BROUMOVSKO. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr KRÁLOVÉHRADECKO

Transkript

1 BROUMOVSKO CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr KRÁLOVÉHRADECKO

2 Královéhradecko CHKO BROUMOVSKO Harmonie osídlení a pfiírodního prostfiedí byla jedním z dûvodû vyhlá ení CHKO Broumovsko. Na mikromodelaci pískovcov ch skal se podílejí i Ïelezité inkrustace, které více odolávají zvûtrávacím procesûm. Na pfiedcházející stranû: Pískovcová kuesta Broumovsk ch stûn tvofií asymetrick hfibet s pfiíkr m svahem do Broumovské kotliny (vpravo) a mírn m svahem k ose Polické pánve (vlevo). Závûr Broumovské kotliny tvofií vulkanity Javofiích hor. 34 CHKO BR Broumovsko je malebnou krajinou hor a údolí, skal a roklí, mozaikou lesû a luk, pastvin a polí. Hluboko pod povrchem polické kfiídové pánve proudí nejãist í voda. Je to krajina zabydlená a po staletí umnû obhospodafiovaná. Na kaïdém kroku se v ní setkáváme s bohatou historií zdej í církevní i lidové stavby jsou v architektufie pojmem. Neobyãejné pfiírodní krásy Broumovska byly po staletí hospodáfisky kultivovány a obohacovány o umûlecké památky pod správou benediktinského fiádu. VyváÏen m obhospodafiováním a hodnotn m stavitelstvím vznikla svébytná, harmonická, ekologicky a esteticky vyváïená krajina, pro niï je pfiíznaãná pestrost a prolínání krás pfiírody a historie. Rovnováha mezi pfiírodou a ãlovûkem se naru ila aï v posledních desetiletích. Av ak ani odsun nûmeck ch obyvatel, ani vynucená pfiemûna venkova za socialismu nedokázaly zniãit ducha krajiny, v níï se protíná jedineãn pfiírodní základ s nûkdej ím moudr m vlivem ãlovûka v tak pevném fiádu. Broumovsko je známé pfiedev ím sv mi pfiírodními krásami. LeÏí tu Adr pa sko-teplické skály, nejvût í a nejdivoãej í skalní mûsto ve Stfiední Evropû o rozloze bezmála 8 km aneménû zajímavé Broumovské stûny. Obû tyto národní pfiírodní rezervace jsou v jimeãné sv m reliéfem a klimatick m reïimem, které umoïàují Ïivot pozoruhodné kvûteny a zvífieny. K dal- ím maloplo n m chránûn m územím patfií pfiírodní rezervace Osta a KfiíÏová cesta a pfiírodní památky Borek akoãiãí skály. LeÏí tu rovnûï více neï 300 evidovan ch lokalit vzácn ch druhû rostlin a ÏivoãichÛ i zajímav ch jevû neïivé pfiírody. Broumovsko je zároveà mimofiádnû cenné sv mi kulturními památkami. Nacházejí se tu dvû mûstské památkové zóny (Broumov a Police), vesnická památková rezervace (Kfiinice), dva benediktinské klá tery, zvlá tní skupina devíti barokních venkovsk ch kostelû, nejstar í dfievûn kostel v âechách, v stavné zdûné statky broumovského typu, desítky kaplí, kfiíïové cesty a stovky pískovcov ch soch a kfiíïû mimofiádné

3 CHKO Broumovsko umûlecké hodnoty v obcích i ve volné krajinû. Kulturní památky v ak leïí ve stínu pfiírodních krás svûdãí o tom i jejich neutû en stav a men í zájem náv tûvníkû. Vroce 99 zde Ministerstvo Ïivotního prostfiedí âr zfiídilo vyhlá kou ã. 57 Chránûnou krajinnou oblast Broumovsko. Zabírá 40 km a zahrnuje severní ãást náchodského okresu a v chodní okraj okresu Trutnov. K jejímu vzniku vedla snaha o udrïení pfiírodních hodnot, etrné vyuïívání pfiírodních zdrojû, obnovu krajiny i trvale udrïitelného Ïivota v ní. Nejsevernûj í bod území ( s..; v. d.) leïí na hfibetu u kóty 78 m n. m., 3 km severnû od obce ViÏÀov. NejjiÏnûj í bod ( s..; v. d.) nalezneme na svahu údolí,,5 km jihov chodnû od obce Îìárky. Nejzápadnûj í bod ( s..; v. d.) se nachází ve svahu v lese 3 km severozápadnû od obce Malé SvatoÀovice. Nejv chodnûj í bod ( s..; v. d.) leïí na hfibetu,5 km jihov chodnû od kóty Homole (648,6 m n. m.). Severní, v chodní a jihov chodní hranici tvofií státní hranice s Polskem. Vnitrostátní hranice vede od obce Îìárky pfies Hronov a Zbeãník k Hornímu Kostelci a dále po tzv. Panské cestû pfies Odolov pod Îaltman, odkud pokraãuje kolem Radvanic aï ke státní hranici u Chvalãe. V úseku Îìárky Horní Kostelec Paseka je totoïná s okrajem vnitrosudetské pánve, kterou CHKO vyplàuje. Její ãeská ãást geomorfologicky odpovídá Broumovské vrchovinû, která je budována kontinentálními sedimenty a vulkanity svrchního karbonu a permu, dále kontinentálními uloïe- CHKO BR 3 35

4 Královéhradecko KRAJINN POKRYV ninami spodního triasu a mofisk mi uloïeninami svrchní kfiídy. Celá pánev je brachysynklinálou, jejíï dne ní osa sleduje severozápadní, tj. sudetsk smûr. Území CHKO je ze dvou tfietin budováno sedimenty a vyvfielinami permokarbonu a spodního triasu, zb vající ãást kfiídov mi sedimenty. Litologická odli nost tûchto formací vyvolává zásadní rozdíly mezi oblastmi jak vmorfologii krajiny, tak i ve vzniku pûd a dal ích zvûtralin. âeskou ãást vnitrosudetské pánve tvofií sloïitá brachysynklinála, v sledek dlouhodobého tektonického v voje. Dne ní osa pánve severozápadního smûru je z hlediska svrchnokfiídov ch uloïenin nejhloubûji zakleslou ãástí pánve. Vznikla pfii saxonském vrásnûní. Bazální jednotkou sedimentace je Ïacléfiské souvrství svrchního karbonu. Pfiedstavuje cyklické stfiídání slepencû, pískovcû a aleuropelitû s uheln mi slojemi, karbonsk vulkanismus s opakovan mi v levy melafyrû, ryolitû a s ukládáním ryolitov ch tufû. Následné odolovské souvrství je reprezentováno stfiídáním sedimentû aluviálních plo in (aleuropelity s uheln mi slojemi) se sedimenty fiíãních koryt (pískovce, arkózy). V obãasn ch vodních nádrïích docházelo k sedimentaci vápence. Dal í chvaleãské souvrství pfiedstavuje pfiechod karbonu do permu. Pfievládají ãervenû zbarvené sedimenty rozlehl ch fluviálních plo in, v obãasn ch jezerech se ukládaly vápence a vrstevnaté aleuropelity s mlïí faunou. Následné broumovské souvrství je 36 CHKO BR 4

5 pfiedstavováno stfiídáním jemnozrnn ch psamitû a aleuropelitû ãerveného zbarvení, dochází k silné vulkanické ãinnosti a mohutn m v levûm melafyrov ch a ryolitov ch láv a k ukládání pyroklastik. Na vznik vulkanického pohofií jsou vázány specifické proluviální horniny s obsahem rostlinn ch iïivoãi n ch fosilií. Po uloïení broumovského souvrství dochází k v razn m tektonick m pohybûm (variské vrásnûní). Následujícím trutnovsk m souvrstvím se diskordantnû ukládají nejprve brekcie a slepence, pozdûji ãervené aleuropelity s vloïkami pískovcû. Mlad í bohuslavické souvrství je tvofieno uloïeninami pískovcû a arkóz. Bohda ínské souvrství je jiï fiazeno do triasu, kdy usazením pískovcû, slepencû a arkóz konãí kontinentální sedimentace ve vnitrosudetské pánvi. Denudace terénu byla ukonãena postupem kfiídového mofie, které zaplavilo celou pánev. Jeho sedimenty se dodnes zachovaly v osní ãásti v tzv. polické kfiídové pánvi. Bázi mofisk ch usazenin cenomanského stáfií tvofií korycanské vrstvy vyvinuté jako glaukonitické a kfiemenné pískovce. Následné bûlohorské souvrství (spodní turon) tvofií rozpadavé slínovce. Ve stfiedním asvrchním turonu vytváfiejí prachovce, spongilitické prachovce s vloïkami prachovit ch vápencû a prachovité pískovce jizerské a teplické souvrství. Nejmlad í cyklus kfiídové mofiské sedimentace tvofií bfiezenské souvrství. Tyto kfiemenné kvádrové pískovce dnes tvofií denudaãní zbytky uprostfied pánve (Adr pa sko-teplické skály, Osta, Stolové hory). Následn m ústupem kfiídového mofie se vnitrosudetská pánev stala natrvalo sou í. Vnitrosudetská pánev patfií z hlediska roz ífiení pokryvn ch útvarû ke snosov m oblastem. Pokryvné útvary jsou málo roz ífieny. Petrograficky pfievaïují hlíny a písãité hlíny, ãasto s kamenitou pfiímûsí. Písãité hlíny aï hlinité písky jsou roz ífiené v oblasti v chozû kfiídov ch pískovcû i pískovcû a slepencû permokarbonu. Naopak svahoviny v oblastech budovan ch aleuropelity tvofií jílovité hlíny. Svahoviny s pfievahou kamene, hlinitokamenité suti a kamenité suti jsou roz ífiené pfiedev ím v terénech budovan ch eruptivními horninami broumovského souvrství (Javofií hory). Specifické ulo- Ïeniny vytváfiejí kvádrové pískovce. Jsou to blokové suti s metrov mi aï desetimetrov mi bloky pískovcû. Sutû vznikly mrazov m zvûtráváním pfiedev ím v pleistocénu. Nejmlad ím pokryvn m útvarem jsou povodàové hlíny v nivách souãasn ch tokû. Nejvût í rozlohy dosahují u Stûnavy od Broumova k Otovicím aumetuje od Petrovic po Hronov. tûrkové a pískové uloïeniny fiíãních teras se zachovaly ve vût í mífie jen na Broumovsku, kde byly rozli eny dvû v kové úrovnû. Spodní terasa ze stfiedního pleistocénu má bázi 8 0 m nad nivou Stûnavy. Báze svrchní terasy leïí 5 m nad dne ní nivou a je staropleistocenní. Hrubé proluviální tûrky ze star ího období kvartéru aï pliocénu se vyskytují hlavnû v Broumovské kotlinû. CHKO Broumovsko Vysoké okraje pískovcov ch roklí jsou rozãlenûny podél svisl ch puklin (Teplické skalní mûsto). Ametyst je jedním z polodrahokamû, které se vyskytují v dutinách melafyrov ch mandlovcû Javofiích hor. 3 Doklady mineralogické pestrosti CHKO Broumovsko: geoda s v plní goethitu, karneol, achát, geoda s fluoritem (sbírka p. Hofreitera). 3 CHKO BR 5 37

