NOVÉ TRENDY VE ZPŮSOBU PLATEB V MALOOBCHODNÍ JEDNOTCE

Transkript

1 NOVÉ TRENDY VE ZPŮSOBU PLATEB V MALOOBCHODNÍ JEDNOTCE Ivana Kuchařová, Daniela Pfeiferová ÚVOD Každá obchodní transakce končí zaplacením za zboží nebo služby. Kromě technického vývoje je způsob placení závislý také na změně kulturních a ekonomických podmínek. Protistrany obchodních transakcí historicky využívaly a využívají především hotovostní oběživo (mince a bankovky), směnky, šeky, různé druhy bezhotovostních převodů a platební karty. Tento vývoj klade stále vyšší nároky na kvalitnější a rychlejší platební zařízení s možností vedení současné operativní evidence, především v maloobchodních jednotkách. 1 CÍL PŘÍSPĚVKU Hlavním cílem tohoto příspěvku je zjištění dopadů po zavedení inovativního bezkontaktního způsobu placení na maloobchodní řetězec a na zákazníka. Toto tvrzení je podpořeno informacemi, které se na toto téma podařilo shromáždit. Klíčová data byla sledována zejména v letech Jako dílčí cíl je podána charakteristika platebních karet, jejich členění a stručný vývoj placení prostřednictvím karet. Do příspěvku byl zařazen i účetní pohled na problematiku bezhotovostního placení s ohledem na časové prodlevy v inkasu tržeb od zákazníka. 2 METODIKA ZPRACOVÁNÍ Příspěvek byl zpracován metodou komparace a kompilace poznatků z literatury a ostatních citovaných zdrojů. Podkladová data byla čerpána z odborné literatury, odborných periodik a vlastních zkušeností autorek.. 3 PLATEBNÍ KARTY Platební karta je moderní platební nástroj. Oprávněný držitel může provádět její pomocí bezhotovostní platby a výběry hotovostí. Jsou využívány především spotřebitelským sektorem, ale jejich držitelem mohou být vedle soukromých osob i podnikatelé a právnické osoby. Platební karty jsou vydávány v současné době především bankami, ale existují i významní nebankovní vydavatelé platebních karet, jako jsou společnosti Diners Club Int., American Express apod. Bankovní platební karty navazují na značné rozšíření osobních běžných účtů u bank a na snahu překonat nedostatky šekového a zejména hotovostního placení a umožnit klientům bank snadnější a bezpečnější dispozici s jejich penězi či s poskytnutým úvěrem. Na masový rozvoj bankovních platebních karet měla vliv konkurence mezi bankami a značný pokrok v oblasti elektroniky. 3.1 HISTORIE VZNIKU PLATEBNÍCH KARET Kolébkou platebních karet byly Spojené státy americké. Věrnostní karty se začaly objevovat už v 19. století a to především u telegrafických společností, kdy měly omezit placení prostřednictvím hotovostního oběživa. Nevýhodou tohoto způsobu placení byla velká administrativní zátěž. V roce 1914 americká telefonní a telegrafní společnost Western Union Telegraf Company vydala svou kartu vyrobenou z plechu a nabízela ji svým stálým klientům. Tato karta jim umožňovala telefonovat a zasílat telegramy prostřednictvím poboček této společnosti, a to bez okamžitého placení. Použití prvních platebních karet bylo velmi jednoduché a základní princip zůstal zachován až do současné doby. Stačilo, aby klient účet podepsal a předložil kartu. Na konci určitého období byl sestavován účet pro klienta. Později začaly i jiné společnosti tyto karty vydávat. Platily vždy pro konkrétní společnost. Po druhé světové válce byly velice oblíbené tzv. cestovní karty, zejména mezi obchodními cestujícími a movitějšími turisty. Cestovní Travel Card byla kromě jiného i záležitostí prestižní a svým majitelům přinášela větší pohodlí při cestování.

