Moţnosti realizace cykloturistiky v procesu vzdělávání

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě Moţnosti realizace cykloturistiky v procesu vzdělávání Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Sylva Hřebíčková, Ph.D. Vypracoval: Bc. Jaroslav Pejchar 2. ročník, UTV Brno, 2011

2 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu pouţité literatury. V Brně dne 6. května 2011 podpis...

3 Děkuji vedoucí práce Mgr. Sylvě Hřebíčkové, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost a cenné rady při vzniku práce.

4 Obsah ÚVOD STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ Turistika Charakteristika Druhy turistiky Sloţky turistiky Význam turistiky Cyklistika a cykloturistika Charakteristika Význam cyklistiky a cykloturistiky Zásady pro pořádání cykloturistiky na školách Druhy cykloturistiky Organizace skupiny a signalizace Vhodné kombinace spojené s cykloturistikou Struktura vzdělávání v rámci České republiky Zapojení cyklistiky a cykloturistiky do vzdělávání v rámci České republiky Systém kurikulárních dokumentů Úloha RVP a Vzdělávacích programů v procesu vzdělávání cyklistiky a cykloturistiky Bezpečnostní rizika a jejich eliminace v rámci RVP Role učitele v rámci RVP ve spojení s cykloturistikou CÍL, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A ÚKOLY PRÁCE Cíl práce Výzkumné otázky Úkoly práce METODIKA Charakteristika zkoumaného souboru Metody získávání informací VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE...31

5 4.1 Výsledky kvalitativní části výzkumu Výsledky kvantitativní části výzkumu Diskuze NÁVRH CYKLOTURISTICKÉHO KURZU...56 ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY...66 RESUMÉ...67

6 Úvod Tato diplomová práce se zaměřuje na zjištění aktuálního stavu a postavení cykloturistiky v procesu vzdělávání, a to jak z pohledu studentů, tak i učitelů. Výzkum, který je součástí práce, se zaměřuje na střední školy v oblasti Kutnohorska. Tato oblast nebyla vybrána náhodou, neboť autor diplomové práce působí jako učitel tělesné výchovy na gymnáziu v Kutné Hoře a přirozeně tak vyuţil vazeb na tuto oblast a téţ kontaktů na ostatní školy v regionu. Zvolené téma je určitě přínosem pro učitele tělesné výchovy i pro vlastní vyuţití v praxi při pořádání turistických akcí. Hlavním cílem práce bylo najít způsob, jak začlenit cykloturistiku do vzdělávání a navrhnout optimální kurz pro střední školy. Metody pouţité pro dosaţení cíle práce obnášely studium, analýzu a shrnutí poznatků z relevantní literatury v teoretické části a ve výzkumné části praktickou aplikaci metod polostrukturovaného rozhovoru a dotazníkového šetření. Publikace, které se zabývají cyklistikou nebo cykloturistikou, byly vyuţity zejména novější, a to například od Jana Ondráčka a Sylvy Hřebíčkové Cykloturistika (2007) nebo od Michala Škeřila a Petra Čegana Cykloturistika pro všechny (2003). Obecné informace o turistice byly čerpány rovněţ z aktuální literatury, například od Jana Neumana a kol. Turistika a sporty v přírodě (2000). Nepovaţovalo se za přínosné uvádět starší litaraturu a prameny, které byly téţ prostudovány, protoţe některé jejich poznatky a závěry byly jiţ překonány novějšími nebo byly součástí novějších prací a tím bylo zbytečné je uvádět. Prioritou bylo vyuţívat co nejaktuálnější poznatky, aby tak i samotná práce si mohla klást za cíl přijít s něčím moderním a vyuţitelným v současných podmínkách.v dalších částech bylo velmi vhodné získávat informace z oficiálních internetových zdrojů, jako například ze stránek Výzkumného ústavu pedagogického v Praze. Tento způsob získávání poznatků je velmi efektivní a lehce dostupný a umoţňuje se okamţitě dostat k nejnovějším informacím. Zásadním předpokladem je samozřejmě vyuţití pouze oficiálních a prověřených zdrojů, coţ bylo bez výjimky učiněno. 6