6 Královéhradecko Le tûn fiez zkamenûlou lodyhou pfiesliãky. 38 CHKO BR 6 tûrky jsou velmi hrubé, nevytfiídûné a nedokonale opracované. Z eolick ch sedimentû pfievaïují spra ové hlíny v Broumovské kotlinû zmladého a stfiedního pleistocénu. Celkem ojedinûl je v skyt chemogenních sedimentû recentních ãi subrecentních písãit ch pûnovcû. Nalezneme je na v chozech otovického vápence v Otovicích a severnû od Stárkova. Kupy jsou vázané na prameny vyvûrající z kfiídov ch opuk. V dutinách melafyrov ch mandlovcû se vyskytují odrûdy kfiemene, napfi. záhnûda, ametyst, chalcedony, acháty, jaspisy, místy i vykrystalovan baryt a fluorit. V Javofiích horách se nacházejí i Ïivce, pyroxeny, biotit, kfiemen, amfibol a dal í. Minerály v podobû dolomitick ch konkrecí rûzného tvaru a zpevnûní (vã. kovov ch pfiímûsí) se nacházejí v broumovském souvrství. V horninách svrchní kfiídy se objevují i kalcitové v plnû trhlin nebo i chalcedonové rohovce. CHKO Broumovsko vyplàuje podstatnou ãást geomorfologického celku Broumovská vrchovina, rozdûleného do tfií podcelkû: Mezimûstská vrchovina, Polická vrchovina a Îacléfiská vrchovina. Mezimûstská vrchovina zaujímá severov chod území CHKO a dále se dûlí na Javofií hory a na Broumovskou kotlinu. Javofií hory jsou budovány vulkanity a tvofií v razn pohraniãní hfibet ve smûru SZ-JV, s rozsochami vybíhajícími k jihozápadu. Vy í severozápadní ãást (ruprechtická) je geologicky a tím i geomorfologicky jednodu í. Budují ji ignimbrity, tvofiící nejvy í vrcholy Javofiích hor. Ruprechtick piãák (880,5 m n. m.) je souãasnû nejvy ím bodem CHKO Broumovsko i okresu Náchod. Od osady Janoviãky na jihov chod se rozprostírá orograficky niï í, ale ãlenitûj í a geologicky pestfiej í ãást pohofií (tzv. onovské vrchy). Pohraniãní hfibet je opût budován ryolitov mi tufy a v razn m vrchem Vysoká dosahuje 75,3 m n. m. Paralelnû s ním v ak je - tû probíhá niï í vnitfiní hfibet, rozdûlen pfiíãn mi erozními údolími na jednotlivé vrchy, budovan melafyry a melafyrov mi tufy. Patfií k nim i vrch Homole (648,6 m n. m.), zvan také onovská sopka, protoïe z puklin na jeho vrcholu zejména na poãátku zimního období vystupují oblaka páry. V skyt tohoto jevu (ventarol) je na vulkanitech Javofiích hor znám i z jin ch lokalit. Plo nû nejvût í ãást Mezimûstské vrchoviny náleïí k Broumovské kotlinû, budované sedimenty spodnopermského stáfií. eka Stûnava protéká Broumovskou kotlinou od severozápadu, kde u obce Starostín pfiitéká z Polska, smûrem k jihov chodu, kde znovu pod obcí Otovice vstupuje na území Polska a v Kladské kotlinû se stává lev m pfiítokem Nysy Klodzke. Prav pfiíkr bfieh Stûnavy má ãasto charakter nárazového bfiehu s eroznû obnaïen m horninov m profilem. Îacléfiská vrchovina tvofií jihozápadní aï západní ãást CHKO. Lze ji dále rozdûlit na morfologicky v razn

7 CHKO Broumovsko hfibet Jestfiebích hor, budovan pfiedev ím jíveck mi vrstvami (svrchní karbon) ve v voji Ïaltmansk ch arkóz a na relativnû niï í vrchovinu orientovanou soubûïnû s Jestfiebími horami, která je na severov chodû ohraniãena Polickou vrchovinou. V této Radvanické vrchovinû se v okolí Chvalãe vytvofiila malá mezihorská kotlina pokraãující na sever do Polska. Vrchovina geologicky odpovídá svrchní ãásti jíveck ch vrstev a chvaleãskému a broumovskému souvrství (svrchní karbon a spodní perm). Hfibet Jestfiebích hor podélnû zachovává smûr SZ-JV a vrcholí Îaltmanem (739, m n. m.) v místû, kde komplex arkóz jíveck ch vrstev dosahuje nejvût í mocnosti. Na v chod od pfiíãného údolí fieky Metuje vrcholí krátká a nejniï í ãást hfibetu Jestfiebích hor kótou Vr e (58,7 m n. m.). Hlubok údolní záfiez fiíãky Jívky ve stfiední ãásti Jestfiebích hor profiezává soustavu asymetrick ch hfibítkû, zãásti podmínûn ch i pfiíãn mi poruchami. ada tûchto hfibítkû má na ãelním svahu vytvofieny skalní stûny a skalní sruby s úpatními blokov mi akumulacemi. Obû ãásti Îacléfiské vrchoviny jsou známé v skytem a také tûïbou ãerného uhlí s antropogenními tvary. Polická vrchovina je totoïná s geologickou jednotkou polické pánve. Cel soubor svrchnokfiídov ch hornin je uloïen na podloïních horninách permokarbonu a triasu. Díky brachysynklinálnímu uloïení vystupují star í jednotky kfiídy symetricky na obvodu pánve, kdeïto nejmlad í jednotky leïí pfii pánevní ose. Stfiídání pevnûj ích hornin (pískovce, spongilitické prachovce) s mûkãími (slínovce) zapfiiãi- Àuje stupàovitou stavbu (kuesty), která je v Polické vrchovinû díky malému naru ení erozními jevy klasicky vyvinuta. Morfologicky velmi v razné jsou zlomové svahy, v podélném smûru (SZ-JV) zejména polick zlom a bûlsk Pískovcová kuesta Broumovské stûny tvofií v chodní ohraniãení Polické vrchoviny. V pozadí vulkanity Javofiích hor. CHKO BR 7 39

