REALIZACE GENETICKÉ INFORMACE. transkripce, posttranskripční modifikace, translace, posttranslační modifikace
|
|
- Pavlína Blažková
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 REALIZACE GENETICKÉ INFORMACE transkripce, posttranskripční modifikace, translace, posttranslační modifikace
2 Realizace genetické informace = syntéza proteinů - proteosyntéza nejprve přepis informace z DNA do mrna = transkripce úprava primárního transkriptu = posttranskripční modifikace potom překlad informace z mrna do sekvence AK = translace úprava polypeptidového řetězce do fukční a aktivní podoby = posttranslační modifikace současně je třeba syntetizovat proteosyntetický aparát = enzymy, ribosomy a trna
3 SYNTÉZA RNA - TRANSKRIPCE přepis z DNA zajišťuje RNA polymeráza - vždy ve směru 5 3 (matrice se čte ve směru 3 5 ) rychlost transkripce asi 30 nukleotidů / sec nasedá na DNA v místě promotoru = charakteristické místo na DNA, obvykle několik desítek párů bazí před začátkem přepisovaného genu; jeho důležitou součástí je TATA box, asi 25 bp proti proudu na promotor se naváží proteiny zvané transkripční faktory - na ně se pak naváže RNA polymeráza - tak vzniká transkripční iniciační komplex = promotor + transkripční faktory + RNA polymeráza pro každý gen je kódující jen 1 řetězec DNA - podle orientace promotoru
4 INICIACE TRANSKRIPCE hnrna
5 RNA POLYMERÁZA u prokaryont syntetizuje všechny typy RNA jeden enzym u eukaryont existují 3 typy polymerázy: I - v jadérku, velkou molekulu rrna II - v jádře, molekuly pre-mrna (hnrna) III - v jádře, trna + malé molekuly rrna
6 Průběh transkripce iniciace (lokální odvinutí asi 17 bp) elongace (krátký hybridní úsek DNA-RNA v délce asi 12 bp) terminace (v krátkém úseku je RNA dvouvláknová ve tvaru vlásenky, to vyvolá konformační změnu a uvolnění RNA-polymerázy); detaily terminace transkripce nejsou dosud známy
7 Posttranskripční modifikace capping na 5 konci - před ukončením transkripce k prvnímu nukleotidu se připojí modifikovaný guanin jako tzv. Gppp čepička chrání primární transkript před nukleázami a umožní napojení mrna na malou podjednotku ribozomu připojení polya konce - po skončení transkripce se na 3 konec pre-mrna asi nukl. za terminačním signálem AAUAAA připojí adenosinů nutný pro export mrna z jádra do cytoplazmy nutný pro rozpoznání molekuly RNA ribosomem chrání primární transkript před nukleázami
8 POSTTRANSKRIPČNÍ MODIFIKACE u eukaryont primární transkript obsahuje tis. nukleotidů, tj. asi 10x více nukleotidů, než je potřeba pro běžný protein; pre-mrna obvykle obsahuje introny, ty jsou pomocí částic snrnp vystřiženy a exony připojeny k sobě - tzv. sestřih RNA (modifikace se týkají všech typů RNA) snrnp se nachází v jádře a jsou tvořeny z tzv. snrna a proteinů snrna = small nuclear RNA, je dlouhá cca 150 nukleotidů několik různých snrna se spojují s proteiny za vzniku snrnp (small nuclear ribonucleoproteins) snrnp se spojují ještě s dalšími proteiny za vzniku spliceosomu výsledná mrna může opustit jádro a v cytoplazmě podléhá translaci
9 SESTŘIH hnrna (splicing, processing) na začátku a konci intronu signální sekvence - jsou rozpoznány spliceosomy (intron vytvoří smyčku) význam intronů? akumulace mutací stavebnicový princip - umožňuje rekombinaci exonů a vznik více molekul mrna z jednoho primárního transkriptu alternativní sestřih
10 PROTEOSYNTÉZA - TRANSLACE proces energeticky náročný - na vznik peptidové vazby nutné 4 molekuly GTP syntéza proteinu o 400 AK trvá asi 20 sec. (rychlost syntézy je 20 AK / sec.) místem translace ribosomy každá AK určena kodonem (tripletem bazí v mrna) 61 tripletů pro 21 AK - iniciační kodon AUG (kodony mezi sebou nemají mezery, čtou se jako třípísmenková slova. Čtecí rámec specifikuje první písmeno iniciačního kodonu AUG. - terminační kodony - UAA, UAG, UGA genetický kód - rozluštěn na počátku 60. let 20. století: tripletový univerzální nepřekryvný degenerovaný Espero Publishing, s.r.o.
11 trna přenašečem aktivovaných AK každá trna může nést jen jednu z 21 možných AK - specifitu zajišťuje aminoacyl-trna-syntetáza pro každou AK je vlastní enzym, (rozpozná i více typů trna, existují-li pro danou AK) aminokyselinové rameno - AK se váže na 3 konec trna makroergní vazbou (vždy končí sekvencí CCA) antikodonové rameno - antikodon v trna během translace čte pořadí kodonů v mrna
12 RIBOSOMY složeny z rrna + proteinů, tvoří 2 podjednotky prokaryontní ribosom - průměr 30 nm, 70S (50S+30S) eukaryontní ribosom - průměr 32 nm, 80S (60S+40S), v cytoplazmě asi ribosomů podjednotky ribosomů se spojují při iniciaci translace polyzom - více ribozomů na 1 molekule mrna Espero Publishing, s.r.o.
