obsah PŘÍPRAVA OBČANŮ K OBRANĚ STÁTU

Transkript

1 4/2014 REPORT Nové padáky v akci

2 HOST obsah PŘÍPRAVA OBČANŮ K OBRANĚ STÁTU Informace o současné Armádě České republiky, její historii, ale i praktické ukázky zdravotnické přípravy, chemické ochrany a zkušenosti ze zahraničních misí, to jsou hlavní témata, se kterými přichází vojáci do základních škol ve všech krajích České republiky. Od září minulého roku je v rámcovém vzdělávacím programu pro základní školy zahrnut prezentační program resortu obrany Příprava občanů k obraně státu POKOS, který vychází z koncepce přípravy občanů k obraně státu, schválené vládou. A co je přesně cílem projektu POKOS? Hlavním posláním je seznámit děti i veřejnost s povinnostmi, které nám jako občanům České republiky vyplývají ve vztahu k obraně státu. Děti se dozví, jak funguje naše armáda, co je branná výchova, proč jsme v NATO, vyzkouší si prakticky první pomoc či chemický oblek, masku a seznámí se s tím, co dokážou zbraně hromadného ničení nebo co dělat, když dojde k úniku chemických látek. Programy na školách Od ledna letošního roku probíhají na základních školách po celé České republice programy pro žáky 2. stupně, říká Daniela Hölzelová z odboru komunikace a propagace, která se pravidelně s vojáky na programu podílí. Od začátku roku jsme zamířili s programem do šesti krajů, navštívili jsme deset škol a bylo osloveno přes dva tisíce dětí. Školy se o program aktivně hlásí a v současné době je o vojáky v roli pedagogů enormní zájem. To, že se před děti postaví voják v uniformě a názorně jim v rámci zdravotnické přípravy předvede, jak zachránit kamarádovi život nebo jak se zachovat při živelních pohromách, to má určitě jinou váhu, než když se o to pokusíme my, potvrzuje přínos vojáků ve školách Šárka Vostárková, ředitelka kladenské Základní školy a Mateřské školy Zdeňka Petříka, kam jsme zavítali s programem vojáků ze 4. brigády rychlého nasazení vůbec poprvé. Tato zkušenost je velmi cenná i pro nás, konstatuje nadporučík Milan Němec, který měl tento program za vojáky na starosti. Pro děti jsme si připravili kompletní ucelené pásmo, které zahrnuje nejen informace o tom, jak naše armáda funguje, jakou má strukturu, ale jejím prostřednictvím se děti seznámí i s praktickými ukázkami ze zdravotnické přípravy nebo se dozví něco z historie zbraní hromadného ničení až po současné chemické hrozby. Harmonogram na rok 2014 S programem jsme již navštívili společně se 4. brigádou rychlého nasazení Středočeský kraj, Vysočinu a Karlovarský kraj, se 7. mechanizovanou brigádou Jihomoravský a Olomoucký kraj, s 15. ženijním plukem Jihočeský kraj, v dubnu se představí v Libereckém a Ústeckém kraji chemici z Liberce. Před začátkem prázdnin se program objeví také na akcích na veřejnosti, jako je například Bambiriáda. Do Plzeňského kraje se chystáme v září společně se 13. dělostřeleckým plukem. Královéhradecký a Pardubický kraj plánujeme navštívit v říjnu s Agenturou vojenského zdravotnictví a se 14. plukem logistické podpory, v listopadu je v plánu Moravskoslezský a Zlínský kraj, kde nás bude doprovázet 53. pluk průzkumu a elektronického boje a 7. mechanizovaná brigáda. Chtěla bych poděkovat všem útvarům, které se již programu zúčastnily, protože jejich vystoupení na školách a spolupráce s nimi byly na profesionální úrovni. JEDE! VÝCVIK KARIÉRA Na mušce čtyři procesy 2 Zastání u ombudsmana 12 Nové padáky v akci 6 Úkoly se nezměnily 9 Přispívali k udržení celistvosti 14 Na bojovém, ostře, rakety, kulomet! 16 Když chemici cvičí taktiku 36 Nový koncept kariérových kurzů pro důstojníky na UO Brno 10 LEGISLATIVA Menší a efektivnější 20 TECHNIKA A VÝZBROJ Ef šestnáctka odsouzená k záhubě 24 Dálkové satelitní ovládání vyzkoušeno 27 MG3 KWS legenda pokračuje 28 Jak-17 a Jak MO 2000 Veronika 45 VOJENSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ Z paluby speciálu MEDEVAC 30 Pohoda v zubařském křesle 34 VOJENSKÁ POLICIE HISTORIE Mezi podřízenými a velením 32 Pěchota přepravovaná vzduchem 38 Bojovalo se nejen diplomaticky 40 Válku přežil jen ten, kdo měl štěstí 48 Autor: Michaela Zacharová Informace k tomuto projektu jsou dostupné na internetovém portálu pokos.army.cz Úhel pohledu vrchního praporčíka 5 Podvrhnutí identity 19 Interní komunikační portál 47

3 host S novým náměstkem ministra obrany Bohuslavem Dvořákem jsme hovořili především o akvizičním procesu a všem, co s ním souvisí Na mušce čtyři procesy nebo oním způsobem. Je ale potřeba říci, že od té doby, co nastoupil do funkce bývalý ministr Alexandr Vondra, došlo přece jen k určitým změnám. Neříkám, že je úplně všechno v pořádku. Stále ještě nás pronásleduje určitá zátěž z minulosti. Je zde jistá závislost na některých firmách. Ale právě to je důvod, proč jsem tuto funkci přijal. Když s tím chci něco udělat, tak musím také pro to něco udělat. Před nedávnem do funkce jmenovaný náměstek ministra obrany pro obranné akvizice Bohuslav Dvořák rozhodně nepředstavuje v naší armádě nepopsanou knihu. Svou vojenskou kariéru začínal jako vrtulníkový pilot. Přes velitele roje a letky se propracovával k dalším štábním funkcím. Dělal ředitele odboru vzdušných sil, ředitele sekce rozvoje druhů sil operační sekce a zástupce náčelníka Generálního štábu náčelníka štábu. Jak moc velké překvapení pro vás bylo, když jste dostal nabídku dělat náměstka novému ministru obrany? Po pravdě řečeno, bylo to velké překvapení. O této možnost jsem se dozvěděl z úst náčelníka Generálního štábu generálporučíka Petra Pavla. Následně jsem měl možnost hovořit v té době teprve s kandidátem na post ministra obrany Martinem Stropnickým a seznámit se s jeho týmem. Na základě všech těchto informací a především osobního poznání jsem se rozhodl, že tuto horkou židli přijmu. Měl jste před sebou už jen malou část vojenské kariéry. Bylo to těžké zvolit namísto toho v té době poněkud nejistou politickou sféru? Ona to poněkud nejistá záležitost pořád ještě je. To si řekněme otevřeně. V resortu je životnost ministra v průměru zhruba rok a čtvrt. Pevně věřím, že tohle se změní a dojde k jisté stabilizaci. Právě toto přesvědčení nakonec v mém rozhodování převážilo. Bylo to přesně, jak jste řekl. Měl jsem před sebou již jen rok vojenské kariéry. Pak bych musel stejně ze zákona odejít. A právě tohle je pro mne další výzva. Navíc to není záležitost, se kterou bych nebyl seznámen. Když jsem sloužil na Generálním štábu, tak jedna z oblastí, kterou jsem měl na starosti, byl rozvoj Armády České republiky. Patřil jste také v minulosti k těm vojákům, kteří nad některými akvizicemi obraceli oči v sloup, kteří se divili tomu, proč nakupujeme takto nevýhodně? Samozřejmě, že některé akvizice mi utkvěly v paměti. Také jsem se divil, proč se to dělá tím Co považujete v oblasti, kterou máte na starosti, za nejdůležitější, na co se ze všeho nejdříve zaměříte? Rád bych, aby se nám podařilo doladit následující čtyři procesy. Klíčovým faktorem, abychom změnili podmínky a pohled na resort, je střednědobé plánování. Jeho provázanost na roční plánování, na rozpočet a samozřejmě samotný akviziční proces. Všechny tyto čtyři záležitosti musí být vzájemně provázané, koordinované, musí být jasně stanovená osobní odpovědnost. Jsem přesvědčen, že takto se nám podaří zprůhlednit samotné akvizice na Ministerstvu obrany. Díky této optimalizaci předpokládám, že budeme mít dostatek času na to, abychom mohli v klidu a na odborné úrovni zabezpečit pořizování jak komodit, tak i jednotlivých služeb. Dá se ale vůbec dělat střednědobé plánování za situace, kdy se neustále mění rozpočet, kdy se neví, jakou částku se rozhodne někdo škrtnout? Řekněme si otevřeně, že je to velmi složité. V resortu koluje takový vtip, že střednědobý plán má životnost maximálně tři měsíce. Pak se nám změní zdrojový rámec a my opět improvizujeme. Plánovat je ale nutné. Střednědobý plán jsme postrádali asi tři roky, žili jsme více méně z podstaty, a to rozhodně pro resort obrany není dobré. Plánování je důležité už jen proto, abychom neustále rozvíjeli schopnosti ozbrojených sil v souladu s nejnovějšími poznatky a operačními požadavky. Důležitá je kontinuita tohoto procesu. Jedná se ve své podstatě o nikdy nekončící proces. Jedním z vašich prvních úkolů bude vybrat nového ředitele Národního úřadu pro vyzbrojování. Přihlásilo se vám údajně šestnáct zájemců. Jak moc zásadní je pro vás tento krok? Tento proces již probíhá. Uskutečnila se dvě kola výběrového řízení. V prvním kole se posuzovaly jen kvalifikační předpoklady. Ve druhém kole se uskutečnily personální pohovory s vybranými uchazeči. Nebyl jsem sice členem výběrové komise, ale měl jsem příležitost zúčastnit se závěrečné fáze těchto pohovorů. Ovšem pouze jako přísedící a v tomto případě platí pravidlo, že se k jednotlivým kandidátům nevyjadřujete. Nyní mám na stole výsledky druhého kola. Jsem domluven s panem ministrem, že mu v dohledné době představím tři finální uchazeče o toto místo. Nyní jsem již rozhodnut, koho panu ministrovi na tuto funkci doporučím. Myslíte si, že právě takto důkladným výběrovým řízením jste se vydali na cestu celkového zprůhlednění akvizičních procesů? Ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování je velice důležitá pozice. Budu rád, když to bude člověk energický, asertivní, s jasnou představou, jak by měl vypadat Národní úřad pro vyzbrojování a jeho řízení. Ze všeho nejdůležitější je pro mne ale to, aby to byl člověk s čistým štítem. A to si myslím, že se podařilo. Jsem přesvědčen, že v dohledné době budu moci nového ředitele Národního úřadu pro vyzbrojování představit. Sám jste zmínil, že za akvizicemi jdou jisté zátěže z minulosti, navíc rozpočet je velmi napjatý, takže na modernizaci nejde dostatečný objem finančních prostředků. Je obtížné se v takto stanovených mantinelech pohybovat? Je to samozřejmě překážka, se kterou se musíme vyrovnat. Je dobré, že máme v týmu lidi, kteří mají bohaté zkušenosti z byznysu. Právě od nich se doslova za pochodu učím, jak přistupovat k některým akvizičním případům. Nebráním se ale ani tomu, abych otevřeně jednal s Asociací obranného průmyslu a posoudil názory jejích představitelů na spolupráci s resortem obrany. Případně naopak, jak my bychom mohli podpořit český obranný průmysl. Samozřejmě pouze do určité hranice. V první řadě musíme hájit zájmy resortu Ministerstva obrany a našeho hlavního zákazníka, Armády České republiky. Na straně druhé je opravdu potřeba iniciovat změny v zákoně 137, o veřejných zakázkách, a v některých interních normativních aktech. Hlavním cílem všech těchto změn musí být zjednodušení a zprůhlednění všech procesů s jasně stanovenou odpovědností. Premiér před několika dny zmínil, že je potřeba zvýšit podíl českého průmyslu na zbrojních akvizicích. Je možné vůbec při současném nastavení akvizic tyto aspekty zohlednit? Pokud se budeme bavit o otázce bezpečnosti České republiky, pak spolupráce s českým obranným průmyslem musí být jednou z důležitých prio rit. Na druhou stranu jsme limitováni legislativou Evropské unie a konec konců i naší vlastní o potřebě úpravy zákona 137 jsem již hovořil. Každá zakázka zadaná bez výběrového řízení musí být řádně zdůvodněna. Osobně mám velmi dobrou zkušenost ze spolupráce s českým obranným průmyslem. Řada přestavitelů českého průmyslu již seděla v této kanceláři a společně jsme diskutovali možnosti další spolupráce. Všichni vaši předchůdci snili o vynakládání dvaceti procent z rozpočtu Ministerstva obrany na akvizice. Máte i vy podobný cíl a myslíte, že se vám to podaří dosáhnout? Pokud mám být naprosto upřímný, dosáhnout kýžených dvaceti procent z rozpočtu resortu na akvizice se může podařit pouze za předpokladu, že se podstatně zvýší objem finančních prostředků resortu Ministerstva obrany. Ne nadarmo se v této souvislosti hovoří o minimální hranici padesáti miliard korun. Tato suma je uvedena i v dlouhodobém výhledu. Takový neustále se opakující evergreen, nad kterým se veřejnost již usmívá, je nedostatek polních stejnokrojů a některých dalších výstrojních součástek v armádě. Před lety byl zpracován projekt outsourcingu celé výstrojní služby. Vojákům by byly body připisovány na elektronické karty, potřebné součástky by si objednávali po síti přímo u dodavatele, odpadla by neustále napadaná výběrová řízení, zbytečné zásoby a především by se ušetřilo. Nemyslíte si, že by stálo za to, vrátit se k této myšlence? Je to něco, čím bychom se mohli v budoucnu zabývat. Jedná se však o dlouhodobější proces. Osobně doufám, že tak zvaný maskáčový evergreen máme za sebou. Před nedávnem byla podepsána smlouva týkající se letních polních stejnokrojů. Tyto dodávky by již v letošním roce měly přijít do Armády České republiky. Jsem přesvědčen, že tento kritický nedostatek se podaří odstranit. Není to však jen otázka polních stejnokrojů, ale veškeré výstroje. Existuje totiž určité zatížení z minulosti. Jako resort Ministerstva obrany jsme se podíleli na vývoji některých součástek, v mnoha případech jsme ho financovali, ale průmyslový vzor si zaregistrovaly soukromé firmy. Jedná se například o bundy pro vojáky, ať již v modré, či zelené verzi. Nyní probíhá inventura všech výstrojních součástek a pak přistoupíme ke komplexnímu řešení. 2 3

4 host úhel pohledu vrchního praporčíka Největší akvizice, která je již dotažená do konce, je prodloužení pronájmu supersoniků JAS-39 Gripen. V současné době se přitom připravuje modernizovaná verze těchto strojů pro švédskou armádu. Myslíte si, že něco podobného by v dlouhodobější perspektivě bylo vhodné i pro nás? V současné době jsme před podpisem smlouvy se švédskou stranou. A já jsem tomu rád. Našim předchůdcům se podařilo vyjednat opravdu velmi dobré smluvní podmínky. My jsme samozřejmě opětovně prověřovali, zda návrh smlouvy je pro českou stranu výhodný. Podívali jsme se ale také trochu do minulosti, a to na nabídky, které přišly ať již v roce 2010, či v roce Posoudili jsme obě tyto záležitosti. Nyní mohu s klidným svědomím říci, že můžeme prodloužení pronájmu podepsat. Pokud se týká druhé části otázky, tak švédská strana skutečně vyvíjí novou verzi letounu JAS-39 Gripen NG. Nenechte se zmást téměř shodným názvem, ve své podstatě se jedná o nový typ letounu. Nebudu tedy cokoliv předjímat. Jedině co bych byl rád, kdyby po ukončení dvanáctiletého pronájmu jsme novou akvizici zahájili s pětiletým předstihem. A možná ještě o něco dříve, abychom měli dostatek času na provedení potřebných analýz a studií. Další poměrně velký nákup představuje pořízení lokátorů. Tuto akvizici budeme dělat společně se slovenskou stranou. Je to určitý precedens a cesta do budoucna? Jedná se vlastně o dva projekty. Tím prvním je pořízení letištních radiolokátorů a tím druhým je pořízení radiolokátorů středního dosahu k zabezpečení přehledu o vzdušné situaci nad územím ČR. V případě letištních lokátorů postupujeme společně se Slovenskou republikou. Vše směřujeme k tomu, aby projektová a zadávací dokumentace byla hotova do konce května. Každý stát ale bude mít své vlastní výběrové řízení. U radiolokátorů středního dosahu ještě dopracováváme specifikace a jsme otevřeni i možné mezinárodní spolupráci. Koncepce dopravního a vrtulníkového letectva předpokládá nákup lehkých víceúčelových vrtulníků. Je to záležitost, na které začnete již v brzké době pracovat? Ne že začneme, my už jsme na ní začali pracovat. V současné době se zpracovávají analýzy a studie. Upřesňují se ještě operační požadavky uživatele. Předpokládám, že v dohledné době, tedy v měsíci dubnu, by měl vzniknout projektový a pracovní tým, který již bude přímo tento projekt řídit. Většinu svého služebního života jste strávil v letectvu. Nemáte obavy, že vás někteří lidé od pozemního vojska budou v případě akvizic podezřívat z jeho protěžování? Ne, to skutečně ne. To si myslím, že nehrozilo ani v době, kdy jsem ještě nosil uniformu. V tomto směru musí být dodržena vyváženost a je nezbytné vždy mít na mysli prospěch ozbrojených sil ČR jako celku. Přesto ale nákup nových houfnic či bojových vozidel pěchoty byl z důvodu nedostatku finančních prostředků odložen... Bohužel, nejen nové houfnice a bojová vozidla pěchoty, ale i spoustu dalších potřebných projektů jsme museli dát tzv. pod čáru. Pořád s nimi počítáme, ale v podstatně delším časovém horizontu. Přesně jak říkáte vy, rozpočet Ministerstva obrany, nezávisle na tom, jaký je pohled na akviziční proces či na pořizování jednotlivých komodit a služeb, je nedostatečný. I z toho důvodu, a opět se vrátím k dlouhodobému výhledu, jsme řekli, že minimální hranice, a znovu zdůrazňuji minimální hranice, která zabezpečuje alespoň nějaký rozvoj ozbrojených sil, se pohybuje kolem padesáti miliard korun. Je však potřebné přiznat, že nejen Česká republika, ale i ostatní státy EU by měly více přispívat na svou bezpečnost. To však nic nemění na skutečnosti, že naší prvořadou povinností je zprůhlednit a zefektivnit akviziční proces resortu MO. Text: Vladimír Marek Foto: Jan Kouba Anonymní stížnosti a profesionální přístup Svůj dnešní příspěvek bych rád věnoval tématu, které nemusí řadě poddůstojníků a praporčíků našich ozbrojených sil připadat jako důležité, nicméně pozornost si vyžaduje. V poslední době jsem zaznamenal několik v podstatě (ne)anonymních stížností. Ano, podepsány byly, ovšem způsobem ne zcela adresným skupina poddůstojníků a praporčíků což samo o sobě již signalizuje určitý stupeň nekorektnosti a nedůvěryhodnosti. Zarážející ovšem navíc je, že tito (ne)anonymní stěžovatelé způsobem zformulování stížnosti, jejím obsahem i stylizací sami sebe staví do pozice přinejmenším prapodivné. Nehodlám na stránkách tohoto časopisu a v tomto příspěvku rozebírat, proč jsou příslušníci poddůstojnického a praporčického sboru ozbrojených sil ČR nuceni psát anonymní stížnosti. To není nyní mým záměrem, protože tématu se budu věnovat jindy. Mým úmyslem je poukázat na jistou naivitu a určitou neznalost některých anonymních stěžovatelů, kteří nejsou schopni zformulovat stížnost, která by měla hlavu a patu a ze které se dá poznat, na co si vlastně stěžují. Vzhledem k bezpečí, které anonymní stížnosti svým pisatelům poskytují, a díky praktické nepostižitelnosti i za nepodložená a nepravdivá obvinění, která jsou obvykle směřována proti nadřízeným nebo hodností vyšším vojákům, mají někteří poddůstojníci a praporčíci dojem, že si do anonymní stížnosti mohou napsat, co je pod návalem emocí napadne. Mnoho stěžovatelů se nerozpakuje napsat do stížnosti lecjakou hloupost (včetně ničím nepodložených vlastních domněnek a informací z doslechu a z třetí ruky). Nemám nic proti stížnostem poddůstojníků a praporčíků, i když ty anonymní nepovažuji za nejvhodnější, ale pokud stížnost neobsahuje relevantní a konkrétní data k prověření, má to za následek naprostou nepřezkoumatelnost stížnosti a její odložení pro neodůvodněnost. Obzvlášť v takových případech, kdy obsahuje pouze subjektivní osobní útoky, které svědčí o jiném úmyslu pisatele, než je zjednání nápravy v situaci, kdy není jiného řešení. Od profesionálních poddůstojníků a praporčíků našich ozbrojených sil, kteří se rozhodnou využít jakéhokoliv způsobu k podání stížnosti na případné porušování svých práv, očekávám mnohem vyšší úroveň schopnosti analýzy a popsání problému, kterému čelí. Každý voják by měl být schopen s chladnou hlavou vyhodnotit situaci, shromáždit fakta a skutečnosti týkající se dané situace, provést analýzu možného porušování svých práv, zákonů nebo platných předpisů a stručně a jasně vše popsat ve stížnosti. A to bez uvádění informací, které jsou z doslechu nebo se netýkají jeho osoby a případu, případně vychází z nedostatečné znalosti problematiky nebo okolností případu ze strany stěžovatele. Doporučuji každému poddůstojníkovi a praporčíkovi, který se rozhodne napsat (ne)anonymní stížnost, aby zvýšil šanci na řádné prošetření své stížnosti tím, že bude při jejím sepisování věcný. Každý poddůstojník a praporčík by měl být při psaní stížnosti schopen odpovědět na několik otázek a odpovědi na ně musí strukturovaně a jasně napsat do stížnosti. Nejedná se o nic komplikovaného. Jde o využití jednoduché analytické metody 5W2H" v praxi (what, when, where, how, who, why, how many). 1. What (Co se stalo?); 2. When (Kdy se to stalo?); číst, osobními výlevy, záští a ničím nepodloženými osobními smyšlenkami a konstrukcemi. To není profesionální a v ničem to nikomu nepomůže. Ověřte si to, co uvádíte, a pokud to nemůžete podložit reálným důkazem, zamyslete se nad tím a raději to ve své stížnosti vynechte. Co napsat závěrem? Jsem si vědom, že tento můj příspěvek nebude mezi mnohými čtenáři populární, ale není možné se nadále dívat na anonymní výtvory poddůstojníků a praporčíků, které jsou ukázkou neprofesionality, případně velmi nízké úrovně etiky a morálky stěžovatele. Můj vzkaz anonymním stěžovatelům zní tedy následovně: 3. Where (Kde se to stalo?); 4. How (Jak se to stalo?); 5. Who (Kdo je viníkem nebo odpovědnou osobou?); 6. Why (Proč se to stalo?); 7. How many (Jak často se to děje?). Každý, kdo se bude držet navrženého způsobu provádění analýzy a následného popisu problému ve stížnosti, výrazným způsobem pomůže při jeho řešení a nebude diskreditovat poddůstojnický a praporčický sbor svojí neznalostí a neschopností popsat to, na co si vlastně stěžuje. Dále pokládám za velmi vhodné, aby si každý stěžovatel z řad poddůstojníků a praporčíků překontroloval svou stížnost, abych se za něj nemusel při případném projednávání s hlavními funkcionáři velení AČR stydět kvůli špatnému pravopisu. Žádám pisatele anonymů, aby nezatěžo vali všechny funkcionáře, kteří musí jejich stížnosti Pokud máte pocit, že musíte na někoho napsat anonym, protože máte z nějakých důvodů strach učinit tak oficiálně, pak ten anonym napište pořádně, ať je co prošetřit. Nedělejte ze sebe hlupáky. Uvádějte fakta a skutečnosti a vynechte výlevy osobní zášti, zjevné a rychle ověřitelné nepravdy a obvinění. To k ničemu nevede a ničeho tím nedosáhnete. Vrchní praporčík AČR štábní praporčík Petr Seifert 4 5

