MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝCHOVY KE ZDRAVÍ REFRAKČNÍ ZRAKOVÉ VADY U ŽÁKŮ DEVÁTÉ TŘÍDY ZŠ Bakalářská práce Brno 2012 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Mgr. Lenka Procházková Autor bakalářské práce: Kristýna Krejčí

2 Bibliografický záznam KREJČÍ, Kristýna. Refrakční zrakové vady u žáků deváté třídy ZŠ. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výchovy ke zdraví, Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Mgr. Procházková Lenka.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ve Dvorcích dne Kristýna Krejčí

4 Anotace Bakalářská práce pojednává o zraku, konkrétněji pak o refrakčních zrakových vadách a jejich výskytu ve zkoumaném vzorku žáků. V teoretické části bakalářské práce je uvedena anatomie zrakového orgánu a také stručná fyziologie vidění. Dále jsou popsány refrakční zrakové vady, jejich příznaky a možnosti korekce. V neposlední řadě se bakalářská práce zabývá pojetím tohoto tématu ve spojení s výchovou ke zdraví, jakožto předmětu, který je vyučován na základních školách. Praktická část bakalářské práce uvádí výsledky dotazníkového šetření. Výsledky ukazují informovanost zkoumaných žáků devátých ročníků o refrakčních zrakových vadách a také jejich zájem o toto téma, dále ukazují výskyt refrakčních zrakových vad mezi dotazovanými žáky. Annotation The bachelor thesis discusses the vision, more specifically, the refractive visual defects and their occurrence in the sample of students. The theoretical part of the thesis is indicated visual organ anatomy and physiology concise vision. Further describes the refractive visual defects, their symptoms and the possibility of correction. Last but not least thesis deals with the conception of this topic in conjunction with health education as a subject that is taught in primary schools. The practical part of the thesis shall indicate the results a questionnaire survey. Results show the awareness of students researched ninth grade refractive visual defects and their interest in this topic, also show the occurrence of refractive visual defects between the interviewed students. Klíčová slova Zrak, rohovka, sítnice, čočka, zraková ostrost, barevné vidění, myopie, hypermetropie, astigmatismus, anizometropie, korekce. Keywords Eyesight, cornea, retina, lens, visual acuity, color vision, myopia, hypermetropia, astigmatism, anisometropia, correction.

5 Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat PhDr. Mgr. Lence Procházkové za vedení mé bakalářské práce, za cenné připomínky a rady, ale také za vlídný a vstřícný přístup. Dále děkuji své rodině za podporu, trpělivost a umožnění studia.

6 OBSAH ÚVOD... 8 I TEORETICKÁ ČÁST ANATOMIE ZRAKOVÉHO ORGÁNU Bělima Rohovka Cévnatka Řasnaté těleso Duhovka Sítnice Sklivec Čočka Komorový mok STRUČNÁ FYZIOLOGIE VIDĚNÍ Zraková ostrost Optické vlastnosti oka Refrakce oka Barevné vidění REFRAKČNÍ ZRAKOVÉ VADY Anizometropie Myopie (krátkozrakost) Hypermetropie (dalekozrakost) Astigmatismus Refrakční zrakové vady u dětí Příčiny refrakčních zrakových vad Důsledky nekorigované refrakční zrakové vady... 22

7 4 KOREKCE REFRAKČNÍCH ZRAKOVÝCH VAD Brýle Kontaktní čočky TÉMA REFRAKČNÍCH ZRAKOVÝCH VAD V OBORU VÝCHOVA KE ZDRAVÍ II PRAKTICKÁ ČÁST METODIKA VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Sběr a získávání dat Respondenti Cíle a hypotézy výzkumného šetření VÝSLEDKY VÝZKUMU DISKUSE ZÁVĚR SHRNUTÍ POUŽITÉ ZDROJE... 47

8 ÚVOD Zrak je lidským smyslem, který nám umožňuje vnímat světlo, barvy, tvary a vzdálenosti, tím nám celkově zajišťuje orientaci v prostoru. Pomocí zraku jsme schopni přijímat více než 80 % informací ze svého prostředí. Pokud se tedy budeme bavit o zraku jako takovém, budeme se bavit o jednom z pěti smyslů člověka, ovšem málokdo si uvědomí, že tento smysl je pro život ten nejcennější. Kvalitní vidění a zdraví zrakového aparátu je předpokladem kvalitního života. Tuto skutečnost si lidé, nemající zrakové problémy, neuvědomují a vidění berou jako samozřejmost. Důležitý význam zraku pro život si uvědomují právě ti lidé, kteří jej nemohou plnohodnotně využívat. Často se potýkají s problémy, které se zdravým lidem jeví jako banální, nebo si vůbec neuvědomují, že situace pro ně bezproblémová a běžná, může být pro jiného člověka nepříjemná a problémová. Některé vady zraku postihují již dětskou populaci, především jsou to právě vady refrakční. Samotné oko i proces vidění dítěte se po narození dále vyvíjí, ani binokulární vidění není ihned zcela ustáleno. Do procesu vývoje oka dítěte mohou zasáhnout nepříznivé vnitřní, či vnější faktory, taktéž patologické události. U dětí je velice důležité určit diagnózu včas. Včasná diagnóza zrakové vady dítěte bude mít roli pro jeho správný fyzický i psychický vývoj a co možná nejmenší následky na zrakovém aparátu. Rodiče dítěte by tak měli dbát na jeho pravidelné oční lékařské prohlídky. Bakalářská práce se zaměřuje na výskyt refrakčních zrakových vad u žáků základní školy. Pro pedagoga může být v některých případech velice důležité, aby znal druh zrakové vady žáka a mohl mu tak přizpůsobit výuku, nároky prostředí, nebo mu nějakým způsobem zpříjemnit a usnadnit vzdělávání. V první, teoretické části bakalářské práce, je uvedena anatomie oka a fyziologie vidění, což je důležité pro pochopení patologie refrakčních zrakových vad. Dále je zde uveden přehled refrakčních zrakových vad, jejich příčin a možnosti korekce. Ve druhé, praktické části bakalářské práce, jsou uvedeny výsledky dotazníkového šetření. Výsledky se týkají početnosti výskytu refrakčních zrakových vad u žáků devátých ročníků základních škol, postoje žáků k tématu a dosavadní zkušenosti žáků s tématem refrakčních zrakových vad. Cílem bakalářské práce je zjistit informovanost žáků základních škol o problematice refrakčních zrakových vad, dále pak zmapovat výskyt refrakčních zrakových vad u dotazovaných žáků devátých tříd základních škol. 8