7 Celá teoretická část má tři hlavní kapitoly, které jsou obecným úvodem do dané problematiky. V první části jsou vysvětleny pojmy, které s tématem úzce souvisí a jejich vysvětlení je ţádoucí, protoţe se objevují v téměř všech částech práce, teoretické i výzkumné. Prostor je konkrétně věnován turistice a dalším podkapitolám s ní spojených. Ve druhé části je detailněji popsána cykloturistika a cyklistika, dále organizační a bezpečnostní pokyny. Zmíněny jsou i další moţnosti, jak vyuţít cykloturistiku v dalších oblastech turistiky a ve školních podmínkách. Třetí část se věnuje struktuře vzdělávání a rozboru kurikulárních dokumentů ve vztahu k cyklistice nebo cykloturistice. Opomenuti nejsou ani učitelé a jejich úloha ve spojení s cykloturistikou. Ve výzkumné části jsou postupně popsány kapitoly, které musely být stanoveny před samotným výzkumem, jako například cíle a metodika. Velkou část práce, coţ zároveň představuje i její zásadní část, zaujímají výsledky vlastního výzkumu, kde jsou detailně a i přehledně graficky zpracované všechny získané informace a data. Návrh cykloturistického kurzu je další nedílnou součástí. Výzkum byl zaměřen jak na pedagogy, tak i studenty, v obou případech šlo pouze o zástupce středních škol na Kutnohorsku. K výzkumu bylo vybráno celkem 8 škol, z nichţ se podařilo získat 175 vyplněných anketních dotazníků, coţ představuje dostatečně reprezentativní a variovaný vzorek pro zpracování a učinění závěrů potřebných ke splnění cílů této práce. Dále proběhly polostrukturované rozhovory s celkem 9 učiteli, jakoţto reprezentanty všech zkoumaných škol. Výzkumy přinášejí zajímavé informace ohledně aktuální situace na školách, přístupu studentů i vlastních zkušeností a pohledů pedagogů, a to ve vztahu k cyklistice a cykloturistice, potaţmo i sportu a tělesné výchově obecně. Poznatky z těchto výzkumů byly následně vyuţity a zohledněny při návrhu cykloturistického kurzu, který představuje závěrečnou syntézu, jak teoretických, tak i praktických poznatků získaných vlastním výzkumem. Právě tento návrh si klade za cíl, aby závěry této práce bylo moţno vyuţít i prakticky a třeba slouţit jako inspirace při pořádání cykloturistických kurzů. Součástí příloh je i přepis polostrukturovaných rozhovorů s učiteli, který představuje zajímavé doplnění práce, kdy je moţné i nezávisle, bez ohledu na 7

8 závěry autora, srovnávat mnohdy odlišné pohledy různých pedagogů. Toto je dáno jednak různými individualitami jedinců a jednak i aktuálními podmínkami na škole, přístupem vedení apod. Dále se jevilo jako zbytečné zatěţovat práci v příloze citací znění zákonů a předpisů, na které se v práci odkazuje. Tyto informace jsou obecného charakteru a lehce dostupné na internetu i v tištěné podobě. V neposlední řadě svou roli hrálo i ekologické hledisko. 8

9 1. Stav dosavadních poznatků 1.1 Turistika Charakteristika Turistika komplex činností spojených s aktivním pohybem a pobytem v přírodě má za cíl poznání přírodních a společenských poměrů ve zvolené oblasti a k tomu vyuţívá odborně technických znalostí a dovedností [7, str. 7]. Turistika není jen poznávání zajímavých míst, ale jde i o fyzický pohyb, coţ turistiku odlišuje od často zaměňovaného výrazu cestovní ruch. U turistiky není na prvním místě výkon jedince, ale jde spíše o vnímání přírody, celkové zotavení a odpočinek.[7] Druhy turistiky V přírodě se lze pohybovat různými způsoby, a proto rozlišujeme i různé druhy turistiky: Pěší turistika Nejrozšířenější druh turistiky, kde je vyuţívána především chůze v přírodě jako přirozený způsob pohybu. K jejímu provozování není zapotřebí ţádné speciální vybavení a dovednosti. Základní formy pěší turistiky jsou vycházky, výlety, tůry, delší turistické pochody a vícedenní putování spojené s nošením nezbytných věcí pro přenocování a stravování [6]. Cykloturistika Více v kapitole 1.2 Cyklistika a cykloturistika. Vysokohorská turistika V porovnání s pěší turistikou je mnohem více náročná a klade vyšší nároky na odborné specifické znalosti, dovednosti a tělesnou kondici. Pohyb i po vyznačených cestách často vyţaduje k postupu pouţití rukou. Od horolezectví se 9