5 výcvik Exkluzivní informace o zavádění nového padákového kompletu OVP-12SL do výsadkových jednotek Armády České republiky Nové padáky v akci Každému zavedení nové součásti do výzbroje Armády České republiky je třeba věnovat pozornost. A report se tentokrát zaměřil na padákový komplet osobní výsadkový padák OVP-12SL, který v listopadu 2012 schválil do užívání u organizačních celků Ministerstva obrany náčelník Generálního štábu Armády ČR generálporučík Petr Pavel. Závažných důvodů, proč zavést do výzbroje Armády ČR nový osobní výsadkový padák, bylo několik. Uvést lze rozhodující skutečnost, sice že doposud užívaným OVP-80 končila jejich technická životnost. Počty osmdesátek se rychle snižovaly, a to až do stavu, který již nezabezpečoval plnohodnotný výcvik profesionálů. Tudíž bylo třeba nejen alokovat potřebné finanční prostředky, ale rovněž specifikovat určení, včetně takticko- -technických dat, nového OVP. Zainteresované resortní složky vytyčily potencionálnímu výrobci, respektive dodavateli požadavek, že padákový komplet bude sloužit k provádění bojových skupinových a cvičných seskoků výsadkářů, skupin i hromadných výsadků z malých výšek z dopravních výsadkových letounů a vrtulníků používaných v české armádě a v NATO. Pro úplnost je třeba říct, že padákový komplet tvoří hlavní padák (OVP osobní výsadkový padák) a záložní padák (ZVP záložní výsadkový padák). Klíčovým požadavkem bylo nucené otevření padáku výtažným lanem. Samozřejmě, že specifikovány byly i další funkční parametry a provozní podmínky. Například se jednalo o maximální provozní hmotnost výsadkáře s výstrojí a výzbrojí a s padáky OVP a ZVP (160 kg), o výšku použití při seskoku z letadla s nuceným otevřením a vysazovací rychlostí do 250 km/hod (od 150 m/t), řiditelnost (dva řídící prvky), přistání (proti větru i po větru), hmotnost kompletu pro seskok (maximálně 17 kg) nebo sílu přízemního větru (0 až 8 m/s). Neméně zajímavými údaji jsou teploty okolního prostředí, při nichž je zaručena funkčnost hlavního padáku (od -40 do +93,3 stupňů Celsia), jakož i životnost padáku v počtu seskoků (270) nebo v letech (maximálně 15,5 let). Zavedení vojenského materiálu do užívání u organizačních celků resortu Ministerstva obrany nebývá procházkou růžovou zahradou. V případě padákového kompletu OVP-12SL ještě do striktně nařízených zákonných postupů zasáhly jisté indicie. Ty měly za následek určité prodlení zaváděcího procesu. Konkrétně, vyšlo to bezmála na tři roky. Pitvat příčiny by bylo neprofesionální. Koneckonců důležitý je přece výsledek. Přesto není nezajímavé letmé nahlédnutí do výsledků zkoušek. Předepsané zkoušky zpočátku provedla akreditovaná padáková zkušebna státního podniku LOM Praha. Jejich výsledky byly potvrzeny odborem vojenského letectví MO. Následovaly vojskové zkoušky. Při nich zkušební komise zjistila některé nedostatky a zkoušky byly přerušeny. Pokračovalo se doplňkovými vojskovými zkouškami. Ty byly ve všech bodech splněny. Na základě dosažených výsledků komise konstatovala, že zkoušené komplety OVP-12SL splňují všechny hodnocené parametry a doporučila zavedení padákového kompletu do užívání u organizačních celků MO. Další souhlasná stanoviska k tomu přidaly Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, sekce logistiky MO, odbor vojenského letectví MO, Národní úřad pro vyzbrojování MO, sekce rozvoje druhů sil operační sekce MO a nakonec náčelník Generálního štábu Armády České republiky. Pro úplnost, dodavatelem (výrobcem) padákového kompletu OVP-12SL pro Armádu ČR se stala akciová společnost MarS Jevíčko. Skákání takzvaně nalehko Nejvyšší čas na vizitku padákového kompletu. Osobní výsadkový padák je určen k provádění jednotlivých, skupinových i hromadných bojových a cvičných seskoků i z výšky 300 metrů, ve dne i v noci, z letounů i vrtulníků. K padáku lze připevnit výstroj a výzbroj výsadkáře, schválené do používání s osobními výsadkovými padáky v AČR tak, aby výstroj a výzbroj nebránily správné funkci padáku. Padák umožňuje bezpečné přistání řádně vycvičenému výsadkáři. Nosný postroj padáku OVP-12SL umožňuje pomocí tříkroužkového odpoutávacího systému oddělit vrchlík od těla výsadkáře, je-li jím vlečen po dopadu na zem. Záložní výsadkový padák ZVP se používá jako záložní při předem plánovaných seskocích s padákem OVP-12SL. Používá se v případě selhání a poškození hlavního padáku. Padák ZVP se uvádí v činnost vytažením ručního uvolňovače. Na základě smlouvy bude dodáno čtyři sta padákových kompletů OVP-12SL. První z nich jsme obdrželi v loňském roce, říká podplukovník Petr Štěpán, zástupce vedoucího oddělení záchranné a výsadkové služby a tělesné výchovy odboru rozvoje přípravy vojsk sekce rozvoje a plánování schopností MO a upřesňuje, že tři sta kompletů připadne chrudimským výsadkářům, padesát skupině speciálních sil v Prostějově a padesát jich bude distribuováno do vyškovského výcvikového střediska výsadkářů. Do současné doby jsme od dodavatele převzali tři sta dvacet 6 7

6 výcvik padákových kompletů. Zbývajících osmdesát kusů bude dodáno v průběhu letošního roku, dodává pplk. P. Štěpán. U leckoho může budit zájem výše uvedené číslo čtyři sta. Komentář podplukovníka Štěpána je následující: Novým padákovým kompletem jsme prioritně vyzbrojili nosné útvary u výsadkového vojska. Se zavedením OVP-12SL počítáme také u průzkumného praporu v Prostějově. Chceme v používání tohoto typu padáku pokračovat i v budoucím období. Tato smlouva však garantuje dodávku čtyř set kusů kompletů. Zda se do armády budou nakupovat další osobní výsadkové padáky, záleží na celé řadě faktorů a rozhodnutí, říká zkušený vojenský výsadkář a konstatuje, že počet eventuálních uživatelů v resortu obrany výrazně přesahuje počet dodaných padákových kompletů OVP-12SL. Člověk nemusí být fenomenálním matematikem, aby došel k závěru, že jednu dvanáctku tedy používá vícero výsadkářů. Za ideální stav považuji mít minimálně tisíc pět set kusů tohoto typu osobního výsadkového padáku, argumentuje zástupce vedoucího oddělení záchranné a výsadkové služby a tělesné výchovy. Dobrou zprávou je, že všech tři sta dvacet dodaných padákových kompletů již bylo zaskočeno, srozumitelněji řečeno, byl s nimi proveden seskok. Tou méně vlídnou zprávou je, že se s nimi skáče takzvaně nalehko. V reálu bez připevněné výstroje a výzbroje výsadkáře! I laik ví, že nadcházejícím seskokům s výstrojí a výzbrojí musí předcházet předepsaná schvalovací procedura, která vyvrcholí vojskovými zkouškami. Ve finální fázi budou zpracovány metodické postupy a zahájí se praktický výcvik. Věřím, že se nám ve druhé polovině letošního roku podaří dokončit vojskové zkoušky a v roce 2015 obnovit seskoky s výstrojí a výzbrojí na novém padákovém kompletu OVP-12SL, vyslovuje se stručně, ale zcela výstižně o profesní metě podplukovník Petr Štěpán. Není tajemstvím, že jisté okolnosti z nedávných let měly negativní dopad na praktikovaný systém výcviku výsadkářů Armády ČR. Neotesaně řečeno, seskoky bez výstroje a výzbroje de facto negovaly smysluplnost, neřku-li efektivitu, nasazení výsadkáře do bojové akce v zájmovém prostoru. Skákání nalehko trvalo bezmála čtyři roky a z dostupných informací vyplývá, že nepochybně představovalo výrazný profesní handicap. Samozřejmě, že to nebyl optimální stav. Obnovení seskoků s výstrojí a výzbrojí je konečně posun kupředu. Stojíme však na začátku jistého procesu. Do reálného provozu nelze skočit takříkajíc po hlavě. Tady je prioritní bezpečnost. Kvap není tou klíčovou indicií. Budeme postupovat uvážlivě, konstatuje pplk. Štěpán. Vpřed! Je pár minut před desátou hodinou, když na ploše chrudimského letiště přistává víceúčelový transportní vrtulník Mi-171Š z výzbroje 22. základny vrtulníkového letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. Záhy se k němu vydává patnáctičlenná řada profesionálů Armády České republiky. Už na první pohled je zřejmé, že jsou identicky vybaveni, a to novým padákovým kompletem OVP-12SL. Výše popsané dění se onu březnovou středu několikrát opakuje. To proto, že probíhají cvičné seskoky výsadkářů ze 4. brigády rychlého nasazení a z dalších útvarů AČR. Kontrolní úkony potvrzují, že vše je tak, jak má být. Kapitán stosedmdesátjedničky dostává povolení ke vzletu. Dva výkonné motory TV3-117VM hravě zvedají vrtulník ze země. O pár minut později je již Mi-171Š ve výšce pět set metrů a směřuje k bodu vysazení. Jako první se vyhazuje fléra, aby se zjistil směr větru. Patnáct výsadkářů na palubě stroje se nachází pod pečlivým dohledem výsadkového průvodce neboli vysazovače. První pětice dostává pokyn Vztyk!. Vysazovač ukáže rukou na lano a velí: Zakotvit!. Záhy ustupuje od dveří a jeho místo zaujímá první výsadkář. Povel k jeho výskoku je nanejvýš srozumitelný klepnutí na rameno a povel Vpřed!. S intervaly v řádu vteřin vyskakují další čtyři profesionálové. Vrtulník opouští prostor chrudimského letiště, aby se okruhem nad něj zase vrátil. Následuje druhý a třetí výsadek. Poté jde stroj na přistání, aby nabral další skupinu. Vše probíhá bez jakéhokoliv zádrhelu. Očividná je i spokojenost přítomných aktérů této výcvikové aktivity. V dopolední části cvičení bylo provedeno sto pět seskoků s novým padákovým kompletem OVP-12SL, říká zástupce vedoucího oddělení záchranné a výsadkové služby a tělesné výchovy na sekci rozvoje a plánování schopností Ministerstva obrany podplukovník Petr Štěpán a dodává, že dnešní seskoky se dvanáctkami jsou plánovány také na noční hodiny. Jedenáct. To je aktuální počet seskoků plukovníka gšt. Miroslava Hlaváče, velitele 4. brigády rychlého nasazení, s novým padákovým kompletem OVP-12SL. Přezbrojení na nový padákový komplet bylo nanejvýš potřebné. Dříve používaným OVP-80 končila technická životnost a nebyl jich k dispozici potřebný počet. Zavedení OVP-12SL jednoznačně hodnotím jako pozitivní krok, včetně toho, že má lepší parametry než předcházející padák, argumentuje plk. Hlaváč. V této souvislosti velitel čtyřky komentuje fakt, že ze čtyř set padákových kompletů, které budou dodány do Armády ČR, jich tři sta připadlo chrudimským výsadkářům: Chrudimský 43. výsadkový prapor je v rámci brigády jedinou jednotkou takzvaně ryze výsadkovou, a tudíž to má svoji profesní logiku. Navíc se zde organizuje výsadková příprava 4. brigády rychlého nasazení. Počet tři sta padákových kompletů bere plukovník Hlaváč jako realitu. Na jedné straně nepovažuje za optimální stav, když jeden OVP-12SL provozuje nejeden výsadkář, na druhé straně si uvědomuje ekonomickou situaci, respektive možnosti resortu obrany v zavádění nových součástí do výzbroje AČR. Zcela zodpovědně říkám, že stávající počet nových padákových kompletů OVP-12SL postačuje k tomu, abychom plnohodnotně zabezpečili výcvik u brigády. Výsadkáři si udržují profesní schopnosti, a to je podstatné. Dalším krokem, který chceme realizovat ve druhé polovině letošního roku, budou seskoky s výstrojí a výzbrojí. Skákání takzvaně nalehko pro nás bylo určitým limitem, ale dnes už vidíme pomyslné světlo na konci tunelu, konstatuje plukovník Miroslav Hlaváč a krátce po seskoku říká na adresu OVP-12SL následující slova: Mně osobně se na tomto typu padáku skáče dobře. Jsem s ním spokojený. Je to progres ve výsadkové přípravě. V obdobném duchu hovoří i velitel chrudimského 43. výsadkového praporu podplukovník Róbert Dziak: Přezbrojení na OVP-12SL pro nás de facto znamenalo, že můžeme pokračovat ve výcviku. Další dobrou zprávou je, že tento typ padáku je vhodný nejen pro typ vojska, který představuje náš výsadkový prapor, ale také pro činnost starších neboli zkušenějších výsadkářů, kterých je u chrudimského praporu většina. Také jeho profesní srovnání s dřívějším padákem OVP-80 vyznívá ve prospěch nového padákového kompletu OVP-12SL. Vyhovuje mi, jsem s ním velice spokojený, argumentuje pplk. R. Dziak. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba 8 9 výcvik Úkoly se nezměnily K tomu, aby velitel vojenské jednotky mohl přijímat správná rozhodnutí, potřebuje co nejvíce informací o případném protivníkovi, terénu, počasí, znalosti o historických souvislostech a další relevantní údaje. Současně také musí myslet na ochranu svých vlastních jednotek, například před dálkově odpalovanými nástrahami. Právě tyto služby mu mohou nabídnout specialisté průzkumu a elektronického boje, bez nichž se žádná soudobá armáda neobejde. V Armádě České republiky má tyto unikátní schopnosti útvar, jehož velení sídlí v Opavě. Zdejší brigáda se v loňském roce, přesněji k 1. prosinci 2013, reorganizovala na pluk. Co tato změna znamenala pro vojáky podléhající velení v Opavě, to bylo hlavní téma rozhovoru s velitelem 53. pluku průzkumu a elektronického boje Generála Heliodora Píky plukovníkem gšt. Josefem Havlíkem. Opavský pluk v sobě zahrnuje schopnosti různých druhů vojskového průzkumu a elektronického boje české armády. Pluk má ve své podřízenosti 102. průzkumný prapor v Prostějově s působností v oblastech hloubkového, bojového a vzdušného průzkumu a zpravodajství z lidských zdrojů. Dále pak 532. prapor elektronického boje, dislokovaný v posádkách Opava a Tábor. Právě tento prapor disponuje například známými pasivními sledovacími systémy Věra v různých modifikacích či prostředky rádiového průzkumu a rušení. Jednou z aktuálně nejvýznamnějších schopností této jednotky je také schopnost ochrany před výbušnými nástražnými systémy využitím prostředků elektronické ochrany. Pane plukovníku, co se konkrétně změnilo s přechodem na plukovní systém? Největší změnou, kterou musel útvar projít, byla kompletní změna architektury organizační struktury. Následně to byly změny v systému velení a řízení podřízených útvarů včetně přístupu ke konceptu podpory jednotek v jednotlivých posádkách. Tento systém je u našeho útvaru složitý v tom, že podobně jako 26. pluk působíme ve více posádkách a dislokačních místech. Za klíčovou změnu v organizační struktuře považuji vznik Centra ISR (Intelligence Surveillance Reconnaissance), česky řečeno Centra zpravodajství, pozorování a průzkumu. Jedná se o specializovanou jednotku, do jejíž působnosti patří plánování a řízení činnosti průzkumných orgánů, činnosti spojené se sběrem a vyhodnocováním informací v rámci zpravodajského zabezpečení AČR a samozřejmě distribuce zpravodajských informací velitelům. Výstupy Centra ISR využívají velitelé jednotek pozemních a vzdušných sil, ale také slouží pro podporu českých jednotek nasazených v zahraničních operacích. Specialisté z 53. pluku průzkumu a elektronického boje jsou se svojí technikou neodmyslitelnou součástí našich kontingentů v zahraničních operacích. V zahraničí máme v současnosti tři desítky vojáků. Nejvíc jich působí v Afghánistánu. Změnily se vaše úkoly? Hlavním posláním pluku je zabezpečovat bojovou podporu především útvarům 4. a 7. brigády. Ta spočívá v tom, že jim modulárním způsobem poskytujeme schopnosti ISR. V praxi to vypadá tak, že ze struktury pluku vyčleňujeme odpovídající prvek jednotku tvořenou průzkumnými orgány a štábem specialistů pro plánování a řízení průzkumu a elektronického boje. Tato jednotka umí reagovat na požadavky velitelů na informace. Jsme schopni provádět průzkum v širokém spektru jeho druhů, tedy například průzkum hloubkový, vzdušný, zpravodajství z lidských zdrojů, rádiový a radiotechnický průzkum. Na základě informací získaných průzkumem a pozorováním Centrum ISR zpracovává a předává zpravodajské informace pro podporu rozhodovacího procesu velitele daného úkolového uskupení na bojišti. Největší jednotku vyčleňujeme pro brigádní úkolové uskupení. Důležité je, že schopnost zpravodajské podpory tohoto modulárního prvku je vždy komplexní a velitelé se v rozhodovacím procesu bez ní neobejdou. Navíc naši specialisté nezískávají jen potřebné informace, ale dokáží se svou technikou, kterou samozřejmě musí dokonale ovládat, poskytnout jednotkám daného velitele účinnou ochranu například v podobě vedení elektronického boje, tedy známého elektronického rušení, což je jedna ze složek elektronického boje. Můžete charakterizovat činnost Centra ISR? Centrum zpravodajství, pozorování a průzkumu je prvek, který už sice v naší organizační struktuře existoval, ale v poněkud jiné podobě. Nyní u pluku tvoří samostatnou jednotku složenou ze specifických oddělení. Působností jednotlivých oddělení je například plánování bojového použití průzkumných jednotek, organizace řízení získávání a sběru informací, všezdrojová analýza, vedení databází různého charakteru a řada dalších činností. Centrum ISR vytváří štáb jednotek ISR vyčleňovaných pro jednotlivá úkolová uskupení. Na základě požadavku velitelů mu při bojovém nasazení poskytují již zmiňovanou zpravodajskou podporu, podílejí se na koordinaci ničení cílů, koordinaci v oblasti využití elektromagnetického spektra a podobně. To hlavní je nezahltit velitele obrovským množstvím dílčích informací, ale poskytnout mu přesně ty informace, které potřebuje. A to ať už k ochraně vojsk, nebo k tomu, aby se mohl správně rozhodnout při vedení jakékoliv bojové činnosti. Jaké úkoly čekají pluk v tomto roce? Kromě standardních každodenních úkolů výcviku musíme rovněž reagovat na modernizaci techniky a vybavení našich jednotek. Dále k pluku a podřízeným jednotkám nastoupilo přibližně 40 nových vojáků, kterým je potřeba se věnovat s cílem co nejrychlejší adaptace na nové prostředí a zvládnutí odborných dovedností. Tyto skutečnosti jsme predikovali, a proto již loni, při plánování roku 2014, jsme položili důraz na zintenzivnění výcviku prostřednictvím domácích a zahraničních cvičení. Na domácí půdě to bude například certifikační cvičení se 4. brigádním úkolovým uskupením či plukovní cvičení Host Hunters v součinnosti s Národní gardou Spojených států, státu Nebraska. V zahraničí to budou cvičení Unified Vision v Norsku, Steadfast Indicator v Rumunsku a Anatolien Eagle v Turecku. Dále jsme připraveni se svojí jednotkou k vyslání pro síly rychlé reakce NRF 2014 a budeme se připravovat k dosažení certifikace další jednotky určené pro NRF Jedním z nejdůležitějších úkolů bude příprava specialistů průzkumu a elektronického boje pro zahraniční operace. Pokud se vrátím k nové technice, od Spojených států amerických obdrží naši průzkumníci nový taktický prostředek vzdušného průzkumu, Scan Eagle. V této souvislosti již probíhají potřebné procesy zaměřené mimo jiné na zvýšení jazykové přípravy a výcvik operátorů bezpilotních letounů. Práce specialistů pluku průzkumu a elektronického boje je odborně specifická a přitom požadavky na jednotlivé funkce zahrnují široké spektrum znalostí technických, softwarových, jazykových a podobně. Při rozhovoru s plukovníkem Havlíkem jsme narazili na otázku spojenou s doplňováním odborníků. Především tedy operátorů na jednotlivá pracoviště, ale i absolventů vysokých škol. Oblast personální práce u takto specifického útvaru vidím v budoucnosti jako velmi problematickou. Vzdělávání a výcvik trvají zpravidla několik let a přísun mladých středoškoláků a vysokoškoláků s elektrotechnickým vzděláním, jazykovými dovednostmi, vzděláním v oblasti analýzy signálů či obecně jednotlivých druhů průzkumu je omezený. Značná část problému pravděpodobně tkví v nedostatečné finanční motivaci, ale příčin je samozřejmě více." Připravil Miroslav Šindelář

