rovinatý terén 10). K přepočtu změny přízemního tlaku vzduchu pro nadmořskou výšku palebného postavení se používá barometrický stupeň. Barometrický stupeň je definován jako změna nadmořské výšky v metrech odpovídající změně tlaku vzduchu o 1 Torr. Hodnota barometrického stupně závisí na tlaku vzduchu a tím tedy i na nadmořské výšce palebného postavení a meteorologické stanice a na teplotě vzduchu. Při střelbě v rovinatém terénu se tato skutečnost zanedbává a používá se barometrický stupeň rovný 10, tzn., že se změnou výšky o 10 m se změní tlak vzduchu o 1 Torr. Je-li palebné postavení níže než meteorologická stanice, bude přízemní tlak vzduchu v palebném postavení vyšší a naopak. Oprava dálky pro změnu přízemního tlaku vzduchu tedy bude: kde: oprava dálky pro změnu přízemního tlaku vzduchu, změna přízemního tlaku vzduchu pro nadmořskou výšku palebného postavení, tabulková oprava dálky pro změnu tlaku vzduchu o 10 Torr.

36 Oprava dálky pro balistickou změnu teploty vzduchu Obdobně jako tlak vzduchu ovlivňuje i teplota vzduchu jeho hustotu a tím i odpor, proto se s jejími změnami mění také dostřel. Vliv teploty vzduchu je však opačný než vliv tlaku vzduchu, to znamená, že je-li teplota vzduchu vyšší než normální, odpor vzduchu klesá a dostřel se prodlužuje a naopak. Balistická změna teploty vzduchu se určuje z příslušné vrstvy meteorologické zprávy. Balistická teplota vzduchu se rovněž mění s výškou. Měří se meteorologickými sondami a balistické změny teploty vzduchu v jednotlivých vrstvách jsou předávány jednotkám v meteorologické zprávě. Oprava dálky je pak dána vztahem: kde: oprava dálky pro balistickou změnu teploty vzduchu, balistická změna teploty vzduchu určená z příslušné vrstvy meteorologické zprávy, tabulková oprava dálky pro změnu teploty vzduchu o 10. Oprava dálky pro podélnou složku balistického větru Vliv větru na let střely je dán jeho rychlostí a směrem vůči výstřelné rovině. Tabulkové opravy pro vliv balistického větru jsou specifikovány pro podélný a příčný vítr. V praxi však nebude vát vítr rovnoběžně s výstřelnou nebo kolmo na ni, ale obvykle ve směru jiném. V důsledku toho bude působit na dálku a směr střelby současně. Proto je nutné rozložit vektor balistického větru na podélnou a příčnou složku. Směr a rychlost balistického větru se určuje při komplexním sondování atmosféry dělostřeleckými meteorologickými jednotkami. Pro dělostřelecké palebné jednotky se výsledky měření předávají v meteorologické zprávě METEO STŘEDNÍ (METEOSTŘEDNÍ-PŘIBLIŽNÁ), přičemž se udávají hodnoty v jednotlivých vrstvách. Směr se udává směrníkem větru ( ), který představuje úhel od severu

37 kilometrového po směr, odkud vítr vane. Pro rozložení větru na složky je nutno vycházet z úhlu větru ( ). Rychlost větru ( ) se udává v metrech za sekundu. kde: úhel větru (úhel měřený od směru střelby po směr odkud vítr vane v záporném smyslu), směrník směru střelby (cíle), směrník větru (úhel měřený od severu kilometrového po směr odkud vítr vane v kladném smyslu). Je-li směrník směru střelby menší než směrník větru, je nutno ke směrníku střelby připočítat Hodnoty složek větru se potom vypočítají takto: kde: rychlost balistického větru, úhel větru, podélná složka balistického větru, příčná složka balistického větru. Znaménka příslušná ke složkám balistického větru vyplývají z obrázku 8.

38 Obrázek 8 - Určení znamének složek balistického větru Pro zjednodušení výpočtů je rozložení balistického větru na podélnou a příčnou složku uvedeno v tabulkách střelby (TS pro 152mm ShKH - str. 634, TS pro 120mm minomet a 120mm samohybný minomet - str. 88), přičemž znaménka složek jsou uvedena tak, aby při výpočtu oprav dálky a směru vyšlo znaménko opravy (dálky a směru). Oprava dálky pro podélnou složku balistického větru tedy bude: kde: oprava dálky pro podélnou složku balistického větru, podélná složka balistického větru, tabulková oprava dálky pro podélný vítr o rychlosti 10 m*s -1.

39 Oprava směru pro příčnou složku balistického větru Oprava směru pro příčnou složku balistického větru se určuje podle vztahu: kde: oprava směru pro příčnou složku balistického větru, příčná složka balistického větru, tabulková oprava směru pro příčný vítr o rychlosti 10 m*s Grafikon vypočítaných oprav Při určování prvků pro střelbu náhradními prostředky se prvky pro střelbu určují pro řídící děla baterií (čet). Na místě řízení palby se grafikon vypočítaných oprav sestrojuje pro podmínky střelby řídícího děla dané baterie, na středisku řízení palby oddílu pro podmínky střelby řídícího děla příruční baterie. Grafikon vypočítaných oprav se sestrojí na základě údajů, které byly určeny při výpočtu souhrnných oprav na formuláři. Těmito údaji jsou topografické dálky a souhrnné opravy dálky a směru. Grafikon vypočítaných oprav lze sestrojit na milimetrovém (čtverečkovaném) papíru, na dálkovém pravítku nebo grafických tabulkách střelby přístroje pro řízení palby. 4.4 Zkrácená příprava. Podstata zkrácené přípravy prvků pro střelbu je stejná jako podstata úplné přípravy. Zkrácená příprava se od úplné přípravy liší pouze přesností a úplností splnění opatření přípravy řízení palby. Zkrácená příprava se tedy používá tehdy, jestliže bojová situace neumožňuje uskutečnit všechna opatření přípravy řízení palby nebo některá opatření nelze splnit s požadovanou přesností, případně časová platnost meteorologické zprávy

40 pro úplnou přípravu pominula. Pro zkrácenou přípravu prvků pro střelbu (místo úplné přípravy) se bude nutné rozhodnout obvykle při jedné nebo souhrnu několika následujících situací: Budou-li souřadnice cílů určeny s nižším stupněm přesnosti než 2 (příloha 1). Balistické podmínky střelby nebudou určeny (k dispozici) v celém rozsahu nebo s požadovanou přesností. Balistická příprava bude omezující podmínkou pro použití úplné přípravy méně často. Topograficko-geodetické připojení nebo určení směrníků orientačních směrů, případně obojí, bude provedeno s nižším stupněm přesnosti než 2 (příloha 1). Bude-li k určení meteorologických oprav využívána příslušná meteorologická zpráva s uplynulou dobou platnosti (příloha 2) nebo bude využita METEOSTŘEDNÍ-PŘIBLIŽNÁ pro výšku vrcholu dráhy střely větší než 800 m (do 1600 m). Technická příprava, zejména určení nesouhlasu zaměřovače a kvadrantu a oprav strany pro vychýlení záměrné, nebude provedena ve stanoveném rozsahu nebo s požadovanou přesností. Technická příprava bude omezující podmínkou pro použití úplné přípravy výjimečně. I při určování prvků pro střelbu zkrácenou přípravou je vždy nutné vylučovat co nejpřesněji vliv všech známých podmínek střelby, není-li to možné pak alespoň přibližně. Po určení prvků pro střelbu zkrácenou přípravou musí obvykle následovat zastřílení cíle. V závislosti na úplnosti a přesnosti vyloučení oprav budou mít prvky pro střelbu určené zkrácenou přípravou různý stupeň přesnosti rozmezí daného intervalu. Příprava prvků pro střelbu se snižuje na zkrácenou přípravu, není-li splněna třeba jen jediná podmínka stanovená pro úplnou přípravu. Příprava prvků pro střelbu se stává zkrácenou také tehdy, jestliže se prvky pro střelbu určují podle výsledků vytvoření (zastřílení) pomocných cílů a od jejich vytvoření (zastřílení) uplynuly více než 3 hodiny, avšak méně než 8 hodin. Prvky pro střelbu, určené zkrácenou přípravou, se mohou použít k vedení účinné střelby dělostřeleckým oddílem (dvěma bateriemi) bez zastřílení pouze při umlčování

41 skupinových nepozorovaných cílů, jejichž souřadnice jsou určeny některým ze způsobů uvedených v příloze 1 a podmínky pro úplnou přípravu nejsou splněny současně nejvíce ve dvou bodech. Při zjištění cíle se stupněm přesnosti 3 lze vést účinnou střelbu pouze na skupinové cíle velkých rozměrů, blížících se maximálním rozměrům úseku pro oddíl. U těchto podmínek nelze překročit meze (limitní údaje) uvedené ve srovnávací tabulce podmínek úplné a zkrácené přípravy. Tabulka - Porovnání podmínek úplné a zkrácené přípravy pro vedení účinné střelby bez zastřílení Úplná příprava Limitní údaje pro zkrácenou přípravu Souřadnice palebných postavení jsou určeny: - geodeticky - pomocí GPS - podle mapy geodetických údajů a pomocí přístrojů - topografickým připojovačem - topograficky podle topografické mapy měřítka nejméně 1 : a pomocí přístrojů Směrníky orientačních směrů pro zamíření děl jsou určeny: - gyroskopicky - astronomicky - geodeticky, případně přenosem takto určeného směrníku současným zamířením na nebeské těleso nebo směrovým pořadem - magneticky se zahrnutím opravy buzoly určené do 5 km od palebných postavení (u KPzP se započítáním grivace pro místo určení směrníku) - magneticky se zahrnutím opravy buzoly určené do 10 km od palebných postavení Souřadnice cíle jsou určeny stanovenými způsoby: - se stupněm přesnosti 1 a 2 - se stupněm přesnosti 3

42 Meteorologické podmínky střelby jsou určeny (při dodržení časové a prostorové platnosti) z: - meteorologické zprávy METM - meteorologické zprávy METEO-STŘEDNÍ - přibližné meteorologické zprávy METEOSTŘEDNÍ-PŘIBLIŽNÁ, která není starší než 1 h při jejím použití při výšce pro vstup do meteorologické zprávy 800 m - přibližné meteorologické zprávy METEOSTŘEDNÍ-PŘIBLIŽNÁ, která není starší než 1 h při jejím použití při výšce pro vstup do meteorologické zprávy m Balistické podmínky střelby: - jsou určeny, zejména celková změna počáteční rychlosti střely - nezbytné je zahrnout alespoň změnu počáteční rychlosti střely způsobenou opotřebením hlavně a opravy pro změny všech balistických charakteristik střel (nábojů) uvedených v tabulkách střelby Geofyzikální podmínky: - zahrnují se, je-li třeba Zásady postřelování cílů dělostřeleckou baterií a oddílem Na základě klasifikace cílů a palebných možností dělostřeleckých zbraňových kompletů se určuje počet jednotek přibraných k palbě. Na cíle pozorovatelné z vlastních pozorovatelen se podle druhu cíle a taktické situace vede účinná střelba oddílem, baterií, četou nebo dvojicí děl. Palba jedním dělem se vede výjimečně, a to pouze při boření obranných zařízení a vybraných ženijních objektů (stavby, mosty, okopy, zákopy, úkryty). Na nepozorovatelné cíle se účinná střelba vede nejméně baterií, a to jedním nebo několika palebnými přepady až do spotřebování predikované normy spotřeby střel. Trvání účinné střelby na cíl i počet palebných přepadů závisí na taktické situaci. Palebné úkoly se v průběhu boje plní zpravidla jedním palebným přepadem. Několik