9 I TEORETICKÁ ČÁST 1 ANATOMIE ZRAKOVÉHO ORGÁNU Vlastním zrakovým orgánem je oko, které je uložené v kostěné očnici (orbitě) a nachází se v obličejové části lebky. Oko se skládá z oční koule (bulbus oculi) a přídatných očních orgánů (organa oculi accessoria), které mu zajišťují ochranu a pohyblivost. Mezi přídatné oční orgány patří víčka (palpebrae), spojivka (conjuctiva), slzní aparát, okohybné svaly, oční cévy a nervy. (Řehák, S., 1989) Oční koule (bulbus oculi) je téměř tvaru koule o průměru asi 23 mm vertikálně a 26 mm horizontálně. Mezi otevřenými víčky v oční štěrbině je viditelný pouze její menší přední úsek. Větší, zadní část, je uložena v hloubi očnice. Mediálně od zadního pólu oční koule z ní vystupuje zrakový nerv (nervus opticus). (Synek, S., Skorkovská, Š., 2004) Očnice vytváří čtyřbokou pyramidu se zaoblenými hranami, s bází obrácenou dopředu a vrcholkem směřujícím vzad. Horní okraj očnice je tvořen frontální kostí. V hrotu očnice je okrouhlý otvor foramen opticum pro vnik zrakového nervu do lebeční dutiny, také se okolo tohoto otvoru upíná k očnici společná šlacha očních svalů. (Řehák, S., 1989) Celý povrch oční koule je kryt spojivkou. Spojivka je tenká, lesklá, cévně mukózní membrána, která na oční kouli vytváří souvislý vak a přechází do rohovkového epitelu. Také pokrývá zadní plochu víček, kde poté přechází do jejich kůže. Spojivka má ochrannou a sekreční funkci. Oční kouli chrání mechanicky i imunologicky, protože produkuje antibakteriální buňky a také například lymfocyty. Sekreční funkce spočívá v roztírání slzného filmu po rohovce při mrkání. (Kuchynka, P., 2007) Jak uvádí ČIHÁK (2004), tak stěna oční koule se skládá ze tří vrstev a uvnitř oční koule se nachází vnitřní obsah. Vnější vazivová vrstva (tunica fibrosa bulbi) Tvoří tuhý a pevný obal oční koule, zajišťuje stabilitu jejího tvaru. Také je místem úponu šlach a okohybných svalů. Přední částí této vrstvy vstupují do oka světelné paprsky. Vnější vrstvu tvoří: bělima (sclera), rohovka (cornea). 9

10 Střední cévnatá vrstva (tunica vasculosa bulbi) Též nazývaná jako živnatka (uvea). Tato vrstva je poměrně tenká, převážně tvořená řídkým vazivem s pigmentovými buňkami. Obsahuje cévy, ze kterých je zásobována převážná část oční koule. Střední vrstvu tvoří: cévnatka (choroidea), řasnaté těleso (corpus ciliare), duhovka (iris). Vnitřní nervová vrstva (tunica interna neboli senzoria bulbi) Vnitřní vrstvu tvoří: sítnice (retina). Vnitřní obsah oční koule představují průhledné a čiré struktury, které propouštějí světelné paprsky a soustřeďují je tak, aby dopadaly na sítnici. Můžeme říci, že jde o optická prostředí oka. Vnitřní obsah oční koule tvoří: sklivec (corpus vitreum), čočka (lens), komorový mok (humor aquosus), přední a zadní komora oční (camera oculi anterior et posterior). Obr. 1: Řez okem (Brabec, P. [online], 2004) 10

11 1.1 Bělima Bělima (sclera) tvoří asi 80 % povrchu oční koule. Skládá se z hustého vaziva kolagenních a elastických fibril a také obsahuje buňky zvané sklerocyty. Její tloušťka kolísá mezi 0,3-1,5 mm přičemž nejsilnější je v zadní části a nejslabší je pod úpony svalů. Svým vzhledem je neprůhledná, mléčně bílá a téměř bezcévná. Její funkce spočívá v ochraně nitroočních struktur oka, udržování tvaru a tonu oční koule a také je pevnou oporou pro připojující se okohybné svaly. Na přední straně bělimy je otvor, do kterého je vsazena rohovka, celý přední úsek je pak kryt spojivkou. V zadním úseku bělimy je okrouhlá dírkovaná ploténka - lamina cribosa sclerae, neboli místo pro výstup vláken zrakového nervu, v jehož okolí jsou i otvory pro průchod nervů a cév oka (Kuchynka, P., 2007). Bělima je svým zevním povrchem přiložena na kulovité ložisko, kde jamku tvoří fascia bulbi, v této jamce se oko pohybuje. (Čihák, R., 2004) 1.2 Rohovka Rohovka (cornea) zaujímá asi 20 % povrchu oční koule, je bezbarvá, bezcévná a zcela průhledná. Tvoří mechanicky i chemicky nepropustnou bariéru mezi nitrem oka a vnějším prostředím. Povrch rohovky je pokryt slzným filmem, který chrání její povrchový epitel (Kuchynka, P., 2007). Tloušťka rohovky kolísá kolem 1 mm, přičemž na okrajích je silnější, než na vrcholu. V epitelu rohovky je ze všech tkání v těle největší počet senzitivních volných nervových zakončení, proto je velice citlivá na dotyk a poškození. Buňky rohovkového epitelu mají velkou regenerační schopnost, ovšem její hojení je pomalé (Synek, S., Skorkovská, Š., 2004). Zevní okraj rohovky přechází ve skléru, může se tak dít dvojím způsobem. Buď to je zanesen do žlábku ve skléře, nebo je směrem od povrchu šikmo k periferii ztenčen a okraj skléry jej překrývá. Z optického hlediska je rohovka nejdůležitějším refrakčním prostředím, protože je vstupním oddílem do optického prostředí oka. Přední plocha rohovky má rozdílný poloměr zakřivení, od plochy zadní. (Čihák, R., 2004) 1.3 Cévnatka Cévnatka (choroidea) je tvořena cévními kmeny a bohatou kapilární sítí (choriokapilaris), ze které je vyživován pigmentový epitel sítnice i vrstva světločivných elementů. Je součástí zadního segmentu oka a vyplňuje prostor mezi sítnicí a sklérou. Její tloušťka se pohybuje od 0,2 0,4 mm. (Kuchynka, P., 2007) 11

12 Dutinová strana cévnatky, přiléhající k sítnici, je bohatě pigmentovaná, pohlcuje světelné paprsky a zabraňuje jejich odrazům, čímž zabraňuje přesvětlení oka. V zadní části cévnatky je otvor pro vstup vláken zrakového nervu, sítnicové tepny a žíly do oka. Přední okraj cévnatky plynule přechází do řasnatého tělesa. (Synek, S., Skorkovská, Š., 2004) Funkce cévnatky je dvojí. Jednak vyživuje hluboké vrstvy sítnice a dále pak svým pružným napětím působí také mechanicky, neboť táhne za řasnaté těleso směrem dozadu a napíná tak závěsný aparát čočky, čímž pomáhá zaostřovat na dálku. (Čihák, R., 2004) 1.4 Řasnaté těleso Řasnaté těleso (corpus ciliare) je přiloženo na vnitřní stranu bělimy a v okolí sklerokorneálního rozhraní s ní srůstá. Při pohledu z přední a zadní strany má tvar mezikruží, na příčném řezu je trojúhelníkovité. Řasnaté těleso má dvě části pars plana (zadní část, přecházející v cévnatku) a pars plicata (přední část, pojící se k duhovce). V místě pars plicata vystupují z řasnatého tělesa radiálně uspořádané řasy, které mají sekretickou funkci a vylučují nitrooční tekutinu do zadní oční komory. Mezi těmito řasami se k řasnatému tělesu také upínají vlákna závěsného aparátu čočky. Podkladem řasnatého tělesa je vazivové stroma, kdy jeho větší část tvoří hladká svalovina. Při kontrakci svaloviny dojde k uvolnění, či natažení závěsného aparátu čočky, což má za následek změnu tvaru čočky akomodaci. (Kuchynka, P., 2007) 1.5 Duhovka Duhovka (iris) má tvar mezikruží se středovým otvorem, jímž je zornice, neboli panenka pupilla. Na okraj zornice se nepatrně přetáčí pigmentový sítnicový epitel (pigmentový list) ze zadní plochy duhovky, který dodává jejímu okraji tmavé zbarvení. Duhovka dělí prostor oka na přední a zadní oční komoru. Funkce duhovky spočívá ve vytváření clony. Při nedostatku světla a při akomodaci oka na dálku její svalová vlákna rozevírají zornici, takové rozšíření zornice nazýváme mydriasa. Naopak při dostatku světla a akomodaci oka na blízku zornici svírá, takové zúžení zornice nazýváme miosa. Cévy duhovky vytvářejí dva prstence, které jsou propojeny. Důležitým místem na duhovce je angulus iridocornealis, neboli reticulum trabeculare, ve kterém se vstřebává komorová tekutina do cévního systému. Přední plocha duhovky je podle množství pigmentu různě zbarvená a podmiňuje individuální barvu očí. (Čihák, R., 2004) 12

