Úprava bioplynu na biometan pomocí adsorpčních materiálů

Transkript

1 Veronika VRBOVÁ, Alice PROCHÁZKOVÁ, Karel CIAHOTNÝ* Úprava bioplynu na biometan pomocí adsorpčních materiálů V současné době se bioplyn využívá především v kogeneračních jednotkách na kombinovanou výrobu elektrické energie a tepla, které v letních měsících není dokonale využito Proto jsou vyvíjeny technologie pro úpravu bioplynu na biometan Biometan používaný jako palivo pro motorová vozidla a pro vtláčení do distribuční sítě musí po úpravě obsahovat více než 9 % metanu Takto upravený biometan může být využit jako náhrada za zemní plyn v distribučních plynovodech, nebo v dopravě (jako CNG, tzv stlačený zemní plyn, či LNG, tzv zkapalněný zemní plyn) Nežádoucí látky obsažené v bioplynu se odstraňují různými metodami, které se liší použitou technologií a pracovními podmínkami čištěného bioplynu Tyto metody umožňují zvýšit v produkovaném bioplynu podíl energeticky hodnotného metanu Pro čištění bioplynu jsou používány především adsorpce na pevných adsorpčních materiálech a chemická či fyzikální absorpce, které jsou v provozním měřítku nejvíce rozšířeny Dalšími technologiemi, které však ještě nemají početné technické využití, jsou například kryogenní či membránová separace U kalového nebo skládkového plynu se vyskytují nežádoucí příměsi na bázi halogenovaných sloučenin nebo organických sloučenin křemíku, které mohou mít negativní vliv na funkci kogeneračních jednotek na bioplynových stanicích i na některá použitá zařízení pro separaci z bioplynu Čištění bioplynu Odstranění vlhkosti Nejprve je nutné odstranit vlhkost, která je v bioplynu přítomna Surový bioplyn je obvykle nasycen vodou a absolutní množství vody je závislé na jeho teplotě; např při C je obsah vody přibližně obj % Čím je nižší teplota plynu, tím je nižší také obsah vody v surovém plynu Maximální obsah vody v plynu pro pohon motorových vozidel je teplota rosného bodu (za příslušného tlaku), maximálně teplota okolní zeminy [, ] Jako nejjednodušší metoda pro odstranění vody z bioplynu se používá kondenzace, při které dochází k ochlazení plynu na nízkou teplotu a odstranění vzniklého kondenzátu Tato metoda umožňuje snížit teplotu rosného bodu pouze na, C Jako sušící metody lze dále využít adsorpci nebo absorpci Pro sušení bioplynu adsorpčním způsobem se využívají různé druhy adsorpčních materiálů, např silikagely, aluminy, zeolity, molekulová síta a metoda může probíhat i za atmosférického tlaku Regenerace nasyceného adsorpčního materiálu je prováděna zvýšením teploty a takto zregenerovaný adsorbent lze použít pro další cyklus sušení plynu Pomocí adsorpčního sušení lze získat rosný bod plynu mezi a C za příslušného tlaku [, ] Při absorpčním sušení se využívají glykoly nebo mohou být použity hygroskopické soli, na které se váže vodná část plynu Regenerace nasyceného glykolu probíhá při teplotě nad C Při absorpčním sušení pomocí glykolů za atmosférického tlaku se dosáhne teploty rosného bodu od do C [] Naopak využití hygroskopických solí pro sušení bioplynu má několik nevýhod, jako např nízká účinnost absorpce a nebezpečí koroze Absorpce vody hygroskopickými solemi probíhá tak, že vlhký bioplyn proudí v sušiči skrz granulovanou sůl a vzniklý nasycený roztok stéká ke dnu nádrže, což může způsobit ucpávání nádrže [] Odsíření plynu Dalším stupněm čištění je odstranění síry z bioplynu, která je přítomna jako organicky vázaná ve formě merkaptanů, organických sulfidů či disulfidů nebo jako nejjednodušší anorganická sirná sloučenina - sulfan Sulfan je jedovatý a nepříjemně zapáchající plyn, jehož spalováním se tvoří oxid siřičitý, z něj pak oxid sírový a následně kyselina sírová, která způsobuje korozi nejen motorů, ale i spalinových a