43 palebných přepadů na jeden cíl se volí pouze výjimečně, a to při umlčování nepohyblivých krytých cílů, nebo cílů s omezenou manévrovostí. Palebné přepady mají různou dobu trvání (od 3 do 15 minut) nebo mohou být vedeny palbou ráz na ráz. V závislosti na velikosti (rozměrech) a tvaru cíle se vede účinná střelba jednou nebo několika (dvěma nebo třemi) dálkami zaměřovače a jedním nebo dvěma směry. Počet dálek je dán velikostí skoku v dálce v závislosti na hloubce cíle. Jednou dálkou se účinná střelba vede na jednotlivé cíle a na skupinové cíle, jejichž hloubka je menší než 100 m. Dvěma nebo třemi dálkami se účinná střelba vede na cíle, jejichž hloubka je 100 m a větší. Spotřeba střel na jeden palebný úkol závisí na tom, zda se jedná o pozorovaný nebo nepozorovaný cíl. Při vedení účinné střelby na pozorované cíle se střelba pozoruje a opravuje z pozorovatelny a ukončí se, jakmile je dosaženo požadovaného letálního nebo neletálního účinku v cíli (zničení, umlčení, rušení, ztráta funkční způsobilosti, obtěžování atd.). Při vedení palby na nepozorované cíle se spotřeba střel určuje podle norem spotřeby střel. Stanovená norma spotřeby se může zvětšit nebo zmenšit v závislosti na důležitosti cíle, stupni jeho ochrany a ukrytí, odolnosti a morálně psychickém stavu, množství střeliva a disponibilním času ke splnění palebného úkolu, nebo na základě požadavku velitele úkolového uskupení, v jehož prospěch je palba vedena. Postřelování skupinových pravoúhlých cílů Při plnění palebných úkolů může dělostřelecký oddíl postřelovat skupinové pravoúhlé (lineární) cíle: - bateriemi náložmo, - bateriemi stupnicí, - s rozdělením cílů mezi baterie, - s rozdělením úseků cíle (čáry) mezi baterie. Jednotlivé pozorované cíle se oddílem nepostřelují. Důležité jednotlivé nepozorované cíle se postřelují stejným způsobem jako skupinové nepozorované cíle minimálních rozměrů podle dálky střelby do 6 km a nad 6 km. Způsoby postřelování, které jsou

44 dále rozebrány, zabezpečují rovnoměrné rozložení výbuchů na celé ploše cíle (úseku cíle) v případě. Z obrázku jsou zřejmé změny úseků cíle, které jednotlivé baterie oddílu postřelují po změnách dálky zaměřovače. První baterie oddílu zahajuje střelbu na nejbližší úsek cíle, po vystřílení jedné třetiny plánované spotřeby střel přenese palbu na prostřední úsek cíle a nakonec postřeluje nejvzdálenější úsek cíle. Totéž obdobně platí pro další dvě baterie oddílu, které současně s první baterií postřelují jiné úseky cíle podle schématu. íl je tedy neustále postřelován po celé své ploše až do vystřílení plánovaného množství střel. Na každé dálce vystřelí každá baterie 1/3 plánované spotřeby střel pro baterii. Oddíl o dvou bateriích vede palbu pouze na dvou dálkách zaměřovače, skok v dálce se určí jako 1/6 hloubky cíle, tedy jako 1/2 skoku v dálce pro oddíl o třech bateriích. Na každé dálce vystřelí každá baterie 1/2 plánované spotřeby střel pro baterii. Pořadí změn dálek zaměřovače je uvedeno v tabulce.

45 Při střelbě dvěma směry vede každá baterie palbu nejprve počítaným směrem na všech dálkách zaměřovače, potom změní směr o polovinu intervalu vějíře výbuchů doprava a vede palbu druhým směrem, stejným způsobem jako při střelbě prvním směrem. Schéma postřelování skupinového pravoúhlého cíle oddílem o dvou bateriích na druhém směru je na obrázku níže. Je zřejmé, že při střelbě oddílem o třech bateriích dvěma směry vystřelí každá baterie 1/6 plánované spotřeby střel pro baterii na každé dálce a směru, tzn. polovinu spotřeby střel pro střelbu třemi dálkami a jedním směrem. Při střelbě oddílem o dvou bateriích dvěma směry vystřelí každá baterie 1/4 plánované spotřeby střel pro baterii na každé dálce a směru, tzn. polovinu spotřeby střel pro střelbu dvěma dálkami a jedním směrem.

46 Postřelování skupinového pravoúhlého cíle oddílem bateriemi stupnicí Tento způsob postřelování se používá při střelbě s nekontaktními zapalovači a při střelbě na proudy. Při postřelování cíle oddílem bateriemi stupnicí vede každá baterie palbu pouze jednou dálkou zaměřovače a jedním směrem. Na dané dálce vystřílí každá baterie oddílu celou svoji spotřebu, tj. 1/3 spotřeby oddílu. Skok v dálce se určí jako 1/3 hloubky cíle. Způsob postřelování je znázorněn na obrázku níže. Každá baterie vystřelí plánovanou spotřebu střel pro baterii.

47 Postřelování cílů oddílem s rozdělením cílů mezi baterie Postřelování cílů oddílem s rozdělením cílů mezi baterie se používá na cíle, které je nutno z taktického hlediska vyřadit ve stejném časovém okamžiku. Při tomto způsobu postřelování vedou jednotlivé baterie palbu současně, a to stejným způsobem jako při samostatné palbě baterie. Na obrázku je znázorněna skupina tří cílů různého druhu a rozměrů, které spolu vzájemně nesouvisí. Zahrnutí těchto cílů do jednoho úseku není možné, protože by došlo k překročení přípustné velikosti maximálního úseku. Každá baterie vystřelí plánovanou spotřebu střel pro baterii na jí přidělený cíl.

48 Postřelování cíle oddílem s rozdělením úseků cíle (čáry) mezi baterie Postřelování cíle oddílem s rozdělením úseků cíle (čáry) mezi baterie se používá u cílů, které mají nepravidelný protáhlý tvar, přičemž jsou známy souřadnice nejdůležitějších prvků a u obranných přehradných paleb. Na obrázku je znázorněn cíl jednoho druhu, s nehomogenními elementárními cíli. Každá baterie oddílu vede palbu na jí přidělený úsek cíle. Při tomto způsobu postřelování vedou jednotlivé baterie palbu současně a to stejným způsobem jako při samostatné palbě baterie. Každá baterie vystřelí plánovanou spotřebu střel pro baterii na jí přidělený úsek cíle.

49 Způsoby postřelování skupinových pravoúhlých (lineárních) cílů dělostřeleckým oddílem a baterií Vykonavatel Způsob postřelování íle, střely, zapalovače Dělostřelecký oddíl (soustředěné palby oddílu) Dělostřelecká baterie (samostatné palby baterií) bateriemi náložmo bateriemi stupnicí s rozdělením cílů mezi baterie s rozdělením úseků cíle (čáry) mezi baterie náložmo četami náložmo četami stupnicí s rozdělením cílů mezi čety s rozdělením úseků cíle (čáry) mezi čety - střelba tříštivo trhavými střelami s nárazovými (nekontaktními přibližovacími) zapalovači - střelba na jednotlivé nepozorované a skupinové nepozorované a pozorované cíle - střelba tříštivo trhavými střelami s nekontaktními časovacími zapalovači - střelba na proudy - střelba na cíle, které je třeba vyřadit ve stejném časovém období - střelba na cíl o rozměrech větších než je maximální úsek pro oddíl nebo na cíl, který má nepravidelný protáhlý tvar, přičemž jsou zjištěny souřadnice nejdůležitějších prvků - vedení obranných přehradných paleb - střelba na jednotlivé nepozorované a skupinové nepozorované a pozorované cíle - střelba na skupinové pozorované cíle o hloubce 100 m a větší - střelba tříštivo trhavými střelami s nekontaktními časovacími zapalovači - střelba na cíle, které je třeba vyřadit ve stejném časovém období - střelba na cíl o rozměrech větších než je maximální úsek pro baterii nebo na cíl, který má nepravidelný protáhlý tvar, přičemž jsou zjištěny souřadnice nejdůležitějších prvků - vedení obranných přehradných paleb Při vyřazování kruhových cílů se postupuje podle zvláštních pravidel a realizuje se pouze při výpočtu prvků pro střelbu s podporou počítače. Dělostřelecký oddíl, baterie (četa) postřeluje cíle o rozměrech do maximálního úseku pro oddíl, baterii (četu).

50 Pořadí změn dálek zaměřovače při vedení palby bateriemi náložmo Číslo baterie Pořadí změn dálek zaměřovače 1. dálka 2. dálka 3. dálka Dělostřelecký oddíl o třech bateriích První D dc H dc D dc D dc H dc Druhá D dc D dc H dc D dc H dc Třetí D dc H dc D dc H dc D dc Dělostřelecký oddíl o dvou bateriích První D dc 1 H 2 dc D dc 1 H 2 dc Druhá D dc 1 H 2 dc D dc 1 H 2 dc D - počítaná dálka zaměřovače (v dílcích) na střed cíle dc H - skok v dálce (stupnice) v dílcích dc 1 H dc = H 3 : Xdc, zaokrouhluje se na celé dílce k nižší hodnotě H - hloubka cíle v metrech U oddílu o třech (o dvou) bateriích vystřelí každá baterie na každé dálce třetinu (polovinu) plánované spotřeby střel pro baterii. Na první dálce se obvykle zahajuje palba ve stejném okamžiku salvou oddílu (baterie, čety). Změny dálek se provádějí u každé baterie (čety) samostatně. Při postřelování skupinového pravoúhlého cíle oddílem o třech bateriích bateriemi stupnicí vede každá baterie palbu pouze na jedné dálce zaměřovače a vystřelí na ní plánovanou spotřebu pro baterii (třetinu spotřeby pro oddíl). Skok v dálce je 1/3 H.

51 5.1 Postřelování šířky cíle dělostřeleckou baterií (četou) Aby byla celá šířka cíle rovnoměrně postřelována je nutné ji rozdělit na tolik úseků, kolik děl povede účinnou střelbu. Úsek pro jedno dělo se nazývá interval vějíře a celý svazek výstřelných rovin čety (baterie) se nazývá vějířem čety (baterie). Pro zastřílení a účinnou střelbu se používá vějíř sevřený (vjs) nebo vějíř upravený na šířku cíle (vjc). I v I v +1/2 I v S S 4d 3d 2d 1d 8d 7d 6d 5d 4d 3d 2d 1d vějíř sevřený (vjs) vějíř na šířku cíle (vjc) Při rozmístění baterie v palebném postavení v celku se připravují prvky pro střelbu na střed cíle (S ) pro řídící dělo baterie (4. dělo). K zamíření děl na odpovídající úseky se v palebném postavení upravuje vějíř baterie na šířku cíle. Aby byla děla zamířena na středy odpovídajících úseků je vhodné opravit před zahájením účinné střelby směr všech děl o 1/2 I v doprava. Při rozmístění baterie po četách se připravují prvky pro střelbu na střed cíle pro řídící děla čet, tedy u první čety pro 4. dělo u druhé pro 5. dělo. K zamíření děl na odpovídající úseky se v palebném postavení upravuje vějíř každé čety na šířku jejího úseku. Aby byla děla zamířena na středy odpovídajících úseků je vhodné opravit před zahájením účinné střelby směr všech děl 1. čety doprava a směr všech děl 2. čety doleva o 1/2 I v.

52 -1/2 I v + 1/2 I v S S 8d 7d 6d 5d 4d 3d 2d 1d Vějíř na šířku cíle (vjc) baterie po četách Při rozptýleném rozmístění baterie se připravují prvky pro střelbu zvlášť pro každé dělo na bod jemu odpovídajícího úseku. Interval vějíře (I v ) je možné vypočítat dvojím způsobem: a) Je-li známa šířka cíle v metrech Š (m) I v Š(m) n 0,001D d t n d - počet střílejících děl na cíl b) Je-li změřena šířka cíle z pozorovatelny v dílcích I v Š(dc) Rp n d I v se zaokrouhluje na celé dílce k nižší hodnotě.

53 5.2 Postřelování šířky cíle palebnými četami Před zahájením účinné střelby při samostatné palbě palebnými četami je nutné opravit směr u 1. palebné čety o 1,5 I v doleva, u 2. palebné čety o 1,5 I v doprava. -1,5 I v +1,5 I v S S S S a) b) 4d 3d 2d 1d 8d 7d 6d 5d Oprava směru a) 1. palebné čety b) 2. palebné čety Stejným způsobem se postupuje při samostatné palbě dělostřelecké baterie četami náložmo a četami stupnicí. Při vedení palby dvěma směry se postupuje stejně jako při střelbě baterií.