13 1.6 Sítnice Sítnice (retina) se skládá ze dvou stavebně i funkčně odlišných oddílů. Zadní oddíl, který se nachází v zadní části oční koule, je zastoupen optickou částí sítnice (pars optica retinae). Druhý oddíl, což je část přiléhající k duhovce a k řasnatému tělesu, tvoří tzv. sítnici slepou (pars caeca retinae). Tyto dvě části jsou od sebe odděleny nerovnou a klikatou čarou, zvanou ora serrata. Optická část sítnice je funkčně významnější (Synek, S., Skorkovská, Š., 2004). Sítnice je dále tvořena světločivnými elementy, kterými jsou tyčinky o počtu asi 120 mil. a čípky o počtu asi 7 mil. Tyto elementy obsahují zrakové pigmenty citlivé na světlo. (Trávničková, E., 1984) Optická část sítnice představuje místo světločivných a nervových složek, které jsou uspořádané ve vrstvách. Jsou zde vytvořeny tři vrstvy neuronů spojených synapsí (Čihák, R., 2004). Laterálně, proti zadnímu pólu oka, zde leží tzv. žlutá skvrna, která představuje místo nejostřejšího vidění, protože se zde promítá centrální paprsek a je zde soustředěno největší množství světločivných elementů čípků. V místě, kde z oční koule odstupuje zrakový nerv, se nachází tzv. skvrna slepá, což je místo, neobsahující žádné světločivné elementy. Slepá část sítnice kryje vnitřní plochu řasnatého tělesa a duhovky. Při předním okraji duhovky se přehrnuje a tvoří úzký, tmavý pruh okolo zornice. Tato část je tvořena pouze pigmentovou vrstvou a neobsahuje žádné smyslové buňky (Synek, S., Skorkovská, Š., 2004). Hlavní funkcí této části je výživa a transport kyslíku pro světločivné elementy. (Čihák, R., 2004) 1.7 Sklivec Sklivec (corpus vitreum) je průhledná, dokonale čirá, bezcévná a bezbuněčná tkáň, která je světlolomná. Sklivec v oku vyplňuje prostor za čočkou, tzv. sklivcovou komoru. Je z 99 % tvořen vodou a z 1 % bílkovinami, dále také řídkou pletení kolagenních vláken, mezi kterými jsou roztroušeny hyalocyty. Na povrchu směřujícímu k sítnici je sklivec zahuštěn v bazální membránu, vytvořenou podpůrnými Müllerovými buňkami sítnice a epiteliálními buňkami řasnatého tělesa. Díky membráně se sklivec připojuje k sítnici. Na přední ploše sklivce je prohloubená jamka, do které je vsazena zadní plocha čočky. Jemná fibrilární struktura sklivce zajišťuje jeho rosolovitou konzistenci a při poranění může vytéct (Synek, S., Skorkovská, Š., 2004). Objem sklivce je asi 4 ml. (Kuchynka, P., 2007) 13

14 1.8 Čočka Čočka (lens) je uložena za zornicí v zadní komoře oční. Přední plocha se podílí na ohraničení zadní oční komory a její střední část naléhá na zornici. Zadní plocha je vložena do sklivce. Průměr čočky je asi 10 mm a její tloušťka je zhruba 3,7 mm. Okolo čočky je průhledná sklovitá blanka, která vytváří pouzdro čočky (capsula lentis). Pouzdro chrání čočku před komorovou tekutinou, která by při přímém kontaktu vyvolávala zakalení. Čočka má také závěsný aparát tvořený komplikovaně a radiálně uspořádaným systémem jemných vláken (Čihák, R., 2004). Vlákna závěsného aparátu se na jedné straně upínají k řasnatému tělesu a na straně druhé k pouzdru čočky. Závěsný aparát ovlivňuje napětí a tvar čočky, tím i její optickou mohutnost a ohniskovou vzdálenost. Při pohledu do blízka se vlákna natáhnou a čočka se vyklene. Při pohledu do dálky sval ochabne a čočka se oploští. Proces je nazýván jako akomodace. (Trávničková, E., 1984) Funkce čočky spočívá v akomodaci, refrakci a udržení své vlastní transparentnosti. Čočka nemá vlastní inervaci, je bezcévná a její metabolismus je zcela závislý na komorové vodě. Dorůstá po celý život, čímž se během života mění její hmotnost, průměr i tvar. (Kuchynka, P., 2007) 1.9 Komorový mok Komorový mok, neboli komorovou tekutinu, (humor aquosus), produkuje řasnaté těleso v zadní komoře oční. Ze zadní komory oční obtéká duhovku, přes zornici proniká do přední komory oční a v úhlu vstupuje do Schlemmova kanálu, kterým se dostává do žilního systému. V menší míře se dostává také na přední stranu duhovky, odkud je vstřebáván do cév. (Čihák, R., 2004) Vyrovnaná produkce komorového moku udržuje stálost nitroočního tlaku a tvar oční koule. Pokud jeho produkce převyšuje odtok, nitrooční tlak stoupá. (Trávničková, E., 1984) Komorový mok odpovídá tkáňovému moku a jeho dalším úkolem je zajišťování metabolických funkcí, tzn. výživa bezcévných vnitřních součástí oka a odnášení katabolitů. (Řehák, S., 1989) 14

15 2 STRUČNÁ FYZIOLOGIE VIDĚNÍ Oko je tvořeno optickým světlolomným systémem, světločivnými receptorovými elementy a nervem, který z něj odvádí informace. Světlo nejprve prochází rohovkou, poté komorovou vodou, čočkou a sklivcem k sítnici, kde dopadá na světločivné buňky. Tam vytváří obraz pozorovaných předmětů. Dříve, než světelné paprsky na sítnici dopadnou, lámou se v jednotlivých prostředích. (Trávničková, E., 1984) 2.1 Zraková ostrost Zraková ostrost, neboli vizus je definována jako míra rozlišovací schopnosti oka, která odpovídá nejmenšímu pohledovému (zornému) úhlu, pod kterým je oko schopno rozlišit dva objekty tak, aby byly ještě vnímány odděleně (Řehák, S., 1989). Je podmíněna rozlišovací schopností oka a refrakčním stavem oka. Normální zraková ostrost je dána transparencí optických prostředí oka, jejich fyziologickou lomivostí, funkcí čípků, funkcí zrakového nervu a funkcí zrakového korového centra. Závisí na jasu předmětu, vzdálenosti předmětu od sítnice, kontrastu předmětu oproti okolnímu prostředí a samozřejmě na potencionální přítomnosti refrakční vady. Pro vyšetření zrakové ostrosti využíváme optotypů. (Synek, S., Skorkovská, Š., 2004) 2.2 Optické vlastnosti oka Světelné paprsky, procházející rozhraním dvou fyzikálně odlišných prostředí, které jsou průhledné, se z části odrážejí a z části prostupují do druhého prostředí. Ve druhém prostředí se lámou a rozptylují. Lom paprsku závisí na poměru hustot daných prostředí. Při přechodu do hustšího prostředí se paprsek láme ke kolmici, při vstupu do řidšího prostředí se láme od kolmice. (Synek, S., Skorkovská, Š., 2004) Jestliže procházejí paprsky kulovitou hraniční plochou, jako je oční koule, setkají se v bodě za optickou soustavou, který označujeme jako ohnisko. Při akomodaci na dálku se rovnoběžné paprsky sbíhají v bodě, který leží v ohniskové rovině na sítnici. Předměty umístěné v kratší vzdálenosti před okem se zobrazují až za sítnicí a jsou viděny neostře. Při akomodaci na blízko musí čočka zvětšit své zakřivení, tím i lomivost, aby se paprsky protínaly na sítnici. Vzdálený bod se v tomto případě zobrazuje za sítnicí a je vidět taktéž neostře, protože zadní ohnisková vzdálenost je nyní kratší, než při akomodaci na dálku. (Trávničková, E., 1984) 15