13 RIBOSOMY - pokračování menší podjednotka váže mrna větší podjednotka má 3 funkční místa pro trna: A-místo (aminoacylové) - pro vazbu trna P-místo (peptidylové) - pro vazbu peptidyl-trna, zde vzniká peptidová vazba mezi -COOH iniciační AK a -NH 2 následující AK E-místo (exit) - zde opouští volná trna ribozom funkcí ribosomů - prostorová orientace mrna a dvou aminoacyl-trna s navázanými AK (komplementarita kodonu a antikodonu) ribosom se posunuje po mrna ve směru 5 3 (syntéza proteinu začíná N-, končí C-koncem)
14 INICIACE TRANSLACE 5 konec mrna se spojí s menší podjednotkou ribozomu do P-místa v menší podjednotce nasedne trna s Met + iniciační faktory komplex klouže po mrna až se antikodon spojí s kodonem AUG nyní se připojí větší podjednotka ribozomu do A-místa nasedne další trna
15 PRŮBĚH TRANSLACE - elongace Met Met Asn Asn UAC UUG UAC UUG 5 AUG AAC UGG UAG 5 AUG AAC UGG UAG JKP, 1999 vznik peptidové vazby katalyzován peptidyltransferázou - enzymovou aktivitu vykazuje (např. u E. coli) 23S rrna (jde o ribozym) - energii si nese AK vázaná na trna
16 Met Met Asn Trp UAC Asn Trp UAC UUG ACC UUG ACC 5 AUG AAC UGG UAG 5 AUG AAC UGG UAG JKP, 1999 energii pro posun ribozomu po mrna dodávají translační faktory spotřeba asi 4 GTP na 1 triplet
17 PRŮBĚH TRANSLACE - terminace Met Met Asn Trp Asn Trp UUG ACC 5 AUG AAC UGG UAG UUG ACC 5 AUG AAC UGG UAG dosáhne-li se terminačního kodonu do A-místa nepřichází žádná trna, ale uvolňovací faktory uvolní se polypeptid od trna a ukončí translaci translační komplex se rozpadne JKP, 1999
18 POSTTRANSLAČNÍ MODIFIKACE chemické úpravy polypeptidového řetězce: odštěpení formylové skupiny z methioninu na N-konci odštěpení methioninu na N-konci polypeptidu metylace, fosforylace, hydroxylace tvorba S-S můstků mezi SH- skupinami AK glykosylace (v ER a Golgiho komplexu) odstranění signálních sekvencí vyštěpení bloků AK z polypeptidů (např. vznik pepsinu z pepsinogenu, vznik insulinu) spojování více podjednotek (např. Hb = 2α + 2β) připojení prostetických skupin (např. hem v Hb)
19 BIOMEMBRÁNY STRUKTURA A FUNKCE MEMBRÁNOVÝCH ORGANEL
20 BIOMEMBRÁNY základní princip strukturální a funkční organizace buněk - silná 7,5 nm (v TEM se jeví jako dvojitá kontura na povrchu všech buněk i dalších organel uvnitř buňky) ohraničují a současně spojují všechny buňky s okolím uvnitř bb. ohraničují a propojují jednotlivé kompartmenty umožňují regulovanou výměnu látek, energie a informací mezi buňkou a okolím i mezi vnitřními kompartmenty tvoří jeden funkčně i morfologicky propojený systém (mimo vnitřní membr. mitochondrií)
21 TEORIE KOMPARTMENTŮ v buňce je mnoho různých prostorů, které rozdělují složitý systém na fyzicky oddělené subsystémy (např. organely) umožňují zajistit různé optimální reakční podmínky uvnitř buňky - např.: kyselé ph v lysosomech, vysoká koncentrace Ca 2+ v ER, různé koncentrace substrátu aj.