54 6 Rozdělení dělostřeleckých paleb Plánované Neplánované Podle Podle Podle taktického hlediska střeleckého technického hlediska požadovaného palebného účinku V útoku Přípravné Na jednotlivý cíl Na skupinový pravoúhlý cíl S letálním účinkem (základní stupeň Zničit Umlčet Krycí Na skupinový lineární cíl Rušit Na skupinový kruhový cíl Zbořit V obraně S neletálním účinkem Obranné (specifický stupeň Zabraňující Obtěžovat Zadýmit Zapálit Osvětlit Oslepit Značkovat

55 7 Účinná střelba na proudy (vojska na osách přesunu) Palby na proudy vede dělostřelectvo při plnění úkolů všeobecné palebné podpory. ílem paleb na proudy je zdržet (zpomalit) jejich pohyb, narušit plnění záměru a zabránit včasnému a organizovanému zasazení do boje (dosažený stupeň vyřazení je rušení M(a) 3-10%). Prostředky k průzkumu a opravováním palby. - radiolokátor pro průzkum pochodových proudů (PzPK SNĚŽKA), - dálkoměr, - vrtulník. Zásady přípravy palby - palba na proudy se připravuje podle rozhodnutí vševojskového velitele: na předpokládaných osách přesunu vojsk na předem zvolené střetné body (SB), po zjištění proudu, - náčelník SKP (MKP) zakreslí na mapu vyhodnocené osy přesunu vojsk a na nich (s velitelem PzPK SNĚŽKA, IPzS LOS) určí SB, - SB se určují (pokud možno) na nebezpečná (těžko průchodná) místa (mosty, soutěsky, křižovatky, úvozy, náspy, východy z osad) tak, aby byly pozorovatelné ze stanovišť průzkumných prostředků, - předpokládané (plánované) i neplánované osy se označují jmény plazů a SB se číslují v pořadí od nejvzdálenějšího (KOBRA 1, KOBRA 2, apod.), - SB se volí podle terénu tak, aby vzdálenost mezi nimi umožňovala přenesení palby z jednoho úseku na další v závislosti na reakční době palebného systému a době letu střel, - prvky pro ÚS se určují: úplnou přípravou, použitím zastřelovacího děla (přenosem palby od ), je-li na přípravu palby dostatek času a taktická situace to umožňuje, mohou se prvky pro ÚS na zvolené SB prověřit jednotlivými ranami ŘD. Zásady vedení palby: - na úsek motorizovaného (pěšího) proudu se určují 2 baterie, - na úsek mechanizovaného (tankového) proudu se určuje 1 oddíl, - rozměry úseku se určují 300x300 m (délka úseku proudu se bere 700 m), - po zjištění proudu hlásí velitel průzkumné jednotky určené ke spolupráci při palbě na proud náčelníkovi SŘP (NMŘP): druh cíle (proudu),

56 pojmenování osy, souřadnice čela proudu (polární radiolokátor a dálkoměr, pravoúhlé vrtulník, rychlost pohybu proudu, číslo SB, k němuž se proud blíží, - pohybuje-li se proud po předpokládané (plánované) ose, určí velitel jednotky SB a vyžádá provedení palby (palebného přepadu), - palba se zahajuje na základě vyžádání palby vševojskového velitele na povel velitele průzkumné jednotky tak, aby výbuchy střel nastaly v okamžiku, kdy čelo proudu prochází SB, - oddíl vede palbu stupnicí, jedním směrem, s vějířem na šířku postřelovaného úseku, palbou rnr se spotřebou 110 ran na 1 palebný přepad (při rychlosti pohybu proudu km/hod, délka palebného přepadu je do 2 min neboť při této rychlosti vyjde proud z postřelované plochy více než polovinou délky a delší pap by tak byl neúčinný), - palba se vede tříštivo trhavými střelami nebo střelami se zvýšeným účinkem, se zapalovačem tříštivým, vhodné je použít nekontaktní přibližovací zapalovač (HS-94, HS-94M) s výškou rozprasku 8 m na motorizované a 2 m na mechanizované a tankové proudy, - pokud se proud po palebném přepadu zastavil, provedou se opravy prvků pro střelbu a palebný přepad se opakuje. Pokud pokračuje proud v pohybu, přenese se palba na nový úsek osy přesunu (nový SB). Prvky pro ÚS na nový úsek se změní o opravy určené podle úchylek prvního (předcházejícího) přepadu, - velitel radiolokátoru kontroluje směr a rychlost pohybu proudu a reaguje na každou změnu směru nebo rychlosti (přenesením palby, zastavením palby), - v průběhu ÚS velitel radiolokátoru hlásí NSŘP (NMKP,NMRP) polohu čela proudu a činnost proudu během vedení palby i po jejím ukončení. Určení prvků pro ÚS na úseky proudu, který se pohybuje po neplánované ose: - prvky se určují na počítači nebo na PUO, - při sledování proudu průzkumný prostředek (radiolokátor) průběžně protíná jeho polohu až do ukončení palby a to na povel STAV!, který předává SŘP radiolokátoru ve stanovených časových intervalech (zpravidla po 60 s). Vždy 3-5 s před povelem STAV! se velí POZOR!, - po prvním povelu POZOR-STAV! (60 s od zjištění proudu) spustí současně velitel radiolokátoru a NSŘP stopky a po každém povelu STAV! (po 60 s) hlásí velitel radiolokátoru polární souřadnice čela proudu, - na PUO se zakreslí, přes prvních 3-5 bodů protnutí (včetně prvního při zjištění proudu), přímka ve směru pohybu proudu (předpokládaná pochodová osa) tak, aby body protnutí byly rovnoměrně rozloženy po obou stranách přímky, - ve směru proudu pohybu se určí od druhého bodu protnutí (1) střetný bod ve vzdálenosti dané nadběhovou dobou s. SB (čas s) se volí podle pracovní doby střílejících jednotek, tzn. doby, kterou potřebují střílející jednotky k přípravě prvků pro ÚS a nastavení prvků zaměřovače závisí to na vycvičenosti jednotek, - veliteli radiolokátoru se předají polární souřadnice SB pro jeho stanoviště, - na SB se určí prvky pro ÚS a předají se do palebných postavení, - podle doby letu střel a rychlosti pohybu proudu určí velitel radiolokátoru na ose přesunu nadběhový bod (NB),

57 - povel PAL! vydá velitel radiolokátoru, jakmile čelo proudu dosáhne nadběhového bodu, - zahájení palby se oznamuje veliteli radiolokátoru. 7.1 Opravování (kontrola) účinné střelby Všeobecné zásady: - při vedení účinné střelby (ÚS) na pozorované cíle se provádějí opravy pro každé sérii účinné střelby a to opravy: dálky, směru, vějíře, skoku v dálce (stupnice), výšky rozprasku při střelbě s nekontaktním časovacím zapalovačem, - při vedení ÚS na nepozorované cíle se provádějí opravy obvykle podle 1. salvy ÚS, - úchylky výbuchů série ÚS nebo 1. salvy od středu cíle se určují podle zásad zastřílení rámováním (poměr znaků a úchylka středního nárazu ve směru) anebo dálkoměrem (pozorovací dálka a směrník nebo úchylka středního nárazu ve směru), - opravy se určují: při i 5-00 : - na počítači, - výpočtem (na PUO) při i 5-00 : - na počítači, - na PUO.

58 Opravování ÚS se provádí obvykle podle zásad zastřílení rámováním, přičemž se opravy dálky rovnají: a) při H 100 m : - 50 m, jsou-li všechna pozorování stejného znaku vzhledem ke středu cíle, - 25 m, po obdržení krycí skupiny s převládajícími dlouhými nebo krátkými vzhledem ke středu cíle, b) při H 100 m : - H, jsou-li všechna pozorování dlouhá (krátká) vzhledem ke vzdálenější (bližší) hranici cíle, - 2/3 H, po obdržení krycí skupiny s převládajícími dlouhými (krátkými) pozorováními vzhledem ke vzdálenější (bližší) hranici cíle. Při i 5-00 se podle uvedeného pozorování na pozorovací přímce stanoví nejprve odpovídající opravy, které se využijí jako výchozí hodnoty k určení oprav na počítači nebo PUO. Při střelbě střelami s nekontaktním časovacím zapalovačem se s opravou dálky vždy opravuje i časování. Určení opravy směru: - při i 5-00 se změřená úchylka ve směru středu skupiny výbuchů (středního nárazu) od středu cíle vynásobí Rp, který se při opravování ÚS oddílu určuje pro střední dálku střelby, - při i 5-00 se opravy směru i dálky určují na počítači nebo PUO. Vějíř se opravuje při i 5-00, není-li postřelována celá šířka cíle, nebo jestliže část výbuchů nastala mimo průčelí cíle. Skok v dálce (velikost stupnice) se opravuje, není-li postřelována celá hloubka cíle nebo jestliže značná část výbuchů nastala současně na bližší i vzdálenější hranici cíle. Výška rozprasku se při střelbě střelami s nekontaktním časovacím zapalovačem opravuje na nejvýhodnější změnou dálky zaměřovače tak, že se střední úchylka rozprasku od nejvýhodnější násobí Rp. Při ÚS na odraz se požaduje, aby byla nejméně polovina rozprasků; v opačném případě se přejde na nárazovou střelbu se zapalovačem nastaveným na tříštivý účinek.

59 Při boření se ÚS opravuje podle zásad zastřílení rámováním. Pozorovací úhel nesmí být větší než Opravy při boření se zahrnuji pro každé dělo následovně: - při poměru znaků v krycí skupině (KS)menším než 3:1 se dálka střelby nemění, - při poměru znaků v KS od 3:1 do 4:1 se změní dálka o 1 úd směrem k menšímu počtu znaků, - při poměru znaků v KS větším než 4:1 a při obdržení všech pozorování stejného znaku (nejméně tří) se změní dálka o 2 úd směrem k menšímu počtu znaků (směrem k cíli při obdržení všech pozorování stejného znaku). - při opravování dálky se berou v úvahu všechna pozorování získaná při ÚS se stejným náměrem, - jestliže po provedení opravy dálky budou převládat pozorování jednoho znaku (3:1 a více), avšak opačného poměru než při střelbě s předcházejícími prvky, provede se poměrná oprava, rovnající se polovině předcházející opravy, - k určení opravy směru se vynásobí střední úchylka ve směru skupiny výbuchů každého děla Rp.

