Dětské oční choroby a refrakční vady

Transkript

1 Dětské oční choroby a refrakční vady Absolventská práce Mária Ondrášová Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeţí 6 Studijní obor: Diplomovaný oční optik Vedoucí práce: Bc. Petra Ustohalová Datum odevzdání práce: Datum obhajoby: Praha 2017

2 Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny pouţité prameny jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu pouţité literatury a zdrojů informací. Praha 25. srpna 2017 Podpis

3 Děkuji Bc. Petře Ustohalové, za odborné vedení absolventské práce a za cenné rady při zpracování této práce.

4 Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6. Podpis

5 ABSTRAKT ONDRÁŠOVÁ, Mária: Dětské oční choroby a refrakční vady. Praha, Absolventská práce.vošz a SZŠ Praha 1. Počet stran: 62 Vedoucí práce: Bc. Petra Ustohalová. V mé absolventské práci se zabývám nejčastějšími dětskými očními chorobami a refrakčními vadami. Teoretickou část mé práce tvoří 4 kapitoly. v úvodní kapitole se věnuji anatomii a fyziologii oka. Popisuji v ní stavbu oční koule, zrakovou dráhu a přídavné zrakové orgány. v následující kapitole se soustřeďuji na fyziologii vidění. Vyskytují se tu pojmy jako zrakový vjem,akomodace či konvergence. v třetí kapitole se zabývám nejčastějšími běţnými očními vadami u dětí. Dále taky závaţnými nádory oka, častými záněty očí a pro mě nejzajímavějšími vrozenými očními vadami. v závěrečné kapitole stručně popisuji prevenci a léčbu dětských refrakčních vad. V praktické části mé práce jsem sestavila dotazník ze sedmi jednoduchých otázek, kde jsem se ptala dětí nebo rodičů dětí na jejich věk, pohlaví, v jakém věku se na oční vadu přišlo, jakou oční vadou trpí, jakou oční pomůcku vyuţívají a jak často chodí k očnímu lékaři. S pomocí 3D tiskárny jsem vytvořila pomůcku, která můţe rodičům pomoci včasně odhalit refrakční anebo jinou oftalmologickou vadu dítěte. Klíčová slova: dětské oční vady, anatomie oka, oční lékař, akomodace, konvergence, oční pomůcka

6 RESÜME ONDRÁŠOVÁ, Mária. Augenfehler der Kinder und Brechungsfehler. Praha, Abschlussarbeit. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Anzahl der Seite: 62. Beraterin Bc. Petra Ustohalová. In meiner Absolventenarbeit beschäftige ich mich mit den häufigsten Augenfehlern und Brechungsfehlern der Kinder. Den teoretischen Teil meiner Arbeit bilden vier Kapitel. Im Einführungskapitel widme ich mich der Anatomie und Physiologie des Auges. Ich beschreibe dort den Bau des Augapfels, die Sehbahn und die Anhangsorgane. Im nächsten Kapitel konzentriere ich mich auf die Physiologie des Sehens. Es kommen hier die Begriffe vor, wie z.b. die Sehempfindung, die Akkomodation und die Konvergention. Im dritten Kapitel beschäftige ich mich mit häufigsten üblichen Augenfehler bei den Kindern, weiter auch mit ernsthaften Tumoren des Auges, mit häufigen Augenentzündungen und mit den für mich interessantesten angeborenen und erworbenen Augenfehlern. Im Abschlusskapitel beschreibe ich ganz einfach die Prävention und Behandlung der Refraktionsfehler bei den Kindern. Im praktischen Teil habe ich eine Umfrage gemacht. Ich habe die Eltern und Kinder nach dem Alter, nach dem Geschlecht, nach den Augenfehlern gefragt und wie oft sie den Augenarzt besuchen. Mit Hilfe dem 3D-Drucker schuf ich das Hilfsmittel, das den Eltern helfen kann, rechtzeitig einen Augenfehler beim Kind zu entdecken. Schlüsselwörter: Kinderaugenfehler, Anatomie des Auges, Augenarzt, Akkomodation, Konvergention, Augenhilfsmittel

7 OBSAH Úvod Anatomie oka Oční koule (bulbus oculi) Venkovní vazivová vrstva (tunica fibrosa) Prostřední vrstva (tunica vasculosa) Vnitřní vrstva (tunica interna) Zraková dráha Přídatné orgány oka Fyziologie vidění Zrakový vjem Motilita Akomodace Konvergence Zorné pole Nejčastější dětské oční choroby a refrakční vady Refrakční vady Krátkozrakost (myopie) Dalekozrakost (hypermetropie) Astigmatismus Tupozrakost (amblyopie) Šilhání (strabismus) Nádory oka Benigní (nezhoubné) nálezy Maligní (zhoubné) nálezy Záněty očí Záněty víček Konjunktivitidy Záněty očnice Vrozené oční vady... 33

8 3.4.1 Kongenitální katarakta Glaukom Retinopatie nedonošených dětí Anizometropie Anizeikonie Léčba a prevence Prevence Léčba Brýle Kontaktní čočky Laserové operace Praktická část Vyhodnocení dotazníku Hypotézy Závěr Přílohy Seznam obrázků Seznam tabulek a grafů Seznam zdrojů a literatury

9 Úvod Mnoho z nás si neuvědomuje jak moc důleţité oči jsou. Oko je orgánem zraku. Díky zraku vnímáme světlo, barvy, tvary a přijímáme 80% informací z prostředí. Toto všechno dělá zrak nejdůleţitějším smyslem člověka. Dítě se narodí s nedokonalým zrakem, vnímá pouze tmu a světlo, protoţe mozek ani oko není ještě zcela vyvinuto. Vidění prochází sloţitým komplexním vývojovým procesem a rozvoj zrakových funkcí je definitivně ukončen okolo 6 aţ 8 roku dítěte. Nesoustředění, stěţování si na bolesti hlavy, mnutí, to jsou jen některé ze syndromů, které mohou rodiče upozornit na to, ţe se zrakem jejich potomků není něco v pořádku. Vrozené a získané oční poruchy u dětí mohou při neznalosti, tedy neléčení, způsobit další zhoršování zraku a následní problémy v dospělosti. Kromě vrozených onemocnění oka se u dětí nejčastěji vyskytují refrakční vady jako dalekozrakost, krátkozrakost, astigmatismus, šilhání a poškození oka záněty či úrazy. Léčba se určuje s přihlédnutím k povaze onemocnění a věku. Léčebný úspěch závisí na včasném odhalení nemoci. Je důleţité si všímat zraku dítěte a i při nejmenších pochybnostech vyhledat specialistu - oftalmologa.včasná a přesná detekce očních patologií u dětí však můţe představovat pro praktické lékaře výzvu. Některé dětské oční choroby musí být odhaleny právě v raném věku, aby se zabránilo ztrátě vidění a optimalizovaly se výstupy léčby. Bohuţel je pro praktické lékaře efektivní screening očních chorob a vidění sloţitý proces. Malé děti v procesu screeningu nespolupracují a v ordinacích chybí vhodné nástroje a přístroje na vyšetřování. 9

10 1 Anatomie oka Vývoj oka je velice dynamický proces. Jiţ u embrya starého pouhých 22 dnů si můţeme povšimnout jeho primitivního základu. Rychlost procesu jeho následného vývoje je dána tím, ţe oko je v podstatě předsunutou částí mozku. Vyvíjí se z předního mozku, kde dochází k vychlípení jeho laterální stěny a následného vytvoření očních jamek. Vývojově můţeme zařadit jako přímou součást mozku vnitřní vrstvu oka (tunica interna) a zrakový nerv. Dominující úlohu v nejčasnějším vývoji oka sehrává sítnice. (Kvapilíková, 2000, s. 155) Vývoj oka můžeme rozdělit do čtyř základních etap: oční jamka oční váček oční pohárek embryonální oko [4] Obrázek 1 Vývoj oka [17] 10

