STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST. Zvíře jako pomocník člověka

Transkript

1 STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 6. Zdravotnictví Zvíře jako pomocník člověka Autor: Nikol Kalinová Škola: Česko-anglické gymnázium s.r.o. Třebízského 1010, České Budějovice 5 Kraj: Jihočeský kraj Konzultant: Mgr. Petra Klee České Budějovice, 2018

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou práci SOČ vypracoval(a) samostatně a použil (a) jsem pouze podklady (literaturu, projekty, SW atd.) uvedené v seznamu vloženém v práci SOČ. Prohlašuji, že tištěná verze a elektronická verze soutěžní práce SOČ jsou shodné. Nemám závažný důvod proti zpřístupňování této práce v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) v platném znění. V Českých Budějovicích dne podpis:

3 Poděkování Děkuji Mgr. Petře Klee za obětavou pomoc a podnětné připomínky, které mi během práce poskytoval/a.

4 ANOTACE Práce se zabývá zooterapií, terapií za pomoci zvířat. V první kapitole je vysvětleno, co zooterapie je, jak se dělí, popsána terminologie a jsou uvedeny hlavní organizace zastřešující zooterapii. Druhá a třetí kapitola se věnují canisterapii a felinoterapii. V obou čtenáře seznamuji s předpoklady pro praktikování terapie, jejími formami, s plemeny hodícími se pro terapii a s jejím využitím a významem. Čtvrtá kapitola, zabývající se hiporehabilitací, obsahuje stručnou historii, rozdělení, výběr správného koně a složení specializační zkoušky, jak vůbec hiporehabilitace funguje a její využití. V páté kapitole zmiňuji druhy zooterapie za pomoci dalších zvířat, kterými jsou papoušci, delfíni, malá zvířata, a nakonec farmingterapii. Poslední kapitola je věnována vyhodnocení mého dotazníku, jehož účelem bylo zjistit postoj lidí v mém okolí k zooterapii. Klíčová slova: zooterapie, canisterapie, felinoterapie, hiporehabilitace, pozitivní vliv ANNOTATION The work deals with zootherapy, a therapy using animals. The first chapter explains what zootherapy is, how it is divided, the terminology is described and the main organizations that cover zootherapy are listed. The second and third chapters present canistherapy and felinotherapy. In both I acquaint the readers with the prerequisites for practicing therapy, its forms, suitable breeds and the therapy s uses and meaning. The fourth chapter, which is about hiporehabilitation, contains a brief history, division, selection of the right horse and the specialized exam, how the hiporehabilitation works and its uses. In the fifth chapter I mention another types of zootherapy with the help of parrots, dolphins, small animals and also farmingtheapy. The last chapter is devoted to the evaluation of my questionnaire with the purpose of finding out the attitude of people around me to zootheraphy. influence Key words: zootherapy, canistherapy, felinotherapy, hiporehabilitation, positive

5 Obsah Úvod Zooterapie Historie Terminologie, druhy, typy a formy zooterapie Rozdělení podle zvířecího druhu Rozdělení podle metody Formy zooterapie Organizace zastřešující zooterapii International Association of Human-Animal Interaction Organizations Pet Partners Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům Canisterapeutická asociace Evropská asociace AAT Česká hiporehabilitační společnost Canisterapie Příprava psa a canisterapeutického týmu Formy canisterapie Využití a význam canisterapie Canisterapeutické tábory Sdružení Hafík Felinoterapie Plemena koček ve felinoterapii Předpoklady pro praktikování felinoterapie Formy felinoterapie Význam felinoterapie Hiporehabilitace Historie Rozdělení Výběr koně Specializační zkouška koně Jak funguje hiporehabilitace Hiporehabilitace pro jednotlivé handicapy Zooterapie s jinými zvířaty

6 5.1 Papoušci Používané druhy papoušků Samotná terapie Delfíni Malá zvířata Farmingterapie Vyhodnocení dotazníku Závěr Seznam použitých zdrojů

7 Úvod Každý zná psy jako pomocníky nevidomých či jinak handicapovaných osob, nebo policejní psy, kteří pomáhají svým vodičům s kriminálními případy, ale asi už méně lidí si pod pojmem zvíře jako pomocník člověka představí babičku v domově pro seniory, která je kvůli samotě navštěvována odborníkem s kočkou. A to je přesně téma mé seminární práce obecně zooterapie neboli využívání vztahů člověka a zvířete k psychickému, ale i fyzickému zlepšení zdravotního stavu člověka a jeho rozvoji. Toto téma jsem si vybrala díky svému kladnému vztahu k zvířatům, a protože si myslím, že zvířata nejsou jen prostředkem lidské zábavy. Mým cílem je sepsat základní poznatky týkající se zooterapie, zjistit, jak se k ní staví lidé z mého okolí pomocí krátkého dotazníku, a nakonec dojít k uvědomění, jak velkou roli zvířata v našich životech mohou hrát. Svou práci jsem rozdělila do šesti hlavních kapitol. V první vylíčím počátky samotné zooterapie, její rozdělení a terminologii a také organizace podporující a zabývající se touto činností. V dalších kapitolách se zaměřím na specifické druhy zooterapie canisterapii, felinoterapii, hiporehabilitaci, a nakonec se zmíním i o terapiích za pomoci jiných zvířat. Popíšu formy jednotlivých druhů zooterapie, jaké jsou předpoklady pro její provádění, a jaké s sebou nesou užitky. Poslední kapitola bude věnována rozboru mého dotazníku o sedmi otázkách, pomocí kterých zjišťuji postoj lidí kolem sebe k zooterapii a zvířatům využívaným pro zlepšení kvality života člověka. Mým hlavním zdrojem je kniha Zooterapie ve světle objektivních poznatků (editor Miloš Velemínský), která se jako jediná z mála dostupných knih hodila pro zpracování mé práce. Dále čerpám z bakalářských prací na stejné či podobné téma a z internetových stránek, především osob či organizací, které se zooterapií samy zabývají. 7

8 1 Zooterapie 1.1 Historie Vztah mezi člověkem a zvířetem sahá daleko do historie lidstva. První domestikace se datují mezi až lety před naším letopočtem. Mezi první taková zvířata patřil pes a některá hospodářská zvířata, jako například ovce, koza nebo prase. 1 Již v takové době vznikal i úzký vztah mezi nimi a člověkem. O tom svědčí i hrob na území Izraele, ve kterém byly nalezeny ostatky člověka a psa vzájemně se objímající. 2 V pravěku psi sloužili jako zdroj tepla a zahřívali tak své majitele. Toho později bylo využíváno i ve starověkém Řecku a Římě, kde se tak léčila revmatická onemocnění. Nicméně o terapeutickém využití zvířete se dá mluvit až v 9. století. V Belgii bylo pacientům s mentálním postižením dovoleno pečovat o domácí zvířata. Léčitelé mysleli, že se tím u pacientů obnoví harmonie těla a duše. 3 V 18. století v Yorku v Anglii byla v ústavu pro duševně nemocné obstarána malá zvířata, o která se následně mohli pacienti starat. Následně mniši z tamějšího kláštera prohlašovali, že nemocnému nepomáhá jen modlitba, ale i zvíře. V německém městě Bethel se v 19. století využívala různá zvířata pro epileptiky. Po druhé světové válce v New Yorku pomáhali psi s rehabilitací zraněných vojáků. Léčba pomocí zvířat se rozšířila i do Norska. 4 Největší průlom zooterapie nastal v 60. letech minulého století díky vlastním zkušenostem psychiatra B. M. Levinsona, který dokázal upoutat pozornost lékařů a vědců tak, že se začali hlouběji touto tématikou zabývat. Roku 1982 stanovil Levinson základy nové vědní disciplíny Pet-facilitated therapy a začaly vycházet i publikace na toto téma. 5 1 Domestikace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, 2018 [cit ]. Dostupné z: 2 LÍNKOVÁ, Sandra. Zooterapie z pohledu zdravotnických pracovníků [online]. Pardubice, 2012 [cit ]. Dostupné z: ence=3&isallowed=y. Diplomová práce obhájena na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. 3 TAPŠÍKOVÁ, Michaela. Zooterapie v zařízení pro péči o seniory [online]. Praha, 2001 [cit ]. Dostupné z: pdf?sequence=1&isAllowed=y. Diplomová práce obhájena na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. 4 Historie animoterapie. Animoterapie.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 5 TAPŠÍKOVÁ, Michaela. Zooterapie v zařízení pro péči o seniory [online]. Praha, 2001 [cit ]. Dostupné z: pdf?sequence=1&isAllowed=y. Diplomová práce obhájena na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. 8

