Otázky Obecná ekonomie I Mikroekonomie

Transkript

1 1 Otázky Obecná ekonomie I Mikroekonomie 1) Poptávka a její determinanty Poptávka charakterizuje chování kupujících. Jde o vztah mezi množstvím poptávky domácnosti a tržní cenou za předpokladu, že ostatní vlivy, které na poptávku působí jsou konstantní. Rozlišujeme několik druhů poptávek: Individuální poptávka =(d - demand) poptávka jednoho spotřebitele po jednom statku. Tržní poptávka = (D) poptávka všech kupujících po určitém statku nebo službě (součet všech individuálních poptávek po daném zboží nebo službě) Agregátní poptávka =(AD)poptávka všech lidí v určitém státě po všech možných statcích Rozhodujícím faktorem u poptávky je cena a výše důchodu. Každé úrovni ceny odpovídá určité množství poptávky. Dalo by se říct, že čím vyšší je cena, tím nižší je poptávka a čím vyšší je důchod tím je poptávka vyšší, ale neplatí to u všech druhů statků. Rozlišujeme statky: Inferiorní je to méně hodnotné zboží např. ojetá auta, černobílé televizory apod. S růstem důchodu poptávka po tomto druhu zboží klesá. Substituční statky s podobnými vlastnostmi, jeden statek se dá nahradit druhým např. vlaková a autobusová doprava, hovězí a vepřové maso. Platí, že stoupne-li cena jednoho statku, poptávka po něm klesá a zvýší se poptávka po jeho substitutu. Komplementární jedná se o doplňující se zboží, např. lampa a žárovka, káva a mléko. Platí, že stoupnuli cena jednoho komplementu, sníží se poptávka po obou z nich. Indiferentní takové zboží, na nějž nemá vliv změna ceny jednoho statku. Funkce poptávky: lineární funkce poptávky - vyjádřená ve tvaru P je funkcí Q: P = a - bq nelineární funkce poptávky - je často ve tvaru hyperboly: Q = a + b 1/b D křivka poptávky a maximální cena (při Q = 0) - b směrnice přímky -b = tg α = derivace P podle Q a/b maximální množství (při P = 0) Q = a/b - 1/b P - inverzní funkce poptávky vyjádření Q Celkový výdaj spotřebitele: V = P Q elastická poptávka - snížení ceny má za následek zvýšení celkového výdaje spotřebitelů neelastická poptávka - snížení ceny vyvolá snížení celkového výdaje spotřebitelů jednotkově elastická poptávka - změna ceny nemá vliv na celkový výdaj spotřebitele Determinanty poptávky = faktory ovlivňující poptávané množství daného produktu Posun po křivce poptávky: - dochází k němu, když se mění cena statku a ostatní determinanty, které na poptávku působí jsou konstantní mění se pouze poptávané množství a ne celá poptávka Posun křivky poptávky: 1.změna nominálního důchodu zvýšení nominálního důchodu spotřebitele - při stejných cenách si spotřebitel může dovolit nakoupit větší množství daného statku - celá poptávková křivka se posune vpravo nahoru (parametr a se zvětší) snížení nominálního důchodu spotřebitele - celá poptávková křivka se posune vlevo dolů (parametr a se zmenší) toto platí pro normální statky inferiorní (méněcenné) zboží - s růstem nominálního důchodu nemusí jeho spotřeba růst, naopak spotřebitel přechází na kvalitnější druhy zboží a spotřeba inferiorních statků klesá 2. vliv změn cen ostatních statků na poptávku po určitém statku při dané ceně Druhy statků podle jejich vztahu k jiným statkům: a. substituční zboží - daný statek může být ve spotřebě nahrazen jiným statkem (např. hovězí a vepřové maso) b. komplementární zboží - statky, které jsou spotřebovávány společně (např. auto a benzín) c. indiferentní zboží - změna ceny jednoho statku nemá žádný vliv na poptávku po jiném statku poptávka se zvyšuje (křivka poptávka se posune doprava), jestliže: cena substitutů se zvyšuje cena komplementů se snižuje poptávka se snižuje (křivka poptávka se posune doleva), jestliže: cena substitutů se snižuje cena komplementů se zvyšuje 3. ostatní vlivy - patří sem: móda, reklama, očekávání cenových změn, počet kupujících, preference spotřebitelů, demografické změny apod. poptávka se zvýší, jestliže: výrobek se stane módním počet kupujících se zvýší preference spotřebitelů se přesouvají z jiných statků na daný statek spotřebitelé v budoucnu očekávají vyšší 2

2 cenu statku nebo jeho nedostupnost poptávka se sníží, jestliže: počet kupujících se sníží preference spotřebitelů se přesouvají na jiné statky spotřebitelé v budoucnu očekávají nižší cenu statku 2) Nabídka a její determinanty Nabídka určuje vztah mezi cenou statku a nabízeným množstvím v určitém časovém období. Rozlišujeme nabídku: individuální nabídka (s - supply) = nabídka jednoho výrobce určitého statku nebo služby tržní (dílčí) nabídka (S) = nabídka všech výrobců určitého zboží (je součtem všech individuálních nabídek) agregátní nabídka (AS) = celková nabídka určená objemem výroby všech výrobců a cenami, za které chtějí své výrobky prodat Platí zákon rostoucí nabídky ten říká, že s růstem ceny roste nabízené množství. Ceny výrobních faktorů mají velký vliv na nabídku, zvýší-li se ceny výr. faktorů a technologie se nezmění, pak nabídka klesne. Úroveň technologie a technologický pokrok vede naopak ke zvýšení nabídky. Ps = m + nq Snaha o maximalizaci zisku: - každá firma má náklady příjem - výrobci jsou ochotni nabízet svou produkci za cenu, která jim uhradí náklady zisk = příjem - náklady Zákon rostoucí nabídky: - s růstem ceny roste nabízené množství (firma chce prodávat co nejvíce zboží za co největší ceny) Celkový příjem výrobce: R = P Q R příjem (revenue) Determinanty nabídky a funkce nabídky (posuny "S" křivek) = faktory ovlivňující nabízené množství daného produktu Posun po křivce nabídky: - nabízené množství statku se zvyšuje s rostoucí cenou - ostatní determinanty jsou konstantní Posun křivky nabídky: 1.ceny výrobních faktorů (práce, kapitál) = složky nákladů na výrobu růst cen výrobních faktorů - nabídka se snižuje (křivka nabídky se posune celá doleva) pokles cen výrobních faktorů - nabídka se zvyšuje (křivka nabídky se posune celá doprava) - 2.úroveň technologie a technický pokrok - dokonalejší technologie vede ke snížení nákladů na výrobu nabídka roste (celá křivka nabídky se posune doprava) 3.očekávání zvýšení ceny - omezení nabídky (křivka nabídky se posune doleva) 4.ostatní determinanty - např. počet subjektů vyrábějících daný statek, specifické faktory (přírodní vlivy apod.) nabídka statku se zvýší, jestliže: se zvýší počet výrobců budou dobré klimatické podmínky pro pěstování zemědělských plodin) nabídka statku se sníží, jestliže: se sníží počet výrobců se zvýší riziko podnikání nastanou špatné klimatické podmínky (sucho, chladno) Funkce nabídky: - lineární funkce nabídky má tvar: P = m + n Q S křivka nabídky m fixní náklady (nemění se s vyráběným množstvím Q) n směrnice přímky n = tg α = derivace P podle Q Q = - m/n + 1/n P - inverzní funkce nabídky 3 4

3 podíl výdajů na určitý statek v rozpočtu - čím je vyšší, tím vyšší je elasticita poptávky po tomto statku časový horizont krátké období - nízká elasticita poptávky dlouhé období - poptávka se stává pružnější 4) Elasticita poptávky -Důchodová Říká nám, jak se změní poptávka, změní li se důchod spotřebitele o 1%. Důchodová elasticita má ve většině případů kladné znaménko, to platí pro normální statky, u méněcenných to bývá číslo záporné. = závislost změny poptávaného množství na změně důchodu spotřebitele % změna množství Q Q / Q Q Y E Y = = = % změna důchodu Y Y / Y Y Q E Y < 0 ; ) růst důchodu vyvolá růst poptávaného množství (podíl procentních změn je kladný) - platí pro normální statky Q / Q > Y / Y E Y > 1 důchodově elastická poptávka (změna důchodu o 1 % vyvolá změnu spotřeby statku o více než 1 %) - luxusní statky Q / Q < Y / Y E Y < 1 důchodově neelastická poptávka (změna důchodu o 1 % vyvolá změnu poptávky po statku nižší než 1 %) - nezbytné statky (základní potraviny) Q / Q = Y / Y E Y = 1 jednotková důchodová pružnost poptávky E Y (- ; 0 > růst důchodu vyvolá pokles poptávaného množství - inferiorní (méněcenné) zboží 5) Elasticita poptávky - Křížová - vyjadřuje, jak poptávané množství jednoho zboží Q A reagovalo na změnu ceny jiného zboží P B % změna Q A Q A P B E A,B = = % změna P B P B Q A E A,B (- ; ) křížová cenová elasticita může být kladné i záporné číslo - vypovídá o tom, do jaké míry jsou statky navzájem nahraditelné E A,B > 0 substituční zboží (růst ceny substitučního statku B vyvolá růst poptávky po statku A, který se stává relativně levnějším) E A,B < 0 komplementární zboží (růst ceny komplementárního zboží B je provázen snížením množství statku A, ale i statku B) 6) Tržní rovnováha, renta spotřebitelů a výrobců Tržní rovnováha na trhu jednoho statku je taková situace, kdy se nabízené množství Qs rovná poptávanému množství Qd a zároveň cena nabídky Ps je rovna ceně poptávky Pd. Jinak řečeno je to situace, kdy se poptávka rovná nabídce. 6