22 CYTOPLAZMATICKÁ u prokaryontních bb. MEMBRÁNA ohraničuje buňku vůči okolí, zároveň vykonává další funkce např. tylakoidy, mesozomy (zastupují funkci chloroplastů a mitochondrií) z evolučního hlediska je cytopl. membrána jednou z primárních buněčných struktur přesto na ni připadá jen malá část (asi 2 5 % povrchu všech biomembrán eukaryontních buněk), většina membrán připadá na ostatní membránové struktury (zejména drsné ER a jaderný obal)
23 Chemické složení biomembrán (ve vahových procentech) u všech živočišných bb. podobné (poměr lipidy/proteiny 1:2) rostlinné a živočišné buňky se liší obsahem cholesterolu plazmatická membrána jaderná membrána endopl. retikulum Golgiho komplex mitochondrie - vnější m. mitochondrie - vnitřní m. erytrocyt myelinová pochva proteiny lipidy cukry
24 MEMBRÁNOVÉ PROTEINY globulární integrální proteiny: jsou zanořeny do hydrofobní oblasti transmembránové proteiny pronikají celou membránou (zejména receptorové proteiny mohou procházet membránou opakovaně např. bakteriorhodopsin prochází 7x) periferní proteiny: jsou přiloženy k membráně z jedné či druhé strany; často se dotýkají integrálních některé transmembránové proteiny jsou na vnější straně navázány k extracelulární matrix a na vnitřní straně k cytoskeletu buňky. Tím je vytvořena požadovaná pevnost živočišných buněk. laterální migrace pohyb molekul proteinů v ploše membrány (rozhoduje tekutost lipidové vrstvy a vazba proteinů na další buněčné struktury)
25 Hlavní funkce membránových proteinů např.: enzymy, receptory, transportní systémy, imunoglobuliny, antigeny, rodopsin v buňkách sítnice transport látek enzymatická aktivita vedení signálů spojování buněk mezi sebou rozpoznání jednotlivých buněk mezi sebou připevnění k extracelulární matrix
26 MEMBRÁNOVÉ LIPIDY Fosfolipidy - glycerol + 2 MK (z toho 1 nenasycená) + fosfátová skupina - vznik amfifilie - hydrofilní a hydrofobní konce ve vodném prostředí autoagregace v micely nebo lipidovou dvouvrstvu asymetrie membrán (s tím souvisí polarita) vnější: fosfatidyllecithin, glykolipidy vnitřní: fosfatidylserin, fosfatidylethanolamin Cholesterol - u živočiš. bb. tvoří až 25 % lipidů, u prokar. bb. se nevyskytuje vůbec ovlivňuje fluiditu membrány (při teplotě okolo 37 C cholesterol brání pohybu fosfolipidů a tím zvyšuje tuhost membrány) snižuje bod přechodu (při nízkých teplotách cholesterol naopak brání úplnému ztuhnutí membrány)
27 BIOMEMBRÁNY jsou tekuté řetězce MK jsou volně pohyblivé pohyblivější jsou kratší a nenasycené MK (řetězce se ohýbají, rotují kolem své osy, vyměňují si místo se sousedy až 10 7 x/sec.) laterální difuse - pohyb lipidů i proteinů v ploše membrány - např. u prokaryontních buněk až 2 µm/s flip-flop pohyb - překlápění mezi vrstvami fosfolipidů = fluidita membrány membrána se snižující se teplotou tuhne - při poklesu teploty se sníží pohyblivost MK = rigidita membrány
28 MEMBRÁNOVÉ CUKRY na vnější straně membrány membránové sacharidy jsou obvykle rozvětvené oligosacharidy s méně než 15 monosacharidy některé se kovalentně vážou k membránovým lipidům za vzniku tzv. glykolipidů většina se ovšem váže k membránovým proteinům za vzniku glykoproteinů složení oligosacharidů v membránách je různé u různých druhů a dokonce i v rámci jednoho druhu (např. krevní skupiny A, B, AB a 0 jsou dány jinými oligosacharidy v membránách erytroc.) glykokalyx - u živoč. bb. vně cytopl. membrány = několik nm silná vrstva proteinů a polysacharidů napojená na oligosacharidové řetězce biomembrány není to samostatná biomembrána
29 fluidně mozaikový model biomembrány model Singer - Nicolsona
30 Důkazy fluidity membrány časosběrný film - membrány se stále přestavují a pohybují capping - shlukování receptorů po jejich vazbě s antigeny fúze buněk - vznik syncicií, zygoty, využívají se při hybridizaci buněk a v genovém inženýrství fúze membrán - zajišťuje kontinuitu membrán, endocytózu a exocytózu, dělení buněk do 1 hodiny po fúzi se proteiny kompletně promíchají laterálním pohybem Espero Publishing, s.r.o.
31 ENDOPLAZMATICKÉ RETIKULUM největší nitrobuněčný kompartment - 15 % objemu b. (asi polovina všech membrán buňky); velikost se může rychle měnit (během několika minut) podle potřeby vnějších i vnitřních faktorů systém cisteren a trubiček podle vazby s ribozómy se dělí na hladné a drsné ER souvisí s vnější membránou jaderného obalu i s cytoplazmatickou membránou syntéza stavebních jednotek ostatních organel syntéza proteinů a glykoproteinů na export zásobárna Ca +2
32 DRSNÉ ER váže ribozomy tvoří % povrchu všech membrán buňky v sekrečních buňkách (pankreas, plazmatické bb.) proteosyntéza na ribozomech -řetězec jde hned do lumen DER posttranslační modifikace = N-glykosilace proteiny ve váčcích jdou k další modifikaci do GK EM snímek krysího hepatocytu glykogen obr. 4.39; J.Darnell a kol.: Molecular Cell Biology, Scientific Americal Books, Inc., 1990 Espero Publishing, s.r.o.
