ODBORNÉ ČTENÍ A PSANÍ

Transkript

1 ODBORNÉ ČTENÍ A PSANÍ PhDr. Richard Machan, Th.D. PhDr. Richard Machan, Th.D. ODBORNÉ ČTENÍ A PSANÍ ISBN Cteni _psani _Machan_TIT_KOR_01.indd 1 11/1/10 1:04:38 PM

2 EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND PRAHA&EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI Pražská vysoká škola psychosociálních studií Praha 2010 ISBN skripta_5.indd , 19:45 Cteni _psani _Machan_TIT_KOR_01.indd 2 11/1/10 1:04:38 PM

3 Odborné čtení a psaní Úvod do studia a psaní odborného textu PhDr. Richard Machan, Th.D. Praha, PVŠPS _Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 1 11/1/10 1:10:01 PM

4 Obsah Obsah Úvod Čtení a psaní jako existenciální zkušenost Vidění Slyšení Čtení a psaní Četba Informativní a formativní četba Informativní četba Formativní četba Všeobecná četba Jak si vybírat Jak číst literaturu Odborné čtení Volba textu Důvody a otázky u četby odborného textu Předběžné seznámení se s textem Objasnění terminologie Konzultace pramenů Aktivní čtení odborného textu Zápisky během četby Nové pročítání textu Poznámky mimo text Psaní Praktický nácvik psaní Odborné psaní Druhy základních studentských textů Seminární a ročníková práce Diplomová práce Typy diplomových prací Příprava k psaní diplomové práce Vypracování tématu Odkazy v textu Revize textu _Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 2 11/1/10 1:10:01 PM

5 5. Studium jako životní postoj Postoj ke studiu Studijní receptivita Binomium přednáška - text Jak sledovat přednášku Jak pracovat s textem Snaha o porozumění Individuální studium Společné studium Asimilativní studium Závěr Bibliografie Internetové odkazy _Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 3 11/1/10 1:10:01 PM

6 1. Úvod Tato práce je první snahou o zhodnocení několika let propedeutických seminářů a cvičení jak na CMTF UP v Olomouci, tak na PVŠPS v Praze. Během této doby jsem zjistil, že ani před koncem studia mnozí studenti neznají základy racionálního studia, prakticky neumí číst, psát a poslouchat přednášky, natož pak samostatně pracovat, studovat, dělat rešerše a psát elaboráty. To jistě ne proto, že by studenti nebyli dostatečně inteligentní, je to spíše proto, že jim nejsou dány základy pro tuto práci. Mnoho se předpokládá a málo se předkládá. Studenti, kteří přichází z různých středních škol, nebo po letech práce, nemají odkud pozitivně přijmout a asimilovat vysokoškolský způsob studií. Při přednáškách většinou pouze slyší, že si musí uvědomit, že již jsou na vysoké škole, a že není možné, aby studovali středoškolským způsobem. To je pravda, ale kdo jim řekne jak, aby neztratili zbytečně mnoho času vynalézáním vynalezeného. Následující se text se pokouší být jakýmsi průvodcem studentů na cestě jejich studiem a bude doplňkem seminářů či přednášek s názvem Odborné čtení a psaní. Na následujících stránkách se seznámíme nejprve s krátkým filozofickým pohledem na čtení a psaní. Poté bude následovat část věnovaná odborné četbě, po ní následuje kapitola zabývající se psaním odborných textů a na závěr je kapitola týkající se obecně studia. Celý text bude v následujících letech na základě zkušeností doplňován a vyvěšován i na webových stránkách PVŠPS. 4 02_Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 4 11/1/10 1:10:01 PM

