FUNGOVÁNÍ KŘESTNÍCH JMEN V RUSKÉM A ČESKÉM LEXIKU A FRAZEOLOGII

Transkript

1 FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA SLAVISTIKY FUNGOVÁNÍ KŘESTNÍCH JMEN V RUSKÉM A ČESKÉM LEXIKU A FRAZEOLOGII THE FUNCTION OF FIRST NAMES IN RUSSIAN AND CZECH LEXICON AND PHRASEOLOGY (magisterská diplomová práce) v českém jazyce VYPRACOVALA: VEDOUCÍ PRÁCE: Bc. Jana Václavková prof. Ludmila Stěpanova, CSc. 213

2 Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a uvedla všechny použité prameny. V Olomouci 11. dubna 213 Podpis

3 Děkuji prof. Ludmile Stěpanové, CSc. a PhDr. Janě Skácelové Ph.D. za konzultace, rady a připomínky, které mi během psaní diplomové práce poskytly. Podpis

4

5 OBSAH ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST Vývoj a současná podoba křestních jmen Základní pojmy onomastiky Základní pojmy lexikologie Základní pojmy frazeologie Frazémy s antroponymickým komponentem Vymezení předmětu zkoumání PRAKTICKÁ ČÁST Jednotky označující člověka Jednotky označující muže, mladíka Jednotky označující ženu, dívku Jednotky označující děti, syny Jednotky označující přítele, společníka Jednotky označující národy, národnosti, etnika Jednotky označující profese, poslání, pozice Jednotky označující povahové vlastnosti Jednotky označující rozumové schopnosti Jednotky označující fyzické možnosti Jednotky označující skutky, činnosti, jednání Jednotky označující zevnějšek člověka Jednotky označující majetkové a sociální poměry Jednotky označující časový úsek, stáří Jednotky označující věci Jednotky označující abstraktní jevy Jednotky označující zvířata Jednotky označující části těla Jednotky označující charakteristiku Jednotky označující osoby, města a místa Jednotky označující přezdívku, přízvisko Ostatní jednotky...68 ZÁVĚR...71 РЕЗЮМЕ...75 BIBLIOGRAFIE...83 SEZNAM ZKRATEK...88 PŘÍLOHA

6 ÚVOD Tematika křestních jmen je jistě jednou z velmi zajímavých oblastí lingvistiky, neboť se týká každého z nás. Problematika vzniku, vývoje a sémantiky jmen přitahuje pozornost lidí odpradávna, protože první, co se o člověku zpravidla dozvídáme, je právě jeho jméno. Tato diplomová práce se zaměřuje na fungování křestních jmen v ruském a českém jazyce a propojuje dvě oblasti lingvistiky konotativní významy křestních jmen a frazeologii. Asociace, které v nás mohou naše jména vyvolávat, nám odkrývají novou a prozatím téměř neprobádanou část jazyka, nové možnosti vyjadřování, které stejně jako frazeologie a frazeologismy obohacují naši řeč a odrážejí způsob myšlení a mentalitu národa, jeho kulturu a důvtip. To vše jsou důvody, proč jsem si právě dané téma zvolila tématem mé magisterské diplomové práce. Cílem práce je komparativní analýza ruských a českých konotativních křestních jmen a frazeologismů s křestním jménem. Pro dosažení tohoto cíle byly stanoveny následující dílčí úkoly: shromáždit v češtině a v ruštině co možná nejvíce konotativních křestních jmen a frazeologismů s křestním jménem, vytvořit vlastní klasifikaci, tedy rozdělit excerpované jednotky do skupin a podskupin podle společných znaků a významů, a vytvořit tak systematický přehled křestních jmen, která nesou asociativní význam, nebo která jsou užívána ve frazeologismech, tyto jednotky popsat a mezi sebou porovnat, nalézt možné shody a rozdíly v obou sledovaných jazycích, u vybraných jednotek podat výklad motivace jejich vzniku a významu, uvést příklady jejich užití v textu a nakonec porovnat četnost výskytu jednotlivých významů a jednotek v jednotlivých oddílech jazyka. Práci lze rozdělit na dvě hlavní části, a to na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části se seznamujeme s vývojem a současnou oficiální podobou křestních jmen v Rusku a u nás, s onomastikou, lexikologií a frazeologií jakožto vědami a jejich základními pojmy a dále je zde popsána problematika frazémů s antroponymickým komponentem. Část praktická je věnována samotné práci s excerpovanými jednotkami, jejich kategorizaci, popisu a sumarizaci. Diplomová práce též obsahuje přílohu, souhrnný slovník všech sesbíraných jednotek rozdělených podle jednotlivých skupin a podskupin, 6

7 oddílů a jazyků. Celkově bylo v dané diplomové práci vyexcerpováno 1724 jednotek. Pracovala jsem z velké části s texty ruskými, které pak bylo nutné překládat, výchozí jazykový materiál jsem ale také čerpala z textů českých. V teoretické části v kapitolách věnovaných historii a současné podobě křestních jmen jsem vycházela především z dostupných odborných publikací О русских именах od autorek A. V. Superanské a A. V. Suslové, Структура имени собственного (фонология и морфология) od A. V. Superanské, Jak se bude vaše dítě jmenovat? od M. Knappové a ze zákonů, platných na území Ruské federace a České republiky. Oporou v teoretické části mi byly také publikace Jednoduché ustálené komparace s antroponymy a spojkou jako-kak v češtině a ruštině R. Grenarové, Česká lexikologie J. Filipce a F. Čermáka, Фразеология современного русского языка N. M. Šanského, Frazeologie a idiomatiky česká a obecná F. Čermáka a Česká a ruská frazeologie, Diachronní aspekty L. Stěpanové. Jako hlavní zdroje pro excerpci jednotek sloužily Rusko-český a Česko-ruský frazeologický slovník, Slovník české frazeologie a idiomatiky, Slovník nespisovné češtiny, Slovník současné češtiny a Словарь коннотативных собственных имен. Kromě výše uvedených prací jsem samozřejmě vycházela i z řady dalších publikací a vlastního vyhledávání odpovídajících jednotek, mimo jiné při studijním pobytu v Rusku. Neméně důležitou roli hráli v mé práci elektronické zdroje, zejména Ruský a český národní korpus, Slovník spisovného jazyka českého Ústavu pro jazyk český a vyhledávač Google, s jejichž pomocí jsem odhalovala původ daných jednotek a jejich významů a nacházela texty, kde byly vybrané jednotky s patřičnými významy použity. Při výkladu jsem se snažila postupovat tak, aby byl patrný i praktický význam zpracování zvoleného tématu a praktická použitelnost výsledků, k nimž jsem dospěla, jednak pro výuku lexikologie, ale i pro teorii a praxi překladu. 7