výfukových potrubí Typická je také koroze zapalovacích svíček, olejových těsnění a ložisek klikové hřídele Existuje celá řada technologií pro odstranění síry z bioplynu, např srážením ve vyhnívacích nádržích, adsorpcí na aktivním uhlí, chemickou absorpcí nebo biologickým odbouráváním Odsiřování je především důležité při použití bioplynu v kogeneračních jednotkách, kdy výrobci požadují maximální obsah sulfanu v bioplynu do mg/m Rozmezí koncentrací sulfanu v bioplynu je velmi široké a je dáno koncentrací sirných látek v reakčním substrátu a použitou technologií fermentace [] Bioplyn lze rozdělit dle obsahu sulfanu na: bioplyn s technologicky nevýznamným podílem sulfanu (do mg/m ); bioplyn s nízkým obsahem sulfanu ( - mg/m ); bioplyn se středním obsahem sulfanu ( - mg/m ); bioplyn s vysokým obsahem sulfanu (nad mg/m ) [] Na pevných adsorbentech se odstraňuje sulfan především z malých objemů bioplynu a na jeho separaci se používá speciální impregnované uhlí, které katalyticky oxiduje sulfan na elementární síru Zoxidovaná síra zůstává zachycena na adsorpčním materiálu, čímž dochází k jeho deaktivaci Impregnační přísady v aktivním uhlí zvyšují nejen adsorpční kapacitu vůči sulfanu, ale také zvyšují účinnost odsíření Jako impregnační činidla se na aktivní uhlí používají látky, které mají silný oxidační účinek, jako například sloučeniny šestimocného chromu nebo manganistan draselný Tato technologie se nazývá SULOFF a byla vyvinuta v minulých letech na Ústavu plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší na VŠCHT Praha Její využití je na čistírnách odpadních vod v České republice (Znojmo, Prostějov, Kroměříž a Kralupy nad Vltavou) Dále se využívá také k odsíření bioplynu na zemědělské bioplynové stanici Dublovice Účinnost odsíření se pohybuje mezi 9-99 % podle koncentrace sulfanu obsaženého v plynu [, ] V literatuře lze naleznout i jiné druhy impregnačních látek, např uhličitan draselný nebo oxid zinečnatý, ovšem jejich použití není doporučováno v případě, že by měl být přečištěný bioplyn vtláčen do distribuční sítě nebo použit jako pohon pro motorová vozidla, kde je obsah kyslíku v bioplynu limitován V těchto případech je použita jako impregnační látka např jodid draselný Přečištěním bioplynu pomocí takto upravených aktivních uhlí lze snížit koncentraci sulfanu až pod ppm [9] Slovgas

2 Odstranění organokřemičitých sloučenin Mezi nejčastější zdroje organokřemičitých sloučenin patří všechny druhy kosmetiky a toaletní potřeby, deodoranty, vlasové spreje, gely, rtěnky, pleťové vody, holící prostředky a další [] Při použití tyto látky přirozeně vstupují do vodné fáze a během čištění odpadních vod vytváří siloxany pevnou vazbu k částicím a část jich zůstává v kalu [] Cyklické siloxany jsou látky, jejichž základní strukturou jsou střídající se atomy křemíku a kyslíku a připojené uhlovodíkové skupiny na křemíkovou stranu řetězce V cyklosiloxanech jsou Si-O atomy spojeny do kruhu [] V bioplynech byly stanoveny v nejvyšší koncentraci dva cyklické siloxany se a stavebními jednotkami SiO, oktamethylcyklotetrasiloxan a dekamethylcyklopentasiloxan Koncentrace těchto siloxanů, které se v bioplynu obvykle nacházejí, se pohybují v jednotkách, maximálně desítkách mg/m V případě bioplynu produkovaného fermentací čistírenských kalů dosahují koncentrace siloxanů hodnot až mg/m bioplynu při použití termofilního procesu (ÚČOV Praha) a hodnot do mg/m při použití mezofilního procesu fermentace (některé další ČOV v ČR) [] U bioplynu, který vzniká rozkladem čistírenských kalů, se koncentrace měřených siloxanů dlouhodobě zvyšují, což je způsobeno stále větší spotřebou produktů, které sloučeniny křemíku obsahují [] Odstranění siloxanů je důležité pro využití bioplynu v kogeneračních