7 kariéra Nový koncept kariérových kurzů pro důstojníky na UO Brno Tabulka č. 1 Přehled kurzů v novém systému kariérové přípravy důstojníka Název kurzu Místo kurzu Délka kurzu Kurz jako kvalifikační předpoklad pro povýšení do hodnosti Nástupní hodnost do kurzu Důstojnický kurz* VeV-VA Vyškov 18 týdnů poručík, nadporučík Velitelsko-štábní kurz VeV-VA Vyškov 12 týdnů kapitán nadporučík Kurz pro vyšší důstojníky UO Brno 18 týdnů podplukovník major Kurz Generálního štábu UO Brno 24 týdnů plukovník, brigádní generál podplukovník Kurz pro generály zahraničí (USA, VB) 1 rok brigádní generál * pro přímý nábor, pro studenty UO Brno je součástí osnov výuky plukovník, brigádní generál kolokvium, metodický výklad (instruktáž), nácvik a cvičení. Předpokládá se, že účastníci kurzu (s výjimkou přednášek) budou rozděleni do seminárních skupin po deseti až patnácti studentech. S každou seminární skupinou pracuje profesionální mentor, který garantuje kvalitu všech zaměstnání v semináři, provází účastníky studiem, řeší organizační záležitosti a také provádí průběžně hodnocení studentů. Schéma standardního modelu organizace týdne u KGŠ ukazuje následující obrázek č. 1. Na zpracování nového konceptu kariérové přípravy se vedle pracovníků CBVSS UO Brno Bílá kniha o obraně označila za jednu z priorit dalšího úspěšného rozvoje resortu obrany zvýšení kvality personálu. Jedním z hlavních nástrojů, který resort obrany k naplnění tohoto cíle využívá, je ucelený systém přípravy profesionálních vojáků všech hodnostních sborů (a případně také civilních zaměstnanců resortu na srovnatelných systemizovaných místech) v kurzech celoživotního vzdělávání. Terminologicky správně hovoříme o organizaci profesního vzdělávání ve vzdělávacích zařízeních resortu obrany, kterým jsou pro personál vytvořeny podmínky ke splnění kvalifikačních požadavků. Výchozí podmínky V současnosti používaný systém decentrální přípravy podkladů pro tvorbu tabulek počtů organizačních celků (OC) resortu obrany sice umožňuje vedoucím pracovníkům jednotlivých OC vytvořit zdánlivě optimální strukturu pro plnění jim uložených úkolů v rámci jejich působností, ale celoresortně vede k nejednotnému popisu systemizovaných míst (SM) z hlediska plánovaných hodností, stupně bezpečnostní prověrky, jazykových požadavků a konečně i poptávaných kvalifikačních požadavků na obdobná funkční místa. Jinými slovy, benevolentní přístup k zásadám a pravidlům daným RMO č. 8/2010, Zásady tvorby systemizovaných míst, umožňuje cílené snižování stanoveného kvalifikačního požadavku u SM reorganizovaných OC, a tím vede k celkovému poklesu nároků na připravenost personálu. Výsledkem této praxe je stav, kdy se v kurzech setkávají vojáci v různých hodnostech, nesourodé věkové struktuře, s různou motivací a také s diametrálně odlišnými jazykovými znalostmi. Nedostatky se dají samozřejmě najít i na straně poskytovatelů kurzů, kdy frekventanti kurzů negativně hodností především délku jednotlivých kurzů, neaktuální obsah, zastaralé metody a formy výuky, nedostatečné materiálně-technické vybavení, případně nízkou odbornou kvalifikaci přednášejících a jejich nedostatečné propojení s praxí. Proto byl na Centru bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany, v rámci dílčího záměru pro rozvoj organizace nazvaném Trendy výstavby ozbrojených sil České republiky ve vazbě na vývoj bezpečnostního prostředí, připraven návrh nového konceptu přípravy personálu resortu obrany v kariérových kurzech pro důstojníky, který reflektuje připravované změny v oblasti řízení kariér v souvislosti s očekávaným zavedením kariérního řádu a novely zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, a dále rozpracovává či doplňuje Koncepci přípravy personálu resortu MO na období (dále jen koncepce přípravy). Analýza současného stavu kariérové přípravy důstojníků v resortu obrany, ze které kolektiv autorů nového konceptu vycházel, ukázala na následující nešvary: existuje deficit v naplňování kvalifikačních požadavků u důstojnického sboru, naplnění kvalifikačních požadavků není striktně vyžadováno; existuje dlouhá a nerovnoměrná doba mezi jednotlivými kurzy, což vede k postupné ztrátě všeobecného i odborného přehledu; jednotlivé kurzy na sebe ne vždy obsahově navazují, nosné předměty kurzů nejsou jednoznačně definovány a provázány tak, aby stabilizovaly celý systém vzdělávání; jednotlivé typy kurzů nepokrývají úrovně managementu; není jednoznačná vazba mezi kariérovým kurzem, odborným kurzem a jazykovým kurzem, jednotlivá SM nejsou přesně popsána z hlediska požadavků; kurzy nejsou kompatibilní se standardy spojenců, a tedy není možné vždy uznat (nostrifikovat) zahraniční a civilní ekvivalenty; vzdělávací instituce nejsou odpovídajícím způsobem rozvíjeny a zdrojově podporovány, je nutná periodická obměna personálu s cílem dosažení většího sepětí s praxí a vývojem vojenství, kdy praxe předbíhá teorii; chybí propojení na národní soustavu kvalifikací; k předávání znalostí a dovedností v kariérových kurzech nejsou dostatečně využíváni absolventi zahraničních kurzů a škol, pracovníci ze zahraničních pracovišť, výrazné osobnosti vojáci a občanští zaměstnanci, kteří získali zkušenosti v praxi u útvarů v ČR, v zahraničních operacích nebo na manažerských postech v civilním sektoru. Charakteristika nového konceptu Na začátku tohoto odstavce je nutné zdůraznit, že další text se zabývá pouze částí celého konceptu kurzy KVD a KGŠ. Na ostatních kurzech (důstojnický kurz, velitelsko-štábní kurz, poddůstojnický a praporčické kurzy v gesci VeV-VA Vyškov) se v současnosti dále pracuje a jejich postupná implementace proběhne zřejmě v letech Pracovní tým dostal za úkol navrhnout flexibilní koncept, který by popsal kariérovou přípravu personálu resortu obrany komplexně, s ohledem na provázanost vzdělávacích aktivit poskytovaných pro jednotlivé hodnostní sbory. Jeho členové vycházeli z konstatování, že příprava vojenského profesionála ve 21. století nemůže být nadále koncipována jako jednostranné předávání informací, ale musí se soustředit na větší vtažení studenta do vzdělávacího procesu. Cílem je formování motivované osobnosti schopné kreativního, analytického a kritického myšlení, s lepší orientací v oblastech bezpečnostní a obranné politiky, krizového řízení, vojenského umění a civilně-vojenských vztahů, etiky, historie, práva, práce s médii, zvládnutí základů rétoriky a vedení lidí. Odborná připravenost vojáků AČR je povětšinou na vysoké úrovni, což konečně dosvědčují i hodnocení partnerů a výsledky ze zahraničních operací. Avšak všeobecný rozhled a ostatní osobnostní charakteristiky, typické pro vyzrálou osobnost občana profesionálního vojáka, ne plně dosahují standardů armád NATO. S využitím nejlepších domácích zkušeností, poznatků z kariérových kurzů ve vybraných zemích NATO a EU (včetně doporučení z nedávno schváleného generického kurikula ACT Norfolk pro státy NATO a PfP) a při respektování zásad stanovených koncepcí přípravy byl pracovním týmem navržen koncept, který v maximální míře zohledňuje požadavky Generálního štábu AČR, gestora za kariérovou přípravu vojáků z povolání. Došlo ke zkrácení délky kurzů a zvýšení jejich četnosti v průběhu kariéry. Kurzy jsou společné pro všechny odbornosti, kladou velký důraz na samostatnou přípravu studentů, zavádějí moderní metody a formy výuky, rozvíjí kompetence odpovídající úrovně managementu apod. V tabulce číslo 1 je uvedena struktura kurzů pro důstojníky s uvedením jejich stručného popisu. Velením AČR byla v průběhu posuzování konceptu diskutována i možnost, že do kurzu pro vyšší důstojníky budou nastupovat důstojníci v hodnosti majora (viz tabulka č. 1), a nikoli kapitána, jak bylo navrhováno pracovním týmem. Důvodem bylo sjednocení národních podmínek pro vstup do tohoto kurzu se zvyklostmi většiny armád států NATO. Konečné rozhodnutí bude tedy zřejmě přijato až na základně vnitroresortního připomínkového řízení. V této souvislosti bylo navrženo i nové nastavení ekvivalentů dostupných zahraničních kurzů, což ukazuje tabulka č. 2. Současně s nastavením zahraničních ekvivalentů kariérových kurzů byly sladěny i požadavky na vstupní jazykové požadavky u domácích kurzů. Pro KVD jde minimálně o úroveň 3, 2, 3, 2 dle STANAG 6001 a pro kurz GŠ o úroveň 3, 3, 3, 3. To umožní využití bohatých zdrojů odborné, anglicky psané zahraniční literatury, vedení přednášek domácími a zahraničními lektory v anglickém jazyce a jistě přiláká i zahraniční studenty. S cílem dosažení maximální efektivity vzdělávání v kariérových kurzech a s přihlédnutím k omezené kapacitě vzdělávacích zařízení se počítá s organizací kurzů v prezenční i kombinované formě studia, s maximálním využitím internetových forem distančního vzdělávání. Tabulka č. 2 Přehled zahraničních kurzů pro důstojníky a jejich národní ekvivalent Název zahraničního kurzu Stávající ekvivalent Navrhovaný ekvivalent Royal College Of Defence Studies (GBR) Kurz Generálního štábu Kurz pro generály National Defence University War College (USA) Kurz Generálního štábu Kurz pro generály Army War College (USA) Kurz Generálního štábu Kurz pro generály Air War College (USA) Kurz Generálního štábu Kurz pro generály L École De Guerre (FRA) Kurz Generálního štábu Kurz generálního štábu Akademie velení bundeswehru (DEU) Kurz Generálního štábu Kurz generálního štábu Kurz národní bezpečnosti (SVK) Kurz Generálního štábu Kurz generálního štábu Baltic Defence College (EST) Kurz Generálního štábu Kurz generálního štábu Advanced Command And Staff Course (GBR) Kurz pro vyšší důstojníky Kurz pro vyšší důstojníky Command And General Staff College (USA) Kurz pro vyšší důstojníky Kurz pro vyšší důstojníky Air Command And Staff College (USA) Kurz pro vyšší důstojníky Kurz pro vyšší důstojníky Command And Staff College USMC (USA) Kurz pro vyšší důstojníky Kurz pro vyšší důstojníky École D État- Major (FRA) Kurz pro vyšší důstojníky Kurz pro vyšší důstojníky Command and Staff College (PAK) Kurz Generálního štábu Kurz pro vyšší důstojníky Metody a formy Obrázek č. 1 Schéma standardního modelu organizace týdne u KGŠ, příklad Prezenční a kombinovaná forma studia obsahuje jak teoretickou, tak i praktickou přípravu. Metody jsou zaměřeny na přípravu vyšších důstojníků štábů vojsk a jde především o: samostatnou přípravu na základě povinné a doporučené literatury, přednášku, seminář, Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek přehled hlavních událostí týdne diskuze v AJ Seminář I úvod k tématu (EoD) Konzultace Téma dne Téma dne Téma dne Téma dne Seminář I úvod k tématu (Q & A) Téma dne (Q & A) (Q & A) (Q & A) Oběd Seminář II Seminář II Seminář II Rezerva Vyhodnocení Vyhodnocení Instr./Vyh Samostatná příprava (Q & A) Seminář II Seminář II Vyhodnocení Poznámka: 1. Na každé téma je určený expert of the day, který prezentuje a sumarituje doporučenou literaturu (studenti si rovnoměrně vyberou tematiku dle vlastních preferencí na začátku kurzu) 2. Mentor je přítomen v semináři i na přednáškách tak, aby byl schopen jednak hodnotit připravenost a aktivitu studentů, a také korigovat nasměrování diskuze a konsolidaci tématu 3. Práci v semináři, řízení diskuze a rozdělení úkolů zabezpečuje vedoucí semináře, což je rotační funkce studentů s týdenní periodou (praktické prověření manažerských schopností studentů) a VeV-VA Vyškov podíleli odborníci z dalších pracovišť Univerzity obrany a integrovaného Ministerstva obrany. Výsledný návrh přípravy v kariérových kurzech byl na konci roku 2013 projednán Generálskou radou náčelníka Generálního štábu AČR, prezentován NMO-P a řediteli SP MO a po zapracování připomínek následně doporučen k realizaci. Pro kurzy vyšších důstojníků a Generálního štábu byla již také zpracována a následně gestory kurzů schválena základní učební dokumentace. V současné době probíhá sestavení komplexních plánů těchto kurzů (včetně zpracování požadavku na zabezpečení přednášek externími lektory) tak, aby kurzy mohly být zahájeny od Kolektiv autorů nového konceptu Přípravy personálu resortu obrany v kariérových kurzech předpokládá, že postupnou implementací jednotlivých kurzů se vytvoří moderní, ucelený systém celoživotního vzdělávání a přípravy profesionálních vojáků všech hodnostních sborů (a případně také civilních zaměstnanců resortu), což v konečném důsledku významně napomůže zvýšení odborné kvalifikace klíčového personálu a také úspěšné implementaci kariérního řádu do praxe. Autor: Ing. František Mičánek (brig. gen. v z.), ředitel Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany

8 host Rozhovor s ombudsmanem neboli hlavním inspektorem ochrany lidských práv v resortu Ministerstva obrany Mgr. Zoranem Nerandžičem ZASTÁNÍ u ombudsmana Předmluvou k následujícím řádkům musí být stručný výklad dvou klíčových pojmů: ombudsman a lidská práva. Ne každý totiž ví, že institut ombudsmana vznikl v sedmnáctém století ve Švédsku, kde byl dotyčný pověřen králem dbát na správné chování úředníků. Hromadného rozšíření se však dočkal až v druhé polovině 20. století a v současné době je v různých formách zaveden téměř ve sto zemích světa. Lidská práva ve svém souhrnu nejsou ničím jiným než různými kvalitativními stránkami práva na život. Otázka lidských práv se ve společnosti objevuje již od jejího počátku. Proniká do právního vědomí jak ve východních samovládách (sumerské a babylonské městské státy), tak i ve starověkém Řecku a Římě. Dobrou zprávou je, že institut ombudsmana, přesněji řečeno hlavního inspektora ochrany lidských práv, existuje také v resortu Ministerstva obrany České republiky. Jeho představitel Mgr. Zoran Nerandžič poskytl A reportu exkluzivní rozhovor. Pane magistře, odkdy je v resortu obrany zřízena funkce ombudsmana? Institut ombudsmana neboli hlavního inspektora ochrany lidských práv existuje v resortu obrany od poloviny devadesátých let minulého století. V podstatě to byla reakce na transformaci armády z takzvané totalitní na moderní a demokratickou. Jedním z prvotních úkolů bylo zabezpečit ochranu lidských práv, a to zejména vojáků v základní službě, od šikany. Usnesením vlády bylo ministrovi obrany uloženo, aby ochranu lidských práv ve svojí gesci zabezpečoval. V reálu tomu vždy bylo prostřednictvím Inspekce ministra obrany. Proč zastáváte tento důležitý post právě vy? Nejsem prvním, ani posledním ombudsmanem v resortu obrany. Od prvopočátku už pracovalo v této významné pozici pět reprezentantů. A proč jsem to v současné době právě já? Souvisí to s organizačními změnami na Inspekci ministra obrany, které byly realizované k prvnímu dubnu loňského roku. To IMO zásadním způsobem změnila svoje fungování, když se zde zavedly efektivní prvky projektového řízení. Máme tady sice institut hlavních inspektorů, ale hlavní inspektor ochrany lidských práv je mezi nimi jistou profesní výjimkou s přesně evidovanou agendou. Významnou skutečností je také to, že jako hlavní inspektor ochrany lidských práv jsem současně ve funkci zástupce ředitele Inspekce ministra obrany. Je tedy nabíledni, že problematika ochrany lidských práv je v agendě Inspekce MO na jednom z předních míst. Pro vojenskou veřejnost není tajemstvím, že vedle Inspekce ministra obrany existuje také inspektorát na Generálním štábu Armády ČR. Nepodléhá řešení této problematiky jisté duplicitě? V této souvislosti chci zdůraznit, že pozice hlavního inspektora ochrany lidských práv je zakotvena v Základním řádu ozbrojených sil České republiky. Konkrétně je to článek č. 18, kde je uvedeno, že se každý voják může v případě porušování lidských práv obrátit na ombudsmana, ať se to týká jeho osoby, nebo děje, kterého je očitým svědkem. Ombudsman má povinnost takovouto stížnost přijmout, zaeviduje ji a následně zajistí její vyřízení. Klíčovou indicií tady je přímá vazba na IMO. Z titulu funkce totiž mohu využívat veškeré kontrolní mechanismy Inspekce ministra obrany. Neodpověděl jste nám na otázku ohledně duplicity obou výše uvedených složek. Můžete být konkrétnější? Při řešení jednotlivých stížností se mohu obrátit, jinými slovy požádat o vyřízení, služební nebo statutární orgán, v jehož působnosti je daná záležitost. Mimochodem také inspektorát Armády ČR. Inspekce a inspektorát mají rozdílnou působnost, včetně agendy, a tudíž nemůže být o duplicitě řeč. Výstižnější pojmenování je úzká součinnost. Umožníte nám nahlédnout do zákulisí činnosti resortního ombudsmana? Pravomoci ombudsmana jsou zakotveny v rozkaze ministra obrany o Inspekci MO. Konkrétně se jedná o rozkaz č. 20/2012, kde se články 13 a 14 věnují ochraně lidských práv. V praxi nejde pouze o vyřízení stížností jednotlivců, se kterými se na něj mohou obracet mimo služební postup podle čl. 18 Základního řádu ozbrojených sil České republiky, nýbrž i o koordinaci resortních prvků, které se ochranou lidských práv zabývají. Tím pádem se můžeme bavit například o rovných příležitostech mužů a žen, národnostních menšin, o problematice humanitárního práva nebo o prevenci kriminality a sociálně nežádoucích jevů. Navíc jsem součástí jistých takzvaně mimoresortních procesů. Resortní ombudsman zastupuje Ministerstvo obrany v Radě vlády ČR pro lidská práva jako její stálý člen. Dále zabezpečuje návštěvy Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či jinému ponižujícímu zacházení nebo trestání a návštěvy Výboru proti mučení. Není sporu o tom, že činnost ombudsmana je rozsáhlá. Odpovídá tomu i podřízený aparát? Jak jsem již uvedl, před rokem se agenda ombudsmana spojila s pozicí zástupce ředitele Inspekce ministra obrany. Tím pádem mám k dispozici aparát celé inspekce. Využívám jejího profesního know-how. Jako hlavní inspektor ochrany lidských práv nemám v podřízenosti žádné inspektory ochrany lidských práv na podřízených vojenských útvarech a zařízeních. Vytvářet nějakou speciální strukturu odborných orgánů na tuto problematiku bych považoval za kontraproduktivní. Nepochybně by to vyžadovalo přijímání dalších zaměstnanců. A to je z mého pohledu nadbytečné. Většina agend, které se týkají ochrany lidských práv, spadá do povinností velitelských orgánů. V příslušných zákonech a nařízeních je stanovena povinnost zaměstnavatele, respektive služebního orgánu zamezit nerovnému zacházení a diskriminaci profesionálů a občanských zaměstnanců resortu obrany. Komu je ombudsman podřízen a komu předává svoje výstupy? Jsem přímo podřízen generálnímu inspektorovi řediteli Inspekce ministra obrany. Jeho prostřednictvím předávám svoje poznatky ministrovi obrany České republiky. Jak je zaručena diskrétnost, respektive ochrana identity případného stěžovatele? Řada podnětů, které dostáváme, jsou formou anonymů. Lidé nám sdělují, že se bojí identifikovat, aby nedošlo k nějaké pomstě nebo represivním opatřením vůči jejich osobě. Nicméně zcela otevřeně říkám, že i informace v anonymním sdělení prověřujeme. Neznamená to však, že doručená informace automaticky uvádí v chod naši kontrolní činnost. Pokud jsou sdělení zjevně příliš obecná a nelze z nich identifikovat, o co se de facto jedná, nebo jde očividně o nepravdivé informace, záležitost odložíme. Mimochodem, nezřídka stížnost podstupujeme jejich nadřízeným a stav konzultujeme navzájem. Tento postup se nám již nejednou osvědčil. Na druhou stranu konstatuji, že dostáváme také sdělení, na jejichž konci jsou konkrétních údaje o stěžovateli. Když se někdo podepíše, tak musí počítat s tím, že už jeho iniciály budou někde figurovat. Zákon však výslovně stanoví, že nikdo nesmí být postižen za to, že podal stížnost. Jinými slovy, že nesmí být proti němu přijímány žádné sankce. To by bylo porušení zákona. Porušování lidských práv lze přece hlásit nadřízenému veliteli, orgánům Vojenské policie, kaplanovi, psychologovi nebo dalším institucím. Proč se obracet právě na resortního ombudsmana? Praxe opakovaně potvrdila, že postup přes ombudsmana je tou nejpřímější, a tudíž nejefektivnější cestou k nápravě nesprávného stavu. Ombudsman zahájí šetření stížnosti a doporučí nápravná opatření, případně informuje ministra obrany. Já nemám pravomoc cokoliv nařizovat velitelskému orgánu. Přesto jsou moje závěry šetření relevantními podklady pro kompetentní složky. Když se stěžovatel obrátí na orgány Vojenské policie, tak ty to zpravidla budou šetřit z hlediska toho, zda se jedná o trestný čin, či nikoliv. Když ne, tak to odloží nebo podstoupí nadřízenému. U vojenského psychologa nebo kaplana si o tom v uvozovkách pouze zevrubně pohovoříte a on vám doporučí nějaké osobní řešení. Ombudsman je tou správnou autoritou, která vám může pomoct. Kolik podání a jakého druhu k vám přichází? Budu zcela konkrétní. Na moji kontaktní ovou schránku ombudsman@army.cz přišlo za jeden rok jejího fungování zhruba dvacet podání. Jedná se převážně o záležitosti, kde si stěžují na nerovné zacházení, případně šikanu vůči jejich osobě. V loňském roce, kdy se realizovaly poměrně rozsáhlé organizační, mobilizační a dislokační změny ve vojenských útvarech a zařízeních Armády ČR, byli autory stížností převážně občanští zaměstnanci. V souvislosti s OMDZ je to už jakési pravidlo. Obecně řečeno, čím je OMDZ větší, tím je nárůst stížností vyšší. Jak profesionálové, tak občanští zaměstnanci jsou flustrováni, bojí se ztráty zaměstnání nebo přemístění do jiných posádek. Permanentně rozebírají, proč to musím být zrovna já a ne ten druhý. Na jakoukoliv změnu reagují negativně a hned v ní vidí špatnosti. V těchto situacích hodně záleží na velitelích, ředitelích a náčelnících organizačních celků. Jejich přístup vůči podřízeným musí být transparentní a v maximální možné míře spravedlivý. Dovolte mi uvést ještě jedno číslo, protože se svými stížnostmi se zaměstnanci resortu obrany neobracejí pouze přímo na ombudsmana. V potaz je třeba brát i stížnosti tohoto typu adresované na Inspekci ministra obrany. Těch bylo za loňský rok zasláno bezmála sedmdesát. Můžete uvést konkrétní případ, ve kterém resortní ombudsman napomohl zjednat nápravu stavu? Uvedu dva případy s rozdílnými konci. Jeden se přihodil u pozemních sil a druhý u vzdušných sil Armády ČR. U jednoho útvaru pozemních sil si stěžovali na velitele, že je šikanuje. Následovalo naše důkladné šetření, které nepotvrdilo opodstatněnost stížnosti. Proto jsme veřejně, a samozřejmě rádi, konstatovali, že velitel útvaru nikoho nešikanuje, ale striktně plní úkoly související s reorganizací. U vzdušných sil to byl opačný případ. Naším šetřením bylo zjištěno, že skutečně docházelo k negativním jevům ze strany bývalého velení útvaru. Dokonce se to promítlo do finančních náležitostí v neoprávněném odebrání osobního příplatku. Samozřejmě, že byla zjednána náprava. Ve funkci ombudsmana resortu obrany jste přesně jeden rok. Jak byste ho zhodnotil? Jako úspěšný. Systém nastavený na Inspekci ministra obrany se nám osvědčil a pozice ombuds mana je v resortu obrany zcela oprávněná. Na co jsem obzvlášť hrdý, je skutečnost, že si zaměstnanci resortu poměrně rychle našli k ombudsmanovi cestu a mají k němu důvěru. Nelze se nezeptat na následující kroky ombudsmana resortu obrany Mojí metou je, aby problematika ochrany lidských práv v resortu obrany dostala ještě masovější parametry. A to jak v oblasti vojenského školství, tak v kariérovém vzdělávání profesionálů a občanských zaměstnanců. Vojenskou veřejnost je třeba posílit v praktické informovanosti, jaká jsou jejich lidská práva a jakým způsobem je lze chránit. Vedle toho chci zvýšit spolupráci se sekcí personální v prevenci sociálně nežádoucích jevů. Další progres vidím v intenzivnější mezinárodní spolupráci armádních ombudsmanů, a to nejen členských zemí NATO, ale i ostatních ozbrojených sil světa. Co byste vzkázal vojákům a občanským zaměstnancům? Nabádám je k osobní odvaze, když jsou jejich lidská práva porušována. Aby vůbec neváhali a ihned dali podnět ombudsmanovi. Přitom nemusí jít hned o stížnost. Od ombudsmana dostanou praktické rady, jak v dané situaci postupovat, aby se dosáhlo nápravy. Mnohdy se nejedná o takzvaně velké kauzy, ale o dění, které komplikuje postavení dotyčného. Nesprávností neubývá a v člověku to vyvolává pocit tisíce křivd. V té chvíli mu ombudsman může podat pomocnou ruku. Ostatně proto byl tento institut zřízen v resortu Ministerstva obrany Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

9 výcvik Ve vojenském újezdu Hradiště se uskutečnilo slaďovací cvičení 4. brigádního úkolového uskupení K6 Přispívali k udržení celistvosti Kolona vozidel logistiky naložených potřebným materiálem se posunovala pomalu vpřed. V okamžiku, kdy měla překonat jeden z rizikových úseků, udeřil na ni protivník rotou výsadkářů. Velitel konvoje okamžitě vyhodnotil situaci a snažil se odpoutat od útočících vojáků a co nejrychleji dostat vozidla do bezpečí. Následovalo ošetření raněných a zjištění rozsahu poškození automobilové techniky. Jednalo se o jeden z fragmentů slaďovacího cvičení K 6, které se od 10. do 21. března uskutečnilo ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště. Účastnilo se ho vojáků a 415 kusů techniky. A to nejen ze 4. brigády rychlého nasazení, ale také z 13. dělostřeleckého pluku, 14. pluku logistiky, 15. ženijního pluku, 25. pluku protiletadlové raketové obrany, Vojenské policie a dalších útvarů bojové podpory a bojového zabezpečení předurčených do úkolového uskupení. Jeho cílem bylo prověřit, jak jsou 42. a 44. praporní úkolová uskupení schopna plnit zadání coby součást brigádního úkolového uskupení. Samotné cvičení bylo rozděleno do dvou etap. První trvala od 10. do 16. března. Jednotky a štáb se během ní připravovaly na kontrolu sladě nosti, byla to vlastně jakási poslední prověrka před kontrolou. Dolaďovala se rozhodčí služba, příprava jednotlivých incidentů a imitací. Jednotky se v této fázi věnovaly procvičování různých taktických činností, ať už se jednalo o útok, obranu, přesuny, či další aktivity. Důležité jsou verifikace Jednu z jednotek jsme zastihli na střelnici při střelbách z útočných pušek Bren, pistolí Phantom, kulometů Minimi, odstřelovacích pušek SVD Dragunov, RPG a lafetovaných zbraní lehkých obrněných automobilů Iveco. Věnujeme se zde standardnímu střeleckému výcviku z ručních zbraní. Konkrétně teď probíhá cvičení č. 26 na prodloužené vzdálenosti sedm set a čtyři sta metrů. Soustřeďujeme se především na útočnou pušku Bren, aby zejména noví vojáci byli schopni odstraňovat závady a řešit nenadále vzniklé situace, vysvětluje zástupce velitele 1. pěší roty nadporučík Jiří Staněk. Mezitím přicházejí na palebnou čáru pancéřovníci. Vrak vojenské techniky vzdálený několik set metrů nadskočí a v oblaku dýmu a prachu zase dosedá na zem. Dostává přesný zásah z ručního tankového granátometu. Ne každý pancéřovník ale míří takto přesně. Občas některý granát vyhloubí díru před vrakem anebo přelétne. Tady každý střílí z vlastní zbraně. Důležité je, aby ještě před samotnou střelbou každý voják správně zvládl verifikaci zbraně. To je stejné jako při střelbě z útočné pušky. Významnou roli sehrává rovněž přesný odhad vzdálenosti. Ta se počítá buďto podle dílcového pravidla, anebo s ní mohou pancéřovníkům, podobně jako s rychlostí bočního větru, pomoci odstřelovači. Ti jsou vybaveni tak, aby tyto parametry mohli přesně změřit. Dnes jsou ale pro střelbu RPG velmi dobré podmínky. Boční vítr prakticky nefouká, takže horizontální přesnost by neměla dělat žádné problémy, vysvětluje vrchní praporčík 4. brigády rychlého nasazení nadpraporčík Miloš Prášil. RPG je sice stará a poměrně jednoduchá zbraň, ale právě to je její přednost. Je totiž velice spolehlivá. Občas se sice stane, že střelec má nějaké problémy. Většinou je to ale způsobené tím, že se jedná o nováčka. Zkušený pancéřovník si s touto zbraní bez problému poradí. To už se ale na palebnou čáru řadí lehká obrněná vozidla Iveco. Střílí se ze zbraňové stanice Protektor M151, osazené kulometem M2 ráže 12,7 mm. Jedná se o zbraňový systém zcela jiné generace. Střelec vyhledává cíl uvnitř vozidla na obrazovce, díky čemuž dosahuje obzvlášť velké přesnosti. Trochu to připomíná hru na počítači. Podle nadpraporčíka Prášila je ale potřeba i v tomto případě udělat verifikaci. Pokud se neudělá přesně, případně na ni někdo zapomene, zásahy jsou nulové. I v tomto případě hrají svoji roli zkušenosti. Obrazovku je možné využívat nejen ke střelbě, ale i k monitorování prostoru odpovědnosti. Cokoliv se v něm objeví, to jsou střelci schopni pokrýt palbou. Napadení kolony Od 16. do 21. března se konalo samotné slaďovací cvičení. Jeho námětem bylo nasazení 4 úkolového uskupení do mezinárodní operace pod velením NATO. Naši vojáci měli přispět k udržení celistvosti jednoho státu, který byl přepaden sousedem. Vše, co zde cvičíme, je zaměřeno na to, abychom úspěšně prošli metodikou hodnocení pozemních sil NATO CREVAL. Proto jsou do tohoto cvičení zařazeny základní doktrinální činnosti, počínaje přesunem jednotek, zaujetím stanovených prostorů, obranou a útokem konče. Tyto činnosti se v minulosti cvičily i před nasazením do misí v Afghánistánu, ovšem jen do úrovně četa. Nyní obranu a útok nacvičujeme i ve větších jednotkách, konkrétně rotách a praporech, upozorňuje nadpraporčík Prášil. Celá záležitost je mnohem obtížnější na plánování, klade také větší důraz na logistiku. Právě při těchto činnostech je potřeba zajistit včasný přísun munice, PHM a dalšího materiálu. I z tohoto důvodu byl do cvičení zařazen fragment, během kterého byla simulována dopravní nehoda, při níž došlo ke zranění čtyř lidí. Poškozené vozidlo přitom blokovalo komunikaci. Vojáci museli v co nejkratším čase zajistit její zprůjezdnění pro další jednotky. Zraněným byla poskytnuta první pomoc a poté byli transportováni do polní nemocnice. Ani tím ale problémy na komunikaci neskončily. Protivník na ni zaútočil letecky. Později byla zablokována uprchlíky. Tohle všechno musely jednotlivé prapory řešit. Protivzdušnou obranu hlavního místa velení měla na starost jedna z baterií 252. protiletadlového raketového oddílu vyzbrojená komplety RBS-70. Právě tato jednotka je předurčena v roce 2015 pro síly rychlé reakce NATO. S průběhem cvičení jsem spokojen. Obdobnou prověrkou jsme v minulosti již několikrát procházeli, ovšem s jinými prapory. Když jsme prováděli přípravu k dosažení plných operačních schopností u 41. mechanizovaného a 43. výsadkového praporu, tak jsme v dozorčí službě a v rozehře využívali příslušníky zbývajících dvou útvarů, které nyní prověřujeme. Myslím si, že právě díky tomu se mohli poučit z chyb svých předchůdců a teď je neopakují. Úroveň připravenosti je tedy o něco lepší, zhodnotil průběh vyvedení velitel brigády plk. gšt. Miroslav Hlaváč. Hlavní fáze výstavby 4. brigády rychlého nasazení by měla být dokončena letos v červnu, kdy tři její prapory dosáhnout plných operačních schopností a 44. motorizovaný prapor počátečních operačních schopností. Ten by měl plných operačních schopností podle předpokladu dosáhnout v roce Text: Vladimír Marek Foto: autor a nrtm. Michal Beran 14 15

10 Reportáž z bojových střeleb letových osádek bitevních a transportních vrtulníků Mi-24V a Mi-171Š/ŠM na pozemní cíle ve vojenském újezdu Libavá výcvik Na bojovém, ostře, rakety, kulomet! Přesně v osm hodin zahajuje vedoucí letové směny předletový brífink k leteckým střelbám 221. tygří vrtulníkové letky. Po krátkém úvodu postupně předává slovo všem zainteresovaným, kteří jak jemu, tak letovým osádkám bitevních vrtulníků Mi-24V a transportních strojů Mi-171Š/ŠM dokladují potřebné informace. Standardně se začíná počasím. Meteorolog se zaměřuje na dohlednost, proměnlivou oblačnost a vítr v zájmových lokalitách, vedoucí starší inženýr upřesňuje přistavenou vrtulníkovou techniku, včetně výzbroje v jednotlivých strojích, a zopakuje bezpečnostní pravidla, odborní náčelníci zkonstatují, že řízení letového provozu, letištní prostředky a radiotechnické zabezpečení jsou na akci připraveny. Před závěrečným rozhodnutím o průběhu letové akce má ještě řeč předsunutý letecký návodčí, který zevrubně vyloží taktický scénář na střelnici Velká Střelná ve vojenském újezdu Libavá. Ve stejnou dobu finišuje technický personál s přípravou vrtulníků k letu. Specialisté odborností drak-motor, elektrického a rádiového vybavení dokončují stanovené práce a uvolňují místo specialistům letecké výzbroje, slangově zbrojířům. Červené praporky, pět metrů před a za vrtulníky, jsou nadmíru vypovídajícím znamením, že od této chvíle je pro nepovolané osoby okolí strojů zakázanou zónou. Zbrojíři nabijí ostrou municí raketové bloky, kanónové kontejnery, kulomety a raketnice ASO-2 pro klamné cíle a předají čtyřiadvacítky zpět technikům. Zhruba čtyřicet ztečí denně Kapitán bitevního vrtulníku Mi-24V vystoupá se sedm tři pět osmičkou zhruba do patnáctimetrové výšky a provede poslední kontrolu. Vše je tak, jak má být. Záhy začíná čtyřiadvacítka nabírat rychlost a výšku. Po stanovené trase, kurzem nula šest tři stupňů, opouští prostor letiště a vydává se směrem k prvnímu otočnému bodu. Tím je město Kuřim. Postupně míjí Vyškov, Prostějov a směřuje k vojenskému újezdu Libavá. Klid na betonové stojánce, které se na 22. základně vrtulníkového letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou přezdívá mike, však netrvá dlouho. Sotva zmizí 7358 za horizontem, tak vzlétají další dvě Mi-24V, a to s trupovými čísly 7354 a O pár stovek metrů dál se začínají roztáčet listy nosného rotoru transportního vrtulníku Mi-171Š (trup. číslo 9806). Zasvěcení vědí, že tentokrát nejde o standardní letovou akci, ale o bojové střelby 221. tygří vrtulníkové letky. Následující tři březnové dny, konkrétně ve třech takzvaných zaprávkách neboli letových oknech denně, budou na střelnici Velká Střelná ničit pozemní cíle. A to jak jednotlivě, tak v sestavě roje. Po zhruba půlhodinovém přízemním letu z náměšťské základny je vrtulník Mi-24V u určeného kontaktního bodu. Kapitán bitevníku navazuje rádiové spojení s řídícím střelby a žádá ho o povolení pokračovat do výchozího bodu zteče. Současně mu upřesňuje svoji výzbroj, včetně množství neřízených raket S-5KO a nábojů do čtyřhlavňového rotačního kulometu ráže 12,7 milimetrů. O pár minut později se jde do finále. Kapitán vrtulníku žádá: Na bojový! a záhy se mu dostává souhlasné direktivy. Čtyřiadvacítka nasazuje kurz nula devadesát stupňů a rychlostí necelých dvě stě kilometrů za hodinu nalétává do cílové plochy s terčovou situací na zemi. Pět tři čtyři, na bojovém, ostře, rakety, kulomet, hlásí kapitán. Když se 7358 ocitne půldruhého kilometru od terčů znázorňujících nízkou budovu, kapitán odklopí černou krytku na páce cyklického řízení a zmáčkne tlačítko. Z raketových bloků UB-32 na závěsnících pod pomocnými křídly okamžitě vylétají čtyři kusy es pětek ráže sedmapadesát milimetrů. Záhy se dostává do akce pilot-operátor. Kulomet pal!, zaznívá v jeho sluchátkách a on stiskne červená tlačítka na bocích zaměřovače. Z kulometu 16 17