11 1.1 Oční koule (bulbus oculi) Oční koule má přibliţně kulovitý tvar. Leţí v očnici, v divergující kostěné schránce tvořené sedmi kostmi: Maxilla (horní čelist), os zygomaticum (lícní kost), os frontale (čelní kost), os Palatinum (patrová kost), os sphenoidale (klínová kost), os ethmoidale (čichová kost) a nakonec os lacrimalis (slzná kost). Tyto kosti svými stěnami vymezují prostor ve tvaru čtyřbokého jehlanu s bází směřující do obličeje a zakulaceným vrcholem otočeným do střední lebeční jámy. Stěny očnice obsahují otvory, štěrbiny a kanálky, kterými prostupují nervy a cévy. Zepředu ohraničuje očnici horní a dolní víčko a orbitální septum. Hloubka a šířka očnice nabývá rozměry 4 cm, výška očnice 3,5 cm. Očnice pravého a levého oka spolu svírají úhel 45 stupňů. Orbita obsahuje mnoţství tuku (corpus adiposum orbitae). [9] (Obr. č. 2) Oční koule je v očnici uloţena tak, ţe její vzdálenost od stěn očnice je přibliţně 1 cm. Na oční kouli rozeznáváme přední a zadní pól. Jejich spojnici nazýváme anatomická osa (optická osa). Lineu visus nebo-li osu vidění tvoří spojnice mezi bodem fixace a fovea centralis také foveola, centrální jamkou v makule (obr. 1) Tyto dvě přímky se protínají v uzlovém bodě redukovaného oka a svírají navzájem úhel 4-7 stupňů (tzv. Úhel gama). Podobně jako na globusu můţeme vymezit ekvátor (rovník) a meridiány (poledníky) kolmé na ekvátor. Vzdálenost mezi předním a zadním pólem dospělého člověka je přibliţně 24 mm, průřezově 24 mm a vertikálně 23,5. [14] Rozlišujeme tři vrstvy bulbu: vnější vazivovou vrstvu střední vrstvu zvanou uvea vnitřní vrstvu [12] 11 Obrázek 2 Osa vidění a optická osa [14]

12 1.1.1 Venkovní vazivová vrstva (tunica fibrosa) Vnější vazivová vrstva slouţí jako pevný obal oční koule. Je tvořena dvěma hlavními segmenty. Menší část je průhledná rohovka a větší neprůhledná oční bělmo. [13] Oční bělmo (sclera) zabírá asi 5/6 plochy bulbu. Pokládá se za jakousi kostru oka, upínají se na něj okohybné svaly. Jeho funkce je také ochranná. Skléra je za fyziologických okolností neprůhledná a bílá, v dětství od namodralé barvy aţ po naţloutlou ve stáří. Obsahuje přibliţně 90% vody. Její tloušťka se pohybuje od 1,5 mm při zadním pólu po 0,3 mm v oblasti ekvátoru a úponu okohybných svalů. v oblasti limbu nabývá tloušťky 0,6 mm. [15] Rohovka (cornea) zabírá 1/6 plochy bulbu. Na rozdíl od očního bělma je průhledná. Rohovka má tvar horizontálně uloţené elipsy, horizontálně měří 11,5-12 mm, vertikálně 11 mm. [9] Histologicky lze rozlišit 5 vrstev. Na povrchu se nachází čtyř aţ šestivrstvý nerohovatějící epitel s rychlou a dobrou regenerační schopností. Pod bazální membránou epitelu je Bowmanova membrána, která se ale při poškození neregeneruje. Substantia propria sestává z kolagenových vláken uspořádaných do krátkých svazků. Rohovka se významně, asi z 2/3, podílí na optické lomivosti oka. Její optická mohutnost bývá od +40 D od +45 D [1] Rohovka je sloţena z pěti vrstev: povrchový epitel Bowmanova membrána rohovké stroma Descemetova membrána endotel [1] 12

13 1.1.2 Prostřední vrstva (tunica vasculosa) Prostřední vrstva, také označována jako uvea, pro její podobnost s tmavým hroznem (z lat. Uva - hrozny), obsahuje jen řídké vazivo, zato se v ní v hojném počtu nachází mnoţství cév a pigmentových buněk. Dělí se na tři úseky: duhovku, ciliární sval a cévnatku. Duhovka (iris) je viditelná část cévnatky, situovaná v přední části uvey. Duhovka rozděluje oční komoru na přední a zadní. Její laterální okraj hraničí s ciliárním svalem. Uprostřed je kulatá zornice (pupila). Výraznou hranici mezi pupilární a ciliární částí tvoří duhovkové okruţí. Samotná duhovková tkáň se skládá z předního a zadního listu. Hlavní funkci duhovky je stahování a roztahování zornice. [15] Ciliární sval (corpus ciliare) navazuje na duhovku a končí v ora serrata. v průřezu má tvar trojúhelníku a rozdělujeme na něm dvě části. Blíţe k duhovce je pars plicata - část, u níţ vychází mnoţství výběţků, a dále od duhovky je pars plana - plochá část přecházející do cévnatky. Ciliární epitel má dvě vrstvy. Nejdůleţitější funkce ciliárního svalu jsou akomodace a tvorba a odtok komorového moku. Cévnatka (choroidea) má významnou roli ve výţivě oka. Uţ její název napovídá, ţe je tvořena spletí cév a řídkého tkáně. Kromě nich se v cévnatce nacházejí četné pigmentové buňky, které jí dávají tmavohnědou barvu. To má význam pro zachytávání paprsků světla a brání tak přesvětlení. [13] Vnitřní vrstva (tunica interna) Vnitřní vrstvu oka tvoří sítnice (retina). Je to jemná blána o tloušťce 0,1-0,4 mm. Směrem dovnitř hraničí se sklivcem a z druhé strany naléhá na uveu. k ní je pevně připojena pouze v ora serrata a v papile zrakového nervu. Podle stavby sítnice ji rozdělujeme na dva úseky. Slepá část sítnice (pars coeca retinae) je část sítnice, která se rozprostírá od pupilárního okraje duhovky, kde tvoří tmavé olemování, aţ po ora serrata. Neobsahuje ţádné smyslové buňky, tvoří ji pouze pigmentový epitel. 13

14 Optická část sítnice (pars optica retinae) má podstatně sloţitější strukturu, neboť má za úkol přeměnu elektromagnetického záření ve viditelné oblasti na elektrické impulsy. Sestává z deseti vrstev. Histologicky rozeznáváme 10 vrstev sítnice - směrem od cévnatky jsou to: pigmentový epitel vrstva tyčinek a čípků vnější limitující membrána vnější jaderná vrstva vnější plexiformní vrstva vnitřní jaderná vrstva vnitřní plexiformní vrstva vrstva gangliových buněk vrstvou nervových vláken vnitřní limitující membrána [14] Obrázek 3 Popis oka [18] 14