16 2.3 Refrakce oka Nepatologický stav, kdy se paprsky přicházející rovnoběžně do oka sbíhají na sítnici, označujeme jako emetropii. Pokud se sbíhají mimo sítnici, jak je tomu například u refrakčních zrakových vad, hovoříme o ametropii. Refrakční zrakové vady proto označujeme též jako ametropické. (Hycl, J., Trybučková, L., 2008) Refrakce oka vyjadřuje poměr mezi jeho délkou v optické ose a optickou mohutností lomivých prostředí. (Autrata, R., Vančurová, J., str. 46). Hodnota lomivosti se vyjadřuje v dioptriích (D), které jsou převrácenou hodnotou ohniskové vzdálenosti. Celková lomivost celého oka je 60 D. (Kolín, J., 1994) 2.4 Barevné vidění Tuto problematiku vysvětluje ŘEHÁK (1989), který říká, že vnímání barev spočívá ve schopnosti oka rozlišovat různé délky elektromagnetického vlnění a pociťovat je jako barvy. U lidského oka je toto vlnění rozprostřeno mezi ultrafialovým a infračerveným zářením, což odpovídá vlnovému rozsahu nm. Paprsky s delší, či kratší vlnovou délkou jsou pro lidské oko neviditelné. Barevné vidění je výlučnou funkcí čípků a je charakteristické pro denní (fotopické) vidění. (Řehák, S., 1989) Podle Youngovy-Helmholtzovy teorie je barevné vidění možné díky třem druhům čípků, které mají různé absorpční maxima. Každý z čípků obsahuje jiný druh fotoaktivního pigmentu idiopsinu, citlivého na jiný rozsah vlnové délky. Teorie dále předpokládá, že podrážděním jednoho druhu čípku vyvolá vjem základní barvy (vychází se z obecně přijímaného faktu, kdy jsou dány tři základní barvy modrá, zelená a červená). Rovnoměrným podrážděním všech tří druhů čípků se vyvolává vjem bílé barvy. Nerovnoměrným podrážděním čípků se pak vyvolá vjem smíšené barvy podle barevného trojúhelníku. V určitých intenzitách lze tedy získat každý barevný odstín, a to smíšením tří základních barev. Dalším faktorem pro výslednou barvu je osvětlení sítnice. (Silbernagl a Despopoulos, 2004) 16

17 3 REFRAKČNÍ ZRAKOVÉ VADY Tyto vady způsobují snížené, zamlžené a nepřesné vidění, jejich odhalení je však poměrně snadné. Některé z vad se do jisté míry korigují samy, což ale poté vede ke skutečnosti svalového a nerovového vyčerpání. Toto vyčerpání provází řada symptomů jako například bolest očí a okohybných svalů, či celková únava. U neléčené refrakční vady krom nekvalitního a nepohodlného vidění jsou také přítomny astenopické obtíže, které zahrnují pocit tlaku a cizího tělesa v oku, pálení a řezaní očí, zarudnutí, slzení. (Anton, M., 2004) Obr. 2: Vidění zdravých očí (Plachý, R. [online], 2012) 3.1 Anizometropie Anizometropie je stav, při kterém jsou refrakční poměry obou očí rozdílné. V kombinaci s myopií, nebo hypermetropií jde o častý jev. Při vyšších stupních vady je porušeno binokulární vidění a oko s vyšší refrakční vadou se uchyluje ze správného postavení. (Autrata, R., Vančurová, J., 2002) Při anizometropii se stává, že oči se ve vidění střídají, tím dochází k alternujícímu i monokulárnímu vidění. Nepoužívané oko může slábnout a vyvolat tak již výše zmíněnou zevní úchylku oka, nebo tupozrakost. Při anizometropii je velikost sítnicových obrazů na jednotlivých očích různá. (Anton, M., 2004) 3.2 Myopie (krátkozrakost) Jde o refrakční vadu osovou, což znamená, že lomivost optických prostředí je normální, ale předozadní osa oka je prodloužená. V takovém případě rovnoběžné paprsky, přicházející do oka, mají své ohnisko před sítnicí. Člověk trpící touto vadou vidí špatně do dálky. Myopie je v souvislosti s růstem oka nejčastěji zjištěna ihned po zahájení, nebo během školní docházky (Řehák, S., 1989). Mhouření očí stenopeické vidění je u školních dětí nejčastějším příznakem. (Rozsíval, P., 2006) 17

18 Podle dioptrií rozlišujeme myopii na lehkou (levis) s -0,25 až -3 D, střední (modica) s -3,25 až -6 D a těžkou (gravis) s -6,25 a více D. (Hycl, J., Trybučková, L., 2008) Lehká ani střední myopie není provázena degenerativními změnami a většinou mají obě formy příznivý průběh. Lehká myopie se zpravidla nezhoršuje. Střední myopie se sice vyznačuje zvětšováním oka, ale po 20. roce věku se růst výrazně ě zpomaluje. Oproti tomu těžká myopie se zhoršuje rychle, o 1 až 4 dioptrie za rok. (Autrata, R., Vančurová, J., 2002) U těžké myopie může dojít k degenerativním změnám cévnatky, sítnice, sklivce i k vyklenutí zadního pólu oka. Tyto tkáně nejsou schopny prodlužovat se společně se sklérou a tak prořídnou. Sklivec ztratí svou vláknitou strukturu gelu a stává se tekutým. (Kolín, J., 2007) Často bývá poškozena i žlutá skvrna a také může dojít k odchlípnutí sítnice. (Řehák, S., 1989) Odchlípení sítnice může být snadněji vyvoláno fyzikálními vlivy, proto se pacientům s takovou diagnózou doporučuje vyvarovat se prudkých otřesů, ů úderů ů do hlavy, zvedání těžkých břemen a silových sportů. (Kolín, J., 1994) Ke kvalitnímu vidění je nutné oslabit lomivý aparát oka, a to rozptylnou čočkou. (Hycl, J., Trybučková, L., 2008) Obr. 3: Vidění při krátkozrakosti (Plachý, R. [online], 2012) 3.3 Hypermetropie (dalekozrakost) Taktéž v tomto případě ř ě jde o vadu osovou, ale zde je předozadní osa oka příliš krátká a přicházející paprsky mají své ohnisko až za sítnicí. Díky tomu se hypermetropie velice často vyskytuje již u novorozenců ů a malých dětí, s jejich růstem se ale prodlužuje i osa oka a okolo 12. roku věku může tato vada vymizet. (Řehák, S., 1989) Dalekozraké oko má do jisté míry schopnost vadu kompenzovat akomodací. Akomodace zvyšuje optickou mohutnost oka i lomivost čočky, jak při pohledu do dálky, tak ještě více při pohledu do blízka. Zpočátku akomodace postiženému nečiní obtíže, ale s přibývajícím věkem klesá její schopnost. U hypermetropických dětí může nadměrná akomodace vést k šilhání. 18