10 odlišuje tím, ţe maximální obtíţnost končí u druhého stupně klasifikace UIAA 1 [6]. Lyžařská turistika K přesunu se vyuţívají lyţe a zahrnuje v sobě běh na lyţích, sjezdové lyţování a skialpinismus [6]. Vodní turistika Vyuţívá různých druhů plavidel, nejčastěji kanoe nebo rafty, slouţících k přesunu z místa na místo. Plavidla jsou zejména provozována na říčních tocích. Mezi vodními turisty nejvyhledávanější říční toky v Čechách jsou Vltava, Ohře, Luţnice, Sázava a na Moravě často Morava, Moravice, Dyje atd [33] Složky turistiky U kaţdého druhu turistiky lze rozlišit její jednotlivé sloţky, a to na základě definice turistiky udávající její obsah [7]. Pohybová složka Je dána samotnou pohybovou činností, kde se jízdou na kole zlepšují kondiční a koordinační schopnosti. Sloučením těchto schopností je jedinec schopný úspěšně zvládat jednotlivé pohybové dovednosti, jako je například nasednutí na kolo, šlapání, rozjezd, zastavení brţděním, jízda do kopce, jízda z kopce a podobně [7]. Kulturně - poznávací složka Tato sloţka prezentuje poznávání přírody, ţivot společnosti a výtvory lidské práce. Pobytem v přírodě člověk lépe vnímá kulturní a přírodní hodnoty. Neméně zajímavé je i seznámení s ţivotem společnosti, její historií a současností. Cílem poznávání by se mohly stát různé přírodní oblasti, stavební památky, místa spojená s historií našeho ţivotního prostoru (jeskyně), oblasti charakteristické odlišnou kulturou (folklorní oblasti, vinařské oblasti), místa spojená s 1 UIAA: Mezinárodní svaz horolezeckých asociací, (zdroj: 10

11 významnými osobnostmi, památky zapsané do světového kulturního a přírodního dědictví lidstva, skanzeny lidové architektury nebo národní kultovní místa (hora Říp, Sněţka) [6]. Odborně technické činnosti Jedná se o poznatky nejen praktického, ale i teoretického charakteru a díky tomu lze bezpečně a radostně pobývat v přírodě. Péče a údrţba materiálu je důleţitá pro jeho funkčnost a pohodlí turisty. Jednotlivé činnosti lze rozdělit do různých témat, např.: výstroj a výzbroj jednotlivce a skupiny zakládání ohně a manipulace s přenosnými vařiči stanování a bivakování orientace v terénu hygiena a první pomoc zdroje nebezpečí a jejich eliminace systém značení ochrana přírody [7] Význam turistiky Kaţdá činnost, kterou jedinec vykonává, by měla mít nějaký cíl a tím pádem smysl a význam. Existují tři oblasti, ve kterých jdou určité cíle prosadit. Vzdělávací oblast Tím, ţe jedinec vyvíjí pohybovou aktivitu, dochází k rozvoji pohybových schopností a dovedností a procesem motorického učení si utváří návyky pro pohybové úkoly. Během tohoto učení získává i teoretické znalosti, které později uplatní při dalším zdokonalování zvolené pohybové činnosti [7]. Výchovná oblast V rámci turistiky spojené s pobytem a pohybem v přírodě je důleţité řídit se pravidly chování v přírodě vůči jednotlivcům a skupině. Dochází současně k 11

