Nemotivuje mě moc, ale práce s lidmi

Transkript

1 Nemotivuje mě moc, ale práce s lidmi Nebořím lidem hranice. A pokud ano, tak sama sobě, říká někdejší reportérka Czech Business Weekly, dnes uznávaná koučka komunikace Cristina Muntean. > Kde se vzalo vaše rozhodnutí skoncovat s novinařinou a vydat se vlastní cestou? Začalo to na konci dubna 2010, kdy přestalo náhle vycházet Czech Business Weekly (CBW). Protože to bylo opravdu rychle, neměl nikdo z nás prostor ani čas, aby mohl přemýšlet, co by rád nebo kudy dál. Intuitivně se mi vybavilo, že mám tři cesty: Jít do českých médií, protože jiné ekonomické médium v angličtině tehdy nebylo. Nastoupit do tradiční PR agentury, odkud jsem měla pár nabídek. Nebo začít dělat něco svého. Cítila jsem, že třetí cesta je ta moje, že mě nejvíce láká. > Co vás na ní lákalo? Řekla jsem si, že už nikdy nechci zažít to zklamání, kterým jsem si prošla s CBW. Jistě víte, jaké to je, když dáváte do nějaké práce hodně ze sebe, ale někdo má nad finálním výsledkem takovou moc, že to může náhle zastavit. > Čím jste začala? Začala jsem tím, že jsem nabídla bývalým mediálním zdrojům školení v angličtině. Rychle se ukázalo, že to chce málokdo, protože doba manažerů, kteří mluvili jen anglicky, byla pryč. Uvědomila jsem si, že pokud chci uspět, musím to dělat v češtině, i když jsem se v ní necítila ještě dost silná. Navíc dělat jen mediální školení na začátku ekonomické krize by mě neuživilo. Potřebovala jsem zákazníky na klasické zastupování, na obvyklé PR práce, nabrala jsem stážisty. V roce 2011 mě jeden tehdejší klient představil v Brně v tamním Jihomoravském Inovačním Centru (JIC). Bylo to úžasné setkání, protože jsem objevila firmy, které potřebovaly zastoupení v Praze. Ty si mě najaly na základě měsíčního paušálu, což stabilizovalo moje příjmy. O dva roky později jsem měla devět klientů, větších Když máte několik klientů, nemůžete být u všeho. Nechala jsem si méně firem, těch větších, které věděly, o co jim jde v komunikaci dlouhodobě. i menších. To mi pomohlo proplout krizí a zároveň zjistit, co se v oblasti školení doopravdy chce a jak si to správně nastavit. Samotný mediální trénink uživí málokoho, firmy ho potřebují jednou za pět let, ne pořád. Případně se pro něj rozhodují v době krize, kdy už bývá na školení pozdě. To už chce krizový zásah. > Šlo to tedy hladce? Ale kdeže Nejhorší byl začátek roku 2012, kdy jsem si uvědomila, že nemohu fungovat tak, jak jsem to měla nastaveno. Hodně jsem se zadlužila, abych měla na kancelář se vzdělávacím prostorem. V dubnu 2011 jsem navíc pořádala konferenci na téma novinařina značky (brand journalism), která byla na svou dobu v předstihu. Strategický content management a obsahové strategie typu novinařiny značky se začínají rozvíjet teprve teď. Takže místo aby mi konference vydělala a umazala předchozí investice, přinesla ztrátu. Dospěla jsem k názoru, že mám obrovské fixní náklady a dluhy. Nastoupila jsem navíc do PR Klubu, který zahájil velkou proměnu. Byla jsem zvolena předsedkyní, což mi bralo polovinu pracovního času. Nastal čas na změny. Zavřela jsem kancelář a dala výpověď z vedení PR Klubu. Byla to očista. Tyhle kroky mě osvobodily, abych se mohla soustředit na to podstatné na svoje podnikání. > Máte pocit, že jste to stihla? Ano, za pět minut dvanáct. Kdybych neřezala do živého, někde bych zkolabovala. Zdravotně, finančně, jistě by se mi to vymstilo. > Původní investice se vám už vrátily? Ano, jsem dva roky v zisku. Velký obrat pro mě nastal už v létě 2012, když jsem dostala velkou zakázku mediálního školení pro jednu velkou FOTO: Michael Tomeš 14 srpen 2016