9 V 90. letech začaly vznikat organizace zabývající se zooterapií, o těch se více zmiňuji v kapitole 2.3 Organizace zastřešující zooterapii. 1.2 Terminologie, druhy, typy a formy zooterapie zooterapeut = člověk vykonávající zooterapii koterapeut = zvíře, které se na zooterapii podílí zooterapeutický tým = zooterapeut a koterapeut společně klient = člověk, či zařízení, kterému se dostávají služby zooterapie Rozdělení podle zvířecího druhu Pod pojmem zooterapie, nebo také animoterapie, rozumíme aktivitu, při které vzájemným kontaktem člověka a zvířete dochází ke zlepšení zdravotního, psychického či sociálního stavu člověka. Zvíře zde působí jako nástroj v případě rehabilitací, nebo jako prostředník při pokusech o zlepšení kvality života a při komunikaci mezi poskytovatelem zooterapie a jeho klientem. Zooterapie se člení podle zvířat, která se k ní využívají. Prvním a pravděpodobně nejvíce známým druhem je canisterapie. Zde využívaným zvířetem je pes. Uplatňuje se u lidí všech věkových kategorií s širokým rozpětím nemocí a problémů. Pes je dobrým společníkem jak pro vypořádání se se samotou, tak i pro provádění rehabilitací. Kočka je dalším zvířetem, které v tomto oboru našlo poměrně velké uplatnění. Tato interakce mezi člověkem a kočkou se nazývá felinoterapie. Nicméně známějším druhem zooterapie bude hiporehabilitace, kde je zvířecím představitelem kůň. Tento druh je využíván především jako fyzioterapeutická metoda, kde je ježdění na koni součástí komplexní rehabilitace. Mimo tyto tři hlavní zvířecí druhy zastoupené v zooterapii, existuje i mnoho dalších živočichů, které mohou mít pozitivní vliv na člověka. Mezi ně patří ornitoterapie s použitím ptactva, nebo insektoterapie s využitím hmyzu. Vedle nich máme i delfinoterapii, která však u nás není realizovatelná, nicméně umím si představit, že v zemích s přístupem k delfínům musí být tento druh populární. Pro využívání jiných zvířat už není přesné označení, ale do zooterapie se dají zakomponovat také malá domácí zvířata, jako drobní savci či plazi, hospodářská zvířata, kde je možno využít i pobytu na farmách, a v neposlední řadě i volně žijící zvířata. 6 6 Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s

10 1.2.2 Rozdělení podle metody První metodou zooterapie je Animal Assisted Activities (AAA), neboli aktivity za pomoci zvířat. Tato metoda se zaměřuje na celkové zlepšení kvality života klienta, rozvoj jeho osobnosti a dovedností. Jedná se především o navození libých pocitů a rozradostnění klienta. Nejčastěji se praktikuje v zařízeních sociálních služeb jako domovy pro seniory, dětské domovy, zařízení pro osoby se zdravotním postižením atd. Hlavní slovo má v tomto případě samotný zooterapeut, který sám zadává cíle, vede terapii a sám ji vyhodnocuje. Druhá metoda je Animal Assisted Therapy (AAT), česky terapie za pomoci zvířat. Ta se specializuje na zlepšení psychického nebo zdravotního stavu pacienta. Rozdílem je, že cíle stanovuje profesionál, který je plně obeznámen se zdravotním stavem klienta. Zooterapeut, pokud není sám takovým profesionálem, tedy spadá pod něj a jeho práce sestává hlavně z vedení zvířete. Nejčastějšími klienty jsou lidé nemocní, s různými poruchami nebo postiženími. Další z metod se nazývá Animal Assisted Education (AAE), což je vzdělávání za pomoci zvířat. Jedná se o kontakt člověka a zvířete za účelem zlepšení výhody, vzdělávání nebo umění člověka se socializovat. Tato metoda se využívá hlavně pro osoby s poruchami učení či chování, nebo ve školách, které se zaměřují na biologii, vztahy lidí a zvířat, psí pomoc postiženým apod. Poslední je Animal Assisted Crisis Response (AACR), která nabízí člověku, který se ocitl v krizovém prostředí, podporu zvířete, který mu pomůže projít touto stresovou situací. Jde hlavně o oběti katastrof a evakuované osoby Formy zooterapie Jsou určeny čtyři hlavní formy praktikování zooterapie, s nimi i čtyři vedlejší. První a nejrozšířenější z nich nazýváme návštěvní program. Představit si pod tím lze pravidelné navštěvování zooterapeutického týmu do zařízení nebo domácnosti klienta. Opakem jsou jednorázové aktivity, pod kterými již podle názvu rozumíme návštěvy či různé přednášky, které se neopakují, nebo jen krátkodobě. Jednat se může o prezentace či přednášky pro veřejnost, školy, ale také pro uzavřený okruh jak už zdravých, nebo zdravotně postižených. Odlišnou formou je pobytový program. Klienti se zúčastňují pobytů v prostředí, kde se zooterapie provozuje, například na dříve zmíněné farmě. Pořádají se dětské tábory, jejichž hlavní náplní je seznámit děti se zooterapií jako takovou a vším, co s ní souvisí. Za 7 Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s

11 čtvrtou hlavní formu můžeme označit rezidentní program. Jedná se o to, že klient si převezme zvíře od zooterapeuta a nese za něj plnou odpovědnost. Není však podmínkou, že zvíře se stane jeho majetkem. Ovšem nutné je zacvičení osoby, která bude o zvíře pečovat. Pod návštěvní formu spadá ambulantní program. Lékař, pokud je zároveň zooterapeutem, může mít své zvíře přímo v ordinaci, pro uvolnění atmosféry a zbavení strachu pacientů. Pokud není zooterapeutem, může si pozvat zooterapeutický tým. Další forma zooterapie využívá zvíře jako motivaci k práci, zodpovědnosti a samostatnosti, aby se člověk mohl zapojit do běžného života po opuštění zařízení. Nazýváme ji program péče o zvíře. Klient se pod dohledem odborníka sám stará o zvíře. Podobnou formou je zooterapie s asistenčním zvířetem, především psem. Zvíře je svěřeno zdravotně postižené osobě, aby mohla samostatně provádět běžné činnosti. Sám klient, či jeho rodinný příslušník, je tedy zooterapeutem. Za poslední formu lze označit zásah krizové intervence. Zooterapeutický tým je vyzván k práci při situacích jako přírodní katastrofy, kriminální činy, nehody apod. Takový zásah může trvat několik hodin, ale i několik měsíců, odvíjí se od potřeb záchranných jednotek Organizace zastřešující zooterapii International Association of Human-Animal Interaction Organizations Mezinárodní organizace sdružující společnosti zabývající se výzkumem vztahů mezi člověkem a zvířaty (IAHAIO), jak už z názvu vyplývá, je hlavní organizací, která drží pospolu a dohlíží na organizace v oblasti zooterapie. Těch, které spadají pod IAHAIO, je přes devadesát. Skrze ni nejsnáze probíhá výměna informací a nových poznatků mezi samotnými organizacemi. Vypracovává standardy pro zooterapii po celém světě. 9 IAHAIO každé tři roky pořádá mezinárodní konference, tudíž výzkumy nejsou zastaralé a neustále se obnovují poznatky. Jedna z těchto konferencí dokonce roku 1998 proběhla i v Praze. Tato organizace také publikuje vědecké články v jejím online časopisu People and Animals: The International Journal of Research and Practice, a také jednou za dva měsíce vydává zpravodaj o dění ve světě v oblasti vztahů mezi člověkem a zvířaty. V neposlední řádě poskytuje online fórum pro členy, výzkumné pracovníky a lidi praktikující zooterapii Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Mission and goals. IAHAIO [online]. Seattle (Washington) [cit ]. Dostupné z: 11