2 Věrnostní platební karty přinesly mnoho výhod svým majitelům i obchodníkům. Jedinou velkou nevýhodou bylo, že každá společnost vydávala a akceptovala pouze tu svou platební kartu. Tato základní nevýhoda byla odstraněna až při vzniku společnosti Diners Club International. V roce 1950, která zavedla první universální platební kartu. Současně také vznikla myšlenka placení provize z částky hrazené platební kartou zúčtující organizaci a poplatky za vydání karty. Univerzální platební karty inspirovaly v padesátých letech i velké americké bankovní domy. První bankovní úvěrovou kartu vydala v roce 1951 Franklin National Bank of California. Ostatní banky měly rovněž zájem rozšířit bezhotovostní způsob placení. Začaly se vydávat bankovní úvěrové karty, tzv. Charge Cards a Credit Cards. Některým bankám, však vydávání karet přineslo ztráty, takže polovina z nich jejich vydávání zastavila. Zásadní zlom u bankovních karet nastal až v roce 1960, kdy Bank of America rozšířila svůj kartový program zahájený v roce 1958 i na další americké banky. Přidružené banky byly odpovědné za uzavírání smluv s místními obchodníky o akceptaci platebních karet a vydávaly svým klientům karty s logem Bank Americard. Tyto banky postupem času začaly požadovat větší nezávislost. Výsledkem tlaku bank bylo oddělení operací s platebními kartami od Bank of America. Vytvořila se dvě samostatná sdružení National Bank Americard Inc. pro USA Ibanco Ltd. pro ostatní státy světa. Obě sdružení byla později znovu reorganizována a v 70. letech přijala své současné názvy VISA USA a VISA International [1]. V roce 1964 byla švédskou bankovní skupinou Wallenberg založena společnost Eurocard. Cílem této nové společnosti bylo vydávat platební karty. Ze společnosti Eurocard vznikla v roce 1965 holdingová společnost Eurocard International se sídlem v Bruselu. Již v roce 1968 uzavřela strategickou smlouvu o dlouhodobé spolupráci se společností MasterCharge (dnešní MasterCard). Další vývoj karetních systémů se nesl ve znamení konkurenčního boje mezi bankovními sdruženími VISA International a MasterCard. V polovině 80. let přiměl masový rozmach zneužívání a padělání platebních karet asociaci VISA a MasterCard ke spolupráci. Na základě dohody vytvořily bezpečnostní systém a společně vydávaly tištěný seznam neplatných karet. Zbraní proti podvodům a falšování se staly také ochranné prvky, elektronické a telefonní ověřování transakcí (tzv. autorizace), prokazování totožnosti držitele věrohodným průkazem a v neposlední řadě zadávání osobního identifikačního čísla PIN u vybraných typů transakcí. Na český trh přišly platební karty až mnohem později. První platební karta na našem území byla vydána v roce 1988 Živnostenskou bankou jako dispoziční karta k tuzexovému účtu. A od poloviny roku 1989 vydávala Česká státní spořitelna svým klientům ke sporožirovým účtům karty k výběru z bankomatů [3]. 3.2 SYSTEMATIZACE PLATEBNÍCH KARET Platební karty se dělí do několika skupin podle řady kritérií. Dělení, které je uvedeno v následující tabulce je pouze orientační. Některé skupiny se i vzájemně prolínají.

3 Tab. 1: Systematizace platebních karet Kritérium třídění podle způsobu zúčtování transakcí podle záznamu dat Druh platební karty debetní karta karta vydaná k běžnému účtu, slouží k uhrazení plateb za zboží a služby a k výběru z bankomatu, částka je okamžitě odepsána z účtu; kreditní karta banka jejím prostřednictvím poskytuje klientovi možnost čerpání úvěru při placení za zboží, služby a výběru z bankomatu; charge karta držitel karty provádí úhradu plateb podle jejich měsíčního výpisu, který zasílá vydavatel karty; nákupní úvěrové karty jsou kreditní karty, které vydávají nebankovní instituce; karta embosovaná má veškeré údaje (číslo karty, majitel, platnost apod.) plasticky