8 1 TEORETICKÁ ČÁST Tato diplomová práce je věnována fungování křestních jmen v ruském a českém lexiku a frazeologii. Vznik prvních jmen sahá nejspíše k prvopočátkům lidského bytí, neboť se i naši předchůdci museli navzájem oslovovat a museli vědět, že toto oslovení patří právě jim. Křestní jméno je nedílnou součástí každého z nás, provází nás celý život, a proto může být velice zajímavé a poutavé zjišťovat, jaké asociace a konotace může naše jméno u ostatních lidí vyvolávat a v jakých spojeních a souvislostech se vyskytuje, a to nejen v rodném jazyce, ale i v jazycích cizích. Daná práce je zaměřena na jazyk český a ruský. Než se ale budeme zabývat samotným rozborem sesbíraných jednotek, je nezbytné seznámit se s vývojem a současným stavem křestních jmen v Rusku i u nás, se základními pojmy onomastiky, lexikologie a frazeologie jako lingvistickými disciplínami z pohledu dvou jazykovědných škol české a ruské. 1.1 Vývoj a současná podoba křestních jmen Křestní jména nebyla vždy taková, jaká je známe dnes. Svou historii začala psát s příchodem prvních lidí, a proto nyní můžeme se zájmem pozorovat jejich pestrý a rozmanitý vývoj a variabilitu. Motivace k pojmenování svých blízkých byly různé. Jména mohla být inspirována jejich charakterovými rysy nebo vzhledem, skutky a událostmi z jejich života, nařízeními církve nebo vlády, módou nebo i vlastní fantasií. Ale vždy sloužila k tomu, aby vyčlenila jedince z okolního davu, a charakterizovala tak svého nositele Vývoj křestních jmen v Rusku Vznik a vývoj ruských jmen můžeme rozdělit do tří etap, a to na období před přijetím křesťanství, období po zavedení křesťanství na území Ruska a období po revoluci roku Hranice jednotlivých etap však nelze vymezit přesným dnem nebo měsícem, jedna etapa plynule a pozvolna přecházela v etapu druhou stejně tak, jako se i pozvolně měnila situace a nálady v národě. Jména, která se dávala dětem v období před přijetím křesťanství na Rusi, byla východoslovanského původu a vycházela ze staroruského jazyka. Tato jména mohla být 8

9 inspirována například tím, kolikáté v pořadí se dítě narodilo, jak vypadalo, kdy se narodilo nebo zda bylo chtěné. Dalším polem motivací byla příroda a okolní svět. Díky tomu se v dané etapě setkáváme se jmény jako Первак, Осьмой, Беляк, Бессон, Ждан, Гром nebo Жеребец, která se později stávají základem pro příjmení (Третьяк Третьяков) a se kterými se setkáváme dodnes. Nehledě na to, že v současnosti nám tato jména připomínají spíše přezdívky a přízviska, ukazují nám duch a cítění tehdejších obyvatel. To, že muži v této době hráli ještě mnohem významnější roli než ženy, dokazuje i slovník staroruských osobních vlastních jmen N. M. Tupikova z roku 193, ve kterém je zaznamenáno 53 jmen mužských a jen asi 5 jmen ženských (Суперанская, Суслова, 27). Počátek druhé etapy vývoje ruských křestních jmen můžeme přiřadit přibližně k roku 988, kdy kníže Vladimír Svjatoslavič přijal křesťanství a začal křtít první obyvatele Kyjeva. Vlivem pravoslavné církve se vedle tradičních staroruských jmen objevují jména cizojazyčná, označovaná též jako kalendářní, protože byla přiřazena k jednotlivým dnům v církevním kalendáři. Jiná než tato jména, která byla ruskému národu pro svou podobu cizí a nepochopitelná, se dětem při křtu dávat nesměla. Pouze některá staroruská a slovanská jména byla vnesena do daných církevních kalendářů. Přibližně od 12. století se přejatá cizojazyčná jména začala postupně přizpůsobovat tehdejší ruštině a na konci 14. století se vyskytují už v takovém tvaru, jaký známe dnes. V 16. století byla v Rusku pod vedením patriarchy Nikona provedena řada církevních reforem, které se dotkly také křestních jmen. Po vzoru byzantské církve vznikly nové překlady církevních knih, což poznamenalo mimo jiné i psaní a výslovnost kalendářních jmen. Tato nová jména se ale Rusům vyslovovala špatně. Proto se vedle oficiálních podob jmen objevují i podoby neoficiální, např. od jména Георгий si lidé vytvořili jména Егорий nebo Егор. Důsledek Nikonových reforem byl pouze ten, že se rozšířila variantnost psaní křestních jmen a oficiální soupis jmen se oddálil od těch, která kolovala mezi lidmi. Zbavit se této různorodosti se církev pokusila v roce 1891, kdy byl v Petrohradě vytvořen nový pravoslavný kalendář, tzv. месяцеслов, který byl závazný pro celé ruské impérium, a pouze jména z tohoto kalendáře se mohla dávat věřícím při křtu. Obsahoval přibližně 9 jmen mužských a 25 jmen ženských (tamtéž). Třetí období, které se začíná plně rozvíjet po revoluci roku 1917, je charakteristické přejímáním křestních jmen z cizích jazyků a aktivní tvorbou jmen zcela 9

10 nových. To umožnil rodičům dekret Rady lidových komisařů RSFSR z roku 1918 o oddělení církve od státu a školy od církve, který také místo církevního křtu zavedl povinnou občanskou registraci narozených. Kromě tradičních jmen se tak vlivem proticírkevní propagandy objevují jména jako např. Гораций, Дэвис, Воля, Партия nebo Национал. Mnohá z nich vycházela z nových nálad v Rusku po říjnové revoluci. Tato tendence ale neměla dlouhé trvání a po druhé světové válce se obliba vrací ke tradičním ruským jménům (tamtéž). V současnosti se tedy dávají dětem převážně stará kalendářní jména, jako například Екатерина, Наталья, Андрей nebo Егор, ale objevují se i negativní tendence, a to užívání deminutiv a zkrácených podob jmen v oficiálních dokumentech, což značně komplikuje tvorbu отчества jména po otci (tamtéž) Současná oficiální podoba jmen v Rusku Podoba jména, které dítě dostává po narození a které se zapisuje do úředních knih, je ve většině zemí vymezena zákonem. V Ruské federaci je to paragraf 58 Rodinného zákoníku RF, který stanovuje nárok dítěte na jméno, jméno po otci a příjmení ( T. Milewski označuje daný antroponymický systém za trojjmenný a můžeme na něj narazit i u latinských jmen, jako například u jména Gaius Julius Caesar (Суперанская, 1969). Ruské zákony, podle nichž má dítě právo na личное имя, stanovují pouze to, že novorozenec dostává své jméno na základě dohody obou rodičů. Povolená podoba jména, kterou lze zapsat do úředních knih, není v Rusku pevně stanovena. Zpravidla však dítě dostává jedno křestní jméno. Dvě jména, jako například Анна-Алина, se prozatím mezi ruskými lidmi vyskytují jen zřídka (Суперанская, 1969 ; Typickým rysem ruských jmen je отчество jméno po otci, které je odvozováno stanoveným způsobem od křestního jména otce. První jména po otci jsou zaznamenána ve sbírce ruských přísloví z roku 945 (Суперанская, 1969). V současné době se v souladu s paragrafem 18 Federálního zákona o aktech občanského stavu RF zapisuje отчество do příslušných dokumentů podle jména otce, případně podle jména osoby uvedené v rodném listě jako otec nebo podle přání matky, pokud taková osoba v rodném listě uvedena není ( Příjmení, rusky фамилии, která se dříve na Rusi objevovala pod označením přízviska прозвище, jsou zaznamenávána od 15. století. V daném období představovala 1