4 . E bod tržní rovnováhy P E rovnovážná cena P S = P D Q E rovnovážné množství Q S = Q D Výpočet rovnovážné ceny a rovnovážného množství u lineárních funkcí nabídky a poptávky: P D = a - b Q P S = m + n Q - každý spotřebitel je ochoten dát za statek jinou částku peněz (pro každého má daný výrobek jiný užitek) - je rozdíl mezi částkou, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit za dané množství určitého statku a částkou, kterou by zaplatil při rovnovážné ceně. - když je spotřebitel ochoten dát za dané množství statku více peněz, než je tržní cena, uskutečňuje rentu (přebytek) spotřebitele (a - P E ) Q E R D = 2 Renta výrobce: - rozdíl mezi individuální cenou nabídky a tržní rovnovážnou cenou statku tvoří individuální rentu výrobce - když je výrobce ochoten nabízet dané množství statku za menší cenu, než je tržní cena, realizuje rentu (přebytek) spotřebitele a n + b m a - m P E = Q E = b + n b + n R S = (P E - m) Q E 2 tržní cena = cena, za kterou se skutečně obchoduje - ve skutečnosti se nabídka a poptávka stále mění a rovnováha se dlouho neudrží Mechanismus utváření tržní rovnováhy: přebytek zboží Q S > Q D - tržní cena je větší než rovnovážná cena nabízené množství > poptávané množství - dochází ke konkurenci na straně nabízejících snížení ceny zvýšení poptávky - rostoucí poptávka a klesající nabídky zpětně zastaví pokles tržní ceny a trh směřuje k bodu rovnováhy nedostatek zboží Q S < Q D - tržní cena je nižší než rovnovážná cena poptávané množství > nabízené množství - konkurence na straně kupujících jsou ochotni zaplatit větší cenu zvýšení nabídky - cena roste až na rovnovážnou úroveň Renta (přebytek) spotřebitelů a výrobců. - tržní cena je stanovena rovnováhou na trhu a nemůže ji ovlivnit ani kupující ani prodávající (dokonalá konkurence) 7) Základy teorie užitku, kardinalistická teorie, celkový užitek, mezní užitek Užitečnost statků: (1) objektivní hledisko (2) subjektivní hledisko - individuální charakteristika spotřebitele, zahrnuje jeho přání Užitek= subjektivní pocit uspokojení ze spotřebovaného statku nebo služby Kardinalistická teorie užitku - užitek je fyzikální veličinou, která se dá přímo (kardinálně) měřit v peněžních jednotkách - funkce TU a MU se nazývají Mengerovské škály podle Karla Mengera - se snaží užitek, který spotřebitel má ze spotřeby určitého statku nějakým způsobem kvantifikovat. Měřitelnost předpokládal již Menger, Walras, Jevons a následně Marshall navrhl nepřímý způsob měření užitku prostřednictvím peněz. Když je měřitelný, je tedy možné porovnávání. Užitek jednoho statku závisí pouze na spotřebovaném množství tohoto statku a není ovlivněn spotřebovaným množstvím jiných statků. měřitelný užitek 1. statku je nezávislý na spotřebě 2. statku Celkový užitek (TU): - vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení ze všech jednotek statku, které spotřebitel užívá - hlavní faktorem ovlivňující jeho velikost bude spotřebované množství zboží neboslužby Renta spotřebitele: 7 8

5 Příklad: Q TU MU Mezní užitek: - vyjadřuje, o kolik se změní celkový užitek při spotřebě další jednotky statku MU = (TU)' derivace funkce celkového užitku nebo MU = TU i+1 - TU i rozdíl sousedních hodnot TU Indiferentní křivky podstata, tvar, zvláštní tvary Indiferentní křivka je množina kombinací statků, které spotřebiteli přinášejí stejný užitek. Všechny body, které na ní leží jsou spojeny se stejným užitkem a všechny volby na jedné indiferentní křivce jsou rovnocenné. Mezi vlastnosti indiferentních křivek patří: Srovnatelnost = jakékoli dvě kombinace mohou být porovnány a spotřebitel si je schopen vybrat. Úplnost = neexistuje spotřební koš, který by neležel na žádné indiferentní křivce. Reflexivita = jakákoli kombinace je tak dobrá jako ta stejná. Tranzitivita = jestliže preferujeme A před B a B před C, pak A preferujeme před C (křivky se neprotínají). Nenasycenost = více je lépe (5 mrví je lepší než 4 mrkve). Kontinuita = pro každý soubor statků existuje indiferentní křivka. Konvexita = Křivky jsou pro běžné statky konvexní a klesající, mezní míra substituce je záporná. Mezní míra substituce a indiferentní křivka Mezní míra substituce vyjadřuje poměr, ve kterém je možné nahrazovat jeden statek druhým, aniž se změní úroveň uspokojování potřeb, tedy celkový užitek. Vyjadřuje tedy ochotu spotřebitele obětovat určité množství jednoho statku za jednotku statku jiného. MRS= q1/ q2 = MU1/MU2 U indiferentních statků křivky neprotínají osy, u substitutů přímých křivky protínají obě osy, u nepřímých protínají jednu osu. U komplementů se křivky nedotýkají os. Zákon klesajícího mezního užitku (= 1. Gossenův zákon) - platí u většiny statků - v důsledku spotřeby statků dochází k nasycení potřeby spotřebitele jeho zájem o další jednotku je stále menší - spotřeba některých statků se však tímto zákonem neřídí (např. alkohol, drogy) Odvození funkce individuální poptávky spotřebitele: - mezní užitek lze vyjádřit pomocí ceny: MU = P - individuální křivka poptávky spotřebitele kopíruje křivku mezního užitku Indiferenční křivka: Ukázka: = tzv. křivka lhostejnosti - z hlediska celkového užitku je spotřebiteli lhostejné jakou kombinaci na dané křivce využije všechny volby (např. A, B) na jedné indiferenční křivke jsou rovnocené (mají pro spotřebitele stejný užitek) 8) Ordinalistická teorie užitku. Indiferentní křivky, mezní míra substituce konvexita kontinuita Ordinalistická teorie užitku Ordinalistická verze teorie užitku nám říká, že užitek nejde přímo změřit, spotřebitel je pouze schopen určit, jaký spotřební koš preferuje. neměřitelný užitek užitek ze spotřeby 1. statku závisí na spotřebě 2. statku 9 10

6 9) Rozpočtové omezení, změna ceny, cenová spotřební křivka PCC Spotřebitel se v reálném životě neřídí jen svými preferencemi, ale také svými finančními možnostmi pořídit si ten či onen statek. Každý spotřebitel je omezen výší (nominálního) důchodu a cenou statků. Je-li dán důchod spotřebitele a ceny dvou statků, které spotřebovává, potom lze zapsat podmínku pro výši spotřeby obou statků takto:p 1 x q 1 + P 2 xq 2 = Y Y důchod = počet peněžních jednotek, za které si může spotřebitel nakoupit statky P 1 cena prvního statku q 1 množství prvního statku P 2 cena druhého statku q 2 množství druhého statku Y = P 1 q 1 + P 2 q 2 Rozpočtová přímka (= budget line, BL): - grafické vyjádření rozpočtového omezení spotřebitele MMS 1/2 = - P 2 P 1 Cenová spotřební křivka PPC (Price consumption curve) - vyjadřuje změny optimální kombinace statku X a Y kupované spotřebitelem v situaci, kdy měníme cenu statku - když se sníží cena, sklon rozpočtové přímky se sníží a ta se stává plošší -křivka indiferenční analýzy, která představuje soubor kombinací dvou statků maximalizujících užitek spotřebitele při různých cenách prvního statku 10) Optimum (rovnováha) spotřebitele, důchodová spotřební křivka ICC Rovnováhou spotřebitele nazýváme možný stav, který je pro spotřebitele ze všech možných (dosažitelných) stavů nejlepší. To znamená, že jakákoli změna jeho situaci zhoršuje, protože každý jiný stav je horší než optimální. V našem případě se tedy jedná o takovou kombinaci spotřeby dvou statků q1 a q2, která přináší spotřebiteli maximální celkový užitek, jakákoli jiná kombinace by mu přinesla nižší celkový užitek než optimální. Optimální stav je charakterizován tím, že ho za daných podmínek již nelze zlepšit. Při spotřebě dvou statků je optimální taková jejich kombinace, kdy mezní užitek prvního statku, tedy užitek poslední spotřebovávané jednotky statku q1 je roven meznímu užitku 2. statku, tedy užitku poslední spotřebovávané jednotky q2. MMS 2/1 = - P 1 tg α = - P 2 P 1 P 2 ICC = důchodová spotřební křivka - vyjadřuje, jaké optimální kombinace bude spotřebitel poptávat v závislosti na změnách úrovně důchodu - křivka indiferenční analýzy, která představuje soubor kombinací množství dvou statků, při nichž spotřebitel maximalizuje svůj užitek při různých úrovních důchodu (liniích rozpočtu) Rovnováha spotřebitele: - pouze jedna z indiferenčních křivek se dotýká rozpočtové linie v určitém bodě jako tečna - spotřebitel nemusí vyčerpat celý důchod na nákup těchto dvou statku, v tom případě vznikne úspora a platí: P 1 q 1 + P 2 q 2 Y E equilibrium(= bod rovnováhy, optimum spotřebitele) - optimální úroveň pro spotřebitele z hlediska cen i příjmů Změny rozpočtového omezení spotřebitele: (a) změna důchodu spotřebitele - zvýšení důchodu spotřebitele - rozpočtová přímka se rovnoběžně posune směrem nahoru - snížení důchodu spotřebitele - rozpočtová přímka se rovnoběžně posune směrem dolů (b) změna ceny statku - změní se sklon rozpočtové přímky (a) zvýšení důchodu(b) zvýšení ceny P 1 Druhý Gossenův zákon: - v bodě optima spotřebitele platí, že MMS na indiferenční křivce se rovná MMS na rozpočtové linii proměny mezních užitků v optimální kombinaci rovné MMS se rovnají cenovým relacím MU 2 P 2 - MMS 2/1 = = MU 1 P