8 Královéhradecko Na temenech Adr pa sko-teplick ch pískovcov ch skal se projevuje pestrá mikromodelace (útvar Krokod lí kûïe ). Izolované skalní vûïe Adr pa - sko-teplick ch skal jsou vyuïívány horolezci. 40 CHKO BR 8 zlom, v pfiíãném smûru pfiedev ím skalsk zlom. Polická vrchovina jako ãeská ãást hej ovinské facie dosahuje nejvût í nadmofiské v ky 785,9 m vrchem âáp v Teplick ch skalách, v ãeské ãásti Stolov ch hor ve svahu Boru (polsky Skalniak) v ky 87 m. Polická vrchovina se dûlí na Polickou pánev, Polickou stupàovinu a ãeskou ãást Stolov ch hor. Polickou stupàovinu od jihozápadu tvofií Stárkovské kuesty, které na vnûj í stranû prudce spadají k terénu tvofieném triasem a permokarbonem nejvy ím vrcholem je tu Záhofi (607 m n. m.). Pásmo dále k severu tvofií Janovické kuesty. Vytváfiejí severní uzávûr brachysynklinály Polické vrchoviny a v Hraniãním hfiebenu dosahují v ky 70 m n. m. Za sedlem leïícím severnû od obce ZdoÀov (565 m n. m.) je dal í ãást Polické stupàoviny tvofiena ZdoÀovsk mi kuestami. V chodní a geomorfologicky nejv raznûj í ãástí Polické stupàoviny jsou Broumovské stûny. Zatímco pfiedchozí ãásti vnûj ích kuest jsou tvofieny pískovci a prachovci korycansk ch vrstev (cenoman), jsou Broumovské stûny v celé délce tvofieny pískovci stfiedního turonu. Nejvy ím vrcholem je BoÏanovsk piãák (77,7 m n. m.). Machovské sedlo zvané téï Machovsk kfiíï (669 m n. m.), tektonicky podmínûné, je orografickou hranicí mezi Broumovsk mi stûnami a jiïnûji leïícími Stolov mi horami. Stolové hory se pfieváïnou ãástí nacházejí na území Polska, kde tvofií NP Stolové hory (Góry Stolówe). Na na e území (a do území CHKO) zasahují jen okrajové v bûïky Stolov ch hor jihozápadnû od BoÏanova svahy spadajícími do Broumovské kotliny nejvy í nadmofiské v ky zde dosahuje Such vrch (70,0 m), Lopota (75,7 m), Bílá skála (70,0 m). Polická pánev tvofií stfiední ãást Polické vrchoviny. Po obvodu ji tvofií oblouk vnitfiních kuest soubûïn s vnûj- ím pásmem kuest Polické stupàoviny. Pro celou tuto strukturu je charakteristick mírn sklon svahu ke stfiedu pánve a pfiíkr sklon ãelního svahu po obvodu asymetrick ch hfibetû. Gravitaãní pochody vytvofiily rozsáhlé rozsedliny v ãelních svazích tûchto kuest. Rozsedlina roklinového charakteru na Vysokém kameni (u Stárkova) patfií k nejvût ím svého druhu v celé âr. Osní ãásti pánve se vyznaãují ploch m reliéfem, do kterého se zafiezávají údolí Metuje a pfiítokû. Jsou tvofieny písãit mi slínovci aï slinit mi prachovci a vápnito-jílovit mi pískovci stfiedního turonu. Na tomto horninovém základû se rozprostírají nesouvislé masivy tvofiené kvádrov mi pískovci. Ty dosahují maximální mocnosti do 0 metrû amorfologicky tvofií tabulové plo iny a stolové hory. Na utváfiení této ãásti Polické pánve se uplatàují i dûleïité zlomy. K rozsáhlé oblasti Adr pa skoteplick ch skal (témûfi 0 km, nejrozsáhlej í celistv skalní pískovcov masiv v âr) se mimo vlastní ováln komplex skal fiadí také Metují a jejími levostrann mi pfiítoky oddûlené pískovcové tabulové plo iny a pahorky: ibeniãní vrch (67 m n. m.), KfiíÏov vrch (666,8 m n. m.), Lada (6 m n. m.) a Lys vrch (6, m n. m.), a také pfiíãn m skalsk m zlomem oddûlená ãást masivu na jihu Adr pa sko-teplick ch skal (Skály RÛÏek, 694 m n. m.). Celá tato skalní oblast vrcholí na jihu vrchem âáp s nadmofiskou v kou 785,9 m. Ve stfiedu Polické pánve leïí tfii samostatné skalní celky: na samotn vrch Osta (700, m n. m.) pfiímo navazuje skalní masiv Koãiãích skal, kter je oddûlen nûkolikastupàovou tektonickou strukturou s poklesem o m na polickém zlomu. Dal- í pfiíãná zlomová linie s údolím potoka Kluãánka pak od masivu Osta e ikoãiãích skal oddûluje pískovcov pahorek Hejda (65,8 m n. m.). Kvádrové pískovce vykazují velice pestr reliéf a modelaci od mikrotvarû aï po v voj rozsáhl ch pískovcov ch skalních mûst pfiedstavují tak z pfiírodovûdného hlediska nejcennûj í ãásti CHKO Broumovsko. Název pseudokras byl vytvofien pro pojmenování morfologicky obdobn ch tvarû reliéfu, jako jsou povrchové

9 a podzemní tvary krasové. Pseudokrasové tvary nevznikají na horninách lehko rozpustn ch pfieváïnû chemick mi procesy (rozpou tûním), ale na horninách nerozpustn ch ãi tûïko rozpustn ch pûsobením pfiedev ím fyzikálních procesû zvûtráváním, erozí, skalním fiícením a odnosem hornin. Pfii v voji tûchto tvarû na vût ích plochách terénu lze pfiímo hovofiit o pseudokrasovém reliéfu. Na území CHKO Broumovsko je morfologicky nejpestfiej í reliéf vytvofien na kvádrov ch pískovcích, reprezentován strukturnû denudaãními plo- inami i kuestami. Geneticky se zde uplatàují v echny tfii hlavní fáze modelace: pásmo odnosem nejménû naru ené (s ploch m nebo obl m povrchem krytém zvûtralinami a jen nízk mi skalními v chozy); pásmo rozãlenûné roklemi a kryté skalními útvary typu tors plo nû pfievaïuje ve v ech ãástech terénû pískovcového pseudokrasu; pásmo skalních mûst s v razn m vertikálním ãlenûním hlubok mi kaàony a soutûskami, skalními stûnami a vûïemi o v ce aï 00 metrû, s v raznou a pestrou modelací jejich povrchu. Zde se vyskytují podzemní pseudokrasové jevy propasti a jeskynû. Jeskynû patfií k pomûrnû bûïn m tvarûm pískovcového reliéfu. Z genetického a morfologického hlediska jsou pseudokrasové jeskynû dûleny do esti skupin:. jeskynû puklinové,. jeskynû vrstevní, 3. jeskynní v klenky, 4. jeskynû rozsedlinové, 5. jeskynû su- Èové, 6. jeskynû kombinované. Pseudokrasové terény na území CHKO Broumovsko jsou pfii srovnání s obdobn mi terény v ostatních ãástech âeské kfiídové tabule (âesk ráj, Kokofiínsko, Labské pískovce apod.) v znamné nejen celkov m plo n m rozsahem, ale i rozsahem ploch s charakterem vysoce dynamického reliéfu skalních mûst s v kou skalních vûïí a stûn aï pfies 00 metrû. Tyto terény svojí morfologií vytváfiejí pfiedpoklady pro v skyt lokálních klimatick ch extrémû (vlhkost, chlad, nedostatek sluneãního záfiení), které v tomto souboru podmiàují (pfii porovnání s okolními terény) i v skyt extrémních rostlinn ch iïivoãi n ch druhû a spoleãenstev (v skyt glaciálních reliktû). PÛsobení v ech hlavních ãinitelû tûchto pfiírodních terénû (geologické podloïí reliéf klima/mikroklima biosféra) je natolik specifické, Ïe se v poslední dobû pro cel pfiírodní soubor geo- i biosféry na pískovcovém pseudokrasovém reliéfu poãalo pouïívat v razu pískovcov fenomén. Pseudokrasové jevy se vyskytují ve v ech tfiech geologicky i morfologicky odli n ch ãástech území CHKO Broumovsko. Za pûsobení rûzn ch forem zvûtrávání, rozvolàování a erozí pískovcû podél svisl ch puklin i vrstevních spár, svahov mi pohyby i akumulací zvûtralin byl pískovcov masiv destruován do velice rozmanité kály makro-, mezo- a mikroforem pseudokrasov ch jevû. CHKO Broumovsko Teplická jeskynû s podzemním tokem Skalského potoka. a 3 K tvarûm v bûrového zvûtrávání pískovcû patfií hfiibovité útvary. 3 CHKO BR 9 4

10 Královéhradecko 3 V jimeãné podmínky pseudokrasov ch jeskyní dávají vzniknout tzv. kofienov m stalagmitûm (skuteãná v ka 70 cm). Detail vrcholu kofienového stalagmitu s patrnou egutaãní jamkou na vrcholu v dobû nejvût ího pfiírûstku kofienového vlá ení. 3 V druhohorních sedimentech se vyskytují zkamenûliny Turritella multistriata. 4 Skalní v choz permsk ch sedimentû pfii pravém bfiehu Stûnavy uhynãicích. 4 CHKO BR 0 4 Nûkteré jeskynû a propasti byly známé jiï z dfiívûj ího období (k nûkter m se váïou i lidové povûsti), vût í ãást ze souãasné evidence jeskyní je v ak v sledkem intenzivních a mnohdy nároãn ch speleologick ch v zkumû. Základní v zkum není dokonãen, do souãasné doby v ak jiï eviduje celkem 48 jeskyní a propastí vãetnû tûch, které svojí délkou ãi pfiev ením jsou v popfiedí celostátního registru pseudokrasov ch jeskyní âr. Velmi pozoruhodn ch v sledkû dosáhlo studium tzv. kofienov ch tvarû (jeskynní forma mykorrhizy), prvnû objeven ch v Teplick ch skalách (jeskynû Kofienka). Pokraãující v zkum pak provûfiil v skyt tohoto jevu ivdal ích pseudokrasov ch jeskyních a pod zastínûn mi skalními pfievisy (v CHKO 6 lokalit). Zdej í speleologická bádání umoïnila v zkum drobn ch savcû, arachnologick v zkum, v zkum pûdní fauny, bryologick v zkum atd. ty vedly mj. k objevu vzácn ch druhû bezobratl ch ÏivoãichÛ (glaciální relikty). Zahájeno bylo rovnûï sledování mikroklimatu a dynamiky jeskynního ovzdu í. Od poãátku dolování ãerného uhlí, které vrcholilo ke konci 0. století, byly nalézány ãetné rostlinné zbytky, které v souboru dobfie ukazují v voj kvûteny v období svrchního karbonu a spodního permu. Sbûr tohoto materiálu byl moïn pfiedev ím na odvalech dolû i na pfiirozen ch v chozech. Mnohé nálezy araukaritû (zkamenûl ch dfiev) pocházejí z celé oblasti Jestfiebích hor. Rostlinné zbytky permského stáfií se na pfiirozen ch odkryvech nacházejí nejvíce na v chozech tzv. walchiovsk ch lupkû (laminované prachovce a jílovce) v Broumovské kotlinû. Broumovská kotlina je v ak známá pfiedev ím zoopaleontologick mi nálezy a lokalitami v permsk ch vápencích ruprechtického a otovického obzoru (Ruprechtice, Hynãice, Olivûtín aotovice), svûtovû proslul ch jiï z dob sbûrû prof. A. Friãe unikátními nálezy skelno upinat ch ryb, ÏralokÛ, krytolebcû apod. Také paleontologické nálezy ve svrchní kfiídû Polické vrchoviny byly nejbohat í v dobû, kdy se v ãetn ch místních lomech tûïil kámen pro stavební úãely (do. svûtové války). Bohaté sbûry (mlïi, brachiopodi a hlavonoïci) pocházejí z pískovcov ch lomû ulibné. Nejvíce pûd vhodn ch pro zemûdûlskou ãinnost se díky geologickému sloïení, reliéfu i niï í nadmofiské v ce vytvofiilo v Broumovské kotlinû. Nejúrodnûj í pûdy se nacházejí v luïních polohách podél fieky Stûnavy na Broumovsku a podél fieky Metuje na Hronovsku. V ostatních ãástech CHKO Broumovsko se zemûdûlská pûda nachází na pfiíhodn ch pozemcích s men- ími sklony, v oblasti Polické vrchoviny na mírn ch svazích kfiídov ch kuest. Z pedogenetického hlediska je pokryv CHKO Broumovsko tvofien pfiedev ím hnûd mi pûdami. V severov chodní ãásti se na svahovinách kysel ch intruzív a bezkarbonátov ch permsk ch hornin vyvinula kyselá varieta kambizemû typické, pfiecházející u hranic s Polskem do silnû kyselé kambizemû dystrické aï podzolu typického na kysel ch efuzívech. Nasycené kambizemû kambizem typická a luvická se vytvofiily na svahovinách opuk abezkarbonátov ch permsk ch hornin v okolí Broumova, Police nad Metují ateplic nad Metují. V tûchto polohách se s nimi nacházejí i velké celky luvizemû typické na polygenetick ch hlínách (místy na hlinit ch pfiekryvech opuk), které jsou mimo jiné lokalizovány i severnû od Teplic nad Metují. PfieváÏnou ãást území NPR Broumovské stûny, NPR Adr pa sko-teplické skály i území mezi Radvanicemi a Hronovem zaujímají asociace litozemû typické s podzolem arenick m (ojedinûle se silnû kyselou kambizemí arenickou) na