12 ovlivňování sociální sloţky jedince [7]. Zdravotní oblast Díky aktivitě nízké intenzity přináší rozvoj především obecné vytrvalosti, posilování a příznivé působení na orgánové soustavy. Na psychiku má rovněţ jednoznačně dobrý vliv. Jízda na kole je doporučována i zdravotně oslabeným, týká se zejména pohybového či kloubního aparátu apod [7]. 1.2 Cyklistika a cykloturistika Charakteristika Cyklistika a cykloturistika jsou pojmy, které spolu úzce souvisí a prolínají se. Cyklistika je jízda na jízdním kole se soutěţním, rekreačním nebo dopravním zaměřením. Cykloturistika je druh turistiky provozovaný převáţně na jízdním kole. Nemá soutěţní charakter a lze ji chápat jako prostředek aktivního odpočinku ve volné přírodě či v obci. Kombinuje se zde pěší turistika s mototuristikou, kde se tyto dvě činnosti výborně doplňují a mají velmi dobrý vliv na zdraví člověka a minimálně narušují ţivotní prostředí. I přes rychlejší přesun na kole lze kvalitně vnímat okolí. Zvládnutí techniky jízdy na kole je ovšem nejzákladnějším předpokladem a stejně tak znalost dopravních předpisů, poskytnutí první pomoci a základní opravy a údrţby kola [7]. Cykloturistika na úrovni školní tělesné výchovy splňuje všechny tři úkoly. Fyzickým zatíţením zdravotní úkol, během přesunu po kulturních zajímavostech výchovný úkol a provozem jízdního kola zlepšování technických znalostí a dovedností, tedy vzdělávací úkol [7]. Cyklistiku a cykloturistiku lze provozovat na různých typech povrchů a s tím souvisí i správný výběr druhu kola. Silniční kolo lze pouţít pouze na kvalitním zpevněném povrchu, horské kolo většinou bývá speciálně upraveno a hodí se do těţšího terénu, trekingové nebo crossové kolo je univerzálně pouţitelné, jak při jízdě po zpevněných cestách, tak i v lehčím terénu [9]. 12

13 1.2.2 Význam cyklistiky a cykloturistiky Jízdní kolo pouţité k dopravním či rekreačním účelům se stává velmi dostupnou aktivitou z pohledu materiálního vybavení. Kvalita a počet cyklotras se neustále zvyšuje. Provozováním cyklistiky a cykloturistiky se rozvíjí cestovní ruch i v málo navštěvovaných lokalitách České republiky, přibývá sluţeb a pracovních příleţitostí spojených s cykloturistikou a to obohacuje proţitky běţné turistiky. Minimální vliv na ţivotní prostředí, nulové emise a bezhlučnost jsou další velké výhody, které zúčastněné obce velmi vítají. S kolem lze zaparkovat téměř všude a v městském provozu se lze pohodlně vyhnout dopravním zácpám či jiným problémům spojených s provozem motorových vozidel [7]. S cyklistikou se zcela běţně počítá při plánování výstavby nových komunikací a stává se rovnocennou s jinými druhy dopravy. Kolo se velmi často stává alternativním dopravním prostředkem při dovolených a jiných příleţitostech, se kterým se dá efektivně dojet například do historických center měst, do městských parků, přírodních rezervací atd. Povědomost o zdravém ţivotním stylu rovněţ přispívá k rozšíření cyklistiky a cykloturistiky mezi populaci, neboť pro zdravého jedince je to způsob, jak bojovat proti nejrůznějším civilizačním chorobám [7] Zásady pro pořádání cykloturistiky na školách Cykloturistickému kurzu předchází dlouhodobá příprava, která má několik částí. V první fázi se učitel zabývá organizační přípravou. Ta zahrnuje stanovení cíle akce, sběr informací a moţností v dané lokalitě, informování rodičů na třídní schůzce, informační schůzku pro ţáky, vypracování časového a obsahového programu, zajištění potřebného vybavení pro studenty a plánování odjezdu a přesunu na místo [7]. Dále navazuje metodická příprava, kterou učitel rovněţ plánuje dlouho dopředu a týká se zejména zjišťování tělesné a odborné připravenosti studentů během celého školního roku v hodinách tělesné výchovy. Vhodně lze i uplatnit vazbu na jiné předměty, vyhledávání informací spojené s oblastí, přípravu a 13