7 2. Čtení a psaní jako existenciální zkušenost První kapitola je jakýmsi filozofickým zamyšlením nad existenciální situací člověka, který má číst a psát. Čtení a psaní vychází ze základních smyslů člověka a je projevem také lidské kreativity a komunikace. Nejprve se tedy krátce zamyslíme nad dvěma z lidských smyslů Vidění Vidění bylo vždy a všude chápáno jako ten nejvyšší smyslový přístup ke světu, protože nám nejhlouběji rozkrývá realitu. Je chápán jako smysl nejobjektivnější. Tento smysl před námi rozkrývá svět objektů, tak jak se nacházejí uspořádány kolem nás v prostoru. Vidění nám dovoluje ovládat svět, v němž žijeme. Skrze oko se svět stává našim světem a nejsme v něm ztraceni, ale je pro nás příbytkem. Všechny ostatní smysly se nějak svého objektu přímo dotýkají, jen oko potřebuje odstup, abychom viděli. Při vidění a pozorování i těch nejúchvatnějších věcí jsme vždy od nich odděleni, jinak bychom je nemohli vidět. Tento odstup může působit i jistou existenciální osamocenost a vzdálenost. Jen dík odstupu vidíme svět v jeho šíři a můžeme ho uchopit a pochopit, tedy chopit se ho. Světelnost, která mi dovoluje vidět je spojena s odstupem. To platí nejprve o věcech hmotných a neživotných. Pokud mají věci své živé nitro, pokud jsou živé a jednají dokonce sami ze sebe a za sebe, tak skrze jejich vnější ohraničenost a jejich pohyb dokážeme vidět více skrze viděné vstupujeme do nitra (intusire) a v tomto nitru dokáže alespoň trochu číst (intus legere), máme intuici. Vnější forma tělesnosti a jejich projevy nám odhaluje jejich nitro. Tak můžeme vnímat intimitu druhého, ale jen pokud se nám ona odkryje skrze vnější obrysy, k nimž patří nejen projevy těla, ale také slova, kterými, když chce, popisuje něco ze svého vnímání světa. Jedním z vrcholů dívání se a vidění druhého je pohled z očí do očí, kdy se oba vidoucí vnímají na stejné úrovni jako duchovní bytosti schopné se vnímat a chápat. Zde začíná onen zvláštní vztah já ty, je to možný začátek vzájemné úcty a respektu Slyšení Sluch nám dává zcela jiný přístup k objektivitě světa. V podstatě mu chybí ona objektivita vidění. Neslyšíme přímo samotné objekty, ale jejich projevy, jejich sdělování (sebe). Zde to nemůžeme být my, kdo rozhoduje co a kdy budeme slyšet (pouze oči mají víčka a ne uši a jiné smysly). To, co slyšíme, nás někdy zasáhne bez varování a proniká až do nejhlubších záhybů našeho ducha. To, co zaslechneme, už nemůžeme neslyšet. Pokud je 5 02_Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 5 11/1/10 1:10:01 PM

8 to, co zaslechneme, vyjádřením jiné bytosti, tak se tím zaslechnutým dostáváme do jejího světa vnímání. Víme, že hlas je velkým prostředkem (sebe-)sdílení. Pouze hlas a slova rozevírají to nejintimnější tajemství živého člověka. Nicméně projevení zvuku a slova je částečným vyjádřením a nikoli samotná podstata existence člověka. Takovéto vyjádření je vždy odhalením pro druhého. Každé odhalení je zároveň i zahalením (re-velatio slovní hříčka s latinským slovem, kdy revelatio znamená odhalení a velatio zase zahalení). Žádná bytost nemůže totiž zcela vyjádřit sebe sama a to i když se snaží vystoupit ze svého nitra, aby žádala pomoc. Slyšení tak zůstává vždy jakýmsi zprostředkováním mezi já a ty, jež přechází od toho, kdo mluví k tomu, kdo slyší. Ten, kdo slyší, je vždy v jakési podřízené roli vůči mluvícímu. Oba dva hlavní smysly nám vypovídají něco velmi důležitého o člověku. Je to především něco o základu lidského bytí, kterým je primární pasivita (slovo pasivita zde neznamená apatie, ale to, že to nás něco vstupuje a já to podstupuji), tedy přijímání. Člověk je na počátku vždy tím, kdo je dotazován, oslovován a teprve druhotně reaguje a odpovídá. Ona primární pasivita může být pasivní nebo aktivní pasivitou vědomým přijímáním, akceptací. Teprve na podkladě přijetí s pochopením můžeme dát adekvátní odpověď, můžeme nějak reagovat a vzniká tvůrčí dialog Čtení a psaní Když vidíme symbolické znaky písmen a slov, tak v našem nitru slyšíme slovo někoho nepřítomného, který mluví. To však znamená, že čtení není ani skutečné vidění ani skutečné slyšení. Vidíme jen smluvený znak a nikoli samotný objekt nebo osobu, která o daném objektu mluví. Při čtení vidíme a slyšíme díky síle představivosti naší mysli. Vstupuje zde do hry také celý komunikační trychtýř. Jestliže schopnost představivosti je živá, tak může četba nahradit přítomnost někoho vzdáleného, někoho diskutujícího, kdo již třeba dávno nežije a my s ním můžeme schopností naší mysli dále diskutovat. V takovém okamžiku písmena a kniha jakoby zmizeli a my se díváme skrz řádky, letíme nad stránkami na koberci naší představivosti jako v pohádce tisíce a jedné noci. V tomto případě dokážeme nahlížet skutečnost a myšlení druhých a jejich vnímání světa a dokážeme vidět dále a hlouběji. Takto se nám může podařit přinášet i vlastní náhledy a zapisovat je do znaků slov, jež budou přínosem pro druhé. Létající koberec naší mysli nás povede ke skutečné tvůrčí činnosti, jež není vytvářením vzdušných zámků, nýbrž poukazování na souvislosti, které jiným unikají. Jestliže však schopnost naší představivosti je slabá, tak zůstaneme přilepeni k papíru knihy. Znaky slov se nám stanou jakousi neprůhlednou zdí mezi námi a skutečností, na kterou nás znamení slov chce odkázat. Díváme se jen na prst ukazující na měsíc a nechápeme, 6 02_Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 6 11/1/10 1:10:01 PM