60 8 Zvláštnosti určování prvků v hornatém terénu Hlavním úkolem dělostřelectva je poskytování palebné podpory vlastním vojskům vyřazování nepřátelských cílů palbou. Tyto úkoly mohou být často plněny v terénu, který na určování prvků pro střelbu klade některé specifické požadavky. Mezi takové prostory patří hornatý terén. Zvláštnosti určování prvků pro střelbu v hornatém terénu vychází ze specifik bojové činnosti dělostřelectva v hornatém terénu, mezi které patří: - velké rozdíly v nadmořských výškách palebných postavení, pozorovatelen, stanovišť průzkumných prostředků, meteorologických stanic a cílů, - členitost terénu v prostorech palebných postavení, cílů a mezi nimi, - rozmístění cílů na velmi strmých svazích a náhorních plošinách se značně rozdílnou nadmořskou výškou oproti palebnému postavení, - ztížené pozorování cílů a výbuchů, přítomnost hluchých (nepozorovatelných) prostorů, - častá proměnlivost meteorologických podmínek a jejich závislost na členitosti terénu a výšce palebného postavení, - nižší přesnost vynesení bodů v mapách, - omezené možnosti využití průzkumných prostředků. Typické horské tabulky střelby jsou v současné době k dispozici pouze pro 120mm minomety. Problematika zvláštností určování prvků pro účinnou střelbu v hornatém terénu u jednotek 152mm ShKH vz. 77 bude rozebrána s využitím stávajících Tabulek střelby a horských tabulek střelby pro 152mm samohybnou kanónovou houfnici vz. 77 (Děl-11-66). Výraznější změny meteorologických podmínek v hornatém terénu než v rovinatém a jejich vliv na let střely podstatně závisí na nadmořské výšce palebného postavení. Při střelbě dělostřelectva je prostředí letu střely tvořeno volnou atmosférou, která se mění s časem a s nadmořskou výškou. Při použití normálních tabulek střelby pro palebné postavení s větší nadmořskou výškou než 500 m (A B 500 m),

61 se změny skutečných meteorologických podmínek vzhledem k tabulkovým hodnotám značně liší a opravy dálky pro tyto změny se nemohou považovat za úměrné těmto změnám. Proto je účelné při určování prvků pro střelbu v hornatém terénu používat horské tabulky střelby až při nadmořské výšce palebného postavení 500 m a větší a do výšky 500 m používat normální tabulky střelby. Při výšce palebného postavení do 500 m se opravy pro změny meteorologických a balistických podmínek střelby a pro převýšení cíle (pomocného cíle) určují přesněji podle tabulek střelby pro rovinaté podmínky než podle horských tabulek střelby. Proto do výšky palebného postavení 500 m je účelné používat normální tabulky střelby a horské tabulky střelby až při nadmořské výšce nad 500 m. Tabulky střelby pro rovinatý terén jsou sestaveny pro normální (tabulkové) meteorologické podmínky charakterizované bezvětřím, nadmořskou výškou palebného postavení 0, přízemním tlakem vzduchu v palebném postavení 750 Torr, přízemní virtuální teplotou v palebném postavení +15,9 a relativní vlhkostí vzduchu 50 %. Pro dělostřelecké zbraně ve výzbroji AČR jsou horské tabulky střelby k dispozici již pouze pro 120mm minomet vz. 82 a 120mm samohybný minomet vz. 85 (společné tabulky). Jsou to Horské tabulky střelby pro 120mm minomet a 120mm samohybný minomet (Děl-11-82). Pro 152mm ShKH vz. 77 jsou k dispozici Tabulky střelby a horské tabulky střelby pro 152mm samohybnou kanónovou houfnici vz. 77. Pro střelbu v hornatém terénu obsahují tyto tabulky pouze některé číselné tabulky a vzhledem k jejich obsahu je lze považovat pouze za tzv. "tabulky střelby pro rovinaté a horské podmínky". 8.1 Přepočet šikmé dálky na dálku vodorovnou Nepřesnost v mapách s hornatým terénem je způsobená obtížným zobrazením přesných vrstevnic v měřítku mapy. Tato nepřesnost způsobuje chyby v určení výšky palebného postavení a cíle podle vrstevnic na mapě. Velké chyby pak nastávají v místech na strmých svazích, kde jsou vrstevnice nakresleny velmi hustě, takže i nepatrná chyba v zakreslení palebného postavení nebo cíle na mapu způsobí

62 velkou chybu v určení jejich výšek z mapy. Kromě toho při velkých převýšeních pozorovatelny a cíle nebudou souhlasit dálky změřené tj. šikmé s dálkami vodorovnými. V horských podmínkách, zvláště pak při velkých převýšeních pozorovatelny vzhledem k cíli a palebnému postavení, se mohou od sebe značně lišit dálky vodorovné od dálek změřených v terénu (např. dálkoměrem), tj. dálek šikmých. Při použití šikmých dálek k určení topografické dálky k cíli a k určení polohového úhlu vznikají další chyby. K eliminaci těchto chyb je nutné přepočítat šikmé dálky na dálky vodorovné. B A A B R Z š P d š A Z d Obrázek 1 - Určení vodorovné dálky a převýšení (Pramen: POTUŽÁK, L. Střelba pozemního dělostřelectva v hornatém terénu. (Skripta). Vyškov: VVŠ PV, s., s. 30.) Z obrázku vyplývá: d Z d š Z š cos cos B S využitím tabulek sinů z tabulek střelby lze rovnice napsat ve tvaru: d Z d š Z š sin (15 00 ) sin (15 00 ) B

63 Jelikož hodnota cos, neboli sin (15 00 (B) ) při ( B) 1 00 je přibližně ( B) rovna jedné, je přípustné při polohovém úhlu menším než 100 dc považovat šikmou dálku za vodorovnou, tj. d š d. 8.2 Určení převýšení Vyčítání výšek z mapy pomocí vrstevnic je velmi nepřesné, zvláště pak u strmých svahů. Tato nepřesnost vyplývá z nemožnosti přesného zákresu vrstevnic, zvláště v terénu s velmi strmými svahy. Vrstevnice jsou velmi blízko u sebe a nedokáží vyjádřit členění terénu s dostatečnou přesností, neboť je obtížné v malém měřítku mapy vykreslit veškeré detaily. Proto je vhodné nadmořské výšky pozorovatelen, palebných postavení a pozorovaných cílů určovat pomocí přístrojů. Podmínkou je přímá viditelnost z pozorovatelny na cíl a do prostoru palebného postavení. Z pozorovatelny pozorovatel změří polohový úhel cíle a polohový úhel řídícího děla B a určí se šikmá nebo vodorovná dálka cíle a základna Z (obr. 1). Z obr. 1 lze odvodit vztahy: pro výpočet převýšení cíle vzhledem k pozorovatelně A d tg nebo A d š sin pro výpočet převýšení palebného postavení vzhledem k pozorovatelně A B Z tg B nebo A B Z š sin B pro převýšení cíle vzhledem k palebnému postavení A A A B

64 Používá-li se pro přípravu prvků pro střelbu zjednodušená a zkrácená příprava (při 2 00) lze použít přibližných vzorců vycházejících z dílcového pravidla, tj.: A A B B 0,001 0,001 d 5% Z 5% Při použití přístrojů pro určení výšek pozorovatelen a palebných postavení je nutné určovat je vzhledem ke stejnému význačnému bodu mapy. Příklad: Z pozorovatelny byl změřen polohový úhel trigonometru Nadmořská výška trigonometru T = A T = 1556 m, vodorovná dálka k trigonometru (určená z mapy) je d T = 630 m. Určit výšku pozorovatelny ( A P ). Řešení: A d tg 630 ( 0,649) m P T tg 5-50 = 0,649 (hodnota vyčtena z tabulky tangent v tabulkách střelby) T A P A ( AP ) m T 8.3 Zvláštnosti zastřílení v hornatém terénu Hornatý terén je specifický svojí členitostí terénu, který způsobuje značné rozdíly v nadmořských výškách palebných postavení, cílů a pozorovatelen. Rozdílnost v poloze cíle a pozorovatele vyvolává řadu zvláštností při pozorování výbuchů a určování jejich polohy vzhledem k cíli ve srovnání s rovinatým terénem. Jedna ze zvláštností při pozorování výbuchů se projevuje při střelbě na přivrácené svahy či vodorovné plošiny při značně převýšeném pozorování, kdy je možné pozorovat výbuchy z jedné pozorovatelny jak ve směru, tak ve výšce. Snadněji

65 se rovněž odhadují úchylky v dálce v metrech. To umožňuje kromě zastřílení s dálkoměrem navíc zastřílení bez použití přístrojů jako je zastřílení rámováním s odhadem úchylek výbuchů v dálce nebo zastřílení vytýčením výstřelné. Při pozorování výbuchů se berou v úvahu pouze výbuchy, které nastaly na stejném svahu či náhorní plošině z důvodu eliminace chyb, které mohou nastat v důsledku značného rozdílu v nadmořských výškách. Pokud tedy nastane výbuch na jiném svahu či náhorní plošině, je třeba provést opravy k získání výbuchů na svahu, na kterém je cíl. Může nastat případ, kdy nedojde k chybě v dálce, ale v důsledku chyby ve směru může nastat výbuch na jiném svahu s jinou nadmořskou výškou a ve značné vzdálenosti od cíle. Potom je nutné určení úchylky výbuchu v dálce. V případě, kdy jsou velmi strmé svahy o různých nadmořských výškách, dochází k velkému zkreslení při pozorování výbuchů, i když výbuchy nastanou velmi blízko cíle. Je-li cíl na vodorovné plošině a rozdíl výšek cíle a pozorovatelny je malý, provádí se pozorování podle stejných pravidel jako v rovinatém terénu. Je-li cíl rozmístěn na hřebenu, provádí se zastřílení rámováním. Vhodné způsoby zastřílení cíle v hornatém terénu jsou uvedeny v tabulce. V B S D V Obrázek 2 Úchylka výbuchu v dálce, kdy nastal výbuch v důsledku chyby ve směru na jiném svahu, než je cíl (Pramen: POTUŽÁK, L. Střelba pozemního dělostřelectva v hornatém terénu. (Skripta). Vyškov: VVŠ PV, s., s. 61.)

66 Tabulka - Vhodné způsoby zastřílení v hornatém terénu harakter terénu v okolí cíle Způsob zastřílení - s dálkoměrem Přivrácené svahy nebo vodorovné plošiny při značně - s určenými pozorovatelnami převýšeném pozorování - rámováním - vytýčením výstřelné Velmi strmé svahy - rámováním (úhel svahu s > 45 ) - s dálkoměrem Horský hřeben - rámováním Vodorovné plošiny s přibližně - stejné způsoby zastřílení stejnou nadmořskou výškou jako jako v rovinatém terénu pozorovatelna 8.4 Zastřílení s dálkoměrem, s určenými pozorovatelnami a rámováním v hornatém terénu Zastřílení s dálkoměrem, s určenými pozorovatelnami i rámováním v hornatém terénu se provádí podle všeobecných pravidel, přičemž je nutné zahrnout některé zvláštnosti. Pokud je cíl na přivráceném svahu (s 45 ), potom pouhou opravou dálky zaměřovače o hodnotu D d nedojde ke ztotožnění střední dráhy se středem cíle, zejména při velkých úchylkách výbuchů (obr. 3).

67 li D dc V d š V v P d š ε V ε V ε V D V AV B D D t Obrázek 3 Oprava dálky zaměřovače (Pramen: POTUŽÁK, L. Střelba pozemního dělostřelectva v hornatém terénu. (Skripta). Vyškov: VVŠ PV, s., s. 63.) K dosažení výbuchu v cíli (), je nutné zahrnout kromě opravy dálky a směru také doplňkovou opravu dálky zaměřovače o úhlové převýšení (snížení) výbuchu vzhledem k cíli ( V), tj. o rozdíl polohových úhlů výbuchu a cíle V V ( ). Z obr. 8 lze vyvodit, že pouze po zahrnutí souhrnné opravy ( D ) dálky zaměřovače odpovídající úchylce výbuchu v dálce D a opravě pro rozdíl polohových úhlů výbuchu a cíle ( V) bude procházet střední dráha cílem (). Doplňková oprava dálky zaměřovače ( li ) je rovna: AV li 0,001 D t A 0,001 d 5%, V V d d š 0,001 d V li V 0,001 Dt R p V Použitím redukčního poměru ve výpočtu dochází k jeho zjednodušení, ale také k chybám. Tyto chyby jsou však zanedbatelné a nemají podstatný vliv na přesnost a průběh zastřílení.