12 1.3.2 Pet Partners Organizace Pet Partners byla založena roku 1977 v USA poté, co se společně bratři McCullochovi a pár veterinářů začali zajímat o vliv zvířat na člověka. Tehdy se organizace nazývala Delta Foundation (později i Delta Society). Jejich výzkumy dokázaly, že zvířata mají na člověka značný pozitivní vliv, který zmíním později. V roce 2012 změnila svůj název na současný. Pet Partners se zabývala sestavením metodiky a zavedením systému výuky zooterapie. Nyní se věnuje hlavně praktikování interakce mezi člověkem a zvířetem, tedy dobrovolníci poskytují tyto služby např. veteránům s posttraumatiskou stresovou poruchou, lidem s Alzheimerovou nemocí, dětem s problémy učení, či seniorům na sklonku jejich života Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům Toto sdružení, známé pod zkratkou AOVZ bylo založeno v Praze roku Jeho cílem je šíření jedné a té samé myšlenky, že zvířata na lidi mají pozitivní vliv. Také se snaží o odpovědný přístup k zvířatům, proto byl roku 2003 spuštěn projekt Výchova dětí k zodpovědnému vztahu k malým zvířatům. Skrze něj se děti z prvního stupně základní školy seznamovaly se životem psa, jeho potřebami, chováním, komunikací a s odpovědností, která je potřeba při starání se o takového psa. Ve školách se konaly besídky za přítomnosti psů a děti navštěvovaly psí útulky. Tento projekt trval několik let a byl velmi úspěšný. 12 AOVZ bere svou práci profesionálně, jelikož členové tohoto sdružení jsou především odborníci z oborů psychologie, psychiatrie, zvěrolékařství, pedagogiky, zoologie, rehabilitace, sociální práce aj. Asociace je členem již dříve zmíněné IAHAIO Canisterapeutická asociace Canisterapeutická asociace (CTA), vytvořená v 2003, byla organizace, která zastřešovala další menší organizace v ČR, které se zabývají canisterapií, ale i felinoterapií, lamaterapií a zooterapií v zoologických zahradách. Jejím hlavní úkolem bylo sjednotit a vést tyto organizace k společnému cíli. Vytvářela pravidla pro praktikování canisterapie a pokoušela se sjednotit terminologii nejen v České republice, ale i v zahraničí. Zároveň se snažila, aby 11 The Pet Partners Story. Pet Partners [online]. Bellevue (Washington) [cit ]. Dostupné z: 12 Česká televize. Chcete mě?. In: Česká televize: ivysílání [online] [cit ] Dostupné z: 13 Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s

13 canisterapie byla uznána jako právoplatná léčebná metoda a aby její pracovníci byli co nejvíce vzdělaní v tomto ohledu. CTA byla jednou z organizací, která se podílela na vzniku ESAAT. 14 Organizace zanikla, když se jí nedařilo naplnit svůj účel Evropská asociace AAT Organizace, v originále European Society for Animal Assisted Therapy (ESAAT), vznikla roku 2004 v Rakousku. Je to jediná organizace tohoto druhu v Evropě. Byla vytvořena, aby zastřešovala jednotlivé evropské organizace zabývající se zooterapií. Jejím hlavním úkolem bylo vytvořit společné základy v oblasti přípravy, testování a udělování certifikátů. Vzala si za úkol vytvořit novou profesi, která se zabývá zooterapií a která by byla mezinárodně uznávaná. Taktéž realizuje samostatný studijní obor na Veterinární univerzitě ve Vídni Česká hiporehabilitační společnost ČHS byla založena roku Jejím smyslem je, stejně jako u organizací předešlých, šíření tohoto odvětví zooterapie. Stará se o odbornost metody a center, vydávání odborných knih, školí své pracovníky, zprostředkovává kontakt jak mezi jednotlivci, tak i menšími organizacemi pro výměnu zkušeností. Společnost se skládá z lékařů, fyzioterapeutů, pedagogů, jezdeckých instruktorů, ale také ze samotných klientů hipoterapie a jejich rodin Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Česká hiporehabilitační společnost. Česká hiporehabilitační společnost [online]. Praha [cit ]. Dostupné z: 13

14 2 Canisterapie Označený způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž pojem zdraví je zde myšlen podle definice WHO (Světové zdravotnické organizace) jako stav psychické, fyzické a sociální pohody. (Galajdová, 1999) 17 Canisterapie je jednou z metod rehabilitace, která slouží k podpoře psychosociálního zdraví lidí všech věkových kategorií, při níž se využívá vztahu mezi člověkem a psem. (Kalinová, 2003) 18 Za termín canisterapie vděčíme doktorce Jiřině Lacinové, která ho poprvé použila roku Skládá se z latinského slova canis neboli pes, a řeckého slova terapie, známého jako léčba Příprava psa a canisterapeutického týmu Nelze přímo říci, které plemeno je pro provozování canisterapie nejvhodnější. Nicméně např. lovečtí či bojoví psi nebudou asi nejlepší volbou. Nezáleží, zda je to pes čistokrevný, u kterého je však možné alespoň předpokládat vlastnosti zděděné po rodičích, nebo není. Výběr psa závisí především na jeho povaze a zdraví. Takový pes nesmí být agresivní, avšak ani ne příliš bojácný. Měl by to být pes, který má rád lidi všech věkových kategorií, je hravý a veselý a který neodmítne pohlazení a pomazlení. Nejdůležitějším požadavkem pro canisterapii je ovladatelnost a poslušnost psa. Psovod by ho měl znát a předvídat jeho chování ve všech situacích. Pes musí být zvyklý na kontakt s lidmi, jak v menších, tak ve větších skupinách. Při docházení do sociálních zařízení by pes neměl být zaskočen pachem dezinfekce nebo nepředvídatelným chováním a pohyby pacientů. Neměl by se cítit nepříjemně v uzavřených prostorech. Je jedině dobře, když pes umí nějaké triky a povely pro pobavení klienta a odlehčení atmosféry. Pro provádění canisterapie je nutné, aby canisterapeutický tým složil zkoušky. Těm předchází buď docházení na přednášky, nebo účast na kurzech. Pes je testován odborníky, zda se hodí pro canisterapii. Psovod musí složit teoretický test a dohromady skládají praktické zkoušky, které simulují modelové situace, které je budou v budoucnu čekat. Pokud obstojí v obou částech, teoretické i praktické, obdrží osvědčení pro vykonávání canisterapie. To je 17 Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s