14 studium materiálů, upozornění a zopakování pravidel silničního provozu, zadání a konzultaci zadaných referátů a v rámci tělesné výchovy, nebo při jiné příleţitosti, zkontrolování materiální vybavenosti a fyzické úrovně, např. při kontrolní vyjíţďce [7]. Během plánování je třeba brát v potaz, pro jakou věkovou, fyzicky zdatnou a materiálně vybavenou skupinu je kurz pořádán a tomu podřídit výběr lokality, kde se bude celá akce konat. Cíle je dobré volit spíše skromnější neţ zbytečně experimentovat a klást vysoké nároky [7]. Pro pedagogické pracovníky, kteří se účastní cykloturistického kurzu, jsou podstatné pokyny, které vydalo Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy (dále jen MŠMT) ve Věstníku z roku 2006, konkrétně v kapitole Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, ţáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy (č.j / ze dne ). Článek 16 Sportovně turistické kurzy se zabývá cykloturistikou: Před zahájením cyklistického kurzu ověří vedoucí kurzu povinné vybavení, technický stav jízdních kol (včetně povinnosti mít ochrannou přilbu) a znalosti ţáků o pravidlech silničního provozu, 2 bez jejichţ znalosti se ţáci nemohou kurzu zúčastnit.v silničním provozu má druţstvo maximálně 10 cyklistů, za které odpovídá vedoucí druţstva. Trasu přesunu volí vedoucí kurzu s ohledem na výkonnost a zdravotní stav ţáků, na stav a frekvenci dopravy na komunikaci atd. Při přesunech v rámci cyklistického kurzu za dopravního provozu musí být na začátku a na konci skupiny zletilá osoba, která je plně způsobilá k právním úkonům a v pracovněprávním vztahu ke škole, přičemţ minimálně jedna osoba musí být pedagogickým pracovníkem. [14] Druhy cykloturistiky Cykloturistický kurz je moţné rozdělit do několika druhů. Klasickým druhem je tzv. putování. Celá skupina se přemisťuje po předem naplánované trase z místa jednoho přespání na druhé se všemi věcmi vezenými na 2 Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 14

15 kole nebo v doprovodném vozidle. Moţnosti přesunu jsou různé. Stejně výkonná skupina se můţe přemístit společně, od odlišně výkonné skupiny se zdatnější mohou oddělit a pokračovat po náročnější trase na místo určení s pedagogickým dozorem [11]. Pro méně zdatné jsou nejideálnějším druhem hvězdicové vyjížďky. Celá skupina táboří pouze na jednom místě a podniká různě dlouhé výlety do okolí. Trasa je společná nebo upravená podle výkonnosti [11]. Kombinovaná forma se hodí pro déletrvající akce, kde se kombinuje putování s hvězdicovými vyjíţďkami, kde lze vyuţít i jiných dopravních prostředků s přepravou jízdních kol [11]. Další moţností je naplánovat dálkové jízdy, ale vzhledem k velké fyzické a časové náročnosti nelze toto pro cykloturistický kurz v rámci školy doporučit [11] Organizace skupiny a signalizace Během jízdy u rekreačních cyklistů by měla celá skupina zachovávat pořadí a rozestupy by měly být na rovině 2-3 metry. Větší rozestupy jsou nutné při prudkých sjezdech a na nekvalitní nebo nepřehledné silnici, a to v rozmezí metrů. Velmi zkušení cyklisté mohou praktikovat jízdu v závěsu (rozestupy méně jak 1 metr) [6]. Pokud se celá skupina chystá zastavit, musí vedoucí počítat s délkou druţstva a zvolit místo tak, aby všichni svěřenci stáli za sebou mimo vozovku. Zastavení předchází předem domluvený signál, viz níţe. Následné rozjíţdění musí být po metrů pomalejší neţ běţné tempo, aby skupina plynule pokračovala pohromadě [6]. Kaţdý člen skupiny hlídá optimální rozestupy za sebou a jestliţe se druţstvo výrazně rozdělí, okamţitě to hlásí vedoucímu přes ostatní členy. Volba tempa se podřizuje slabším a tempo by mělo zůstat stejné. Tempo do stoupání je třeba nastavit tak, aby celé druţstvo dojelo na vrchol kopce pohromadě a nemuselo se čekat na pomalejší. Jízda se můţe stát problémovou, pokud se tempo 15