vyraženy, to umožňuje jejich použití i u obchodníků, kteří nemají elektronický terminál, ale pouze imprintery; karta s magnetickým záznamem identifikační údaje a data o provedených transakcích jsou zaznamenána na magnetický proužek a transakce se provádí elektronicky; čipová karta data jsou zaznamenána v mikročipu, který je umístěn na přední straně karty; karta s laserovým záznamem data jsou zaznamenána do podkladové vrstvy laserovou technologií; Zdroj: vlastní zpracování dle [3] Dle statistik Sdružení pro bankovní karty, je zřejmé, že dochází jak k nárůstu počtu platebních karet, tak k počtu uskutečněných transakcí u obchodníků. Nejvyšší podíl na růstu těchto hodnot mají debetní platební karty. Následující tabulka ukazuje srovnání dat za 1. a 2. čtvrtletí roku 2012 a 2013, což jsou srovnatelná období, vzhledem k tomu, že data za 3. a 4. čtvrtletí roku 2013 nejsou dosud k dispozici: Tab. 2: Souhrnná statistika sledovaných údajů v souvislosti s platebními kartami Sledovaný údaj 1. čtvrtl čtvrtl čtvrtl čtvrtl Počet acquirery spravovaných POS terminálů Počet transakcí u obchodníků celkem Objem transakcí u obchodníků (tis Kč) Počet vydaných karet celkem z toho čipové a hybridní karty Počet vydaných debetních karet Počet vydaných kreditních karet Počet vydaných charge karet Zdroj: [11] Statistiky Sdružení pro bankovní karty obsahují data od následujících společností: Air Bank, AXA Bank, Cetelem, Citfin, Citibank, Commerzbank, ČS, ČSOB, Deutsche Bank, Equa Bank, Fio banka, GE Money Bank, ING Bank, J&T Banka, KB, LBBW Bank, PPF Banka, Raiifeisenbank, Raiffeisenbank im Stiftland, Unicredit Bank, Volksbank, CCS, Essox, Euronet, Diners Club, Home Credit, Zuno Bank. Z tabulky vyplývá, že v 1. čtvrtletí roku 2013 došlo k nárůstu počtu uskutečněných transakcí u obchodníků vzhledem ke srovnatelnému 1. čtvrtletí roku 2012 o přibližně 14 milionů a z hlediska

4 objemu peněžních prostředků představoval tento rozdíl ve stejném období téměř 2 miliardy Kč navíc. Dá se předpokládat, že zvýšení obou ukazatelů je do jisté míry způsobeno i zavedením technologie bezkontaktních platebních karet. 4 INOVACE V OBLASTI PLATEBNÍCH KARET V oblasti vývoje platebních karet je zkoumáno jejich další větší využití jak z hlediska potřeb obchodníků, tak i spotřebitelů a v neposlední řadě i bank, což vede k tlaku na neustálý vývoj vedoucí ke zkvalitňování a zrychlování procesu placení, což se musí projevit i ve zlepšení vlastností samotných karet, ale i celé sítě včetně platebních terminálů. 4.1 PLATEBNÍ ZAŘÍZENÍ U OBCHODNÍKŮ Rozvoj a nové technologie v oblasti platebních karet kladou také vyšší nároky na platební zařízení. Se zvyšujícím počtem vydaných karet také vzrůstá počet prodejních transakcí. Na počátku byl tento způsob spojen s nárůstem množství papírových dokladů, které museli obchodníci vyplnit a zaslat bankám nebo karetním společnostem k úhradě. Ke změně došlo až v 70. letech minulého století, kdy byl vynalezen platební terminál. První platební terminály zavedla v roce 1971 společnost Air Travel Card na amerických letištích. První platební terminály fungovaly na principu zadávání podstatných informací zejména čísla karty, finanční částky a dalších informací na klávesnici. Autorizace transakce probíhala vytočením telefonního čísla příslušného karetního centra anebo ověřením v databázi zablokovaných karet. V 80. letech minulého století byl poprvé zaveden společností VISA první elektronický platební terminál. Současně s vývojem moderních technologií, nastávají změny v oblasti platebních terminálů. Dnešní platební terminály podporují více aplikací najednou. Liší se zejména připojením, kdy využívají především služeb GSM, GPRS nebo Bluethooth. Mohou být jak stacionární tak mobilní. Nejnovější inovací v oblasti platebních transakcí jsou tzv. bezkontaktní platby, kde je využita technologie NFC (Near Field Communication), kdy dochází k bezdrátovému přenosu dat z jednoho zařízení na druhé umístěné v bezprostřední blízkosti. Jiné technologie používají instalaci přídavných software do svého zařízení - např. do mobilů a smartphonů. Platbu je poté možné provádět bezkontaktně pomocí platební čipové karty, platební nálepkou např. na klíčence a mobilním telefonem se speciální SIM kartou [4]. 