33 HLADKÉ ER metabolismus lipidů (hepatocyty) - fosfolipidy - cholesterol - steroidní hormony v játrech se účastní přeměny glykogenu na glukózu detoxikace (hepatocyty barbituráty, jedy, drogy) Leydigova b. ve varleti (1-HER, 2-DER, 3-mitochondrie, 4-peroxizomy, 5-sekundární lysozom) vápníková pumpa ve svalových bb. = sarkoplazmatické retikulum (transport Ca 2+ do lumina) při homogenizaci buňky se rozpadá na mikrosomy 2 4 obr. 63; K. Kapeller: Cytomorfológia, Osveta, Martin, 1990
34 GOLGIHO APARÁT stálá struktura v blízkosti jádra (v b. může být i několik GA) cisterny = cis strana - dictyosomy sekreční měchýřky = strana trans vnitřní obsah cisteren není propojen nikdy se neváže s ribosomy zdrojem primárních lyzosomů membr. váčky; 2 Golgiho aparát; 3 ER; 4 jaderný obal Espero Publishing, s.r.o. obr. 4.41; J.Darnell a kol.: Molecular Cell Biology, Scientific Americal Books, Inc., 1990
35 FUNKCE GOLGIHO KOMPLEXU další modifikace látek a jejich distribuce: glykosilace sulfatace fosforylace připojování MK skladování proteinů koncentrování proteinů albumin, parathormon, glukagon, gastrin, insulin, glykoproteiny membrány, lysosomální enzymy, proteoglykany buněčné stěny aj. - nejvíce rozvinut v žlázových buňkách, např. pankreatu zymogenní granula doprava na místo určení - exocytóza z buňky, do jádra, mitochondrií, lysosomů, ER, membrány membrány sekrečních měchýřků se recyklují, opačným směrem probíhá endocytóza
36 cesta sekrečních proteinů v pankreatu Espero Publishing, s.r.o. obr. 4.40; J.Darnell a kol.: Molecular Cell Biology, Scientific Americal Books, Inc., 1990
37 LYZOSOMY obsahují kyselé hydrolázy (ph = 5) je udržováno aktivním transportem protonů do lumina lyzosomů rozpoznávací molekuly v membráně určují, se kterými kompartmenty mohou lyzosomy fúzovat hlavní funkcí - rozklad a trávení nepotřebných látek nejsou přítomny u rostlinných buněk - funkci zde přebírají vakuoly
38 Primární lyzosomy vznikají odštěpováním z cisteren GK na straně trans (velikost 50 nm) enzymy glykosylovány v drsném ER po fúzi s jiným kompartmentem vzniká sekundární lyzosom
39 Sekundární lyzosomy trávicí vakuoly - fúze s fagosomy multivesikulární tělíska - fúze s pinocytickými měchýřky autofagické vakuoly - s vlastními nefunkčními organelami (produkty hydrolýzy reutilizovány v cytoplazmě nebo exocytovány z buňky) realizují programovanou smrt buňky specializované funkce: akrosom spermií v leukocytech likvidace mikrobů se špatnou funkcí lyzosomů spojeny některé nemoci
40 Lyzosomální choroby revmatická arthritida - aktivace lyzosomálních enzymů uvolněných z makrofágů do extracelulární matrix střádací choroby (tesaurismózy) - asi 20 dědičných chorob podmíněných hromaděním neodbouraných látek v lyzosomech při defektu hydrolytických enzymů (mukopolysacharidy, gangliosidy) - např. Tay-Sachsova choroba
41 PEROXISOMY podobné lyzosomům - odštěpují se z HER obsahují: oxidázy - odnímají ze substrátu H + za vzniku H 2 O 2 katalázy - rozkládají vzniklý H 2 O 2 funkce: účastní se oxidací při odbourávání lipidů a při fotorespiraci ochrana buňky před toxickým peroxidem vodíku uvolněný kyslík využívá k detoxikacím (např. v hepatocytech oxidace ethanolu na acetaldehyd, oxidace fenolu, formaldehydu) vrozené chybění peroxisomů či katalázy těžké poruchy vývoje mozku, smrt do 6 měs. po naroz.
42 GLYOXISOMY jsou analogem peroxisomů u rostlinných b. enzymaticky přeměňují zásobní tuky na cukry během klíčení semen VAKUOLY jsou analogem lyzosomů u rostlinných b. Druhy vakuol: potravní vakuola prvoků kontraktilní vakuola u sladkovodních prvoků pumpuje vodu ven z těla centrální vakuola u starších rostlinných bb. jejich membrána = tonoplast vznikají z ER a GA v buňkách apikálních meristémů v mladých bb. je množství malých vakuol, dospělá b. obsahuje zpravidla jednu centrální vakuolu, která vyplňuje až 90 % objemu buňky
43 vakuoly obsahují: VAKUOLY meziprodukty buněčného metabolismu (AK, cukry ) ionty (K +, Na +, Ca 2+, Cl -, NO 3- ) rezervní látky (sacharidy, bílkoviny) barviva rozpustná ve vodě (antokyany a flavony) alkaloidy (nikotin, kofein, kokain, kolchicin, kodein, morfin) odpadní látky někdy dochází ke krystalizaci obsahu vakuol = BUNĚČNÉ INKLUZE Funkce udržování stálosti cytoplazmy (např. ph) zásobní odpadní ukládají se zde zplodiny buněčného metabolismu po celý život buňky
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Tok genetické informace DNA RNA Protein (výjimečně RNA DNA) DNA RNA : transkripce RNA protein : translace Gen jednotka dědičnosti sekvence DNA nutná k produkci funkčního produktu
VíceProteiny Genová exprese. 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.