15 1.2 Zraková dráha Primární zraková dráha První neuron představují světločivé buňky v sítnici, druhý neuron bipolární buňky a třetí neuron gangliové buňky. Asi milion neuronů gangliových buněk se před výstupem z oka sbíhají v papile zrakového nervu. Vlákna společně procházejí kostěnou plotenkou lamina cribrosa sclerae a zvětšují svůj objem, protoţe se začínají objevovat jejich myelinové pochvy. Zrakový nerv je v očnici esovitě prohnutý a pokračuje k foramen opticum, kde vstupuje do kanálku a směřuje ke chiasma opticum. v tomto místě se setkávají oční nervy pravého a levého oka a dochází k částečnému kříţení. Kříţí se vlákna z nazálních polovin nervů (temporální polovina zorného pole) a částečně makulární vlákna a vlákna pupilomotorického reflexu. Z chiasmy vycházejí pravý a levý optický trakt. v levém traktu jsou vlákna z levých polovin sítnice (pravá polovina zorného pole) obou očí a v pravém traktu z pravých polovin. [15] Sekundární zraková dráha a mozkové zrakové centra Sekundární zraková dráha je tvořena neurony a jejich neuritis v primárních zrakových centrech. Neurity se dostávají jako radiatio OPTICA aţ do kůry týlní (okcipitálního laloku) v mozku. v oblasti fissure calcarina se nacházejí zrakové centra, označované jako Brodmannovi oblasti 17, 18, a 19. (Obr. č. 4) 15 Obrázek 4 Zraková dráha [19]

16 1.3 Přídatné orgány oka K přídavným orgánům oka zařazujeme oční víčka, okohybné svaly, spojivku a slzný aparát. Spojivka vystýlá prostor mezi víčkem, oční koulí a oční dutinou. Je to blána syté růţové barvy. Slzní žláza je uloţena v dutině nad oční koulí. Vylučuje slzy, které obsahují chlorid sodný a lysozym. Slouţí ke zvlhčování přední stěny oka a na ochranu před infekcí. Slzy odtékají do slzného váčku vnitřní stranou oka a dále přes slzovod do nosní dutiny. Vrchní a spodní víčko slouţí k ochraně oka. Jeho volné okraje pokrývají řasy, do kterých ústí mazivové ţlázy. Okohybní svaly zajišťují pohyb oka různými směry, jsou čtyři přímé a dva šikmé. Mezi přímé svaly řadíme horní přímý sval, dolní přímý sval, vnitřní přímý sval a vnější přímý sval. Šikmé svaly jsou horní a dolní. Všechny svaly s výjimkou dolního začínají šlachovým prstencem v hrotu očnice. Nervy svalů probíhají v tomto prstenci. [7] 16

17 Obrázek 5 Okohybné svaly [20] Obrázek 6 Slzné kanálky [21] 17

18 2 Fyziologie vidění Lidské oko je orgánem nejdůležitějšího smyslu zraku. Pod pojmem zrak rozumíme vnímání světla, barev, tvarů, kontrastu, hloubky, rozlišovací schopnost a adaptaci. [2] Autrata, Černá [2] popisují, ţe ve zdravém oku, které je bez jakékoliv dioptrické vady (tzv. emetropické oko), dopadá světlo od vzdáleného pozorovaného předmětu na přesně určené místo na sítnici, do malé jamky ve ţluté skvrně, tj. centrální jamka sítnice. To je místo nejostřejšího vidění. Sítnice je vnitřní vrstva oka obsahující světločivé elementy (tyčinky pro vidění za šera a tmy, čípky pro barevné vidění za světla) a nervová vlákna vedoucí do mozku. Její úloha se dá přirovnat roli filmu ve fotoaparátu. Centrální jamka zpracovává světlo pro vznik nejhodnotnějšího ostrého vidění. Světlo dopadající v jejím okolí dává vznik perifernímu vidění. Sítnice je vyţivována z postupně se větvících cév, jejichţ stav odpovídá stavu cévního systému celého těla. Proto se vyšetřením sítnice zjišťují (nebo potvrzují) nemoci a patologické stavy, které zdánlivě se zrakem nesouvisejí (vysoký krevní tlak, diabetes a jiné). 2.1 Zrakový vjem Oko je orgán uzpůsoben pro přijímání elektromagnetického záření v rozsahu přibliţně nm pro potřeby vidění. Jeho optická mohutnost je přibliţně 59 D. Záření vstupující do oka se v jednotlivých strukturách částečně pohltí a částečně se také odrazí zpět. Prochází očními strukturami a dopadá na sítnici. Světlo nejprve proniká rohovkou. Její optická mohutnost je nejvýraznější ze všech očních struktur. Index lomu má 1,37 a i kdyţ její centrální tloušťka je pouze 0,6 mm, právě na ní se nejčastěji dělají případné refrakční zákroky na odstranění poruch lámavosti oka. Z rohovky světlo vstupuje do komorového moku. Jeho index lomu je podobný vodě. Zornice omezí vstupující světlo do oka, podle intenzity světla, na svazek paprsků. Tento svazek prochází dále čočkou. Akomodací se mění její optická mohutnost od 19 do 33 D. Po přechodu sklivcem světlo dopadá na sítnici. Na sítnici se vytváří zmenšený, převrácený a skutečný obraz pozorovaného předmětu. Zobrazení optickými strukturami oka se často přirovnává ke fotoaparátu. [15] 18

19 Na ţluté skvrně se nachází místo nejostřejšího vidění. Zde se nacházejí pouze čípky, zodpovědné za barevné a detailní vidění. Rozeznáváme tři druhy čípků, které jsou nejcitlivější pro červenou, zelenou a modrou sloţku záření. Čípky pracují při vyšších hodnotách osvětlení, slouţí k vidění fotopickému. Čípky pod vlivem nízkého stupně osvětlení přestávají reagovat a hlavní funkci přebírají tyčinky. Úplná adaptace na tmu trvá asi 40 min. Pokud převaţuje vidění tyčinkami, nazýváme toto vidění skotopické. Mezistupněm je vidění za šera - mezopické. Opačným procesem je adaptace na světlo, která ale trvá mnohem kratší dobu, pouze několik minut. [15] Obrázek 7 Vjem [22] 2.2 Motilita Motilitu, schopnost pohybu oční koule, zajišťují okohybné svaly. Díky pohyblivosti oka obraz předmětu dopadne na ţlutou skvrnu. Pohyb oka probíhá ve třech základních osách (Fickovy osy): horizontální, vertikální a sagitální. Motilitu (pohyblivost) oka orientačně hodnotíme sledováním prstu, přesně na oblouku perimetru, na kterém pohybujeme baterkou a sledujeme reflex na rohovce při maximální moţné exkurzi. Hodnotu odečteme v úhlových stupních. 19

20 Jestliţe dojde k narušení rovnováhy okohybných svalů, dochází k poruchám oční motility. Poruchy oční motility vznikají z různých neurologických příčin a jejich klasifikace tvoří oblast neurologické diagnostiky. v poruchách oční hybnosti se téţ odráţejí patologické procesy mnohých struktur mozku. V uţším slova smyslu jsou však poruchy oční motility zahrnovány pod různé druhy strabismu a jsou předmětem oftalmologické diagnostiky. Důleţité je poruchu včas diagnostikovat, abychom mohli co nejdříve zahájit léčbu. [7] 2.3 Akomodace Akomodace je schopnost oka vidět ostře předměty nacházející se v různé vzdálenosti před okem v závislosti na změnách mohutnosti optického systému oka. u lidí je akomodace pravděpodobne způsobena zvyšováním zakřivení čočky. Akomodace je obvykle na obou očích stejná. Akomodace je mechanický proces uvnitř našeho oka, který nám zajišťuje zaostření na blízké vzdálenosti (počítač, čtení a další). Akomodační proces je také schopen do určitého věku a výše vady kompenzovat dalekozrakost. Při zaostřování na blízko je nutné aby se obě oči přesně stočili na vzdálenost kterou pozorujeme, jinak bychom viděli dvojitě, mluvíme o tzv. poměru akomodace a konvergence. Tímto poměrem se zabývá během vyšetření velmi málo vyšetřujících a v případě nesouhry můţe mít dotyčný nejrůznější obtíţe. Účinnost akomodace je ovlivněna dvěma faktory: schopností čočky měnit svůj tvar a sílou ciliárního svalu. Je několik teorií o funkci akomodace, doposud není tato funkce oka přesně popsána. [10] 20