4.2 BEZKONTAKTNÍ PLATEBNÍ KARTY Přestože tato technologie byla známá již v roce 2003 (19. květen 2003 je udáván jako datum, kdy byla v Northamptnu vyzkoušena poprvé technologie s PIN a čipem), evropské banky zintenzivnily vydávání čipových karet až v roce Zejména se o tuto oblast vývoje postaraly bezkontaktní karty Master Card PayPass a Visa PayWave. Bezkontaktní terminály ve spojení s kartou umožňují provést drobný nákup do výše 500 Kč bez zadání PIN, pouze při případných dražších nákupech je platba doplněna o zadání PIN. Dochází tak ke zvýšení platebních transakcí na pokladně za kratší čas, kdy se čas platby nakupujícím zkrátí z 15 sekund na pouhé 2 sekundy, což je zrychlení i oproti platbě v hotovosti. Pro zákazníka není platba zatížena žádným poplatkem, ale stejně jako u standardních plateb, je poplatek vybírán bankou přímo od obchodníka. Poplatek, který platí obchodník bance, zahrnuje právě zmíněný interchange fee (transakční poplatek) a marži banky, která obvykle odráží náklady na danou karetní transakci. Výslednou výši poplatku si tak určuje banka, která obchodníkovi dodala terminál a vždy z tohoto celkového poplatku ještě odvádí přibližně 1 % bance, která vydala kartu. Celková výše poplatku se pohybuje zhruba v rozmezí od jednoho do tří procent [4]. Jako první začala bezkontaktní karty vydávat v červnu 2011 Citibank a na podzim se připojila Česká spořitelna. Nyní má v nabídce bezkontaktní platební kartu dalších osm bank - Fio, GE Money, Zuno, Komerční banka (jen kreditní karty), mbank, ČSOB, Air Bank a Raiffeisenbank. Ještě v tomto roce se připojí Equa bank a UniCredit Bank spustí testovací provoz. Banka Sberbank (dříve Volksbank) s touto technologií počítá do budoucna, nestanovila ale přesný termín zavedení pro své klienty. Počet bezkontaktních karet vydávaných českými bankami se významně zvýšil během roku Koncem tohoto roku je vydáván tento typ karty zhruba deseti bankami, které podnikají v České republice. Zhruba stejný počet bank vydává nebo připravuje vydávání minikaret MasterCard Pay Pass

5 Sticker. Tento samolepící štítek s bezkontaktním čipem lze nalepit na mobilní telefon nebo vložit do jeho pouzdra a platit přiložením mobilního telefonu k platebnímu terminálu. S tím také souvisí reakce ze strany obchodníků na tyto nové technologie. V září roku 2012 přijímalo bezkontaktní platební karty obchodníků, do konce roku 2013 by se tento počet podle odhadů společnosti Global Payments měl navýšit na a do konce roku 2014 až na Mezi prvním obchodníky, kteří začali používat tuto technologii, patří od roku 2011 hypermarkety Interspar supermarkety Spar, některé z prodejen C&A, BAUMAX ČR s.r.o., CinemaCity a pražské prodejny Kauflandu. Bezkontaktní technologie by měla bankám a kreditním společnostem pomoci s postupným vytlačováním hotovosti. V roce 2012 připadalo v Česku na platbu kartou třináct korun z každé stokoruny utracené u obchodníka. V roce 2020 by podle odhadu Visa měly objemy peněz utracené kartami být v poměru 50:50 u bezkontaktních a klasických karet. V září roku 2012 bylo v česku šest tisíc terminálů s bezkontaktní funkcí, v polovině roku 2013 se jejich počet navýšil na přibližně osmnáct tisíc terminálů a jejich počet neustále stoupá. U bezkontaktních funkcí přitom není nejdůležitější počet, ale místa, která jsou těmito terminály