16 výrazně mění. Vede to k předčasnému vyčerpání a pocit z jízdy je špatný, zejména pro slabší cyklisty [6]. Pro zachování co největší bezpečnosti je zapotřebí všechny účastníky kurzu předem seznámit s velmi jednoduchou signalizací, která upozorňuje účastníky na různé provozní informace. Tyto signály vysílané v dostatečném předstihu se musí dostat aţ k poslednímu jezdci. Pokud nastane nějaká nepředvídaná situace, je třeba včas zareagovat a pomocí signálu předejít například hromadnému pádu. Ruce nebo celé paţe provádí signalizaci a příliš se neodchylují od osy těla kvůli zachování stability jezdce. Mezi nejpouţívanější signály patří např.: [37] - odbočení skupiny tak, ţe vedoucí jezdec zvedne příslušnou paţi k odbočení nad hlavu, aby jej viděl i poslední jezdec, aby včas upozornil další dopravní prostředky za ním a všichni jezdci za vedoucím pouze mírně upaţí. [37] - nerovnost na vozovce se nejčastěji ukazuje rozevřenou dlaní směrující dolů, kde hrbol nebo díra je na straně ruky. [37] - na zpomalení nebo zastavení lze upozornit upaţenou paţí střídavě poníţ a povýš, dlaň je otočená dolů [6] - velká překážka se signalizuje opakovaným zapaţováním. Na straně pohybující se paţe je i překáţka [6] Vhodné kombinace spojené s cykloturistikou Cykloturistika v rámci vzdělávání lze propojit s celou řadou povinných předmětů na základních nebo středních školách. Existuje několik diplomových a bakalářských prací, kde se jejich autoři touto problematikou zabývají. Kombinací například s matematikou se ve své bakalářské práci zabývá Liberda (2009), kde pro jednu z jím projetých cyklotras na Jesenicku vytvořil pracovní list s různými 16

17 matematickými úlohami pro vyšší stupeň gymnázia a na podobné téma i Palán (2009) zpracoval pracovní listy z matematiky pro kaţdou jím zmapovanou cyklotrasu na Humpolecku. Další moţnosti mezipředmětové vazby s cykloturistikou popisují v elektronickém učebním textu Ondráček a Hřebíčková (2007) u předmětů zeměpis (práce s mapou a buzolou, určování světových stran, atd.), přírodopis (základy první pomoci, rozeznávání stop zvířat, rostlin, atd.), dějepis (historické události vztahující se pro danou oblast, atd.), chemie (chemické procesy v přírodě, atd.) a fyzika (často ve spojení s dovednostmi, např. jízda na kole). Cykloturistiku lze pro větší atraktivitu dále spojit s dalšími druhy turistiky a tím případný kurz obohatit. Nejvhodnější je samozřejmě vybírat akce spojené s pobytem v přírodě. Mezi moţné spojení s cykloturistikou ve školních podmínkách lze zařadit zejména vodní, vysokohorskou, pěší turistiku, případně horolezectví. Skloubit cykloturistiku a vodní turistiku je organizačně velmi náročné na přepravu materiálu. Ideální se jeví vybrat tábořiště poblíţ zvoleného vodního toku, dovoz vodáckého vybavení svěřit půjčovně či agentuře a přepravu kol zajistit dostupnými dopravními prostředky, jako je například vlak a tímto se dostat co nejblíţe tábořišti a odtud se vlastními silami přemístit na místo určení. Případně zajistit odvoz batohů. Po té uţ záleţí na organizačních schopnostech vedoucího kurzu, jak naplánuje jednotlivé aktivity. Původní význam pojmu horolezectví vyjadřoval aktivitu, při které bylo cílem zdolat vrchol hory. V současné době se tohoto označení uţívá pro nejrůznější jiné činnosti a speciální sportovní disciplíny, které se původnímu obsahu velmi vzdálily. Horolezectví je tedy pohyb v horolezeckém terénu, který je přírodní (např.: skalnatý, sněhový, ledový apod.) nebo umělý (většinou komerční horolezecké stěny) imitující přírodní prostředí [18]. Zařadit horolezectví do cykloturistického kurzu středních škol je spíše okrajovou záleţitostí a z důvodu bezpečnosti je dobré vyuţít nabídky komerčních provozovatelů, kde je zajištěna, jak výstroj, tak většinou i proškolený instruktor. Umělé horolezecké stěny jsou téměř v kaţdém větším městě (např.: Kutná Hora, Vlašim, Havlíčkův Brod, Jihlava atd.). 17