21 Obrázek 8 Akomodace [23] 2.4 Konvergence Obě oči se při pohledu na blízký předmět nastaví tak, aby se obraz předmětu vytvořil na ţluté skvrně. Pohledové osy očí se tehdy protínají na pozorovaném předmětu. Blízký bod konvergence je ten bod, od kterého vyšetřovaný začíná vidět pozorovaný předmět při přibliţování k očím dvojmo. Tento blízký bod se s věkem postupně vzdaluje, ale ne tak dramaticky jako blízký bod akomodace. Konvergence bývá reflexní, ale je moţné natrénovat i volnou konvergenci. Reflexní konvergence rozdělujeme: 1. tonické: slouţí k udrţení postavení očí v klidu, při pohledu na předmět v nekonečnu. 2. akomodační: spojená s akomodaci a označována jako AC. 3. fúzní: doplňuje akomodační konvergence, aby obraz předmětu dopadl na ţlutou skvrnu. 4. proximální (psychologická): navozená vědomím blízkého předmětu, pozorována zejména při vyšetřeních na přístrojích.[1] 21

22 2.5 Zorné pole V neposlední řadě má pro zrakový vjem význam zorné pole. Je to prostor, který oko dokáţe zachytit při pohledu na fixační bod. Za fyziologických okolností sahá nasálně nahoru a dolů 50-60, na temporální straně 90. Při pohledu oběma očima najednou se zorné pole převáţně překrývají. Zorné pole je různě široké i pro jednotlivé barvy. Největší zorné pole je pro barvu bílou, pak ţlutou, modrou, červenou a nejmenší pro zelenou barvu. [1] Obrázek 9 Zorný úhel [24] 22

23 3 Nejčastější dětské oční choroby a refrakční vady Oční vady a choroby v dětském věku se projevují patologickým postavením bulbu (šilhání, nystagmus), poklesem zrakových funkcí (zejména zrakové ostrosti) a změnami na předním segmentu oka a očním pozadí. Trvalé šilhání vede zpravidla ke zhoršení vizu - tupozrakosti a naopak stavy způsobující trvalejší pokles zrakové ostrosti vedou většinou k šilhání (strabismus ex anopsia). Obě tyto kvality - postavení očí a zrakovou ostrost - můţe ovlivnit celá řada patologických stavů: primární strabismus, refrakční vady, vrozená katarakta, vrozený glaukom, retinoblastom, vývojové anomálie oka. Nejčastější jsou refrakční vady, které postihují asi 2/3 populace. Zejména vyšší ametropie (myopie i hypermetropie), astigmatismus a větší anizometropie (rozdíl v refrakci obou očí) způsobují u dětí tupozrakost, pokud nejsou včas zachyceny a korigovány. Korekce ametropie se provádí brýlemi nebo kontaktními čočkami. Trvalé sledování je nutné. 3.1 Refrakční vady Refrakční vady oka jsou způsobeny špatnými vlastnostmi jeho lomivých ploch Krátkozrakost (myopie) Krátkozraké oko je relativně dlouhé. Paprsky se sbíhají před sítnicí. k dobrému vidění je nutné oslabit lomivý aparát oka rozptylnou čočkou. Krátkozraký člověk vidí špatně na dálku a dobře na blízko. [8] Hlavním příznakem myopie je neostré vidění do dálky. Typy myopie: osová myopie indexová myopie rádiusová myopie Nejčastejší je osová myopie kdy je zvětšený předozadní průměr oka. 23

24 Dělení podle hodnoty refrakce: myopie lehká - od -0,25 do -3,0 dioptrií, myopie střední - od -3,35 do -6,0 dioptrií, myopie vysoká - od -6,25 do -9,0 dioptrií, myopie těţká - od -9,25 a výše. [11] Dalekozrakost (hypermetropie) V klidovém stavu leţí ohnisko paralelně od dopadajících paprsků za sítnicí. Příčinou je většinou předozadní průměr neboli délka oka, přičemţ kaţdý milimetr zkrácení odpovídá přibliţně třem dioptriím refrakční vady. Jde o tzv. osovou hypermetropii a bývá většinou maximálně +6 dioptrií. Lomivá dalekozrakost je méně častá a je způsobena menší lomivostí některé lomné plochy celého optického systému oka, většinou oploštělou rohovkou. Při řídkém sníţení indexu lomu čočky mluvíme o indexové dalekozrakosti. Ta bývá fyziologická ve stáří. Dělení dalekozrakosti: hypermetropie lehká - +0, ,0 dioptrií, hypermetropie střední - +3, ,0 dioptrií, hypermetropie vysoká - +6, ,0 dioptrií, hypermetropie těţká - +9,25 a výše.. [8] (obr. č. 5) Obrázek 10 Zrakové vady [25] 24

25 3.1.3 Astigmatismus U astigmatismu nemá oko ve všech rovinách stejnou optickou mohutnost. Nejčastěji to způsobuje různá lomivost jednotlivých rovin rohovky. Rozeznáváme rovinu s největší lomivostí, kdy má rohovka menší poloměr zakřivení a rovinu s nejmenší lomivostí, kdy má naopak větší poloměr zakřivení. Astigmatismus způsobuje opět neostré vidění a to podle stupně, většinou na dálku i na blízko. Nekorigovaný astigmatismus můţe vyvolávat astenopické potíţe spojené s neurastenií a bolestmi hlavy. Astigmatismus se můţe kombinovat jak s dalekozrakostí, tak i s krátkozrakostí nebo můţe být oko dokonce v jedné ose dalekozraké a v druhé ose krátkozraké. Astigmatismus korigujeme cylindrickými skly, které mají různou lomivost ve dvou na sobě kolmých osách..[8] Obrázek 11 Astigmatismus [26] Tupozrakost (amblyopie) Tupozrakost je pokles zrakové ostrosti bez zjevné organické příčiny. Zjednodušeně vzniká nedostatečným vývojem zrakových drah a mozkových center vidění, nedostatečnou stimulací oka v útlém věku. Můţe se vytvořit do šesti let. Čím dříve vznikne, tím je těţší. Pokles zraku nejde zlepšit korekcí. Podle příčiny rozeznáváme několik typů tupozrakostí. Deprivační tupozrakost se vyskytuje u dětských katarakt a zákalů rohovky nebo sklivce. Léčba je moţná zhruba do šesti let věku. Spočívá v korekci případné refrakční vady nebo odstranění překáţky ve vidění s následnou okluzí zdravého oka. Tím je tupozraké oko stimulováno k činnosti, coţ vede k postupnému zlepšování. Součástí léčby jsou pleoptická a ortoptická cvičení a nácvik jednoduchého binokulárního vidění. k této zrakové rehabilitaci se pouţívají speciální optické přístroje. Léčba se provádí převáţně ambulantně. [11] 25