68 Úchylka D je přibližně rovna rozdílu pozorovacích dálek výbuchu a cíle změřených z pozorovatelny. Vzhledem k malým rozdílům není nutný přepočet šikmých dálek na dálky vodorovné a dálka střelby se opravuje pouze podle rozdílů šikmých pozorovacích dálek výbuchů a cíle. Doplňkovou opravu záměrného úhlu (pro úhel V ) pro její malou hodnotu není třeba brát v úvahu. Opravu směru o stranový skok je třeba počítat pro každý povel podle celkové opravy dálky zaměřovače, tedy podle souhrnné opravy ( D ). Při kontrole účinné střelby na přivrácených svazích je potřebné stejně jako u zastřílení započítat doplňkovou opravu dálky zaměřovače. Při střelbě strmou dráhou je potřebné zahrnovat opravu dálky zaměřovače pouze pro úchylky výbuchů v dálce. Doplňková oprava dálky zaměřovače o úhlové převýšení (snížení) ( V ) výbuchu vzhledem k cíli je v tomto případě rovna V V R. Doplňkovou opravu záměrného úhlu (pro úhel V ) není třeba vzhledem k její velikosti zahrnovat. p Pokud členitost terénu nedovoluje zastřílení s dálkoměrem nebo zastřílení s určenými pozorovatelnami, provede se zastřílení rámováním. Pokud je cíl na přivráceném svahu nebo je-li značně převýšené pozorování, vidí střílející výbuchy jako krátké (pod cílem) respektive dlouhé (nad cílem). Takovýto případ umožňuje opravu střelby bez přivádění výbuchu na pozorovací přímku a zkrátit tak čas pro zastřílení cíle. 8.5 Zastřílení cílů vytýčením výstřelné Zastřílení vytýčením výstřelné se používá, je-li velký pozorovací úhel i a cíl je rozmístěn na přivráceném svahu nebo vodorovné plošině se značně převýšeným pozorováním. Jako výhodu tohoto zastřílení lze brát, že nemusí být známy souřadnice pozorovatelny a nemusí být k dispozici technické prostředky dělostřeleckého průzkumu. Jedná se v podstatě o zastřílení podle odhadnutých úchylek výbuchů v metrech vzhledem k cíli. Úchylky výbuchů se odhadují vzhledem k výstřelné, tzn., určují se pro palebné postavení.

69 Střílející zvolí ve směru střelby (předpokládané výstřelné) vztažnou základnu s využitím význačných terénních bodů v prostoru cíle (např. kaple, osamělý strom, vysílač), jejichž vzdálenosti ve směru střelby si ujasní před samotným zahájením zastřílení. To střílejícímu usnadní odhadnout především první úchylky výbuchu v dálce vzhledem k palebnému postavení. Pomocí vztažné základny se odhadne úchylka prvního výbuchu (V 1 ) v dálce v metrech (+340 m) ve směru výstřelné vytýčené okrajem továrny A a okrajem zalesněného prostoru B (obr. 9). Současně se posoudí průběh výstřelné vzhledem k cíli (rovnoběžka s výstřelnou vedená bodem V 1 ). Rovnoběžka prochází vpravo do cíle. Polohu výbuchu (V 1 ) v terénu je nutné si zapamatovat. Beze změny směru střelby a dálkou opravenou o velikost odhadnuté úchylky směrem k cíli se vystřelí druhá rána (V 2 ). Velikost odhadnuté úchylky se zaokrouhluje s přesností na 50 m, tj m. Vzdálenost mezi oběma výbuchy (V 1, V 2 ), která odpovídá změně dálky zaměřovače (-350 m) se využije jako dálkové měřítko k určení úchylky výbuchu V 2 v dálce vzhledem k cíli (+110 m). Skutečná výstřelná se využije k určení kolmé úchylky výstřelné ve směru vzhledem k cíli v metrech ( S = p 150 m). Podle odhadnutých úchylek se opraví prvky zaměřovače. Je-li úchylka v dálce rovna nebo menší 100 m a ve směru rovna nebo menší než 50 m, přechází se na účinnou střelbu. Je-li některá z úchylek větší než uvedené hodnoty (V 3 - p 70 m, -30 m), vystřelí se ještě jedna rána a po opravení prvků zaměřovačem se přejde na účinnou střelbu.

70 Postup zastřílení vytýčením výstřelné znázorňuje obr. 4. Body vztažné základny Předpokládaná výstřelná -200 m -30 m +70 m V m +150 m V +110 m 1 V 2 (vpravo 150, dlouhá 110) +340 m B A Pozorovací přímka Skutečná výstřelná Obrázek 4 Zastřílení vytýčením výstřelné (Pramen: POTUŽÁK, L. Střelba pozemního dělostřelectva v hornatém terénu. (Skripta). Vyškov: VVŠ PV, s., s. 66), úprava autora. 8.6 Zastřílení cílů na velmi strmém svahu K zastřílení na velmi strmém svahu (úhel svahu s>45 ) je vhodné použít plochou dráhu letu, kdy je úhel doletu do 20. V takovém případě změna náměru o jeden dílec odpovídá přemístění výbuchu (dráhy střely) po svislici přibližně o hodnotu rovnou jedné tisícině dálky. Dálka zaměřovače se opravuje pouze podle úhlového převýšení výbuchu vzhledem k cíli. Není třeba z těchto podmínek určovat a zahrnovat úchylku výbuchu v dálce, jelikož její hodnota je tak malá, že ji lze zanedbat a na přesnost zastřílení nemá žádný vliv (obr. 5).

71 V d V P d V B li= V R p D Obrázek 5 hyba v dálce při zastřílení na velmi strmém svahu Směr se opravuje podle všeobecných pravidel, avšak není nutné ho opravovat o stranový skok. Tato skutečnost je způsobena tím, že při rozmístění cíle na velmi strmém svahu oprava dálky zaměřovače, která odpovídá úhlovému převýšení výbuchu, nezpůsobí téměř žádnou úchylku ve směru vzhledem k pozorovací přímce. Při přípravě prvků pro střelbu při zastřílení je nutné posoudit, je-li sklon svahu větší než 45 a zda přestřelnost umožňuje střelbu zvolenou náplní, plochou dráhou, při úhlu doletu do 20. Postup zastřílení je následující: - počítanými prvky se vystřelí jedna rána; - změří se úhlové převýšení výbuchu vzhledem k cíli a úchylka ve směru; - pomocí redukčního poměru se vypočítá oprava dálka zaměřovače a oprava směru; - s opravenými prvky se přejde k účinné střelbě. Při účinné střelbě se dálka zaměřovače (libela) opravuje podle stejných zásad jako během zastřílení, tedy podle úhlového převýšení skupiny výbuchů vzhledem k cíli.

72 8.7 Zastřílení cílů na hřebenu Zastřílení cílů na hřebenu se provádí rámováním, přičemž je nutné dálku zaměřovače pro první ránu zvolit tak, aby výbuch nastal před cílem. Pokud se tak nestane, dlouhé rány nemusí být pozorovány, jelikož mohou nastat na odvrácených svazích. Je nutné dávat pozor, aby první ranou nebyla ohrožena bezpečnost vlastních vojsk. Prvky pro střelbu se proto určí na záměrný bod posunutý od cíle o 1-2 první vidlice (tzn m) směrem k pozorovatelně. Po získání krátké rány se pokračuje postupným přibližováním k cíli skoky m. Po přiblížení výbuchů k cíli se velikost skoku zmenší. Směr se opravuje podle všeobecných pravidel. Na účinnou střelbu se přechází po získání dlouhé rány (vidlice 100 m), zásahu cíle, nebo pokud úchylka výbuchu v dálce nepřesahuje 100 m a ve směru HS V 3 V 1 V m 200 m P B Obrázek 6 Zastřílení na hřebenu (Pramen: GAŠPIERIK, Libor. Strel ba delostrelectva v horách. Vyškov: VVŠ PV LS Vyškov, s., s. 71.)

73 8.8 Používané symboly při zastřílení v hornatém terénu Určování prvků pro účinnou střelbu v hornatém terénu náhradními prostředky se v současné době téměř neprovádí, jelikož hlavním způsobem určování prvků pro střelbu se dnes bere počítač. Přesto je potřebné v rámci kontroly provádět určování prvků pro střelbu náhradními prostředky. Rovněž je to potřebné pro případ nefunkčnosti počítače. Vezmeme-li v potaz geografické členění České republiky nebo umístění soudobých zahraničních konfliktů musí být příprava pro činnost dělostřelectva v hornatém terénu nezbytnou součástí přípravy dělostřeleckých jednotek. Proto je nutné dokonale ovládat střelbu a řízení palby v hornatém terénu se všemi jeho specifiky a s využitím náhradních prostředků a nespoléhat se výhradně na výpočetní techniku. Jedním z hlavních požadavků kladených na střelbu dělostřelectva je vysoká přesnost střelby. Zahrnutím specifik pro hornatý terén při střelbě v hornatém terénu se přesnost střelby značně zvýší. A B A A T - nadmořská výška palebného postavení - nadmořská výška cíle - tabulková nadmořská výška palebného postavení A DMS - převýšení meteorologické stanice vzhledem k palebnému postavení A DMS - nadmořská výška meteorologické stanice A ZD A A kr A B - nadmořská výška palebného postavení zastřelovacího děla - převýšení cíle - převýšení hřebenu (krytu) v metrech - převýšení palebného postavení d kr dc P min úv úd D min - dálka krytu - dílec - přestřelnost - pravděpodobná úchylka výšková - pravděpodobná úchylka dálková - nejmenší dálka střelby

74 D max - největší dálka střelby D t D p - topografická dálka cíle - počítaná dálka cíle D p - počítaná oprava dálky P D z - zastřílená oprava dálky pomocného cíle d š Z Z š R p S s X X P T n T n T N T B T 0 H N H N H 0 H 0 - šikmá dálka - základna - šikmá základna - redukční poměr - stranový skok - tabulková topografická dálka odpovídající náměru na cíl - tabulková topografická dálka odpovídající náměru na pomocný cíl - teplota náplní - změna teploty náplně - oprava změny přízemní virtuální teploty vzduchu pro tabulkovou výšku palebného postavení - celková oprava změny střední virtuální teploty vzduchu pro tabulkové výšky palebného postavení a převýšení meteorologické stanice vzhledem k palebnému postavení - přízemní virtuální teplota (+15,9 ) - tabulkový přízemní tlak pro danou výšku palebného postavení - oprava změny přízemního tlaku vzduchu pro tabulkovou výšku palebného postavení - tabulkový přízemní tlak vzduchu (750 Torr) - změna přízemního tlaku vzduchu z meteorologické zprávy (neupravené) H DMS - změna přízemního tlaku vzduchu vzhledem k tabulkovým podmínkám střelby D T z daného palebného postavení - oprava dálky pro změnu teploty vzduchu D v 0 - oprava dálky pro celkovou změnu počáteční rychlosti střely D w D H T N - oprava dálky pro podélnou složku balistického větru - oprava dálky pro změnu tlaku vzduchu - oprava dálky pro změnu teploty vzduchu

75 D q S w S Z v 0 q w x w z - oprava dálky pro změnu hmotnosti střely - oprava směru pro příčnou složku balistického větru - oprava směru pro derivaci - celková změna počáteční rychlosti střely - změna hmotnosti střely - podélná složka balistického větru - příčná složka balistického větru Z w, X w, X H, X T, X T n, X v, X 0 q tabulkové opravy z úplných tabulek střelby pro 152mm ShKH vz. 77 (Děl-11-66) pro nadmořskou výšku palebného postavení 0 m Z, Z w, X w, X HH, X, X T, X v, X 0 q - tabulkové opravy z tabulek oprav pro Tn střelbu v horách z tabulek střelby pro 152mm ShKH vz. 77 (Děl-11-66) X dc - tabulková změna dálky v metrech při změně dálky zaměřovače o 1 dílec N - úhel nárazu; - tabulkový úhel doletu pro počítanou dálku; - úhel svahu - náměr - náměr na cíl P - náměr na pomocný cíl p - počítaný náměr na cíl P z - zastřílený náměr na pomocný cíl kr v v li - oprava dálky zaměřovače (libely) pro převýšení cíle - záměrný úhel cíle - polohový úhel cíle měřený z pozorovatelny - polohový úhel krytu - polohový úhel výbuchu - oprava dálky zaměřovače (libely) pro úhlové převýšení výbuchu - doplňková oprava dálky zaměřovače (libely)

76 9 Určování prvků podle vytvoření pomocných cílů Podstata určování prvků pro účinnou střelbu podle výsledků vytvoření pomocných cílů spočívá ve vystřílení si meteorologických a balistických oprav střelby a započítání těchto oprav k dálce topografické cíle a stranové odchylce topografické cíle. Pomocné cíle Fiktivní cíl je střed nejméně 4 výbuchů (rozprasků), jehož souřadnice jsou určeny dálkoměrem, sdruženým pozorováním nebo radiolokátorem. Pomocné cíle se vytvářejí (zastřelují) náplněmi stejného čísla a série, jakými se předpokládá vedení účinné střelby na cíle. Zastřílené opravy dálky a směru pro danou střelu je dovoleno využít pro jiné druhy střel jen tehdy, pokud jsou tabulkové opravy pro oba druhy střel shodné. Pomocné cíle se vytvářejí (zastřelují) řídícím dělem baterie nebo zastřelovacím dělem oddílu. K vytvoření pozemních pomocných cílů se používají třištivotrhavé střely.