osazená - tyto terminály by měly být dostupné i v malých prodejnách potravin, jídelnách, trafikách, na čerpacích stanicích, v hobby marketech nebo kavárnách. Statistika ČSOB z března 2013 ukazuje, že lidé bezkontaktní funkce využívají přesně tím způsobem, kvůli němuž je karetní společnosti vyvinuly: platí častěji a menší částky. Dobře to dokumentují průměrné částky zaplacené bezkontaktně a běžnou kartou - Citibank: 420/1100 Kč, Česká spořitelna: 402/842 Kč, ČSOB: 330/800 Kč, Fio banka: 250/1000 Kč, GE Money Bank: 321/750 Kč. Podle údajů Sdružení pro bankovní karty banky již vydaly ke konci prvního čtvrtletí roku 2013 více než 1,2 milionu bezkontaktních platebních karet, přičemž celkový počet karet v České republice se pohybuje kolem 10 milionů, z toho je podle odhadu odborníků asi šest milionů aktivních, to znamená pravidelně využívaných. Podíl NFC karet se značkou Visa představuje asi 60 procent, s brandem MasterCard necelých 40 procent. Objem plateb těmito kartami činil za první čtvrtletí téměř 1,25 miliardy korun (z celkových 68 miliard), počet transakcí 3,3 milionu (ze 79 milionů). Průměrná transakce tak činila necelých 380 korun. Bezkontaktními kartami lze již dnes zaplatit na místech z celkových 87 tisíc. Zájem bank a karetních společností na zvyšování celkového počtu bezhotovostních transakcí u obchodníků souvisí s výší poplatků za tyto transakce. Poplatek bance ze strany obchodníka činí přibližně 1 1,5 % z výše transakce, zatímco provozování bankomatů je spojeno s vysokými náklady zabezpečujícími pohyb a správu bankovek [11]. Tab. 3: Počet bezkontaktních platebních karet k březnu 2013 Bankovní subjekt Počet vydaných karet Druh karty podle způsobu zúčtování Air Bank debetní Citibank kreditní Česká spořitelna kreditní (zbytek debetní) ČSOB kreditní (zbytek debetní) GE Money kreditní (zbytek debetní) mbank debetní Zdroj: [5], [6], [7], [8], [9], [10] 4.3 VYUŽITÍ BEZKONTAKTNÍ PLATEBNÍ KARTY V KONKRÉTNÍM MALOOBCHODNÍM ŘETĚZCI Výše uvedená data zjištěná za celou ČR byla konfrontována s údaji o implementaci bezkontaktní technologie v konkrétním maloobchodním řetězci, který zavedl tuto novinku v polovině roku Tento řetězec vznikl v roce 1996 a v současnosti provozuje více než 345 obchodních jednotek ve větších městech. Svým zaměřením je orientován na prodej převážně českého zboží především v oblasti potravinářského sortimentu. Zavedením technologie bezkontaktních karet došlo ke změně struktury v uskutečněných platbách jednotlivými spotřebiteli tak, že průměrná hodnota nákupu hrazená hotovostí je ve výši maximálně 200 Kč, zatímco platba pomocí bezkontaktní karty dosahuje v podstatě výši stanoveného limitu pro platbu bez zadání PIN, což je 500 Kč. Při nárůstu počtu užití bezkontaktních plateb tak dochází k celkovému zvyšování tržeb. Celkové zvýšení obratu za použití bezkontaktní technologie dosahuje přibližně 9 % v porovnání s obdobím před jejím používáním. Náklady na platební transakce (poplatky bankám,

6 servis terminálů) představují 1 1,5 % brutto obratu. Podíl karetních transakcí na celkovém obratu činí 20 %, zatímco hotovostní platby mají 80% podíl. Tento poměr by se měl postupně měnit ve prospěch bezhototovostního placení, čímž by se dosáhlo i nižších nákladů na platební transakce. Z celkového počtu použitých platebních karet tvoří přibližně polovinu platební karty vydané Českou spořitelnou, a.s. a druhou polovinu platební karty ostatních finančních institucí. Zjištěné výhody a nevýhody využívání bezkontaktní technologie v daném maloobchodním řetězci jsou shrnuty v následující tabulce č. 4: Tab. 4: Výhody a nevýhody bezkontaktního způsobu placení v maloobchodním řetězci Obchodníci Výhody Nevýhody - obchody používající bezkontaktní technologii jsou považovány za inovativní - zkrácení doby