11 původ z určité rodiny, rodu nebo oblasti (Суперанская, 1969). Dnes paragraf číslo 18 Federálního zákona o aktech občanského stavu RF stanovuje, že příjmení dítěte je zapsáno ve stejné podobě, jakou má příjmení rodičů. Pokud mají rodiče příjmení různá, zůstává na rodičích, dostane-li dítě příjmení otce nebo matky. Není-li v oficiálních dokumentech uveden otec dítěte, dostává dítě automaticky příjmení matky ( Vývoj křestních jmen v České republice Každé dítě dostává v naší republice brzy po svém narození křestní jméno, které mu vyberou zpravidla rodiče, nebo příbuzní, a příjmení, které se po dohodě rodičů dědí zpravidla po otci (výjimečně i po matce). Tato jména mohou být různého původu. Nejčastěji se u nás vyskytují jména slovanského původu, ale velkou skupinu tvoří i jména původu neslovanského, která se k nám dostala díky příchodu křesťanství, rozvoji mezinárodních styků našich předků nebo v důsledku válek. Tak se u nás vyskytují jména původně hebrejská (biblická), řecká, latinská a německá, méně pak germánská, románská, keltská, orientální a jiná (Knappová, 1996). Vývoj jmen na českém území lze rozdělit do čtyř období. Prvním je období do 13. století, které bylo ve svých počátcích ještě pohanské a ve kterém převládala jednojmennost. Jméno v té době nesloužilo pouze jako prostředek k rozlišování osob, ale mělo ztělesňovat vlastnosti svého nositele, chránit ho před nepřízní osudu, zlými démony a smrtí. Proto se objevovala jména jako Orel nebo Kyj. Užívala se tehdy převážně jména slovanského původu, která byla zpravidla složená ze dvou významových základů a často vyjadřovala vznešené představy, přání, výzvy, osudové věštby nebo touhu po kladných vlastnostech. Tato složená jména, jako např. Václav ( více slavný ), Vladimír ( ať vládne mír, mírumilovný vládce ) nebo Ludmila, byla vyhrazena urozeným, nejčastěji členům knížecí rodiny a šlechty. Naopak jednoduchá jména jako např. Dobroš, Chval nebo Odolen se dávala poddaným. Je zde tedy zřejmá stavovská hierarchie. Od 9. století vlivem mezinárodních styků dynastie Přemyslovců a pronikání křesťanství se k nám dostávají jména nejen německého původu (Konrád, Ota, Jindřich, Bedřich), ale i jména hebrejská (Jan, Jakub), řecká (Jiří, Petr) a latinská (Pavel, Silvestr) (tamtéž). V druhém období, které trvá přibližně od 13. do 18. století, dochází u nás k velkému rozšíření církevních křesťanských jmen. Je zde patrný silný vliv katolické církve, která od poloviny 16. století povolovala dávat jména pouze z římské 11

12 martyrologie, a silná víra ve svaté, kteří měli své jmenovce ochraňovat. Kvůli přetrvávající stavovské hierarchii se některá jména mohla dávat všem (např. Jan, Petr, Anna, Kateřina), některá pouze šlechtě (např. Jakub, Jaroslav, Eliška, Dorota) a jiná se objevují u měšťanstva (např. Aleš, Diviš, Jitka, Marta). Stará jména jako Vojtěch nebo Jiří si získávají svou oblibu opět v 16. století, v období humanismu a renesance. V této době se začínají užívat také dvě křestní jména pro jednu osobu, např. Jan Václav (z Lobkovic). Avšak s rostoucím počtem obyvatel bylo zapotřebí dalšího prostředku pro rozlišení osob. Tak se objevují tzv. nedědičná příjmí, která vycházela z původu daného jedince (Horský), zaměstnání (Mlynář), jména otce (Davídek), jména matky (Mařák), tělesných nebo duševních vlastností (Malý, Zkoumal), přírody (Jedlička) nebo případně z domácké podoby jména (Pavelka) a která byla předchůdcem dnešních dědičných příjmení. Další změna přichází ve století osmnáctém, době baroka, kdy se do obliby dostávají jména svatých jako Marie, Josef, Terezie, Karel, František, Antonín, Barbora a jejich přechýlené tvary Josefa, Františka, Karla a Antonie (tamtéž). Počátky třetího období, datovaného od 19. století do konce roku 1945, sahají až do doby národního obrození, tj. do konce 18. století. Tehdy vlivem vlasteneckého cítění jsou oživována slovanská jména, označovaná jako jména národní. Za ty jsou považována jména jako Krasoslav, Miloslav, Vladimír, Jaromír, Bohumil nebo Čechomil. Vedle nich se objevují i jména jako Zdeněk, Dalibor, Jaroslav, Božena, Věra nebo Vlasta. Avšak i když jsou daná národní jména užívána hodně, na prvních příčkách žebříčku jmen se v dané době stále udržují jména Josef, Jan, Václav, Marie, Anna nebo Kateřina (tamtéž). Za poslední etapu můžeme označit období od roku 1945 do současnosi, které je charakteristické velkými změnami. V možnosti výběru jmen mizí vliv církve i rozdíly stavovské, sociální a místní. Jsou vydány matriční předpisy, které usměrňují výběr jména. Vrací se do obliby jména jako Martin, Tomáš, Jakub, Kateřina, Markéta nebo Lucie, která byla zastíněna jmény barokními. Kromě toho se k nám dostávají z různých oblastí i jména nová, jako například Igor, Patrik, Aram, Soňa, Monika, Iveta, nebo Lejla. V současnosti patří k nejfrekventovanějším křestním jménům chlapecká jména Jan, Jakub, Josef, Petr, Martin nebo Tomáš a dívčí jména Jana, Eva, Hana, Anna nebo Lucie (tamtéž). 12