15 ovšem platné jen dva roky, protože povaha psa se může v průběhu času měnit. K prodloužení je nutné prověření týmu nebo úspěšné opakování zkoušek Formy canisterapie Nejrozšířenější je canisterapie formou návštěvního programu. Canisterapeutický tým dochází do zařízení za klienty jednou týdně nebo jednou za dva týdny Je důležité, aby pes nebyl přetěžován, proto se doporučuje návštěvy jednoho psa omezit maximálně na jednu hodinu třikrát týdně. V této formě rozlišujeme dvě možnosti, individuální a skupinovou canisterapii. První zmíněná má největší výhodu v tom, že se přímo zaměřuje na potřeby jedince a stanovují se cíle pouze pro něj samotného. Ovšem i skupinová canisterapie má své výhody, jako například prohlubování komunikace a vztahů s ostatními zúčastněnými. Vedle návštěvní formy je možné umístění psa do domácnosti klienta, to je tzv. rezidentní forma. Pes pro tuto formu není nejlepším kandidátem, protože je s ním mnoho starostí a péče o něj není jednoduchá. Nicméně když se to povede, klient z toho má jen užitek, tráví se psem mnohem více času a na jeho zdraví se to bude odrážet. Navíc pes tímto způsobem není přetěžován, protože klient se na psa nedokáže soustředit celý den, stejně jako je tomu u běžně chovaných psů. Dalším typem je forma pobytová. Sem řadíme tábory a rekondiční pobyty, pořádané zejména pro děti. Děti tráví čas v přírodě, provozují aktivity se psy, hledají si nové kamarády, a hlavně mohou zapomenout na své každodenní strasti. Mimo jiné se canisterapeutické týmy mohou zúčastnit i výuky ve školních zařízeních. Nejčastěji se praktikuje ve třídách s dětmi s různými postiženími a potřebami, např. u žáků se smyslovým postižením nebo autismem. Canisterapie se může stejně tak prezentovat na přenáškách a setkáních pro veřejnost pro zvýšení znalosti o tomto oboru. Pes dokáže být nápomocný i v krizových momentech, při katastrofách. Pomáhá člověku vyrovnat se se ztrátami, lépe zvládat negativní nápor na psychiku a především se canisterapeutický tým snaží, aby nedošlo k prohloubení šokového stavu. V neposlední řadě lze kombinovat terapii za pomoci psa s jinými terapiemi. Lze sloučit canisterapii s jinými zvířaty, ale samozřejmě je možnost spojení s terapiemi naprosto odlišnými, jako například aromaterapií, muzikoterapií, nebo arteterapií Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Formy canisterapie. Canisterapie o.s. [online]. [cit ]. Dostupné z: 15

16 2.3 Využití a význam canisterapie Canisterapie se dá využít při mnoha onemocněních fyzických i psychických, jako návštěvní program v domovech důchodců nebo dětských domovech, ale i jako výchovné a edukativní lekce ve formě AAE. Pro nevidomé a neslyšící se využívá pes asistenční. Pomáhá svým majitelům překonávat překážky běžného života, upozorňuje je na nebezpečí a je jim oporou. Díky němu se mohou cítit v bezpečí a zařadit se mezi běžnou společnost. Pes je také důležitým společníkem epileptiků. Dodává jim pocit jistoty a bezpečí. Někteří psi dokonce dokáží vycítit přicházející záchvat, což je pro nemocné velmi užitečné. Děti s mentálním postižením si skrze canisterapii najdou psího kamaráda, který je má rád takové, jací jsou. Dokáží díky němu déle udržet pozornost, hrami rozvíjí fantazii a mohou i navázat kontakty s lidmi, kterých se straní. Pro děti s autismem pes představuje spojení mezi jejich vlastním a vnějším světem a nepřipadají si tolik osamělí. Obecně u duševních onemocnění pes rozptýlí pacienta, aby nemyslel na své problémy. Lze ho využít i pro týrané a zneužívané děti, kterým pomůže najít ztracenou důvěru nebo snížit agresi. 22 Při tělesných postiženích se pes využívá především k rehabilitaci. Jednou z metod canisterapie je tzv. polohování, které využívá přímého fyzického kontaktu klienta a psa. K tomu je potřeba klidná, vyvětraná, příjemně teplá místnost a podložka, na které se bude polohování odehrávat. Slouží k uvolnění svalů, prohřívání končetin, zvýšení citlivost a samozřejmě k navození dobré nálady. Avšak pro psy je to velmi vyčerpávající a někteří canisterapeuti s touto metodou nemusí souhlasit. 23 Velmi rozšířeným využitím canisterapie je návštěvní program v zařízeních pro seniory. Takoví lidé jsou často osamocení, chybí jim rodina, cítí se nedůležití a nepotřební. Přesně proto přichází pes. Senioři znovu mohou pocítit lásku a s někým se pomazlit. Vedle toho prostřednictvím psa mohou posilovat jemnou motoriku, především úchopovou schopnost a hybnost rukou Co je to canisterapie. Canisterapeutické centrum Zlín [online]. [cit ]. Dostupné z: 23 Základní formy canisterapie. Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík [online]. Třeboň [cit ]. Dostupné z: 24 Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s

17 2.3.1 Canisterapeutické tábory Canisterapeutický tábor je pořádán pro děti, které jsou nějakým způsobem postižené nebo které žijí v ústavním zařízení. Nezáleží, jestli děti už canisterapii podstupují, nebo jestli se s ní ještě nesetkaly. Tímto způsobem stráví příjemný čas v přírodě, hrou rozvíjí své dovednosti a užijí si svých psích přátel. První takové pobyty pořádalo Sdružení Filia od 1994 do Dětská psycholožka se svým týmem a dvanácti aljašskými malamuty uskutečnila několik akcí pro handicapované děti a mládež. Účastnilo se jich přibližně šedesát dětí. Každý pobyt měl svou vlastní tématiku, od které se vyvíjel program. 25 Letní canisterapeutické tábory pro děti s různým postižením pořádala dříve i Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity ve spolupráci s canisterapeuty a jejich psy ze sdružení Hafík z Třeboně. Jednalo se o integrační tábory, polovina dětí tedy byla zdravá a polovina s postižením nebo jinými zdravotními problémy. Tábory trvaly dva týdny. Program těchto táborů byl pestrý. Střídaly se aktivity se psy, aktivity s psím tématem a dále klasické táborové aktivity. Děti byly v kontaktu se psy povětšinu dne, ať už se jednalo o skupinovou nebo individuální canisterapii, ale mohly si s nimi hrát i ve volném čase. Jednou z částí programu bylo i svezení na vozíku taženém psy. Kromě her a zábavných aktivit se děti na táboře i vzdělávaly, a to především v oblasti péče o psa a o psovi jako takovém. Tyto tábory měly vždy velmi dobré výsledky. 26 Nyní pořádá letní tábory sdružení Hafík samostatně. Princip je ale podobný. Účastní se jich každý rok cca dvacet dětí a devět psů a trvají necelý týden. Každý rok je zadáno jiné téma tábora a děti se o tématu dozvídají nové věci Sdružení Hafík Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík vzniklo roku 2001 v Třeboni. Jeho úkolem je vyučovat trenéry terapeutických psů, cvičit canisterapeutické týmy a umožnit jim složení zkoušek, a hlavně provádět samotnou canisterapii, ale i felinoterapii. Sdružení Hafík je členem ESAAT. Praktikuje všechny typy canisterapie (AAT, AAA, AAE). Pořádá návštěvy v různých zařízeních, letní dětské tábory se psy, psychorehabilitační kurzy, semináře a přednášky na téma 25 Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Dětský canisterapeutický tábor. Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík [online]. Třeboň, 2017 [cit ]. Dostupné z: 17

18 canisterapie. Nabízí jednorázové programy pro děti, kde se dozvídají a učí o psech. Vysílá dobrovolníky s otestovanými psy po Jihočeském, Středočeském a Západočeském kraji Kdo jsme. Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík [online]. Třeboň [cit ]. Dostupné z: 18