2 tradiční banku. Měla jsem na starosti dvanáct vrcholových manažerů, spolupracovali jsme celé léto. To byl silný deal, který mě příjmově podržel. Navíc mi školení přineslo skvělé reference, na kterých jsem postavila další byznys. Od podzimu 2012 přišly další zakázky. Začalo se to lepšit, mohla jsem postupně umořovat ztráty. O rok později přišel ovšem okamžik, kdy jsem si uvědomila, že toho mám moc. Ze svého PR portfolia jsem začala eliminovat start-upy ty se neustále mění a vy jim můžete pomáhat jenom tím, že s nimi žijete. Když jich máte několik, tak to nejde, nemůžete být u všeho. Nechala jsem si méně firem, těch větších, které věděly, o co jim jde v komunikaci dlouhodobě. A zároveň jsem nastoupila do kurzu na lektorku osobnostního rozvoje. > Co vás k tomu vedlo? Když jsem začala s mediálními tréninky, byla jsem pořád v mentálním nastavení novinářky, která lidem nabízí možnost pochopit, jak novinář myslí. Jenže jsem pořád jednala jako novinářka, ne jako lektorka. Chyběly mi řemeslné lektorské vlastnosti. Došlo mi také, že firmy po mně chtějí řešit efekt, ne příčinu, proč se jejich manažerům v komunikaci nedaří. Často po mně chtěli radu, jak se usmívat před kamerou, málokdo se zabýval tím, že má někdo strach nebo proč se vyhýbá konfliktu. To byly potřeby a důvody, kvůli nimž jsem hledala odborný lektorský kurz. Našla jsem ho v české společnosti VEVA, která vše propojila. Moje potřeby v oblasti komunikace, emoční inteligence, osobnostní růst, lektorské a prezentační dovednosti, facilitace a další. Absolvovala jsem tento kurz na konci roku K vysvětlení způsobu, jak se lidé chovají, si tento kurz vybral systém enneagram. Jde o komplexní a dynamický systém osobnostního rozvoje, který popisuje fungování struktur osobnosti a hlubokých motivací člověka. Hodně mi otevřel oči. > V čem konkrétně? V kurzu šlo na jedné straně o práci s tímto systémem, na straně druhé nás posílil v dovednostech a v etice lektora a kouče. Šlo o jistý základ, na němž se dá stavět. Když jsem to měla za sebou, zamyslela jsem se nad tím, zda už jsem koučkou. Ukázalo se, že ještě ne, že k dovednostem, které mám, ještě něco potřebuji. > Co to bylo? Certifikace kouče je komplexní proces, do kterého jsem ještě nenastoupila. Přemýšlela jsem, co moji srpen

3 klienti požadují. Byl to mix tří přístupů: mentoring (říct jim, jak něco funguje, třeba mediální komunikace), trénink (naučit se nové dovednosti, třeba jak mluvit před kamerou) a až potom koučink (najít si cestu, jak něco provést či změnit). K tomu mi mé dovednosti stačily. Chtěla jsem se ale naučit školit enneagram. Abych ho mohla nabídnout. Přála jsem si rozvíjet s klienty společnou řeč. Místo nástupu do certifikace kouče jsem se zapsala do mezinárodního programu Enneagram Professional Training Program, který snad v tomto roce dokončím. Dalším klíčovým krokem pro mě bylo absolvování výcviku Jana Bílého v systemických konstelacích. Díky němu jsem se naučila vnímat člověka jako součást celku. To je pro mě velmi důležitý pohled na rozvoj klientů. > Dal vám ten kurz něco osobně? Jak enneagram, tak systemické konstelace beru jako brány k mé osobní zralosti. Mám