13 1.1.4 Současná oficiální podoba jmen v České republice Stanovování pravidel pro volbu jména není v naší zemi žádnou novodobou záležitostí. První nařízení se objevují již v 16. století. Oficiální označení občana jménem a příjmením zavedl u nás v 18. století Josef II. Z jeho předpisů se vycházelo v českých zemích až do 1. poloviny 2. století, kdy vstoupil v platnost zákon o matrikách č. 268/1949 Sb. (Knappová, 26). V současné době je volba a zápis jmen v České republice usměrňován zákonem č. 31/2 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V daném Zákoně o matrikách, jménu a příjmení v paragrafu 61 se říká: Fyzická osoba, které byl matričním úřadem vydán matriční doklad, má povinnost užívat při jednání před orgány veřejné moci, Českou národní bankou, Veřejným ochráncem práv, Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, státními fondy a zdravotními pojišťovnami (dále jen úřední styk ) jméno, popřípadě jména, která jsou uvedena na tomto matričním dokladu ( Z toho vyplývá, že do matričních dokladů lze zapsat i jména dvě. Dále v paragrafu 62 výše uvedeného zákona se praví: Do matriční knihy nelze zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká. Fyzické osobě mužského pohlaví nelze zapsat jméno ženské a naopak. Matriční úřad dále nezapíše jméno, pokud je mu známo, že toto jméno užívá žijící sourozenec, mají-li sourozenci společné rodiče. Vzniknou-li pochybnosti o správné pravopisné podobě jména, je občan povinen předložit doklad vydaný znalcem (tamtéž). Z daného paragrafu lze vyvodit, že do příslušných dokumentů se mohou zapisovat pouze základní, spisovné podoby pravopisně doložených, existujících jmen, a to nejen dané podoby jmen českých, ale i jmen cizojazyčných (Knappová, 26). Proto můžeme říci, že neexistují jména povolená a nepovolená, ale pouze jazykově ověřená, splňující v souladu se zákonem jazykové podmínky pro zápis do matriky ČR (tamtéž: 53). Pravidla pro příjmení upravují paragrafy č výše jmenovaného zákona, kde se píše, že občan České republiky může kromě jednoho mít i více příjmení, která jsou uvedena v matričním dokladu. Příjmení žen se pak tvoří v souladu s pravidly české mluvnice a pouze v zákonem vymezených případech může žena užívat příjmení ve tvaru mužském ( 1.2 Základní pojmy onomastiky Poté, co jsme byli seznámeni s historií, vývojem a současnou podobou jmen 13

14 v Rusku a u nás, se zaměříme na terminologickou stránku dané problematiky. Studiem vzniku, tvoření, rozšíření a povahou vlastních jmen se zabývá lingvistická disciplína onomastika, rusky ономастика. Méně častěji se můžeme setkat s termínem onomatologie ономатология (Grenarová, 211). Slovo onomastika je řeckého původu, vychází ze slova onomastiké umění dávat jméno. Vlastní jména, též označovaná jako propria nebo onyma, rusky имена собственные, jejichž název vychází z řeckého slova ónoma, ónyma jméno, pojmenování, jsou specifickými lexikálními jednotkami, které vedle systému apelativ vytváří svůj osobitý systém. Vlastní jména jsou základním prostředkem pro označení jedinečnosti jednotlivých skutečností, tj. osob, zvířat, věcí, místa, lidského výtvoru, vlastností, stavů, činností, příslušnosti k národu nebo celků objektů, čímž odlišují danou skutečnost od jiných skutečností nebo celků téhož druhu (Grenarová, 211; Filipec, Čermák, 1985; Knappová, 1989). Základním cílem vlastního jména je pak podle R. Šrámka pojmenovat daný denotát jako jednotlivinu, identifikovat ji jako jeden prvek dané množiny týchž denotátů téže třídy, odlišit tento denotát od jiných a určit jeho pozici v systému daných denotátů (Grenarová, 211: 38). Ačkoliv, jak říká Superanskaja (1964: 11), все собственные имена произошли в конечном счете от имен нарицательных, což můžeme pozorovat například u jmen Вера, Надежда nebo Любовь, která mají své kořeny u obecných jmen víra (вера), naděje (надежда) a láska (любовь), mají tyto dvě skupiny mezi sebou mnoho rozdílů, a to nejen malé nebo velké písmeno na začátku. Obecná jména имена нарицательные, ve většině příruček označovaná též jako apelativa апеллятивы, mají schopnost charakterizační, konkretizují společné vlastnosti, které jsou vlastní mnoha předmětům stejného typu, zatímco vlastní jména jako individualizující jednotky mají schopnost identifikační a rozlišovací. Další rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že vlastní jména spadají do mezinárodní slovní zásoby, zpravidla se nepřekládají, ale přejímají se z jedno jazyka do druhého. Z výše uvedeného lze vyvodit, že má-li nějaký předmět jméno obecné, není samozřejmostí, aby měl i jméno vlastní. Ale víme-li, že je daný předmět nositelem jména vlastního, je jisté, že je zároveň i nositelem jména obecného. Mezi apelativy a proprii dochází k častým přechodům z jednoho systému do druhého. Pokud se apelativum stává vlastním jménem, hovoříme o onymizaci онимизации. Opačný přechod pak označujeme jako apelativizaci nebo deonymizaci, rusky деонимизации (Filipec, Čermák, 14

15 1985; Суперанская, 1964, 1969). Vlastní jména lze členit podle různých hledisek. První možností je klasifikace na propria jednodenotátová (Eva, Slunce), vícedenotátová (Sázava jako řeka, město, hotel) a mnohodenotátová (Novák). Dále se vlastní jména dělí na antroponyma (jména lidí: rodná, příjmení, přezdívky; jména skupinová: rodinná, rodová, obyvatelská a etnonyma), toponyma (jména zeměpisná, včetně kosmonym: jmen kosmických těles; a choronym: jmen přírodních nebo správních celků, místních a pomístních jmen), chrématonyma (jména lidských výrobků, uměleckých děl, institucí) a další. Specifickou periferní skupinou vlastních jmen jsou pak vlastní pojmenování, tzv. vlastní názvy, označované jako apelativně-propriální (např. místní národní výbor x Místní národní výbor v Chocni) (Grenarová, 211; Filipec, Čermák, 1985). Dílčí oblast onomastiky zabývající se antroponymy, tj. vlastními jmény živých bytostí a bytostí za živé považované, se nazývá antroponomastika, rusky антропонимика (z řeckého slova ánthropos člověk a ónyma jméno). Antroponomastika se vyčlenila z onomastiky v letech 2. století a věnuje se studiu jmen lidí rodných jmen, patronym (jmen po otci), příjmení, rodových jmen, přezdívek, pseudonym a kryptonym (jmény skrývanými), jmen literárních postav, hrdinů ve folkloru, v mýtech a pohádkách. Zkoumá nejen zákonitosti vzniku a rozvoje antroponym, ale také jejich strukturu, systém, formy, informaci, kterou mohou nést, a jejich funkci v řeči. Antroponyma lze proto dále klasifikovat na přímá a nepřímá (podle toho, jsou-li pojmenovávána přímo nebo v relaci k jinému objektu), na primární a sekundární (jména nederivovaná a jména derivovaná) a podle jejich funkce, která může být nominační, asociační konotativní, ideologizující, mytizující a honorifikující (Grenarová, 211; Ярцева, 1998). Základním pojmem onomastiky a antroponomastiky je jméno имя, které můžeme charakterizovat jako slovo, méně častěji slovní spojení, které nazývá a pojmenovává člověka nebo věc a které se odlišuje od ostatních slov právě funkcí nominace a svou rolí ve větě (Ярцева, 1998). Při pojmenovávání člověka se setkáváme s různými termíny osobní jméno, křestní jméno, rodné jméno nebo pouze jméno. V ruské tradici se v dnešní době nejčastěji užívá termín личное имя, který A. V. Superanskaja (1969) chápe v širším smyslu slova jako individuální pojmenování subjektů, bez závislosti na původu těchto slov a jejich 15