26 3.1.5 Šilhání (strabismus) Šilhání je porucha souhybu obou očí. Rozlišujeme souhybné a nesouhybné šilhání. Podle směru úchylky můţe být buď konvergentní strabismus, kdy se oko uchyluje dovnitř. Pokud se oko uchyluje ven, je to divergentní strabismus. Posledním druhem šilhání je vertikální strabismus, kdy se oko uchyluje nahoru nebo dolů. Souhybné šilhání se vyznačuje stále stejnou úchylkou očí ve všech směrech pohledu. Je to většinou šilhání u dětí, mnohdy spojené s tupozrakostí a téměř vţdy s refrakční vadou. Léčbou je výcvik případné tupozrakosti, správná korekce, pleoptický výcvik nebo operace. Nesouhybné šilhání se vyznačuje nestejným úhlem úchylky v různém směru pohledu, diplopií a vynuceným drţením hlavy k vyřazení diplopie. Je způsobeno obvykle obrnou jednoho nebo více okohybných svalů především u dospělých. Obrázek 12 Šilhaní [28] 26

27 Léčba je náročná. Léčí se základní onemocnění, což může být hypertenze, diabetes mellitus nebo mozkové příhody. Pokud nedojde k ůpravě, tak operační postupy snažící se zajistit pacientovi paralelní postavení bulbů a tím odstranění diplopie alespoň při přímém pohledu. Do doby vyléčení je někdy z důvodů vyřazení těžko snesitelné diplopie třeba jedno oko zakrývat. [11] Obrázek 13 Strabizmus [27] 27

28 3.2 Nádory oka Oblast oftalmoonkologie zahrnuje široké spektrum nádorů, které mohou vycházet přímo z nitroočních struktur nebo očnice (orbity) nebo z pomocných orgánů oka - z řas, spojivek a jiných struktur. [5] Benigní (nezhoubné) nálezy Névus spojivky je většinou dobře ohraničený lehce vyvýšený útvar růţové, ţlutavé nebo ţlutohnědé barvy a často ţelatinózního vzhledu, obsahující kapilární síť. Léčbou je excize. Juvenilní xantogranulom duhovky a řasnatého tělíska jsou pseudotumorózní afekce nejasné etiologie, podmíněna histiocytární proliferací s příměsí vícejaderných Teutonových buněk. Léčbou je lokální a celkové podání kortikosteroidů, eventuálně ozáření malými dávkami nebo výjimečně chirurgická excize. Névus je vrozeného původu a u dětí není ojedinělý. Na duhovce má podobu nepravidelných hnědavých plochých loţisek, na fundu to jsou ploché okrouhlé okrsky šedavé barvy. Neléčí se, ale je nutná dispenzarizace. Dermolipom spojivky je kongenitální, bělavý, ohraničený, oválný, lehce prominující útvar převáţně lokalizovaný dále od limbu subkonjunktiválně, hlavně temporálně, můţe zasahovat do orbity. Jde o tukovou tkáň krytou keratinem. [5] Obrázek 14 Nevus [29] 28

29 3.2.2 Maligní (zhoubné) nálezy Retinoblastom je prakticky jediným zásadním maligním nádorem oka dětského věku. Mezi malignitami u dětí tvoří cca 3 %. Asi 2/3 onemocnění se manifestují v prvních třech letech ţivota a jen výjimečně onemocní dítě starší šesti let. Klinicky probíhá retinoblastom v časném stadiu většinou skrytě. Pouze v 5 % se zjistí nádor při rutinním vyšetření. Nejčastějším prvotním symptomem je stádium leukokorie, zhruba v 60 %. Šedobělavý aţ ţlutavý reflex zornice je vyvolán odrazem světelných paprsků od nádoru. Rozsáhlé postiţení bulbu nádorem bývá v 7 % provázeno příznaky sekundárního glaukomu. Druhým iniciálním příznakem je ve 20 % strabismus ex anopsia, a to častěji exotropie, způsobené nádorovou infiltrací makulární oblasti. Pokles vizu bez šilhání bývá popisován v 5 %. Vyplývá z toho, ţe kaţdé malé dítě se strabismem nebo náhlým poklesem vidění má být neodkladně vyšetřeno oftalmologem. Osvědčená léčba je kombinace chemoterapie a lokální terapie. [5] Rhabdomyosarkom. Průměrný věk výskytu je 7 let, ale můţe vzniknout dříve i později. Jeho vznik je rychlý a často progreduje. Spolu s ním se pozoruje edém víček, hmatný útvar nasálně v horním víčku nebo pod spojivkou či krvácení z nosu. Při vyšetřeních CT vidíme charakteristickou destrukci kosti, tkáň rhabdomyosarkomu je ohraničena a často v horní části očnice. Vyšetření MRI s kontrastem a potlačením tuku, zvýrazněné podáním kontrastní látky. Léčba je radikální enuklace oka po potvrzení diagnózy biopsií. [5] Metastatický neuroblastom se projeví v prvních letech ţivota dítěte. Manifestuje jednostranně nebo oboustranně, prokrvácením víček nebo dislokací bulbu. u většiny pacientů bývá jiţ dříve diagnostikován karcinomatózní proces v dutině břišní. Vyšetření CT ukáţe na špatně viditelnou masu s destrukcí očnicových kostí. Doporučena celková péče onkologa, chemoterapie. Dítě po zjištění jakékoli z těchto diagnóz je třeba sledovat a dělat kontrolní vyšetření i po úspěšném vyléčení. Myslet na genetické postiţení řady onemocnění. [5] Obrázek 15 Retinoblastom-leukorie [30] 29

30 3.3 Záněty očí Záněty očí u dětí představují velmi početnou skupinu onemocnění, která mohou postihnout jakoukoliv část oka a jeho okolí. Oční infekce bývají většinou provázeny konjunktivitidou - zánětem spojivek, citlivé sliznice vystýlající oční víčka Záněty víček Chalazion je nejčastějším získaným onemocněním víček u dětí. Vlčí zrno vzniká zánětem vývodu Meibomské ţlázy. Při léčbě menších lipogranulomů aplikujeme antibiotika v masti nebo kortikoidy intratarzálně. v případě větších granulomů přistupujeme k léčbě chirurgické. Hordeolum ječné zrno je akutní hnisavý zánět Zeissovy nebo Mollovy ţlázy, projevuje se bolestivým otokem části nebo celého víčka. Blefaritida je chronické onemocnění okrajů víček, hlavní příčinou bývá stafylokoková infekce. Herpes simplex je primární virová infekce spojivky. Je téměř asymptomatická nebo se projeví mírným otokem víčka a drobnými puchýřky. Hojí se spontánně do týdne. Riziko poškození při opakované infekci. Herpes zoster ophtalmicus se projevuje bolestivou erupcí puchýřků a tvorbou krust na kůţi víček, na čele nebo tváři. Současně se můţe rozvinout i keratitida, iridocyklitida a sekundární glaukom. Léčíme podáváním acikloviru. Dlouhá lěčba Konjunktivitidy Zánět spojivek patří k nejčastějším onemocněním, u kterého je jedním z hlavních příznaků červené oko. Řadíme ho k zevním očním zánětům. k určení správné diagnózy je velmi důleţitá podrobná anamnéza pacienta. 30