jednotkách Jejich spalováním dochází ke vzniku oxidu křemičitého, který se usazuje ve spalovacích motorech, zapalovacích svíčkách, ventilech nebo hlavách válců a tím může dojít až k zadření motoru [] Jedním z možných způsobů odstraňování organických sloučenin křemíku z bio plynu je jejich adsorpce na vhodných adsorpčních materiálech Jako sorbenty mohou být použity některé druhy aktivního uhlí nebo podobné uhlíkaté adsorbenty Výhodou použití aktivního uhlí je možné i současné odstraňování sulfanu [] Mezi další metody odstraňování siloxanů patří absorpce a kryogenní separace Odstranění dalších nežádoucích látek Amoniak - v průmyslových procesech je amoniak často odstraněn z plynu pomocí zředěné kyseliny dusičné nebo kyseliny sírové Při použití těchto kyselin je nutné, aby materiál zařízení byl z ušlechtilé oceli, což zvyšuje počáteční investiční náklady Další technologie pro odstranění amoniaku z bioplynu jsou adsorpce na impregnovaném aktivním uhlí nebo absorpce vodou [] Kyslík - zvýšený obsah kyslíku a dusíku se nejčastěji objevují ve skládkovém plynu, kde skládka není úplně plynotěsná a mírným podtlakem dochází k průniku vzduchu Nízké koncentrace kyslíku - % v bioplynu jsou neškodné Bioplyn s obsahem % metanu tvoří výbušnou směs s kyslíkem při koncentraci - %, v závislosti na teplotě Kyslík a dusík lze z bioplynu odstranit pomocí technologie PSA (Pressure Swing Adsorption) nebo membrán Odstranění je ale finančně náročné, proto je levnější kontrola zabezpečení proti nasávání vzduchu než následné čištění vzniklého bioplynu [] Halogenové sloučeniny - vyšší halogenové uhlovodíky se vyskytují především ve skládkovém plynu Látky jsou odstraňovány adsorpcí na aktivním uhlí, na kterém dochází k záchytu větších molekul, které jsou na povrchu sorbovány Pro separaci jsou použity dva adsorbéry zapojeny paralelně, kdy v jednom probíhá proces adsorpce a ve druhém proces regenerace adsorbentu zahříváním na teplotu C, čímž dojde k odpaření adsorbovaných složek, které pak odchází s proudem inertního plynu [] Zušlechťování bioplynu Pro zušlechťování bioplynu na biometan je používáno několik metod pracujících na různých principech podle kvality vstupujícího bioplynu V první stupni dochází k odstranění nežádoucích látek, mezi které patří sulfan, siloxany, amoniak a vodní pára Po odstranění těchto látek dochází ve druhém stupni k separaci oxidu uhličitého z bioplynu, čímž dojde ke snížení relativní hustoty a zvýšení výhřevnosti plynu; to zvyšuje Wobbeho číslo, které je na těchto parametrech závislé Výsledný biometan obsahuje obvykle 9-99 % CH a % a může být dále využit jako alternativní zemní plyn [] Pro separaci oxidu uhličitého od metanu lze využít čtyři nejvíce rozšířené technologie: adsorpce - technologie PSA, VPSA (Vacuum PSA), absorpce - chemická a fyzikální vypírka, membránová separace, kryogenní technologie Jednou z nejvyužívanějších je technologie PSA patřící mezi adsorpční metody odstraňování některých složek z bioplynu, která se využívá pro nízké investiční náklady a nízké energetické potřeby ve srovnání s jinými separačními metodami, Obr Technologické fáze metody PSA [] Obr Zušlechťování bioplynu za použití technologie VPSA [] /