16 vztahu se jmény obecnými daného jazyka, což znamená, že v současnosti je toto pojmenování chápáno i jako přezdívka (прозвище), i jako osobní jméno v úzkém smyslu slova, přičemž rozdíl mezi nimi není ani tak lingvistický, jako spíše právní, související se zákonodárstvím určitého národa v oblasti onomastiky. Termín крещеное nebo крестное имя se v Rusku používal dříve, především po zavedení křesťanství, kdy ho kněží dávali novorozencům při křtu. Dítě tak bylo pojmenováno podle světce, který podle církevního kalendáře připadal na den jeho narození, nebo křtu, nebo výjimečně na jeden ze dní mezi těmito daty (Суперанская, Суслова, 27). Česká tradice se od té ruské liší. Danou problematikou se u nás zabývají převážně M. Knappová, F. Kopečný, R. Genarová a N. Bayerová. F. Kopečný konstatuje, že termín jméno, který je v současnosti užíván jako oficiální úřední termín, je jednoznačný pouze ve spojení se slovem příjmení. Jinak se jedná o synonymum ke slovům název nebo pojmenování. Označení rodné nebo křestní jméno jsou podle něj také problematická, neboť považuje za nevhodné používat termín křestní jméno pro nekřtěné lidi, a termín rodné jméno definuje Příruční slovník jazyka českého za synonymní ke slovu příjmení. Další možný termín osobní jméno antroponomastika považuje za označení všech druhů jmen, tedy za pojem širší, než je hledaný (Kopečný, 1974). M. Knappová se k dané otázce staví jinak a uvádí, že termín křestní jméno, motivovaný církevním křtem, se používal dříve a dnes jej nahradil pojem rodné jméno, protože ho dítě dostává po zrodu (Knappová, 1996). Avšak podle mého názoru mají Češi spíše zažité označení křestní jméno, a proto bude v práci užíváno spíše jeho. V tu chvíli, kdy jméno začne ztrácet svůj hlavní typický rys, tj. individualizaci pojmenovávaného, a začne být označením pro společné, kolektivní vlastnosti, příznaky a kvality různých okolních věcí a jevů, stává se z něj typický představitel a dané jméno můžeme označit za konotativní (Отин, 26). Tak například české jméno Honza začalo označovat hloupého, často vesnického člověka. Daný jev, se kterým se setkáváme jak v uměleckém stylu, tak i v publicistice, v běžné mluvě, dialektech nebo žargonech, E. S. Otin charakterizuje jako своеобразный прием вторичной («иносказательной») номинации посредством собственных имен (онимов) с метафорическими, или символическими, значениями. С их помощью «переносно» именуется то, что при нейтральном стиле выражения могло быть обозначено посредством нарицательных имен существительных (апеллятивов). При этом такие слова 16

17 продолжают оставаться онимами, не теряют своей способности соотноситься с другими собственными именами, воспринимаются в одном ряду с ними (tamtéž: 11). Což znamená, že daná jména nepřestávají plnit svou primární individualizující funkci, nepřestávají být propriálními jednotkami, ale získávají funkci další stávají se v řeči expresivními hodnotícími zástupci jmen obecných. Tím se liší od jmen, která prošla deonymizací (rusky деонимизацией, апеллятивацией). Konotativní jména коннотонима můžeme přiřadit k onomastickým jevům universálním, neboť se vyskytují ve slovní zásobě mnoha světových jazyků. Podle daného rysu je můžeme rozdělit na konotativní jména intralingvistická (vnitrojazyková, rusky интралингвальные), tj. jména, která přebývají pouze v jednom jazyce a která mohou být jak uzuální (obecně známá), tak i okazionální (řečová, individuálně-autorská), a na konotativní jména interlingvistická (mezijazyková, rusky интерлингвальные), která se vyskytují ve dvou a více jazycích a která mají vždy charakter uzuální. Kromě toho můžeme konotativní jména dělit na jména s kladným a jména se záporným (pejorativním) významem, kterých je zpravidla více. Vzhledem k tomu, že jména mohou své konotace postupem času získávat, rozšiřovat, nebo také ztrácet, nabízí se nám další dělení, a to na jména s tzv. živou konotací a na jména, která své konotace již ztratila (tamtéž). Na základě výše uvedených poznatků můžeme říci, že konotaci (rusky коннотация), termín vycházející z latinského slova connotatio (connoto doplňující význam) (Ярцева, 1988), lze definovat jako sekundární významové rysy podílející se na pragmatické složce významu lexikálního, především rysy postojové, citově hodnotící, expresivní, estetické, intenzifikační, evokační aj. (ESČ, 22: 225). Protikladem konotace je denotace, vůči které je konotace příznakovým členem lingvistické opozice (Šiška, 1992). Denotaci (denotát, rusky денотацию) lze pak chápat jako věčné, kognitivní jádro významu, které je nezávislé na situaci (ESČ, 22: 16), což potvrzuje i teze o primárnosti denotátu a sekundárnosti obrazu, která říká, že denotát existuje nezávisle na procesu zobrazování, zatímco obraz je existencí denotátu podmíněn (Šiška, 1992: 28). 1.3 Základní pojmy lexikologie Beze slov by se většina z nás dorozumívala jen stěží, neboť hlavní funkcí slova je 17