77 Počet pomocných cílů vztahy: Počet pomocných cílů do hloubky: Počet pomocných cílů do šířky: Jeden pomocný cíl Jeden pomocný cíl (jedna dálka, jedna náplň a jeden směr, které procházejí přibližně středem prostoru cílů) ve středu předpokládaného prostoru plnění palebných úkolů se volí, pokud rozdíl a nepřesahuje 4 km a rozdíl mezi pravou a levou hranicí prostoru - nepřesahuje 6-00 při vedení palby oblou dráhou nebo 2 km a 6-00 při vedení palby strmou dráhou.

78 Více pomocných cílů Metody přenosu palby od pomocného cíle Prvky pro účinnou střelbu na cíl přenosem palby se určí zahrnutím zastřílených oprav pomocného cíle do topografických prvků cíle, což lze vyjádřit vztahy:

79 V současnosti se k určení prvků pro účinnou střelbu přenosem palby využívají tři metody: - Metoda jednoduchá - Metoda koeficientu střelby K - Metoda grafikonu zastřílených oprav (GZO) 9.1 Podstata určení prvků pro účinnou střelbu podle výsledků vytvoření fiktivních pomocných cílů Podmínky použití Prvky pro účinnou střelbu podle výsledků vytvoření fiktivních pomocných cílů se určují v palebné baterii přenosem palby od pomocného cíle a v rámci oddílu použitím zastřelovacích děl. Přenos palby je takový způsob určení prvků pro střelbu, který spočívá v určení zastřílených oprav pomocného cíle a v jejich dalším využití při určení prvků pro účinnou střelbu na cíle v bojové sestavě nepřítele. Jde tedy o specifický způsob střelby, jejímž cílem není vyřazení cíle v sestavě nepřítele, ale právě zjištění zastřílených oprav, potřebných při určování prvků pro vedení účinné střelby na cíl. Podstata přenosů palby od pomocných cílů a použití zastřelovacích děl spočívá v zahrnování předem určených (zastřílených) oprav (dálky, směru, případně časování) na pomocné cíle, prostřednictvím nichž se vylučují nežádoucí meteorologické a balistické vlivy působící na střelu do prvků pro účinnou střelbu na cíle. Pro určování prvků pro účinnou střelbu přenosem palby od pomocných cílů nebo použitím zastřelovacího děla se předem vytvářejí tzv. pomocné cíle. Nazývají se tak proto, že jsou výchozím pomocným prostředkem pro vlastní vedení účinné střelby. Rozlišujeme několik druhů pomocných cílů a kritériem pro jejich dělení je způsob jejich získávání (obr. 1).

80 POMONÝ ÍL FIKTIVNÍ SKUTEČNÝ POZEMNÍ VZDUŠNÝ Obrázek 1 Druhy pomocných cílů Fiktivní pomocné cíle se vytvářejí, skutečné se zastřelují. Vzdušný fiktivní pomocný cíl se vytváří, není-li možné vytvořit pozemní fiktivní pomocný cíl. Přestože pravidla střelby uvádějí v podstatě pouze vytváření fiktivních pomocných cílů, může nastat situace, kdy bude potřebné určit zastřílené opravy zastřílením skutečných pomocných cílů (zničený laserový dálkoměr apod.). Při určování prvků pro střelbu použitím zastřelovacích děl musí být určeny souřadnice palebných postavení, pomocných cílů a cílů, s přesností jako při úplné přípravě, tzn.: Souřadnice palebných postavení jsou určeny geodeticky, pomocí GPS, topograficky podle mapy geodetických údajů a pomocí přístrojů nebo topografickým připojovačem. Směrníky orientačních směrů pro zamíření děl jsou určeny gyroskopicky, astronomicky nebo geodeticky a přenosem směrníku současným zamířením na nebeské těleso nebo směrovým pořadem a magneticky se započítáním opravy busoly, určené ve vzdálenosti do 5 km od palebných postavení. Souřadnice cílů jsou určeny podle tabulky 1 se stupněm přesnosti 1, 2, 3.

81 Z uvedeného pak můžeme definovat fiktivní pomocný cíl jako: Střed skupiny nejméně 4 výbuchů (rozprasků), jehož souřadnice jsou určeny dálkoměrem, sdruženým pozorováním nebo radiolokátorem. Při přenosu palby od pomocných cílů mohou být souřadnice palebných postavení baterie určeny s nižší přesností. Pomocné cíle se vytvářejí (zastřelují) náplněmi stejného čísla a série, jakými se předpokládá vedení účinné střelby na cíle. Zastřílené opravy dálky a směru pro danou střelu je dovoleno využít pro jiné druhy střel jen tehdy, pokud jsou tabulkové opravy pro oba druhy střel shodné. Pomocné cíle se vytvářejí (zastřelují) řídícím dělem baterie nebo zastřelovacím dělem oddílu. K vytvoření pozemních pomocných cílů se používají tříštivotrhavé střely. Vzdušné pomocné cíle se vytvářejí tříštivotrhavými střelami s bezkontaktním zapalovačem (B-90). Vytváření (zastřílení) pozemních fiktivních pomocných cílů střelami se zapalovačem HS-94 je nehospodárné, vzhledem k jejich ceně a vytváření vzdušných fiktivních pomocných cílů je neúčelné protože výšku rozprasku a časování není potřebné zastřelovat. Důvody k volbě způsobu určení prvků pro střelbu podle výsledků vytvoření (zastřílení) pomocných cílů mohou vyplývat z některých specifických požadavků konkrétní situace, obvykle budou vyvolány nesplněním podmínek pro použití úplné přípravy. Výhody a nevýhody určení prvků přenosem palby od pomocných cílů a použitím zastřelovacího děla Výhody a nevýhody určení prvků pro účinnou střelbu přenosem palby od pomocných cílů (PPP) a použitím zastřelovacího děla (ZD), vyplývají z porovnání se základním způsobem určení prvků pro účinnou střelbu a to úplnou přípravou (tab. 1). Pro určení prvků pro účinnou střelbu úplnou přípravou je nutno splnit poměrně přísné podmínky. Velký důraz je při úplné přípravě kladen, mimo jiné, na pravidelné komplexní sondování meteorologických podmínek. Při přenosu palby se tyto podmínky zjišťují přímo střelbou.

82 Tabulka 1 Výhody a nevýhody určení prvků podle výsledků vytvoření (zastřílení) pomocných cílů a úplnou přípravou VÝHODY PPP a použití ZD NEVÝHODY PPP a použití ZD Přesnost určení prvků Potřeba přesného prostředku k určení souřadnic P a součinnosti při vytváření (zastřílení) P Nejsou potřebné žádné prostředky ke zjišťování podmínek střelby. Vyšší spotřeba střel Prodloužení celkového času (k určení zastřílených oprav a následně k určení prvků na plánované palby) Menší nároky na přesnost připojení palebného postavení (u PPP) Možnost prozrazení bojové sestavy (zámyslu činnosti) Malá prostorová platnost zastřílených oprav (závisí na počtu P),což obvykle vyžaduje vytvoření (zastřílení) několika P

83 Úplná příprava Úplná příprava Přesné určení prvků Časová náročnost na organizaci určení prvků pro účinnou střelbu Nutnost prostředků k určování změn podmínek střelby s požadovanou přesností Utajenost přípravy prvků pro vedení účinné střelby Závislost na přesnosti a komplexnosti sondování meteorologických podmínek Možnost okamžitého vedení účinné střelby na cíle (bez zastřílení), bez předchozího prozrazení bojové sestavy palbou Vysoké nároky na přesnost připojení palebného postavení Velká prostorová platnost Nutnost předem zastřílet výšku rozprasku při použití zapalovače B-90 Z tabulky 2 je zřejmé, že určení prvků pro účinnou střelbu přenosem palby od P a použitím zastřelovacího děla jsou v současném boji vhodné a efektivními způsoby avšak za určitých podmínek a pouze v omezeném rozsahu. Perspektivně by výhody přenosů palby od P a použití zastřelovacích děl mohly využívat systémy řízení palby, které by určovaly zastřílené opravy dálky a směru (prvky pro účinnou střelbu) pomocí minimálního počtu speciálních střel se samodestrukcí, které by urazily pouze část dráhy a podstatně tak nepříteli ztížily anebo znemožnily zjistit stanoviště palebného prostředku.

84 Přes uvedené nevýhody má určení prvků pro účinnou střelbu přenosem palby od pomocných cílů a použitím zastřelovacího děla své nezastupitelné místo především v obranném boji. 9.2 Zásady volby pomocných cílů Počet pomocných cílů a podmínky k určení prvků pro účinnou střelbu přenosem palby od pomocných cílů nebo použitím zastřelovacího děla stanovuje příslušný dělostřelecký velitel (velitel baterie, velitel oddílu) podle hodnocení konkrétní bojové situace a na základě znalosti rozsahu možnosti použití těchto způsobů. Hodnotícími hledisky pro dělostřeleckého velitele v dané situaci jsou: Taktické hledisko použití daného způsobu. Možná doba vyžití přenosů palby od pomocných cílů a použití zastřelovacího děla k určování prvků pro účinnou střelbu. Prostorové podmínky (velikost) předpokládaného prostoru (prostorů cílů) plnění palebných úkolů (obr.2). Počty a druh střel, zapalovačů a nábojek k plnění úkolů. Prostorové podmínky předpokládaného prostoru (prostorů cílů) plnění palebných úkolů tvoří: Pravá a levá hranice prostoru cílů. Minimální a maximální dálka střelby. Směrník hlavního směru střelby (hlavní směr střelby). Prostor předpokládaného plnění palebných úkolů se určuje tak, aby bylo možné plnit palebné úkoly ze všech palebných postavení. Je určen dálkou maximální D max (dálka od nejvzdálenějšího okraje prostoru cílů k nejvzdálenějšímu palebnému postavení), dálkou minimální D min (dálka od nejbližšího okraje prostoru cílů k nejbližšímu palebnému postavení), pravou hranicí (spojnice mezi palebným postavením ležícím nejvíce vlevo a pravou hranicí prostoru cílů) a levou hranicí (spojnice mezi palebným postavením ležícím nejvíce vpravo

85 a levou hranicí prostoru cílů). Pro pravou (levou) hranici se určuje úhel mezi hlavním směrem střelby a směrem pravé (levé) hranice (α P, α L ). HS Prostor cílů Levá hranice Pravá hranice D max α L α P D min α HS Obrázek 2 Prostorové podmínky prostoru plnění palebných úkolů Zásady pro určení počtu pomocných cílů a prostoru pro jejich vytvoření (zastřílení) Jeden pomocný cíl (jedna dálka, jedna náplň a jeden směr, které procházejí přibližně středem prostoru cílů) ve středu předpokládaného prostoru plnění palebných úkolů se volí pokud rozdíl D max a D min nepřesahuje 4 km a rozdíl mezi pravou a levou hranicí prostoru

86 (α P α L ) nepřesahuje 6-00 při vedení palby oblou dráhou nebo 2 km a 6-00 při vedení palby strmou dráhou (obr. 3). D max Prostor cílů 4 km +2 km (+1 km ) (2 km) P1-2 km (- 1km) D min Levá hranice Pravá hranice 6-00 Obrázek 3 Podmínky prostoru pro vytvoření (zastřílení) jednoho pomocného cíle Dva nebo více pomocných cílů v předpokládaném prostoru plnění palebných úkolů se volí, pokud rozdíl D max a D min přesahuje 4 km nebo rozdíl mezi pravou a levou hranicí prostoru přesahuje 6-00 při vedení palby oblou dráhou anebo 2 km a 6-00 při vedení palby strmou dráhou, přičemž rozdíl dálek pomocných cílů nesmí přesáhnout 4 km (2 km) a rozdíl směrů na pomocné cíle vytvořené (zastřílené) v jednom směru Pokud se některý krajní směr liší od směru určeného k vytvoření (zastřílení) pomocných cílů o více než 3-00, vytvoří se (zastřílí) v tomto směru další pomocný cíl (P3) na střední dálce střelby.