18 Školy v přírodě vyuţívá stále více základních škol. Jejich náplň je různě zaměřena podle potřeb školy. Mezi aktivity můţe být zařazena i cykloturistika, případně hry na kolech. Na trhu je široká nabídka agentur zabývajících se pořádáním škol v přírodě na různé téma. 1.3 Struktura vzdělávání v rámci České Republiky Zapojení cyklistiky a cykloturistiky do vzdělávání v rámci České republiky S prvními kroky výuky dítěte lze začít ve velmi raném věku, záleţí ovšem na rodičích. Lze to tehdy, kdy dítě zvládá chůzi, coţ je kolem 2 let, a to na jakémsi čtyřkolovém vozítku [10]. Zde se seznámí se zatáčením a s pocitem jízdy. Ve třech letech, pokud má dítě a rodiče zájem, mohou být uskutečněny první pokusy na odpovídajícím vybavení. Výuka je pro dítě zpočátku velmi náročná, a proto by měla být rozdělena do krátkých úseků. Náročnost je dána nejen fyzickým zatíţení, ale také stereotypem pohybu. U malého dítěte hrají roli nízké silové schopnosti a poměr váhy kola k hmotnosti jedince, který je pro něj nepříznivý v porovnání s dospělým [7]. Dříve se cykloturistika ve školách provozovala v rámci tělesné výchovy. Nedávná školská reforma cykloturistiku řadí do tzv. Rámcových vzdělávacích programů (RVP) (2010), kde je zahrnuta do tělovýchovných oblastí výuky a výborně zde funguje i mezipředmětová vazba [7] Systém kurikulárních dokumentů Probíhající školská reforma zavádí do vzdělávání nový systém kurikulárních dokumentů (viz Obr. 1) pro vzdělávání ţáků od 3 do 19 let. Tyto dokumenty jsou zpracovávány na dvou úrovních, a to státní a školní. Na státní úrovni v systému kurikulárních dokumentů hovoříme o Národním programu vzdělávání (NPV) a Rámcovém vzdělávacím programu (RVP). NPV se zabývá vzděláváním jako celkem v počáteční fázi. RVP určuje závazné rámce vzdělávání s předškolní, základní a střední etapou. Školní vzdělávací programy (ŠVP) se 18

19 nachází na školní úrovni a podle těchto programů se odvíjí vzdělávání na jednotlivých školách. ŠVP si kaţdá škola zpracovává sama, ale musí se drţet zásad daných v jednotlivých RVP. Školy mohou vyuţít i takzvaný Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů, který je k jednotlivým RVP vydáván. Rámcové i školní vzdělávací programy jsou veřejně přístupné dokumenty. [8] Obr.1: Systém kurikulárních dokumentů [38, str. 5] Úloha RVP a Vzdělávacích programů v procesu vzdělávání cyklistiky a cykloturistiky Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání je dokument, kterým se musí všechny mateřské školy řídit a platí od 1. září Tento dokument zahrnuje několik kapitol, podle kterých školky vytvoří ŠVP. V kapitole s názvem Vzdělávací oblasti se turistika zmiňuje v tématickém celku Dítě a jeho tělo, kde by měl pedagog rozvíjet mimo jiné lokomoční pohybové činnosti, nelokomoční pohybové činnosti a jiné činnosti, kam právě turistika patří. Cykloturistika se v předškolním prostředí nedá příliš uplatnit, v lepším případě můţe jít o pokus o cyklistiku na dopravním hřišti nebo na jiném bezpečném místě, a to například při pořádání školek v přírodě nebo v příměstských centrech. U takto malých dětí je nutné dbát na výborný technický stav jízdního kola a 19