18 funkce označovací. Slova označují předměty, jevy, děje, myšlenky, pocity, tedy vše, co existuje nejen v reálu, ale i v naší fantazii (Talickaja, 1998). Čím bohatší slovní zásobu máme, tím je naše vyjadřovací spektrum širší a rozmanitější. Lexikální zásoba, která má v jazyce nezastupitelné místo, je soubor lexikálních jednotek užívaných a přetvářených jistým diferencovaným společenským celkem (národem nebo jeho částí) a charakterizujících jej (Filipec, Čermák, 1985: 13). Tvoří ji lexémy, též označované jako lexikální jednotky, což jsou dvojstranné, formálněvýznamové jednotky slovní zásoby zahrnující u ohebných slovních druhů morfologické paradigma, tj. úplný nebo omezený soubor slovních tvarů (tamtéž: 28), které mohou být různého typu: slova, spojení slov, sousloví a frazémy s idiomy (tamtéž). Talickaja charakterizuje slovo jako звуковой комплекс, который служит для обозначения и выражает значение. Это грамматически цельнооформленная, непроницаемая единица, которая отличается самостоятельностью и идиоматичностью (Talickaja, 1998: 42,43). Nauka o slovní zásobě se dělí na dva úseky lexikologii a lexikografii. Termín lexikologie, vycházející z řeckého slova lexikos - slovní a logos - věda, definujeme jako teorii lexikální (slovní) zásoby popisující a vykládající lexikální jednotky různých typů, jejich vztahy, třídy a dílčí systémy (Filipec, Čermák, 1985: 24) a dále ji dělíme na synchronní a historickou. Synchronní lexikologie zahrnuje sémaziologii, zabývající se výzkumem významu lexikálních jednotek, jeho popisem a výkladem, onomaziologii teorií označování a pojmenování, úsek lexikálně stylistický, slovotvorný, konfrontační, úsek popisující vztahy, třídy a dílčí systémy jednotek a dále podrobněji zkoumanou frazeologii (tamtéž). Vavrečka pak kromě daného dělení uvádí ještě dělení lexikologie na общую a частную. Общая лексикология изучает проблемы слова и словарного состава, свойственные всем языкам мира. Частная лексикология рассматривает особенности лексики конкретного языка (Vavrečka, 1989: 4). Za zvláštní oddíl lexikologie můžeme považovat konfrontační lexikologii (сопоставительную лексикологию), která zkoumá lexiku v z hlediska porovnávání dvou a více jazyků (tamtéž). Lexikografii (z řeckého slova lexikon - slovník a grafo - píšu ) můžeme vymezit jako aplikovaný úsek lingvistiky, mající stejný předmět jako lexikologie a zabývající se popisem a výkladem různých aspektů (parametrů) lexikálních jednotek, 18

19 uplatňující specifickou metodiku (např. metody získávání a ukládání excerpčního materiálu) a sledující specifické cíle vzhledem k uživatelům slovníku (Filipec, Čermák, 1985: 241). Lexikografie zahrnuje tři části: teorii lexikografie, tvorbu slovníků a vědecké slovníky různých typů, například slovníky výkladové, ideografické, dvojjazyčné nebo frazeologické (tamtéž). Lexikologie a lexikografie jsou tedy co do jejich předmětu zkoumání a zpracovaného materiálu nejrozsáhlejší úseky lingvistiky, neboť lexika vytváří otevřený systém, který je neustále doplňován novými slovy a novými významy slov. 1.4 Základní pojmy frazeologie Frazeologická soustava jazyka je jako zrcadlo, které odráží historii daného jazyka, vývoj jeho literatury a umělecké tvorby, kulturu, folklor i současný život národa, jeho morální a duchovní hodnoty. Přístupy k pojetí frazeologie se liší nejen mezi vědci, patřícími k jedné národní jazykovědné škole, ale i mezi jednotlivými národními jazykovědnými školami navzájem. Nejprve se tedy podíváme na historii a vývoj frazeologie v Rusku a u nás, dále pak definujeme pojmy frazeologie, frazeologismus, frazeologická jednotka a další termíny související s danou problematikou Ruská frazeologie Ruská frazeologie má bohatou historii. Frazeologismy, které mohly být dříve označovány také jako rčení, okřídlená slova, aforismy, přísloví, pořekadla, řečové obraty nebo idiomy, vyvolávaly zájem jazykových badatelů už odpradávna. S těmito označeními se můžeme setkat již na konci 18. století, a to jak ve speciálních sbornících, tak i ve výkladových slovnících. Jako jeden z prvních už M. V. Lomonosov při vytváření slovníku ruského spisovného jazyka zdůraznil, že kromě jednotlivých slov by do jeho obsahu měla být zahrnuta i rčení, idiomatismy a podobné ustálené obraty a výrazy (Шанский, 1985). Frazeologie jako samostatná lingvistická disciplína vzniká v ruské vědě ve 4. letech 2. století a je neodmyslitelně spojena se jménem jednoho z nejvýznamnějších ruských jazykovědců V. V. Vinogradova. Do této doby se v odborných dílech objevují pouze izolované myšlenky a pozorování týkající se frazeologie, a to například v dílech A. A. Potebni, I. I. Srezněvského, F. F. Fortunatova nebo A. A. Šachmatova. Ale právě V. V. Vinogradov zodpověděl frazeologické otázky 19

20 obecného charakteru, a položil tak teoretické základy pro studium ustálených slovních spojení v současné ruštině. Vinogradov navázal na práci švýcarského lingvisty Ch. Ballyho a jako první vytvořil synchronní klasifikaci frazeologických obratů ruského jazyka podle stupně jejich sémantické spjatosti a ukázal tak cestu k dalšímu výzkumu frazeologismů. V této souvislosti je však vhodné poukázat na mezeru trvající téměř půl století mezi významnou knihou Ch. Ballyho Francouzská stylistika a prvními pracemi V. V. Vinogradova. Dalšími současníky V. V. Vinogradova, kteří stojí za zmínění, byli I. Vulfius, S. I. Abakumov, A. I. Efimov, B. A. Larin, O. S. Achmanova nebo S. I. Ožegov (Алефиренко, Семененко, 29; Телия, 1996; Шанский, 1985). Opravdový rozmach co do zájmu o zkoumání ruské frazeologie (ale i frazeologie dalších jazyků), tak i do různorodosti zkoumaných jevů zaznamenáváme od 6. let 2. století do současnosti. Do této periody můžeme zařadit díla A. S. Aksamitova, V. L. Archangelského, A. M. Babkina, V. P. a A. P. Žukových, V. M. Mokienka, A. I. Molotkova, L. I. Stěpanové, A. Biericha, H. Waltera, V. N. Telii, N. F. Alefirenko a mnohých dalších (Алефиренко, Семененко, 29; Шанский, 1985). Kromě odborně zaměřených děl vznikala v Rusku ve 2. století i řada frazeologických slovníků, na jejichž sestavování se specializuje část lexikografie nazývaná frazeografie. K nejvýznamnějším patří slovník M. I. Michelsona Русская мысль и речь. Свое и чужое. Опыт русской фразеологии. Сборник образных слов и иносказаний ( ), sborník Крылатые слова N. S. a M. G. Ašukinových (1955, 1966), Фразеологический словарь русского языка vydaný pod redakcí A. I. Molotkova (1947, 1986), Словарь иноязычных выражений и слов, употребляющихся в русском языке без перевода vytvořený A. M. Babkinem a V. V. Šendencovem (1966) a práce zaměřené na etymologii ruských frazeologismů M. F. Palevské (Шанский, 1985). Ve 21. století pak vyšel Rusko - český frazeologický slovník vytvořený L. I. Stěpanovou (27) a Česko ruský frazeologický slovník sepsaný V. Mokienkem a A. Wurmem (22). Kromě výše jmenovaných se ruskou frazeologií samozřejmě zabývá i řada dalších lingvistů, avšak uvést jejich úplný soupis a seznam jejich děl je téměř nemožné, neboť frazeologie patří k velmi oblíbeným oblastem ruské lingvistiky, díky čemuž se jejich počet neustále zvyšuje. Termín frazeologie je řeckého původu, jeho název vychází z řeckých slov 2