3 V laboratorním měřítku bylo s použitím čistého provedeno testování adsorpčních kapacit pro na různých komerčně dostupných adsorpčních materiá lech Pro měření bylo použito šest různých druhů sorpčních materiálů, které byly testovány za stejných podmínek Envisorb - kombinovaný adsorbent složený z aktivního uhlí a silikagelu, Engelhard Process Chemicals GmbH Molekulové síto X - syntetický zeolit, Sigma - Aldrich K - aktivní uhlí, Silcarbon Aktivkohle C - aktivní uhlí, Silcarbon Aktivkohle Calsit - syntetický zeolit, Slovnaft Tamis - molekulové síto, Caldic V laboratorním měřítku byly získány informace o maximálních adsorpčních kapacitách těchto vybraných adsorbentů Adsorpční kapacity byly zjišťovány tzv statickou gravimetrickou metodou za atmosférického tlaku Měření probíhalo v termoboxu s přesně nastavenou konstantní teplotou C Tento termobox umožňuje měření několika vzorků najednou za stejných podmínek Vzorky byly před měřením regenerovány v sušárně při teplotě C po dobu hodin Poté byly adsorbenty naváženy do váženek s víčkem, víčka byla odstraněna a váženky vloženy do exsikátoru Celý exsikátor byl evakuován vodní vakuovou pumpou a následně byl na něj připojen plastový balón naplněný oxidem uhličitým Vážení adsorbentů po určité době bylo prováděno opět s příslušnými víčky a probíhalo až do dosažení konstantní hmotnosti vzorků Měření separace z plynné směsi v laboratoři bylo prováděno s použitím modelového plynu, který obsahoval % a % CH Aparatura byla složena z adsorbéru o délce mm a průměru mm z antikorozní oceli Za adsorbérem byl jehlový regulační ventil umožňující regulaci průtoku modelového plyjako je například absorpce Metoda adsorpce je založena na fyzikální adsorpci nežádoucích plynných složek na porézním materiálu, např aktivní uhlí, uhlíkatá molekulová síta, silikagel, alumina nebo zeolity, pomocí Van der Waalsových sil při zvýšeném tlaku a zároveň desorpci při nízkém tlaku, čímž může být sorbent regenerován a použit v následujícím adsorpčním cyklu Selektivita adsorpce je dosažena velikostí pórů a použitím různých tlaků pro separaci Zatímco absorpce, membránové separace a kondenzace slouží především k odstranění, adsorpce na pevných sorbentech, jako jsou zeolity, umožňuje selektivně nebo současně odstraňovat vodu, sulfan a další nečistoty, jako například sloučeniny křemíku [] Tato technologie dokáže separovat nejen z bioplynu, ale i O a N Obdobná technologie je VPSA, která má stejné zařízení, ale pouze s rozdílem, že pro desorpci je použita vakuová pumpa [9] Na obr jsou znázorněny technologické fáze procesu PSA: adsorpce pod tlakem, desorpce snížením tlaku v protiproudu, desorpce evakuací, nárůst tlaku surového plynu a produktu Schéma technologie VPSA pro odstranění z bioplynu lze popsat podle obr Plyn zbavený síry se stlačí na tlak - barů bezolejovým kompresorem Stlačením dojde k ohřátí plynu na teplotu cca C a je nutné ho ochladit na až C, čímž dojde k oddělení kondenzátu, který se separuje v odlučovači Takto vyčištěný plyn proudí spodem adsorbéru naplněným molekulovým sítem, kde dojde k zachycení, H O, NH a malého množství CH Horní částí adsorbéru odchází přečištěný plynný produkt, který obsahuje 9-9 % metanu Doba provozu adsorpčního zařízení je dána jeho velikostí a separace probíhá do téměř úplného nasycení adsorbentu Poté je proud surového plynu přepnut do čerstvě zregenerovaného adsorbéru Tlak, který je v nasyceném adsorbéru, klesá z hodnoty tlaku adsorpce až na tlak okolí, čímž dojde k desorpci malého množství předtím nasorbovaného metanu Odpadní plyn tedy obsahuje převážně oxid uhličitý a malé množství metanu Adsorbér po snížení tlaku na tlak okolí je evakuován na podtlak až mbarů a odtahovaný plyn je připojen k odpadnímu plynu Evakuace se provádí z důvodu zvýšení účinnosti adsorpce Adsorbér je plně regenerován, tlak je v adsorbéru zvýšen pomocí tlaku plynu obsaženého v jiném adsorbéru, což snižuje spotřebu energie Nový surový plyn je do adsorbéru dodá- ván kompresorem, dojde k natlakování na adsorpční tlak a proces čištění může opět začít adsorpcí Z obr je zřejmé, že pro kontinuální provoz technologie je nutná instalace více adsorpčních jednotek V procesu zušlechťování bioplynu se používají zpravidla čtyři adsorbéry Pro snížení ztrát metanu a zvýšení jeho