11 nevápnit ch pískovcích âeské vysoãiny. V oblasti kysel ch kambizemí mezi severozápadním v bûïkem a jihozápadním okrajem CHKO se jako jejich doprovodná sloïka vyskytuje pseudoglej typick, vázan zde na polygenetické hlíny s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí. Kolem ãetn ch men ích pfiítokû Stûnavy a Metuje (Dfievíã, potoky Mezní, Uhlífisk, Ruprechtick, onovsk aj.) vznikly na polygenetick ch hlínách, deluviích i bezkarbonátov ch nivních sedimentech gleje glej typick a pseudoglejov (organozemní). JiÏnû od Mezimûstí vznikly na deluviích bezkarbonátov ch permsk ch hornin ostrûvky slatinn ch organozemí. Podél Stûnavy a Metuje jsou na bezkarbonátové nivní sedimenty vázány nivní pûdy fluvizem typická a glejová. Zemûdûlskou a lesní pûdu naru uje vodní eroze. Na polích je to eroze struïková, níïe v údolích vytváfií voda i nûkolik metrû hluboké strïe a rokle. V posledních desetiletích 0. století podpofiilo erozi pfiíli intenzivní zemûdûlství. Byla zru ena vût ina mezí, pûdy byly utuïeny, sníïil se v nich obsah organick ch látek. Také ne etrné hospodafiení v lesích (holoseãe, pojezdy tûïk ch strojû, nevhodná skladba porostû) podporuje erozi. Velká ãlenitost území CHKO Broumovsko a v kové rozdíly od 35 do 880 m n. m. vytváfiejí i na krátkou vzdálenost znaãné podnební rozdílnosti. Charakter klimatu podmiàuje hospodáfiské i spoleãenské vyuïití jednotliv ch ãástí celé oblasti a sv m dlouhodob m pûsobením má také velk v znam pro následné pochody utváfiející reliéf krajiny, vznik charakteristick ch typû pûd a v skyt rostlinn ch aïivoãi n ch spoleãenstev. Podle klimatické rajonizace âr (Quitt 97) je území CHKO zaãlenûno do tfií rajonû dvou klimatick ch oblastí. Nejteplej í ãástí území je stfiední a v chodní ãást Broumovské kotliny, fiazená do klimatické oblasti mírnû teplé (jednotka MT7). Zbytek Broumovské kotliny aï k úpatí Broumovsk ch stûn a Javofiích hor, dále Policko, Machovsko a Stárkovsko je fiazeno do mírnû teplé oblasti (jednotka MT). Vrcholová partie Javofiích hor, Jestfiebích hor a Broumovsk ch stûn i ir í okolí Teplic nad Metují, Adr pachu a Jívky jiï patfií do klimaticky chladné oblasti (jednotka CH7). V celé oblasti pfievládají vûtry západních smûrû. PrÛmûrn roãní úhrn sráïek je mm, z toho podíl zimních sráïek ãiní mm. Snûhová pokr vka leïí prûmûrnû dnû, lokálnû aï 0 dnû. Délka jejího trvání v závislosti na nadmofiské v ce a expozici terénu se prodluïuje zhruba severozápadním smûrem ke Krkono ím. V fiadû extrémnû chladn ch pseudokrasov ch jeskyní (v Adr - pa sko-teplick ch skalách nebo v Broumovsk ch stûnách) se led vyskytuje vrozmezí mûsícû listopad ãervenec, mimofiádnû fiíjen srpen. Území CHKO ve smûru SZ-JV protíná promûnlivá linie klimatického pfiedûlu mezi ãeskou (vlhãí) a slezskou (kontinentálnûj í) klimatickou oblastí. Lokalizace tohoto rozhraní se polohovû mûní od linie hfibetu Jestfie- CHKO Broumovsko Zkamenûlina sladkovodního Ïraloka Xenaxanthus decheni ze spodního permu. Rekonstrukce téhoï druhu Ïraloka ze spodního permu vnitrosudetské pánve lokalita Olivûtín. Pfievzato od A. Fritsche (890). Celková délka exempláfie je 6 cm. Na obou obrázcích je dobfie viditeln t lní trn. CHKO BR 43

12 Královéhradecko Mléãivec alpsk (Cicerbita alpina). âípek objímav (Streptopus amplexifolius). 44 CHKO BR bích hor (západní hranice CHKO) po linii hfibetu Broumovsk ch stûn. Broumovská kotlina a Javofií hory jsou pfieváïnû pod vlivem klimatu sousedního polského Slezska. âast rozpad nízké oblaãnosti v oblasti tohoto rozhraní pfiiná í zv ené imisní zátûïe z ovzdu í a sráïek a tím negativnû ovlivàuje hlavnû lesní ekosystémy, pfiedev ím v návûtrn ch partiích Broumovsk ch stûn aadr pa sko-teplick ch skal. Návûtrné svahy hfibetû vykazují i vy í poãet dnû s mlhou, s nízkou oblaãností a rovnûï v skyt mohutn ch námraz zejména v období nástupu zimy (listopad, prosinec). V inverzních dnech se vytváfiejí v údolích a kotlinách mlhy, v zimû lokálnû i smog z topeni È a dopravy. V jimeãn mezo a mikroklimatick charakter mají rozsáhlej í pískovcová skalní mûsta (NPR Adr pa sko-teplické skály, NPR Broumovské stûny a dal í), kde se v hlubok ch a zastínûn ch roklích, soutûskách a ãetn ch pseudokrasov ch jeskyních a propastech vytváfií v razná klimatická inverze. V tûchto vlhk ch a podchlazen ch prostorách setrvává firn a led dlouho do letního období. Zvlá È chladné mikroklima nûkter ch ãástí skalních mûst spolu se specifick mi projevy pískovcového reliéfu pak vytváfiejí podmínky pro Ïivot fiady horsk ch druhû v pomûrnû nízké nadmofiské v ce. Extrémnû chladné a vlhké mikroklima pseudokrasov ch jeskyní, propastí a mocn ch blokov ch sutí vytváfií Ïivotní podmínky vzácn m druhûm bezobratl ch glaciálním reliktûm. Území Broumovské vrchoviny nále- Ïí k povodí fiek Labe a Odry. Evropské rozvodí mofie Baltského a Severního prochází hfibetem Broumovsk ch stûn. Mezimûstskou vrchovinu odvodàuje fieka Stûnava pramenící v Polské republice, kam se po 8 km toku Broumovskou kotlinou opût vrací za obcí Otovice. Metuje pramenící nad Adr pa sk mi skalami v lokalitû naz vané Kalousy odvodàuje celou Polickou vrchovinu i severov chodní ãást Jestfiebích hor. Protéká polickou pánví, která patfií mezi nejvydatnûj í zásobárny podzemních vod v âr a byla proto v roce 98 vyhlá ena Chránûnou oblastí pfiirozené akumulace vod (CHOPAV). Poskytuje pitnou vodu pro obyvatelstvo celého Broumovského v bûïku a Náchodska, pfiípadnû dotuje i vodovodní síè Královéhradecka. O kvalitû zdej ích podzemních vod vypovídá i ta skuteãnost, Ïe jiï od 90. let 0. století je vrtem pfiímo pod národní pfiírodní rezervací Adr pa sko-teplické skály odebírána pitná voda (3,5 vtefiinov ch litrû), která splàuje pfiísná kritéria pro vodu kojeneckou. Vpovodí Metuje a Stûnavy lze pozorovat odli n prûbûh velk ch vod. Povodím Stûnavy, znaãnû poznamenan m antropogenní ãinností, procházejí povodàové vody dramaticky a pûsobí kody na majetku (979, 997), zatímco v povodí Metuje, které zûstalo bliï í pfiírodû, b vají velké vody znaãnû utlumeny pfiirozenou retencí krajiny. Broumovsko je oblast floristicky stfiednû bohatá, fytogeograficky a fytocenologicky velmi pozoruhodná. Dosud zde bylo nalezeno kolem 000 druhû cévnat ch rostlin. Podle souãasného fytogeografického ãlenûní náleïí pfieváïná ãást území mezofytiku, okresu Sudetské mezihofií, v nûmï se rozli ují podokresy Polická kotlina, Broumovská kotlina, Îaltman, Osta, Broumovské stûny, Javofií hory a Hej ovina. Adr pa sko-teplické skály jsou vyãlenûny jako okres oreofytika, ãímï je zdûraznûna pfiítomnost nûkolika horsk ch druhû, zde rostoucích v inverzních polohách podbûlice alpská (Homogyne alpina), violka dvoukvûtá (Viola biflora), papratka horská (Athyrium distentifolium) a mléãivec alpsk (Cicerbita alpina). Z dal ích druhû vy ích poloh se na Broumovsku vyskytují napfi. Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant), vranec jedlov (Huperzia selago), vrba slezská (Salix silesiaca), pryskyfiník platanolist (Ranunculus platanifolius), ãípek objímav (Streptopus amplexifolius), k chavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), udatna lesní (Aruncus vulgaris), ÏluÈucha orlíãkolistá (Thalictrum aquilegifolium) aj. V raznûji teplomiln ch druhû je z území znám jen nevelk poãet.