Proteiny Genová exprese 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D. Bílkoviny (proteiny), 15% 1g = 17 kj Monomer = aminokyseliny aminová skupina karboxylová skupina α -uhlík postranní řetězec Znát obecný vzorec
VíceTRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN
TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN Translace - překlad genetické informace z jazyka nukleotidů do jazyka aminokyselin podle pravidel genetického kódu. Genetický kód - způsob zápisu genetické informace Kód Morseovy
VíceMolekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
VíceExprese genetické informace
Exprese genetické informace Stavební kameny nukleových kyselin Nukleotidy = báze + cukr + fosfát BÁZE FOSFÁT Nukleosid = báze + cukr CUKR Báze Cyklické sloučeniny obsahující dusík puriny nebo pyrimidiny
VíceExprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
VíceBílkoviny a rostlinná buňka
Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin
VíceMolekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA
Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace
VíceBiologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings
Biologie I Buňka II Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings BUŇKA II centrioly, ribosomy, jádro endomembránový systém semiautonomní organely peroxisomy
Více2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:
Výběrové otázky: 1. Součástí všech prokaryotických buněk je: a) DNA, plazmidy b) plazmidy, mitochondrie c) plazmidy, ribozomy d) mitochondrie, endoplazmatické retikulum 2. Z následujících tvrzení, týkajících
VíceBuňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách
Buňka Historie 1655 - Robert Hooke (1635 1703) - použil jednoduchý mikroskop k popisu pórů v řezu korku. Nazval je, podle podoby k buňkám včelích plástů, buňky. 18. - 19. St. - vznik buněčné biologie jako
VíceMEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK
MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK PLASMATICKÁ MEMBRÁNA EUKARYOTICKÝCH BUNĚK Všechny buňky (prokaryotické a eukaryotické) jsou ohraničeny membránami zajišťujícími integritu a funkci buněk Ochrana
VíceBuňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
VíceNejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost
BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE
VíceUniverzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta Buňka. Stavba a funkce buněčné membrány. Transmembránový transport. Membránové organely, buněčné kompartmenty. Ústav pro histologii a embryologii Doc. MUDr.
VíceDUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 11 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 30.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Princip genové exprese, intenzita překladu
VíceBIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ
BIOMEMRÁNA BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA - všechny buňky na povrchu plazmatickou membránu - Prokaryontní buňky (viry, bakterie, sinice) - Eukaryontní buňky vnitřní členění do soustavy membrán KOMPARTMENTŮ - za
Vícejedné aminokyseliny v molekule jednoho z polypeptidů hemoglobinu
Translace a genetický kód Srpkovitý tvar červených krvinek u srpkovité anémie: důsledek záměny Srpkovitý tvar červených krvinek u srpkovité anémie: důsledek záměny jedné aminokyseliny v molekule jednoho
Vícepátek, 24. července 15 BUŇKA
BUŇKA ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA mitochondrie ribozom hrubé endoplazmatické retikulum cytoplazma plazmatická membrána mikrotubule lyzozom hladké endoplazmatické retikulum Golgiho aparát jádro jadérko chromatin volné
Více19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza Proteosyntéza vyžaduje především zajištění primární struktury. Informace je uložena v DNA (ev. RNA u některých virů) trvalá forma. Forma uskladnění
VíceSTRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK
STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK EUKARYOTICKÉ ORGANELY Jádro Ribozomy Endoplazmatické retikulum Golgiho aparát Lysozomy Endozomy Mitochondrie Plastidy Vakuola Cytoskelet Vznik eukaryotického jádra Jaderný
VíceCentrální dogma molekulární biologie
řípravný kurz LF MU 2011/12 Centrální dogma molekulární biologie Nukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Mendel) 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 genetická informace v nukleových
VíceSoučasná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav
Buněčná teorie: Počátky formování: 1840 a dále, Jan E. Purkyně myšlenka o analogie rostlinného a živočišného těla (buňky zrníčka) Schwann T. Virchow R. nové buňky vznikají pouze dělením buněk již existujících
VíceZáklady molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Čudejková 2. Transkripce genu a její regulace Transkripce genetické informace z DNA na RNA Transkripce dvou genů zachycená na snímku z elektronového mikroskopu.
VíceStavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
VíceTranslace (druhý krok genové exprese)
Translace (druhý krok genové exprese) Od RN k proteinu Milada Roštejnská Helena Klímová 1 enetický kód trn minoacyl-trn-synthetasa Translace probíhá na ribosomech Iniciace translace Elongace translace
VíceBUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
VíceSTRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK
STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK EUKARYOTICKÉ ORGANELY Jádro Ribozomy Endoplazmatické retikulum Golgiho aparát Lysozomy Endozomy Mitochondrie Plastidy Vakuola Cytoskelet Vznik eukaryotického jádra Jaderný
VíceGenetický kód. Jakmile vznikne funkční mrna, informace v ní obsažená může být ihned použita pro syntézu proteinu.