placení na pokladně proti platbě běžnou kartou či hotovostí - transakce se do určité částky neověřují - nárůst velikosti průměrného nákupu oproti platbě v hotovosti (průměrný nákup v hotovosti činí přibližně 200 Kč při platbě kartou přibližně 500 Kč) - zákazník může nakoupit ve větším množství tzv. akční zboží (původně neplánovaný nákup) - zvýšení objemu prodeje tzv. non-food zboží (doplňkového spotřebního sortimentu) - snížení počtu reklamací na bezhotovostní způsob placení - snižování objemu hotovosti v pokladnách - snížení krádeží - zvýšení nákladů na výměnu platebních terminálů - zvýšení nákladů na proškolení zaměstnanců - riziko zneužití karty Spotřebitelé Výhody Nevýhody - zkrácení doby placení na pokladně - snížení objemu hotovostního oběživa v osobním držení - možný nákup i v případě nulové hotovosti u spotřebitele - do výše platby 500 Kč není nutné ji ověřovat pomocí PIN - jednoduchá orientace v provedení platby při označení bezkontaktních terminálů zřetelným symbolem - nutnost osobní návštěvy na pobočce banky a sjednání smluvních podmínek využití platební karty - u kreditních bezkontaktních karet nutnost pravidelné kontroly měsíčního zůstatku na karetním účtu, pro zamezení nárůstu úroků z revolvingového úvěru - zatížení rodinného rozpočtu vyšší částkou za průměrný nákup způsobený větší motivací k nákupům - riziko zneužití karty Zdroj: autorky 4.4 ÚČETNÍ HLEDISKO HOTOVOSTNÍCH A BEZHOTOVOSTNÍCH PLATEB Uskutečnění tržeb probíhá v maloobchodní jednotce jak v hotovosti, tak i prostřednictvím platebních terminálů umožňujících bezhotovostní platbu. Ačkoli stále převažuje úhrada hotovostí, dá se do budoucna očekávat, že se tento poměr bude pomalu vyrovnávat nejen díky rozvoji a rozšiřování bezkontaktních platebních karet, ale i díky nastupující dospělé generaci, pro kterou jsou technické možnosti (a vymoženosti) i v oblasti bankovnictví již spíše samozřejmostí. Z účetního pohledu se platba kartou rozkládá mezi následující subjekty, jak ukazuje schéma:

7 Obr. 1: Schéma operací mezi subjekty hotovostní a bezhotovostní platby v maloobchodní jednotce SPOTŘEBITEL Nákup za hotové Nákup platební kartou OBCHODNÍK Prodej za hotové Prodej platební kartou 4. Banka spotřebitele 5. Banka obchodníka Banka spravující platební síť a platební karty Zdroj: autorky Operace číslo 1 a 2 představují prodej zboží konečnému spotřebiteli v maloobchodní jednotce, kdy dochází k okamžité úhradě (1.) a navýšení stavu pokladny či k bezhotovostní úhradě (2.), kdy se skutečný příjem peněz u maloobchodníka projeví až následně s časovým zpožděním, což je nutné řešit prostřednictvím účtu Peníze na cestě. I když příjem peněz ve druhém případě nenastal, je nutné v obou případech v daný den proúčtovat vznik výnosů v podobě tržeb z prodeje zboží. Inkasovaná tržba v hotovosti je svážena maloobchodními jednotkami do banky (3.), která hotovost připíše na bankovní účet. I tato operace se podobně jako bezhotovostní platba projeví na bankovním účtu obchodníka s několikadenním zpožděním, a je nutné tento časový nesoulad překlenout účtem Peníze na cestě. Při operaci číslo 4 dochází k ověření požadavku platby u banky, která platební kartu klientovi vydala. Ta autorizuje prodej, předá tuto informaci nazpět zpracovatelské bance, která poté předá obchodníkovi zprávu, že prodej byl povolen. Operace číslo 5 zachycuje inkaso za bezhotovostní nákup provedený spotřebitelem a připsání platby na bankovní účet obchodníka opět s několikadenním zpožděním oproti dni uskutečnění nákupu. Z každého bezhotovostního prodeje musí maloobchodní jednotka odvádět poplatek bance ve výši 1-1,5 % z hodnoty tržby (6.). Zachycení ilustrativních účetních operací spojených s platbami v maloobchodní jednotce do účetního deníku zachycuje tabulka č. 5. Obchodník je plátcem DPH.