19 3 Felinoterapie Felinoterapie je druh zooterapie, který se věnuje zlepšování zdravotního stavu člověka či jen zpestření jeho života za pomoci kočky. Kočka se velmi liší od psa, nejen svým vzhledem, ale především chováním a komunikací. Někdy mohou mít gesta psů a koček naprosto jiný význam, proto je potřeba s kočkou zacházet jinak než se psem. Kočka má velmi pestré zvukové projevy. I samotné mňoukání může mít několik významů. S kočkou máme spojené předení, které znamená její spokojenost a pohodu, ale může to také znamenat, že je ve stresu a potřebuje se uklidnit. Svůj hněv vyjadřuje syčením a prskáním. Stejně tak důležitá je řeč těla. Tu má kočka jak vrozenou, tak převzatou a naučenou od starších koček. I tuto formu velmi uplatňuje, protože to není samotářský tvor, jak si občas mylně můžeme myslet. 29 V České republice se felinoterapii věnuje pouze Nezávislý chovatelský klub. Byl založen v roce 1995 v Mladé Boleslavi a zabývá se chovem ušlechtilých i domácích koček. Tato společnost roku 2002 zavedla své návštěvní služby s nově vzniklým Odborem zooterapie, který sdružuje chovatele nebo dobrovolníky provozující zooterapii Plemena koček ve felinoterapii Je pár plemen koček, které se při felinoterapii využívají v České republice, ale i v zahraničí. Prvním z nich je sibiřská kočka. Je to robustní plemeno s polodlouhou a vodoodpudivou srstí, které váží v průměru 9 kg. Povahu má klidnou a přátelskou. Druhým zástupcem je ragdoll. Je nejrozšířenějším plemenem chovaným v Nezávislém chovatelském klubu. Toto plemeno má povahou asi nejblíže k psovi. Mimo to, že jsou to milá a nekonfliktní zvířata, tak se i velmi ráda předvádějí. Dokonce nemají problém chodit na vodítku nebo aportovat Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Počátky Návštěvní služby v NCHK. Felinoterapie - NCHK [online] [cit ]. Dostupné z: 31 Ragdoll v zooterapii v České republice. Felinoterapie - NCHK [online] [cit ]. Dostupné z: 19

20 Dalším plemenem pro felinoterapii je mainská mývalí kočka. Patří mezi největší domestikované kočky. Svůj název získala pro svůj huňatý ocas podobný mývalímu. Je to inteligentní a hravá kočka a díky její přátelské povaze se jí přezdívá něžný obr. 32 Zástupce s dlouhou a hustou srstí představuje perská kočka, která je mezi chovateli velmi oblíbená. Stejně jako všechny již zmíněné kočky, i tahle je mírumilovná, ale má ráda svůj klid a nevyžaduje tolik pohybu. Vyznačuje se kulatýma a plně otevřenýma očima. Nevýhodou je náročnější péče o srst. 33 Oblíbená je také siamská kočka či její méně častá příbuzná kočka javánská, která se liší delší srstí. Jsou to kočky elegantní s protáhlou lebkou a dlouhýma nohama. Stejně jako ragdollové si rádi hrají, dokáží i aportovat. Vybírají si majitele, kterému budou naprosto oddané a ostatní spíše tolerují. Kvůli své odlišné stavbě těla vyžadují kvalitu krmení a také teplo. 34 Mimo tyto ušlechtilé kočky sem patří i kočky domácí bez průkazu původu. Většinou bývají živější než ty ušlechtilé. 3.2 Předpoklady pro praktikování felinoterapie Dobrovolník, který chce se svou kočkou provádět felinoterapii, musí být aspoň jeden rok členem Nezávislého chovatelského klubu. Je třeba, aby se s kočkou zúčastnil deseti návštěv jako žák pod dohledem člověka s licencí pro návštěvní službu. Dělat dobrovolníka lze již od 12 let, avšak se souhlasem zákonného zástupce. Pokud mladší osmnácti let uspěje v testu spolupráce s kočkou a povahových vlastností kočky, může pracovat jen pod dohledem zletilého člena. Od dobrovolníka se dále vyžaduje, aby se účastnil školení a seminářů pořádaných NCHK. Po každé návštěvní službě musí odevzdat kopii svého zápisu o práci. Jestli v zařízení, kam bude dobrovolník docházet, hrozí nakažení přenosnou chorobou, tak by se měl nechat očkovat. V neposlední řadě musí podepsat smlouvu s NCHK, kde je vypsán název zařízení či jednotlivce, místo, kde bude felinoterapie praktikována, doba návštěv a práva a povinnosti vedoucího týmu Mainská mývalí kočka. Moje kočka: Vše o kočkách [online]. Chovatelská stanice mainských mývalích koček Beyrouth, 2008 [cit ]. Dostupné z: 76.html 33 Perské kočky v zooterapii v zahraničí i v České republice. Felinoterapie - NCHK [online] [cit ]. Dostupné z: 34 Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s

21 3.3 Formy felinoterapie Návštěvní služba není nic jiného než docházení do cílového zařízení pro zlepšení kvality života klientů a pro radost. Klient má možnost kočku hladit, mazlit se s ní, mluvit k ní. Je také možné, aby klient například předčítal knihu, zatímco mu kočka leží na klíně. Pokud je toho klient schopný, lze si dopřát i procházku s kočkou v zahradě či parku u zařízení. Děti mohou kočku pozorovat a sdělovat jejich poznatky, např. její barvu, velikost atd. Kočka musí důvěřovat svému chovateli a nesmí se nechat vyvést z míry. Má ráda, když má k dispozici vyvýšené místo pro navazování očního kontaktu s klientem, aby se s ním cítila rovnocenně. 36 Speciální formou jsou loutkové pohádky s využitím živých zvířat. Vedle koček lze zapojit i králíka nebo morče, ale dohromady jsou vždy maximálně čtyři. Nejčastěji se zúčastňuje ragdoll pro svou zálibu se předvádět. Aby se kočky cítily bezpečněji a jistěji, na pódiu je umístěno škrabadlo s plošinou, kam se mohou schovat, pokud je jim blízký kontakt nepříjemný. Součástí pohádek jsou říkanky a lidové písničky. S těmi si děti mohou procvičit slovní zásobu a výslovnost, ale i hudební cítění. Děti mohou písně i celou hru doprovázet na nástroje, které jsou pro ně snadno použitelné, např. triangl a ozvučná dřívka. Po skončení pohádky se mohou děti pod dohledem pomazlit se všemi zvířaty. 37 V poslední řadě je možné umístění kočky do zařízení. Jde sice očekávat intenzivnější a rychlejší působení, ale také to má mnoho negativních stránek. Zařízení musí převzít za zvíře odpovědnost, starat se o něj. Někteří mohou namítat, že je to nečistotné. Kočka se také může cítit ve stresu, že nemá jednoho stálého člověka, na kterého by se mohla spolehnout Význam felinoterapie Návštěvní služby jsou pro seniory umístěné v domovech důchodců příjemným zpestřením dne. Je mnoho takových, kteří se nedočkají návštěvy od svých příbuzných a tohle je něco, na co se mohou těšit. Kočka navodí libé pocity už jen svým dotykem a teplem, které z jejího těla sálá a prohřívá tak ruce seniorů. Dokázané také je, že přítomnost kočky snižuje napětí a krevní tlak. 36 Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Základní informace o felinoterapii. Zdravotně sociální fakulta [online]. České Budějovice: Eva Kadlecová [cit ]. Dostupné z: zakladni-informace-o-felinoterapii 21

22 Lidé takto nalézají nová témata pro konverzaci. Vzpomínají na staré časy, kdy sami vlastnili nějaké zvíře. S ostatními lidmi z domova pro seniory je tak mnohem snazší dát se do řeči a povyprávět jim o svých zážitcích z návštěv. 39 Děti se skrze pohádky s živými zvířaty učí odpovědnosti, a co obnáší péče a takové zvíře. Uvědomí si, že to není jen hračka, ale živý tvor, stejně tak jako ono samo. S písničkami, jak už bylo řečeno, rozvíjí slovní zásobu a vnímají rytmus. Při česání, hlazení, či podávání pamlsků se procvičuje jemná motorika. Děti si sledování pohádky nebo kontakt s kočkou užívají, smějí se, hledají si nové kamarády, lidské i zvířecí Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s