Genetický kód Jakmile vznikne funkční, informace v ní obsažená může být ihned použita pro syntézu proteinu. Pravidla, kterými se řídí prostřednictvím přenos z nukleotidové sekvence DNA do aminokyselinové
VíceBiosyntéza a metabolismus bílkovin
Bílkoviny Biosyntéza a metabolismus bílkovin lavní stavební materiál buněk a tkání Prakticky jediný zdroj dusíku pro heterotrofní organismy eexistují zásobní bílkoviny nutný dostatečný přísun v potravě
Více- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal
Buňka buňka : 10-30 mikrometrů největší buňka : vajíčko životnost : hodiny: leukocyty, erytrocyty: 110 130 dní, hepatocyty: 1 2 roky, celý život organismu: neuron počet bb v těle: 30 biliónů pojem buňka
VíceSyntéza a postranskripční úpravy RNA
Syntéza a postranskripční úpravy RNA 2016 1 Transkripce Proces tvorby RNA na podkladu struktury DNA Je přepisován pouze jeden řetězec dvoušroubovice DNA templátový řetězec Druhý řetězec se nazývá kódující
VíceBuňka cytologie. Buňka. Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: buňka stavba Ročník: 1.
Buňka cytologie Buňka - Základní, stavební a funkční jednotka organismu - Je univerzální - Všechny organismy jsou tvořeny z buněk - Nejmenší životaschopná existence - Objev v 17. stol. R. Hooke Tvar: rozmanitý,
VíceFYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz
FYZIOLOGIE ROSTLIN Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz Studijní literatura: Hejnák,V., Zámečníková,B., Zámečník, J., Hnilička, F.: Fyziologie rostlin.
VíceNukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid
Molekulární lární genetika Nukleové kyseliny DeoxyriboNucleic li Acid RiboNucleic N li Acid cukr (deoxyrobosa, ribosa) fosforečný zbytek dusíkatá báze Dusíkaté báze Dvouvláknová DNA Uchovává genetickou
VíceZáklady molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra
Základy molekulární a buněčné biologie Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra Genetický aparát buňky DNA = nositelka genetické informace - dvouvláknová RNA: jednovláknová mrna = messenger
VíceStruktura a funkce nukleových kyselin
Struktura a funkce nukleových kyselin ukleové kyseliny Deoxyribonukleová kyselina - DA - uchovává genetickou informaci Ribonukleová kyselina RA - genová exprese a biosyntéza proteinů Složení A stavební
VíceBUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
VícePřípravný kurz z biologie MUDr. Jana Kolářová, CSc. témata 1 Mgr. Kateřina Caltová témata 3-5 doc. PharmDr. Emil Rudolf, Ph.D. 2 + 6-10 materiály k
Přípravný kurz z biologie MUDr. Jana Kolářová, CSc. témata 1 Mgr. Kateřina Caltová témata 3-5 doc. PharmDr. Emil Rudolf, Ph.D. 2 + 6-10 materiály k přípravnému kurzu: stránka Ústavu lékařské biologie a
Více- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace
Číslo projektu Název školy Autor Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 10 obecná biologie Organely eukaryotní buňky Ročník 1. Datum tvorby
VíceÚvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky
Úvod do studia biologie Základy molekulární genetiky Katedra biologie PdF MU, 2011 - podobor genetiky (genetika je obecnější) Genetika: - nauka o dědičnosti a proměnlivosti - věda 20. století Johann Gregor
Více1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky
1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky Buňka základní stavební a funkční jednotka všech živých organismů. (neexistuje život mimo buňku!) buňky se liší tvarem i velikostí - záleží při tom hlavně na jejich funkci.
VíceCytologie. Přednáška 2010
Cytologie Přednáška 2010 Buňka 1.Velikost 6 200 µm, průměrná velikost 20um 2. JÁDRO a CYTOPLAZMA 3. ORGANELY (membránové) 4. CYTOPLAZMATICKÉ INKLUZE 5. CYTOSKELET 6. Funkční systémy eukaryotické buňky:
VíceZáklady buněčné biologie
Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních
VíceProkaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae
Živočišná buňka Prokaryota x Eukaryota Vibrio cholerae Dělení živočišných buněk: buňky jednobuněčných organismů (volně žijící samostatné jednotky) buňky mnohobuněčných větší morfologické i funkční celky
VíceBuněčné membránové struktury. Buněčná (cytoplazmatická) membrána. Jádro; Drsné endoplazmatické retikulum. Katedra zoologie PřF UP Olomouc
Buněčné membránové struktury Katedra zoologie PřF UP Olomouc Většina buněčných membránových struktur jsou vzájemně propojeny (neustálá komunikace, transport materiálu) Zásobní Zásobní Endocytóza Endocytóza
VíceÚvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA
Slide 1a ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1b Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1c Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna Slide 1d Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna plasmodesmy Slide
VíceBuňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů
Buňka - buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů - je pozorovatelná pouze pod mikroskopem - na Zemi existuje několik typů buněk: 1. buňky bez jádra (prokaryotní buňky)- bakterie a
VíceAUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny
eukaryontní gen v genomové DNA promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4 kódující oblast introny primární transkript (hnrna, pre-mrna) postranskripční úpravy (vznik maturované mrna) syntéza čepičky AUG vyštěpení
VíceStruktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 2. Posttranslační modifikace a skládání proteinů Ivo Frébort Biosyntéza proteinů Kovalentní modifikace proteinů Modifikace proteinu může nastat předtím než je
VíceDUM č. 10 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 10 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 26.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Procesy následující bezprostředně po transkripci.
VíceNukleové kyseliny. obecný přehled
Nukleové kyseliny obecný přehled Nukleové kyseliny objeveny r.1868, izolovány koncem 19.stol., 1953 objasněno jejich složení Watsonem a Crickem (1962 Nobelova cena) biopolymery nositelky genetické informace
VíceGarant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc.
Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc. Další vyučující: Ing. l. Večerek, PhD., Ing. L. Hanusová, Ph.D., Ing. L. Tothová Předpoklady: znalosti
VíceStruktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 2. Posttranslační modifikace a skládání proteinů Ivo Frébort Biosyntéza proteinů Kovalentní modifikace proteinů Modifikace proteinu může nastat předtím než je
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
Víceb) Jak se změní sekvence aminokyselin v polypeptidu, pokud dojde v pozici 23 k záměně bázového páru GC za TA (bodová mutace) a s jakými následky?
1.1: Gén pro polypeptid, který je součástí peroxidázy buku lesního, má sekvenci 3'...TTTACAGTCCATTCGACTTAGGGGCTAAGGTACCTGGAGCCCACGTTTGGGTCATCCAG...5' 5'...AAATGTCAGGTAAGCTGAATCCCCGATTCCATGGACCTCGGGTGCAAACCCAGTAGGTC...3'
VíceNázev školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA 2_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077
VíceÚvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky
Úvod do studia biologie Základy molekulární genetiky Katedra biologie PdF MU, 2010 Mendel - podobor Genetiky (Genetika je obecnější) Genetika: - nauka o dědičnosti a proměnlivosti - věda 20. století Johann
VíceZáklady molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Majeská Čudejková 3. Proteosyntéza Centrální dogma molekulární biologie Rozluštění genetického kódu in vitro Marshall Nirenberg a Heinrich Matthaei zjistili,
VíceTest pro přijímací řízení magisterské studium Biochemie Napište vzorce aminokyselin Q a K
Test pro přijímací řízení magisterské studium Biochemie 2017 1. Napište vzorce aminokyselin Q a K Dále zakroužkujte správné tvrzení (pouze jedna správná odpověď) 2. Enzym tyrozinkinasu řadíme do třídy
VíceBUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)
BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY Buněčné jádro- v něm genetická informace Úkoly jádra-1) regulace dělení, zrání a funkce buňky; -2) přenos genetické informace do nové buňky; -3) syntéza informační RNA (messenger
VíceSchéma průběhu transkripce
Molekulární základy genetiky PROTEOSYNTÉZA A GENETICKÝ KÓD Proteosyntéza je složitý proces tvorby bílkovin, který zahrnuje proces přepisu genetické informace z DNA do kratšího zápisu v informační mrna
VíceCytologie I, stavba buňky
Cytologie I, stavba buňky Ústav pro histologii a embryologii Předmět: Histologie a embryologie 1, B01131, obor Zubní lékařství Datum přednášky: 1.10.2013 Buňka je základní strukturální a funkční jednotka
VíceB5, 2007/2008, I. Literák
B5, 2007/2008, I. Literák NOBELOVY CENY V R. 2004 LÉKAŘSTVÍ A FYZIOLOGIE R. AXEL (USA) a L. BUCK (USA): funkce čichového systému u myší cca 1000 genů (u člověka něco méně) pro vznik stejného počtu čichových
VíceProkaryotická X eukaryotická buňka. Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen)
Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Cytoplazmatická membrána osemipermeabilní ofosfolipidy, bílkoviny otransport látek, receptory,
VíceNukleové kyseliny Replikace Transkripce translace
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace Figure 4-3 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) Figure 4-4 Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) Figure 4-5 Molecular
Více6) Transkripce. Bakteriální RNA-polymeráza katalyzuje transkripci všech uvedených typů primárních transkriptů (na rozdíl od eukaryot).
6) Transkripce Transkripce bakteriálního genomu Jde o přenos genetické informace z DNA do RNA. Katalyzuje ji enzym RNA-polymeráza (transkriptáza). Další názvy:dna-řízená RNApolymeráza, DNA-řízená RNA-nukleotidyltransferáza,
Více1. Napište strukturní vzorce aminokyselin D a Y a vzorce adenosinu a thyminu
Test pro přijímací řízení magisterské studium Biochemie 2019 1. Napište strukturní vzorce aminokyselin D a Y a vzorce adenosinu a thyminu U dalších otázek zakroužkujte správné tvrzení (pouze jedna správná
VíceSchéma rostlinné buňky
Rostlinná buňka 1 2 3 5 vakuola 4 5 6 Rostlinná buňka je eukaryotní buňkou se základními charakteristikami tohoto typu buňky. Krom toho má některé charakteristiky typické pro rostlinné buňky, jako je předevšímř
VíceOdvětví genetiky zkoumající strukturu a funkci genů na molekulární úrovni
Otázka: Molekulární genetika a biologie Předmět: Biologie Přidal(a): Tomáš Pfohl Odvětví genetiky zkoumající strukturu a funkci genů na molekulární úrovni Zakladatel klasické genetiky - Johan Gregor Mendel
VíceNEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly RIBOSOMY Částice složené z rrna a proteinů, skládají se z velké kulovité
Víceod eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :
Otázka: Buňka Předmět: Biologie Přidal(a): konca88 MO BI 01 Buňka je základní stavební jednotka živých organismů. Je to nejmenší živý útvar schopný samostatné existence a rozmnožování. Každá buňka má svůj
VíceBu?ka - maturitní otázka z biologie (6)
Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6) by Biologie - Pátek, Únor 21, 2014 http://biologie-chemie.cz/bunka-6/ Otázka: Bu?ka P?edm?t: Biologie P?idal(a): david PROKARYOTICKÁ BU?KA = Základní stavební a
Více1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky
1.Biologie buňky 1.1.Chemické složení buňky 1. Stavbu molekuly DNA objasnil: a) J. B. Lamarck b) W. Harwey c) J.Watson a F.Crick d) A. van Leeuwenhoeck 2. Voda obsažená v buňkách je: a) vázaná na lipidy
VíceEvropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce Nukleová kyselina gen základní jednotka informace v živých systémech,
VíceEnergetický metabolizmus buňky
Energetický metabolizmus buňky Buňky vyžadují neustálý přísun energie pro tvorbu a udržování biologického pořádku (život). Tato energie pochází z energie chemických vazeb v molekulách potravy (energie
VíceMEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY
MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY Gorila východní horská Gorilla beringei beringei Uganda, 2018 jen cca 880 ex. Biologie 9, 2018/2019, Ivan Literák MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY živá buňka =
VíceMetabolismus proteinů a aminokyselin
Metabolismus proteinů a aminokyselin Proteiny jsou nejdůležitější složkou potravy všech živočichů, nelze je nahradit ani cukry, ani lipidy. Je to proto, že organismus živočichů nedokáže ve svých metabolických
VíceNukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie
Centrální dogma molekulární biologie ukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Transkripce D R Translace rotein Mendel) Replikace 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 nukleové kyseliny
Víceve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv
Urbanová Anna ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv strukturní rysy mrna proces degradace každá mrna v
VíceInterakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková
Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou B. Dvořánková Obsah přednášky Buňka a její organely Extracelulární matrix Interakce buněk s ECM i navzájem Kultivace buněk in vitro Buněčné jádro Alberts: Molecular
Více5. Lipidy a biomembrány
5. Lipidy a biomembrány Obtížnost A Co je chybného na často slýchaném konstatování: Biologická membrána je tvořena dvojvrstvou fosfolipidů.? Jmenujte alespoň tři skupiny látek, které se podílejí na výstavbě
VíceBuňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Buňka Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: 27. 10. 2012 Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Číslo projektu Číslo materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0702 VY_32_INOVACE_BIO.prima.02_buňka Škola Gymnázium, Třeboň, Na Sadech
VíceGenetika zvířat - MENDELU
Genetika zvířat DNA - primární struktura Několik experimentů ve 40. a 50. letech 20. století poskytla důkaz, že genetický materiál je tvořen jedním ze dvou typů nukleových kyselin: DNA nebo RNA. DNA je
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceMETABOLISMUS SACHARIDŮ
METABOLISMUS SACHARIDŮ PRINCIP Rozštěpené sacharidy vstřebávání střevní sliznicí do krevního oběhu dopraveny vrátnicovou žílou do jater. V játrech enzymaticky hexózy štěpeny na GLUKÓZU vyplavována do krve
VíceRegulace translace REGULACE TRANSLACE LOKALIZACE BÍLKOVIN V BUŇCE. 4. Lokalizace bílkovin v buňce. 1. Translační aparát. 2.
Regulace translace 1. Translační aparát 2. Translace 3. Bílkoviny a jejich posttranslační modifikace a jejich degradace 5. Translace v mitochondriích a chloroplastech REGULACE TRANSLACE LOKALIZACE BÍLKOVIN
VíceStřední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Přírodovědné
Více8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany Ivo Frébort Polysacharidy Funkce: uchovávání energie, struktura, rozpoznání a signalizace Homopolysacharidy a
VíceTypy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
VíceA. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům
Karlova univerzita, Lékařská fakulta Hradec Králové Obor: všeobecné lékařství - test z biologie Vyberte tu z nabídnutých odpovědí (1-5), která je nejúplnější. Otázka Odpověď 1. Mezi organely membránového
Více- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )
Otázka: Buňka a dělení buněk Předmět: Biologie Přidal(a): Štěpán Buňka - cytologie = nauka o buňce - rostlinná a živočišná buňka jsou eukaryotické buňky Stavba rostlinné (eukaryotické) buňky: buněčná stěna
VíceEvropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Translace, techniky práce s DNA
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Translace, techniky práce s DNA Translace překlad z jazyka nukleotidů do jazyka aminokyselin dá se rozdělit na 5 kroků aktivace aminokyslin
Více6. Nukleové kyseliny
6. ukleové kyseliny ukleové kyseliny jsou spolu s proteiny základní a nezbytnou složkou živé hmoty. lavní jejich funkce je uchování genetické informace a její přenos do dceřinné buňky. ukleové kyseliny
VíceAplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě
BIOLOGICKÉ VĚDY Podle zkoumaného organismu Mikrobiologie (viry, bakterie) Mykologie (houby) Botanika (rostliny) Zoologie (zvířata) Antropologie (člověk) Hydrobiologie (vodní organismy) Pedologie (půda)
VíceHořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku
Hořčík Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku Příjem a pohyb v rostlině Příjem jako ion Mg 2+, pasivní, iont. kanály Mobilní ion v xylému i ve floému, možná retranslokace V místě funkce vázán
Více