19 Do fáze, kdy postačí ke korekci akomodace, nazýváme hypermetropii jako latentní, při potřebě plné korekce je již hypermetropie označována jako manifestní. (Kolín, J., 1994) Pro korekci hypermetropie musíme zvětšit optickou mohutnost oka plusovými (spojkovými) korekčními skly (Rozsíval, P., 2006). Zkrácení bulbu o 1 milimetr představuje dioptrickou vadu + 3 D (Hycl, J., Trybučková, L., 2008). Abychom zjistili absolutní hodnotu totální hypermetropie, aplikujeme do spojivkového vaku cykloplegika k navození obrny kruhového svalu, tím dojde k znemožnění akomodace, poté měříme. (Autrata, R., Vančurová, J., 2002) Obr. 4: Vidění při dalekozrakosti (Plachý, R. [online], 2012) 3.4 Astigmatismus Při astigmatismu má oko ve všech svých rovinách různou optickou mohutnost a žádný bod na sítnici se nemůže zobrazit jako bod, ale zobrazuje se jako úsečka. (Rozsíval, P., 2006) Vadu si můžeme představit jako zmáčknutý míč, vzniká tak neostrý a deformovaný obraz. (Kolín, J., 1994) Astigmatismus rozeznáváme pravidelný a nepravidelný. Pravidelný je ten, který má vzájemně kolmé osy, můžeme jej dělit na prostý (jedna osa je emetropická, druhá ametropická), složený (osy jsou buď myopické, nebo hypermetropické) a smíšený (jedna osa je myopická, druhá hypermetropická). Nepravidelný astigmatismus je potom ten, u kterého symetrické osy vůbec nenalezneme. (Rozsíval, P., 2006) Obr. 5: Vidění při astigmatismu (Plachý, R. [online], 2012) 19

20 3.5 Refrakční zrakové vady u dětí Zraková vada ovlivňuje psychický vývoj a celou osobnost dítěte. Nedostatek zrakových podnětů, nebo i jejich nesprávnost vede ke smyslovému strádání, jinými slovy k senzorické deprivaci. Tato skutečnost se v praktickém životě žáka může projevit při získávání informací a také může ovlivnit jeho pohybové dovednosti a socializaci. (Novohradská, H., 2009) Dopad zrakového postižení na vývoj žáka a také na následující kvalitu jeho života je samozřejmě ovlivněn závažností vady a věkem, ve kterém k ní došlo. V důsledku senzorické deprivace jsou omezeny poznávací procesy. Obtížné vnímání prostoru omezuje pohyb a aktivity, které se k němu pojí. Během školní docházky může mít vada za následek nízkou úroveň mozkové činnosti, neboť kvalitní zrak je důležitý podnět pro udržení pozornosti. Přijímání nekvalitních podnětů a nízká úroveň informace tak vyvolává nízkou míru pozornosti. Následkem toho je rušivé dítě, které se může také zhoršovat ve školním prospěchu. (Květoňová-Švecová, L., 2000) Jak říká ANTON (2004), žáci s refrakční vadou se mohou jevit jako málo inteligentní a neohrabané. Tyto děti bývají více samotářské a vyhýbají se sportovním aktivitám. Dále se žáci s refrakční vadou často odlišují zvláštním duševním rozhledem a individuálními zvláštnostmi. Úmyslně se mohou stranit kolektivu a nezapojovat do společných aktivit. Velice často mají tito žáci snížené sebevědomí. (Anton, M., 2004) Ze subjektivního hlediska snáší refrakční vadu lépe dítě, které ji získalo vrozeně, neboť je na svůj handicap zvyklé a neví, jaké je žít bez něj. Situace je horší pro dítě, které vadu získalo během života, neboť si musí zvykat na novou životní zátěžovou situaci. Největší problém to představuje v době dospívání, kdy se dítě s vadou vyrovnává nejhůře a uvědomuje si ztrátu určitých dosavadních kompetencí. Z obecného hlediska je ovšem pro vývoj dítěte lepší vada získaná, protože do budoucího života se může opřít o dosavadní zkušenosti. V socializačním vývoji zrakově postiženého žáka jsou tři základní mezníky. Prvním je potvrzení diagnózy a smíření se s ní. V této fázi významně ovlivňují dítě rodiče, kdy mu svým přístupem k situaci utvářejí hodnoty a postoje ke své osobě. Druhým mezníkem je pobyt ve školním zařízení, kde si dítě uvědomuje svou odlišnost a kde mohou nastat socializační problémy. Třetím zátěžovým mezníkem je volba dalšího studia, nebo povolání a s tím související přechod do jiného prostředí. (Novohradská, H., 2009) 20

21 Při dalekozrakosti dítě nemá zájem o prohlížení si obrázků, také si nechce hrát s drobnými hračkami. Při krátkozrakosti dítě nápadně mhouří oči a u čtení, nebo psaní pak nepřirozeně blízko sklání hlavu k papíru. U vrozeného astigmatismu si dítě neuvědomuje, že obraz, který je protažen do výšky, šířky, nebo šikmo do stran, je špatný a přijímá tento stav jako normální jev, nevědomky tak vnímá zkreslený svět. (Plachý, R., 2012) 3.6 Příčiny refrakčních zrakových vad Obecných příčin všech refrakčních vad je známo několik. Například kratší, nebo delší osa oka, v takovém případě hovoříme o axiální ametropii. Dále může být obecnou příčinnou porucha lomivosti optických prostředí, z důvodu špatného zakřivení rohovky či čočky, poté jde o křivkovou ametropii. Vzácně je příčinnou porucha indexu lomu čočkové tkáně (indexová ametropie) u začínající katarakty, nebo u diabetiků I. stupně s rozkolísanou hladinou krevního cukru, což má za následek hydrataci a změnu lomivosti čočky (Rozsíval, P., 2006). V neposlední řadě může být příčinnou chybění prvku optické soustavy, konkrétně čočky, pak se jedná o afakii. (Anton, M., 2004) Jednoznačnou příčinnou anizometropie je nestejný vývoj refrakční vady, nebo očí. Ostatními příčinami může být trauma, nebo chirurgický zákrok. (Autrata, R., Vančurová, J., 2002) Příčina myopie není jednoznačně vyřešena, může jí být dědičnost, nadměrná práce do blízka, abnormální stavba očnice, nebo tenkost oční stěny. (Řehák, S., 1989) Hlavní příčinou hypermetropie je jednoznačně dědičnost, ostatní vlivy nejsou zcela známy (Řehák, S., 1989). Hypermetropie je tedy vadou vrozenou. Díky tomuto faktu můžeme říci, že pacient, který doposud viděl dobře, a nyní se u něj objevili problémy, nezískal vadu nově, jen už ztratil schopnost akomodace. (Kolín, J., 1994) U astigmatismu jde většinou o vrozenou formu. Během života může být příčinou úraz, operace, nebo dřívější zánět (Hycl, J., Trybučková, L., 2008). Velký podíl zde má nepravidelnost tvaru rohovky, většinou se tak jedná o rohovkový astigmatismus. (Kolín, J., 1994) 21