11 výcvik je vystřelena první krátká dávka zhruba dvaceti nábojů. V bezpečné vzdálenosti od postřelovaných pozemních cílů provádí vrtulník Mi-24V odval a prudce klesá dolů, aby se dostal z dosahu nepřátelských prostředků protivzdušné obrany. Přesněji řečeno, jde asi do patnácti metrů nad terénem. Na vydechnutí není čas. Bojová činnost posádky vrtulníku na Velké Střelné pokračuje dál, a to ve čtyřech následujících ztečích. Zhruba po dvaceti minutách nasazení odlétá bitevní stroj z prostoru střelnice a vrací se zpět na mateřskou základnu. Klid na libavském bojišti však netrvá dlouho. O pár minut později již předsunutí letečtí návodčí vedou na pozemní cíl další stroje. Jejich úkolem je zničit nepřátelská vojenská vozidla. To se efektivně daří municí z třiadvacetimilimetrových kanónů GŠ-23. Součástí výcviku je i použití pépéíček neboli klamných cílů PPI-26-IV, které jsou určeny k vytvoření klamného cíle pro infračervené systémy samonaváděcích protiletadlových raket. Při leteckých střelbách musíte spojit celou řadu profesních dovedností. Vše se musí optimálně sejít, abyste dosáhli požadovaného výsledku. Proto je toto cvičení jedno z nejzajímavějších v osnově leteckého výcviku, říká krátce po přistání kapitán vrtulníku Mi-24V kapitán Jaroslav Šimek a vysvětluje posloupnost nasazení, kdy se postupuje od denních střeleb z horizontálního letu jednoho stroje přes působení dvojice a roje vrtulníků až po noční střelby. Při vší úctě k bojovému nasazení jednoho, respektive dvou bitevníků se krátce zastavme u ostrých střeleb vrtulníkového roje. Vrtulníky působí na střelnici ve formaci, de facto v řadě, a to stupňovitě vpravo. Každý z nich má určený svůj sektor, ve kterém se nachází pozemní cíl. Pro dnešní střelby je to několik nízkých stavení. Ty si osádky vrtulníků přesně rozdělí a provedou jejich ničení, dodává kpt. J. Šimek. Čtyřiadvacítky dosáhly na Velké Střelné svého. Mimochodem během jednoho letového dne provedly na střelnici zhruba čtyřicet ztečí na pozemní cíle. Pro úplnost je však třeba uvést, že svoje profesní mistrovství předvedly také letové osádky transportních vrtulníků Mi-171Š/ŠM. Dokazuje to například efektivní střelba palubních střelců z kulometů PKM ráže 7,62 mm na nepřátelské pozice. Na terčové situaci byl postaven scénář bojového nasazení: střelba z nákladových levých dveří, taktický manévr, střelba z nákladových pravých dveří, taktický manévr, po průletu nad cílem střelba z rampy stosedmdesátjedničky, taktický odlet. Operační úkol je třeba plnit v maximálně možné rychlosti. Vrtulník nemůže působit v krizové oblasti déle, než je nezbytně nutné. Bez drilu ani ránu I laikovi musí být jasné, že jednou z klíčových indicií, čeho a kolik se na střelnici odstřílí, je meteorologická situace. Řečeno jinak, nevyhovující počasí může létajícímu personálu náměšťské dvěstědvacetjedničky zkomplikovat kontinuitu jejich výcviku. Proč? Protože působení na střelnicích ve vojenských újezdech se plánuje dlouho dopředu. Termíny na letecké střelby máme přiděleny v ročním plánu. Z důvodu značné vytíženosti vojenských újezdů je de facto nemožné je měnit. Nevyhovující meteorologická situace tedy zapříčiní, že se naplánovaná cvičení neprovedou, říká kapitán vrtulníku Mi-24V kapitán Martin Douda a upřesňuje, že se ostré střelby plánují na tři dny v měsíci, a to zpravidla na úterý, středu a čtvrtek jednoho týdne. Není tajemstvím, že v časech minulých byly pro náměšťskou základnu plánovány bojové střelby na pozemní cíle na každý měsíc. V současnosti je však situace jiná. Vycházíme z praxe, že v jistých měsících je pravděpodobnost provedení leteckých střeleb malá. Proto jsme na letošní rok naplánovali první střelby na březen a poslední na měsíc září, konstatuje kpt. M. Douda. Není sporu o tom, že výše uvedená činnost potřebuje dril, tudíž vyžaduje nepřetržitý a intenzivní výcvik. Na létajícím personálu se okamžitě projeví každá delší pauza, a to tak, že se jim na střelnici nedostává potřebné sebejistoty při použití zbraňových systémů. O fatálním následku, že by takzvaně propadli v podmínkách, není radno mluvit. Každý pilot musí absolvovat, podle svojí třídnosti, prověření letových dovedností. Ve skutečnosti jde o to, zda má pilot dostatečně zažité postupy pro použití zbraňových systémů. Pro třetí třídu je to šest měsíců, pro druhou devět měsíců a u jedničky je to jeden rok. Cvičení je možné plnit buď simulovanou fotostřelbou, nebo ostrou střelbou na střelnici, vysvětluje kapitán Douda. Nejedná se však výhradně o letové nasazení. Různé formy nácviků letecké střelby se praktikují i na zemi. Ostrá střelba je pomyslnou třešničkou na dortu. Je nemyslitelné, aby se k takto důležitému působení nevyjádřil také velitel 221. tygří vrtulníkové letky: Periodicita leteckých střeleb je dostatečně častá na to, abychom se v profesních podmínkách udrželi a abychom byli schopni plnit tyto úkoly s potřebnou mírou jistoty, vystihuje podstatu podplukovník Martin Janďourek. Nejeden čtenář si v této souvislosti klade otázku, nakolik je složité mít ve výzbroji letky zcela rozdílné typy vrtulníkové techniky, a to bitevníky Mi-24V a transportní Mi-171Š. Rozdílnost tady nesporně je. Každý typ vrtulníku je předurčen k plnění jiného spektra úkolů. Nezastírám, že to klade zvýšené nároky. Na druhou stranu je tady i očividný benefit. Můžeme si napřímo předávat zkušenosti, učíme se navzájem jeden od druhého. I když jde na první pohled o dvě zdánlivě rozdílné jednotky, rozhodující je, že to v letecké praxi funguje a letka stanovené úkoly plní, konstatuje podplukovník Janďourek. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba Podvrhnutí identity Vynalézavost podvodníků nezná mezí. Zvlášť když jde o peníze nebo cenné informace. Jaké používají technické či takzvané sociální postupy pro dosažení svých cílů, to vám přiblížíme v dnešní části seriálu, který pro vás připravují specialisté z Technického centra kybernetické ochrany MO (C CIRC). Phishing jsme již zmínili v 1. dílu s názvem Nástrahy u. Varovali jsme před podvrhnutými zprávami, které mají vzbudit dojem, že pochází například z vaší banky, a vyzývají vás k odeslání různých údajů. Pojem phishing zahrnuje ale mnohem více. Obecně je to postup charakteristický pokusy podvodně získat citlivé informace maskováním se za důvěryhodnou osobu nebo společnost. Je to technika sociálního inženýrství. Nejčastěji má takový phishing podobu falešného, ale rádoby oficiálně vyhlížejícího u, prostřednictvím kterého podvodník žádá uživatele o nejrůznější údaje. Třeba jen o potvrzení přijetí u, a tím i o pokoutně získané ové adresy, nebo může žádat o kompletní zadání jména, příjmení, rodného čísla, bydliště, telefonu, přihlašovacích údajů včetně hesla atd. To se může dít i prostřednictvím telefonátu, kdy se z vás pod záminkou levnějšího volání, úžasné kreditní karty, výhry nebo dárku pokouší vytáhnout osobní data, která dále zneužijí nebo prodají třetí straně. V horším případě vás můžou připravit o peníze. Zpráva nebo telefonát mohou být obecné, nebo naopak personifikované. Útočníci si o adresátovi mohli předem zjistit větší množství pravdivých informací. Oslovují ho jménem, znají jeho pozici v organizaci i přibližnou náplň práce atd. Většina těchto informací je dostupná na internetu, především na Facebooku a LinkedInu, kdy lidé mají špatně nastavenou ochranu soukromí a všichni pak mohou vidět všechno. Takový nebo telefonát potom opravdu působí věrohodně. Útočníci cílí nejčastěji na státní organizace, ale také na různé aktivistické skupiny. Informace o státních zaměstnancích jsou volně dostupné na internetu a aktivistické skupiny hojně sdílí informace prostřednictvím sociálních médií. Phishing přes je opět jednou z významných hrozeb letošního roku. Pokud se organizace chtějí proti phishingu nějak bránit, musejí si uvědomit, že antivirové programy tuto hrozbu ze své podstaty odhalit nemohou, a měly by své zaměstnance řádně poučit. Pharming je sofistikovanější metoda phishingu. Útočník díky zranitelnosti softwaru nainstaluje do PC trojského koně, který v operačním systému Windows do souboru Hosts (soubor pro mapování IP adres) zapíše adresu své podvodné webové stránky. Uživateli je po tomto útoku zobrazena stránka podvodná namísto stránky pravé, i když ji zadá ručně nebo ji má uloženou v prohlížeči v odkazech. Další možností je napadení DNS serveru (server pro vzájemné převody jmenných adres a číselných IP adres), kde se útočník pokouší změnit záznamy například tak, že ke správnému názvu přiřadí podvodnou číselnou IP adresu. Pokud se mu to podaří, všichni uživatelé tohoto DNS serveru se po zadání správné webové adresy dostanou přímo na podvrhnutou stránku. Základní obranou je aktivní, správně nastavená a aktualizovaná antivirová ochrana, která ve většině případů tento podvrh odhalí. Spoofing je často využívaná metoda podvrhnutí identity při hromadných počítačových útocích. Útočníci skryjí svou identitu přímou změnou své IP adresy za jinou v odchozí síťové komunikaci. Bránit se takovému podvrhu je velmi obtížné není možné filtrovat klamavé IP adresy, které se ustavičně mění. Nástrojů, které tímto způsobem mění IP adresu, je na internetu spousta a některé i zadarmo. Další velice jednoduchou metodou, jak z lidí dostat informace, je vytvořit reálný profil, za kterým je schovaný podvodník. Už jste někdy posílali při tvorbě profilu na sociální síti kopii dokladu totožnosti, nebo ověřovali dopisem vaši adresu? Když vás kontaktuje například agentura zabývající se personalistikou a nabídnou konkrétně vám skvěle ohodnocenou práci, protože splňujete jejich náročné požadavky, které vyjmenují a shodují se s vašimi dovednostmi, pošlete jim požadované údaje? Působí důvěryhodně, mají o vás informace. Co když ale všechno ví jen na základě vašich dvou až tří profilů na sociálních sítích a informace, které pošlete, obratem zneužijí? Neustále se potvrzuje, že při brouzdání internetem, při čtení ů, chatování, ale ani při pracovní činnosti si nemůžeme být nikdy ničím stoprocentně jisti. Nenabádáme tady k paranoie, ale k obezřetnému jednání, které vám může ušetřit spoustu starostí nebo finanční ztráty. Další zajímavé informace, trendy a souhrnné zprávy o světě kybernetické bezpečnosti naleznete na našich stránkách nebo Připravila kpt. Aneta Coufalíková Zdroj obrázků: vse-o-internetu.webz.cz 18 19

12 legislativa Celková rozloha vojenských újezdů by se měla zmenšit o jednu třetinu, což přinese nejen úspory, ale i jejich efektivnější využití Menší a efektivnější Armádu České republiky s největší pravděpodobností čeká od počátku příštího roku nejrozsáhlejší úprava vojenských výcvikových prostorů za posledních dvacet let. V současné době projednává Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR zákon o zrušení vojenského újezdu Brdy a změně hranic dalších újezdů. Proto jsme se rozhodli přinést informace nejen o stávajícím stavu vojenských újezdů, ale i o připravovaných změnách. Nejen vojenský újezd Brdy Právě projednávaný zákon o zrušení vojenského újezdu Brdy a změně hranic dalších újezdů by měl přinést následující změny. Předně se připravuje zrušení vojenského újezdu Brdy. Ten je prioritně určen k výcviku dělostřelectva a s ohledem na parametry ani neumožňuje plnohodnotný výcvik mechanizovaných jednotek. V posledních letech navíc došlo ke snížení intenzity dělostřeleckého výcviku. Např. v roce 2010 se zde uskutečnily dělostřelecké střelby v délce trvání osmi dnů. Velký podíl na využití tohoto prostoru tvoří výcvik ve střelbě z ručních zbraní, který je možné běžně provádět v jiných vojenských újezdech a částečně i mimo vojenské újezdy. Chybí zde i potřebné ubytovací kapacity. Pro potřeby výcviku 13. dělostřeleckého pluku zůstane zachováno v blízkosti posádky Jince posádkové cvičiště o rozloze pět set šedesát hektarů. Vojenský újezd Boletice bude zmenšen o dvanáct procent, vojenský újezd Březina o pět procent, vojenský újezdu Hradiště o patnáct procent a vojenský újezdu Libavá dokonce o jednatřicet procent. Z celkové výměry vojenských újezdů téměř sto třiceti tisíc hektarů bude takto uvolněno čtyřicet dva tisíc hektarů. Tedy zhruba jedna třetina. Při návrhu změny hranic jednotlivých újezdů byly zohledněny především restituční nároky týkající se pozemků v okrajových částech. Restituční nároky uvnitř vojenských újezdů bude nutné řešit vykoupením, případně směnou za jiné pozemky. Dalším přínosem by mělo být vyčlenění vyhlášených kulturních památek z území vojenských újezdů a jejich převedení na obce, občanská sdružení a další subjekty. Neméně podstatným důvodem optimalizace je narovnání občanských práv obyvatel vojenských újezdů, kteří při neexistenci obce na území vojenského újezdu nemohou volit ani být voleni do zastupitelstva a nemohou zde vlastnit nemovitý majetek. Cílový stav je stav bez obyvatel na území vojenského újezdu, řekl v této souvislosti v Poslanecké sněmovně ministr obrany ČR Martin Stropnický. Šest nových obcí Jen v uvolněných částech čtyřech vojenských újezdů, které si armáda ponechá, by mělo vzniknout šest nových obcí. Konkrétně se bude jednat o Polnou na Šumavě, Bražec, Doupovské Hradiště, Město Libavá, Kozlov a Luboměř pod Strážnou. V těchto případech se jedná o nápravu křivd z padesátých let minulého století, ke kterým docházelo v souvislosti se zřizováním vojenských újezdů. Dojde totiž k obnovení původních obcí, které byly zrušeny na základě zákona 169/1949 Sb. a staly se součástí vojenských újezdů. Další vyčleňované části vojenských újezdů budou přičleněny k již existujícím obcím. Samostatnou kapitolu v tomto směru představuje vojenský újezd Brdy, ve kterém má trvalý pobyt pouze dvacet šest občanů. Vytvoření nové obce tedy nepřipadá v úvahu. Zde žijící obyvatelé budou přičleněni k pěti sousedním obcím Jincům, Skořicím, Zaječovu, Podluhám a Obecnici. Újezd bude rozdělen na základě principů, které umožní, aby se situace co nejvíce blížila historickým katastrům obcí před jeho vznikem. Katastrální Vojenský újezd Brdy Leží ve Středočeském kraji. Jeho rozloha je dvacet šest tisíc devět hektarů. Z toho je však jen tři tisíce dvě stě sedmnáct využíváno pro výcvik a dvacet dva tisíc sedm set devadesát dva pro hospodářské účely. Na území újezdu žije třicet pět obyvatel. Újezd se nachází v centrální části Brd v nadmořské výšce od čtyři sta čtyřiceti do osmi set metrů. Nejvyšší vrchol je Tok (865 m). Na území újezdu leží celá řada historických, přírodních a technických zajímavostí. K výcviku je využívána dělostřelecká střelnice, pěchotní střelnice Velcí, pistolová střelnice Jince, házeliště ručních granátů a trhací jáma Brda, cvičiště boje o osadu a řidičské cvičiště. Pro ubytování vojáků je k dispozici pouze výcvikové zařízení Valdek s ubytovací kapacitou čtyřicet dva osob. V dalším zdejším objektu je možné ubytovat ještě osmdesát osob, ovšem jen krátkodobě. členění z roku 1949 totiž maximálně respektovalo zdejší vodohospodářské poměry, tedy přirozená rozvodí a možnosti obcí ovlivňovat zásobování vodou a protipovodňová opatření. K výrazné redukci vojenských újezdů došlo naposledy počátkem devadesátých let minulého století. Na základě usnesení vlády ČSFR č. 541 ze dne 5. září 1991 byly zrušeny vojenské újezdy Ralsko, Dobrá Voda a Mladá. Tím se jejich počet snížil z původních osmi na současných pět. Jejich rozloha se zmenšila z 1 774,8 km 2 na 1 296,6 km 2. Vojenské újezdy Ralsko a Mladá ale využívaly převážně sovětské útvary rozmístěné v Československu. Takže naše armáda vlastně zrušila jen jeden vojenský újezd, a to Dobrou Vodu. V roce 1993 měla Armáda České republiky sto patnáct tisíc vojáků. V současnosti jich má jednadvacet tisíc. Na jednoho vojáka tedy připadá přes šest hektarů výcvikového prostoru. To je téměř čtyřikrát více, než bývá obvyklé ve vyspělých západních zemích. Vojenský újezd Boletice Leží v Jihočeském kraji. Jeho rozloha je dvacet jedna tisíc devět set padesát tři hektarů. Z toho osm tisíc osm set čtyřicet sedm tvoří výcvikové plochy a třináct tisíc sto šest je využíváno k hospodářským účelům. Na území újezdu žije dvě stě sedmdesát osm obyvatel. Výcviková zařízení se nachází v nadmořských výškách sedm set až tisíc metrů. Nejvyšším vrcholem je Lysá (1 228 m). Na území újezdu je celkem patnáct výcvikových zařízení. Jedná se o střelnici bojových vozidel Jablonec, střelnici bojových vozidel Podvoří, pěchotní střelnici Podvoří, výcvikový trenažér Jakub, protitankovou střelnici Javoří, pěchotní střelnici Otice, součinnostní střelnici Třebovice, součinnostní střelnici Brzotice, dělostřeleckou a leteckou střelnici Ondřejov, cvičiště řízení bojových vozidel Dolany, řidičské cvičiště Kovářovice, vodní cvičiště Loutka, cvičiště boje o osadu a stanoviště UN Ondřejov, ženijní cvičiště cvičiště trhání Pražačka a cvičiště minování Sádlno. Kromě toho disponuje újezd dvanácti ubytovacími zařízeními. Jen na Podvoří je možné ve dvou srubových táborech, kasárnách, ubytovně a na statku ubytovat devět set třicet osob. Celkové ubytovací kapacity lze navýšit až na patnáct set osob. Dlouhodobě výrazné úspory V současné době se na provoz pěti vojenských újezdů vynakládá ročně zhruba čtyři sta třicet pět miliónů korun. Jedná se o prostředky určené na vojenské újezdy, střediska obsluhy výcvikových zařízení a nemovitou infrastrukturu. Výjimkou v tomto směru je vojenský újezd Březina, na který je vynakládáno ročně pouze třináct miliónů korun. V této částce ale chybí prostředky na provoz, protože ten zajišťuje prapor zabezpečení posádky Velitelství výcviku Vojenské akademie a není ho možné přesně vyčíslit. Roční náklady na vojenský újezd Brdy, který by měl být zrušen, přestavují částku téměř sedmdesát osm miliónů korun. Ani tyto údaje ale nejsou dostatečně reprezentativní. V důsledku snižování vojenského rozpočtu, především v posledních letech, byl resort nucen omezovat také prostředky vyčleňované 20 21