9 o čem to druzí s úžasem mluví. V takovém případě můžeme jen odborně a vědecky zkoumat znaky a srovnávat texty, měřit a vážit, ale obtížně se dostaneme k plnosti skutečnosti a do souvislostí života. Odstup od skutečnosti, který máme běžně v životě díky vidění, se ještě více prohloubí. Budeme chtít objekty ovládat, řídit a pitvat, nikoli je vnímat v jejich existenciální celistvosti. Slova se tak stanou jen technickou pomůckou a bude jim odňata jejich existenciální síla, v níž pronikají do našeho ducha jako oplodňující semena, která mohou přinést svůj užitek a plod. Z toho je vidět, jak pravá aktivní pasivita, tedy receptivita vede ke skutečné pravé tvůrčí činnosti, jež jako reakce na čtené se projevuje v psaní. Četba a psaní jdou tedy ruku v ruce. Četba je dlouhodobé naslouchání, přijímání, diskuze se slovy, kterými někdo chtěl vyjádřit své vnímání světa a věcí v něm. Kdysi kdosi řekl, že psaní je neumožněný rozhovor, ze kterého vznikl monolog. Psaní je jakousi odpovědí a dalším rozvíjením monologu, je imaginárním vstupem onoho neuskutečněného dialogu, je rozvíjením slyšeného a viděného v četbě. Je to vyjádření našeho vnímání světa, ať by to byla jakkoli malá výseč. Protože je to vyjádření, jde o určitý druh odhalení vlastního nitra, a tedy je to samozřejmě spojeno s rizikem odmítnutí. Takové odhalení jako by bylo spojeno s šepotem: respektujte mne a neubíjejte mne. To nás vede zpětně i k našemu zacházení s odhalením se druhých v jejich vyslovení se skrze psaný text nebo slova vždy musíme k textu a slovům druhého přistupovat s respektem, úctou a trochou pokory. Četba tedy vždy stimuluje myšlení. Četbou knih se dostáváme do světa myšlení a fantazií druhých lidí, otvírají se nám prameny poznání a emoční podpory, ze kterých můžeme trvale čerpat. Četbou, tedy přijímáním myšlenek druhých a vstupováním do jejich myšlenkových světů, vzniká i naše aktivní představivost a rozvíjí se tvůrčí činnost naší mysli. Vidíme v knihách mrtvé jako žijící; z nich čteme budoucnost; v knihách jsou vyložena válečná umění, knihy nám poskytují umění i zákony míru. Vše zaniká a časem hyne: Saturn neustále pohlcuje ty, jež plodil, a všecka sláva by pominula, kdyby Bůh nebyl pomohl lidem knihami. 1 Z knih, které byly napsány v dějinách lidstva, k nám vystupují lidé dávno zemřelí, můžeme s nimi živě diskutovat a setkávat se s nimi, ať je to Homér, Platon, Freud, či kdokoli jiný. Stáváme se navzájem současníky a začíná se odehrávat milostný akt oplodnění duší. Nejen čtenář je tím, kdo se rozvíjí čtením knih, ale jak praví jeden z kabalistických zákonů, tak i kniha roste skrze své čtenáře, neboť vyslovováním písmen, slov, vět a rozjímáním o jejich smyslu se čtenář sám stává tvůrcem. 1 RICHARD DE BURY, Philobiblon traktát nejkrásnější o lásce ke knihám, Praha: Jaroslav Plicka, 1948, kap. 1.; cit. in: MANGUEL, A. Dějiny čtení, Brno: Host, 2007, s Celá tato kniha je vynikajícím pohledem na vývoj četby. 7 02_Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 7 11/1/10 1:10:01 PM