7 Maximalizace užitku spotřebního koše: - hledáme takovou kombinaci q1 a q2, která má maximální užitek U Základní typy produkčních funkcí firmy: konstantní produkční funkce - současně musí platit druhý Gossenův zákon a vztah Y = P 1 q 1 + P 2 q 2 maximalizace užitku při neomezené substituci obou statků - funkce celkového užitku: U = a q 1 + b q 2 + q 1 q 2 MU 1 U/ q 1 a + q 2 P 1 = = = MU 2 U/ q 2 b + q 1 P 2 - řešením této rovnice společně s rovnicí rozpočtové přímky dostaneme optimální množství q 1 a q 2, kterým spotřebitel maximalizuje užitek spotřebního koše progresivní produkční funkce Q=3L Q = L α Y + a P 2 - b P 2 Y - a P 2 + b P 2 q 1 = q 2 = 2 P 1 2 P 2 maximalizace užitku při omezené substituci statků - funkce celkového užitku: U = q c d 1 q 2 degresivní produkční funkce MU 1 U/ q 1 c q 2 P 1 = = = MU 2 U/ q 2 d q 1 P 2 - optimální q 1, q 2 : Q = Odmocnina L 13 c Y d Y q 1 = q 2 = c + d P 1 c + d P 2 11) Krátkodobá produkční funkce, celkový produkt, průměrný produkt, mezní produkt Produkční funkce je vztah mezi maximální technologicky dosažitelnou výší výstupů a množstvím výrobních faktorů, které byla použita k dosažení výstupu. Za výrobní faktory jsou považovány : práce, půda, kapitál. Krátkodobé období= Short run (SR) - období, ve kterém existuje alespoň jeden fixní výrobní faktor, u něhož se kvantita a kvalita nemění - v případě dvou výrobních faktorů je za tento fixní vstup zpravidla považuje kapitál - má ve funkci L, ale né K Celkový produkt (TP) je celkový objem produkce. Q = f (F 1, F 2,, F n ) F 1, F 2,, F n výrobní faktory; značíme TP(total product) nebo Q Průměrný produkt (AP), často také označován jako průměrná produktivita výrobního faktoru (práce, kapitálu), představuje objem výstupu na jednotku daného výrobního faktoru. AP = Q / X X daný výrobní faktor - vyjadřuje množství vyrobeného produktu na jednu jednotku výrobního faktoru Mezní produkt (MP) nám říká jak se změní celková produkce, když se vstup změní o jednotku. MP = derivace Q podle X - vyjadřuje přírůstek vyrobeného produktu na jednotku přírůstku spotřebovávaného faktoru progresivně degresivní produkční funkce - typický průběh produkční funkce u firmy Q = al + bl 2 - cl 3 12) Výnosy z variabilního vstupu Podle charakteru produkční funkce hovoříme v krátkém období o výnosech z variabilního vstupu. Výnosy z variabilního vstupu mohou být buď rostoucí, klesající a nebo konstantní. Z počátku bude výroba s každým dalším přijatým pracovníkem efektivnější. S růstem počtu pracovníků, ale bude klesat kapitálová vybavenost na jednoho pracovníka (stroje, nářadí..), což od určité doby povede k neefektivnosti výroby. Každý další pracovník vzhledem k tomu, že se bude muset např. dělit o nářadí vyrobí méně než předcházející. S najímáním dalších pracovníků se tak postupně začínají prosazovat klesající výnosy z variabilního vstupu. a) U rostoucích výnosech z variabilního vstupu se jedná o situaci, kdy produkce roste rychleji než vstup, tj. každá další zapojená jednotka výrobního faktoru je produktivnější než ta předcházející. b) U klesajících výnosů z variabilního vstupu se jedná o situaci, kdy produkce roste pomaleji než vstup, tj. každá další zapojená jednotka výrobního faktoru je méně produktivní než ta předcházející. 14

8 c) A u konstantních výnosů z variabilního vstupu se jedná o situaci, kdy produkce roste stejně rychle jako vstup, tzn. Že každá další zapojená jednotka výrobního faktoru je stejně produktivní jako předcházející. Je-li mezní produktivita nulová, pak produkční funkce nabývá svého maxima. Pro zjištění průběhu produkční funkce je nutné znát: inflexní bod (bod kde se rostoucí výnosy mění na klesající výnosy variab. vstupu) maximum produkční funkce maximum prům. produktivity faktoru produkce roste rychleji než vstup Produkce roste pomaleji než vstup Mapa izokvant - je tvořena nekonečně velkým počtem izokvant a informuje nás o maximálně dosažitelném výstupu při jakékoliv kombinaci vstupů Dlouhé období=long run (LR) - v tomto období jsou všechny faktory variabilní - firma má možnost v tomto období uvažované vstupy nahrazovat (substituovat) - produkční funkce závisí na L i K (práce a kapitál) Izokvanta (= izoprodukční křivka) = křivka, která zobrazuje různé kombinace dvou vstupů, které vedou k tvorbě stejného výstupu firmy (izokvanta má stejnou úlohu jako indiferenční křivka => ta zobrazuje různé kombinace dvou statků, které vedou ke stejnému celkovému užitku spotřebitele) Vlastnosti: 1. představují výši výstupu 2. neprotínají se 3. jsou klesající a konvexní vzhledem k počátku 4. vzdálenější od počátku představuje kombinace vstupů vedoucí k vyšší úrovni vstupu Mezní míra technické substituce výrobních faktorů (kapitálu a práce): = poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat práci kapitálem, aniž by se změnil objem vyráběné produkce K MMTSK,L = - L určuje sklon izokvanty 14) Izokvanta a izokosta. Výnosy z rozsahu. 13) Dlouhodobá produkční funkce. Izokvanta, mezní míra technické substituce Dlouhodobá produkční funkce - zachycuje vztah mezi změnou objemu obou používaných vstupů a následnou změnou výstupu - základní vlastnosti produkční funkce v dlouhém období: firma může vstupy (K, L) navzájem nahrazovat (substituovat) výnosy z rozsahu vstupů - grafickým znázorněním dlouhodobé produkční funkce je izokvantová mapa 15 Izokosta (= přímka stejných nákladů) - znázorňuje všechny kombinace výrobních faktorů, které jsou firmě maximálně dostupné při daných celkových nákladech I celková investice PL cena práce Lmax = I / PL PK cena kapitálu Kmax = I / PK mapa izokvant izokosta 16

9 Výnosy z rozsahu - v dlouhém období mohou firmy využít své zisky na rozšíření výrobní kapacity a ke svému růstu firma realizuje výnosy z rozsahu výroby - jak se změní produkce (celkový produkt), pokud se mění proporciálně - zachycují vztah mezi proporciální změnou vstupu a změnou výstupu - nepopisují celou dlouhodobou produkční funkci, ale jen její část a) rostoucí vstupy se zvýší xkrát produkt se zvýší více než xkrát b) konstantní-vstupy se zvýší xkrát a produkt se také zvýší xkrát c) klesající-vstupy se zvýší xkrát a produkt se zvýší méně než xkrtát Nákladové optimum firmy: = bod, ve kterém se izokvanta dotýká izokosty - v bodě E platí: MP L P L = MP K P K MP L derivace Q podle L MP K derivace Q podle K 15) Optimalizace výroby v dlouhém období, kapitál a práce v dlouhém období Problém optimalizace výroby je duálním problémem. Buď budeme řešit otázku, jaká bude optimální kombinace výrobních faktorů se kterou dosáhneme maximálního možného výstupu při daném nákladovém omezení, nebo otázku, jaká bude optimální kombinace vstupů, se kterou budeme minimalizovat náklady, pokud chceme vyrobit daný objem výstupu. Pro optimální kombinaci vstupů musí platit, že musí být technologické možnosti v souladu s ekonomickými možnostmi firmy. Kapitál a práce v dlouhém období - pro optimální kombinaci vstupu musí platit, že musí být technologické možnosti v souladu s ekonomickými možnosti firmy Optimalizace výroby v dlouhém období - izokosta=přímka, která obsahuje všechny kombinace práce a kapitálu, které mohou být při daných (a neměnných) cenách výrobních faktorů pořízeny za dané celkové náklady - mezní míra ekonomické substituce MRES - optimální kombinace L a K je teda pouze tam, kde je izokosta tečnou nejvýše položené izokvanty 16) Náklady v krátkém období Pro náklady v krátkém období platí, že alespoň jeden z faktorů (kapitál) je fixní, tzn. Že tato část nákladů bude s růstem výstupu stále stejná. Tyto neměnné náklady nazýváme fixní náklady a značíme je FC. Fixní náklady musí firma platit i při nulovém objemu výroby, tedy i když je nepoužívá (pronájem budovy, pojištění aj.). Kromě fixních nákladů existují ještě náklady,které se s objemem výroby mění. Tyto náklady nazýváme variabilní náklady a značíme je VC. Celkové náklady v krátkém období jsou součtem fixních a variabilních nákladů. Dále ještě rozeznáváme pojmy: Průměrné náklady AC jsou to náklady, které připadají na jednotku výstupu. Mezní náklady MC ukazují, jak se změní celkové náklady, změní-li se produkce o jednotku. 17 Náklady v krátkém období - alespoň jeden z faktorů (kapitál) je FIXNÍ, takže jedná se o fixní náklady (FC) - variabilní náklady (VC) se s objemem výroby mění - průměrné náklady AC jsou náklady, které připadají na jednotku výstupu; průměrné fixní AFC a variabilní náklady AVC - mezní náklady MC ukazují, jak se změní celkové náklady, jestliže se produkce změní o jednotku 1) Produkční fce vykazuje rostoucí výnosy z variabilního vstupu, produkce tedy roste rychleji než vstup, za konstantní ceny práce pak nutně náklady rostou pomaleji než výstup, MC a AC klesají 2) Produkční fce vykazuje klesající výnosy z variabilního vstupu, produkce tedy roste pomaleji než vstup, za konstantní ceny práce pak náklady rostou rychleji než výstup, MC, AVC a AC od určitého bodu rostou 3) Produkční fce vykazuje konstantní výnosy z variabilního vstupu, produkce roste stejně rychle jako vstup, za konstantní ceny práce pak náklady rostou stejně rychle jako výstup, MC a AVC jsou konstantní Mezi nákladovou a produkční fcí existuje inverzní vztah. celkové náklady:tc = P 1 X 1 + P 2 X P n X n P 1 cena prvního výrobního faktoru X 1 první výrobní faktor (např. počet pracovníků) TC = FC + VC FC.. fixní náklady - nemění se s rozsahem vyráběného Q (např. nájemné, odpisy) VC variabilní náklady - mění se s rozsahem Q (např. náklady na materiál) průměrné náklady: AC = TC / Q - vyjadřují náklady na vyrobení jedné jednotky produktu mezní náklady: MC = derivace TC podle Q - vyjadřují náklady na další přírůstek jednotky vyráběného produktu 17) Náklady v dlouhém období V dlouhém období jsou již všechny vstupy variabilní. Pro variabilní náklady platí: - pokud se v produkci prosazují rostoucí výnosy z rozsahu, pak náklady rostou pomaleji než výstup - pokud se v produkci prosazují klesající výnosy z rozsahu, pak náklady rostou rychleji než výstup - pokud se v produkci prosazují konstantní výnosy z rozsahu, pak náklady rostou stejným tempem jako výstup. Náklady v dlouhém období - všechny vstupy jsou variabilní - pokud se v produkci prosazují rostoucí výnosy z rozsahu, pak náklady rostou pomaleji než výstup - pokud se v produkci prosazují klesající výnosy z rozsahu, pak náklady rostou rychleji než výstup - pokud se v produkci prosazují konstantní výnosy z rozsahu, pak náklady rostou stejným tempem jako výstup - neexistují fixní náklady - neexistují ani průměrné fixní a průměrné variabilní náklady, pouze průměrné náklady (LAC) 18) Příjmy firmy, zisk firmy Celkový příjem firmy, který značíme TR závisí na ceně, za kterou se vyrobený statek prodává, a na množství prodávaného statku. Příjmy se liší, zda-li jde o konkurenci dokonalou nebo nedokonalou. 18