13 CHKO Broumovsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Z hlediska migrace flóry mají znaãn v znam orografické pfiedûly zvlá tû Jestfiebí hory a Broumovské stûny. Kuesta Broumovsk ch stûn vytváfií hradbu lemující z jihozápadu Broumovskou kotlinu, jejíï kvûtena vykazuje zfietelné vztahy k pfiilehl m oblastem podél Stûnavy na polském území. Z celkové v mûry CHKO tvofií asi 40 % lesní porosty, 0 % louky a pastviny, pfies 30 % orná pûda. Oblast se nachází v dubobukovém aï smrkobukovém vegetaãním stupni, rekonstrukãnû jsou zde zastoupeny pfiedev ím kvûtnaté a acidofilní buãiny (Fagion, Luzulo-Fagion). Problematická je vegetaãní rekonstrukce v silnû odlesnûné Broumovské kotlinû, kterou patrnû z urãité ãásti pokr valy dubohabfiiny (Carpinion). Nejzachovalej ími pfiirozen mi lesními spoleãenstvy jsou reliktní bory na kvádrov ch pískovcích (Dicrano-Pinion) a suèové lesy (Tilio-Acerion) na pfiíkr ch svazích údolí a kuest polické kfiídové pánve. Pfiirozené smrãiny (Piceion excelsae) se vyskytují pouze maloplo nû v inverzních polohách skalních oblastí. V celkové skladbû lesû CHKO pfievládá smrk ztepil (Picea abies) (7 %), roz ífien lesnick m hospodafiením zejména na úkor listnáãû a jedle. Podíly dal ích dfievin: borovice lesní (Pinus sylvestris) 8 %, bfiíza (Betula sp.) 6 %, buk lesní (Fagus sylvatica) 5 %, modfiín opadav (Larix decidua) 5 %, ol e lepkavá (Alnus glutinosa) a o. edá (A. incana) %, javor klen (Acer pseudoplatanus) a j. mléã (A. platanoides) %. Ostatní druhy se podílejí jen zlomky procenta: jedle bûlokorá (Abies alba), dub letní (Quercus robur) a d. zimní (Q. petraea), jasan ztepil (Fraxinus excelsior), lípa malolistá (Tilia cordata), l. velkolistá (T. platyphyllos), jilm horsk (Ulmus glabra), habr obecn (Carpinus betulus). Kromû modfiínu opadavého (Larix decidua) byly introdukovány pfiedev ím douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), jedle obrovská (Abies grandis), borovice vejmutovka (Pinus strobus), smrk pichlav (Picea pungens), dub ãerven (Quercus rubra), modfiín japonsk (Larix kaempferi), lokálnû i smrk omorika (Picea omorica) a v luïních polohách topol kanadsk (Populus canadensis). Nûkteré exoty byly zkou eny pfiede- CHKO BR 3 45

14 Královéhradecko Kru tík irolist (Epipactis helleborine) roste rovnûï na místech ovlivnûn ch lidskou ãinností. Kru tík tmavoãerven (Epipactis atrorubens) na druhotném stanovi ti odkali tû u Jívky. 46 CHKO BR 4 v ím pfii zalesàování holin na imisnû ohroïen ch svazích Jestfiebích hor. Slo- Ïitou problematiku pfiedstavují na Broumovsku bfiízy kromû bfiízy bûlokoré (Betula pendula) a vzácnûj í bfiízy p fiité (Betula pubescens) se zde vyskytuje dosud taxonomicky ne zcela vyjasnûn typ vázan na pískovcové skalní oblasti, nûkdy oznaãovan jako bfiíza karpatská (Betula carpatica) odtud jméno pro asociaci zdej ích reliktních borû (Betulo carpaticae-pinetum). Nûkteré lesní porosty v oblasti, vãetnû fiady lokalit v maloplo n ch chránûn ch územích, byly silnû postiïeny kalamitami vznikl mi v jehliãnat ch kulturách kumulací imisní zátûïe s pûsobením hmyzích kûdcû i vûtru. Vegetace pískovcov ch skalních oblastí Broumovska je podmínûna pfiedev ím Ïivinami chud m podloïím kvádrov ch pískovcû, pomûrnû velkou nadmofiskou v kou a v razn mi teplotními inverzemi. Kyselé podloïí zpûsobuje relativní chudost jejich flóry, pokud jde o cévnaté rostliny. Flóra mechorostû tûchto území je bohat í, obsahuje mnoho chladnomilnûj ích druhû. Napfi. z Adr pa sko-teplick ch skal je zatím znám v skyt 6 druhû mechorostû, z toho je pouze jeden druh nepûvodní. Ve srovnání s jin mi biotopy je to úctyhodné mnoïství. Vedle druhového bohatství stojí za pov imnutí vznik spoleãenstev mechorostû typick ch pouze pro pískovcové oblasti. Tûmi jsou pfiedev ím spoleãenstva skalních stûn, skalních terásek, vrcholov ch skalních plo in, skalních sutí, ale i pozemní spoleãenstva. Floristicky bohaté jsou kvûtnaté buãiny a suèové lesy, vyskytující se ãasto v návaznosti. V kvûtnat ch buãinách Broumovska je ãastá lilie zlatohlávek (Lilium martagon), vzácné jsou orchideje, napfi. okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). SuÈové lesy provází mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), kapradina laloãnatá (Polystichum aculeatum) a rybíz alpinsk (Ribes alpinum). Biotopy suèov ch lesû se vyvíjejí obvykle v okolí v chozû úïivnûj ích hornin, na Broumovsku nejãastûji stfiednoturonsk ch slínovcû aï vápnit ch pískovcû. Pozoruhodnû zde b vají vyvinuta spoleãenstva skalních tûrbin s ãetn mi kapradinami puch finíkem kfiehk m (Cystopteris fragilis), sleziníkem ãerven m (Asplenium trichomanes), s. routiãkou (A. rutamuraria) a s. zelen m (A. viride). Jen nejvût í v chozy hornin nejsou zastínûny okolními lesními porosty, takïe lze fiíci, Ïe vytváfiejí maloplo ná primární bezlesí s bylinn mi i kefiov mi spoleãenstvy mj. se zde uplatàuje rûïe pfievislá (Rosa pendulina), vzácnû skalník celokrajn (Cotoneaster integerrimus) a tolita lékafiská (Vincetoxicum hirundinaria). K nejv znamnûj ím lokalitám suèov ch lesû patfií Kozinek v okolí soutoku Metuje a Îidovky, Vysok kámen u Stárkova a tzv. Permská stûna u Hynãic. Tyto lokality mají velmi bohaté mechové patro, na nûkter ch z nich se vyskytují i vápnomilnûj í druhy mechorostû, které jsou jinak na Broumovsku vzácné. Vodní toky doprovázejí ol iny s místy hojnou bledulí jarní (Leucojum vernum). Nejbohat í bledulová nalezi tû jsou soustfiedûna zejména v okolí Jívky. V Broumovské kotlinû je nejv znamnûj í luïní lokalitou tzv. Hynãická ol ina. Vodní flóra oblasti není pfiíli bohatá. V nûkter ch rybnících se vyskytuje bublinatka jiïní (Utricularia australis), v minulosti byla uvádûna vzácná rdestice hustolistá (Groenlandia densa). Byl zaznamenán i v skyt pûvodnû tropické játrovky trhutky r nské (Riccia rhenana), která roste v klidn ch vodách. Na prameni tích byla vzácnû nalezena zdrojovka potoãní (Montia hallii). Nûkterá prameni tû jsou zajímavá v skytem mechû. V pramenn ch mísách rostou hojnû bafiinatky Calliergon cordifolium a C. giganteum). V ãist ch tocích je hojná baàatka potoãní (Brachythecium rivulare) a prameniãka obecná (Fontinalis antipyretica) s pomûrnû dlouhou lodyïkou spl vající ve vodním proudu. Ra elini tní vegetace je na Broumovsku pfiítomna jen ve zbytcích. Místy znaãnû hluboká ra elini tû v roklích Adr pa sko-teplick ch skal jsou dnes vesmûs odumfielá a porostlá lesem. Nepoãetné a vût inou maloplo né jsou lokality charakteru slatini È a pfiechodo-