22 3.7 Důsledky nekorigované refrakční zrakové vady Pokud není refrakční vada korigována, nebo je korigována špatně, může to mít jisté následky. Rozpoznat a vykorigovat refrakční vadu u dítěte co nejdříve je velice důležité pro správný vývoj jeho zraku, pro co nejmenší následky a co největší úspěch při nápravě. (Stuchlá, S., 2009) Jako první nastanou pacientovi s nekorigovanou refrakční vadou tzv. astenopické obtíže, které krom zhoršení zrakové ostrosti zahrnují mlhavé, nebo dvojité vidění, zčervenání oka, slzení, pocit cizího tělesa v oku, pálení a řezaní oka, popř. bolesti hlavy. (Anton, M., 2004) Díky nesprávnému vidění je zhoršena prostorová orientace, což zapříčiňuje nejistou chůzi, narážení do překážek a obavy ze sportovních aktivit. U žáků s refrakční vadou bývá zhoršena i jemná motorika, projevující se převážně ve výtvarné a pracovní výchově, či při psaní. Neléčený astigmatismus u dětí může mít za následek poruchy vývoje páteře, způsobené kompenzačním nakláněním hlavy. (Rozsíval, P., 2006) Závažným následkem může být vznik tupozrakosti (amblyopie) i šilhání (strabismu). Tupozrakost je stav, kdy oko nezačne spolupracovat se zrakovým centrem v mozku a dojde ke zhoršení zrakové ostrosti, tedy ke snížené schopnosti vidění. Většinou se tupozrakost projeví jen u jednoho oka, přes které dítě vidí jako přes matné sklo a prakticky se stává jednookým. Taková situace většinou znemožňuje dítěti naplno se zapojit do herních i sportovních aktivit a dalších činností. Pokud by se stal zdravému oku nějaký úraz, dítě by ztratilo schopnost vidění. V dnešní populaci trpí tupozrakostí asi 4 % dětí. Většinou platí, že čím je dítě mladší, tím má větší šanci na lepší a rychlejší úpravu tupozrakosti. (Plachý, R., 2012) 22

23 4 KOREKCE REFRAKČNÍCH ZRAKOVÝCH VAD Ke korekci refrakční zrakové vady mohou být použity brýle, kontaktní čočky, nebo může být uskutečněn chirurgický zákrok. LASIK (Laser in situ keratomileusis) je v současnosti nejvyužívanější operační metodou pro řešení refrakčních vad (Rozsíval, P., 2006). Laserová chirurgie mění zakřivení rohovky. Zákrok je bezbolestný, probíhá v lokální anestézii a k rehabilitaci rohovky dochází již za několik minut, popř. hodin. Tato metoda má vynikající výsledky a minimum komplikací (Hycl, J., Trybučková, L., 2008). Při myopii a hypermetropii může být korekční optický aparát (fakická, neboli nitrooční čočka) vložen přímo do nitra oka, před přirozenou čočku, tuto metodu nazýváme nitrooční refrakční chirurgií. (Kolín, J., 2007) Operační zákroky jsou u dětí zcela nevhodné, neboť dětské oko se stále ještě vyvíjí a roste, není tak vhodné do něj zasahovat (Stuchlá, S., 2009). Z tohoto důvodu nebude v této práci korekce pomocí refrakční chirurgie více popisována. Brýle mohou děti nosit od šestého měsíce věku, jejich poctivé nošení je nezbytným předpokladem pro správný rozvoj zraku. (Háčiková, S., 2011) Kontaktní čočky mohou být aplikovány dětem od pěti let, většinou z důvodu velkého rozdílu dioptrií na jednotlivých očích (anizometropie). Dalším důvodem pro použití kontaktních čoček u dětí jsou sportovní aktivity, při kterých by mohly brýle překážet, nebo být dokonce nebezpečnými. Kontaktní čočky mají pro dítě i další výhody, například dosažení přirozenějšího vidění, také periferní vidění je lepší. Pro některé žáky může být kosmetická stránka nošení brýlí nepřekonatelným problémem, z toho důvodu volí nošení kontaktních čoček. Zraková vada tak nemusí mít dopad na psychiku postiženého. (Háčiková, S., 2011) 4.1 Brýle Myopii korigujeme rozptylkami, neboli minusovými skly. Hypermetropii korigujeme spojkami, tedy plusovými skly. (Autrata, R., Vančurová J., 2002) Astigmatikům předepisujeme cylindrická skla, která lámou paprsky pouze v jedné rovině. Cylindrické sklo má dioptrickou hodnotu a osu, která je kolmá na jeho rovinu účinnosti. Korekce astigmatismu brýlemi je spojena s navozením různého zvětšení obrazu v různých rovinách, což někdy snižuje snášenlivost korekce. Astigmatismy bez osové symetrie nelze korigovat brýlemi a efektu lze dosáhnout jen tvrdými kontaktními čočkami. (Hycl, J., Trybučková, L., 2008, str. 20). Cylindrická skla jsou taková, která mají ve dvou na sebe kolmých osách různou lomivost. (Kolín, J., 1994) 23

24 4.2 Kontaktní čočky Ve většině případů jde o náhradu brýlí z kosmetických, či profesních hledisek. Výhodou této korekce je neomezené zorné pole (chybějící obroučky), nezamlžování se a nespornou výhodou je neovlivňování velikosti obrazu na sítnici. Samozřejmě nalezneme i nevýhody, jako například finanční náročnost, snadné poškození, náročná péče, omezená doba nošení a riziko infekce. Kontaktní čočky leží přímo na rohovce a podle materiálu jsou děleny na měkké a tvrdé (Autrata, R., Vančurová, J., 2002). Tvrdé kontaktní čočky mají průměr cca 10 mm, měkké cca 5 mm. (Kolín, J., 2007) Tvrdé kontaktní čočky mají většinou snadnější údržbu, ale obecně se hůře snášejí. Jejich důležitost spočívá v možnosti korekce astigmatismu. Mezi výhody patří i fakt, že neblokují přísun kyslíku k rohovce. Nevýhodou je dlouhá adaptace, která se nemusí vždy podařit. Měkké kontaktní čočky se relativně obtížně čistí, snadno se poškodí, ale mají lepší snášenlivost a rychlejší adaptaci. Nevýhodou měkkých kontaktních čoček je, že vždy do určité míry snižují přísun kyslíku k rohovce. Kontaktní čočky mohou být nošeny přes den, ale před spaním musí být vyjmuty, takto se mohou používat 2-10 týdnů. Měkká čočka s vysokým obsahem vody umožňuje nepřetržité nošení po dobu 14 dní, stoupá tak ale riziko infekce. Z lékařského hlediska je ideálním řešením jednodenní čočka, kdy každý den použijeme novou, avšak tato metoda podléhá finanční náročnosti (Hycl, J., Trybučková, L., 2008). Délka denní tolerance a doby použitelnosti čočky je dána jejím typem, individuální snášenlivostí a kvalitou životního prostředí. Nezbytnou součástí nošení kontaktních čoček je jejich každodenní čištění a sterilizace. (Autrata, R., Vančurová, J., 2002) Nošení kontaktních čoček může mít i komplikace, jako například edém z hypoxie, pokles počtu a změna tvaru endotelových buněk z hypoxie, mikrocyty, keratitidu, konjuktivitidu a vaskularizaci rohovky. V prevenci těchto onemocnění je důležitá informovanost pacientů o hygieně zraku a pravidelné kontroly oftalmologem. (Hycl, J., Trybučková, L., 2008) U dětí je důležité uvědomit si, jsou-li dostatečně zralí na nošení kontaktních čoček, jsou-li schopni dodržovat oční hygienu a ovládají-li manipulaci s kontaktními čočkami. Dítě se musí naučit bezpečnému nasazování a sundávání, dodržování režimu nošení a pečování o kontaktní čočky. V těchto ohledech je důležitá spolupráce s rodiči a jejich osobní dohled nad dítětem. (Háčiková, S., 2011) 24