87 Směrník střelby pomocného cíle v boku (P3) se může lišit od středního směru (pro P1 a P2) do 6-00 (obr.4). Rozsah využití přenosu palby a použití zastřelovacích děl je pak takový jako by byly vytvořeny (zastříleny) ještě další dva pomocné cíle P1 * a P2 *. střední směr pro P1 a P2 +2km (+1km) P2-2km do 4km P2 * (-1km) (2km) P3 +2km do 6-00 P1 (+1km) P1 * do km (-1km) Obrázek 4 Podmínky prostoru pro vytvoření (zastřílení) dvou (tří) pomocných cílů

88 Potřebný počet pomocných cílů do hloubky a do šířky prostoru cílů lze určit podle jednoduchých vztahů: Počet pomocných cílů do hloubky: Počet pomocných cílů do šířky: n P H P n Š D max D min 4 2 P L 6 00 Výsledné hodnoty se zaokrouhlí k vyšší hodnotě. Skutečná prostorová platnost přenosů palby pro P1 a P2 (v případě, že nejsou v jednom směru) je znázorněna na obrázku 5. střední směr pro P1 a P2 +2km P do 4km -2km +2km P km do 2-00 Obrázek 5 Skutečná prostorová platnost pomocných cílů

89 Vliv meteorologických podmínek, působících na let střely je vyloučen k okamžiku vytvoření (zastřílení) pomocného cíle. Meteorologické podmínky se však mění s časem, a proto přenos palby provedený po určité době po vytvoření (zastřílení) pomocného cíle bude provázen chybami určení prvků pro střelbu na cíl. Ke zmenšení těchto chyb je potřebné realizovat přenos palby na cíl v co nejkratší době po vytvoření (zastřílení) pomocného cíle. V bojových podmínkách však obvykle není možné vytvořit (zastřílet) pomocný cíl bezprostředně před přenosem palby (účinnou střelbou) na cíl. Proto se pomocné cíle vytvářejí (zastřelují) předem a zastřílené opravy se využívají během určitého časového intervalu po vytvoření (zastřílení) pomocného cíle. Délka tohoto časového intervalu závisí na velikosti změn meteorologických prvků s časem, na velikosti tabulkových oprav pro změny meteorologických podmínek střelby a na přípustné velikosti chyby způsobené v důsledku stárnutí meteorologických údajů. Výpočty bylo dokázáno, že využití zastřílených oprav do tří hodin po vytvoření (zastřílení) pomocného cíle zabezpečuje přesnost určení prvků obdobnou jako při úplné přípravě. Je zřejmé, že při vytváření (zastřílení) několika pomocných cílů se celková časová možnost využití přenosu palby zkracuje o dobu, která mezi tím uplynula od ukončení vytvoření (zastřílení) předcházejících pomocných cílů. 9.3 Metody přenosů palby od pomocného cíle Zastřílené opravy dálky, směru a časování získané po vytvoření (zastřílení) pomocného cíle, jsou výsledky konkrétních podmínek střelby v okamžiku ukončení vytvoření (zastřílení) pomocného cíle. Tyto opravy se však, v případě určení prvků pro střelbu přenosem palby, nevyužívají pro určení prvků pro účinnou střelbu okamžitě po ukončení vytvoření (zastřílení) pomocného cíle. Při určování prvků pro účinnou střelbu přenosem palby od pomocného cíle s využitím zastřílených oprav se vychází z předpokladu, že získané opravy mají platnost po určitou dobu bez podstatných změn, obdobně jako je tomu u úplné přípravy. Přípustná délka tohoto časového intervalu závisí na proměnlivosti meteorologických podmínek střelby. Bylo zjištěno, že přenos palby od pomocného cíle při stálých

90 meteorologických podmínkách má platnost 3 hodiny, v hornatém terénu a při nestálých (proměnlivých) podmínkách 2 hodiny od ukončení vytvoření (zastřílení) pomocného cíle. Prvky pro účinnou střelbu na cíl přenosem palby se určí zahrnutím zastřílených oprav pomocného cíle do topografických prvků cíle, což lze vyjádřit vztahy: D p = D t + (±ΔD z P ) So p = So t + (±ΔS z P ) Zastřílené opravy se však mění s dálkou a směrem střelby. Jejich využití pro určení prvků pro účinnou střelbu na jiné cíle je proto možné až po jejich úpravě TRANSFORMAI na podmínky konkrétního cíle. Způsoby transformace nazýváme metody přenosů palby. Odlišnosti mezi jednotlivými metodami spočívají ve způsobu zahrnutí zastřílených oprav při určování prvků pro účinnou střelbu. V současnosti se k určení prvků pro účinnou střelbu přenosem palby využívají tři metody: Metoda jednoduchá. Metoda koeficientu střelby K. Metoda grafikonu zastřílených oprav (GZO) Metoda jednoduchá Přenos palby metodou jednoduchou se používá při střelbě z minometů nebo při střelbě strmou dráhou z děl, jestliže rozdíl topografických dálek cíle a pomocného cíle je v intervalu do ±1 km a rozdíl topografických směrníků (směrníků střelby) cíle a pomocného cíle (úhel přenosu) není větší než ± 3-00 (tab. 4). Tabulka 4 Rozsah přenosu palby metodou jednoduchou - v dálce ± 1km od P Rozsah přenosu -ve směru ± 3-00 od P - v čase do 3 h

91 Přenos palby metodou jednoduchou je založen na předpokladu, že opravy dálky pro změny meteorologických a balistických podmínek jsou v uvedeném rozsahu platnosti konstantní (obr.7). ΔD z P ΔD p (m) P ΔD z P ΔD p P 0 D t D t (km) D t Obrázek 7 Oprava dálky při přenosu palby metodou jednoduchou Počítaná dálka cíle se určí jako součet topografické dálky cíle se zastřílenou opravou dálky pomocného cíle. Počítaná stranová odchylka cíle se určí jako součet topografické stranové odchylky cíle, zastřílené opravy směru pomocného cíle a opravy směru pro rozdíl derivací cíle a pomocného cíle (derivace na cíl a pomocný cíl se určí z tabulek střelby podle topografické dálky cíle a pomocného cíle). D p = D t + (±ΔD z P ), So p = So t + (±ΔS z P ) + (±ΔZ) Metoda jednoduchá, jak již ze samotného názvu vyplývá, předpokládá, že zastřílené opravy dálky, směru a časování se zahrnou do topografických prvků bez podstatných změn. Tomu odpovídají i podmínky její platnosti. Uvedené podmínky vyplývají z rozboru pravděpodobných chyb určení prvků pro účinnou střelbu touto metodou, přičemž respektují požadavek, aby tyto chyby byly menší než pravděpodobné chyby úplné přípravy.

92 Rozbor chyb určení prvků pro účinnou střelbu i praktické střelby potvrdily, že při střelbě strmou dráhou z děl a při střelbě z minometů jsou pravděpodobné chyby určení prvků metodou jednoduchou nejmenší. Proto se pro střelbu oblou dráhou tato metoda obvykle nepoužívá. Vlastní transformace zastřílených oprav pro přenos palby metodou jednoduchou pak spočívá v jednoduchém zahrnutí zastřílených oprav pomocného cíle do topografických prvků cíle, přičemž se do opravy směru navíc zahrnuje oprava pro rozdíl derivací způsobená rozdílnými dálkami střelby cíle a pomocného cíle (obr. 8). 1 P 2 Z 1 ΔZ 1 Z P Z 2 ΔZ 2 ΔZ = Z Z P Obrázek 8 Podstata opravy pro rozdíl derivací při přenosu palby Metoda koeficientu střelby Vzhledem k tomu, že s dálkou střelby se mění zejména opravy dálky a časování, docházelo by při přenosech palby metodou jednoduchou na cíle, které jsou ve větší vzdálenosti než ±1 km od pomocného cíle k poměrně velkým nepřesnostem. Proto se v takových případech používá metoda koeficientu střelby K, která spočívá v přesnější transformaci zastřílených oprav pomocného cíle na konkrétní podmínky daného cíle, čímž se zvětšuje přesnost a tím i rozsah přenosu palby oproti metodě jednoduché. Přenos palby metodou koeficientu střelby K se používá při střelbě plochou a oblou dráhou z děl, jestliže rozdíl topografických dálek cíle a pomocného cíle je v intervalu do ±2 km a rozdíl topografických směrníků (směrníků střelby) cíle a pomocného cíle (úhel přenosu) není větší než ± 3-00 (tabulka 5).

93 Tabulka 5 Rozsah přenosu palby metodou koeficientu střelby - v dálce ± 2km od P Rozsah přenosu -ve směru ± 3-00 od P - v čase do 3 h Zastřílené opravy dálky se mění se změnou dálky střelby (obr.9), což vystihuje křivka ΔD P z, kterou bychom teoreticky obdrželi vytvořením (zastřílením) pomocných cílů v každém bodě množiny bodů D t. Protože to prakticky není možné, je pro přenos palby metodou koeficientu K přijato zjednodušení a to, že změny zastřílených oprav probíhají přímo úměrně s topografickou dálkou cíle. Je zřejmé, že při použití metody jednoduché se zastřílená oprava dálky nemění ΔD P z a tedy při větších rozdílech topografických dálek cíle a pomocného cíle se chyby zastřílené opravy dálky zvětšují. Při použití metody koeficientu K se přibližují počítané opravy dálky jejich skutečnému průběhu (jako by tomu bylo při určení zastřílených oprav pro dané body). To znamená, že zastřílenou opravu dálky P transformujeme na počítanou opravu dálky podle topografické dálky cíle. ΔD(m) ΔD z P ΔD p ΔD p ΔD z P P 0 D t P D t D t (km) Obrázek 9 Princip přenosu palby metodou koeficientu K

94 Určení počítaných oprav dálky na cíl s využitím koeficientu střelby K se provádí: S využitím vypočítaného koeficientu střelby S využitím grafikonu koeficientu střelby, sestrojeného na dálkovém pravítku nebo na grafických tabulkách střelby přístroje pro řízení palby PUO 9M(U) S využitím grafikonu koeficientu střelby, sestrojeného na milimetrovém (čtverečkovaném) papíru S využitím koeficientu střelby, sestrojeného na sčítači DS vz Metoda grafikonu zastřílených oprav Přenos palby metodou grafikonu zastřílených oprav (GZO) se používá, jestliže: Byly vytvořeny (zastříleny) nejméně dva pomocné cíle (mohou být 2-3) v jednom směru stejnou náplní. Rozdíl směrníků těchto pomocných cílů nesmí převyšovat 2-00 a rozdíl jejich topografických dálek 4 km (2 km při střelbě z minometů a strmou dráhou z děl). Úhel přenosu na cíl nepřesahuje 3-00 [úhel přenosu od středního (jednoho) směru, zaokrouhleného na 1-00, v němž jsou vytvořeny nebo zastříleny 2-3 pomocné cíle]. Topografická dálka cíle je v rozmezí dálek krajních pomocných cílů. Je-li topografická dálka cíle menší (větší) než dálka nejbližšího (nejvzdálenějšího) pomocného cíle, je možno provést přenos palby od nejbližšího pomocného cíle metodou koeficientu střelby nebo metodou jednoduchou a to v mezích rozsahu platnosti přenosů palby pro tyto metody. Využití GZO je založeno na předpokladu, že v uvedeném rozsahu dálek je rozdíl zastřílených oprav pomocných cílů přímo úměrný rozdílu topografických dálek. Při určování mezních přípustných vzdáleností mezi pomocnými cíli se vycházelo ze stejného předpokladu jako při určování prostorové platnosti přenosů palby metodou koeficientu střelby a metodou jednoduchou, aby přesnost určení prvků pro účinnou střelbu nebyla nižší než přesnost jejich určení úplnou přípravou. Jestliže se některý z krajních směrů liší od směru (středního směru pro vytvoření pomocných cílů) určeného pro vytvoření (zastřílení) pomocného cíle o více než 3-00, vytvoří (zastřílí) se dodatečně v tomto směru (v boku) pomocný cíl na střední dálce střelby. Směrník

95 střelby pomocného cíle v boku (P3) se může lišit od středního směru (pro P1 a P2) do 6-00 (obr.4). Rozsah využití přenosu palby je pak takový jako by byly vytvořeny (zastříleny) ještě další dva pomocné cíle P1 * a P2 *. Po vytvoření (zastřílení) pomocných cílů a rozboru střelby se sestrojí GZO na: dálkovém pravítku nebo na grafických tabulkách střelby přístroje pro řízení palby PUO-9M(U) milimetrovém (čtverečkovaném) papíru (obr. 16). ΔD (m) GRAFIKON ZASTŘÍLENÝH OPRAV 1. baterie 152 mm ShKH vz. 77, 10, OF 540, RGM-2, náplň 3 (6), série1-82-k P 1-6 P P P P D t (km) Obrázek 16 Sestrojení GZO na milimetrovém papíru 9.4 Obnovení prvků pro účinnou střelbu Prvky pro účinnou střelbu, určené podle vytvoření (zastřílení), pomocných cílů se obnovují podle výsledků opakovaného vytvoření fiktivního pomocného cíle (opakovaného zastřílení pomocného cíle) s dříve zastřílenými prvky a určením nových zastřílených oprav. Jsou-li opravy dálky a směru určovány z grafikonu zastřílených oprav, vytváří se (zastřeluje) pro obnovení prvků jen jeden pomocný cíl v hlavním směru střelby.