teď podobný pocit, jako když jsem vystudovala novinařinu. Tyto kurzy legitimizují to, kam jsem se v životě dostala, moji lektorskou práci a to, co nabízím. Myslím, že nejen komunikace, ale hlavně složka intuice a emoční inteligence je u manažerů čím dál důležitější. Už nestačí něco umět, je důležité umět uplatnit určitou dovednost ve správném čase a ve správné míře. > Kdo za vámi chodí? Klienti ke mně přicházejí buď z vlastní vůle, v situaci, kdy si uvědomují, že jim něco už nefunguje, případně je někdo posílá, obvykle z HR. žádné chování není dobře nebo špatně. Důležité je, zda ho používáme ve správném čase a ve správné míře. > Jsou připraveni se otevřít? Je na mně, abych připravila klientovi příznivé podmínky, aby se mohl otevřít. Nemám žádné oprávnění, abych člověku, který používal k dosavadnímu dosažení určitých výsledků nějakou strategii, tento postup násilně sebrala. Nemohu mu vzít něco, co ho drželo x let, nemohu mu za tím udělat tlustou čáru. > Co mu tedy nabídnete? V práci kouče jde o něco jiného. S velkou pokorou ke klientovi začínáme zkoumat, co mu funguje a co ne. Co mu jeho způsob chování či komunikace dává a co mu bere. Vše má svoji odvrácenou stranu. Když nějaký přístup funguje dobře v práci, nemusí to klapat v soukromí. Někdo může být direktivní, což se může vyplatit v případě krize. Zkuste to uplatňovat s partnerkou nebo s dětmi nemusí se to povést. Považuji za velmi důležité, abychom pochopili, že žádné chování není dobře nebo špatně. Důležité je, zda ho používáme ve správném čase a ve správné míře. Zda umíme přizpůsobovat projev a intenzitu svého chování podle situací. Náš problém je, že občas svedeme jen určitý typ reakcí, z čehož se nám stává osobnostní rys. To je pak problematické, jak v práci, tak doma. > Jak lidi učíte? Nabízím lidem pohled do toho, co nechtějí nebo nemohou vidět. Často je obrovský potenciál lidí skrytý právě v těch věcech, kterých se zbytečně bojí. V okamžiku, kdy se zastavíme a přiznáme si, že jsme celou dobu něco ignorovali, můžeme přijít na něco zajímavého, důležitého a pravdivého. FOTO: Michael Tomeš 16 srpen 2016

4 > Jaký je poměr klientů, kteří se poznat chtějí, a těch, co to mají příkazem? Pracuji s vybranými lidmi z manažerských grémií a dělám pro ně tři činnosti: mediální trénink včetně krizové komunikace, prezentační dovednosti vyššího stupně (třeba vyprávění příběhu) a vědomé řízení vlastní reputace (jak chci, aby mě lidé vnímali, a co chci nechat za sebou). Zajímavým způsobem se vyvinula práce se ženami. U nich je to trochu jiné. V mediální komunikaci se ženy obvykle vyhýbají konfliktu, nechtějí konfrontaci s potenciálně nebezpečným novinářem. I proto máme relativně málo žen, které jsou viditelné v médiích. Najdete je spíše v life stylu, kde je pro ně prostor o něco bezpečnější. Do tvrdé konfrontace se chce jen málokterým. Přitom firmy potřebují vědomé a silné ženy jako sůl. Profil: Být vždy po ruce V Czech Business Weekly ji nešlo přehlédnout: energická, zvídavá, snaživá až všetečná. Chtěla být u všeho a v zásadě u všeho důležitého i byla. Pak přišel zlom, titul skončil a po Cristině se navenek slehla zem. Začala proměna Cristiny-žurnalistky v Cristinupodnikatelku. Kontrast počátečních nelehkých let a úspěchů, jež se dostavily, daly za pravdu těm, co říkali, že na Cristině něco je. Z dívky v džínsech se stala uznávaná dáma v kostýmku. Jedno se ale nezměnilo: ochota být po ruce a pomáhat. Stejně jako vytrvalost a schopnost a zdolávat nové výzvy. Mimochodem, kromě mateřštiny, precizní angličtiny a češtiny mluví Cristina i francouzsky. srpen