10 Co se týče způsobu čtení, tak Aurelius Augustinus popisuje své setkání s Ambrožem milánským: Nalezl jsem ho, jak četl. Když četl, jeho oči prohlížely stránky, duch se snažil pochopit smysl, ale hlas a jazyk odpočívaly. 2 Tato metoda čtení potichu byla v té době 4. století spíše neznámá. Běžným bylo čtení nahlas. V podstatě až v 10. století se běžně začíná číst potichu. Například ortodoxní židé dodnes často preferují i soukromé čtení nahlas. Dnes jsme sice běžně zvyklí číst potichu jen očima, ale přesto jsou dodnes mnohé texty určené především k hlasitému čtení, jako například veškerá poezie. Scripta manent, verba volant: Tváří v tvář psanému textu měl vždy čtenář povinnost propůjčit tichým písmenům (scripta) hlas a umožnit jim, aby se z nich stala verba, tedy mluvená slova duch. 3 Každý čtenář tak způsobem vtěluje čtené myšlenky. 3. Četba Číst je jít v ústrety něčemu, co teprve vzniká (Italo Calvino) V této kapitole se nejprve podíváme na rozdíl mezi informativní a formativní četbou. Následně se budeme věnovat všeobecné četbě, kde máme na mysli i četbu beletrie. V poslední části této kapitoly se zaměříme na odborné čtení, které se od všeobecné četby liší Informativní a formativní četba Hned na začátku se pouštíme do otázky: co vlastně číst? Otázka, co máme číst, se odvíjí od otázky účelu mé četby. Je také rozdíl v tom, kdo takto čte kulturní člověk, odborník, laik, člověk s konkrétním úkolem. Na formování myšlení, postojů a názorů sociálního pracovníka a psychologa nestačí číst jen učebnice a odborné příručky. Pro práci s lidmi se odbornou četbou stává téměř cokoliv. U každého typu literatury se můžeme ptát, jak dané informace nebo zážitky můžeme použít a jak zasáhnou náš život. Pokud jde 2 AUGUSTINUS, A. Vyznání, Praha: Kalich, 1997; VI., 3. 3 MANGUEL, A. op. cit, s _Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 8 11/1/10 1:10:01 PM

11 o čistě emoční zážitky vycházející např. z četby poezie, tak právě u sociálního pracovníka nebo psychologa se ocení, když jeho nitro je na emoce bohaté, ví si s nimi rady a je schopen je prožívat. Četbu textů můžeme velmi zjednodušeně rozdělit na dva základní přístupy: a) Informativní získávám základní plošný přehled a informace z mnoha oblastí. b) Formativní utvářím své vzdělání a rozvíjím se do hloubky v několika oblastech Informativní četba Tímto druhem četby si udržujeme základní všeobecný přehled v co možná nejširším spektru lidských oblastí (četba novin, populárně naučných publikací, slovníků, encyklopedií, knihy, které nejsou v centru mého zájmu prohlédnu si např. jen obsah a vybranou kapitolu ). Jde o to být up to day. Zde platí zásada non multum sed multa nestudovat věci do hloubky, nýbrž v základním množství, abychom získali plošný přehled. Tento druh četby je pro sociální pracovníky i psychology také důležitý, protože nám pomáhá zůstávat v kontaktu s různými oblastmi lidského života, činnosti a myšlení. V kontaktu s lidmi tak budeme mít vždy určitý přehled i o tom, co patří k jejich činnosti. Na druhou stranu nás naši klienti nekontaktují kvůli odborným znalostem svých profesí. Proto nemá smysl se příliš zdržovat podrobným studiem těchto oborů nebo dokonce banalit. K tomuto druhu četby a studia velmi dobře může pomoci i internetová encyklopedie wikipedia. Pro četbu novin a časopisů je vhodné se naučit číst rychle a uvědomit si, že hlavní informace jsou většinou nabídnuté v podtitulech a prvních odstavcích. Pro tento přístup je také velmi dobré číst různé rozhovory s významnými lidmi nebo odborníky. Pomoci nám mohou také knihovny, kde je snadný přístup k různým tiskovinám tohoto typu, nebo internet. Pro tento typ informativní četby si můžeme vyčlenit každý den dobu několika desítek minut. Tak zůstaneme v kontaktu s tím co se děje ve světě i v naší zemi, v politice, kultuře, ekonomice, podnikání, ve vědě, školství atd., tedy ve všech oblastech, které znají a v nichž žijí i naši klienti. 9 02_Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 9

12 Mezi informativní četbu či studium můžeme také zařadit sledování různých dokumentárních filmů, diskusních pořadů atd. Vždy však platí zásada neztrácet zbytečně drahocenný čas svého života banalitami. I když jde jen o informativní četbu, tak se jí musíme věnovat vědomě a to znamená i s jasnou časovou vymezeností Formativní četba Formativní četba by měla provázet každého člověka po celý jeho život. Tento typ četby nám vlastně pomáhá stávat se kulturním člověkem, který používá rozum i emoce. Má vést k utváření a rozvoji člověka. Formativní četbu můžeme chápat ze dvou hledisek: všeobecná četba a vědecká, neboli studijní četba. Obojí je však také odborná, protože nám dává odbornost buď ve vědeckém oboru anebo v humanistickém pohledu na život a svět. Znamená to stát se odborníkem nejen ve vědě, ale i v lidství. Při formativní četbě všeobecné jde o utváření znalostí, postojů, o formování celého člověka. Při odborné formativní četbě nám jde o rozvíjení intelektu, kdy se věnujeme například jen jednomu specifickému tématu, které se snažíme prostudovat co nejhlouběji, abychom se stali v dané oblasti odborníky. Zde platí naopak non multas sed multum ne do šířky množství témat, nýbrž co do hloubky kvality studovat jedno téma. Zde se vyžaduje čas. K tomuto druhu četby patří klasická literatura, odborné prameny, fi lozofi cká díla, klasické monografi e, nejnovější a/nebo nejspecializovanější knihy nebo odborné články. Oba přístupy všeobecná i odborná formativní četba - nás vedou ke všestrannosti a ta je důležitější než rychlost Všeobecná četba Kdo se nebude alespoň trochu orientovat v myšlení a otázkách posledních tří tisíce let, tak jak to bylo zaznamenáno, bude po celý svůj život jen hlupcem (J. W. Goethe). Všeobecná četba znamená, že se budeme snažit orientovat v klasických dílech hlavních světových autorů, jak o tom praví Goethe v citovaném úryvku. Všeobecná četba nás tedy může celý náš život provádět dějinami lidského myšlení a lidských emocí. Ke všeobecné četbě patří především krásná literatura, která je pro základní rozvoj nesmírně 10 02_Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 10