23 4 Hiporehabilitace 4.1 Historie O pozitivním vlivu jízdy na koni na lidské tělo věděli již v dobách před naším letopočtem. Řecký lékař Hippokrates již v 5. století př. n. l. mluvil o tomto vlivu. O sedm století později doporučoval jízdu na koni římský lékař Galenos a to přímo římskému císaři Marcu Aureliovi. 41 V té době ani dlouho poté se touto problematikou však nikdo nezabýval do hloubky. Kůň jako předmět léčebných účelů začal být atraktivní až v 18. století. V polovině tohoto století vyšla kniha Medicina Gymnastica, která popisuje jízdu na koni jako velmi důležité gymnastické cvičení a uvádí pozitivní účinky na tělo i duši člověka. Roku 1782 francouzský lékař publikoval knihu Léčebná a chirurgická gymnastika, kde se poprvé uvádí krok jako nejdůležitější chod terapie. Německý profesor S. T. Quellmalz rozšířil vědění o trojrozměrném pohybu hřbetu koně, v čemž viděl hlavní léčebné působení. Poslední dva zmíněné poznatky platí i v dnešní době. 42 Po první světové válce se kůň využíval k rehabilitaci válečných zraněných. Po polovině 20. století se hiporehabilitace začala praktikovat u pacientů mozkové obrny. Stala se populární především díky dánské jezdkyni Lis Hartel, která se ochrnutá od kolen dolu umístila druhá v drezúře na Olympijských hrách v Helsinkách. Se svou fyzioterapeutkou následně založily první hiporehabilitační centrum. 43 Začátkem 60. let minulého století se hiporehabilitace rozšířila po Evropě a do USA. Ve Velké Británii vznikají první organizace a střediska. V Paříži se roku 1972 konal první mezinárodní kongres zabývající se touto tématikou. 44 O 13 let později byla založena první mezinárodní organizace Riding for the Disabled International, která se v současnosti nazývá Federation of Horses in Education and Therapy International. Sdružuje organizace a asociace z celého světa, podporuje vzdělávání a výzkum v této oblasti, podílí se na vytváření mezinárodních norem a propaguje zapojení koní do léčebných procesů Léčba koňmi: 2. Rozvoj hiporehabilitace ve světě. Equichannel.cz [online]. Věra Lantelme, 2009 [cit ]. Dostupné z: 42 Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Léčba koňmi: 2. Rozvoj hiporehabilitace ve světě. Equichannel.cz [online]. Věra Lantelme, 2009 [cit ]. Dostupné z: 44 POUCHOVÁ, Lucie. Hiporehabilitace [online]. Praha, 2008 [cit ]. Dostupné z: Diplomová práce obhájena na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. 45 Hiporehabilitace. Wikipedie [online]. Wikimedia Foundation, 2016 [cit ]. Dostupné z: 23

24 4.2 Rozdělení Hiporehabilitace se dělí na čtyři disciplíny, a těmi jsou hipoterapie, aktivity s využitím koní, psychoterapie pomocí koní a parajezdectví. Hipoterapie je určena pro osoby nějaký způsobech tělesně znevýhodněné. Jedná se o fyzioterapii, která využívá pohybu koňského hřbetu. Na klienta se přenáší pohybové impulzy, na které reaguje centrální nervový systém. Při jízdě na koni mozek vysílá příkazy, které by klient bez handicapu používal při chůzi. Díky tomu lze při hipoterapii docílit pokroků u osob s poruchou koordinace, rovnováhy a vývoje vzpřimování, nebo oddálit negativní vliv degenerace či přerušení nervových drah. Výhodou je také stimulace svalů a kůň je zatím jediným prostředkem rehabilitace, který poskytuje simulaci lidské chůze. 46 Aktivity s využitím koní je metoda zaměřující se na podporu učení, změny chování, pocit sounáležitosti, prác v týmu, soběstačnost a zapojení do běžného života. Zahrnuje hry a soutěže, péči o koně, ale i nácvik různých cviků na koni. Tento obor hiporehabilitace provádějí speciální pedagogové nebo proškolení sociální pracovníci. Cílem psychoterapie pomocí koní je zmírnění nebo úplné odstranění projevů duševních onemocnění, podpora sebevědomí, motivace klienta apod. K docílení se využívá komunikace s koněm, péče o něj, nebo samotné ježdění. Tento typ vedou speciální psychoterapeuti, psychologové a psychiatři. 47 Parajezdectví je způsob jezdectví určený pro osoby s jakýmkoli handicapem. Člověk s koněm naváže intenzivní vztah, učí se ho ovládat a poté se učí různým cvikům podle svého zaměření. Pod parajezdectví spadá paradrezura, paravoltiž, parawestern, paravozatajství a paraparkur. V České republice jsou rozšířené pouze paradrezura a paravoltiž. V těchto disciplínách se poté handicapovaný jezdec může účastnit soutěží Výběr koně Stejně tak jako u canisterapie, ani u hiporehabilitace nelze určit vhodné plemeno. Záleží na jedinci, jakou má povahu, co všechno dokáže snést, zda není agresivní nebo příliš tvrdohlavý 46 Hipoterapie. Česká hiporehabilitační společnost [online]. Česká hiporehabilitační společnost, 2016 [cit ]. Dostupné z: 47 ZÁRUBOVÁ, Martina. Terapie za pomoci zvířat [online]. Praha, 2015 [cit ]. Dostupné z: Diplomová práce obhájena na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. 48 HORÁKOVÁ, Ivona. Vliv parajezdectví na rozvoj osobnosti u osob s tělesným postižením [online]. Olomouc, 2014 [cit ]. Dostupné z: Diplomová práce obhájena na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. 24

25 apod. Nicméně je důležité, pro jakou činnost koně vybíráme. Budeme požadovat jiné vlastnosti od koně, který je určený na parajezdectví, než od koně používaného pro jednoduché aktivity. Pro praktikování hipoterapie je třeba mít koně, který je spolehlivý a trpělivý. Měl by umět zachovat klid v obtížných situacích. Důležité je, aby byl naprosto zdravý, především jeho hřbet, a aby se pohyboval ladně, bez kulhání. Kůň, který je využíván pro aktivity nebo psychoterapii musí být zvyklý na více lidí pohromadě, kteří se ho budou dotýkat. Samozřejmostí je schopnost být voděn a poslouchat jednoduché příkazy. Vhodné je i naučit koně snášet různé pomůcky, které by se mohly při terapii využít. Takový kůň by měl mít základní výcvik pro voltiž. Parajezdectví si žádá velmi spolehlivého a vycvičeného koně. Musí být trpělivý, ochotný poslouchat a plnit příkazy a tolerantní. Především kůň pro paravoltiž musí mít velmi pevný hřbet, aby unesl často velkou tíhu Specializační zkouška koně Každý kůň, s kterým chceme praktikovat hiporehabilitaci, musí složit specializační zkoušku. Mohou ji skládat koně všech plemen včetně kříženců, kteří dosáhli věku 5 let a splňují podmínky Řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní. Osoba, která žádá o zkoušky, musí předložit všechny údaje o koni, předvést ho čistého a ošetřeného a zajistit rovnou plochu a bezpečný prostor pro konání zkoušky. Při vyplnění přihlášky musí uhradit administrativní poplatek. V případě, že tyto požadavky nejsou splněny, zkušební komise má právo zkoušky neprovádět. Specializační zkouška se skládá ze dvou částí. V první se hodnotí identifikace koně a mechanika pohybu, ve druhé části jeho charakterové vlastnosti a dovednosti. Výsledné hodnocení tvoří průměr hodnocení všech komisařů, kteří rozdávají body od 0 do 10. Pro úspěšné složení zkoušek by měl kůň dosáhnout průměru lepšího než 7, přičemž minimální počet bodů musí být minimálně 6. Po složení zkoušek obdrží žadatel certifikát koně. Tato licence je platná 5 let, poté je možné ji obnovit znovusložením zkoušky. Licence je neplatná, pokud kůň získá nového majitele nebo provozovatele hiporehabilitace. Nový majitel musí s koněm složit zkoušku novou. Jestliže se k České hiporehabilitační společnost dostanou stížnosti na nějakého koně, 49 Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s