21 phrasis - výraz a logos - věda. V. V. Vinogradov definuje frazeologii jako систему устойчивых, воспроизводимых экспрессивных словосочетаний, обладающих, как правило, целостным значением, которая включает в себя фразеологические сращения и единства (Mokienko, Stěpanova, 28: 24). V téže publikaci se setkáváme také s vymezením frazeologie jako: наименованием самостоятельной лингвистической дисциплины, которая изучает фразеологический состав языка как систему во всей ее многоаспектности (tamtéž). N. M. Šanskij ve svém přístupu k frazeologii zdůrazňuje vliv minulosti a současnosti a definuje ji jako раздел науки о языке, изучающий фразеологическую систему языка в ее современном состоянии и историческом развитии (Шанский, 1985: 4). Podle přístupu D. E. Rozentala je frazeologie: наука об устойчивых сочетаниях слов, об их использовании в речи, об их выразительных возможностях (Розенталь, 1979: 51). Podobně ji také definuje V. N. Telia, která říká, že frazeologie je раздел лингвистики, изучающий устойчиво воспроизводимые сверхсловные наименования (Телия, 1996: 55). Z toho vyplývá, že v současném ruském jazyce se termín frazeologie používá ve dvou různých významech, a to buď jako vědecká disciplína, která zkoumá frazeologismy nebo frazeologické jednotky jazyka, nebo jako samotný soubor nebo souhrn těchto jednotek v daném jazyce, což potvrzuje i A. I. Molotkov (1977). Zformování a rozvoj každé vědecké disciplíny je úzce spojen s vyčleněním základních pojmů, patřících do dané oblasti, a s vypracováním přesné terminologie. Avšak u ruských lingvistů zatím neexistuje jediný názor na to, co takový frazeologismus, který je základním objektem frazeologie, je, a ani jaký je soubor jednotek, které frazeologismus zaštiťuje. Kromě toho se pro označení frazeologismu jako jednotky jazyka užívají nejrůznější termíny, například фразеологическое выражение, фразеологическая единица, фразеологический оборот речи, устойчивое сочетание слов, устойчивая фраза, идиоматическое словосочетание, фразеологизм, идиома, идиоматизм, фразема a mnoho dalších (Молотков, 1977). V. M. Mokienko definuje frazeologickou jednotku jako относительно устойчивое, воспроизводимое, экспрессивное сочетание лексем, обладающее, как правило, целостным значением (Мокиенко, 1989: 5). Tutéž definici pak opakují V. M. Mokienko a L. Stěpanova ve své společné publikaci Ruská frazeologie pro Čechy (28), kde dále rozvádějí jednotlivé charakteristiky frazeologismu, jako je ustálenost, reprodukovatelnost, expresivnost 21

22 a sémantická celistvost. O tuto tradiční interpretaci frazeologické jednotky se opírá většina frazeologů, například V. V. Vinogradov, S. I. Ožegov, A. M. Babkin, V. P. Žukov nebo A. I. Fedorov (Мокиенко, 1989). V. V. Vinogradov považoval ve své době za nejpodstatnější příznak frazeologického obratu jeho ekvivalentnost slovu, avšak ani tento příznak zdaleka nepřísluší veškerým ustáleným slovním spojením (Шанский, 1985). Kritérii, která vymezují v ruštině frazeologismus, se zabývá také A. I. Molotkov (1977), který k nim řadí ustálenost, ucelený význam, který není odvoditelný ze sumy významů slov, která ho tvoří, separabilitu, možnost vytvářet strukturní varianty nebo novotvary, reprodukovatelnost, ekvivalentnost slovu a nepřeložitelnost do jiných jazyků. Celkově pak frazeologismus charakterizuje jako slovní spojení s přeneseným významem, ustálenou frázi nebo ustálený slovní komplex (Молотков, 1977). Tento přístup pak A. I. Molotkov dále rozpracovává ve svém Frazeologickém slovníku ruského jazyka, kde uvádí, že Фразеологизм имеет свои, только ему присущие категориальные, или определяющие признаки, которые в совокупности позволяют, с одной стороны, выделить его в самостоятельные единицу языка, с другой, - отграничить от других единиц языка. Такими признаками фразеологизма являются: а) лексическое значение, б) компонентный состав и в) наличие грамматических категорий (Молотков, 1986: 8). Jinak vymezuje frazeologickou jednotku N. F. Alefirenko a N. N. Semenenko, kteří pro ni používají označení frazém a definují ho jako устойчивое сочетание слов с целостным или переносно-образным значением непосредственно не вытекающим из суммы значений его лексических компонентов nebo jako: экспрессивно-образное устойчивое сочетание переосмысленных слов, которое выражает целостное значение и по функции соотносится с отдельным словом (Алефиренко, Семененко, 29: 15, 17). Další definici frazeologického obratu nám nabízí N. M. Šanskij, který ho definuje jako воспроизводимую в готовом виде языковую единицу, состоящую из двух или более ударных компонентов словного характера, фиксированную (т. е. постоянную) по своему значению, составу и структуре (Шанский, 1985: 2), nebo jako устойчивые сочетания слов, аналогичные словам по своей воспроизводимости в качестве готовых и целостных единиц (tamtéž: 4). V daném případě jsou mezi frazeologismy začleněny jak jednotky, které jsou ekvivalentem ke slovu, tak i jednotky, které sémanticky i strukturně odpovídají větě, což umožňuje zahrnovat mezi 22

23 frazeologické jednotky celou řadu dalších ustálených útvarů, jako jsou přísloví nebo okřídlené výrazy (tamtéž). Šanského přístup označujeme jako tzv. širší, do kterého mohou být zahrnovány kromě idiom také přísloví, okřídlené výrazy, tedy словосочетания, переосмысленные полностью (в которых нет непереосмысленных слов), и словосочетания, частично переосмысленные, в которых такие слова есть (Молотков, 1977: 14) Naopak: фразеология в «узком» смысле слова включает в свой состав только словосочетания, переосмысленные до конца (tamtéž). Dalším zastáncem tzv. širšího pojetí je i A. V. Kunin, který definuje frazeologickou jednotku jako устойчивое сочетание слов с полностью или частично переосмысленным значением (Mokienko, Stěpanova, 28: 1). Studiem přísloví a pořekadel se mimo frazeologie zabývá i jí příbuzná disciplína nazývaná paremiologie. Je tedy zřejmé, že při takové různorodosti pohledů jednotlivých jazykovědců na frazeologickou jednotku a soustavu těchto jednotek je velmi složité jednomyslně vyčlenit objekt frazeologie, a vytvořit tak definitivní závěr o konečném stavu frazeologie ruského jazyka jako samostatné vědecké disciplíny, stejně tak jako jazyka českého, o čemž se přesvědčíme následovně Česká frazeologie Frazeologie a idiomatika patří u nás k novějším disciplínám. Jejich teorie, která byla zpočátku ještě ovlivněna panující a dominantní teorií sovětskou, se ve větší míře rozvíjí až po druhé světové válce, kdy je zaznamenáván zvýšený zájem o lidový a mluvený jazyk. Avšak kořeny těchto disciplín můžeme najít mnohem dříve. Přísloví, tedy součást dnes šíře chápané idiomatiky a frazeologie, byla sbírána již odpradávna. Počátky českého příslovnictví spadají až do 2. poloviny 15. století k práci Proverbia Flassconic, generosi domini at baccalarii Pragensis Smila Flašky. V 16. století se pak objevují Přísloví česká Jana Blahoslava a Dicteria seu proverbia bohemica, ad phrasim Latinorum accomodata atque per centurias quondam in usum scholae privatae distibuta Jakuba Srnce z Varvažova (Filipec, Čermák, 1985; Čermák, 27) Z nich pak čerpal především Jan Ámos Komenský, který ve své Moudrosti starých Čechů definuje přísloví nebo též připovídku jako krátké a mrštné propovědění, v němž se jiné praví a jiné rozumí, že je to tajné věci k věci přirovnání a podobenství a že se používá pro ozdobu řeči a jadrnost rozumu (Zaorálek, 29: 5). Rozdílů mezi příslovími a ostatními slovními vazbami, pro které byly vytvořeny názvy jako 23