13 důležitá. Udělat si základní průřez světovou literaturou od Homéra až po dnešek i v různých jazykových a žánrových oblastech, to bude úkolem každého, kdo chce pracovat s lidmi Jak si vybírat Po celý život budeme s otázkou: jakou knihu si k četbě vybrat. Můžeme postupovat náhodně anebo trochu systematicky. - Z klasické literatury si můžeme udělat základní průřez ze všech období začít Homérem, řecké tragedie, části Bible (odlišujeme zde literaturu od filozofie, kterou řadíme mezi odbornou četbu). - Vybereme si z každého historického období několik hlavních autorů. - Přečteme hlavní díla autorů, kteří byli oceněni Nobelovou cenou Jak číst literaturu Čtěte pro život. 4 Osobní hodnoty, kvůli kterým čteme, literaturu mohou zahrnovat zábavu, krásu, sebepoznání, snahu o pochopení druhých, nebo inspiraci ke změně společnosti. Každý čtenář však hledá a nalézá v jednotlivých literárních dílech jiné hodnoty. Každý čtenář vnáší do stejného díla odlišné zkušenosti, zájmy, potřeby, reaguje odlišně emočně, má jinou představivost a jinak dílo interpretuje. 5 Následující doporučení k četbě literatury nás již vedou k aktivnímu přístupu k četbě, mohou nám pomoci přemýšlet o četbě kriticky a zároveň pracovat s emocemi, které četba vyvolává. 6 a) Poznámky během četby Během čtení prózy a poezie si poznamenejme: - Jak na nás působí emočně - Jaké představy a obrazy vyvolává - Jaké intuice a nápady vznikají - Jak na nás působí intelektuálně 4 Gustav Flaubert, dopis slečně de Chantepie, červen Citováno in: MANGUEL, A. op. cit., s Co se týče interpretace textů, srov. např.: BĚLOHRADSKÝ, V. Tvůrčí čtení. Interpretace v epoše nadbytku komunikace, in BĚLOHRADSKÝ, V. Společnost nevolnosti, Praha: SLON, 2007, s Zpracováno dle: KAHN, N. B. Jak efektivně studovat a pracovat s informacemi, Praha: Portál, 2001, s Autorka vyučovala na univerzitě v Pensylvánii a 15 let působila v programu pro zlepšení studijních dovedností _Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 11

14 - Které scény, věty, verše a obrazy vás nejvíce zaujaly, doslova nás vytrhly a rozproudily emoce - Co bylo v textu působivého - Proč se tak asi stalo b) Otázky k četbě Během četby si zkuste stručně odpovědět na následující otázky: - Co si myslíte, že román, povídka nebo báseň ve svém celku znamená? Zkuste krátce vyjádřit základní téma textu. Jaký pohled na život text odhaluje? Jaká je vaše reakce na tento postoj? - Jakou hodnotu má tento text pro vás osobně? Je zábavný, krásný, pomáhá vám lépe chápat vás samé nebo druhé lidi? - Jak četba textu změnila vaše postoje, pocity, myšlení? - Jaké vaše zážitky a zkušenosti ovlivňují vaši odezvu na text? Jaký interpretační kontext máte? - Jak může daný text působit na druhé? c) Analýza textu Otázky k možné hlubší analýze textu: - Jak každá část textu přispívá k celkovému účinku a smyslu? - Text je organický útvar, podobně jako strom nebo člověk. Všímejte si, jak se každý jeho prvek vztahuje k dalším prvkům a k celku: o Jaký je úhel pohledu autora a čím přispívá k celkovému smyslu textu? o Jaký je časový rozsah textu, jaké jsou hlavní scény? o Jaký vliv na děj má charakter postav? o Jsou postavy ploché (lze je popsat několika slovy) nebo plastické (vyvíjejí se a mají různé i protikladné vlastnosti)? o Jak se postavy odhalují a vyvíjejí tím co říkají nebo i tím, co dělají? o Jaké je prostředí románu a jak přispívá k celkovému smyslu? o Jak je román vystavěn jazykově jde jen o dialogy? o Jsou v románu metafory, obrazy nebo poetické obrazy? o Jak jsou popisovány situace autorem nebo postavami? - Které prvky románu se vám jeví jako nejdůležitější? 12 02_Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 12