10 Výše celkových příjmů firmy se spočítá jako TR = P x q. Průměrný příjem firmy značíme AR a je to příjem, který firma dosahuje prodejem jedné jednotky produktu. Vpočteného ho jako AR = TR/q. Mezní příjem firmy MR vyjadřuje, o kolik se změní celkový příjem firmy, jestliže se množství prodávaného statku zvýší o jednotku. MR = TR/ q Zisková funkce firmy: π = TR - TC R příjmy firmy C.. náklady firmy 19) Náklady implicitní a explicitní, zisk firmy Z ekonomického, nikoli účetního hlediska musíme odlišovat implicitní a explicitní náklady. Implicitní náklady jsou takové náklady, které firma reálně neplatí. Jsou to tzv. náklady obětované příležitosti, neboli výnosy, o které firma přichází z té příčiny, že využívá zdroje určitým a nikoli jiným způsobem. Explicitní náklady jsou skutečně vynaložené náklady (např. mzdy pracovníkům). Účetní (bilanční) zisk firmy vyjadřujeme jako: ekonomický zisk vyjadřujeme jako π = TR TC, účetní zisk vyjadřujeme buď jako ekonomický zisk + implicitní náklady nebo jako příjmy explicitní náklady. Ekonomický zisk= rozdíl mezi příjmem firmy z prodeje určitého množství statku a ekonomickými náklady na výrobu tohoto množství a jeho prodej Náklady firmy: explicitní (účetně vyjadřované) náklady - vyjadřují spotřebu jednotlivých výrobních faktorů mzdové a ostatní osobní náklady materiálové náklady (jednorázová spotřeba surovin) odpisy (postupná spotřeba kapitálu) - provádí se jednou ročně, část pořizovací ceny se uvede do nákladů (u strojů, zařízení, budov, dopravních prostředků) finanční náklady - nájmy, úroky, pojistné implicitní náklady (= normální zisk) - plynou z ekonomické volby vyrábět určitý statek a ztratit tím zisky z jiných příležitostí - firma na ně musí vydělat, jinak by nemělo smysl vůbec podnikat úrok z kapitálu - firma musí vydělat více, než kdyby se peníze uložily do banky přirážka za riziko renta z vlastnictví půdy - zisk by měl být větší než při pronájmu dané nemovitosti odměna za podnikání - podnikatel musí získat více peněz, než kdyby se dal zaměstnat Maximalizace funkce ekonomického zisku je hlavním cílem při odvozování nabídky firmy a její poptávky po výrobních faktorech Analýza mrtvých bodů: mrtvý bod - mění se ekonomický charakter firmy (zisková ztrátová) Maximalizace ekonomického zisku π = TR TC Zderivujeme: (TR-TC) =0 MC=MR...Zlaté pravidlo 20) Cíl firmy základní, dílčí, tvorba zisku v KO a DO Firma = jeden z tržních subjektů - úkolem firmy je spojit ve výrobním procesu jednotlivé výrobní faktory a umožnit tak vytváření nových výrobků a služeb (tzv. produktů) VF Q VF výrobní faktory (input) FIRMA (output) Q produkty základní výrobní faktory: lidská práce, kapitál, půda další výrobní faktory: vzdělávání (lidský kapitál), inovace atd. naturální toky ve firmě = výrobní proces - přeměna výrobních faktorů na produkty finanční toky ve firmě - porovnávání nákladů a tržeb - výrobní faktory se spotřebovávají: jednorázově (materiál) nebo postupně (stroje) C (costs) náklady = ekonomické vyjádření spotřeby výrobních faktorů ve firmě ekonomický výstup - násobek množství vyrobených produktů a ceny za jednotku daného produktu T = Q PT tržba Cílem každé firmy je maximalizace ekonomického zisku. Ekonomický zisk každé firmy určíme jako rozdíl mezi jejími celkovými příjmy a celkovými ekonomickými náklady. Vyjadřuje se jako π = TR TC. Pokud bude mít firma nulový nebo záporný ekonomický zisk, ještě to neznamená, že nerealizuje žádný zisk účetní, pokud však bude mít ekonomický zisk kladný, pak bude realizovat i účetní zisk kladný. Firma v krátkém období zastaví svou činnost, jestliže její celkové příjmy budou nižší než variabilní náklady. V opačném případě bude vyrábět. Maximální ztráta, kterou je firmy v krátkém období ochotna připustit, je rovna fixním nákladům. V dlouhém období je ekonomický zisk nulový, pokud však existují významné bariéry vstupu a výstupu z odvětví, pak firmy může realizovat kladný ekonomický zisk i v dlouhém období. Zlaté pravidlo maximalizace zisku : MC=MR Na problémy spojené s modelem maximalizace zisku reagují též teorie předpokládající jiné cíle. Například: 1) dosažení určitého podílu na trhu 2) snaha dlouhodobě přežít 3) růst a expanze firmy 19 21) Podstata dokonalé konkurence Trh je dokonale konkurenční právě tehdy, když žádná firma není schopna ovlivnit tržní cenu produktu. Firma se tedy rozhoduje pouze o tom, jaké množství vyprodukuje a prodá při ceně která je dána trhem. Předpoklady dokonale konkurenčního trhu: 20

11 1. Produkty nabízené firmami jsou zcela stejné homogenní. 2. Subjektů na trhu je tolik, že žádný nemůže ovlivnit tržní cenu produktu. 3. Na trhu existuje dokonalá informovanost. 4. Firmy mohou na trh volně vstupovat a odcházet z něj. 5. Na trhu neexistuje riziko. Tyto předpoklady jsou sice velice tvrdé, nicméně existují trhy, které se dokonale konkurenčnímu trhu blíží. Jde například o trhy, na nichž se obchoduje se zemědělskými plodinami: s pšenicí, rýží, kukuřicí, kávou apod. dokonalá konkurence - pouze abstrakce, v reálném ekonomickém světě neexistuje - jejím základním předpokladem jsou naprosto rovné podmínky pro všechny účastníky - žádný výrobce nemůže ovlivnit tržní cenu - ta je stanovena rovnováhou na trhu Příjmové funkce firmy: price taker - v dokonalé konkurenci firma přebírá cenu z trhu V podmínkách dokonalé konkurence rozlišujeme dva základní druhy efektivnosti: 1. efektivnost výrobní 2. efektivnost alokační Výrobní efektivnost: Firma je výrobně efektivní, jestliže v dlouhém období produkuje produkt při minimálních průměrných nákladech. Alokační efektivnost: Alokační efektivnosti je dosaženo, jestliže žádné z možných přeskupení výroby nemůže znamenat, že na tom bude kdokoli lépe, aniž na tom bude někdo jiný hůře. V podmínkách alokační efektivnosti se tedy může zvýšit užitek jedné osoby pouze snížením užitku někoho jiného. Jinak řečeno, ekonomika je alokačně efektivní, jestliže při dané úrovni technologie využívá své zdroje maximálně efektivně. Firma je tedy alokačně efektivní, jestliže platí rovnost MU = MC. Firma působící v podmínkách dokonalé konkurence je jak výrobně, tak alokačně efektivní. Zisková funkce firmy: π = TR - TC R příjmy firmy C.. náklady firmy Frimě se vyplatí pokračovat ve výrobě, pokud π = TR VC-FC Ztráta: π = -FC Rovnováha firmy v dokonalé konkurenci v krátkém období: - základní pravidlo maximalizace zisku v dokonalé konkurenci: P = MR = MC - firma nemůže prodávat ani dráž ani levněji - cena má charakter konstanty (pro různá Q je stále stejná) příjmy rostou s rostoucím množství nabízeného produktu celkový příjem - má tvar lineárně rostoucí funkce: TR = P Q mezní příjem - je roven ceně je konstantní: MR = P 22) Zisk (ztráta) v dokonalé konkurenci v krátkém období Firma odvozuje nabízené množství z ceny a mezních nákladů. Firma vždy vnímá tržní cenu jako jednoznačně danou a od ní odvozuje nabízené množství. Poptávka po produktu jedné firmy působící v podmínkách dokonalé konkurence je konstanta, je dána tržní cenou a je dokonale elastická. Firma bude v krátkém období pokračovat ve výrobě pouze pokud jsou celkové příjmy vyšší nebo rovny variabilním nákladům