25 5 TÉMA REFRAKČNÍCH ZRAKOVÝCH VAD V OBORU VÝCHOVA KE ZDRAVÍ Výchova ke zdraví je vzdělávacím oborem, vyučovaným na základních školách. V rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (dále jen RVP VZ) spadá pod vzdělávací oblast Člověk a zdraví. Základní škola má možnost zvolit si, bude-li Výchova ke zdraví vyučována jako samostatný předmět, nebo bude-li propojena s jinými předměty. Zvolí si tak ve svém školním vzdělávacím programu (dále jen ŠVP). Z navštívených pěti škol měla pouze jedna škola Výchovu ke zdraví jako samostatný předmět. Zbylé čtyři školy ji měly včleněnou do občanské a rodinné výchovy, tělesné výchovy a přírodopisu. Samotnou problematiku refrakčních zrakových vad jako takovou neměla v ŠVP žádná škola. Zmínku o zraku a zrakovém orgánu měly v ŠVP všechny školy, a to v přírodopise, kde jsou vyučovány smysly člověka. Níže je uveden přehled titulů, ve kterých je obsaženo učivo Výchovy ke zdraví. Bude tak zjištěno, jestli se v daných titulech téma refrakčních zrakových vad vyskytuje, či nikoli. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (dále jen RVP VZ) Téma refrakčních zrakových vad není v učivu RVP VZ pro Výchovu ke zdraví obsaženo. Avšak je zde několik témat, ke kterým by mohlo být přiřazeno, ve spojení s nimi zmíněno, nebo by mohlo alespoň sloužit jako názorný příklad pro vysvětlení dané problematiky. Domnívám se tak o těchto tématech: Vztah k sobě samému a k druhým lidem, respektování sebe i druhých, Pochopení hodnoty zdraví, Pochopení problémů, které jsou spojené s nemocí, Poznávání zdraví jako nejdůležitější životní hodnoty. Marádová, Eva: Zdravý životní styl Výchova ke zdraví Tuto publikaci tvoří dva svazky. První svazek je tematickou příručkou pro pedagogy, druhý je pracovním sešitem pro žáky. Téma zrakových vad nenalezneme ani v jednom z nich. V metodické příručce pro pedagogy se nachází návrh, jak rozpracovat předmět Výchova ke zdraví. V návrhu bychom opět nalezli příležitosti, kde se o zrakových vadách zmínit. Například pro šestý ročník je zde navrhnuto učivo s názvem Nemoci a jejich příznaky. V osmém a devátém ročníku je poté celý blok učiva věnovaný zdraví a nemoci, s kapitolami Nemoci a Zdravotní rizika. V rámci těchto kapitol by bylo možné téma zmínit. 25

26 Janošková, Dagmar: Občanská výchova, Rodinná výchova Vybraná učebnice slouží pro sedmý ročník a samotné téma refrakčních zrakových vad zde není uvedeno. Jedna z kapitol učebnice se zabývá tématem zdraví a nemoci. V této kapitole je vysvětlena definici zdraví a nemoci, také je zde zmínka o základních lidských onemocněních. Dále se kapitola zabývá handicapem a handicapovanými lidmi, k čemuž je dokonce přiložen obrázek slepeckého psa a Braillova písma. Při této příležitosti by mohlo být téma refrakčních vad zmíněno, jako méně vážný zrakový handicap. Kantorek, Jan: Přírodopis Učebnice slouží pro osmý ročník a alespoň částečně uvádí naši problematiku, protože je zde vyučováno téma člověka. V učebnici je obsažena kapitola s názvem Smyslová soustava, kde najdeme jak anatomii očního orgánu, tak také krátkou zmínku o činnosti oka. Téma refrakčních zrakových vad je zde uvedeno okrajově. Zmínka je o krátkozrakosti a dalekozrakosti, ke kterým je dopsána potřebná korekce a k názornosti přispívají i obrázky. Kapitola také uvádí zásady péče o zrak. Myslím si, že není nutné věnovat tématu refrakčních zrakových vad ve výchově ke zdraví celou a samostatnou kapitolu, ale je jistě nutné se o tomto tématu alespoň zmínit. Zmínit se tak, aby o něm žáci byli dostatečně informováni a byly jim poskytnuty všechny důležité a potřebné informace. Takovými informacemi je myšlen například popis jednotlivých vad, jejich příčin a korekce, samozřejmě také existenční problémy spojené s postižením. Svou domněnku odůvodňuji těmito fakty: Žáci se s refrakčními vadami setkávají běžně v každodenním životě, proto by pro ně neměly být neznámou. Vadou může být také postižen někdo z jejich rodiny, z okruhu známých, nebo kamarádů a bylo by tak dobré, kdyby věděli, co jejich blízkému je. Také může přijít čas, kdy se sám žák, nebo jeho blízká osoba, stane zrakově postiženým. Informace o postižení, získané do té doby, pro něj mohou být přínosné. Dalším neopomenutelným faktem je, že zraková vada postiženého se může stát záminkou k šikanování jeho osoby. Domnívám se a doufám, že pokud by snad měl potencionální agresor bližší náhled do problematiky postižení, nešikanoval by za něj. 26

27 II PRAKTICKÁ ČÁST 6 METODIKA VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Pro výzkumné šetření byl zvolen kvantitativní výzkum. Cílem kvantitativního výzkumu je získání objektivního důkazu. Tento druh výzkumu postihuje četnost stejnorodých prvků a na rozdíl od kvalitativního výzkumu eliminuje mnohoznačnost slov. (Pelikán, 2007) Data byla získána z dotazníků. Dotazník je soustava předem připravených a pečlivě formulovaných písemných otázek, na které dotazovaná osoba, tedy respondent, písemně odpovídá. Výhodou této výzkumné metody je rychlé shromažďování dat od velkého počtu respondentů (Chráska, M., 2007). Další výhodou dotazníku je nejen zjištění dat a informací o respondentovi, ale také zjištění respondentových postojů a názorů k problémům, které autora dotazníku zajímají. (Pelikán, 2007) Dotazník, použitý pro tuto bakalářskou práci, byl anonymní a celkově obsahuje 9 otázek. Tvoří jej otázky otevřené, uzavřené i polootevřené. Otázky č. 1 a 3 jsou otevřené, otázky č. 2, 4 a 8 jsou uzavřené, otázky č. 5, 6, 7 a 9 jsou polootevřené. Dotazník se zaměřuje na postoj žáků k tématu zrakových vad, dále na znalosti žáků o tomto tématu a v neposlední řadě na vlastní zkušenosti žáků se zrakovou vadou. Výše zmiňovaný dotazník je zobrazen v příloze (příloha č. 1). Výsledky dotazníkového šetření byly zpracovány do tabulek a grafů pomocí počítačového programu Microsoft Office Excel 2007 a jsou uvedeny v sedmé kapitole bakalářské práce. 6.1 Sběr a získávání dat Školy, na kterých se dotazníkové šetření uskutečnilo, byly vybrány záměrně tak, aby se každá z nich nacházela v jiné městské části Brna. Důvodem byla snaha o co nejširší pokrytí města, aby bylo dosaženo co možná nejoběktivnějšího výsledku. Dotazníkové šetření bylo předem domluveno s řediteli jednotlivých ZŠ a také s vyučujícím, v jehož hodině šetření probíhalo. Dotazníky byly rozdány v jednotlivých devátých ročnících, přičemž na každé ZŠ byly dva deváté ročníky. Dotazníky zadávala přímo autorka, která byla přítomna i při jejich vyplňování a nápomocna pro případné dotazy. K vyplnění dotazníku byla potřeba doba deseti až patnácti minut. Spolupráce s řediteli i s žáky byla bezproblémová. Dotazníky byly rozdány na těchto pěti základních školách města Brna: ZŠ Antonínská, ZŠ Horní, Masarykova ZŠ a MŠ, ZŠ Arménská, ZŠ a MŠ Kotlářská. 27