31 3.3.3 Záněty očnice Orbitocelulitida je jedním z nejčastějších zánětlivých chorob očnice u dětí. Mezi příčiny vzniku řadíme zánět horních cest dýchacích. u dětí do tří let se nemoc projevuje horečkami, výraznou slabostí a rizikem vzniku meningitidy. Léčbu provádíme intenzivními antibiotiky. Projevuje se bolestí za okem doprovázenou zhoršeným pohybem bulbu, chemózou spojivek, jejich překrvením, zánětlivým otokem víček, protruzí bulbu, zduřením mízních uzlin. Toto onemocnění často vzniká přenosem infekce z paranasálních dutin. Neléčená orbitocelulitida můţe vést aţ k flegmóně očnice. Flegmóna očnice je, oproti výše uvedené chorobě, hnisavý zánět obsahu očnice, který způsobují často stafylokoky, pneumokoky a streptokoky. Flegmóna se můţe stát i ţivotem ohroţující chorobou, můţe se stát totiţ rizikem vzniku trombózy sinus cavernosus, meningitidy nebo mozkového abscesu. Včasnou léčbou je podávání antibiotik intravenózně ve vysokých dávkách. [3] Obrázek 16 Orbitocelulitída [31] Obrázek 17 Zánět spojivek [32] 31

32 Obrázek 18 Zánět očních víček [33] 32

33 3.4 Vrozené oční vady Vrozené oční vady vznikají jednak v důsledku vývojových poruch, zejména v souvislosti s genetickými poruchami nebo při poškození plodu v děloze zánětem, drogami nebo léčivy Kongenitální katarakta Katarakta (šedý zákal) představuje v tomto věku patologické zkalení čočky. Je patrný hned po narození a jako infantilní katarakty jsou označovány ty, které vznikly v průběhu prvního roku ţivota. Katarakta se můţe vyskytovat na jednom nebo na obou očích. [3] Jednostranná katarakta se můţe projevovat strabismem postiţeného oka a u bilaterální formy bývá často přítomen nystagmus. Obrázek 19 Katarakta [34] 33

34 3.4.2 Glaukom Dětský glaukom dělíme: a) primární - se vyskytuje od narození do 3. měsíce ţivota b) sekundární - jsou spojeny s velkou skupinou patologických stavů oka, proto je jejich incidence mnohem vyšší neţ u primárních glaukomů c) juvenilní - vyskytuje se mezi rokem ţivota. [3] Obrázek 20 Glaukom [35] Retinopatie nedonošených dětí Retinopatie nedonošených dětí zaujímá přední místo mezi příčinami nevidomosti u dětí ve vyspělých zemích světa. Ke ztrátě zraku v důsledku retinopatie dochází přibliţně u 70 % nevidomých dětí. Toto vazoproliferativní onemocnění sítnice postihuje zejména předčasně narozené děti s nízkou porodní hmotností. Právě předčasný porod, s ním spojená nízká porodní hmotnost a gestační věk, představují dominantní příčiny. [6] 34 Obrázek 21 Atrofie papily zrakového nervu [36]

35 3.4.4 Anizometropie Anizometropie je stav, kdy refrakce pravého a levého oka je rozdílná. Základní typy anizometropie jsou: 1. anizometropie hypermetropická (anisometropia hypermetropica) 2. anizometropie myopická (anisometropia myopica) 3. anizometropie smíšená (anisometropia mixta) 4. anizometropie astigmatická (anisometropia astigmatica) Při běţném vyšetření se malá anizometropie dá zjistit velmi často. Absolutně izometropická refrakce je stejně vzácná jako perfektně symetrický obličej. [16] Obrázek 22 Anizometropie [37] 35

36 3.4.5 Anizeikonie Anizeikonie je stav, kdy obraz předmětu vnímaného pravým i levým okem má na sítnici nestejnou velikost a tvar. Rozhodující je rozdílnost zrakových vjemů, ne velikost obrazů na sítnici. Při izeikonii jsou obrazy na obou sítnicích zcela shodné, naproti tomu při anizeikonii jsou ve všech směrech odlišné. Anizeikonii lze rozdělit na statickou a dynamickou. První typ je klasická anizeikonie označující vnímaný rozdíl velikosti obrazů při fixovaném směru pohledu. Druhým typem anizeikonie je tzv. vyvolaná anizoforie a označuje rozdíl velikosti obrazů způsobený nepřekonaným prizmatickým efektem při pohledu přes různé části dvou anizometropických brýlových čoček. [16] 36

37 4 Léčba a prevence Nejvýraznější změny prodělává oko zejména během prvních 12 měsíců, ale rozvoj zrakových funkcí je definitivně ukončen okolo šestého aţ osmého roku ţivota. Teprve v tomto věku dítě vidí jako dospělý. Uţ po narození a během prvních šesti let se u dětí mohou, stejně jako kdykoli později, objevit různé oční vady a poruchy. Přestoţe se dají většinou bez problémů léčit, při zanedbání nebo neodhalení vady včas, hrozí riziko trvalého poškození zraku. Je to dáno právě tím, ţe v prvních letech ţivota se zrakové funkce teprve vyvíjejí a pokud nejsou zraková centra dostatečně a správně stimulována, můţe být jejich vývoj narušen. 4.1 Prevence Důleţité proto je, aby si rodiče i u docela malého dítěte všímali, jak reaguje, zda při pozorování předmětu nenaklání hlavičku, nedívá se na hračky jen jedním okem, nepřivírá jedno oko, nesahá mimo nabízenou hračku atp. Na oční vadu můţe upozornit i to, ţe dítě sedí velmi blízko u televize nebo ho vyčerpává kreslení, prohlíţení obrázků a jakákoli práce do blízka. Pokud je takové chování registrované je podezření na poruchu vidění, je nutné navštívit okamţitě lékaře. Konzultaci s lékařem v ţádném případě neodkládat v případě šilhání, a pokud jsou v rodině nošeny brýle, neboť v rodinách, kde se oční vady vyskytují, je zvýšená pravděpodobnost, ţe se vada objeví i u dítěte. Oční vady u dětí nepodceňujte ani v případě, pokud má jeden z rodičů tupozrakost nebo strabismus, případně se s těmito vadami léčil v dětství. Oční čočka je u dětí velmi pruţná, dokáţe dobře akomodovat a vyrovnávat rozdíl i více neţ 5 dioptrií a pravidelné oční prohlídky jsou pak jedinou moţností, jak oční vadu zjistit. Lékaři proto v případě výskytu oční vady v rodině doporučují absolvovat oční prohlídky opakovaně, minimálně 1x ročně, a to i v případě, ţe ţádné příznaky oční vady nepozorujete. 37

38 4.2 Léčba Léčba je moţná několika spůsoby: brýlemi, kontaktními čočkami nebo laserovou operací Brýle Dětské brýle, které jsou vyuţívany ke korekci zraku jsou vyráběny v různých velkostech z mnoha druhů materiálů. Při výběru brýlí je nutné přhlíţet na věk dítěte i na jeho konkrétní potřeby. v dnešní době je veliký výběr brýlí i pro nejmenší děti, obroučky jsou ohebné, odolné vůči nárazu a sklíčka vůči rozbití. Je velice důleţité, aby brýle dobře seděly za ušima a na nose, aby se dítě nedívalo nad brýlemi Kontaktní čočky Nejčastejším důvodem indikace kontaktních čoček jak u dospělých, tak u dětí je korekce refrakčních vad. u malých detí do šesti let je nutnné pečlivě sváţit zda je vhodné kontaktní čočky aplikovat. Závisí to od více faktorú, počínajíc dostupnými vyráběnými parametry kontakních čoček. Dále záleţí také na tom jaké má dítě hygienické návyky, zdali bude mít dostatečnou podporu v rodine a v neposledné řadě jde i o to jak je díté šikovné. To jaký typ kontaktních čoček je dítěti vybrán ovplyvňují faktory jako je věk dítěte, stupeň astigmatizmu, snášenlivost pevných kontaktních čoček či aktivita dítěte. Ve většine případů jsou u dětí zvoleny měkké kontaktní čočky. Indikace kontaktních čoček se často vyuţíva u anizometropie a to z toho důvodu ţe je úspěšnější neţ korekce brýlovými čočkami. Je tomu tak proto, ţe díky indikaci kontaktních čoček nedochází k tak velkému rozdílu ve velikosti sítnicových obrazů a mozek je tak schopen spojit informace z obou očí v jeden vjem. Toto hraje důleţitou roli pri správném vývoji zraku i binokulárního videní dítěte. [38] 38