obsahu v produkovaném plynu je výhodné provádět separaci se surovým plynem a dále pak ještě se získaným produktem Takto získaný biometan obsahuje až 9 % metanu Vznikající odpadní plyn neobsahuje žádný metan a může být proto vy pouštěn do atmosféry [9,,, ] Experimentální část nu, který byl při každém tlaku měření nastavován na cca dm /h Průtok plynu byl měřen suchým membránovým plynoměrem, který byl umístěn za adsorbérem Měření probíhalo při čtyřech různých tlacích,;,;, a, MPa Další pokusy byly prováděny s reálným bioplynem na ÚČOV (Ústřední čistírna odpadních vod) Praha s větším dvouplášťovým adsorbérem Přívod surového bioplynu byl spodem adsorbéru přes vnitřní kolonu s náplní adsorpčního materiálu a přečištěný plyn se vracel podél stěn adsorbéru a byl odváděn ven přes jehlový ventil Průměr vnitřní kolony byl mm a její délka mm Součástí aparatury byl třístupňový kompresor, kterým byl bioplyn stlačován na požadovaný tlak a poté vstupoval do adsorbéru Do testovacího zařízení byl plyn odebírán z bioplynového potrubí za ohřívačem plynu, kde byl pomocí kompresoru stlačován na požadovaný tlak Vstupní koncentrace oxidu uhličitého byla přibližně % Výstupní koncentrace byla měřena přenosným analyzátorem SEWERIN Multitec, který je vybavený infračerveným senzorem pro měření koncentrace metanu a oxidu uhličitého a elektrochemickým senzorem pro měření koncentrace sulfanu a kyslíku [] Pomocí jehlového ventilu byly regulovány průtoky bioplynu aparaturou a objem prošlého plynu byl měřen membránovým plynoměrem Nastavený průtok bioplynu adsorbérem byl vypočten na vyšší průměr adsorbéru cca dm /h Měření bylo provedeno při tlacích,; ;,; a, MPa a za reálných podmínek, tj teplota bioplynu cca C Vliv teploty na účinnost adsorpce nebyl zjišťován Výsledky měření Výsledky maximálního stupně nasycení adsorbentů, které byly zjištěny pravidelným vážením, jsou uvedeny na obr Nejvyšší adsorpční kapacity byly zjištěny u vzorků syntetického zeolitu - molekulového síta X a aktivního uhlí K, jejichž kapacity dosahovaly % Nejnižší sorpční kapacitu vykazoval kombinovaný adsorbent Envisorb B+, jehož sorpční kapacita byla % Shodné výsledky sorpčních kapacit byly u anorganických adsorbentů Tamis a Calsitu V laboratorních podmínkách byly na adsorpčních materiálech proměřeny průnikové křivky, které jsou znázorněny jako závislost koncentrace zachyceného na objemu prošlého plynu při různých tlacích pro jednotlivé adsorbenty Příklad průběhů průnikových křivek pro nasorbované množství při tlacích,;, a, MPa změřených na laboratorní aparatuře s použitím modelové směsi plynů u adsorbentu molekulové síto X jsou na obr Slovgas

4 Techniky a technológie Adsorpční kapacity testovaných adsorbentů pro, které byly vypočítány integrací průnikových křivek naměřených s použitím modelové směsi plynů v laboratorních podmínkách, jsou uvedeny na obr V grafu na obr jsou znázorněny získané výsledky naměřené za laboratorních podmínek Jako nejvhodnější se pro záchyt z modelového plynu v laboratorních podmínkách ukázaly aktivní uhlí K a C, u kterých se se zvyšujícím tlakem zvyšuje i adsorpční kapacita U adsorbentů Envisorb B+ a Tamis byla adsorpční kapacita nejnižší Stejné sorpční vlastnosti jsou viditelné u adsorbentů Calsit a molekulové síto X, které nasorbovaly téměř, % na g adsorbentu při všech měřených tlacích Adsorpční kapacity jednotlivých testovaných adsorbentů zjištěné měřením s použitím reálného bioplynu při různých tlacích jsou znázorněny na obr Tyto adsorpční kapacity byly opět vypočteny integrací naměřených průnikových křivek pro Z obr je zřejmé, že s použitím reálného bioplynu jsou nejvyšší adsorpční kapacity pro kombinovaný adsorbent Envisorb B+, který sorboval při všech tlacích nejvyšší množství a při