15 Zkuste si vždy některé části románu (u poezie vždy vše) přečíst nahlas a vyhrajte si s rytmem vět a zvukomalbou slov. Při četbě poezie je účinek básně znovustvořením úcty básníka k tvůrčímu aktu a prostřednictvím našeho úsilí o četbu básně se tato samotná četba stává účastí na stejném tvůrčím aktu a může nás proměňovat Odborné čtení Cílem odborného čtení je především seznámit se s novými myšlenkami. To znamená, že si text musíme dobře vybrat, seznámit se s jeho strukturou, samotný text si dobře rozebrat a najít základní myšlenkovou linii autora. Tuto myšlenkovou nit si následně také zkusíme vtisknout do paměti (ne pouze do počítače!) a začít ji začleňovat do způsobu svého vlastního tázání a uvažovaní o daném tématu (a to, i když s daným názorem nesouhlasíme). U odborného čtení si začínáme shánět odbornou literaturu a často dělat fotokopie. Musíme si dát pozor, aby na nás neplatila starý Senekův výrok: Velmi mnoha lidem, kteří neznají z vědy ani to, co zná každé malé dítě, nejsou knihy nástrojem vzdělání, ale ozdobou jídelny Volba textu Na začátku je důležité si uvědomit, k čemu mi má odborný text posloužit. Odborný text vždy volíme podle nějaké potřeby: zda jde o přípravu na zkoušku, vyjasnění nějakých věcí z přednášek, hlubší studium nějakého tématu, studium k seminární práci nebo studium k diplomové práci. Ke každé z těchto situací je vhodný jiný typ textu. Pokud se jedná o zkoušku, tak volíme text, který nám dá celkový přehled. Pokud se jedná o specificky zaměřený seminář, tak volíme text zaměřený specificky na dané téma (např. článek v periodiku) atd. Odborné texty můžeme rozdělit podle jejich povahy na následující druhy: a) Skripta Skripta slouží především jako podklad k přednáškám a k přípravě na zkoušky. V nich má být vysvětleno základním způsobem téma přednášek. Přednáška samotná nemusí skripta kopírovat (není to ani vhodné). Přednáška se může zaměřit jen na úvod do problematiky 7 SENECA, L. A. O duševním klidu, Praha: Odeon, 1999, kap. IX _Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 13

16 a na některé dílčí body tématu. Skripta pak mají nabídnout plošný přehled o tématu a odkazy na základní literaturu. b) Učebnice Učebnice je na rozdíl od skript hlubší a strukturovanější text. Často jí nejprve předcházelo třeba i několikeré vydání skript. Autor následně vše shrne do většího textu. V učebnici nalezneme téma rozpracované do větších detailů. Text je vždy rozsáhlejší. Skripta a učebnice slouží jako základ pro dobré základní zvládnutí tématu. V obou mají být naznačeny různé přístupy k dané látce. V obou jsou také uvedeny odkazy na další literaturu, která problematiku rozvíjí monografie, odborné studie, prameny atd. c) Odborné články Odborné články nalezneme v odborných časopisech (pozor: odlišme od populárně-naučných jako např. Psychologie dnes!). Jedná se o částečné shrnutí nějakého výzkumu nebo jedné z jeho etap, dále jde o kratší texty, ve kterých se autor zamýšlí nad velmi specifickým bodem z daného oboru. V některých oborech nebo zemích se mezi odborné články počítají jen ty, které vycházejí v recenzovaných a impaktovaných časopisech, 8 dále studie, které mají za svůj podklad empirický (měřitelný) výzkum. Jinde se za odborné články považují i eseje či úvahy bez empirického výzkumu. Seznam odborných periodik pro různé oblasti nám dnes nabízejí různé internetové databáze, které každá vysoká škola má zpřístupněné a je velmi užitečné se s nimi seznámit. Přehled českých odborných periodik může například rychle nalézt v knihovně nebo v odborných knihkupectví. d) Odborné monografie Monografií rozumíme odbornou knihu, která se zabývá většinou jen jedním nebo několika tématy z daného oboru. Je to úzký specializovaný vhled do problematiky. Většinou vychází z několikaletého studia, výzkumů, odborných článků autora a je jejich shrnutím do konečné podoby. Většinou se jedná o velmi specifické a odborné pojetí. Studium monografie má význam při hlubším zájmu o danou problematiku, např. při přípravě na diplomovou práci. Monografií se často stávají doktorské dizertační práce. 8 Zde nebudeme vstupovat do poměrně obšírné diskuze na téma imputované časopisy, a jaká politika se zatím skrývá _Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 14