26 může požádat majitele koně o jeho přezkoušení. Pokud se tak neuskuteční, licence mu je odebrána Jak funguje hiporehabilitace Nejdůležitějším prvkem hiporehabilitace je trojdimenzionální pohyb hřbetu koně. To znamená, že při pohybu hřbetu nahoru se zároveň pohybuje do stran a dopředu a dozadu, tedy všemi směry. Právě této nestability se v hiporehabilitaci využívá. Terapie má smysl, když klient převezme od koně impulz pohybu a nechá ho projít svým tělem. Mozek na tyto impulzy reaguje a snaží se zachovat tu polohu, ve které se klient nachází. Avšak tento děj netrénuje sílu klienta, ale spíše pohotovost ke změnám. S tím souvisí další důležitý faktor, předvídatelnost pohybu. Tělo očekává pohyb předem a připravuje se na něj. Tím se zlepšují rytmické děje v těle a také zlepšují i zmiňovanou pohotovost, například pádový reflex. Tímto způsobem lze také léčit spasticitu (zvýšené svalové napětí). Rehabilitace je důležitá především pro pacienty s poruchou chůze, protože simuluje pohyb při chůzi a tím se zlepšuje funkce svalů, ale i funkce nervů ve svalech a kostech, které se podílejí na pohybu. Roli hraje i emoční vnímání hiporehabilitace. Dobrá nálada usnadňuje celý proces, učení a pohyb. Díky libým prožitkům si klient lépe pamatuje naučené. Kůň tedy může být i motivačním prvkem pro klienty Hiporehabilitace pro jednotlivé handicapy Nejčastějšími klienty jsou lidé trpící dětskou mozkovou obrnou v různých formách. Jejich velkým problémem je zvýšení svalového napětí, které jim neumožňuje uvolnit jednu skupinu svalů, aby mohla pracovat opačná skupina, což brání normálnímu pohybu. Hipoterapie může pomoci, aby se svalový tonus přiblížil k normě. Proto nesmí pacient držet madla, zvedat ruce ani dělat jiná cvičení, v takovém případě by terapie ztrácela význam. U těchto pacientů je také důležité pracovat na zkříženém pohybu ramen a pánve, což je předpoklad pro chůzi. 50 Specializační zkouška (SZ). Česká hiporehabilitační společnost [online] [cit ]. Dostupné z: 51 Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s

27 Hipoterapie je také vhodná pro osoby s vadným držením těla nebo skoliózou. Zde je nejdůležitější, aby osoba zachovala správný sed. Při skolióze je vhodné měnění směru jízdy koně a také mírně nerovný terén, aby se pacient naučil být uvolněný a zároveň sedět správně. Lidé s poruchami kyčlí při jízdě na koni díky trojrozměrnému pohybu kyčle uvolňují. Hipoterapie nelze provádět u pacientů, kteří své kyčle nedokáží dostatečně odtáhnout. Kůň nabízí výhody i pro osoby po úrazech páteře. Rehabilitace může přinést zmírnění svalového napětí, zpevnění sedu, zlepšení dýchání apod. Hipoterapii je vhodné zařadit i do života osob s roztroušenou sklerózou. Může jim pomoci se zlepšením chůze, posílením svalstva, zlepšením koordinace a stability. Nejdůležitější je dodržení rytmického pohybu, proto se jezdí jen v chodu. Naopak není na škodu jízda v terénu, kdy se mění těžiště a klient se těmto změnám musí přizpůsobit. Mimo jiné hiporehabilitaci mohou využít i zdraví lidé, kteří na sobě pozorují např. horší držení těla, jako prevenci před vznikem dalších problému s tím spojených Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s

28 5 Zooterapie s jinými zvířaty 5.1 Papoušci Papoušci jsou velmi chytrá zvířata. Nejen, že jsou schopni se naučit mluvit, ale vyznačují se především velkou emoční inteligencí. Dá se říct, že odrážejí náladu svého majitele. Pokud je majitel veselý a má radost, papoušek na tom bude stejně, ale pokud se majitel cítí frustrovaně či smutně, papoušek bude ve stresu. V přírodě pro něj negativní emoce jeho vlastního druhu znamenají ohrožení života, a jestliže zachytí takové emoce u svého majitele, neví, jak se s nimi vypořádat. To může mít za následek jeho křik, klování a vytrhávání peří. Papoušek si s člověkem dokáže vytvořit velmi silné pouto. Stejně tak jako člověk, dokáže být papoušek věrný, radovat se, umí se urazit a žárlit a dožaduje se pozornosti. Avšak aby to mezi nimi fungovalo, musí dojít k vzájemnému pochopení. Může se stát, že ani papoušek nemusí mít zrovna svůj den a chce být sám, a je potřeba, aby to člověk vycítil a respektoval. Není tedy vhodné, aby si papouška pořizoval člověk, který je často ve stresu, nebo si neumí urovnat vlastní emoce. Taková domácnost by pro papouška byla nezdravá. Naopak papoušci, kteří jsou vychovávání v domácnosti s pozitivní energií, jsou sami pozitivně naladění a hodí se pro terapii s jeho využitím ornitoterapii Používané druhy papoušků Nejvhodnější pro terapii je uměle odchovaný papoušek, který je na člověka již od začátku zvyklý a cítí ke člověku rodičovské pouto. U mnoha papoušků platí, že samičky preferují muže, a naopak samečkové ženy, nicméně nemusí to tak být vždy. Dokonce není ani tak úplně pravda, že větší druhy papoušků se fixují jen na jednu osobu, záleží ovšem, v jakém prostředí vyrůstají a kdo s nimi přichází do kontaktu. Mezi papoušky s nejrozvinutější emoční inteligencí patří velcí a barevní arové, kakaduové charakterističtí chocholkou na hlavě a také amazoňané. Dále se také často využívají šedí papoušci žako, korely chocholaté, menší papoušci senegalští a andulky. Pro terapii se ale nemusí používat pouze krotký papoušek, někdy stačí i pozorování papoušků v kleci Samotná terapie Papouška lze chovat v domácnosti, nebo je možné, aby majitel a jeho papoušek docházeli do nějakého léčebného zařízení či domova důchodců. První příklad je vhodný pro 53 Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s

29 osoby, které nehledají partnery, ale zároveň se cítí osamoceně, nebo pro páry, které nechtějí či nemohou mít děti, ale papoušek jim umožní pečovat o něj. Stejně tak je možné papouška pořídit pro starší osobu, která ztratila své blízké, a tímto získá někoho, o koho se bude moct opět starat, a nebude se cítit tak sama. Svůj význam mají v různých zařízeních i např. andulky v kleci, kde se o ně stará více lidí. Návštěvy papouška v zařízeních nejsou příliš rozšířené. Pacient si může vzít papouška na ruku, hladit ho, dávat mu pamlsky. Jestliže umí papoušek mluvit, dodává tím odvahu mluvit i pacientovi, který s tím může mít zrovna potíže Delfíni Delfíni jsou pro nás, bez přístupu k moři, exotická zvířata. Nicméně každý již jistě slyšel o plavání s delfíny. To přesně terapie za pomoci delfínů nabízí. Praktikuje se již od sedmdesátých let minulého století. Nejproslulejší je v tomto oboru delfinárium na Floridě, ale blíže k České republice jsou delfinária provozující tuto terapii v Německu, Izraeli, na Ukrajině a v Turecku, kde je k dispozici i český delfinoterapeut. Nejčastěji delfinoterapii vyhledávají rodiče pro své nemocné děti, ať už jde o autismus, poruchy chování, Downův syndrom, obrnu, psychické problémy, nebo úraz. Terapie se vyznačuje tím, že se jí účastní i zástupce dítěte nebo celá rodina. Ta si zároveň s dítětem může odpočinout, načerpat síly na pozdní léčení, užít si něco nového. Doporučuje se, aby terapie trvala 10 dní. Každý den pak dítě 30 minut tráví s delfínem. Zbytek času si pak rodina užívá jako na dovolené. 55 Terapie se člení na několik fází, kdy si nejdříve dítě musí zvyknout na tak velké zvíře. Nejprve se s delfínem seznámí, dozví se, co umí a jak s ním zacházet. Poté je dítě na břehu a snaží se mu dávat různé signály a znamení, hází mu míč. Když je dítě připraveno na kontakt s delfínem, stále ještě u břehu, ale už ve vodě se ho může dotknout, hladit ho, nebo ho krmit. V poslední fázi už spolu dítě s delfínem plavou. Tomu všemu je přítomna rodina, terapeut a cvičitel delfínů. Delfinoterapie nabízí uvolnění, relaxaci, zlepšení nálady pacienta i jeho rodiny, motivaci do budoucna, zvýšení sebevědomí a pozornosti, ale i rehabilitaci při plavání. Takový zážitek se do paměti zaryje už navždy Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s Nabídka možností delfinoterapie Delfinoterapie - terapie za pomoci delfínů [online]. [cit ]. Dostupné z: 56 Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s