12 Pásmo ziskovosti firmy: - firma je zisková pouze v intervalu, ve kterém platí: P = AC AVC průměrné variabilní náklady AFC průměrné fixní náklady AVC = MC = P bod uzavření firmy 23) Možnosti tvorby zisku v dokonalé konkurenci v dlouhém období V podmínkách dokonalé konkurence rozlišujeme dva základní druhy efektivnosti: 1. efektivnost výrobní 2. efektivnost alokační Výrobní efektivnost: Firma je výrobně efektivní, jestliže v dlouhém období produkuje produkt při minimálních průměrných nákladech. Alokační efektivnost: Alokační efektivnosti je dosaženo, jestliže žádné z možných přeskupení výroby nemůže znamenat, že na tom bude kdokoli lépe, aniž na tom bude někdo jiný hůře. V podmínkách alokační efektivnosti se tedy může zvýšit užitek jedné osoby pouze snížením užitku někoho jiného. Jinak řečeno, ekonomika je alokačně efektivní, jestliže při dané úrovni technologie využívá své zdroje maximálně efektivně. Firma je tedy alokačně efektivní, jestliže platí rovnost MU = MC. Firma působící v podmínkách dokonalé konkurence je jak výrobně, tak alokačně efektivní. 24) Řešení ztráty v dokonalé konkurenci Jestliže najednou klesne tržní cena a firma začne realizovat ztrátu, má firma dvě možnosti: a) zastavit svou činnost b) pokračovat v činnosti Otázkou je, kterou z možností si firma vybere. Cílem firmy je vždy maximalizovat zisk, případně minimalizovat ztrátu. Jestliže firma realizuje vyšší celkové příjmy, než jsou variabilní náklady, pak jí část těchto příjmů zůstává na úhradu fixních nákladů. Kdyby tedy firma v tomto případě zastavila činnost, bude její ztráta vyšší, než když bude pokračovat ve výrobě, firma tedy v tomto případě nezastaví svou činnost. Firma zastaví svou činnost, jestliže její celkové příjmy budou nižší, než variabilní náklady. 1) TR< TC (TC=FC+VC) Firmě se vyplatí vyrábět, pokud zaplatí víc než jsou FC, tak firma minimalizuje ztrátu a maximalizuje zisk pokračováním ve výrobě 2) TR=VC; AVC=P=MC; P=AR=AVC Již se nevyplatí pokračovat, firma uzavírá výrobu * V dlouhodobém období v dokonalé konkurenci mají firmy 0 zisk V dlouhodobém období firmy vstupují a vystupují. V krátkém období pouze pozastavují výrobu. 25) Podstata a formy nedokonalé konkurence V podmínkách nedokonalé konkurence hospodaří omezený počet firem a firma zde může ovlivnit tržní cenu. Je to trh, na kterém existuje alespoň jeden prodávající, který může ovlivnit tržní cenu (firma může ovlivnit cenu tím ovlivní i výši svých příjmů) Přesněji řečeno, nedokonalou konkurencí je takový trh, kde alespoň jeden tržní subjekt může ovlivnit cenu svého výstupu. Nedokonalá konkurence může vznikat jak z hlediska postavení výrobců, tak i z hlediska spotřebitelů. Ovlivnění ceny však v žádném případě neznamená, že si firma může stanovit libovolnou cenu. V rámci nedokonalé konkurence pak rozeznáváme tři základní typy tržních struktur: - monopol - oligopol - monopolistickou konkurenci. Monopol - představuje tržní strukturu, ve které existuje jediný prodávající. Název je odvozen z řeckých slov mono a polis, což přeloženo je jeden prodávající. - heterogenní a nenahraditelný produkce - bez blízkých substitutů - existují velmi velké bariéry: patenty, licence, úspory z rozsahu... -monopol může i v kladném období dosahovat +zisku - i monopol respektuje zlaté pravidlo zisku - nižší produkce za vyšší ceny - regulace státem, antitrustové zákony Oligopol -pak znamená, že na daném trhu vystupuje několik málo firem, je to tedy konkurence mezi několika firmami -heterogenní i homogenní produkce -velké, ale nepřekonatelné bariéry - informovanost dorbá 1) smluvní oligopol: několik firem se domluví (kartely) 2) oligopol s dominantní firmou (několik firem, jedná má alespoň 40% podíl a zbytek firem=konkurenční lem) 3) duopol Monopolistická konkurence - znamená, že v odvětví existuje větší počet firem, prodávajících podobný, ale ne identický produkt. - blízké substituty - velmi dobrá informovanost - jen malé bariéry pro vstup a výstup z trhu 23 24

13 Podmínky existence nedokonalé konkurence: (1) omezení počtu firem v odvětví - nabídka zboží se soustředí do několika velkých firem - podmínky v některých odvětvích jsou takové, že k zabezpečení celkové tržní poptávky postačí jen několik firem (telekomunikace, pošty) - výhody: výroba je koncentrovanější, efektivnější, jsou nižší náklady (např. technická monopolizace) - tam, kde se protíná křivka mezních příjmů s mezními náklady, je objem produkce při kterém maximalizuje zisk- a v případě, že dosahuje ztráty je tato ztráta minimální - -optimální cenu nezjistíme z průsečíků křivek MR a MC - Podnik může být-ziskový, mít nulový zisk a nebo být ztrátový(ztráta podnik může dále pokračovat, pokud uhradí alespoň VN, jinak by měl firmu uzavřít) - zisk/ztrátu zjistím dle výše průměrnýcn N ve vztahu k ceně (2) přeměna homogenního produktu v heterogenní (diferencovaný) - je to důsledek různých preferencí spotřebitelů - diferenciace produktu - lidé se chtějí odlišovat, nechtějí být všichni stejní a. prostorové preference - spotřebitel preferuje vždy bližší firmu (např. maloobchodní síť, opravárenské služby, pohostinství) b. časové preference - např. prodej o víkendu, nepřetržitý provoz (velké obchodní domy) c. věcné preference - např. vzhled, tvar, konzistence, vůně výrobku apod. d. osobní preference - např. do obchodu, kde pracuje někdo známý chodíme raději (3) omezení volného vstupu firem do odvětví - především z těchto důvodů: a. vlastnictví specifických přírodních zdrojů - půda, nerostné bohatství (např. lázeňský pramen) b. potřeba velkých kapitálů pro podnikatelskou činnost (automobilky, hutě, banky) c. administrativní překážky vstupu nových firem (patenty, autorská práva, licence, kvóty, diskriminační cla) d. dohody a úmluvy o rozdělení trhu = kartely (např. OPEC - organizace států vyvážejících ropu) 26) Podstata monopolistické konkurence Monopolistická konkurence je jednou z forem nedokonalé konkurence. Předpoklady model monopolistické konkurence jsou: 1. Firmy nabízejí podobný, ale ne úplně stejný produkt jde o blízké substituty. 2. Na trhu je větší počet subjektů, takže jeden výrobce může ovlivnit tržní cenu jen málo. 3. Na trhu existuje dokonalá informovanost. 4. Firmy musejí při vstupu a odchodu z trhu překonávat jen malé bariéry. 5. Na trhu neexistuje riziko 6. Optimum MR=MC 7. P > MC Dále u monopolistické konkurence poptávka po produktu jedné firmy je vysoce elastická a poptávka po produktu jedné firmy je klesající.nabízející jsou TVŮRCE CENY (price maker) Mezní příjem vyjadřuje vliv další přidané jednotky na celkový příjem, průměrný příjem produktu nás informuje o tom, jak se průměrně podílí (libovolná) jednotka produktu na tvorbě celkového příjmu. 27) Zisk (ztráta) v monopolistické konkurenci v krátkém období Krátké období: - daná firma přijde s nějakým novým typem výrobku - do odvětví nemohou vstupovat nové firmy, firma se chová jako monopol - křivkapoptávky je elastická, parametr a je velmi vysoko ( exkluzivita ceny) - i zde platí zlaté pravidlo MR=MC 25 28) Možnosti tvorby ziskuv monopolistické konkurenci v dlouhém období - Pokud firma realituje ekonomický zisk, pak mohou do dané konkurence vstoupit další firmy. Individuální křivka se bude posouvat doleva dolů, dikud se nevyrovná cena s dlouh. Průměrnými N a zisk tak bude postupně nulový - při ekonomické ztrátě, řada firem vystoupí z odvětví, opět se prosadí tendence k nulovému ekonon. Zisku - V podmínkách monop. Konkurence firmy tedy dosahují v dlouh. Období nulového ekonomického zisku 29) Podstata a vznik monopolu Monopol představuje tržní strukturu, ve které existuje jen jediný prodávající. Název je odvozen z řeckých slov mono a polis, což v překladu znamená jediný prodávající. Základní předpoklady pro vznik monopolu jsou, že v daném sektoru trhu bude jen jeden prodávající a že vyráběný produkt nebude mít blízké substituty. Protože je monopol jediný prodávající, může rozhodnout o výši ceny a o velikosti vyráběného produktu. Hlavní podstatou existence monopolů jsou překážky vstupu dalších firem do odvětví, určitá firma se prosadí jako jediný výrobce a ostatní firmy mají ztížené podmínky. Možné překážky vstupu nových firem do odvětví jsou: - výlučné ovládání významných vstupů - úspory z rozsahu - patenty - státní licence a koncese Monopol = mono (jeden) + polei (prodávající) - monopol sám stanovuje tržní cenu nebo množství, které bude nabízet Charakteristiky monopolu: (1) v odvětví u daného statku působí pouze jedna prodávající firma(je tam nulová konkurence) (2) firma vyrábí jediný nezastupitelný homogenní výrobek (3) je znemožněn vstup nových firem do odvětví 26