96 Obnovení prvků pro účinnou střelbu se provádí po uplynutí 3 hodin od doby po vytvoření (zastřílení) pomocných cílů. Opakované vytvoření fiktivního pomocného cíle (zastřílení skutečného pomocného cíle) se provádí ze stejného palebného postavení (stanoviště) jako původní vytvoření (zastřílení) pomocného cíle. Zastřílené opravy dálky, směru (popřípadě časování) se určují podle všeobecných pravidel. Pro obnovení prvků na cíle se vypočítá nový koeficient střelby a při určování prvků s využitím grafikonu zastřílených oprav se sestrojí nový grafikon tak, že se k zastříleným opravám všech pomocných cílů starého grafikonu přičtou (se znaménkem) rozdíly oprav původního a opakovaného vytvoření (zastřílení) pomocného cíle. Z nového grafikonu koeficientu střelby nebo zastřílených oprav se zjišťují nové opravy a určují se obnovené počítané prvky pro účinnou střelbu, přičemž se nejdříve vyloučí dříve zastřílené opravy.

97 10 Zvláštnosti řízení palby minometných jednotek Řízení palby minometných jednotek je stejné, jako taktické a technické řízení palby hlavňového dělva, ale kvůli rozdílným technickým charakteristikám je potřeba respektovat některé zvláštnosti. Minometné baterie plní úkoly přímé palebné podpory na nekryté / kryté osoby a neobrněnou / lehce obrněnou techniku. Palebné úkoly plní třístivo-trhavými minami s nárazovým zapalovačem, nastaveným na okamžitý účinek. Mohou také osvětlovat a zadýmovat bojiště. STUPEŇ VYŘAZENÍ ÍLE Je stejný jako u hlavňového dělva. Minometné jednotky vedou palbu převážně na pozorovatelné cíle -- > ÚS se vede po zastřílení sériemi 2-4 ran ráz na ráz, nebo metodické palby do splnění pal. úkolu. baterii. ROZPTYL A HYBOVÁ SOUSTAVA Řídí se zákony a principy pro hlavňové dělvo modifikovanými pro minometnou PALEBNÉ MOŽNOSTI Jsou založeny na stejných principech a pravidlech, jako hlavňové dělvo v přísné návaznosti zejména na palebný výkon minometné baterie při postřelování nepozorovaných cílů. Postřelování nepozorovaných cílů minometnými jednotkami seřídí stejnými pravidly jako u hlavňového děva, max. rozměry cílů jsou: Maximální rozměry cíle pro postřelování minomety malé ráže Jednotka Jednotka, rozmístění Rozměr cíle [m] (počet minom.) Šířka Šc max Hloubka - Hc max Poloměr - Rc max Četa Baterie (2.č.) v celku (6-8) po četách Baterie (3.č.) v celku po četách

98 Maximální rozměry cíle pro postřelování minomety střední ráže Jednotka Jednotka, rozmístění Rozměr cíle [m] (počet minom.) Šířka Šc max Hloubka - Hc max Poloměr - Rc max Četa Baterie (2.č.) v celku (6-8) po četách Baterie (3.č.) v celku po četách Šířka úseku pro vedení obranných lineárních paleb minomety malé ráže Šířka úseku [m] Obranné nepohyblivé přehradné palby Obranné pohyblivé přehradné palby Jednotka Četa (4 minom.) Četa (8 minom.) Četa (12 minom.) Šířka úseku pro vedení obranných lineárních paleb minomety střední ráže Šířka úseku [m] Obranné nepohyblivé přehradné palby Obranné pohyblivé přehradné palby Jednotka Četa (4 minom.) Četa (8 minom.) Četa (12 minom.) JEDNOTEK BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ STŘELBY A ŘÍZENÍ PALBY MINOMETNÝH Principy určování minimálních a rizikových bezpečnostních vzdáleností jsou stejné jako u hlavňového dělva s aplikací konkrétních číselných charakteristik chyb palby.

99 Bezpečnostní vzdálenosti v metrech při palbě 120 mm M a ShM na dálky do 4 km bez zastřílení harakter ukrytí vl. vojsk V okopech, tancích, BVP, nebo jiných obrň. vozidlech 120 mm M a ShM - druhy miny a zapalovače Miny tříštivo-trhavé OF- 843 se zap. Nárazovým Miny tříštivo-trhavé OFd se zap. nárazovým Nekrytá Bezpečnostní vzdálenosti v metrech při palbě 120 mm M a ShM na dálky nad 4 km bez zastřílení harakter ukrytí vl. vojsk V okopech, tancích, BVP nebo jiných obrň. vozidlech 120 mm M a ShM - druhy miny a zapalovače Miny tříštivo-trhavé OF- 843 se zap. Nárazovým Miny tříštivo-trhavé OFd se zap. nárazovým Nekrytá Bezpečnostní vzdálenosti v metrech při palbě 120 mm M a ShM po zastřílení 120 mm M a ShM - druh střely a zapalovače harekter ukrytí vl. vojsk Miny tříštivo-trhavé OF 843 se zap. nárazovým Miny tříštivo-trhavé OFd se zap. nárazovým V tancích V BVP nebo jiných obrň. vozidlech bez zesednutí Nekrytá Rizikové a bezpečnostní vzdálenosti Rizikové bezečnostní vzdálenosti [m] Druh zbraňového kompletu a miny PI - 10% PI - 0,1% 1/3 D max 2/3 D max D max 1/3D max 2/3D max D max 82 mm M O mm M OFd OF

100 URČOVÁNÍ PRVKŮ PRO STŘELBU U minometné baterie se prvky určují 1) úplnou přípravou, 2) zkrácenou přípravou, 3) zjednodušenou přípravou, 4) zastřílením cíle. Prvky pro střelbu úplnou a zkrácenou přípravou se určují na P, na PU-U nebo výpočtem. Prvky pro zjednodušenou přípravu se určují grafiky na PU-U nebo na mapě měřítka 1:50 000, s použitím AK-3. Při úplné nebo zkrácené přípravě se určuje druh dráhy miny, druh miny a min. 2 náplně. Jedna náplň je pro max. dálku a druhá k dosažení co největší strmosti dráhy miny = největší střepinový účinek. Oprava směru pro změny balistických podmínek střelby se u minometů neurčuje. (minomety v AČR mají hladké hlavně). Oprava směru pro změny meteorologických podmínek střelby se počítá pouze pro příčnou složku balistického větru. ZVLÁŠTNOSTI POUITÍ DÝMOVÝH MIN Dýmové miny se používají k zadýmování cílů, vytváření dýmových clon, k zastřílení cílů, k udávání cílů a k signalizaci. Vždy se musí posoudit, zda jsou vhodné podmínky k použití dýmových min s výjimkou signalizace. Vane-li vítr od nepřítele a také pokud je rychlost větru větší než 5m*s-1, zadýmování cílů blízko vlastních vojsk se neprovádí. Při rychlosti větru větší než 9 m*s-1 je použití dýmových min neefektivní. Podmínky použití dýmových min Faktor Podmínky Nevýhodné Vhodné Optimální Směr větru k nepříteli nebo od čtvrt zleva nebo zprava k něj nepříteli boční vítr Rychlost větru větší než 5 m*s -1 2,5 až 5 m*s -1 menší než 2,5 m*s -1 Stabilita atmosféry nestabilní neutrální stabilní nebo inverze Vlhkost vzduchu nízká střední vysoká Srážky žádné lehký déšť mrholení nebo mlha Oblačnost jasno oblačno zataženo, nízká oblačnost Terén rovinatý zvlněný členitý

101 Povrch Porost Denní doba bahnitý a rozmáčený, nebo se sněhovou pokrývkou nad 30 cm velmi řídký nebo žádný od pozdního rána do pozdního večera měkká, tvrdá nebo písčitá půda řídký až středně hustý 1-2 hod. před a po východu Slunce středně tvrdá půda středně hustý až hustý před úsvitem a po setmění 10.1 Určení, charakteristika a takticko technické údaje 120mm minomet vz. 82 je zbraň bez brzdovratného zařízení s hladkou hlavní. Používá se k umlčování a ničení živé síly, techniky a palebných prostředků nepřítele, rozmístěných volně v terénu, v krytech (okopech, zákopech) a úkrytech, na odvrácených svazích výšin, ve stržích, roklích a jiných krytých místech, kde nelze nepřítele zasáhnout přímou střelbou ze zbraní s plochou dráhou střely. Dále se používá k boření zákopů, okopů, lehkých dřevozemních staveb a k vytváření průchodů v drátěných zátarasech. Konstrukce minometu umožňuje vedení kruhové palby na dálky 250 m až 8036 m a jeho malá hmotnost a uložení na lehkém podvozku snadnou pohyblivost v terénu a rychlou změnu palebného stanoviště. Minomety jsou taženy na lehkém podvozku nebo přepravovány na středním terénním nákladním automobilu PRAGA V3S M. Na valníku PRAGA V3S M se také přepravuje souprava záložních součástek, nářadí a příslušenství a přípravky pro nakládání a upevnění minometu. Takticko-technické údaje: - ráže 120 mm - délka hlavně 1700 mm - rozsah náměru rozsah odměru ± 8 - dálka střelby m - rychlost střelby ran.min -1 - délka v pochodové poloze 2500 mm

102 - výška v pochodové poloze 980 mm - šířka v pochodové poloze 1684 mm - rozchod kol podvozku 1485 mm - průměr kol 450 mm - hmotnost za pochodu s podvozkem 239,5 kg - hmotnost podvozku 59 kg - hmotnost na palebném stanovišti 177,5 kg - hmotnost hlavně se zadkem hlavně a zařízením proti nabití dvou min PN2M 68kg - hmotnost podstavce 24 kg - hmotnost ložiště 85,5 kg - hmotnost miny 16 kg Hlavní části 120mm M vz. 82 Hlavní časti minometu (obr.1) tvoří: - hlaveň úplná (1), - podstavec (2), - ložiště (3), - mířidla (4), - zařízení proti nabití dvou min PN2M (5), - podvozek (6).

103 Obrázek 1: 120mm M vz.82 v bojové poloze harakteristika 120mm miny Při střelbě ze 120mm M vz. 82 je dovoleno používat minometné náboje československé a sovětské výroby. Hlavní části tříštivotrhavé miny (obr. 2): - tělo miny naplněné trhavinou (1), - nárazový zapalovač (2), - stabilizátor (3) - výmetné náplně - základní s označením ONOB, dílčí s označením ДОΠОЛ, nebo dálkové s označením ДAЛЬН (4) Obrázek 2: 120mm tříštivotrhavá mina