5 > V čem jsou největší rozdíly mezi komunikací mužů a žen? Chlapa motivují peníze a moc, ženu zase to, že může někomu pomáhat, něco ovlivnit k dobrému. Muži byli hodně dlouho odměňováni za to, že něco získali, bez ohledu na to, za jakou cenu. Dnes se nemůžeme chovat jako tanky. Proto je zdravá sebereflexe nezbytná jak u mužů, tak u žen. Ženy mají větší problém s tím, že chtějí dělat všechno dokonale. Cítí, že jsou dost dobré. Že si zaslouží lásku a respekt jen tehdy, pokud mají skvělou práci, skvělou funkční rodinu, dokonalou postavu prostě všechno na jedničku. Pokud něco není dost dobré, berou to jako osobní selhání. V tom to mají ženy dost náročné, navíc je k tomuto přístupu hodně tlačí média. U žen je nutné v něčem slevit. Aby si začaly daleko více vážit toho, Ženy mají problém s tím, že chtějí dělat všechno dokonale. co dokázaly. Aby byly mnohem spokojenější a šťastnější. Aby si uvědomily svoji reálnou hodnotu. > Jak berou klienti vaše připomínky? Myslím, že dobře. Naučila jsem se, že nesu plnou odpovědnost pouze za to, co lidem nabízím. Ne za to, jak na moji nabídku reagují. Mám velkou úctu k lidským hranicím. Jednou jsem pracovala s klientem, zástupce velké banky, který měl povahu analytika po hodině školení vypnul. Poslala jsem ho za ten den párkrát na krátké procházky, aby se mohl vrátit ke společné práci. Povahu klienta si musíte uvědomit při nastavení školení. A to je moje práce, vnímat hranice klientů a doprovázet je ke zkoumání, zda je realita, kterou žijí, jediná možná. FOTO: Michael Tomeš 18 srpen

6 > Co je měřítkem vašeho úspěchu? Když mě zákazník dále doporučí. V současné době mám výhradně zákazníky, kteří mi přišli na doporučení jiných. Když mě dobrý zákazník předá někomu, s kým je na stejné vlně, vytváří se mi skvělé portfolio. Respektujeme stejné hodnoty, máme v jádru hodnot partnerství a otevřenost. Rezonujeme bez násilí, bez velkých investic. > Vidíte rozdíl v tom, jak jste budovala svoji značku na začátku a jak ji rozvíjíte nyní? Když jsem začala, byla jsem braná jako novinářka. Lidem dlouho trvalo, než si zvykli, že už nejsem ta Cristina, co psala články. Byl v tom zmatek. Proto jsem se rozhodla investovat do svých webových stránek, abych měla jasnou identitu dostupnou ve virtuálním světě. Na webu mám vše, co jsem vytvořila od doby, kdy jsem opustila novinařinu. Blogy a videa, v angličtině i v češtině. Cítím, že moje jméno rezonuje v současnosti více s myšlenkou firemní komunikace a osobního rozvoje než s novinařinou. > Ubyla potřeba vysvětlovat, co děláte? Byl to přirozený vývoj. Vždy chvíli trvá, než si lidé na změnu zvyknou. Mně pomohl i fakt, že jsem nechtěla budovat tradiční PR agenturu. Jednou mi kolega sdělil, že kdyby odešel ze své agentury, přežila by ho tak šest měsíců až rok. Odpověděla jsem mu, že bych to nechtěla zažít. Byznys mi nikdy nepřineslo jméno mé firmy, ale moje vlastní jméno a reputace. Baví mě přímá práce s lidmi: trénovat, lektorovat, mluvit, případně poradit s nastavením strategie. Nemotivuje mě moc, případně tradiční způsob vedení lidí ve firmách. > Děláte ještě klasické PR? Výjimečně. Vedu v režimu interim manažera komunikaci pro Foxconn Global Services