14 Typy monopolu: přirozený (technický) monopol - nebylo by efektivní, aby daný statek vyrábělo více firem - monopol dosahuje díky velikosti firmy výnosů z rozsahu (s nižšími náklady vyrábí větší množství produkce) - nejčastěji se vyskytuje u tzv. sítí - pevné telefony, plynovody, rozvod elektřiny apod. administrativní monopol - vzniká ze zásahu státu z různých příčin - např. výsadní postavení státu v určitém odvětví, patenty, ochranné známky, autorská práva ekonomický monopol - vzniká tím, že silnější firma pohltí slabší (skoupí její akcie) - ekonomické příčiny spojení Maximalizace zisku u monopolu: - základní vztah: AR = P > MR = MC E Cournotův [kurnotův] bod = bod maximalizace zisku u monopolu - průsečík MR a MC Zisk monopolu: π/q = P* - AC jednotkový zisk monopolu π = (P* - AC) Q* celkový zisk monopolu (má charakter ekonomického zisku) - pro typy ekonomického monopolu je dlouhé období shodné s krátkým (nerozlišují se) - u přirozeného monopolu je nutné krátké a dlouhé období rozlišovat 30) Zisk (ztráta) u monopolu v krátkém období U monopolu existuje obecná zásada, že firma maximalizuje zisk, jestliže: - je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady největší - dojde k vyrovnání mezních příjmů a mezních nákladů MR = MC. Monopol může vytvářet zisk v krátkém i dlouhém období. Monopol maximalizující zisk se z hlediska společnosti jako celek chová neefektivně, protože prodává své výrobky za vyšší cenu při menším celkovém výstupu ) Zisk u monopolu v dlouhém období -je rozdíl mezi TR a TC největší -dojde k vyrovnání MR=MC -monopol je v postavení, že může stanovit nejen množství výrobků, které bude na trhu nabízet, ale i jejich cenu (pouze takovou, kterou budou kupující ochotní přijmout, musí respektovat poptávku) -může vytvářet ekonomický zisk v krátkém i v dlouhém období a je to dáno právě překážkami vstupu dalších firem do odvětví -individuální poptávková křivka totožná s křivkou celého odvětví -nabídková křivka neexistuje, protože monopol nenabízí stále stejné množství, ale je různé v závislosti na průběhu poptávkové křivky -křivka MR klesá rychleji než poptávka, neboť MR z prodeje dalšího výrobku je u monopolu vždy nižší než cena 32) Cenová diskriminace, monopol a monopson Monopol jako jediný prodávající je v situaci, kdy disponuje monopolní silou a může stanovit cenu svých výrobků. Přitom má dvě možnosti: 1. Stanovit cenu, která bude pro všechny kupující stejná. 2. Stanovit cenu rozdílnou pro různé kategorie kupujících. Podstatou diskriminace je různá cena pro různé kupující. Tzn. že monopol stanoví relativně vysokou cenu a těm skupinám obyvatel, které by za daných podmínek nemohli na daný produkt ve větší míře dosáhnout, poskytne slevu. Příkladem může být sleva pro studenty na nákup učebnic.rozlišujeme 3 stupně cenové diskriminace: a) Cenová diskriminace 1. stupně vyjadřuje pouze teoretickou možnost, kdy by prodávající stanovil každému kupujícímu maximální cenu, kterou by byl ochoten zaplatit. b) Cenová diskriminace 2. stupně ceny jsou stanoveny podle objemu zboží, které si jednotlivý zákazníci objednají. Pro zákazníka, který si objedná větší množství je uplatněna nižší cena, než pro zákazníka s menším odběrem. c) Cenová diskriminace 3. stupně je založena na rozdělení spotřebitelů do skupin, z nichž každá má vlastní poptávkovou křivku a tudíž pro každou skupinu platí různé ceny. Monopol je charakterizován jako jediný prodávající, proti němuž stojí na straně poptávky celá řada kupujících. Existuje li na trhu jediný kupující, pak tento podnik nazýváme monopson. Regulace monopolu - cílem je snížit jeho případnou neefektivnost - monopoly vyrábějí méně než je společensky efektivní rozsah výroby - nejčastější formou je regulace cen monopol může prodávat své výrobky za cenu, kterou stát dovolí, státem je stanovena maximální možná prodejní cena, která odráží oprávněné náklady výrobce a přiměřený zisk - další možnost je uplatnění různých forem antitrustových zákonů v ČR Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Monopson - strana kupujících je zastoupena jedním subjektem - jakoby monopol na straně poptávky - setkáváme se na trhu práce 33) Podstata oligopolu Oligopol lze definovat jako model trhu typu nedokonalé konkurence, pro který je charakteristický malý počet firem v odvětví. Oligopolní konkurence předpokládá existenci jen několika firem v odvětví, z nichž alespoň některé mají významný podíl na trhu a mohou tedy ovlivňovat cenu produkce. Oligopolní firma musí při tvorbě své nabídky na trhu počítat kromě poptávky i s reakcí konkurence. Předpoklady pro vznik oligopolu jsou: 28

15 a) Existence malého počtu firem v odvětví, z nichž alespoň jedna musí být dominantní. b) Firmy vyrábějí buď heterogenní statky a nebo statky blízké homogenním. c) Každá firma může činit odhady o reakcích a akcích svých konkurentů. d) Existují omezení pro vstup nových firem do odvětví. 34) Formy oligopolu Existuje několik forem oligopolu, jednou z nich je smluvní oligopol. Smluvní oligopol je oligopolní tržní model s několika firmami produkujícími stejné či podobné výrobky, vystupující na trhu jako monopol. Mezi těmito firmami s významným podílem na trhu často dochází k uzavírání dohod. Těmito dohodami o spolupráci a společném postupu pak vzniká tržní struktura nazývaná kartel. Kartelové dohody mohou být uzavírány: - o stejných cenách produkce - o velikosti produkce - o teritoriálním rozdělení trhu. Další formou oligopolu je oligopol s dominantní firmou. Je to model oligopolního trhu, kde se nachází jedna dominantní firma, pro kterou je výhodné přenechat část svého trhu slabším konkurentům na tzv. konkurenčním okraji. Na větší části trhu, kterou si tato firma ponechá se pak chová jako monopol. 36) Výrobní faktory obecně V ekonomické teorii jsou nejčastěji uváděny 3 výrobní faktory půda práce a kapitál. Trh výrobních faktorů má tyto zvláštnosti: 1. Poptávka po výrobních faktorech nevzniká přímo, ale zprostředkovaně, je považována za poptávku odvozenou. Např. poptávka po tkacích strojích bude odvozena od poptávky po kobercích. 2. Firmy jen ve výjimečných případech používají jen jeden výrobní faktor. 3. Tvorba cen výrobních faktorů je spojena s určitou službou - pronájmem určitého faktoru. Cenou půdy je sazba pozemkové renty, cenou práce je mzdová sazba a cenou kapitálu je úroková míra. 35) Nabídka a poptávka firmy v krátkém a dlouhém období = Konkurence S a D jedné firmy probíhá v DO stejně jako v KO Krátké období: - u nabídky se mění rozsah 1VF nejčastěji množství lidské práce či výroby a ostatní jsou neměnné -nízká elasticita poptávky, ale vlivem substitutů se zvyšuje -zisk je menší, protože nerealizuje výnosy z rozsahu Dlouhé období: - v dlouhém období se poptávka stává pružnější, měníme rozsah vloženého kapitálu a ve velmi dlouhém vstupuje do výroby i vědecký pokrok, můžou využít zisky k rozšíření výrobní kapacity =>realizovat výnosy z rozsah 37) Poptávka po výrobních faktorech v podmínkách dokonalé konkurence Poptávka po výrobním faktoru je závislá na vztahu výnosu z výrobního faktoru a nákladech na výrobní faktor. V podmínkách dokonalé konkurence není firma schopná ovlivňovat ani cenu statku ani cenu výrobního faktoru. Firma rozhoduje pouze o množství vyráběné produkce a tedy i o velikosti nákupu výrobního faktoru. Každá dodatečná jednotka nakoupeného výrobního faktoru přináší firmě dodatečný příjem. Přírůstek produkce vyvolaný změnou množství výrobního faktoru o jednotku se nazývá mezní fyzický produkt MFP. MFP = dtp/df 38) Poptávka po VF v podmínkách nedokonalé konkurence V podmínkách nedokonalé konkurence, právě tak jako v konkurenci dokonalé, poptávka firmy po výrobním faktoru je určena příjmem z mezního produktu. Firma v podmínkách nedokonalé konkurence je na trhu výrobních faktorů v pozici cenového tvůrce. 39) Situace graf 1 40) Oligopol se zalomenou křivkou (podmínky na trhu, cena a optimální množství produkce, včetně grafu) - předpokládáme že firmy vytvářejí diferencovaný produkt a každá očekává že konkurent nebude reagovat na zvýšení její tržní ceny, ale bude reagovat na snížení snížením -Sweezyho model -křivka- jedna její část méně elastická) vyjadřuje reakci konkurenta na snížení ceny první firmou a druhá část (elastičtější) absenci reakce konkurenta na zvýšení ceny první firmou 29 30

16 - za optimální množství produkce lze považovat produkci při které dochází ke zlomu poptávkové křivky 1) Poptávka (demand) a její determinanty = charakterizuje chování kupujících = vztah mezi množstvím poptávky domácností a tržní cenou, za předpokladu, že ostatní vlivy, které na poptávku působí, jsou konstantní a) Tržní poptávka (D) = poptávka všech kupujících po jednom určitém statku nebo službě b) Agregátní poptávka (AD) = poptávka všech lidí po všech statcích a službách c) Individuální poptávka (d) = poptávka jednoho kupujícího po jednom statku či službě Funkce poptávky: - poptávané množství závisí na mnoha faktorech, rozhodujícím faktorem je cena P (konstantní proměnná) - vztah poptávky vyjadřuje množství statku Q, které spotřebitelé hodlají ve zvoleném období kupovat při určité ceně P (ceterus paribus = za jinak stejných podmínek, veškeré ostatní proměnné kromě té, kterou se zabýváme, jsou považovány za konstantní například ceny ostatních statků či důchod spotřebitele) - základní vlastností poptávkové křivky je její klesající tendence vzhledem ke stoupající ceně (lineární či nelineární tvar) - každý bod na křivce znázorňuje určité poptávané množství za danou cenu P b=sklon Q Determinanty poptávky: = mění-li se cena statku a ostatní determinanty, které na poptávku působí a jsou konstantní, dochází k posunu po křivce poptávky = cena daného zboží způsobuje posun po křivce (nahoru nebo dolů), parametry zůstávají beze změny = důchod, příjem domácností pokud se zvýší, křivka poptávky se posouvá vpravo zvýší se parametr a, b dochází ke zvýšení poptávaného množství beze změny ceny Inferiorní (méněcenné) zboží (černobílé televize, ojeté auta) - s růstem nominálního důchodu nemusí jeho spotřeba růst, naopak spotřebitel přechází na kvalitnější druhy zboží a spotřeba inferiorních statků klesá a) Cena substitutů zboží, které se vzájemně nahrazují (káva x čaj) - pokud se zvýší cena kávy, tak se zvýší poptávka čaje křivka vpravo b) Cena komplementů doplňující se zboží (auto x benzín) zvýšení ceny automobilů snížení množství benzínu; snížení ceny benzínu zvýšení poptávky množství automobilu c) Indiferentní zboží - změna ceny jednoho statku nemá žádný vliv na poptávku po jiném statku d) Ostatní vlivy - Móda, změna preferencí, demografické vlivy, očekávání spotřebitelů, počet kupujících, reklama Bude-li se poptávka po statku zvyšovat, půjde o posun celé křivky poptávky doprava jestliže: Nominální důchod spotřebitelů se bude zvyšovat Cena substitutů se bude zvyšovat Cena komplementů se bude snižovat Preference spotřebitelů se budou přesouvat z jiných statků na náš poptávaný statek 31 32