30 Nutno však uvést, že je to finančně velmi náročná terapie. Mimo to, delfinoterapie má i mnoho kritiků. Není totiž dokázáno, že by delfinoterapie měla dlouhodobý dobrý vliv na zdraví klienta. Někteří argumentují tím, že je kruté takové zvíře držet v zajetí jen pro lidské potěšení, nebo že je to divoké zvíře a může člověku ublížit, aniž by to zamýšlelo. Další říkají, že pořízení malého mazlíčka má na člověka stejný vliv jako kontakt s delfíny Malá zvířata Můžeme se setkat i s terapií pomocí malých zvířat, především malých hlodavců a králíků, ale tato terapie je oproti ostatním druhům zooterapie, jako jsou canisterapie a hiporehabilitace, nedoceněná. Nejčastěji se využívají už zmiňovaní králíci i v kombinaci s morčaty, dále činčily a fretky. Laboratorní potkan a myš by sice také byli adepty, ale mezi lidmi nemají jako zvířata tak dobrou pověst. Všichni tito zástupci jsou snadno ochočitelní, hlavně pokud jsou v kontaktu s člověkem již od narození. Jsou to hravá, zvědavá a tolerantní zvířata. Péče o ně není vůbec náročná. Jejich velkou výhodou je právě jejich malý vzrůst, protože se snadno vezmou do ruky, nebo položí na lůžko. Také jejich hebká srst, především u králíka a činčily, v pacientech může vyvolávat libé prožitky. Tato zvířata se uplatňují pro pacienty s demencí, děti s psychickými problémy, autismem, pro pacienty hospitalizované v nemocnici pro navození dobré nálady, činčily například i pro první dotyky po rozsáhlých popáleninách. Samozřejmě se všichni zástupci hodí do domova důchodců, ale i pro zdravé lidi, kterým může takový mazlíček pomoci od stresu a nervozity Farmingterapie Farmingterapie znamená zapojení klienta do práce na farmě. Buď může mít zařízení malé hospodářství s pár kozami a ovcemi, o které se pacienti starají, nebo dojíždějí klienti přímo na farmu. Tam mohou krmit zvířata, připravovat jim krmení, uklízet stáje. Dozví se, jak taková farma funguje. Mimo péči o zvířata se klient může podílet i na zahradničení a výrobě zemědělských produktů, např. sýrů. Za pomoc může dostat i finanční odměnu. 57 Dolphin Assisted Therapy. Dolphins-World [online]. Dolphins-World, 2017 [cit ]. Dostupné z: 58 Kolektiv autorů, editor Miloš Velemínský. Zooterapie ve světle objektivních poznatků, s

31 Tato forma terapie je vhodná snad pro všechny, kteří jsou schopni aktivně fungovat. Farmingterapie se účastní děti s různými nemocemi, děti šikanované a zneužívané, lidé závislí na návykových látkách, nebo kteří spáchali trestný čin. Stejně tak je vhodná pro seniory, kteří mají zdravotní stav dost dobrý na to, aby se zapojovali do práce. Pro všechny je to silný zážitek, učí se pracovat v kolektivu, komunikovat, dozvídají se o chodu farmy a jejích zvířat, motivuje je to k činnosti a chtějí být prospěšní HLUŠIČKOVÁ, Tereza a Ivana GARDIÁNOVÁ. Využití farmingterapie pro léčebné účely. Kontakt [online]. Praha: Vydává Česká zemědělská univerzita v Praze, 2014, 16(1): [cit ]. Dostupné z: 31

32 6 Vyhodnocení dotazníku Pro praktickou část mé seminární práce jsem si vybrala výzkum, jak se k zooterapii staví lidé z mého okolí. Vytvořila jsem jednoduchý dotazník o sedmi otázkách, který jsem poté rozeslala na devíti třídám ve své škole (kvarta a výše), na sociálních sítích svým bývalým spolužákům a přátelům a v neposlední řadě jsem dotazník rozdala v tištěné podobě i své rodině a jejím známým. Celkový počet respondentů je 150. Předložím jednotlivé otázky dotazníku, odpovědi respondentů a k nim graf pro lepší představení počtů odpovědí. 1. Setkali jste se někdy s pojmem zooterapie/animoterapie? (43%) nikoli. Ze všech 150 dotazovaných, 85 (57% ) z nich o zooterapii již někdy slyšelo, naopak Myslíte si, že zvířata dokáží pomoci s léčbou (např. tělesného i mentálního postižení, poruch chování, agrese, epilepsie, deprese, atd.)? S výsledkem této otázky jsem velmi spokojena. Pouze 3 lidé (2%) pochybují o tom, že zvířata mají schopnost nám pomoci se zdravotními problémy. Ostatních 147 (98%) v toto věří. 32

33 3. Pokud máte domácího mazlíčka, řekli byste, že má na vaše zdraví (psychiku) dobrý vliv? Na tuto otázku 31 tázaných (20,7%) odpovědělo, že nemá domácího mazlíčka. Zbytek ve většině zaškrtnul možnost Ano, cítím se s ním uvolněněji, což činí 103 respondentů (68,7%). 15 lidí (10%) nepociťuje žádnou změnu při kontaktu se svým domácím zvířetem a 1 si dokonce myslí, že přidělávají více starostí. 4. Souhlasíte s využíváním zvířat ke zlepšení zdravotního stavu a psychické pohody člověka? Myslím, že toto je, zejména pro samotnou zooterapii, důležitá otázka. Aby mohla být praktikována, musí s ní někdo souhlasit. Lidé z mého okolí reagovali povětšinou kladně. 122 respondentů (81,3%) s využitím zvířat pro zooterapii souhlasí. 5 lidí (3,3%) je zásadně proti a 23 (15,3%) si není jistých. 5. Znáte někoho, kdo si zooterapií prošel? (Jaký byl výsledek?) Zde je z responzí patrné, že téměř polovina všech dotazovaných nezná zooterapii (viz 1. otázka). Ze 150 lidí tedy 133 hlasovalo pro Ne, že nezná nikoho, kdo by nějakou formu 33

34 zooterapie vyzkoušel. Nicméně z těch 17 zbývajících, kteří takovou osobu znají, všichni odpověděli, že to dotyčnému pomohlo, a žádný z nich neuvedl, že neviděl zlepšení. 6. Kdybyste měli možnost se zooterapie v případě nemoci účastnit, jak byste se rozhodli? I v této otázce byly responze velmi pozitivní. Těch, kteří by se účastnili, bylo celkově 138 (92%), zatímco 12 lidí (8%) by se zooterapie neúčastnilo. 7. Jaký druh zooterapie byste si vybrali? (lze vybrat více možností) Musím říct, že jsem takové pořadí, jaké respondenti utvořili z různých forem zooterapie, očekávala. Nejvýše se umístila canisterapie, kterou zvolilo 99 lidí. Felinoterapie se s velkým rozdílem umístila druhá s 50 hlasy a hiporehabilitace, kterou by si vybralo 33 lidí, na třetím místě. 24 lidí zaškrtlo možnost farmingterapie a 12 lidí zvolilo terapii za pomoci jiného zvířete. Uváděli příklady jako lenochod, různí plazi, morče, opice, slon, kaloň, a dokonce zazněl i kapustňák. 9 tázaných by si žádnou zooterapii nevybralo. 34