15 v ch ra elini È (Mokfiadní louky u Jetfiichova, efii n u Machova, Za zbofieni - ti u Teplic nad Metují, Pod KfiíÏov m vrchem a dal í). K charakteristick m druhûm ra elini È oblasti patfií pfiedev ím suchop r irolist (Eriophorum latifolium), s. úzkolist (E. angustifolium), kru tík bahenní (Epipactis palustris), vrba rozmar nolistá (Salix rosmarinifolia), zábûlník bahenní (Comarum palustre), ostfiice Davallova (Carex davalliana), o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), o. dvoudomá (C. dioica), o. ble ní (C. pulicaris), o. dvoumuïná (C. diandra), o. pfiíbuzná (C. appropinquata), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) aj. Mechová flóra ra elinn ch lokalit není pfiíli v razná. Napfi. z Adr pa sko-teplick ch skal je znám v skyt 4 druhû ra eliníkû, ale vût ina z nich není sv m v skytem vázána pouze na ra elini tû. Druhovû bohaté polokulturní louky byly na Broumovsku velmi redukovány intenzivní zemûdûlskou velkov robou v minul ch desetiletích. Místy se v ak dochovaly zbytky pcháãov ch, ovsíkov ch, smilkov ch i bezkolencov ch luk, na nichï lze nalézt nûkteré ohro- Ïené druhy: prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), p. bezov (D. sambucina), p. listenat (D. longebracteata), vstavaã muïsk (Orchis mascula), v. osmahl (O. ustulata), pûtiprstka Ïe- Ïulník (Gymnadenia conopsea), vemeník dvoulist (Platanthera bifolia), v. zelenav (P. chlorantha), hofieãek mnohotvárn ãesk (Gentianella praecox subsp. bohemica), prha arnika (Arnica montana), upolín nejvy í (Trollius altissimus), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) aj. Nejvût í poãet zachoval ch kvûtnat ch luk s fiadou lokalit orchidejí se dosud nachází na Machovsku. Specifické biotopy vznikaly a stále vznikají tûïbou triasov ch pískovcû v jihozápadní ãásti Broumovské kotliny, v okolí Vernéfiovic a Jetfiichova. Na vlhk ch odtûïen ch plochách se pfiechodnû objevují spoleãenstva s ostfiicí sklonûnou (Carex demissa), rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), v ivcem ladním (Pedicularis sylvatica) aj., v minulosti zde byla známa i plavuàka zaplavovaná (Lycopodiella inundata) a vratiãka hefimánkolistá (Botrychium matricariifolium). Mnoho lokalit vzácnûj ích druhû na Broumovsku v minul ch desetiletích zaniklo. Negativnû se projevil pfiedev ím rozvoj intenzivní zemûdûlské velkov roby, dále zalesàování luk, zmûny ve druhové skladbû lesû a dal í vlivy. ada druhû pravdûpodobnû vyhynula nebo jsou nezvûstné. Kromû nûkolika jiï v e zmínûn ch pfiípadû sem patfií napfi. smrkovník plaziv (Goodyera repens), vihlík krutiklas (Spiranthes spiralis), vstavaã kukaãka (Orchis morio), stfievíãník pantoflíãek (Cypripedium calceolus), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), zvoneãník hlavat (Phyteuma orbiculare) a dal í. CHKO Broumovsko Interiér staré buãiny v NPR Broumovské stûny. V jimeãn je nález vstavaãe osmahlého (Orchis ustulata) na suché opukové stráni u Hronova. CHKO BR 5 47

16 Královéhradecko Housenky pfiástevníka starãkového (Tyria jacobaeae), teplomilného mot la, kter proniká aï do Broumovské kotliny. Vzácn sviïník písãinn (Cicindela arenaria) je v skytem vázán na v slunná a vût inou písãitá stanovi tû. 3 Hrabo mokfiadní (Microtus agrestis) staví pro svá mláìata kulovitá hnízda. 48 CHKO BR 6 3 Charakter zvífieny je v CHKO Broumovsko v slednicí geoklimatick ch parametrû a antropogenního ovlivnûní, které zároveà urãují i pestrou krajinnou skladbu. Je to zejména rûznorod reliéf terénu, dále podíl lesû, které se stfiídají s více ãi ménû intenzivnû zemûdûlsky obhospodafiovanou krajinou. Zoogeograficky patfií toto území do provincie stfiedoevropsk ch listnat ch lesû a v polohách nad 750 m n. m. provincie stfiedoevropsk ch pohofií. Jde o ãást âeské vysoãiny, která zahrnuje mimo jiné i NPR Broumovské stûny. Populace nûkter ch vzácn ch ÏivoãichÛ jsou zachovány díky nepfiístupn m terénûm pískovcov ch skalních mûst, odkud mohou podle své mobility pronikat do blízkého nebo vzdálenûj ího okolí. Pfiíkladem mûïe b t rejsek horsk (Sorex alpinus) v NPR Adr pa sko-teplické skály. Z ptákû jsou zejména na rezervace vázáni napfi. kulí- ek nejmen í (Glaucidium passerinum) a s c rousn (Aegolius funereus). Nejteplej í ãástí CHKO je v chodní okraj Broumovské kotliny (okolí obce Otovice), tedy místa s nejniï í nadmofiskou v kou kolem 350 m. Podobné teplotní pomûry mají i chránûné závûtrné polohy uvnitfi Broumovské kotliny a polické kfiídové pánve. Suchá a teplá jsou také jiïnû a jihozápadnû exponovaná stanovi tû opukov ch strání a vrcholov ch skalních plo in. Tato místa jsou ob vána napfi. je tûrkou obecnou (Lacerta agilis) aèuh kem obecn m (Lanius collurio). Zajímav je nález cikády chlumní (Cicadetta montana) v chránûném údolí u obce Îabokrky. K bezobratl m ÏivoãichÛm tepl ch stanovi È patfií mravkolvi. Na okrajích lesû, na mezích i pod skalními pfievisy Ïije mravkolev obecn (Myrmeleon formicarius). Zde b vají v zemi také hnízda samotáfisk ch vos a vãel, na jejichï existenci jsou vázány jiï velmi vzácnû nacházené majky (Meloe spp.), napfiíklad v oblasti Rokytníka u Hronova. Mezi teplomilnûj í níïinné druhy patfií i mediteránní ídlatka brvnatá (Lestes barbarus), která se vyskytuje v Broumovské kotlinû napfi. v okolí Janoviãek, RoÏmitálu a Jetfiichova. Na v slunn ch místech na jiïním úpatí Javofiích hor v okolí RoÏmitálu byl pozorován hojn v skyt nápadn ch housenek pfiástevníka starãkového (Tyria jacobaeae). Do Broumovské kotliny pronikají i nûkteré stepní prvky, napfi. taïn bûlásek rezedkov (Pontia daplidice). Na vodu a její blízkost jsou vázáni z dosud bûïn ch druhû napfiíklad skokan hnûd (Rana temporaria), ropucha obecná (Bufo bufo), ãolek obecn (Triturus vulgaris) i ã. horsk (T. alpestris). Za bûïné je moïno povaïovat i nûkteré druhy váïek, jako ídlo modré (Aeshna cyanea), váïku ploskou (Libellula depressa), ídlatku velkou (Lestes viridis), lesklici mûdûnou (Cordulia aenea) a idélko krouïkované (Enallagma cyathigerum). V znaãnou faunu váïek se zastoupením ohroïen ch druhû lze nalézt v kysel ch vodách nûkter ch mokfiadû a ra elini È (âerné jezírko v Jiráskov ch skalách apod.). Typick mi obyvateli tûchto biotopû jsou idélko kopovité (Coenagrion hastulatum) a váïka ãárkovaná (Leucorrhinia dubia). Na zachoval ch mokfiadních loukách se vyskytují druhy vázané na vlhkomilnou vegetaci. Napfi. u Jetfiichova Ïijí mot li modrásek bahenní (Maculinea nausithous), perleèovec kopfiivov (Brenthis ino) a mûra Celaena leucostigma. Dosud málo známá je fauna dvoukfiídl ch (Diptera). V litorálních porostech rybníka Kaãinec ubroumova byla poprvé na území âr nalezena moucha z ãeledi lupicovit ch Dolichopus geniculatus. Ze vzácnûj ích obyvatel mokfiadû jmenujme napfi. skokana zeleného (Rana kl. esculenta). Ropuchu obecnou (Bufo bufo) a skokana hnûdého (Rana temporaria) je moïno pozorovat na