39 4.2.3 Laserové operace Díky laserové operaci na femtosekundovém laseru se dá v současnosti vyřešit prakticky kaţdá oční vada. Nejvíce operací je prováděno pacientům s s tzv. Krátkozrakostí alespoň jeden rok po ustálení oční vady. Na nejnovějších laserech je moţné operovat taky astigmatizmus a dalekozrakost. Medzi nejnovější i nejspolehlivější operace po všech stránkách patří operace ReLEx SMILE - 3D operace bez lamely a laserová operace metedou Femto LASIK. [39] Obrázek 23 Relex Smile [40] 39

40 5 Praktická část V mé praktické části jsem vytvořila dotazník, který se skládal ze sedmi otázek. u většiny otázek byla moţnost výběru z uvedených moţností. Dotazník bylo moţné vyplnit elektronicky pomocí aplikace Google formuláře nebo ručně v ambulanci oční lékařky. Otázky byli určeny pro pacienty ve věku od 0 do 26 let, z čehoţ vyplývá, ţe za mladší respondenty vyplňovali dotazník rodiče. Obdrţela jsem celkem 156 vyplněných dotazníků, z toho 81 bylo v elektronické formě a 75 ve formě papírové. Deset dotazníků jsem z důvodu neúplného nebo chybného vyplnění musela vyřadit. v prvních třech otázkách jsem zjistila základní údaje o pacientovi - jako je věk, pohlaví a v kolika letech se přišlo na oční vadu. v další části se otázky týkali toho o jakou konkrétní vadu jde a jaké hodnoty dioptrií pacient nosí. v předposlední otázce mě zajímala pomůcka na korekci zraku, která je daným pacientem vyuţívána. Nakonec jsem zjišťovala velmi důleţitou informaci, a to pravidelnost oční prohlídky. 5.1 Vyhodnocení dotazníku Graf 1 Pohlaví dítě Pohlaví dítěte Chlapci 36% Dívky 64% 40

41 Tabulka 1 Pohlaví dítěte Pohlaví Počet dětí % Dívky 93 64% Chlapci 53 36% Celkem % Na můj dotazník odpovědělo více dívek neţ chlapců. Dostala jsem odpovědi od 93 (64%) dívek. Chlapců bylo o poznání méně, jen 53(36%). Graf 2 Věk 30 Věk Chlapci Dívky Tabulka 2 Věk Věk Dívky Chlapci Celkem

42 Počet Můţeme vidět, ţe graf č.2 nám rozděluje zúčastněné do pěti věkových skupin. Při vytváření věkových kategorií jsem se řídila postnatálním vývojem člověka, který je rozdělen do 12 stádií. Tyto stádia jsou charakterizovány fyziologickými a anatomickými změnami, mezi které samozřejmě patří i změny související s očima a zrakem. Do 1. skupiny patří děti od 0 do 3 let a v tomto rozmezí je zahrnuté novorozenecké, kojenecké i batolecí období. v této skupině se nachází 8 chlapců a 10 dívek. Následují děti v předškolním věku od 4 do 7 let. Toto je jedna z nejpočetnějších skupin, nachází se v ní celkem aţ 28 dětí, z toho 20 dívek a 8 chlapců. Ve 3. skupině jsou jedinci označováni jako mladší školní a starší školní děti. v této skupině osmiletých aţ čtrnáctiletých dětí je 19 dívek a 10 chlapců. Dorost je zahrnut ve 4. skupině, kde je 20 dívek a 13 chlapců. v poslední skupině, počtem jedné z největších, jsou mladší dospělí ve věku 21 aţ 26 let. u této skupiny můţeme pozorovat, největší nadvládu dívek nad chlapci a to v poměru 24 dívek ku 4 chlapcům. Celkově můţeme z grafů vyčíst, ţe největší zastoupení mají 4 aţ 7 letí a 21 aţ 26 letí, kterých je stejně. Průměrný počet dětí je v 3. a 4. skupině a výrazně nejmenší ve skupině nejmladších. Graf 3 Hypermetropie Hypermetropie a více Věk zjištění Chlapci Dívky 42

43 Tabulka 3 Hypermetropie dívky Věk zjištění vady Počet a více 8 Tabulka 4 Hypermetropie chlapci Věk zjištění vady Počet a více 0 Hypermetropie je sférická vada oka. Tato vada je u dětí přirozená. Hodnoty +2D, +3D i vice se vyskytují poměrně běţně. Aţ 90% pětiletých dětí je pořád dalekozrakých. Vývojem a růstem oka by se tato vada měla ztratit, ale u téměř 50% jednotlivců přetrvává. Z grafu můţeme vidět, ţe ke zjištění vady dochází nejčastěji v raném věku dítěte. Nejmladší skupina od 0 do 3 let má 22 zástupců, z toho 12 chlapců a 10 dívek. Ve skupině od 4 do 7 let je jen o jednoho zástupce méně a poměr je 12 dívek ku 9 chlapcům. Další dvě skupiny mají o poznání méně zástupců a zajímavé je, ţe mezi nimi nejsou ţádní chlapci. Máme tu 3 dívky ve skupině od 8 do 12 let a 8 dívek v skupině 13 a více let. 43

44 Počet Graf 4 Myopie Myopie a více Věk zjištění Chlapci Dívky Tabulka 5 Myopie dívky Věk zjištění vady Počet a více 13 Tabulka 6 Myopie chlapci Věk zjištění vady Počet a více 3 O myopii můţeme říci, ţe je to porucha z řady refrakčních vad oka. Rozeznáváme 3 stádia myopie - lehká, střední a těţká myopie. Je známo, ţe lehká a střední myopie se objevují ve školním věku a ke zhoršení dochází v pubertě. Tento fakt potvrdil i můj výzkum. Na myopii se přišlo ve věku 8 aţ 12 let u 14 chlapců a 18 dívek. Ve věku 13 a vice let 44

45 Počet u 3 chlapců a 13 dívek. Těţká forma myopie se projevuje jiţ v raném věku a je méně častá, coţ se opět potvrdilo a můţeme to vidět i na grafu. Ve věku 0 aţ 3 let se přišlo na vadu u dvou chlapců a pěti dívek, ve věku 4 aţ 7 let jen u 3 jedinců, z toho byli dvě dívky a jeden chlapec. Graf 5 Astigmatismus Astigmatismus a více Věk zjištění Chlapci Dívky Tabulka 7 Astigmatismus dívky Věk zjištění vady Počet a více 6 Tabulka 8 Astigmatismus chlapci Věk zjištění vady Počet a více 3 45