8 Tab. 5: Účetní deník pro zachycení hotovostních a bezhotovostních plateb v maloobchodě Doklad Datum Text operace Kč MD D PPD Prodej zboží za hotové Pokladna Tržby za zboží 21 % DPH Pokladna DPH VÚD Prodej zboží prostřednictvím platební karty Peníze na cestě Tržby za zboží 21 % DPH Peníze na cestě DPH VPD Svoz hotovosti a vklad na bankovní účet Peníze na cestě VBÚ Připsání vkladu na bankovní účet Běžný účet Inkaso platby obchodníkem za VBÚ uskutečněné bezhotovostní prodeje VBÚ Úhrada poplatku bance ve výši 1,5 % z bezhotovostních tržeb 907,50 Pokladna Peníze na cestě Běžný účet Peníze na cestě Ostatní finanční náklady Běžný účet Zdroj: autorky Použité zkratky: DPH - daň z přidané hodnoty, PPD - příjmový pokladní doklad, VBÚ - výpis z bankovního účtu, VPD - výdajový pokladní doklad, VÚD - vnitřní účetní doklad. Z výše uvedeného schématu a tabulky účtování vyplývá, že se počet účetních operací vzhledem k bezhotovostním platbám u obchodníků jednak zvyšuje a jednak jsou kladeny vyšší nároky na účetní software, který musí být schopen veškeré platby řádně identifikovat a párovat, aby docházelo ke snižování zůstatků na účtu Peníze na cestě. ZÁVĚR V předloženém příspěvku byla shrnuta charakteristika platební karty jako nejmodernějšího platebního nástroje. Od roku 2011 jsou v České republice bankami postupně zaváděny na trh bezkontaktní platební karty k uskutečnění běžných plateb v maloobchodních jednotkách. Jejich obliba stále roste, jak u obchodníků, tak i u spotřebitelů a počet transakcí i celkový objem placeného zboží těmito kartami stoupá. Kromě urychlení platebního procesu z původních 15 sekund u běžné platební karty na 2 sekundy u bezkontaktní platební karty, přináší nová technologie pro všechny zúčastněné strany celou řadu dalších výhod, doprovázené ale i o nevýhody u obchodníků spočívající především v počáteční investici do platebních terminálů a u spotřebitelů ovlivňující zvýšené riziko uskutečněním dražšího než plánovaného nákupu. Dá se předpokládat, že vývoj bezkontaktní platební technologie se bude i v dalších letech vyvíjet a bude pro spotřebitele zajišťovat stále větší pohodlí při placení. Vedle vlivu na samotné placení na úrovni maloobchodníků a spotřebitelů se stále ve větší míře projevuje i kladný makroekonomický vliv placení kartami, kdy se výrazně omezuje stínová ekonomika. LITERATURA [1] JUŘÍK, P. Platební karty. Velká encyklopedie Vyd. Praha: Grada, ISBN [2] JUŘÍK, P. Mobilní platby na rozcestí. Bankovnictví, 2012, roč. 19, č. 10, s ISSN [3] MÁČE, M., Platební styk - klasický a elektronický. 1. vyd. Praha: Grada, ISBN [4] SKŘEBSKÝ, V. Proměny platebních zařízení. Bankovnictví, 2013, roč. 20, č. 6-7, s ISSN [5] AIRBANK. Pro novináře [online]. [cit ]. Dostupné z: [6] CITIBANK. Pro média [online]. [cit ]. Dostupné z: /czech/footer/doc520.htm?icid=link- MEDIA-HP-FOOTER

9 [7] ČESKÁ SPOŘITELNA. Česká spořitelna vydala již milion bezkontaktních platebních karet, klienti bezkontaktně zaplatili nákupy za téměř 2,9, miliardy Kč [online]. [cit ]. Dostupné z: df [8] ČSOB. Finanční a obchodní výsledky [online].[cit ]. Dostupné z: [9] GE MONEY BANK. Tiskové zprávy [online]. [cit ]. Dostupné z: [10] MBANK. Tiskové centrum [online].[cit ]. Dostupné z: [11] SDRUŽENÍ PRO BANKOVNÍ KARTY. Statistiky [online]. [cit ]. Dostupné z: [12] VISA. Tiskové zprávy [online]. [cit ]. Dostupné z: media/news_- _novinky/latest_- nejnovejsi.aspx Adresa autorů: Ivana Kuchařová Ing., ČZU Praha, PEF, katedra obchodu a financí, kucharovai@pef.czu.cz Daniela Pfeiferová Ing., ČZU Praha, PEF, katedra obchodu a financí, pfeiferova@pef.czu.cz NEW TRENDS IN THE WAY OF PAYMENT IN RETAIL STORES Abstract The content of this paper is to capture the growing method of payment by credit card in the last two years in the Czech Republic and the penetration of innovative payment method contactless cards in retail stores. It briefly describes the historical development of payment via bank payment cards and card layout according to various criteria. Finally are defined benefits and disadvantages of contactless payment method in retail unit, from the perspective of merchants, and from the perspective of end consumers. Key words Credit Cards, contactless card, payment terminal, retail stores, customert, payment. JEL Classification G23