20 pouţívat co nejvíce prvků pasivní ochrany (helma, chrániče kloubů, rukavice atd.). [7] Dokument Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání je v platnosti od , a to pro všechny základní školy, včetně těch, které vzdělávají ţáky s lehkým mentálním postiţením (upravuje příloha k RVP ZV), i pro víceletá gymnázia. Od roku 2005 došlo k několika změnám. Poslední změna byla provedena s účinností od RVP ZV zahrnuje několik vzdělávacích oblastí. Pro cykloturistiku je důleţitá vzdělávací oblast Člověk a zdraví, kde současně vzniká, více či méně, mezipředmětová vazba. Na prvním stupni se v souvislosti s turistikou a pobytem v přírodě jedná o přesun do terénu, chování v dopravních prostředcích při přesunu, chůzi v terénu atd. Na druhém stupni lze jiţ plánovat turistickou akci (cykloturistickou), přesun do terénu a uplatnění pravidel bezpečnosti silničního provozu v roli cyklisty nebo chodce a vypracování dokumentace z turistické akce. Předměty, u kterých je silná vazba k cykloturistice, jsou zejména zeměpis (orientace v terénu pomocí mapy, buzoly atd.), přírodopis (poskytnutí první pomoci, pozorování zvířat a určování jejich stop, rostlin, ochrana ţivotního prostředí), dějepis (historie vztahující se k dané lokalitě), chemie (chemické procesy v přírodě, vliv člověka na ţivotní prostředí), fyzika (jízda na kole, stavba tábora atd.). [28] Pro základní vzdělávání je stále platné vyučování podle vzdělávacích programů a jejich obsah určují čtyři dokumenty: Vzdělávací program základní škola, Vzdělávací program obecná škola ročník a ročník a Vzdělávací program národní škola. [28] Učivo pro vzdělávací program Základní škola se dělí na tři etapy (1. a 2., a ročník). Tématický celek Turistika a pobyt v přírodě popisuje podrobně jeho náplň. Základem pro všechny etapy je celkový pohled na vnímání turistiky jako zdravého ţivotního stylu, poznávání něčeho nového a rozvoj různých dovedností souvisejících s pobytem v přírodě. Pro ročník je zařazena jízda na koloběţce (platí v případě, ţe byla turistika zařazena do tématického plánu konkrétní třídy), ročník se setkává s výukou jízdy na kole zahrnující nasedání, sesedání, jízdu v přímém směru, zatáčení, odbočování, brţdění, zastavení (platí v případě, ţe byla turistika zařazena do tématického plánu 20

21 konkrétní třídy) a ročník se setkává s cykloturistikou, konkrétně s jízdou na kole, horském kole, přesunem po trase mimo silnici a jako rozšiřující učivo je moţné zařadit jízdu obratnosti, jízdu ve skupině i na silnici. [28] Vzdělávací program Obecná škola je rozdělen na dva stupně a ročník. V prvním aţ pátém ročníku jízdu na kole a koloběţce školy provozují na víceúčelovém hřišti. Turistika a cyklistika je dále obsaţena v okruhu Hry a sport a zde se současně učí i pravidla silničního provozu. Turistika má i zájmovou formu s dotací 2 x 60 minut týdně. Na druhém stupni se koncepce programu téměř neliší od vzdělávacího programu základní školy. Cykloturistika je opět obsaţena v předmětu turistika a pobyt v přírodě a jízda na kole a na horském kole mimo silnici a v silničním provozu je omezena do 30 km. Znalost trasy, terénu a dopravních předpisů jsou jedny z poţadavků programu. Jako rozšiřující učivo k tělesné výchově si ţák můţe vybrat volitelný předmět Sport a pohybové aktivity zahrnující i různé druhy turistiky. [30,31] Vzdělávací program Národní škola má specificky nastavené vyučování jako školní den a činnosti se během dne logicky střídají a jsou přiřazovány ke známým předmětům pro lepší pochopení. Turistika a pobyt v přírodě jako jedna z činností v tělesné výchově popisuje jen zásady táboření, čtení turistické mapy, orientaci v přírodě, stavbu a rušení tábořiště, zacházení s noţem, pilou a sekyrou a chůzi v terénu do 20 km. Jízda na kole, která souvisí s cykloturistikou, je zmíněna aţ v dalších činnostech spolu se znalostí dopravních předpisů pro cyklisty a chodce a jiných aktivit. [29] Gymnaziální vzdělávání se od 1. září 2009 řídí dokumentem Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (dále jen RVP G), který vytvořil Výzkumný ústav pedagogický v Praze a na svých internetových stránkách dává k dispozici i dokument Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou (dále jen RVP GSP). Oba dokumenty schválilo Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky dne 24. července RVP G se svou koncepcí hodně podobá plánu základních škol a cykloturistikou se nějak zvlášť nezabývá ani v dokumentu RVP GSP. Turistika je opět zmíněna u předmětu tělesná výchova jako turistika a pobyt v přírodě. Turistická akce je zpravidla pořádána v předposledním ročníku (v 7. ročníku osmiletého nebo ve 3. ročníku čtyřletého 21