17 vhodn ch biotopech prakticky v celé CHKO. Naproti tomu mlok skvrnit (Salamandra salamandra) se vyskytuje dosti vzácnû v okolí prameni È a velice ãist ch lesních potokû. Rak fiíãní (Astacus astacus) Ïije zejména v povodí potoka Jívky. Rybníky vzhledem k poãtu a celkové plo e nelze v CHKO Broumovsko povaïovat za v znamnûj í prvek. Pfiesto faunu území obohacují o nûkolik zajímav ch druhû. Pfii v lovu se mûïeme setkat se keblemi (Anodonta spp.), ojedinûle s rakem fiíãním (Astacus astacus) a s nûkter mi druhy vodních broukû potápníky (Dytiscidae) a vírníky (Gyrinidae). V okolí rybníkû pak s oblibou vyhledávají potravu ãáp bíl (Ciconia ciconia) a volavka popelavá (Ardea cinerea). Na nûkter ch rybnících kromû kachny divoké (Anas platyrhynchos), lysky ãerné (Fulica atra) a slípky zelenonohé (Gallinula chloropus) hnízdí i labuè velká (Cygnus olor) a v pobfieïních porostech moudivláãek luïní (Remiz pendulinus). âáp ãern (Ciconia nigra) dává pfiednost spí e ménû pfiístupn m partiím lesû, loví na loukách a u lesních potokû. Z posledních deseti let je jeho hnízdûní doloïeno na ãtyfiech lokalitách Broumovska. V nedávné dobû se objevila hlá ení v skytu vydry fiíãní (Lutra lutra) v povodí Stûnavy a sporadicky i v povodí Metuje. Stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus) Ïije v potoce Brlenka, v fiece Stûnavû a jejích pfiítocích, vranka obecná (Cottus gobio) v pfiítocích Metuje ZdoÀovském potoku a v Dfievíãi. Mihule potoãní je hlá ena z nûkter ch potokû v povodí Metuje a Stûnavy. V jimeãná je fauna zdej ích pískovcov ch skalních oblastí, kde je moïné se setkat na malé plo e s klimatick mi extrémy hlubok ch, chladn ch a vlhk ch roklí a na druhé stranû se such mi exponovan mi stanovi ti vrcholov ch plo in. Tûmto rozdíln m mikroklimatick m pomûrûm odpovídá i odli né druhové spektrum ÏivoãichÛ. V pseudokrasov ch jeskyních tvofien ch balvanitou sutí na svazích a dnech skalních roklí pfieïívají glaciální relikty, napfiíklad drobn pavouk Bathyphantes simillimus aroztoã Rhagidium gelida, kter zde byl nalezen poprvé ve stfiední Evropû. V inverzních polohách skalních mûst se vyskytuje fiada chladnomiln ch druhû broukû, napfi. stfievlíãek Pterostichus rhaeticus, kovafiík Sericus subaeneus a mandelinka Chrysomela lapponica. Na sutích, stûnách skal i vrcholov ch skalních plo inách Ïije celá fiada dal ích bezobratl ch. Mezi balvany i hluboko v podzemí je ãast pavouk meta temnostní (Meta menardi), na skalních stûnách se zdrïuje a ve stále mokrém povlaku mechû a játrovek se vyvíjejí nûkteré druhy fiádu dvoukfiídl ch. Z 54 druhû savcû dosud doloïen ch na území CHKO Broumovsko Ïijí v inverzních polohách skalních mûst napfi. rejsek horsk (Sorex alpinus), hrabo mokfiadní (Microtus agrestis) a netop r severní (Eptesicus nilssoni). LetounÛ bylo v CHKO zji tûno 7 druhû vãetnû kriticky ohroïeného vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Na zimovi tích se bûïnû vyskytuje netop r vodní (Myotis daubentoni), n. u at (Plecotus auritus) a ojedinûle i n. pobfieïní (M. dasycneme). V prostfiedí pískovcov ch skalních mûst byl vzácnû nalezen n. pestr (Vespertilio murinus). Hrabo ík podzemní (Microtus subterraneus) v oblasti Javofiích hor a my- ice temnopásá (Apodemus agrarius) v Broumovské kotlinû patfií bezesporu k nejzajímavûj ím nálezûm drobn ch savcû v území CHKO Broumovsko. 3 CHKO Broumovsko aï 3 Postup líhnutí cikády chlumní (Cicadetta montana). 4 Závornatky (Clausilia sp.) ob vají ãasto opukové stránû a skály. CHKO BR

18 Královéhradecko 4 3 Pavouci bûïníci nepfiedou sítû, ale ãekají na kofiist na kvûtech. KfiiÏák ãtyfiskvrnn (Araneus quadratus) je hojn kfiiïák stavící si sítû na bylinách a kefiích. 3 Vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros) byl zji tûn na Teplicku. 4 Skalnice lepá (Faustina faustina) je nápadn plï, kter osídluje opukové skalní v chozy podél fieky Metuje. Mimo MCHÚ je po celém území CHKO Broumovsko mnoïství pfiírodû blízk ch men ích lokalit se zajímavou faunou. Na tûchto stanovi tích se nacházejí i chránûné a ohroïené druhy, napfiíklad mlok skvrnit (Salamandra salamandra), rak fiíãní (Astacus astacus), mihule potoãní (Lampetra planeri), ãolek velk (Triturus cristatus), ropucha krátkonohá (Bufo calamita), rosniãka zelená (Hyla arborea). Ze zoologického hlediska jsou zajímavé i nûkteré umûlé biotopy, napfi. vytûïené prostory lomû, pískoven a zemníkû. Pokud na tûchto územích nebyla provedena rekultivace a byl zde ponechán voln prûbûh sukcesi, b vají ãasto tyto lokality velmi cenn mi nalezi ti druhû, které do doby vzniku takového biotopu Ïily v okolí v nepostfiehnutelném mnoïství. Pfiíkladem jsou pískovny v okolí Jetfiichova, kde se kromû bûïn ch druhû obojïivelníkû a plazû nachází také ropucha krátkonohá (Bufo calamita). Do souãasné doby zde vznikly tfii pískovny nûkolik km od sebe vzdálené a ropucha krátkonohá se kaïdoroãnû rozmnoïuje v kaluïích v ech tfií lokalit. Za zmínku stojí je tû odkali tû dolu Bohumír nedaleko obce Jívka, kam byly na plochu mnoha desítek arû vypou tûny kaly po v robû mûdi. Na jemném písãitém aï hlinitém substrátu v souãasné dobû probíhá samovolná sukcese doplàovaná v sadbou borovic. Na hlinit ch plochách bez vegetace se zde vyskytuje poãetná populace vzácného sviïníka písãinného (Cicindela arenaria). V zatopené ãásti bylo nalezeno druhû váïek, vãetnû vzácnûj ích tyrfofilních druhû (napfi. Leucorrhinia dubia, Coenagrion hastulatum). Zajímavá je fauna suèov ch, zejména opukov ch svahû, zastoupená hojnû i mimo MCHÚ. Jedná se zejména o území, které lemuje tok Metuje od Îabokrk aï po Dûdov a pfiilehlá údolí, dále Vysok kámen u Stárkova. Nejprozkoumanûj í skupiny v tûchto biotopech jsou pavouci (Arachnoidea) a mûkk i (Mollusca), z hmyzu pak pozemní brouci z ãeledi stfievlíkovit ch (Carabidae). Fosilních i recentních mûkk Û je moïno s úspûchem vyuïít k ekologick m studiím i k stratigrafickému datování. KaÀon Metuje ve slínovcích stfiedního turonu se vyznaãuje bohatou faunou recentních plïû, z nichï zasluhují zmínku pfiedev ím dva karpatské druhy skalnice lepá (Faustina faustina) a vlahovka karpatská (Monachoides vicinus), proniká sem i teplomilná soudkovka Sphyradiom doliolum. Dne ní krajinû Broumovska vtiskla základní rysy stfiedovûká kolonizace ve 3. století. Historie osídlování horního toku Metuje a Stûnavy v ak zaãíná jiï ve star í dobû kamenné. Paleolitické lovce sem lákaly pfiedev ím prûsmyky spojující údolí Metuje s Kladskou kotlinou a pfies ni i s Dolnoslezskou níïinou, které tvofiily pfiirozené a snadno kontrolovatelné biokoridory. Jednoznaãnû je doloïena aï pfiítomnost mladopaleolitick ch lovcû ( aï let pfi. n. l.), jak ukazují archeologické nálezy z Náchoda- Plhova, Police nad Metují, Stárkova, Vernéfiovic a Woliborzu u Nové Rudy. Situace se mûní s nástupem zemûdûlské civilizace v polovinû 6. tisíciletí pfi. n. l. Vysoko poloïenou, relativnû chladnou a vlhkou krajinu první zemûdûlci neosídlili. Kamenné neolitické a eneolitické sekery i mlaty, nalezené v údolí Metuje (Náchod, Zliãko, Police nad Metují) a Stûnavy (BoÏanov, Gajów aj.), ukazují, Ïe zdej ími prûsmyky patrnû procházela stezka spojující âeskou kotlinu s úrodn mi níïinami Dolního Slezska. Pravûk ãlovûk do Kladské kotliny sporadicky proniká na poãátku mlad í doby bronzové ( 50 aï 000 let pfi. n. l.). Regionem procházejí z Dolního Slezska poãetné skupiny lidu luïick ch popelnicov ch polí, kter posléze kolo- 50 CHKO BR 8