13 legislativa Vojenský újezd Březina Leží v Jihomoravském kraji. Jeho rozloha je patnáct tisíc osm set sedmnáct hektarů. Z toho je dva tisíce devět set devadesát dva hektarů využíváno pro výcvik a dvanáct tisíc osm set dvacet pět pro hospodářské účely. Na území újezdu žijí čtyři obyvatelé. Újezd se nachází v severní části Drahanské vrchoviny. Výcviková zařízení jsou ve výškách od čtyři sta padesáti do pět set padesáti metrů nad mořem. Nejvyšším bodem je bezejmenná kóta s nadmořskou výškou šest set čtyřicet pět metrů, nacházející se severovýchodním směrem od osady Drahany. Celkem je zde čtrnáct výcvikových zařízení. Konkrétně se jedná o střelnici bojových vozidel Ferdinandsko, pěchotní střelnici a házeliště ručních granátů Ferdinandsko, střelecko-metodické cvičiště, dělostřeleckou takticko-průpravnou střelnici Kotáry, takticko-průpravné cvičiště s využitím bojové techniky, cvičiště řízení bojových vozidel Vešperk, cvičiště řízení kolových vozidel Česlava, takticko-průpravná cvičiště, cvičiště ostrého trhání a minování Pulkava, Hanácká Louka a Svatá Anna, ženijní metodické cvičiště, vodní cvičiště Myslejovice, univerzální výcvikový trenažér Koloseum, prostor pro taktický výcvik Jeseník, cvičiště zápalných látek a zkušební terénní okruh. Jako jediné ubytovací zařízení s kapacitou dvě stě padesát lůžek zde slouží srubový tábor. Nespornou výhodou tohoto vojenského újezdu je blízká dislokace Velitelství výcviku Vojenské akademie Vyškov, jež v posádce disponuje dostatečnou ubytovací kapacitou. Tento výcvikový prostor je v rámci AČR, s ohledem na své specifické podmínky a vybudovanou infrastrukturu, přednostně využíván pro základní a zdokonalovací výcvik vojenských profesionálů a k provádění odborných vojenských kurzů. To je také nejdůležitějším argumentem pro jeho zachování. Vojenský újezd Hradiště Leží v Karlovarském kraji. Jeho rozloha je třicet tři tisíc sto šedesát jedna hektarů. Z toho sedmnáct tisíc patnáct hektarů se využívá k výcviku a šestnáct tisíc sto čtyřicet šest pro hospodářské účely. Na území újezdu žije pět set devadesát tři obyvatel. Výcviková zařízení se nacházejí od čtyř do osmi set metrů nad mořem. Nejvyšším vrcholem je Hradiště (934 m). Území újezdu bylo za první republiky osídleno prakticky výhradně Němci, kteří byli po roce 1945 odsunuti. Centrem této oblasti bylo okresní město Doupov, které již neexistuje. Podle něho stále přežívá neoficiální označení tohoto prostoru. Celkem se zde nachází sedm výcvikových zařízení. Konkrétně se jedná o součinnostní střelnici Žďár, pěchotní střelnici Plešivec, střelnici bojových vozidel Mětikalov, protiletadlovou střelnici a střelnici bojových vozidel Březina, cvičiště řízení bojových vozidel Tureč a ženijní cvičiště Brodce. K dispozici jsou zde čtyři ubytovací zařízení s celkovou kapacitou pět set čtyřicet lůžek. Kromě toho je zde ještě polní tábořiště Hlavákov a Sedlec, které slouží k rozvinutí polního tábora s kapacitou až dva tisíce osob. Výcvikový prostor využívá především 4. brigáda rychlého nasazení, jejíž žatecká posádka se nachází poblíž. na opravy inženýrských sítí, budov, komunikací a bytového fondu ve vojenských újezdech. Výsledkem je jistá skrytá zadluženost na této nemovité infrastruktuře. Navrhované změny sice přinesou jednorázové navýšení nákladů spojené se změnou hranic vojenských újezdů a zabezpečením samosprávy nově vzniklých obcí, do budoucna by ale tato opatření měla generovat výrazné snížení výdajů na provoz jednotlivých újezdů. Jenom roční úspory spojené s dřívějším pronájmem restitučních pozemků a zefektivněním výcviku a výkonu státní právy týkající se újezdů by měly být padesát miliónů. Dalších sto patnáct miliónů úspor ročně by resortu mělo přinést převedení majetku státu v hodnotě jedné miliardy na nově vznikající obce, případně na kraje. Na druhé straně této rovnice jsou nové výdaje. Zaměření, vytyčení a stabilizace nových hranic obcí přijdou jednorázově na pětadvacet miliónů korun. Tyto náklady budou hrazeny ze zákona Ministerstvem zemědělství ČR. Finanční náklady na zabezpečení fungování nových obcí a výkon státní správy jsou odhadovány na jedenáct miliónů ročně. Očistu zajistí armáda Na nové obce, případně na ty stávající, k nimž budou části újezdu přičleněny, je nutné převést i určitý majetek. Bude se jednat například o budovu vhodnou pro sídlo úřadu, případně jeho hospodářskou část, dále nezbytné kancelářské vybavení a nábytek. Dále by obce měly do svého majetku získat inženýrské sítě, vodní zdroje a studny, vodovody, kanalizace, čističky odpadních vod, veřejná osvětlení, autobusové zastávky, bytový fond, pozemky související s objekty bydlení a pozemky v intravilánech obcí. Jedině tak budou moci uspokojovat potřeby svých obyvatel související s bydlením, ochranou a rozvojem zdraví, dopravou, výchovou a vzděláváním, ochranou veřejného pořádku, celkovým kulturním rozvojem a potřebnými informacemi. Nezbytné bude rovněž zajistit očistu vyčleňovaných území. U většiny již dříve zpřístupněných okrajových částí vojenských újezdů byl pyrotechnický průzkum proveden již v minulosti. Na ostatních vyčleňovaných pozemcích, kde v minulosti probíhala vojenská činnost, bude očista zajištěna silami AČR, a to do konce letošního roku. K zajištění očisty sedmnácti tisíc hektarů pozemků ve vojenském újezdu Brdy byl Generálním štábem AČR zpracován plán očisty území. Předpokládá se kombinace hloubkového pyrotechnického průzkumu (výcvikové a cílové plochy v okrajových částech) a povrchového sběru munice na ostatním Vojenský újezd Libavá Leží v Olomouckém kraji. Celková jeho rozloha je třicet dva tisíc sedm set dvacet čtyři hektarů. Z toho deset tisíc sedm set sedmdesát hektarů je využíváno k výcviku a dvacet jedna tisíc devět set padesát čtyři pro hospodářské účely. Žije zde tisíc sto osm obyvatel. Výcviková zařízení se nachází ve výškách pět set až šest set padesát metrů nad mořem. Nejvyšším vrcholem je Chlum území. V roce 2012 byla zahájena očista prostoru, kterou v současné době provádí dva prvky zřízené 15. ženijním plukem skupina specialistů zajišťujících hloubkový pyrotechnický průzkum cílových a dopadových ploch střelnic Kolvín a Bahna a odřad pyrotechnické očisty. Ten plní úkoly očisty na ostatním území vojenského újezdu Brdy. Oba prvky budou mít až devadesát tři osob. (706 m). V tomto vojenském újezdu bylo uplatněno nejvíce ních nároků. V největším sídelním útvaru a zároveň správním stře- restitučdisku újezdu Městě Libavá je nejen prodejna potravin a restaurace, ale i poštovní úřad, základní škola, posádková ošetřovna a posádkový dům armády. Nachází se zde třináct výcvikových zařízení. Konkrétně se jedná o pěchotní střelnice Loučka, Smilov a Daskabát, střelnici bojových vozidel Přáslavice, součinnostní střelnici Velká Střelná, střelnici bojových vozidel Smilov a bojovou dráhu Smilov, pokusnou dělostřeleckou (balistickou) střelnici Smilov, cvičiště řízení bojových vozidel a řidičské cvičiště Anenský vrch, vodní cvičiště Čermná, vodní a ženijní cvičiště Barnov, cvičiště ostrého trhání, které tvoří trhací jámy Anenský vrch, Čepka, Čermná a U panenky Marie, taktické cvičiště Slepičí vrch, cvičiště boje o osadu Stará Voda, dělostřelecké cvičiště Čihadlo, Barnovský vrch a Olověný vrch. K dispozici je zde i vrtulníkové letiště Bores, vojenské vlečky Velká Bystřice a Domašov nad Bystřicí a školící a výcvikové zařízení Jívová a Hadinka. Vojáci mohou využívat sedm ubytovacích zařízení s celkovou kapacitou téměř devíti set lůžek. Výcvikový prostor využívá přednostně 7. mechanizovaná brigáda, jejíž jednotky jsou dislokovány přímo ve vojenském újezdu a v jeho blízkosti. V roce 2014 je plánováno vyčistit tři tisíce sto sedmdesát pět hektarů. Úkoly stanovené v návrhu zákona, tedy provést očistu prostoru nejpozději do dvou let od zrušení újezdu (do konce roku 2017), budou splněny. Text: Vladimír Marek Foto: autor a archiv redakce Domašov n.b. Jívová Hlubo ky Mrsklesy Kozlov a Slavkov Budišov nad Budišovkou M sto Libavá - Heroltovice Vojenský újezd LIBAVÁ Lubom p. Strážnou Vítkov

14 QF-16 technika a výzbroj Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM AUTODESTRUKČNÍ SYSTÉM FTS BUDE URČEN K OKAMŽITÉMU ZNIČENÍ QF-16 V PŘÍPADĚ, ŽE BY SE PŘI LETU V REŽIMU NULLO VYMKL KONTROLE ŘÍDICÍHO STANOVIŠTĚ. LETOUN F-16B BLOCK 1 ČÍSLA PŘIPRAVENÝ K ZÁHUBĚ. TAK JAKO ON NAKONEC SKONČÍ VŠECHNY AMERICKÉ LETOUNY S OZNAČENÍM QF. PŘES ZDÁNLIVĚ NEŠŤASTNÝ OSUD VŠAK TYTO STROJE VÝRAZNĚ NAPOMÁHAJÍ PŘI VÝVOJI NOVÝCH ZBRAŇOVÝCH SYSTÉMŮ A REALISTICKÉM VÝCVIKU PILOTŮ USAF. Ef šestnáctka odsouzená k záhubě Americké letectvo vyvinulo, vyzkoušelo a zařadilo do služby první létající terče tzv. kategorie FSAT (Full-Scale Aerial Target neboli létající terče ve skutečné velikosti) již koncem 50. let minulého století. Volitelně pilotované létající terče QF-4 rozšířily řady US Air Force (dále pouze USAF) v roce 1997 jako následovníci dronů QF-106. ROLI LÉTAJÍCÍCH TERČŮ KATEGORIE FSAT V SOUČASNÉ DOBĚ PLNÍ OBSTAROŽNÍ STROJE QF-4. V LETECH BYLO NA LÉTAJÍCÍ TERČE KONVERTOVÁNO CELKEM 318 LETOUNŮ F-4E A RF-4C. Od té doby bylo společností BAE Systems (dále pouze BAE) na FSAT konvertováno přes 300 vyřazených letounů F-4E a RF-4C Phantom II, pro které nebylo jiné využití. Okolo roku 2007 se však začal rýsovat potenciální problém zásoby provozuschopných strojů QF-4 se postupně ztenčily natolik, že bylo nezbytné zahájit jejich urychlenou náhradu. Navíc zastaralé QF-4 již nemohou plnohodnotně simulovat cíle, se kterými se američtí piloti budou v nadcházejících letech ve vzduchu setkávat. Letové výkony dnes celosvětově rozšířené čtvrté generace stíhacích letounů a nastupující generace páté jsou totiž diametrálně odlišné od veteránů studené války, jakými jsou právě konvertované Phantomy. Neméně důležitý je i fakt, že v současné době je již trvale uskladněno značné množství starších a nyní nadbytečných letounů řady F-16, ačkoli v řadách USAF slouží ještě řada pilotů a příslušníků pozemního personálu, kteří jsou proškoleni k obsluze této techniky. Navíc stále existuje i dostatečná zásoba náhradních dílů, nezbytná k její údržbě. Logická volba náhrady QF-4 tedy padla právě na ef šestnáctky, které by měly v blízké budoucnosti své předchůdce kompletně vystřídat. Dnes užívané drony QF-4 jsou obsluhovány příslušníky 82. letky vzdušných terčů (82nd Aerial Target Squadron, 82 ATRS) v podřízenosti 53. zkušební skupiny (53rd Weapons Evaluation Group, 53 WEG) ze sestavy 53. leteckého křídla (53rd Wing, 53 WG). Domovskými základnami 82 ATRS jsou Tyndall AFB (TAFB) na Floridě a Holloman AFB (HAFB) v Novém Mexiku. Jejím hlavním úkolem je zabezpečovat vývojový a zkušební program letecké munice WSEP (Air Force s Weapon System Evaluation Program) V SRPNU 2010 BYL NA ZÁKLADNĚ EGLIN AFB V RÁMCI TESTU AUTODESTRUKČNÍHO SYSTÉMU FTS (FLIGHT TERMINATION SYSTEM) ZNIČEN LETOUN F-16B BLOCK 1 (V ROCE 2006 PŘEZNAČENÝ NA GF-16B A OD TÉ DOBY VYUŽÍVANÝ 40. ZKUŠEBNÍ LETKOU USAF JAKO NELETUSCHOPNÁ UČEBNÍ POMŮCKA) S ČÍSLEM a program výcviku instruktorů vzdušného boje WIC (Weapons Instructor Course). Kromě strojů QF-4 se v arzenálu 82 ATRS nacházejí také létající terče BQM-167 Skeeter a dva pozorovací-telemetrické letouny E-9A Widget. Personál 82 ATRS navíc v Mexickém zálivu zabezpečuje provoz tří plavidel sloužících k dohledávání a vyzvedávání létajících terčů či jejich trosek z mořské hladiny. Mimo USAF je dalším uživatelem dronů QF-4 i US Navy, která každý rok spotřebuje několik z nich k vlastním výcvikovým a testovacím účelům. Ačkoli, jak bylo uvedeno, se počet provozuschopných QF-4 postupně snižuje (v posledních letech se počet zničených pohybuje okolo 15 kusů za rok), současné množství by postačovalo až do roku Realita ovšem bude poněkud jiná a po roce 2014 se již s další aktivní službou QF-4 nepočítá. V průběhu února letošního roku byl totiž celý program QF-4 ukončen, když byl techniky 309. skupiny údržby a obnovy letecké techniky (309th Aerospace Maintenance And Regeneration Group, 309 AMARG) reaktivován a připraven ke konverzi poslední vyřazený a dlouhodobě zakonzervovaný Phantom. Tento stroj byl následně v dubnu přelétnut do výrobního závodu POČÁTKEM LETOŠNÍHO ČERVENCE, TEDY NECELÉ TŘI MĚSÍCE POTÉ, CO BRÁNY 309 AMARG OPUSTIL POSLEDNÍ LETOUN ŘADY PHANTOM (KONKRÉTNĚ SE JEDNALO O PRŮZKUMNÝ RF-4C ČÍSLA ), ZAČALI JEJÍ TECHNICI REAKTIVOVAT PRVNÍ FIGHTING FALCON (F-16C S ČÍSLEM ) URČENÝ K SÉRIOVÉ PRODUKCI LÉTAJÍCÍCH TERČŮ QF

15 technika a výzbroj Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM společnosti BAE, odkud by měl v říjnu směřovat ke svému konečnému uživateli, kterým je 82 ATRS. Přestavba zmiňovaného RF-4C čísla na létající terč byla definitivní tečkou za celým programem konverze letounů F-4 na QF-4, který se tak zastaví na úctyhodném čísle 318 strojů. Koncem první dekády 21. století začalo velení USAF hledat za dosluhující QF-4 adekvátní náhradu. Požadavky na nový stroj v rámci programu QF-16 AST (Air Superiority Target) byly stanoveny jednoznačně dron měl být schopen simulovat nepřátelské stíhací letouny čtvrté generace (např. MiG-29 či Su-27), měl mít vysokou manévrovací schopnost, při jeho konverzi měly být minimalizovány případné změny v radarové odrazové ploše a měl mít možnost nést moderní systémy elektronického boje i výmetnice klamných cílů. V neposlední řadě měl být nástupce QF-4 schopen operovat v bezpilotním módu do vzdálenosti 120 nm (přes 220 km) od řídicího střediska. Vítězem tendru se nakonec v březnu 2010 stala společnost Boeing Global Services and Support (dále pouze Boeing), která od amerického ministerstva obrany ihned obdržela 69,7 mil. USD na financování počáteční fáze vývoje a výroby šesti prototypů (jejich základem se staly shodně dva Fighting Falcony v modifikacích F-16A Block 15, F-16C Block 25 a F-16C Block 30). Práci na novém stroji měla výrazně ulehčit a případná rizika minimalizovat spolupráce s firmou BAE, která má díky předchozí produkci dronů QF-4 v této oblasti velmi bohaté zkušenosti. Jelikož Boeing není originálním výrobcem letounů řady F-16, neměli jeho inženýři přístup k řadě nezbytných technických výkresů a další výrobní dokumentaci. Proto nezbylo než se spolehnout na moderní metody zpětného inženýrství, jakými jsou např. rentgenové nebo laserové skenování jednotlivých komponentů a jejich následné 3D modelování. Boeing byl nucen taktéž nově vyvinout sadu pozemního DNE 19. LISTOPADU 2012 PŘISTÁL NA ZÁKLADNĚ TAFB PRVNÍ PROTOTYP QF-16 S ČÍSLEM PO UKONČENÍ VOJSKOVÝCH ZKOUŠEK BUDE TENTO STROJ ZAŘAZEN K ŘADOVÉ SLUŽBĚ U 82 ATRS. VELKOU VÝHODU OPROTI JEJICH PŘEDCHŮDCŮM PŘEDSTAVUJE U DRONŮ QF-16 MOŽNOST POUŽITÍ VŠECH OSMI ZBRAŇOVÝCH ZÁVĚSNÍKŮ. Předpokládaný počet provozovaných létajících terčů Fiskální rok Typ QF QF Poznámka: Fiskální rok začíná 1. října předchozího roku a končí 30. září daného roku. diagnostického vybavení, která je pro jakýkoli provoz QF-16 naprosto klíčová. Testování prototypů bylo rozděleno do několika fází. V první z nich (nazvané System Verification Test, SVT) zahájené v lednu 2012 se v hangáru prověřovala integrace a vzájemná interakce všech důležitých systémů nových strojů. Po ní následovala další fáze SVT, tentokrát probíhající již venku PROTOTYP QF-16 ČÍSLA V DOPROVODU LÉTAJÍCÍHO TERČE QF-4 NAD ZÁKLADNOU TAFB. POSLEDNÍ KUSY TERČOVÝCH PHANTOMŮ BY MĚLO USAF VYŘADIT Z VÝZBROJE ČI ZLIKVIDOVAT V RÁMCI ZKOUŠEK A VÝCVIKU DO KONCE ROKU na stojánce. Na ni navazovala fáze pojížděcích testů, zkušebních pilotovaných letů (k prvnímu z nich došlo dne 5. května 2012 na námořní letecké základně NAS Cecil Field na Floridě) a letů s pomocí tzv. GRDCS (Gulf Range Drone Control System), tedy systému řízení létajících terčů v bezpilotním módu, instalovaného na základně TAFB. Létající terče QF-16 budou moci operovat ve třech základních režimech. Za prvé pilotovaném, za druhé s pilotem v kabině, avšak řízeném ze země a za třetí řízeném ze země pomocí operátora, bez jakékoli lidské přítomnosti (tzv. NULLO čili Not Utilizing Local Live Operator) uvnitř letounu. V případě letu v režimu NULLO se bude vždy jednat o cestu bez zpátečního lístku, na jejímž konci bude QF-16 sestřelen. Proto budou v takovém případě na jeho palubě chybět i některé látky nebezpečné pro životní prostředí. Příkladem je směs hydrazinu H-70, jenž při běžném provozu slouží jako záložní zdroj energie při poruše hlavní pohonné jednotky. Nádrž pomocné pohonné jednotky, ve které se nachází přes 25 litrů této toxické sloučeniny, bude před letem v režimu NULLO odstraněna. Počátek obměny strojů QF-4 za nové QF-16 se plánuje na letošní prosinec, přičemž ke konverzi celkem 126 strojů by mělo dojít v průběhu následujících čtyř let. Omezená sériová výroba by měla být zahájena ve třetím čtvrtletí letošního roku a zařazení prvního stroje do služby u USAF se plánuje na rok V roce 2015 by mělo následovat zahájení plnohodnotné sériové produkce dosahující tempa 25 kusů QF-16 ročně. Velení USAF prozatím předpokládá, že na TAFB bude bázovat přibližně 50 nových QF-16, zatímco na HAFB se jejich počet bude pohybovat okolo 35 kusů. Zbylé, uložené v centrálních skladech, budou připraveny jako náhrada za zničené letouny. Text: Dušan Rovenský Foto: US DoD, Boeing, BAE Dálkové satelitní ovládání vyzkoušeno Korporace Lockheed Martin pokračuje ve zdokonalování svého kompletu SMSS (Squad Mission Support System), jenž se stal průkopníkem v kategorii bezposádkových pozemních systémů pro logistické účely. Nedávno byla úspěšně ověřena možnost jeho ovládání na značnou vzdálenost prostřednictvím družicové komunikace. Systém SMSS se zrodil ve vývojových kapacitách společnosti Lockheed Martin Missiles a Fire Control s cílem poskytnout bojujícím jednotkám spolehlivý robot pro logistické úkoly. A v této roli se SMSS již nesporně osvědčil, což prokázala čtveřice jeho exemplářů při zkušebním operačním nasazení v Afghánistánu v rámci programu Project Workhorse. Ostré testování mělo původně skončit během května 2012, ale nakonec bylo podle dostupných zpráv prodlouženo až do srpna Komplety SMSS, které využívají za svůj základ minivozidlo 6 6 Land Tamer od firmy PFM Manufacturing, při této misi vojáky US Army nesporně oslnily. Používali je k převozu všeho, co si dovedete představit. Oplocení, konstrukce pro strážní stanoviště, pytle s pískem, voda, jídlo, demoliční materiály a těžké zbraně to vše bylo mezi přepravovanými položkami, řekl manažer projektu SMSS ve společnosti Lockheed Martin Missiles a Fire Control Myron Mills. A ředitel bojových manévrovacích systémů v téže firmě Joe Zinecker dodal: Koncept cenově dostupné společné mobilní platformy spojené se specializovanou výbavou pro různé mise je správnou odpovědí na snížení vývojových, výrobních i provozních nákladů. Přitom poskytuje velitelům maximální pružnost. Úspěch zkušebního operačního nasazení kompletů SMSS přitom nijak nesnižují kuloární zprávy o tom, že by americká armáda uvítala spíše menší bezposádkový logistický komplet. Produkt značky Lockheed Martin se totiž při testech uplatňoval především na stupni četa a výše, a nikoliv u původně stanoveného družstva. Mimochodem, shodný názor vyjádřili též specialisté britských ozbrojených sil, které dostaly díky iniciativě výrobce příležitost k praktickému seznámení s kompletem SMSS. Bližší informace však zatím nejsou k dispozici. Konstruktéři firmy Lockheed Martin Missile a Fire Control pokračují v rozvíjení schopností robotu SMSS. Týká se to především systému jeho KOMPLET SMSS BĚHEM ZKOUŠEK DÁLKOVÉHO DRUŽICOVÉHO OVLÁDÁNÍ řízení. Již byla zdárně vyřešena funkce follow me (následuj mě), kdy prostředek samočinně kopíruje s určitým odstupem kroky svého operátora. Další významný mezník byl dosažen během letošního února. Šlo o ovládání robotu tzv. za hranicí viditelnosti, konkrétně operátorem ze vzdálenosti 200 mil (cca 320 km) prostřednictvím satelitní komunikace. Test se uskutečnil na výcvikové základně Národní gardy v Camp Grayling (stát Michigan), přičemž operátor seděl v řídicí místnosti střediska TARDEC (Tank Automotive Research, Development and Engineering Center) americké armády ve Warrenu (rovněž Michigan). Prostředek nesl pro tento účel výbavu, která zahrnula taktické přehledové optoelektronické a termální čidlo Gyrocam 9M TSS (Tactical Surveillance Sensor) a družicový komunikační systém SATCOM-On- -the-move od firmy General Dynamics. První uvedený prvek výbavy, umístěný na teleskopickém stožáru, poskytuje obraz okolí robotu ve vysokém rozlišení operátorovi pro přímé řízení. Vyzkoušena však byla též alternativa s předem naprogramovanou trasou cesty prostředku a s minimálními zásahy, či spíše jen jemnými korekcemi operátora. Tyto demonstrace umožní armádním vývojovým týmům lépe pochopit, jaké schopnosti SMSS jsou již nyní dostupné, zhodnotil předvádění v Camp Grayling Joe Zinecker. SMSS Management firmy Lockheed Martin Missiles and Fire Control předpokládá, že dosavadní testy napomohou americké armádě sestavit požadavky pro program víceúčelového transportního prostředku na stupni družstva. Měl by se rozběhnout během fiskálního roku Výrobce se v současnosti poohlíží také po uplatnění systému SMSS v bezpečnostní a dokonce též civilní sféře. Máme na zřeteli ochranu hranic a zabezpečení perimetrů i trh s technikou pro těžební průmysl a stavebnictví, potvrzuje Myron Mills. Přesto firma Lockheed Martin Missiles and Fire Control stále považuje za stěžejní odbytiště systému SMSS vojenský sektor. Má v úmyslu systém v budoucnosti nabídnout také ozbrojeným silám na starém kontinentu. Naznačila to počátkem roku 2013 dislokace jednoho exempláře pro marketingové účely v evropské pobočce Lockheed Martin UK. A nejen to, americký výrobce představil svůj bezposádkový logistický systém v únoru na zbrojní výstavě IDEX 2013 ve Spojených arabských emirátech. Možnost, zda pro něj hodlá hledat odběratele i v tomto teritoriu, zatím nekomentoval. Text: redakce ATM Foto: Lockheed Martin 26 27