17 e) Prameny Mezi prameny, tedy základní zdroje, se počítají v humanitních oborech především odborné monografie velkých autorů, kteří stáli v počátcích daného oboru (např. Platon, Freud, Heidegger) a k nimž se odborná veřejnost znovu a znovu vztahuje, aby je komentovala, interpretovala, kritizovala či dále rozvíjela. Mezi prameny můžeme také řadit např. právní normy, základní výzkum empiricky potvrzený atd. f) Slovníky Slovníky jsou buď jazykové, nebo výkladové. V odborné práci používáme oba druhy. Jazykový slovník používáme při studiu cizojazyčné literatury. Vždy je lepší mít velký slovník než kapesní. Obecně platí, že čím víc kdo zná jinou řeč, tím více slovník používá. 9 Výkladové slovníky nebo encyklopedie nám pomohou rychle proniknout do základů tématu, vyjasní nám terminologii, nabídnou základní linie, jak je téma strukturováno a často v nich bývají odkazy na základní literaturu. Kvalita slovníků a encyklopedií je většinou dána nakladatelstvím, které tyto slovníky vydává. V zahraničí to jsou často univerzitní nakladatelství a jednotlivá hesla zpracovávají nebo zaštiťují renomovaní autoři. Wikipedie internetová encyklopedie nabízí rychlý vhled do tématu a odkazy na literaturu. Její velké nebezpečí je anonymita nikdy nevíme, jaká je hodnota textu a jak se na dané informace můžeme spolehnout. g) Příklad rozlišení typů textu Pramen je např. Platonova Ústava, odborný článek nebo studie je článek publikovaný o některém aspektu Ústavy buď v nějakém odborném časopise, nebo ve sborníku. Monografií bude samostatné vydání knihy na dané téma po několikerém publikování různých článků v periodicích nebo sbornících. Učebnice se pak nebude věnovat jen Ústavě od Platona, nýbrž buď celku Platonova díla, nebo celé antické filozofii, kde pojednání o Ústavě bude maximálně jen na několika málo stránkách. Skripta jsou stručnou učebnicí, v níž se o Platonově ústavě dozvíme jen v jednom nebo několika odstavcích. Esej je úvahou např. o použitelnosti některých prvků z Platonovy Ústavy pro dnešní dobu. Slovník (řecko-český) nám může pomoci objasnit některé řecké termíny v Platonově Ústavě. Encyklopedie antiky 9 Jedni překladatelé beletrie musí každý rok kupovat nový velký slovník, protože ho při překládání používáním zničí. A to jsou v daném jazyce odborníky _Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 15

18 nebo slovník antické filozofie nám zase nabídne základní nástin témat, kterých se Ústava týká a uvede nás do kontextu vzniku díla. h) Odborné posouzení textu Pokud si můžeme vybrat z několika typů odborného textu, který se hodí pro náš účel (např. pro seminář), tak je důležité naučit se rychle posoudit hodnotu a validitu textu, o kterém uvažujeme, že ho budeme studovat. Každý odborný text můžeme v krátkosti zhodnotit podle několika kritérií: - Známost autora jak je renomovaný v odborných kruzích, jestli se na něj někdo při přednáškách odvolával; jestli se na něj odkazují jiní autoři jako na odborníka; zda je to univerzitní profesor nebo člověk z praxe (obojí je vhodné, ale každý bude pojednávat stejné téma trochu jinak). - Vydavatelství zda se jedná o univerzitní nebo jinak renomované vydavatelství nebo o nějaké zcela neznámé vydavatelství. - Typ periodika univerzitní, impaktované, odborně známé, nebo spíše populární. - Struktura obsahu jak je obsah strukturovaný čím více, tím propracovanější může téma být. V obsahu také poznáme, zda pojednává o tématu, které nás skutečně zajímá. - Poznámkový aparát podle odkazů v textu poznáme, jak autor pracuje s literaturou, také můžeme hned i posoudit, s jakým typem literatury pracuje a na koho se hlavně odkazuje a jaké směry v daném tématu preferuje (např. Freuda nebo Frankla nebo Junga) Důvody a otázky u četby odborného textu Nikdo nezačíná číst odborný text, aniž by věděl, proč po něm sahá. Ještě před tím, než se začneme potýkat s odborným textem, tak je velmi užitečné udělat několik přípravných kroků: - Přemýšlet o důvodech, proč vyučující zadal daný text ke studiu. - Promyslet si důvody, proč chceme daný text studovat. - Uvědomit si, co už o daném tématu víme. - Vzpomenout si, co jsme o autorovi již slyšeli nebo od něj četli. - Promyslet a napsat si otázky, které nás k danému tématu a textu napadají a na které chceme znát odpověď _Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 16