19 nizuje celé dne ní severov chodní âechy. Teplé a suché subboreální klima umoïnilo tomuto lidu osídlit i pomûrnû vysoko poloïené oblasti. Osídlení postoupilo i proti proudu Stûnavy a dostávalo se aï na samé hranice Broumovska. Bronzová sekerka nalezená v Jetfiichovû v ak spí e souvisí s tudy vedoucí stezkou. Nepochybné dûkazy o nejstar ím osídlení byly nalezeny v Adr pachu a pocházejí z doby laténské (400 let pfi. n. l. aï pfielom letopoãtu). Nevíme v ak, zda se zde usadili etniãtí Keltové, ktefií bûhem své expanze obsadili severov chodní âechy, Kladskou kotlinu i Dolní Slezsko, nebo latenizovan lid popelnicov ch polí ãi skupinka przeworského obyvatelstva ze Slezska. V dobû fiímské (od pfielomu letopoãtu do r. 375) zdej í osídlení takového rozsahu jiï zdaleka nedosahuje. Germáni se usazují pouze v centru Kladské kotliny. Nálezy fiímsk ch mincí nicménû ukazují, Ïe údolím Stûnavy aï k prûsmykûm do údolí Svídnické Bystfiice patrnû vedla jedna z dálkov ch cest na sever. Po odchodu posledních germánsk ch osadníkû z Kladské kotliny nûkdy na pfielomu 4. a 5. století zdej í krajina definitivnû pustne a zarûstá pralesem. S v jimkou okolí slavníkovského, pozdûji pfiemyslovského pohraniãního hradu v Kladsku zûstal pohraniãní hvozd po cel ran stfiedovûk neosídlen. AÏ kolem poloviny. století se projevuje vliv v raznûj ího rozvoje osídlení v centru Kladské kotliny. Staré ãeské názvy, zachycené v listinách ze 3. století (flumen Bozanow, Brissnicz, Krims), naznaãují, Ïe osídlení postupující proti proudu fieky Stûnavy mohlo je tû pfied polovinou 3. století dosáhnout aï na Broumovsko. Osídlování ménû pohostinné krajiny na horním toku Metuje postupovalo pomaleji. Hranice osídlení se na pfielomu. a 3. století posunula pouze ke Starému Mûstu nad Metují. Podle listinn ch falz, domnûle datovan ch do let 3 a 9, se v místech dne ní Police nad Metují usadila nevelká kolonie mnichû z bfievnovského klá tera. Zásadní zlom v dûjinách osídlení Náchodska, Stárkovska, Teplicka, Policka a Broumovska pfiiná í aï mohutná kolonizaãní vlna v polovinû 3. století. Kolonizací Náchodska povûfiil král Václav I. pana Hrona z rodu NaãeraticÛ. Kolonizaci na Stárkovsku provádûli pfiíslu níci rodu erbu zlatého tfimenu. PfiibliÏnû ve stejné dobû zahájil se souhlasem posledních PfiemyslovcÛ kolonizaci Policka a Broumovské kotliny, pûvodnû souãásti Kladska, i benediktinsk klá ter v Bfievnovû. Nové vesnice byly vesmûs vysazovány na ãeském právu. Pouze na Broumovsku byla vût ina vesnic zaloïena na základû emfyteutického (zákupního) práva, pfieváïnû za úãasti nûmeck ch kolonistû. Nûkolik emfyteutick ch vsí bylo zaloïeno také na Policku. Mapa osídlení, která se stabilizovala na konci kolonizace, se aï na nûkteré v jimky (napfi. vesnice novû zaloïené ve druhé polovinû 6. století Bfiezová, Hony, Slavn nebo v 9. století Bene ov) jiï fakticky neli ila od souãasnosti. Vesnické osídlení doplàovala centrální sídli tû mûstského charakteru, v nichï se soustfieìovala fiemeslná v roba a probíhaly místní trhy. Do druhé poloviny 3. století spadá zaloïení Stárkova na území kolonizovaném rodem erbu tfimenu. Poloha této osady na bezv znamné komunikaci vedla ke stagnaci a Stárkov se stal mûsteãkem aï v roce 573. CHKO Broumovsko Statek tzv. broumovského typu ve ÎdoÀovû. Morov sloup z 8. století u silnice z Teplic nad Metují do Adr pachu. CHKO BR 9 5

20 Královéhradecko Památkovû chránûné roubenky vradvanicích. 5 CHKO BR 0 Centrem území kolonizovan ch benediktiny byly zpoãátku klá ter a osada vpolici nad Metují. Poprvé se s ní setkáváme v listinû z roku 53, jíï Pfiemysl Otakar II. pfiená í do Police trh z Provodova. Jako trhové místo (locus forensis) je Police oznaãována i roku 95, kdy král Václav II. pfiená í na polického rychtáfie v kon hrdelního práva. Jako mûsteãko (oppidum) je nehrazená Police poprvé oznaãena aï roku 395. V té dobû se v ak jiï centrum správy pfiesunulo do Broumova. Broumov je poprvé uvádûn k roku 56 jako trhová osada (villa forense). Spolu se správním hradem ji zaloïil bfievnovsk klá ter. Její pûdorys nese typické znaky slezské kolonizace. Mûstem se Broumov stal aï v roce 348. V dal ím desetiletí se mû Èané opevnili hradbami. PÛvodní správní hrad byl pfiestavûn v opevnûné probo ství, do kterého se po vyvrácení bfievnovského klá tera husity v roce 40 dokonce na jistou dobu pfiesunulo centrum benediktinského fiádu. Zdrojem hospodáfiské prosperity mûsta se stala soukenická v roba zamûfiená pfieváïnû na export na vzdálenûj í trhy. Sídelní strukturu novû kolonizovan ch oblastí doplàovala feudální sídla, sdruïující nûkteré správní, centrální a obranné funkce. V období vrcholného stfiedovûku to byly pfiedev ím zemûpanské (Adr pach) a lechtické (Skály, Stfimen) hrady, benediktinské pohraniãní fortifikace, dále tvrze asvobodné statky, z nichï byla pfiímo spravována drobná pozemková drïba. V 6. a 7. století se tato správa postupnû pfiesunula na zámecká sídla (Skály, Stárkov, Teplice, Adr pach) arezidenãní dvory. Stfiedovûké a ranû novovûké obyvatelstvo pomûrnû ãasto trpûlo válkami a epidemiemi. V 5. století je suïovaly pfiedev ím husitské války a boje s Matyá em Korvínem, v 6. století mor. Zvlá tû zniãující dopad pak mûla tfiicetiletá válka v první polovinû 7. století a dal í epidemie moru. Po tfiicetileté válce byl Ïivot poddan ch i charakter krajiny na broumovském panství v raznû ovlivàován provozem benediktinského klá terního velkostatku. Broumovsk urbáfi z let 676 aï 677 ukazuje na znaãnû roz ífiené rybníkáfiství a chov ovcí a dokládá také provoz dehtafisk ch pecí, vodních ml nû, pil a lisovny oleje. V razn m krajinotvorn m prvkem se od 8. století stává novû budovaná barokní sakrální i svûtská architektura. Tváfi krajiny v ak v 8. století poznamenává i pás polních opevnûní a vojensk ch táborû vybudovan ch pfieváïnû za sedmileté války. Novovûké osídlení bylo na Broumovsku znaãnou mûrou formováno rozvojem textilní v roby. Vedle tradiãního soukenictví, provozovaného vbroumovû, to bylo od druhé poloviny 7. století pfiedev ím domácké zpracování lnu a tkalcování na vesnicích. Tato nová ekonomická aktivita umoïnila zakládat vlastní rodiny vût ímu poãtu dospûl ch osob neï v ãistû zemûdûlsk ch oblastech, coï se v následujícím období projevilo ve znaãném nárûstu poãtu obyvatel. Podle statistick ch údajû z poãátku 70. let 9. století se Broumovsko s obyvateli na km fiadilo dokonce mezi jedny z nejlidnatûj ích oblastí âech. V 9. století se textilní v roba soustfiedila do vznikajících továren, které zásadnû zmûnily tváfi pfiedev ím mûst. Vesnice v této dobû promûnila rozsáhlá v stavba typické zdûné architektury (broumovsk zdûn statek). V znamn m motorem industrializace se od 70. let 9. století stává Ïeleznice.

21 CHKO Broumovsko Na konci 9. století dosáhlo Broumovsko (od roku 850 politick okres Broumov) historicky nejvy ího poãtu obyvatelstva, kdyï zde Ïilo více neï obyvatel. Ve dvacátém století tento stav vlivem válek, vystûhovalectví a sniïující se porodnosti neustále klesal. NejzávaÏnûj ím zásahem do struktury obyvatelstva byl ov em odsun NûmcÛ vroce 946. Tento úbytek 000 lidí se jiï nepodafiilo dosídlováním nahradit. Vylidnûny byly zejména vesnice, v nichï klesl poãet obyvatel na polovinu a nûkde i na tfietinu. Kulturní a sociální následky tohoto historického zlomu pfietrvávají dodnes. Broumovsko patfií k CHKO vrchovinného typu. Pfievládá harmonická kulturní krajina a mozaikovitû rozpt lená biocentra dochovan ch pfiírodních hodnot. CHKO leïí zatím stranou zájmu prûmyslu, dopravy i nadmûrného turistického a sportovního ruchu. Vût í obtíïe zde pfiedstavují staré zátûïe, i kdyï nová rizika se projevují také. Ochrana pfiírody a krajiny se pot ká s nûkolika okruhy problémû. Ekonomicky jednostranné lesnické a zemûdûlské hospodafiení v minulosti zpûsobilo pokles biodiverzity; ménû ji zatím po kodila souãasná urbanizace volné krajiny (riziko pfiedstavují zejména dopravní a rekreaãní stavby). PÛvodní smí ené lesy byly na vût inû lesní pûdy nahrazeny smrkov mi monokulturami. Pfietrvávají ne etrné technologie v lesnickém hospodafiení. Intenzivní zemûdûlské hospodafiení v minulosti pfiineslo erozi a degradaci pûdy, souãasnost pak úpadek podhorského zemûdûlství a opou tûní pozemkû. Byl naru- en pfiirozen vodní reïim krajiny, urychlen povrchov odtok a vzrostlo riziko lokálních povodní. Problémem zûstávají divoké skládky komunálního odpadu, pfiedev ím staré zátûïe, ale i nové nelegální skládky. NárÛst automobilové dopravy (osobní i nákladní) je provázen snahou o roz- ifiování a napfiimování hlavních silnic namísto nápravy patného stavu místní silniãní a Ïelezniãní sítû. BIBLIOGRAFIE: 5, 6, 7, 3, 39, 68, 70, 8, 9, 30, 33, 35, 36, 37, 38, 90, 07, 08, 09,, 3, 8, 9, 30, 3, 44, 45, 46, 48, 50, 5, 85, 87, 88, 96, 99, 35, 35, 353, 354, 355, 368, 48, 49, 449, 500, 503, 546, 549, 584 Broumovskou skupinu kostelû reprezentuje kostel v onovû, stavitele K. I. Dienzenhofera. Májové procesí po obnovené Kfiinické cestû v roce 000. CHKO BR 53