24 pořekadlo, rčení, úsloví, sousloví apod. a které byly obvykle řazeny pod souhrnný název mudrosloví, si byl kromě výše zmíněného J. A. Komenského vědom i Jan Blahoslav, který kromě názvu proverbia, přísloví, používal i další označení jako dicta pulchra, dicta egregia a jiné (tamtéž). Na tyto pak navazují až v 19. století obrozenci, především pak Josef Dobrovský svou knihou Českých přísloví sbírka a František Ladislav Čelakovský se svými díly Česká pořekadla a Mudrosloví národu slovanského v příslovích. Připojena jest sbírka prostonárodních českých pořekadel. F. L. Čelakovský zde jako první do důsledku promyslel otázku rozdílu jednotlivých slovních vazeb, když sesbíranou látku roztřídil do dvou oddílů přísloví a pořekadel, a spojil tak dvě deskriptivní větve frazeologických dat větvi frazeologickou v užším smyslu slova a větvi příslovečnou, paremiologickou, dohromady. Pořekadly se zde nazývalo to, co bylo později označeno za rčení a dnes za frazém a idiom (Čermák, 27; Zaorálek, 29; SČFI 1, 29). V první z těchto zmíněných větví, větvi popisné frazeologie, označované v současnosti jako frazeografie, se první díla objevují až v první polovině 19. století. Patří mezi ně práce Versuch einer böhmischen Phraseologie Josefa Matěje Sychry, Česká fraseologie. Sestavena zvláště v prospěch studujících na školách gymnasiálních a reálních, z nejvýtečnějších spisovatelů od nejstarší doby až do Komenského Jana Šacha a Česká fraseologie Františka Šebka. V nich se ale nejedná o popis frazeologie, rčení, pořekadel a úsloví v dnešním slova smyslu. Taková díla vznikají až ve století dvacátém (Zaorálek, 29). Termín idiom je poprvé zaznamenán zřejmě až v Ottově slovníku naučném ( ). Příruční slovník naučný vydaný v letech zakotvuje termíny frazeologie, idiom, ale termín idiomatika nezná. Ten je obsažen až ve Slovníku spisovného jazyka českého z roku ( ). Dále se ve 2. století vydávají významná frazeografická díla Václava Flajšhanse Česká přísloví. Sbírka přísloví... Přísloví staročeská A-N, O-Ž (1911, 1913), Jana Mašína Slovník českých vazeb a rčení (1916, 1924) a Jaroslava Zaorálka Lidová rčení (1947). Etymologií frazémů se zabývá Jindřich Pokorný. Jednou z nejvýznamnějších publikací z oblasti frazeologie posledních let je čtyřdílný Slovník české frazeologie a idiomatiky, vytvořený kolektivem pod vedením F. Čermáka a J. Hronka, který obsahuje rozsáhlý popis současné české frazeologie včetně přísloví. F. Čermák je přední český lingvista zabývající se frazeologií, 24

25 který ve svém díle Idiomatika a frazeologie češtiny (1982) vypracoval první a dosud užívaný systém a obecný přehled dané oblasti jazyka, který pak dále rozpracovával v řadě studií, které byly následně souhrnně vydány v Frazeologii a idiomatice české a obecné (27) (Čermák, 27). Kromě něj se frazeologií v České republice a na Slovensku zabývají zejména J. V. Bečka, M. Čechová, R. Blatná, J. Mlacek, J. Skladaná, P. Ďurčo nebo M. Jankovičová (Stěpanova, 24). Jaký je tedy pohled F. Čermáka na frazeologii? Frazeologie a idiomatika je dnes podle něj samostatná jazyková disciplína zabývající se studiem, případně i popisem (a pak se někdy mluví o frazeografii) svérázných jazykových jednotek různého typu a více úrovní, které dlouho vzdorovaly souvislému popisu. V běžném povědomí vystupují tyto jednotky, tj. frazém a idiom, nejčastěji jako sémanticky nerozložitelné (Filipec, Čermák, 1985: 166). Dále odděleně definuje frazeologii jako oblast frazémů a idiomů včetně kvazifrazémů a kvaziidiomů jako specifických označení a pojmenování, kombinatoricky komplementární pravidelnému jazyku na všech rovinách s obsahově sémantickou stránkou; doplňuje se a prolíná s idiomatikou (tamtéž: 238) a idiomatiku jako oblast idiomů a frazémů včetně kvaziidiomů a kvazifrazémů komplementární sémantice pravidelného jazyka na všech rovinách s obsahově významovou stránkou; doplňuje se a prolíná s frazeologií (tamtéž: 167). V těchto definicích se odráží rozdíl v chápání frazému a idiomu, který je objasněn níže. Ve svém dalším vymezení frazeologie a idiomatiky F. Čermák již zmiňuje významný rys frazeologie - anomálii, která je v ní podle něj v různém stupni a druhu všudypřítomná a je jejím konstitutivním znakem, a říká, že disciplína idiomatiky a frazeologie se zabývá studiem a popisem frazémů a idiomů všech jazykových úrovní, kvůli jejich početnosti především však studiem lexémů víceslovných a že je to oblast ustálených anomálních kombinací (syntagmatických a paradigmatických) forem vždy nižšího řádu, které jsou komplementární k oblasti pravidelných jazykových kombinací všeho druhu a na všech relevantních rovinách; rezultující frazém, uložený v systému, je pak členem vyššího řádu, než jsou jeho komponenty (Čermák, 27: 25). Anomální frazeologické kombinace jsou na rozdíl od pravidelných analogických kombinací, které umožňují relativně neomezenou tvorbu nových kombinací, kombinacemi jedinečnými a omezenými. Což znamená, že nemohou vytvářet paradigmatické záměny některého svého komponentu analogicky jiným ve stejné nebo obdobné funkci (například nemůžeme frazém Achilova pata 25