17 Bude-li se poptávka po statku snižovat, půjde o posun celé křivky poptávky doleva, jestliže: Nominální důchod se bude snižovat Cena substitutů se bude snižovat Cena komplementárního zboží se bude zvyšovat Preference spotřebitelů se budou přesouvat na jiná zboží Počet kupujících se bude snižovat Spotřebitelé v budoucnu budou očekávat nižší cenu statku 2) Nabídka (supply) a její determinanty = ochota prodávajících nabídnout určité množství zboží při dané ceně v určitém časovém období a) individuální nabídka (s) = nabídka jednoho výrobce určitého statku nebo služby b)tržní (dílčí) nabídka (S) = nabídka všech výrobců určitého zboží (je součtem všech individuálních nabídek) c) agregátní nabídka (AS) = celková nabídka určená objemem výroby všech výrobců a cenami, za které chtějí své výrobky prodat P n m m = minimální cena prodeje Q Zákon rostoucí nabídky: - s růstem ceny roste nabízené množství (firma chce prodávat co nejvíce zboží za co největší ceny) a do odvětví vstoupí víc výrobců (ti co při nízké ceně nemohli vyrábět) - jsou ochotni prodávat větší množství jen za vyšší cenu, aby uhradili náklady na výrobu (maximalizace zisku) - při nízké ceně se může stát, že výrobci prodej ukončí a nabízené množství klesá na nulu Determinanty nabídky: = faktory ovlivňující nabízené množství daného produktu (tržní cena statku, ceny VF, úroveň technologie, klima, očekávání a počet výrobců) Cena daného zboží změna ceny způsobuje zvýšení nabízeného zboží, posun po křivce Cena VF vstupují do N firmy, N rostou křivka doleva, N klesají křivka doprava Technologie snižuje N posun křivky dolů (vpravo) Očekávání růstu cen křivka nabídky vlevo = omezení nabídky Počet výrobců, přírodní vlivy (sucho) směrem vlevo, riziko podnikání Nabídka po statku se bude zvyšovat, půjde o posun křivky nabídky doprava dolů, jestliže: Ceny VF se budou snižovat Dojde k výrazné změně technologie a technického pokroku Počet výrobců se bude zvyšovat Budou dobré klimatické podmínky pro pěstování zemědělských plodin Nabídka po statku se bude snižovat, půjde o posun nabídky doleva nahoru, jestliže: Ceny VF se budou zvyšovat Počet výrobců se bude snižovat Sucho, chladné počasí, nepředvídatelné vlivy Očekávání zvýšení ceny v budoucnu Zvýšení rizika podnikání 33 3) Elasticita poptávky cenová = procentická změna poptávaného množství, ke které dojde v důsledku změny jeho ceny, za předpokladu, že důchody spotřebitelů Y a ceny ostatních statků P jsou konstantní = říká nám, o kolik % se změní poptávané množství, změní-li se cena o jedno procento = číslo záporné nebo nulové, je v intervalu (-, 0), protože křivka poptávky je klesající = ceny se mění vždy v opačném směru než změny poptávaného množství a) intervalová cenová elasticita b) bodová cenová elasticita Elastická poptávka = vyvolá-li jednoprocentní růst ceny vyšší než jednoprocentní pokles poptávaného množství Dokonale elastická poptávka vyvolá-li jednoprocentní změna tržní ceny nekonečně velkou změnu v poptávaném množství Neelastická poptávka vyvolá-li 1% růst ceny nižší než jednoprocentní pokles poptávaného množství E D > 1 elastická poptávka (jednoprocentní růst ceny vyvolá více než jednoprocentní pokles poptávaného množství) E D < 1 neelastická poptávka (jednoprocentní růst ceny vyvolá méně než jednoprocentní pokles poptávaného množství) E D = 1 jednotkově elastická poptávka (jednoprocentní růst ceny vyvolá jednoprocentní pokles poptávaného množství) E D dokonale elastická poptávka (jednoprocentní změna ceny vyvolá nekonečně velkou změnu v poptávaném množství) E D = 0 dokonale neelastická poptávka (změnou ceny se poptávané množství nemění) Determinanty elasticity: - dostupnost substitutů zvýši pružnost (například mandarinky a pomeranče, ale vejce třeba nemá blízký substitut) - nezbytné statky (rohlíky) jsou spíše nepružné oproti luxusním statkům (automobily) - podíl výdajů ve vztahu k důchodu spotřebitele (čím je podíl větší, tím je elasticita větší, dvacka není znát, ale zvýšení drahého zboží už si rozmyslí např. pračka) - časový horizont (v krátkém období je nepružná, budeme kupovat i drahý benzín, ale v dlouhém období se stává pružnější, čili přejdeme na plyn nebo budeme bez auta) 4) Elasticita poptávky důchodová - závislost změny poptávaného množství na změně důchodu, při konstantní ceně statku a cenách ostatních statků; podíl procentní změny poptávaného množství a procentní změna důchodu spotřebitele - změna důchodu o % vyvolá změnu poptávky: E Y > 1 důchodově elastická poptávka - luxusní statky E Y < 1 důchodově neelastická poptávka - nezbytné statky (základní potraviny) E Y = 1 jednotková důchodová pružnost poptávky E Y (- ; 0 > růst důchodu vyvolá pokles poptávaného množství - inferiorní (méněcenné) zboží 34

18 5) Elasticita poptávky křížová - když se cena statku změní o jedno procento, o kolik procent se změní poptávané množství statku - vyjadřuje, jak poptávané množství jednoho zboží Q reagovalo na změnu ceny jiného zboží P - může být jak negativní, tak pozitivní - hodnota koeficientu napovídá, do jaké míry jsou statky navzájem nahraditelné Substituční zboží A a B hodnota koeficientu je kladná (E > 0) Komplementární zboží A a B hodnota koeficientu je záporná (E < 0) 6) Tržní rovnováha, renta spotřebitelů a výrobců Tržní rovnováha situace na trhu, kdy nabízené množství Qs se rovná poptávanému množství Qd a zároveň cena nabídky Ps se rovná ceně poptávky Pd Rovnovážná cena nabízená cena se rovná poptávané ceně, Ps = Pd; výrobci jsou ochotni prodat právě tolik, kolik kupující chtějí koupit, nebo naopak cena, za kterou kupující chtějí koupit právě tolik zboží, kolik jsou výrobci při této ceně ochotni prodat Rovnovážné množství nabízené množství se rovná poptávanému množství, Qs = Qd 7) Základy teorie užitku, kardinalistická teorie, celkový užitek, mezní užitek Teorie užitku = soustředí se na individuální poptávku při subjektivním užitku/uspokojení/potěšení Kardinalistická = užitek získaný spotřebitelem z daného statku nebo služby je měřitelný; musí být stanovena jednotka, ve které se velikost užitku bude udávat = ulity, anebo nepřímo pomocí peněz - Užitek závisí na spotřebovaném množství nikoli na množství ostatních statků Celkový užitek (TU) = uspokojení či potěšení, které spotřebitel získává z celkové spotřeby daného statku nebo služby Mezní užitek (MU) = užitek, který spotřebitel získává z poslední či dodatečné jednotky daného statku nebo služby - Spotřebitel nakupuje, dokud se MU=P - klesající tvar křivky a) Renta spotřebitele (přebytek spotřebitele): rozdíl mezi částkou, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit za dané množství určitého statku a částkou, kterou by zaplatil při rovnovážné ceně, zaplatí víc než je rovnovážná cena, protože má pro něj zboží větší užitek Celková renta spotřebitelů: součet přebytků za všechny spotřebitele dosahující renty b) Renta výrobce (individuální renta): rozdíl mezi individuální cenou nabídky a tržní rovnovážnou cenou statku, cena je nižší než rovnovážná, jelikož mají nižší náklady Celková renta výrobců: součet přebytků všech výrobců Přebytek nabízeného zboží nad poptávaným Cena je větší než rovnovážná => víc nabízejí => snižuje se poptávka => konkurence snižuje ceny a snižuje se nabízené množství a tím poptávka zase roste Qs > Qd a Pe < P Přebytek poptávaného zboží nad nabízeným Cena je nižší než rovnovážná => nedostatek zboží, protože nízká cena vyvolá růst poptávky, ale nabídku to nestimuluju a tím vznikne konkurence na straně kupujících, sníží ses poptávané zboží a dojde k růstu ceny a je nedostatek zboží Qs < Qd a Pe > P Konvergující pavučina: rovnováha tlumených oscilací (kolísaní) při nabídkové křivce strmější než je poptávková (n > b), směřuje k rovnováze (končí pod E) Divergující pavučina: prohlubující se nerovnováha při explozivních oscilacích, poptávková křivka je strmější než nabídková (b > n), (začíná nad E) Stabilní: stálá oscilace, sklon 45 Pavučinový model = nabídka a poptávka reaguje se zpožděním 35 Bod nasycení = když TU přestane růst a začne klesat a MU=0 a dál se stává záporným = už nic víc nespotřebujeme Zákon klesajícího MU = s růstem spotřebovaného množství TU roste do bodu nasycení, ale čím dál pomaleji, protože spotřebitel je čím dál víc nasycený, ale neplatí pro alkohol a drogy - Funkce TU a MU se nazývají Mengerovské škály (podle Karla Mengera) 8) Ordinalistická teorie užitku, Indiferentní křivky, mezní míra substituce Ordinalistická = využívá hladiny indiference, množina kombinací statků X a Y se stejným užitkem tvoří indiferentní křivku = odmítá možnost měřit užitek, spotřebitel rozhoduje o kombinaci více statků a určuje preference a indiferentní kombinace Předpoklady: Srovnatelnost (spotřebitel je schopen se rozhodovat, dokáže preferovat nebo je považovat za ekvivalentní) Úplnost (seřadí úplně všechny možné kombinace statků) Tranzitivita (jednoznačnost, když A>B a B>C automaticky A>C) Spojitost (zavedení hladiny indiference, která je množinou vzájemně indiferentních kombinací) 36