Division (FGSD), což je jedna ze čtyř divizí Foxconnu v České republice. Divize je specifická v tom, že nabízí strategické služby technologickým firmám. Tento projekt mám na starost do konce letošního roku a součástí mé práce je i tvorba nástupnictví. Ve FGSD jsme to vzali z gruntu: nastavili jsme vizi, strategii, komunikační kanály, začali jsme lidi proškolovat. V průběhu druhé poloviny letošního roku postupně předám pravomoci a úkoly novému kolegovi a pomalu se stáhnu do toho, co miluji: do školení a do koučinku. Pak se chci vrátit ke svému běžnému byznysu. Moje výzva na další roky je obracet poměr PR a školení ve svém portfoliu dnes mám zhruba 70 procent příjmů z PR a zbytek z tréninku, což bych ráda otočila. Chci také převést svoje dovednosti na rumunský trh. Cítím odpovědnost vůči své rodné země, stejně jako cítím vděk vůči své adoptivní. Za těch 12 let mi dalo Česko opravdu hodně. > Jaká je ve vašich oborech konkurence? Obrovská, pokud to vezmu paušálně. Jak v oblasti lektorování, tak v PR. Pochopila jsem, že své znalosti musím zkombinovat, aby byly pro firmu efektivní. Musím dávat něco, co je jasně napojeno na strategii firmy, co posouvá dál jak ji, tak její lidi. Vnímám určitou výhodu v tom, že jsem cizinka. Přestože vedu až 90 procent zakázek v češtině, pořád si mohu dovolit jiný pohled na věc. To, že pocházím z východu Evropy, mi dveře neotvírá. Naopak, musím se o to více snažit, abych získala důvěru. Že to, co nabízím, je promyšlené a kvalitní. > Vnímají vás lidé stále jako Rumunku? Ti, co mě neznají, ano, vnímají mě jako cizinku z východu, což má lehce negativní dopad. Cítím, že je na mně, aby lidé měli zkušenosti s Rumunskem pozitivnější. Oproti tomu ti, kteří mě znají, už moji národnost dávno neřeší. > Jak se díváte s odstupem času na vaši kariéru v novinařině? Novinařina byla moje veliká láska. Mrzí mě, že média prožívají tak obrovskou krizi, která významně omezuje jejich sociální roli. Jako novinář jste dnes spíš tvůrce obsahu než smyslu. Jako novinářka jsem byla mladá, hladová, šla jsem do všeho po hlavě. Ohleduplný koučink byl proto zpočátku hodně náročný proces. Novináři jsou zvyklí, že mají vždy pravdu, jelikož je drží pocit, že oni zastupují většinu. V koučinku jde o něco úplně jiného. Je umění se stáhnout, vytvářet podmínky a dávat prostor, být ve službě a především přijmout realitu, hranice a rytmus druhého člověka. Jako novinář chcete změnit svět. Jako kouč jste rád, jestli se vám podaří změnit sám sebe. Tereza Zavadilová, Igor Záruba Cristina Muntean (1981) Narodila se v rumunské Transylvánii. Vystudovala Fakultu žurnalistiky a masové komunikace na Univerzitě v Bukurešti. Má dvanáct let zkušeností z rumunských, mezinárodních a českých médií, pět let praxe jako ekonomická novinářka, manažerka redakce a zástupkyně šéfredaktora anglicky psaného ekonomického týdeníku Czech Business Weekly ( ). Byla strategickou poradkyní při zakládání anglické verze zpravodajského portálu CzechPosition.cz. Je autorkou více než tří tisíc zpravodajských článků, reportáží a byznysových rozhovorů. Založila pražskou PR, poradenskou a vzdělávací agenturu Media Education CEE, působila jako předsedkyně výkonného výboru českého PR Klubu. Pracuje jako mediální trenérka, kouč, poradkyně a mediální zástupkyně top 100 firem z oblasti IT, bankovnictví a lidských zdrojů v České republice, Polsku a na Slovensku. srpen