tlaku, MPa je tato hodnota téměř % na g adsorbentu Aktivní uhlí C a K vykazovaly stejné chování jako při použití modelového plynu v laboratoři Vzorek C sorboval při všech tlacích o, % více než vzorek K U molekulového síta X byla naměřena nejnižší sorpční kapacita při všech tlacích cca % na g adsorbentu Syntetický zeolit Calsit a molekulové síto Tamis vykazovaly shodné sorpční vlastnosti a jejich sorpční kapacita byla cca % Závěr Výsledky adsorpčních kapacit pro zjištěné testováním adsorbentů v laboratorních podmínkách i jejich testováním s použitím reálného bioplynu na ÚČOV Praha jsou velmi podobné především u aktivních uhlí C a K Pro odstraňování z reálného bioplynu by bylo nejvhodnější použít adsorbent aktivní uhlí C Ačkoli tento vzorek nevykazoval nejvyšší adsorpční kapacitu při použití reálného bioplynu, jeho adsorbované množství bylo g / kg adsorbentu Z obr a je zřejmé, že jeho sorpční kapacita se zvyšuje se zvyšujícím se tlakem a tudíž nedochází k předčasné sorpci vlhkosti, sulfanu ani jiných nežádoucích látek, které jsou v bioplynu přítomny Adsorbent Envisorb B+ nasorboval při měření s reálným bioplynem největší množství Při tlaku, MPa / naadsorbované množství CO (hm %) koncentrace CO (%) naadsorbované množství CO (%) naadsorbované množství (%) 9 9 Envisorb Tamis Calsit MS X C K, MPa, MPa, MPa objem prošlého plynu (dm ),,,, tlak (MPa) Envisorb Tamis Calsit MS X C K,,, tlak (MPa) Envisorb Tamis Calsit MS X C K Obr Měření adsorpční kapacity pro pro jednotlivé vzorky při použití čistého Obr Ukázka průnikových křivek pro adsorpci s použitím adsorbentu molekulové síto X Obr Zachycené množství naměřené za laboratorních podmínek Obr Zachycené množství naměřené s použitím reálného bioplynu

5 bylo jeho nasorbované množství téměř g / kg adsorbentu Vyšší nasorbované množství při měření s reálným bioplynem je zřejmě způsobeno současnou adsorpcí vodní páry, která je v bioplynu přítomna Nevýhodou adsorpčního materiálu Envisorb B+ je jeho vysoká cena, proto by byly pořizovací náklady s tímto absorbentem vyšší, než je tomu např u aktivního uhlí C Naopak u měření syntetického zeolitu - molekulového síta X dochází k předčasné sorpci vody, což je viditelné z výsledků měření sorpční kapacity pro čistý, kdy sorpční kapacita tohoto vzorku byla nejvyšší (téměř %) S měřením reálného bioplynu tato sorpční kapacita klesla na % Nejméně vhodné jsou adsorbenty Tamis a Calsit, jejichž adsorpční kapacita při měření s reálným bioplynem činí pouze % Lektor: prof Ing Ján Gaduš, PhD, Centrum výskumu obnoviteľných zdrojov energie, TF SPU v Nitre * Ing Veronika Vrbová, Ing Alice Procházková, PhD, doc Ing Karel Ciahotný, CSc Ústav plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší Vysoká škola chemicko-technologická v Praze veronikavrbova@vschtcz karelciahotny@vschtcz Tato práce byla zaměřena na problematiku úpravy bioplynu na kvalitu zemního plynu Velká část experimentů byla realizována na ÚČOV Praha Měření bylo prováděno s použitím reálného bioplynu (Článok sme prevzali z českého odborného mesačníka Plyn /) Ing Veronika Vrbová (*9) V r vystudovala obor Chemické a energetické zpracování paliv na VŠCHT Praha Od r se stala studentkou postgraduálního studia a zaměstnancem Ústavu plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší na VŠCHT, kde se v současnosti zabývá separací oxidu uhličitého z bioplynu pomoci adsorpce Ing Alice Procházková, PhD (*9) V r absolvovala FTOP VŠCHT Praha, kde v r obhájila doktorskou práci Odstraňování organických sloučenin křemíku z bioplynu Od r působí jako asistentka Ústavu plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší V sou časnosti se zabývá separací minoritních složek z plynů a sušením ZP za zvýšeného tlaku Doc Ing Karel Ciahotný, CSc (*9) V r 9 absolvoval FTPV VŠCHT Praha V r 9 obhájil disertační práci v Ústavu plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší V ústavu působil jako odborný asistent a od r 999 jako docent Od r zastává funkci vedoucího ústavu Zabývá se mj problematikou čištění plynů a úpravou bioplynu na kvalitu ZP Literatura [] RUTLEDGE, B: California biogas industry assessment white paper, Pasadena, USA: WestStart - Calstart, [] Technická pravidla TPG 9 : Jakost a zkoušení plynných paliv s vysokým obsahem metanu, GAS sro, [] PERSSON, M: Utvärdering av uppgraderingstekniker för biogas, Rapport SGC, Malmö, Sweden: Svenskt Gastekniskt Center, [] SCHOMAKER, A H H M; BOERBOOM, A A M; VISSER, A; PFEIFER, A E: Anaerobic digestion of agro - industrial wastes: information networks - technical summary on gas treatment,ad - NETT, Nederland, [] VESELÁ, K; CIAHOTNÝ, K; PROCHÁZKOVÁ, A; VRBOVÁ, V: Odstraňování sulfanu z bioplynu, Paliva /, - [] PROCHÁZKOVÁ, A; CIAHOTNÝ, K: Čištění bioplynu pro energetické využití, konference Energetika a biomasa, Praha, [] CIAHOTNÝ, K: Adsorpční technologie odstraňování sulfanů z plynů, Konference moderní technologie čištění odpadních plynů, Milovy, [] Internetové stránky: odsirovaci-jednotka-suloff, staženo duben [9] PETERSSON, A; WELLINGER, A: Biogas upgrading technologies - developments and innovations, IEA Bioenergy, 9 [] PROCHÁZKOVÁ, A: Odstraňování organických sloučenin křemíku z bioplynu, Disertační práce, VŠCHT, Praha [ Internetové stránky: staženo červen [] PROCHÁZKOVÁ, A; VRBOVÁ, V; CIAHOTNÝ, K; Hlinčík, T: Organokřemičité sloučeniny v bioplynu a jejich negativní vliv na motory kogeneračních jednotek, Paliva /, - [] PROCHÁZKOVÁ, A; CIAHOTNÝ, K: Odstraňování sulfanu a siloxanů z bioplynu využívaného v kogeneračních jednotkách, Mezinárodní konference Bioplyn, České Budějovice, [] PROCHÁZKOVÁ, A; PROKEŠ, O; CIAHOTNÝ, K; TENKRÁT, D; ČERMÁKOVÁ, J: Analýza a možnosti odstraňování siloxanů z biometanu, Plyn /, - [] PROCHÁZKOVÁ, A; CIAHOTNÝ, K; VRBOVÁ, V; POSPĚCH, L: Testování adsorbentů pro odstraňování siloxanů z bioplynu, Paliva /, - [] HAGEN, M; POLMAN, E; JENSEN, J; MYKEN, A; JÖHNSON, O; DAHL, A: Adding gas from biomass to the gas grid, Swedish Gas Center, Malmö, Sweden, [] WELLINGER, A; LINDBERG, A: Biogas Upgrading and Utilisation, IEA Bioenergy, Energy from Biological Conversion of Organic Waste, [] ALONSO-VICARIO, A, and collective: Purification and upgrading of biogas by pressure swing adsorption on synthetic and natural gas, Microporous and Mesoporous Materials, -, [9] VRBOVÁ, V; PROCHÁZKOVÁ, A; CIAHOTNÝ, K: Odstraňování z bioplynu adsorpcí za vyšších tlaků, Paliva, [] Internetové stránky: staženo červenec [] CASAS, N; SCHELL, J; JOSS, L; MAZZOTTI, M: A parametric study of a PSA process for pre - combustion capture, Separation and Purification Technology, -9, [] BAUER, F; HULTEBERG, Ch; PERSSON, T; TAMM, D: Biogas upgrading - Rewiew of commercial technologies, SGC Malmö, Sweden, [] Internetové stránky: wwwdisacz, staženo červenec EkoFond rozdával ocenenia Víťazom už piateho ročníka súťaže EkoFondu tentoraz na tému Energia v našom meste sa stala Základná škola T J Moussona v Michalovciach Jej žiaci a učitelia získali za víťazný projekt realizáciu vybraného energetického opatrenia pre svoju školu v hodnote eur a finančné prostriedky na nákup učebných pomôcok v hodnote eur EkoFond odovzdal ešte ďalších 9 cien v Hlavnej súťaži a Súťaži v rámci modulov Všetci ocenení si zo súťaže odniesli ceny v celkovej hodnote takmer eur Súťaž určená pre základné školy a prvý stupeň osemročných gymnázií, prebiehala od októbra do mája EkoFond počas svojho pôsobenia (od roku ) podporil školstvo celkovou sumou takmer, mil eur (TS SPP) Slovgas