19 Indiferentní křivky Indiferenční křivka: množina bodů vyjadřující kombinace se stejně velkým celkovým užitkem - spotřebitel je ve vztahu k nim indiferentní, tedy nedává přednost jedné z nich oproti jiné kombinaci - kombinace se stejným celkovým užitkem q1 37 A B q2 Síť indiferenčních křivek: pro každou kombinaci dvou statků lze nakreslit indiferenční křivku, která jí prochází - souhrn všech těchto křivek pak nazýváme síť (mapa) indiferenčních křivek = Čím je indiferenční křivka vzdálenější (bližší) počátku, tím větší (menší) hladinu celkového užitku vyjadřuje. = Čím je indiferenční křivka dále od počátku, tím vyšší užitek spotřebiteli přinášejí kombinace na ní ležící. = Indiferenční křivky, které vyjadřují různé úrovně celkového užitku, se nemohou navzájem protínat. Druhy IK: Indiferentní statky (nezávislé) spotřebitel užívá dvojici statků, které nemají vůči sobě žádný vztah (hrnky a knihy) Substituty (přímé) statky, které se mohou navzájem nahrazovat (káva a čaj) Nepřímé substituty dvojice statků, z nichž jeden je základní a druhý zbytný (chleba a videokazety), první statek užívat musí, druhý případně nemusí Komplementy dvojice statků, které se navzájem doplňují (auto a benzín), jeden statek nemůže být užíván bez druhého a naopak Kvazilineární preference spotřebitel volí mezi spotřebou jednoho určitého statku a všemi ostatními (tužky a peníze na nákup ostatních statků) Dokonalé substituty dvojice statků, které se navzájem nahrazují, navíc však je mezi nimi konstantní míra substituce (spotřeba dvou balíčků kávy téhož druhu od různých výrobců) Dokonalé komplementy statky mohou být užívány jen spolu a ještě jen ve zcela specifickém poměru (levá a pravá bota pouze v poměru 1:1) Nežádoucí statky (statky se záporným užitkem) dva statky, z nichž jeden je nežádoucí spotřebitel ho nemá rád, jeho uspokojení se spotřebou tohoto statku snižuje Neutrální statky např. nekuřák, který volí mezi kombinacemi dvou statků, z nichž jeden jsou cigarety; spotřebitel je k tomuto statku lhostejný, jeho uspokojení se ani nezvyšuje, ani nesnižuje Mezní míra substituce: Mezní míra substituce: hodnota (číslo) vyjadřující ochotu spotřebitele obětovat určité množství jednoho statku za jednotku statku jiného, aniž by změnil hladinu indiference, určuje sklon indiferentní křivky - poměr v jakém se jednotlivé statky nahrazují Dvě mezní míry substituce: MRS ½ a MRS 2/1 Máme-li zadanou funkci celkového užitku a tedy indiferenční křivku, potom sklon v bodě (intervalu) této křivky, který je zobrazením kombinace statků (dvou kombinací statků) vyjadřuje mezní míru substituce. Klesající MRS podle Gossenova: Spotřeba statku X roste a tím se zájem o další jednotku Y, tudíž počet Y, které je ochoten dát za další jednotku X se snižuje, indiferentní křivka je klesající a konvexní 9) Rozpočtové omezení, změna ceny, cenová spotřební křivka PPC - uvažujeme dva statky, abychom mohli analyzovat chování spotřebitele Rovnice rozpočtového omezení: P 1 *q 1 + P 2 * q 2 = Y ale je-li Y (důchod = kolik máme peněz) větší, vzniká úspora důchodu - statky se kupují za cenu vyjádřenou v penězích a spotřebitel má k dispozici určitou výši důchodu - ceny dvou statků, které spotřebitel kupuje, jsou P1 a P2, důchod spotřebitele, který je celý využit na tyto dva statky, je Y Změna ceny statku: dojde ke zvýšení ceny 1. statku P1, zatímco ostatní ceny a důchod zůstanou neměnné podle rovnice rozpočtové přímky se nezmění poloha jejího průsečíku s osou q2, protože výraz Y/P2 se nemění, ale přímka bude mít strmější sklon, protože podíl cen, který ho určuje, P1/P2 bude vyšší Cenová spotřební křivka: optimální volba množství statku q1 (nebo q2) při daných cenách a důchodu se nazývá spotřebitelem požadovaný spotřební koš, spojuje body optimální volby spotřebitele tj. PCC a představuje soubor kombinací dvou statků max. užitek spotřebitele při různých cenách prvního statku Poptávková funkce funkce, která zachybuje vzájemný vztah mezi optimálním množstvím statku q1 a jeho cenou P1 za předpokladu, že cena druhého statku P2 a důchod spotřebitele Y jsou konstanty - křivka spojuje body vyjadřující optimální volby spotřebitele při různých cenách P1 - při snižování P1 se sklon rozpočtové přímky snižuje a ta se stává plošší 10) Optimum (rovnováha) spotřebitele, důchodová spotřební křivka ICC Optimum spotřebitele = možný stav, který je pro spotřebitele ze všech možných stavů nejlepší, jakákoliv změna jeho situaci zhoršuje, protože každý jiný stav je horší než optimální Při spotřebě dvou statků je optimální taková jejich kombinace, kdy mezní užitek prvního statku, tedy užitek poslední spotřebovávané jednotky statku q1 je roven meznímu užitku 2. statku, tedy užitku poslední spotřebovávané jednotky q2. MU 1 = MU 2 = Dále předpokládejme, že optimální kombinace odpovídá tomuto omezení a spotřebitel se řídí ve svém rozhodování také cenami obou statků. Pro spotřebitele je cena jednotky statku nákladem, který musí vynaložit, aby získal dodatečnou jednotku statku. Výnosem je z jeho hlediska uspokojení získané spotřebou této jednotky. MU 1 = MU 2 P 1 P 2 MU 1 = P 1 MU 2 P 2 Rovnováhu spotřebitele lze charakterizovat současnou platností dvou vztahů: P 1 *q 1 + P 2 * q 2 = Y MU 1 = MU 2 = λ (užitek měny) 38

20 Optimum je kombinace spotřeby dvou statků q1 a q2, která přináší spotřebiteli maximální celkový užitek Rovnováha spotřebitele dvou statků: kombinace, kdy mezní užitek 1. statku, tedy užitek poslední spotřebované jednotky statku q1 je roven meznímu užitku 2. statku, tedy užitku poslední spotřebované jednotky q2 ICC je křivka indiferenční analýzy, která představuje soubor kombinací množství dvou statků, při nichž spotřebitel maximalizuje svůj užitek při různých úrovních důchodu (liniích rozpočtu). E leží na u co nejvzdálenějším od počátku, kdy je dosaženo nejvyššího TU BL je rozpočtová přímka U1, U2, U3 jsou indiferentní křivky omezené cenou a důchodem Optimum leží součastně na BL a U ICC optimální množství při různých důchodech PCC spojuje body optimální volby spotřebitele 11) Krátkodobá produkční funkce, celkový produkt, průměrný produkt, mezní produkt Produkční funkce = maximální výše výstupů, které jsou technologický dosažitelné = hranice produkční množiny (= množina všech technologický dosažitelných kombinací vstupů přinášejících určitou úroveň výstupu) = vyjadřuje tedy v daném jednotkovém časovém období maximální množství výstupu, které lze v daných technologických podmínkách, dovednostech a znalostech a organizaci produkčního procesu z daného množství zdrojů získat Celkový produkt (TP)= užití kombinace výrobních faktorů v množstvích x1, x2...xn, umožňuje vytvořit množství Q uvažovaného produktu => objem produkce (TP) Průměrný produkt (AP) = objem výstupu na jednotku daného výrobního faktoru Mezní produkt (MP) = jak se změní celková produkce, když se vstup změní o jednotku, vyjadřuje přírůstek vyrobeného produktu na jednotku spotřebovaného VF Krátkodobá produkční funkce = pouze jeden výrobní faktor a tímto faktorem je práce (L) - Q = maximální výstup X = vstup Q=f(x) = produkční funkce A = inflexní bod 13) Dlouhodobá produkční funkce, Izokvanta, mezní míra technické substituce Dlouhodobá produkční funkce = v dlouhém období je firma schopna měnit objem všech výrobních faktorů, to znamená, že všechny VF jsou variabilní (tvoří je práce L a kapitál K) Izokvanta = spojnice všech kombinací VF, které vyrobí stejný objem produkce v dlouhém období - znázornění v dvourozměrném prostoru jako klesající křivky, nekonečná množina všech izolant = izolantová mapa - izolantu znázorňujeme v dvourozměrném prostoru jako klesající křívky Základní vlastnosti izokvant: a) izokvanta vzdálenější od počátku představuje kombinace vstupů vedoucí k vyšší úrovni výstupu b) představují výši výstupu, který má fyzický rozměr c) neprotínají se d) jsou klesající a konvexní vzhledem k počátku Mezní míra technické substituce MTRS = firma je schopna v dlouhém období nahrazovat jeden výrobní faktor druhým, aniž by došlo ke změně vstupů - mezní míra technické substituce je rovna poměru mezních produktů výrobních faktorů Nulová míra substituce = v případě, že faktory jsou nezaměnitelné Záporná míra = nastává v případě, kdy znaménko změny množství nahrazujícího faktoru je odlišné od znaménka změny množství faktoru zaměňovaného a) Kombinace s konstantní záměnou = projevuje se konstantním množstvím faktoru 2 při jednotkové změně rostoucího množství faktoru 1 b) Kombinace s rostoucí mírou záměny = projevuje se zvyšováním množství faktoru 2 při jednotkové změně rostoucího množství faktoru 1 (konkávní tvar izokvanty) c) Kombinace s klesající mírou záměny = projevuje se snižováním množství faktoru 2 při jednotkové změně rostoucího množství faktoru 1 (konvexní tvar izokvanty) 14) Izokvanta, izokosta a výnosy z rozsahu Izokosta = linie stejných nákladů; obsahuje všechny kombinace práce a kapitálu, které mohou být při daných cenách VF pořízeny za dané celkové náklady, přímky stejných nákladů MRES = mezní míra ekonomické substituce = poměr, v jakém za sebe může firma vzájemně zaměňovat VF při dané úrovni nákladů Výnosy z rozsahu: - vývoj produkce v závislosti na vývoji VF v dlouhém období a) Rostoucí výnosy z rozsahu produkce roste rychleji než vstupy b) Klesající výnosy z rozsahu produkce roste pomaleji, než vstupy c) Konstantní výnosy z rozsahu produkce roste stejně rychle, jako vstupy - výnosy z rozsahu lze překreslit do mapy izolant 12) Výnosy z variabilního vstupu Rostoucí výnosy z variabilního vstupu produkce roste rychleji než vstup, každá další zapojená jednotka VF je produktivnější, než předcházející Klesající výnosy z variabilního vstupu produkce roste pomaleji než vstup, každá další zapojená jednotka VF je méně produktivní, než předcházející Konstantní výnosy z variabilního vstupu produkce roste stejně rychle jako vstup, každá další zapojená jednotka VF je stejně produktivní, jako předcházející = v krátkém období výnosy z variabilního vstupu rostou, pak se ale díky fixním omezením snižují 39 Rostoucí VzR = dlouhodobé snižování AC a AC min Klesající VzR = dlouhodobé zvyšování AC a AC min 40