16 technika a výzbroj Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM Základní TTD kulometu MG3 KWS Výrobce Rheinmetall Defence Ráže 7,62 51 mm Počet drážek 4 Stoupání drážek 305 mm vpravo Délka zbraně mm Délka hlavně (se zámkem / bez zámku) 565 mm / 530 mm Šířka zbraně 130 mm Úsťová rychlost cca 820 m/s Rychlost střelby (teoretická) ran/min Režim střelby jednotlivými ranami / dávkami Maximální dostřel 5000 m Mechanická mířidla v rozsahu m Hmotnost zbraně (s příslušenstvím) 12,5 kg Hmotnost hlavně 1,7 kg Balistická životnost hlavně výstřelů Počet nábojů (v zásobníku / nábojové schránce) 50 ks* / 100 ks** * v nábojovém pásu DM 1 ** v rozpadávacím článkovém nábojovém pásu DM 6 a M13 pojistka/přepínač režimu střelby umožňuje obsluze zbraně ničit cíle jednotlivými výstřely, což může být v některých situacích efektivnější než střelba dávkami. Firma Rheinmetall do současnosti vyprodukovala několik kusů ověřovací série kulometů MG3 KWS a oznámila, že v příštích dvanácti měsících se bude v rámci testování snažit vychytat veškeré nedostatky, které by se na nich mohly objevit. Případní budoucí zákazníci by tak již měli obdržet dostatečně odladěný a vyzkoušený produkt za zlomek ceny, kterou by zaplatili při pořízení zbrusu nových zbraní. Text: Dušan Rovenský Foto: Rheinmetallv MG3 KWS legenda pokračuje Německá společnost Rheinmetall Defence (dále pouze Rheinmetall) v nedávné době vyvinula a představila svou modernizační sadu KWS pro velmi rozšířený kulomet MG3. Tato zbraň vychází z legendárního druhoválečného kulometu MG42 (a jeho poválečných modifikací MG1, MG1A1, MG1A2, MG1A3 a MG2), od kterého se liší některými drobnými konstrukčními úpravami nejmarkantněji změnou ráže ze 7,92 57mm na 7,62 51mm, standardizovanými v NATO. slouží i poutka na taktický popruh, který usnadňuje přepravu zbraně, připravené k okamžité střelbě, v ponosu. Sklopná dvojnožka je oproti předchozímu typu výškově nastavitelná, což ulehčuje palbu zpoza různých terénních nerovností či skrytů. Nastavitelná tentokrát délkově je taktéž nová teleskopická pažba s integrovaným tlumičem zpětného rázu. Životnost hlavně i ostatních komponentů namáhaných střelbou (závěru, vratné pružiny atd.) u MG3 KWS kontroluje integrované elektronické počítadlo výstřelů ESF. Denní i noční optické zaměřovače (např. noktovizory Rheinmetall KN 200 a KN 250), kolimátory a ostatní volitelné doplňky (např. laserový značkovač kombinovaný se svítilnou Rheinmetall LLM Vario-Ray apod.) lze upevnit na horní montáž dvou railů Picatinny MIL-STD Nová PŘÍSLUŠNÍCI 701. OBRNĚNÉHO ŽENIJNÍHO PRAPORU BUNDESWEHRU S NEMODERNIZOVANÝM KULOMETEM MG3 PŘI CVIČENÍ VE VÝCVIKOVÉM PROSTORU GRAFENWÖHR. VZHLEDEM K MONTÁŽI PLYNOVÉHO NÁSTAVCE A ABSENCI TLUMIČE PLAMENE JE PATRNÉ, ŽE ZBRAŇ BYLA UZPŮSOBENA KE STŘELBĚ CVIČNOU MUNICÍ MG3 (neboli Maschinengewehr 3), vyráběný již od roku 1968, je univerzální kulomet známý především svou vysokou rychlostí střelby, značnou palebnou silou, robustností a jen těžko překonatelnou spolehlivostí. V bundeswehru plní emgéčko široké spektrum úkolů od přímé palebné podpory pěchoty až po lafetovanou zbraň, umístěnou na některých typech bojové techniky. Přestože v současné době dochází v německých ozbrojených silách k částečné náhradě kulometů MG3 a MG3A1 novějšími typy MG4 či MG5, řada dalších zemí si hodlá tyto starší, avšak lety prověřené zbraně ponechat i do budoucna. Mezi nejvýznamnější uživatele emgéček v různých modifikacích se řadí např. Itálie, Španělsko, Norsko, Finsko, Řecko, Rakousko, Dánsko, ale i exotičtější státy jako Turecko, Írán či Pákistán. Není bez zajímavosti, že několik kusů MG3A1T lze nalézt taktéž ve výzbroji Armády České republiky, kde slouží jako výzbroj bezosádkových zbraňových stanic FLW 100 obrněných vozidel KMW Dingo 2 CZ. Modernizační sada KWS si dle prohlášení výrobce klade za cíl především zvýšení bojové hodnoty kulometu MG3 v jeho pěchotní verzi. Její uplatnění však lze předpokládat také u zbraní umístěných na vojenských dopravních vrtulnících či bojových plavidlech. Hlavní vylepšení modernizovaného kulometu MG3 KWS spočívá především ve schopnosti lokalizovat a ničit cíle v každé denní či noční době, zdokonalené ergonomii, vyšší míře bezpečnosti a schopnosti střelby jednotlivými ranami. Výhodou modernizační sady KWS je skutečnost, že veškeré doposud zavedené a používané příslušenství k MG3 zůstává kompatibilní i po její instalaci. K přenášení kulometu MG3 KWS nově slouží sklopná otočná rukojeť, jež poskytuje jeho obsluze vyšší mobilitu na bojišti. K obdobnému účelu HLÍDKA PŘÍSLUŠNÍKŮ KRÁLOVSKÉHO NORSKÉHO NÁMOŘNICTVA VYZBROJENÁ KULOMETEM MG3 NA PALUBĚ FREGATY KNM FRIDTJOF NANSEN. MODERNIZAČNÍ SADA KWS JE VHODNÁ JAK PRO POUŽITÍ NA SOUŠI, TAK VE VZDUCHU NEBO JAKO V TOMTO PŘÍPADĚ PŘI NASAZENÍ PROTI PIRÁTŮM U SOMÁLSKÝCH BŘEHŮ NA VODĚ. 1 POUTKO TAKTICKÉHO POPRUHU, 2 KOMBINOVANÝ LASEROVÝ ZNAČKOVAČ/SVÍTILNA RHEINMETALL LLM VARIO-RAY, 3 VÝŠKOVĚ NASTAVITELNÁ SKLOPNÁ DVOJNOŽKA, 4 MONTÁŽ RAILŮ PICATINNY MIL-STD-1913, 5 SKLOPNÁ OTOČNÁ RUKOJEŤ, 6 POJISTKA/PŘEPÍNAČ REŽIMU STŘELBY, 7 INTEGROVANÉ ELEKTRONICKÉ POČÍTADLO VÝSTŘELŮ ESF, 8 OPĚRKA SLOUŽÍCÍ K ZAPŘENÍ O ZEM, 9 ÚCHYT PRO RAMENNÍ OPĚRU, 10 DENNÍ OPTICKÝ ZAMĚŘOVAČ STEINER MILITARY MM, 11 NASTAVITELNÁ TELESKOPICKÁ PAŽBA S INTEGROVANÝM TLUMIČEM ZPĚTNÉHO RÁZU, 12 MECHANICKÁ MÍŘIDLA (HLEDÍ), 13 BUBNOVÝ PADESÁTIRANNÝ ZÁSOBNÍK

17 Z paluby speciálu MEDEVAC Bohužel jsme se nesetkali ve správný čas a na správném místě. S nadsázkou řečeno, v reálu neboli ve dnech 27. února a 6. března 2014 na palubě vojenských letounů Airbus A-319CJ a CASA C-295M, které přepravovaly raněné z Ukrajiny v rámci programu vzdušného zdravotnického odsunu (MEDEVAC Medical Evacuation). Přestože jsme navštívili plukovníka MUDr. Michala Marečka až o tři týdny později a v jeho kanceláři náčelníka Centra letecké záchranné služby v Líních, i tak se nám o této dosud největší evakuační misi v historii Armády ČR, s hromadným převozem takového počtu zraněných pacientů a s takovým spektrem vážných poranění, dostala řada exkluzivních informací, které nebyly v médiích doposud publikovány. Samozřejmě že vybíráme zejména ty, které mají bezprostřední souvislost s resortem obrany. Na úvod si hlavní aktéry této ojedinělé evakuace na trase Kyjev Kbely krátce představme. Curriculum vitae nelze začít jinak než zdravotnickou premiérou dopravního letounu CASA C-295M z výzbroje kbelské 24. základny dopravního letectva, který byl nasazen v plné konfiguraci. Na jeho palubě byla instalována jedna jednotka pro přepravu ležícího pacienta připojeného na lékařské přístroje (PTU Passenger Transport Unit) a dalších dvanáct lůžek. Vzdušnou repatriaci provedl také airbus. Přestavba interiéru dopravní třistadevatenáctky na verzi se dvěma jednotkami intenzivní péče PTU a dalšími dvěma speciálními lůžky trvala zhruba pět hodin od vydání pokynu z velitelského stanoviště. Příslušníci inženýrsko-letecké služby mají s touto činností již letité zkušenosti, a tudíž dokáží ve stanovených časových normách provést přestavbu letounu Airbus A-319CJ s historickým názvem Generál J. Ocelka DFC a trupovým číslem 3085 do jakékoliv zdravotní verze. V gesci technického personálu je zabezpečení funkčnosti PTU. Z toho důvodu jsou na nich pravidelně prováděny předepsané práce a testy jako na každém jiném letadlovém celku. Rozhodně to však není jenom o tom, že se demontuje potřebné množství sedadel cestujících. Vedle interiérové úpravy to vyžaduje i daleko sofistikovanější postupy, které zaberou jistý čas. Pro lepší představu lze uvést, že letadlo se musí i takzvaně softwarově předělat. Každá sedačka má totiž svoji konkrétní adresu. Po její demontáži zůstává na místě elektronický blok. Ten je třeba náležitě upravit. Proto následují další úkony související nejen s funkčností PTU, ale také s programovým vybavením kabiny cestujících. Instalace je zakončena zevrubnou kontrolou a testováním příslušných systémů airbusu. Pravidlem je, že jednotku pro ležícího pacienta připojeného na lékařské přístroje a kyslík smí do airbusu instalovat pouze proškolený technický personál podle manuálu pro přestavbu interiéru letounu. Samozřejmě že na palubách obou speciálů bylo také potřebné množství zdravotnického i nezdravotnického vybavení a materiál odpovídající typu požadované léčby, jakožto i počtu odsunovaných raněných. Jednotka pro přepravu pacienta připojeného na lékařské přístroje se instaluje do zadní části kabiny cestujících. Zraněný je během letu ošetřován identickým způsobem jako v nemocnici. Samozřejmě že zde existují jisté specifické podmínky způsobené samotným letem airbusu. Například se jedná o hluk, vibrace nebo propady při turbulencích. V potaz je třeba brát i změny atmosférického tlaku na letišti a na palubě stroje nebo určité akcelerační mechanismy při vzletu, respektive přistání letounu. Při vážném poranění mozku nebo plic to jsou faktory, na které je nutno adekvátně reagovat, aby se nezhoršil zdravotní stav pacienta. Díky špičkové zdravotnické technice na palubě dokáže lékařský a zdravotnický personál vést i v těchto nestandardních podmínkách účinnou léčbu kriticky nemocného. V reálu je nutné bezpečně řídit pacientův oběh, dýchání nebo umělý spánek. Za zmínku stojí i to, že k přepravě mohou být přijímáni pouze pacienti oběhově stabilizovaní, kteří nepotřebují žádnou lékovou podporu, neboli ti, kteří jsou schopni několikahodinového leteckého transportu. Letouny vzdušných sil Armády České republiky přepravily v první evakuační misi na palubě A-319CJ sedmnáct raněných a v C-295M deset zraněných. Ve druhém zdravotnickém odsunu bylo do ČR přivezeno dalších jedenáct pacientů z Ukrajiny s vážnými a převážně střelnými poraněními hlavy, břicha a otevřenými komplikovanými frakturami. Svoji profesionalitu a profesní mistrovství při vzdušné repatriaci prokázaly desítky vojáků AČR. Zejména pak šest lékařů, z toho pět z líňského Centra letecké záchranné služby a jeden z Ústřední vojenské nemocnice Vojenské fakultní nemocnice Praha, dále pět příslušníků zdravotnického personálu z CLZS Líně a jedenáct příslušníků posádek letounů z 24. základny dopravního letectva ve Kbelích. Další zainteresovaní profesionálové, včetně příslušníků Vojenské policie, zajišťovali logistickou podporu akce a koordinaci přepravy zraněných Ukrajinců. Nelze opomenout také nasazení víceúčelového transportního vrtulníku W-3A Sokol (kapitán vrtulníku kpt. Petr Šamaj), který v nočních hodinách opakovaně transportoval těžce raněné přímo z kbelské ranveje do střešovické úvéenky. Provedení vzdušného zdravotnického odsunu zraněných z Kyjeva zabezpečovalo několik organizačních složek. Jejich vzájemná součinnost, s přesně stanovenými kompetencemi, vedla k jedinému cíli: v co možná nejkratším termínu přepravit pacienty do tuzemských zdravotnických zařízení. Dobrou zprávou je, že se tato náročná evakuační mise zdárně zvládla. Za skvěle odvedenou práci ocenil vojenské lékaře, zdravotníky a posádky dopravních letounů náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Petr Pavel. Nejeden čtenář si může položit otázku, proč byli na přepravu raněných z Ukrajiny nasazeni právě (a zejména) vojenští záchranáři z Líní. Odpověď je pochopitelná: protože je k tomu předurčuje jejich nadmíru kvalifikovaná způsobilost, kterou dokazují svými každodenními zásahy při záchraně lidských životů přímo v terénu. Na CLZS je permanentně připravený lékařský a zdravotnický personál, který má k dispozici odpovídající přístrojové a materiální vybavení. Jejich profesní know-how, postavené na tréninku každodenní praxí, je jedinečné. V této souvislosti je třeba dodat, že vzdušný zdravotnický odsun není určen jen profesionálům a zaměstnancům resortu Ministerstva obrany České republiky. V případě akutní potřeby, a za souhlasu vlády ČR, lze tímto způsobem transportovat i jiné nevojenské osoby bezprostředně ohrožené na životě a zdraví. Program humanitárních evakuací zdravotně postižených obyvatel (program MEDEVAC) je realizován několika ministerstvy ČR. Ministerstvo obrany nevyjímaje. Odborné veřejnosti jsou spíše známy zdravotnické odsuny raněných a nemocných vojáků ze zahraničních operací, nejvíce z afghánských letišť v Kábulu a Bagramu. Laická veřejnost má nepochybně ještě v paměti transport zraněných zdravotnictví turistů po tragické nehodě českého autobusu na chorvatské dálnici v červnu Ošetřování jako na Gerlachu S jistou nadsázkou lze říct, že konání zdravotnického týmu, vedeného plk. M. Marečkem, na palubě leteckých speciálů MEDEVAC mělo podobnost s ošetřováním pacienta na Gerlachovském štítu ve Vysokých Tatrách. To proto, že tlak v kabině zhruba odpovídal jeho nadmořské výšce (2 654 m). Nestandardní byl i počet přepravovaných. Namísto raněných jednotlivců se tentokrát jednalo o bezmála čtyři desítky osob. Plukovník MUDr. Michal Mareček k tomu dodává: V žádném případě to nebylo na úkor poskytované zdravotní péče. Takovouto situaci bychom nepřipustili. Pravidlem při vzdušné evakuaci je to, že se neřídí počtem pacientů, ale počtem erudovaného lékařského a zdravotnického personálu s odpovídajícím technickým vybavením. V obou případech byly výše uvedené kapacity dostatečné. Výběr Ukrajinců byl v gesci pracovníků nevládní neziskové organizace Člověk v tísni. U poškozených osob byly nejprve provedeny výkony zachraňující život a poté se řešila následná péče o tyto lidi. Kdyby záhy nenásledovala, jejich zdravotní stav by se výrazně zhoršil. Dostupné zprávy nám neumožnily získat zcela reálný obraz o stavu evakuovaných. De facto jsme přesně nevěděli, co nás na místě přesně čeká. Mnohem efektivnější by bylo, kdyby předem do Kyjeva odjela část zdravotnického týmu a podávala nám cílené informace o jednotlivých případech, vysvětluje zkušený vojenský lékař. Nejeden škarohlíd může předhazovat, že se u většiny případů jednalo o střelná poranění, se kterými nemusejí mít línští profesionálové příliš zkušeností. To je fatální omyl. Z pohledu lékaře není rozhodující, jak zranění vzniklo. Zda to bylo po střelbě nebo při dopravní nehodě. My zranění dělíme na lehká, střední a těžká. U evakuovaných Ukrajinců převažovala ta těžká, konstatuje plukovník Mareček a argumentuje, že pro pracovníky CLZS Líně nejsou střelná poranění v tuzemsku výjimkou. Například excesů na diskotékách neubývá. Není sporu o tom, že vzdušný zdravotnický odsun nastavuje zrcadlo profesní připravenosti zainteresovaných lékařů a zdravotních sester. Tam nahoře a ve specifických podmínkách jsou odkázáni sami na sebe. Jakmile se letadlo odlepí od ranveje, je osud transportovaného jenom a jenom v jejich rukách. Veškerá činnost na palubě směřuje k tomu, aby se zdravotní stav pacientů nezhoršil. V případě MEDEVAC Ukrajina to bylo o to náročnější, že se jednalo o cizí státní příslušníky s vážnými diagnózami. Raději nedomýšlet, kdyby došlo k nejhoršímu Výsledek však hovoří sám za sebe. Zvládlo se to, protože celý tým odvedl profesionální výkon. Jejich nasazení pomohlo lidem v nouzi. Přestože již obdobných transportů pro vedli okolo čtyřiceti, ty na trase Kyjev Kbely patřily k nejobtížnějším! Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba a archiv Generálního štábu Armády ČR 30 31