19 Předběžné seznámení se s textem Velmi cenným prostředkem při studiu je tzv. předběžné seznámení se s textem. Jedná se o velmi aktivní přístup k textu, který nám ale může ušetřit mnoho našeho času. Nesmíme nikdy zaměnit předběžné seznámení s obyčejným prolistováním knihy. Tak bychom v textu totiž nalezli jen to, co už víme a ne to, co je v něm nového, jaká byla autorova otázka a jaká odpověď, jak téma pojednává. Pokud máme zformulovanou otázku, se kterou přistupujeme k danému textu, tak se nejprve zamyslíme nad nadpisem a podnadpisem textu. Podtitul by měl lépe vystihovat danou tématiku. Již zde můžeme přemýšlet, jakou odpověď můžeme dostat na naši otázku. Dále si vždy prostudujeme obsah textu. U obsahu zkusíme setrvat co nejdéle a promýšlíme celou jeho strukturu hlavní kapitoly, podkapitoly atd. K obsahu textu je dobré se vracet častěji i během samotného studia textu, abychom byli v kontextu věděli, čím jsme již s autorem prošli a co nás ještě čeká. Promýšlení obsahu nás naučí více věcí: - Poznáme, jak dané témat strukturují různí autoři - Poznáme hlavní těžiště tématu - Poznáme, co je zbytečné číst a co určitě prostudovat musíme Čím více obsahů knih či článků si takto prostudujeme, tím větší přehled o tématu rychle získáme. Osobně doporučuji si např. v knihovnách nebo v knihkupectvích procházet obsahy různých odborných knih a snažit se je promýšlet a dostat jejich strukturu do své mysli. To nám velmi pomůže, když později budeme psát seminární nebo diplomové práce. Po promyšlení obsahu studie je dobré si přečíst úvod, shrnutí, závěr. Tak získáme základní rámec, poznáme autorovu otázku, která by měla být vždy formulována v úvodu a závěrečná autorova odpověď na svou otázku, jež by se měla stručně nacházet v závěrečném shrnutí. Jako další část předběžného seznámení je dobré si pročíst také úvodní a závěrečné odstavce z každé kapitoly. Závěrem tohoto předběžného seznámení je dobré si nejprve jasně napsat, co jsme při tomto procházení textu již poznali a znovu zformulovat otázku, na kterou chceme nalézt odpověď. Někdy se nám může stát, že zjistíme vše, co potřebujeme jen tímto předběžným seznámením se s textem. To nám pomůže také si lépe vybírat, co budeme skutečně studovat a tak dokážeme zvládnout více materiálu _Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 17

20 Objasnění terminologie První znechucení při započetí studia pochází většinou z toho, že se zdá, že kniha je napsána jiným jazykem, než který známe. Začít něco studovat znamená v podstatě naučit se nejprve nový jazyk. Studovat znamená nejprve vyjasňovat si pojmy a učit se novým slovům a jejich významům. Naše vědění se totiž zakládá na pojmech, které něco označují a díky nimž se můžeme dostat k pochopení označovaného. To je velmi důležité u filozofie i psychologie, protože tyto vědy neuvádějí jen do nových oblastí, nýbrž spíše učí myslet a vyjadřovat se přesně, metodologicky a kriticky o tom, co každý člověk nějakým způsobem tuší a v čem žije. Prvním a nejdůležitějším úkolem soukromého studia je úsilí o pochopení terminologie tak, abychom ji mohli běžně a přesně používat i se všemi jejími odstíny. K pochopení terminologie a zakotvení témat slouží primárně práce se slovníky. Každý studující se musí učit hledat ve slovnících význam neznámých slov nejprve slova, která se častěji vyskytují a jejichž význam mi není zcela jasný. Nikdy se nesmíme spokojit jen s jedním slovníkem, ale srovnávat slovníky a používat i různě zaměřené slovníky: - slovník cizích slov - slovník filozofický - slovník etymologický - všeobecnou encyklopedii (např. Encyclopedia Britannica: Pozor: velmi známá encyklopedie wikipedia je vhodná jen na první laickou konzultaci, protože u této encyklopedie není nikdy jasná skutečná spolehlivost tématu z důvodu anonymity autora tématu. U tištěných slovníků a encyklopedií (např. Britannica) jsou vždy spolehliví autoři - psychologické slovníky. 10 Každý kvalitní obsahový slovník by měl dát základní strukturu tématu a nabídnout základní literaturu. Ze struktury tématu si můžeme udělat základní schéma, jak k našemu tématu přistupovat. Při studiu zahraniční literatury je vždy důležité používat kvalitní slovník a nebát se ho používat, abychom správně pochopili významy slov. Nikdy však nesmíme zapomenout, že studium slovníků je vždy jen začátek a úvod a vůbec to není skutečné studium a vlastní promýšlení dané problematiky! 10 Např.: Oxford Dictionary of Psychology, Second edition, ed. by COLMAN, A. M. Oxford: Oxford University Press, The Cambridge Dictionary of Psychology, ed. by MATSUMOTO, D. Cambridge University Press, _Odborne_cteni_a_psani_FINAL.indd 18