28 6.2 Respondenti Respondenty dotazníkového šetření byli žáci devátých tříd z pěti základních škol v Brně. Celkem bylo navštíveno deset devátých tříd. Respondentů bylo dohromady 154, z toho 69 dívek a 85 chlapců. Podrobnější strukturu sledovaného souboru znázorňuje následující tabulka: Tabulka č. 1: Počet dívek a chlapců na jednotlivých ZŠ NAVŠTÍVENÁ ZŠ POČET DÍVEK POČET CHLAPCŮ CELKEM ŽÁKŮ ZŠ Antonínská ZŠ Horní ZŠ a MŠ Masarykova ZŠ Arménská ZŠ a MŠ Kotlářská CELKEM Tabulka č. 1 je zároveň zpracováním odpovědí na dotazníkovou otázku č. 1 (Napiš název ZŠ, kterou navštěvuješ) a otázku č. 2 (Vyber své pohlaví). 6.3 Cíle a hypotézy výzkumného šetření Před vypracováním bakalářské práce byly stanoveny následující cíle: 1. Zjistit, jsou-li žáci devátých ročníků ZŠ informováni o tématu zrakových vad. 2. Zmapovat výskyt refrakčních zrakových vad u žáků devátých ročníků ZŠ. Dále byly stanoveny následující hypotézy: H1: Myopie se bude vyskytovat častěji, než hypermetropie. H2: Brýlová korekce bude používanější, než korekce kontaktními čočkami. 28

29 7 VÝSLEDKY VÝZKUMU Výsledky dotazníkového šetření byly zaznamenány do tabulek a grafů, s doplněním komentáře. Tabulky uvádějí absolutní hodnoty, grafy uvádějí relativní hodnoty vyjádřené v procentech. U některých otázek není počet odpovědí shodný s počtem respondentů, což je způsobeno faktem, že na otázky bylo možné odpovědět více možnostmi. Takové otázky jsou doplněny uvedeným symbolem: *. Tabulka č. 2: Odpovědi na otázku - Napiš, co si představuješ pod pojmem zrakové vady* ODPOVĚDI DÍVKY (n 69) CHLAPCI (n 85) CELKEM (n 154) Brýle a kontaktní čočky Slepota Dalekozrakost Krátkozrakost Barvoslepost Slepecká hůl Šilhání Šedý a zelený zákal Braillovo písmo Optika Speciální školy Z uvedené tabulky je patrné, že nejvíce si žáci pod pojmem zrakové vady představují brýle, či kontaktní čočky (odpovědělo tak 83 dotazovaných ze 154, tedy 54%). Přesněji řečeno tak učinilo 46 děvčat z 69 (67%) a 37 chlapců z 85 (44%). Odpovědi byly většinou ve znění, že zrakové vady jsou stav, kdy někdo musí nosit brýle, nebo kontaktní čočky. Druhá nejčastější odpověď o počtu 77 odpovědí ze 154 (50%) byla slepota. Vzhledem k odpovědím jsou ve větší míře ještě zastoupeny refrakční vady jako je dalekozrakost (odpovědělo tak 38% respondentů) a krátkozrakost (odpovědělo tak 36% respondentů). U některých respondentů se vyskytla i odpověď barvoslepost (26%). V nízkém procentuálním zastoupení se vyskytly odpovědi slepecká hůl (12%), šilhání (10%) a oční zákaly (7%). Ve zcela nepatrném množství se objevila i odpověď Braillovo písmo (2%). Optiku, jako možnou odpověď uvedli pouze dva žáci (1%) a pouze jeden žák (1%) uvedl jako možnou odpověď speciální školy. 29

30 Graf č. 1: Výsledky tabulky č. 2 67% 54% 54% 50% 48% 51% 38% 36% 32% 26% 44% 47% 29% 24% 21% 13% 14% 12% 10% 10% 7% 12% 3% 2% 3% 7% 5% 1% 1% 1% DÍVKY CHLAPCI CELKEM Tabulka č. 3: Odpovědi na otázku Je téma zrakové vady zajímavé pro výuku ve škole? ODPOVĚDI DÍVKY (n 69) CHLAPCI (n 85) CELKEM (n 154) ANO NE Z 69 dotazovaných dívek odpovědělo kladně 52 (75%), z 85 dotazovaných chlapců odpovědělo kladně 46 (54%). Celkově tedy kladně odpovědělo 98 dotazovaných respondentů ze 154 (64%), což je více, než polovina. Graf č. 2: Výsledky tabulky č. 3 75% 54% 64% 25% 46% 36% Ano Ne DÍVKY CHLAPCI CELKEM 30

31 Tabulka č. 4: Odpovědi na otázku - Myslíš si, že máš o zrakových vadách nějaké vědomosti? Ano Ne ODPOVĚDI DÍVKY (n 69) vlastní zkušenost 14 Ʃ DÍVKY CHLAPCI (n 85) Ʃ CHLAPCI informace ze školy informace z rodiny informace z médií informace od lékaře informace od kamaráda ale chci je získat ani je nechci je mít CELKEM (n 154) Tabulka č. 5: Výsledky tabulky č. 4 v relevantních hodnotách Ano Ne ODPOVĚDI DÍVKY vlastní zkušenost 50% Ʃ DÍVKY CHLAPCI 64% Ʃ CHLAPCI informace z rodiny 18% 11% 14% 41% 33% informace z médií 7% 7% 7% CELKEM 57% informace ze školy 21% 7% 14% informace od lékaře 4% 4% 4% informace od kamaráda 7% 4% ale chci je získat 71% 54% 61% 59% 67% ani je nechci mít 29% 46% 39% 36% 64% Na tuto otázku odpovědělo kladně 28 děvčat z 69 dotazovaných (41%) a 28 chlapců z 85 dotazovaných (33%). Celkově tedy kladně odpovědělo 56 žáků ze 154 (36%), což je méně než polovina. Nejčastějším důvodem kladné odpovědi žáků byla jejich vlastní zkušenost se zrakovou vadou, což uvedlo 14 dívek (50%) a 18 chlapců (64%). Dále získali žáci nejvíce informací o zrakových vadách ze školy, celkově 8 žáků (14%). Ostatní žáci si zřejmě informace ze školy nepamatují. Informace z médií, kde byl zahrnut i internet jsou již ve velmi malém množství, jako zdroj je uvedli 4 žáci (7%). Respondentů, kteří přiznali, že o zrakových vadách nemají vědomosti, bylo 98 ze 154 (64 %). Přesněji to bylo 41 dívek z 69 (59%) a 57 chlapců z 85 (67%). Což je viditelně více, než polovina. Dívek, které se budou snažit informace doplnit, bylo 29 (71%). Chlapců, kteří by do budoucna chtěli o zrakových vadách vědomosti získat, bylo 31 (54%). Můžeme tedy říci, že více než polovina respondentů, kteří o zrakových vadách nemají vědomosti, by je mít chtěli. 31