18 O této možnost se hovořilo již před léty. Pak ale zvítězil názor, že Vojenská policie je natolik specifická, že se bez takovéto funkce obejde. Ke změně pohledu došlo až po nástupu v té době ještě plukovníka Milana Schulce do funkce náčelníka Vojenské policie. Na základě mé dlouholeté praxe, ať již v České republice, či v zahraničních misích, považuji tuto funkci za velice důležitou a mám s ní jen ty nejlepší zkušenosti. I přes určitá specifika, která Vojenská policie má, si myslím, že i v těchto strukturách bude mít tato funkce bezpochyby své opodstatnění. Proto jsem se rozhodl na základě organizačních změn, které u Vojenské policie nastaly k , ji zřídit, zdůraznil brigádní generál Milan Schulc. O tom, kdo konkrétně tuto exponovanou funkci obsadí, rozhodli kromě náčelníka Vojenské policie i velitelé jednotlivých velitelství. Vybírali z celé řady možných adeptů. Jako nejvhodnějšího nakonec zvolili nadpraporčíka Zdeňka Hanáka. Uvědomoval jsem si, že v případě Vojenské policie bude představovat funkce vrchního praporčíka něco zcela nového a neobejde se to bez jakéhosi prošlapávání cesty. A právě to pro mne byla určitá výzva, takže jsem s přijetím této funkce ani na chvíli neváhal. Člověka většinou láká budovat něco od základu, vysvětluje Zdeněk Hanák. Zdeněk Hanák absolvoval Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové. Po studiu na Odborné škole VP nastoupil k pohotovostnímu oddělení na Velitelství Vojenské policie Praha. Zúčastnil se několika zahraničních stáží. V Itálii měl příležitost sledovat každodenní práci profesionální policejní složky, v Irsku a Rakousku absolvoval pod hlavičkou OSN školení zaměřené na mezinárodní operace Vojenské policie. Zajímavé a velice užitečné stáže jsem měl možnost se účastnit v USA. Kurz byl zaměřený na použití neletálních prostředků, ať už se jednalo vojenská policie Mezi podřízenými a velením Institut vrchních a vedoucích praporčíků byl dlouhá léta po svém zřízení téměř výhradně doménou Armády České republiku. Tato zásada ale v poslední době přestává platit. Po Vojenském zpravodajství a Univerzitě obrany zřídila vloni na podzim institut vrchního praporčíka i Vojenská policie (VP). Vojenská policie buduje institut vrchních praporčíků, kteří budou působit na jednotlivých velitelstvích o tasery, či velmi účinná zvuková děla, říká nový vrchní praporčík. Zdeněk Hanák prošel pěti zahraničními misemi. V roce 2000 byl jako vojenský policista v Bosně a Hercegovině, kde český kontingent tvořili převážně příslušníci 43. výsadkového praporu. O dva roky později velel v Kosovu a Makedonii četě mezinárodní jednotky Vojenské policie, která působila jako podpora KFOR. Plnila úkoly na poměrně rozsáhlém teritoriu, zabývala se běžnou policejní prací i řešením mimořádných situací. Jeden z problémů v této v oblasti představovalo minové nebezpečí. Během sedmiměsíční mise vyšetřovala mezinárodní jednotka Zdeňka Hanáka rovněž tragický incident, při němž zahynulo pět polských vojáků. Jejich vůz najel na dvě protitankové miny. Rok a půl po návratu z Makedonie odjel Zdeněk Hanák do jižního Iráku. Čeští vojenští policisté tam působili pod britským velením v několika rotacích. Mimo jiné se v roli instruktorů zapojili do činnosti Policejní akademie v Az Zubayru. Zdeněk Hanák zde zastával funkci českého styčného důstojníka. Jedním z jeho úkolů bylo společně s italským a nizozemským kapitánem zajistit chod iráckých policejních služeben. Nejdříve se vytipovalo vhodné místo, pak se nová stanice musela postupně vybudovat. Pomáhali jsme reformovat irácký policejní sbor. Nechali jsme za sebou kus dobré práce, říká Zdeněk Hanák. V letech 2006 až 2010 působil Zdeněk Hanák jako velitel mezinárodní jednotky Vojenské policie při Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě, v belgickém Monsu. Mimo jiné jsme zabezpečovali ochranu základny, zajišťovali jsme doprovody VIP osob, přistávání vrtulníků na základně a zároveň jsme spolupracovali s belgickou federální policií, popisuje nadpraporčík Hanák. Četa, které tři a půl roku velel, měla velmi pestré složení. V třicetičlenné jednotce bylo osmnáct národností. Vytvořit ze všech jeden tým stálo hodně úsilí. Nebylo to jednoduché. Jeden řecký podřízený mi například oznámil, že nepůjde na společnou patrolu s Turkem. Některé kolegy ze západní Evropy udivilo, že mluvím plynně anglicky, a chvilku jim trvalo, než akceptovali, že jim velí někdo z východního bloku. Snažil jsem se, aby všichni táhli za jeden provaz. Nemalou část své profesní kariéry věnoval Zdeněk Hanák přípravě vojenských policistů. Působil jako starší inspektor oddělení výcviku Vojenské policie, instruktor slaňování, vojenského lezení a bojového systému MUSADO. Během této mnohaleté praxe měl možnost se setkat a spolupracovat s více než tisícem českých vojenských policistů. Na místo vrchního praporčíka Vojenské policie nastoupil Zdeněk Hanák 1. října Začátky nebyly lehké. Hodně mu pomohl bývalý vrchní praporčík AČR Luděk Kolesa. Výrazně ho podpořil i generál Milan Schulc. Spousta práce ho ale teprve čeká. Nyní hodně cestuje, navštěvuje podřízené jednotky. Zjišťuje, kde, jak a s čím by mohl pomoci. Vrchní praporčík je důležitý prostředník mezi podřízenými složkami a velením. Vojenskou policii čekají další reorganizační změny, výrazně se snižuje počet chráněných osob, takže mnozí vojenští policisté, kteří dosud plnili úkoly spojené s ochranou funkcionářů, budou muset přejít v rámci VP na jinou činnost. Je také zapotřebí zdokonalit výcvik a vzdělávání. Chtěl bych, aby u Vojenské policie, podobně jako je tomu v případě AČR, vznikla struktura vrchních praporčíků, aby každé ze tří velitelství mělo svého vrchního praporčíka. Každé velitelství se dále člení na odloučené expozitury, které jsou mnohdy poměrně vzdálené. Není v silách jediného člověka vše obsáhnout, konstatuje Zdeněk Hanák. Pro letošní rok plánuji rovněž intenzivnější spolupráci s Vojenským historickým ústavem. Přál bych si, aby se Vojenská policie více zapojila do projektu Historie v misích, který dokumentuje působení českých ozbrojených složek v zahraničních operacích. Vojenská policie nikde nechyběla, má své raněné a padlé. Například poručíka in memoriam Milana Štěrbu v Afghánistánu smrtelně zranil sebevražedný atentátník. Velice mi záleží na tom, aby letos vzniklo muzeum Vojenské policie, které bude připomínat památku těchto lidí. Svůj život totiž obětovali při výkonu služby. Takže si to plně zaslouží, dodává na závěr Zdeněk Hanák. Text: Vladimír Marek Foto: autor a archiv Zdeňka Hanáka 32 33

19 Speciální bojová žvýkačka pro vojáky v zahraničních operacích. To není žert, ale skutečnost! POHODA v zubařském křesle Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by to alespoň párkrát za život nezkusil. Mnozí z nás této činnosti doslova propadli a žvýkání žvýkačky se stalo jejich životním stylem. Ti dříve narození nostalgicky vzpomínají na Pedro, současná generace preferuje Airwaves extreme. Vojenští experti Spojených států amerických nasadili s touto lepkavou cukrovinkou laťku ještě výš. Zavádí bojovou žvýkačku! Nedávno se objevila ve vojenském časopise Army Times interesantní zpráva: Ministerstvo obrany Spojených států amerických zavádí po sedmiletém vývoji do svých bojových jednotek speciální žvýkačku pro vojáky. Ústní zdraví je základ pro vojáky na bojišti a může armádě ušetřit mnoho času a peněz, uvedl plukovník Robert Hale z armádního výzkumného institutu a dodal, že deset procent všech evakuací vojáků z terénu ze zdravotních důvodů se podle statistiky pojí právě s problémy zubů a ústní dutiny. Z dostupných informací vyplývá, že bojová žvýkačka předchází zubnímu kameni, paradentóze a překlene nouzově i potřebu plomby. Nenahrazuje sice zubní kartáček ani zubní nitě, ale vojáci ji mají preventivně žvýkat aspoň dvacet minut po každém hlavním jídle. Jeden kus žvejky přijde na pouhé dva dolary, ale resort ministerstva obrany USA si od toho slibuje miliónové úspory na zubním ošetření profesionálů. V duchu jednoho českého přísloví (o šprochu a pravdě) jsme požádali o názor odborného garanta stomatologické péče v Armádě České republiky podplukovníka MUDr. Václava Schlehofera. Každé žvýkání žvýkačky, s nadsázkou řečeno ať bojové, nebo mírové, je prospěšné. Přinejmenším z toho důvodu, že při žvýkání máte až čtyřistanásobné zvýšení množství slin v ústech. Ty mají pozitivní účinek v tom, že zuby takzvaně omývají a působí proti následkům jídla. Samozřejmě, že je optimální vyčistit si po každém jídle zuby kartáčkem, ale v bojových podmínkách operačního nasazení je to těžko představitelné. Proto lze jako takovou menší náhradu zubního kartáčku používat žvýkačku. Obzvláště Američané jsou na to od dětství zvyklí. Tak proč ne bojová žvýkačka. Mimochodem, žvýkačky mají svoje pevné místo ve vojenských potravinových balíčcích už od první světové války. V této souvislosti je třeba připomenout, že problematika žvýkaček, respektive žvýkání je tématem řady odborných studií. Například se prezentuje, že když budete žvýkat žvýkačku bez cukru s frekvencí sto žvýknutí za minutu, spálíte za hodinu o sedmdesát kalorií více. Dalším pozitivem může být to, že nám nahradí laskominu, a tím zažene chuť na sladké. Psychologové jsou údajně přesvědčeni, že žvýkání žvýkačky může mít vliv na zlepšení paměti a že napomáhá soustředění. Také zubaři chodí k zubaři Zubařské křeslo je pro nadpoloviční většinu populace, armádní nevyjímaje, zpravidla místem, vojenské zdravotnictví kde končí legrace a docházejí slova. Tentokrát tomu bylo naopak. Usadil se a ústa otvíral zubař, práci odvedl pacient neboli redaktor A reportu. Úvodem se hovořilo o postu hlavního vojenského zubaře. Ten je spojen s odbornou gescí za stomatologickou péči v Armádě ČR. Na vyžádání managementu vojenské zdravotnické služby zpracovávám odborná stanoviska. Mnohem častěji však vzájemně konzultujeme dílčí profesní aspekty související s výkonem této specializace, dává nahlédnout do funkční náplně podplukovník MUDr. Václav Schlehofer a konstatuje, že v souvislosti s touto pozicí nemá žádné pravomoci, žádné profesní podřízené, natož kancelář s asistentkou. Svoji praxi vykonává jako primář stomatologického oddělení v Ústavu leteckého zdravotnictví Praha. Nabízí se otázka bytí či nebytí zubařů v armádě, konkrétně v kamenných nemocnicích, jejichž zřizovatelem je resort Ministerstva obrany, a v centrech zdravotních služeb. Základ byl položen v dřívější době, kdy de facto platilo, co posádka, to zubní ordinace. Můžeme to také pojmenovat jako spádovost. Voják někde sloužil, a tudíž i někam patřil ve stomatologické péči. Postupem času se však výše uvedený systém změnil a dnes má každý jednotlivec svobodnou volbu v ošetření chrupu. Záleží na něm, pro koho se rozhodne. Žádný předpis mu nenařizuje zubní ošetření u toho či onoho lékaře ve vojenském zdravotnickém zařízení, vysvětluje V. Schlehofer a poukazuje na jedno s tím související úskalí dostupnost. Všeobecně je zubařů nedostatek, a tudíž vás ne každý přijme do svojí evidence. Proto zastávám názor, aby zaměstnavatel neboli resort obrany tuto službu svým zaměstnancům poskytoval. Nejeden prozíravý velitel si uvědomuje, že absence vojáků nebo občanských zaměstnanců z důvodu ošetření zubů může mít negativní vliv na plnění služebních nebo pracovních úkolů. V potaz je třeba vzít také skutečnost, že není výjimkou zubní ordinace vzdálená od kasáren nebo výcvikového prostoru desítky kilometrů, argumentuje primář zubního oddělení ÚLZ Praha. O bytí či nebytí zubní ordinace, finanční rentabilitu nevyjímaje, rozhoduje řada indicií. Například i nakolik početná je klientela toho či onoho stomatologa. Jestliže ve vojenském útvaru nebo ve vojenském zařízení slouží zhruba pět set lidí, je to pro dotyčné resortní zubní pracoviště jistý handicap. Proč? Pro zajímavost, v Praze se pohybuje průměrný počet pacientů na jednoho zubaře okolo Primář Schlehofer jich má v současnosti v kartotéce bez dvaceti rovné dva tisíce. Vyšší příjmy samozřejmě vedou k profesnímu progresu Zkušeností se zubařinou v armádě má pplk. V. Schlehofer bohatě. Nastoupil v roce Tři roky si odpracoval v pražské Ústřední vojenské nemocnici, poté následoval rok ve vojenském útvaru v Roudnici nad Labem a od roku 1994 ordinuje v Ústavu leteckého zdravotnictví Praha. O tom, co všechno se v jeho branži změnilo, dokáže vyprávět dlouhé minuty. Předně je to specializace v oboru. Vyprofilovala se nová odvětví, jako třeba ortodoncie, paradentologie nebo čelistní chirurgie. Standardní záležitostí jsou již instituty dentální hygieny. Dílčí výkony provádějí erudovaní specialisté, říká zkušený armádní stomatolog. Další očividnou změnou je přístrojové vybavení a materiál používaný v zubních ordinacích. Kdysi jsme používali jenom cement, a dnes máme k dispozici celou řadu špičkových kompozitních výplní. Srovnávat přístroje tehdy a nyní, to už ani nelze. Namísto vývojky a ustalovače pro vyvolání rentgenového snímku provozujeme digitální zařízení. Potřebné zobrazení máme k dispozici v řádu vteřin. Jedno nám však zůstává i po těch letech stejné, a to ruce. Zubařina je pořád ruční práce, směje se MUDr. Václav Schlehofer. A protože bývá veselí na zubařském křesle jako šafránu, na chvíli se u této skutečnosti zastavme. Zubař musí pacienta také psychologicky zvládnout. Jeden se totiž extrémně bojí injekcí a druhý vrtání, neřku-li trhání. Obě strany proto musí k sobě najít cestu, jejímž výsledkem je vzájemně akceptovatelný způsob ošetření. Je to o osobním přístupu zubaře k pacientovi a o následné důvěře, říká primář zubního oddělení a dává k dobru profesní úvahu. I já jako zubař chodím k zubaři, takže ty pocity v křesle mám stejné jako moji pacienti. Sám na sobě nepraktikuji ošetření zubů. Kdybych si je měl vrtat, tak určitě na sebe hodně nepřitlačím. Jsem taky bolestínek. Jako každý jiný, dodává na závěr podplukovník MUDr. Václav Schlehofer Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

20 výcvik Když chemici cvičí TAKTIKU Vševojsková příprava není doménou jen mechanizovaných jednotek. V první polovině března se jí věnovali příslušníci libereckého 312. praporu radiační, chemické a biologické ochrany. Výcvikový prostor v Boleticích jim poskytl ideální podmínky pro střelbu z ručních zbraní, házení ručních granátů, bojové drily, taktiku C-IED či vrtulníkovou přípravu. Takto nabitý pětidenní výcvik absolvují liberečtí v sestavě praporu dvakrát ročně. Bojové drily K profesionálním dovednostem každého vojáka patří zvládnutí činností při kontaktu s protivníkem. Chemici se této oblasti věnovali nadmíru intenzivně. Vojáci se učili, jakým způsobem mají provádět opětování palby a uniknout nepřátelské střelbě. Zaměřovali se na situace, kdy při kontaktu s protivníkem družstvo nevede útok a provádí tzv. rozvázání kontaktu s protivníkem. Pod vedením zkušených instruktorů trénovali různé způsoby tohoto manévru, při kterých se zohledňuje mimo jiné i povaha terénu. Úkolem družstva je vyvázat se z kontaktu s protivníkem a být mimo jeho dostřel. Rozvázání kontaktu s protivníkem provádí družstvo buď loupáním nebo překračováním, vysvětlil jeden z instruktorů desátník Petr Kadlec. Manévr loupání se používá v případě, že kontakt s protivníkem byl zahájen čelně nebo zezadu. Výhodou je utajení vlastní síly jednotky, neboť protivník vždy zjistí jen dva střelce. Manévr překračování se použije, když už došlo k rozvinutí sestavy, vlastní síla je již prozrazena a jednotka musí opustit prostor. Únikový manévr do boku opona se používá k tomu, aby družstvo uniklo palbě protivníka. Boj na krátkou vzdálenost Zvláštním druhem boje, který se řadí k tzv. černé taktice, je boj na krátkou vzdálenost (CQB Close Quarters Battle). Na ten se vojáci připravují při průchodu zastavěnou oblastí. Využívají ho armády a speciální jednotky v uzavřených prostorech či úzkých uličkách. První zmínky o tomto druhu boje se objevují ke konci 70. let 20. století, kdy britské speciální jednotky SAS zahájily výcvik ve speciálně upravené budově s teroristy a rukojmími uvnitř, doplnil absolvent kurzu CQB Kadlec. Postupně začaly tento styl výcviku přebírat jiné protiteroristické útvary. I když nejsou liberečtí v tomto směru přeborníci, aspoň z pomyslného šálku ochutnali. Cvičili ve tříčlenných skupinách, učili se, jak se mají vzájemně krýt. Velení družstvu pak leželo plně na bedrech jeho velitele. Místo v sestavě není pevně dané, během manévru dochází k prolínání pozic. Vojáci musí pochopit, co je záměrem družstva, přizpůsobit se aktuální situaci a podle toho manévr provést, vysvětlil Kadlec. Ústup provádí družstvo z vytvořené palebné linie, a to směrem dozadu nebo do stran. Samopal vz. 58 už jen vzpomínkou Před necelým rokem byla jednotka vyzbrojena útočnou puškou CZ 805 Bren A1, která nahradila zastaralý samopal Sa vz. 58. Prostorami pěchotní střelnice Otice se nyní hemžili vojáci vybavení zbraní 21. století. Dril, dril a zase dril. Tak by se dala charakterizovat náplň střelecké přípravy. Jiná cesta, jak odnaučit vojáky nechtěným návykům, které v nich při používání padesát osmičky silně zakořenily, není. Instruktor střelecké přípravy rotmistr Jakub Absolon za prioritní považuje, aby každý voják dokonale ovládal svou přidělenou zbraň. Ještě v kasárnách absolvovali vojáci sérii metodických zaměstnání, na které se seznámili s použitím zbraně a optických zařízení, údržbou, ošetřováním a bezpečnou manipulací. To samé je čekalo před vlastními střelbami. Vojáci stříleli na krátké i dlouhé vzdálenosti, a to ve dne i v noci. Bren umožňuje střílet jednotlivými ranami, dvourannou dávkou a plnou dávkou. Účinný dostřel na pozemní a vzdušné cíle je do pěti set metrů, pochvaloval si přednosti nové zbraně Absolon. Tým pomocných střeleckých instruktorů se osvědčil Při střelbách pomáhal instruktorům tým pomocných střeleckých instruktorů. Do prostoru přijeli s týdenním předstihem, aby se na svoji novou úlohu řádně připravili. Jejich úkolem bylo upozorňovat vojáky na chyby při manipulaci se zbraní, kontrolovat, jestli vykonávají vše správně metodicky, a pomáhat jim. Získané znalosti a dovednosti mohou uplatnit v odborném kurzu pro střelecké instruktory, na který se někteří z nich připravují. V naší armádě se na tento druh školení specializuje Velitelství výcviku Vojenská akademie. Během výcviku jsme zvolili individuální přístup, vojákům jsme před střelbou vše názorně ukázali a trpělivě vysvětlili, abychom je naučili správným návykům. V tomhle ohledu byla role pomocných instruktorů naprosto nenahraditelná, zdůraznil Absolon. Jednotka bude vyzbrojena samonabíjecí pistolí CZ 75 SP-01 Phantom. I když vojáci stříleli z pistole Pi vz. 82, veškeré postupy prováděli, jako by se jednalo o zbraň novou. I nepřítel se stále učí Není žádným tajemstvím, že bojovou činnost aliančních jednotek během zahraničních operací bedlivě sledují nepřátelské skupiny. Jednou z ostře sledovaných oblastí je taktika C-IED (Counter Improvised Explosive Device), kdy se předpokládá přítomnost nástražných výbušných systémů. Aktuální poznatky vycházející z analýzy nepřátelské strategie nutí instruktory neustále zdokonalovat výcvik. Vojáci se zaměřovali na kontrolu prostoru okolo vozidla při krátkých zastávkách, a to ve vzdálenosti pěti a pětadvaceti metrů od vozidla. Přitom se soustředili na podezřelá místa, která by mohla nepříteli posloužit k umístění výbušného zařízení. Takovým místem může být v reálné situaci například propustek u cesty nebo odstavené vozidlo, vysvětlil velitel ženijního družstva rotný Petr Pejšek. Upozornil, že neméně důležité je vyvarovat se rutinních postupů a vykonávat každodenní činnost úplně stejně. Nepřítel to může obkoukat a zdokonalit svou taktiku proti aliančním silám. Za důležité před výukou C-IED považuje Pejšek zvládnutí minového nebezpeční jako celku: I když během teorie se může zdát vše snadné, při výcviku, kdy vojáci hledají podezřelé nástrahy, se jedná o zdlouhavou a fyzicky náročnou práci. Zvládnutí této problematiky muže v reálu znamenat i záchranu lidského života. Vojáci se také seznámili s možnými improvizovanými výbušnými zařízeními, která mohou být řízená rádiem, aktivovaná obětí, vezená na vozidle nebo klamná. Pestrý výcvik Házení ručních granátů URG 86, kombinované střelbou z útočné pušky Bren, bylo dalším neméně významným tématem. Chemici procvičovali také vrtulníkovou přípravu, kdy trénovali navádění vrtulníku na předem vybranou přistávací plochu s použitím signalizačních prostředků k navádění. Výcvik si zpestřili topografickou přípravou i speciální tělesnou přípravou zaměřenou na vojenské lezení. Prapor v nové sestavě Reorganizace liberecké jednotky v prosinci minulého roku, kdy se brigáda zformovala na pluk, se dotkla také praporu. Ten vyjel na cvičení ve zcela nové sestavě. Význam a přínos intenzivního cvičení zhodnotil zástupce velitele praporu major Jaroslav Dohnálek: Nejen sladění jednotky a secvičení praporu jako celku bylo důležitým záměrem vyvedení. Společná činnost během výcviku umožnila vojákům, aby se lépe poznali, sblížili se, pomáhali si a podporovali se. Vzájemné důvěra tak přispívá k utváření pozitivních mezilidských vztahů uvnitř kolektivu. Zpracovala: kapitánka Vlastimila Cyprisová, 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany Foto: archiv 312. prrchbo INMEP 2014 XI. ročník setkání pyrotechniků s mezinárodní účastí Ve dnech 26. až 30. května 2014 se bude ve VVP Boletice konat již 11. setkání pyrotechniků s mezinárodní účastí Cílem akce je: setkání specialistů aktivně pracujících v oblasti EOD/IEDD a navázání osobních kontaktů; prezentace pyrotechnické činnosti účastníků za uplynulý rok; porovnání pracovních postupů a zkušeností jednotlivých národních složek, ať už příslušníků policie, nebo ostatních ozbrojených sborů, které se touto problematikou zabývají; seznámení s novými trendy, technologiemi a výrobky souvisejícími s činností EOD/IEDD. Dopolední zaměstnání jsou určena pro přednášky a prezentace jednotlivých účastníků. Komunikačními jazyky jsou čeština, angličtina a francouzština. V odpoledních hodinách budou probíhat převážně praktická zaměstnání, především prezentace výrobků a technologií souvisejících s problematikou EOD/IEDD (ochranné prostředky, nové trendy v oblasti výbušnin apod.). Setkání je určeno pro pyrotechniky a specialisty EOD/IEDD, kteří prakticky vykonávají pyrotechnickou činnost na výkonných funkcích. Účast přislíbili pyrotechnici z armád NATO, německých policejních složek, francouzské Civilní ochrany a další odborníci z tohoto oboru. Participujíci složky: SOVZ Boletice, 15. žp Bechyně, ČsOL, VŠPŠ MV pro KP Čeperka Kontaktní adresa: inmep@seznam.cz nebo: ivan.novotny@boletice.acr 36 37