46 Počet Na první pohled můţeme zpozorovat, ţe astigmatismus se projevoval v různých věkových kategoriích ve stejných poměrech. Astigmatismus je vada, která se dá zjistit jiţ v nízkém věku dítěte, avšak stává se, ţe jí oční lékař nevěnuje dostatek pozornosti. Ve věku 0 aţ 3 let byl astigmatismus diagnostikován nejvyššímu počtu dětí a to šesti chlapcům a sedmi dívkám. v další kategorii 4-7 let, se nachází stejný počet dívek, ale uţ jenom 3 chlapci. u 8-12 letých se počet dívek o jednu zvedl na číslo 8 a u chlapců se opět našli 3 zástupci. v poslední kategorii 13 a vice let je celkově nejmenší počet pacientů. I kdyţ u chlapců jsou to znova 3 zástupci, ale tentokrát klesl i počet dívek a to na 6 pacientek. Graf 6 Strabismus Výskyt strabismu Chlapci Dívky Š+H Š+A Š+M Š Věk zjištění Tabulka 9 Výskyt strabismu u dívek Vada Počet Šilhání + hypermetropie 11 Šilhání + astigmatismus 3 Šilhání + myopie 0 Šilhání 6 46

47 Tabulka 10 Výskyt strabismu u chlapců Vada Počet Šilhání + hypermetropie 10 Šilhání + astigmatismus 3 Šilhání + myopie 2 Šilhání 0 Strabismus neboli šilhání se ve většině případů vyskytuje v kombinaci s jinou oční vadou. v mém výzkumu se objevilo nejvíc případů, kdy se strabismus kombinoval s hypermetropií. Bylo tomu tak u 10 chlapců a 11 dívek. Dále se objevili 2 skupiny se stejným počtem zástupců. Strabismem a zároveň astigmatismem trpí 3 chlapci a 3 dívky. Samostatné šilhání uvedlo pouze 6 dívek. Nejméně pacientů, tedy dva chlapci, uvedli šilhání s myopií. Graf 7 Pomůcky Využití pomůcek 1% 1% 23% 22% 53% Brýle Brýle+okluzor Brýle+KČ Kontaktní čočky Nic 47

48 Tabulka 11 Vyuţití pomůcek Pomůcka Počet % Brýle 77 53% Brýle+okluzor 32 22% Brýle+kontaktní čočky 33 23% Kontaktní čočky 2 1% Nic 2 1% Nejčastěji nošenou pomůckou jsou bezpochyby brýle. Aţ 77 pacientů uvedlo, ţe na korekci zraku vyuţívá jen brýle. Dále se objevilo hodně odpovědí, konkrétně 33, kde pacienti kombinují nošení brýlí s kontaktními čočkami. Tato kombinace je vhodná, protoţe je důleţité, aby si oči občas od kontaktních čoček odpočinuly. Rodiče u pacientů v niţším věku, ve 32 případech uvedli, ţe jejich dítě nosí spolu s brýlemi okluzní pomůcku, coţ je velmi prospěšné, protoţe díky nošení okluzoru napomáháme správnému vývoji binokulárního vidění. Jenom dva pacienti uvedli, ţe vyuţívají pouze kontaktní čočky a další dva, ţe nepouţívají ţádnou pomůcku. 48

49 Počet Graf 8 Preventivní kontroly Preventivní kontroly čtvrtroční půlroční 1krát za rok 1krát za 2 roky ostatní Tabulka 12 Preventivní kontroly Věk čtvrtroční půlroční 1krát za rok 1krát za 2 roky ostatní V kategorii 0 aţ 3 letých čtvrtročně chodí na preventivní kontroly k očnímu lékaři 6 dětí a půlročně 11 dětí. v této kategorii nemáme ţádné pacienty, kteří by chodili na kontroly 1krát za rok nebo 1 krát za dva roky. Je to z toho důvodu, protoţe prohlídky u malých dětí jsou velice důleţité vzhledem k tomu, ţe oko se vyvíjí. Jeden dotázaný uvedl, ţe s kontrolami teprve začínají. v kategorii 4 aţ 7 let chodí čtvrtročně na preventivní oční kontroly 9 dětí, půlročně 19 dětí, 1 krát za rok 5 dětí, 1 krát za 2 roky dvě děti. Z ostatních odpovědí bylo v jedné uvedeno, ţe s prohlídkami začínají a v jedné, ţe očního lékaře navštěvují dle potřeby. Můţeme pozorovat, ţe pravidelnost očních kontrol je velice podobná s první věkovou 49

50 kategorií a to vzhledem k tomu, ţe stale probíhá vývoj binokulárního vidění. v další věkové kategorii a to u školáků od 8 do 14 let můţeme pozorovat menší změny v pravidelnosti. Pořád jsou nejčastější kontroly po půl roce, avšak vidíme, ţe jsme zaznamenali nárůst zástupců, kteří chodí na preventivní kontrolu 1 krát za rok. Na grafu vidíme, ţe čtvrtročně k lékaři chodí 4 děti, půlročně aţ 15 dětí, 1 krát za rok 10 dětí a jenom 1 dítě 1 krát za 2 roky. Jedna dívka s myopií uvedla, ţe s očními kontrolami začíná. Následuje kategorie dorostu od 15 do 20 let. Tady uţ jsou změny výraznější.můţeme vidět absence zástupců při čtvrtročních kontrolách a po půl roce chodí k očnímu lékaři jenom 5 zástupců. Nejvyšší počet zástupců, tedy 19, chodí na preventivní kontroly 1 krát za rok. Nárůst oproti předešlým věkovým kategoriím je značný u preventivních kontrol 1 krát za 2 roky, počet pacientů se zvedl aţ na devět. v jedné odpovědi uvedl šestnáctiletý chlapec, ţe chodí jen na preventivní kontroly ke svému pediatrovi. Poslední kategorie 21 aţ 26 letých je velmi podobná předešlé dorostenecké kategorii. Při čtvrtročních kontrolách opět nemáme ţádného zástupce a půlročně chodí na prohlídku uţ jenom 2 zástupci. 1 krát za rok chodí na kontrolu 8 pacientů. Speciální pro tuto kategorii je, ţe nejvyšší počet zástupců, tedy 13, chodí na preventivní kontrolu 1 krát za 2 roky. Zajímavé je, ţe dva respondenti uvedli, ţe chodí jen k optometristovi a dva na kontroly nechodí vůbec. 50

51 Počet Graf 9 Dioptrie-hypermetropie Dioptrie - hypermetropie Chlapci Dívky a více Hodnota dioptrí Tabulka 13 Hodnota dioptrií u hypermetropů Dioptrická hodnota Dívky Chlapci a více 3 5 Je všeobecně známé, ţe hypermetropie se nejčastěji vyskytuje v hodnotě od +2D do +6D. v mém výzkumu se nacházelo nejvíce pacientů se střední dalekozrakostí a to 6 chlapců a 12 dívek. Lehkou hypermetropii v odpovědi uvedlo 5 chlapců a 3 dívky. Pro tyto pacienty bylo charakteristické, ţe vada jim byla diagnostikována jiţ v raném věku. 51

52 Počet Graf 10 Dioptrie-myopie Dioptrie - myopie Chlapci Dívky a více Hodnota dioptrií Tabulka 14 Hodnota dioptrií u myopů Dioptrická hodnota Dívky Chlapci a více 4 2 Pacienti s myopií nejčastěji v dotazníku uváděli, ţe trpí lehkou formou myopie. Tuto odpověď uvedlo aţ 27 dívek a 12 chlapců. Dále hodnoty od 3 do 6 dioptrií uvedlo 6 chlapců a 8 dívek. Těţkou formu, coţ znamená vice neţ 6 dioptrií, měli jen 2 chlapci a 4 dívky. 52