Základní výcvik, příručka pro studenty

Transkript

1 Parašutismus Základní výcvik, příručka pro studenty Plzeň 2017 Aeroklub Plzeň Bory, z.s.

2 Obsah Obsah Úvod Část 1. Úvodní teorie k seskoku padákem 1.1. Princip vzniku vztlaku, princip fungování padáku typu křídlo 1.2. Princip fungování kruhového padáku 1.3. Základy meteorologie, proudění vzduchu Část 2. Vybavení parašutisty Padákový komplet 2.2. Další vybavení parašutisty Část 3. Průběh seskoku Činnost před nástupem do letadla 3.2. Činnost na palubě letadla, výskok 3.3. Úkony po výskoku, let na padáku a jeho řízení Část 4. Co doposud nezaznělo Letiště Plzeň Líně (LKLN) 4.2. Vybraná ustanovení V-PARA Rady a zásady na závěr

3 Úvod Parašutismus je nádherný sport, byť rizikový, a pakliže je prováděn s náležitým respektem k pravidlům a přírodním zákonům, je to sport bezpečný, pokud tedy nebereme v potaz jeho jistou návykovost. Tato příručka je určena zájemcům o individuální parašutistický seskok v rámci tzv. základního výcviku v podmínkách Aeroklubu Plzeň Bory, z.s., a slouží pouze jako doplněk k teoretické části výcviku, která samotnému seskoku předchází. Kurz základního výcviku bývá obvykle nejméně dvoudenní, kdy se v rámci prvního dne probírá právě nezbytná teorie a druhý den je pak vyhrazen praktickému nácviku a seskoku samotnému. Text dále uvedený pomůže studentům základního výcviku utřídit a prohloubit nabyté znalosti a ozřejmí řadu spojitostí. Parašutismus je sport velmi komplexní, zahrnující celou škálu oborů lidské činnosti. Stránky této brožury onu komplexnost poodkrývají a, jak již bylo řečeno, zasazují vše do širších souvislostí. Publikace je napsána pro padákové komplety sestávající z hlavního padáku typu křídlo a záložního padáku kruhového. V případě užití kompletů s oběma padáky typu křídlo je samozřejmě možné pasáže věnující se kruhovému padáku vynechat. Ješte jednu věc je třeba v rámci tohoto úvodu zdůraznit. Respektujte svého instruktora! Jedno je totiž jisté. Jako studenti základního výcviku nebudete ani po pečlivém prostudování celé příručky vědět o parašutismu více než on. Instruktor na letišti je pro vás autorita, jeho pokyny je třeba dodržovat. Nezbývá než popřát všem, kterým učarovalo modré nebe a možnost vyskočit z letadla a bezpečně přistát, aby parašutismus jejich očekávání naplnil a nejlépe ještě předčil. Budiž tato příručka tomu nápomocna. Autoři Obr. č. 1: Padák typu křídlo Obr. č. 2: Kruhový padák 2

4 Část 1. Úvodní teorie k seskoku padákem 1.1. Princip vzniku vztlaku, princip fungování padáku typu křídlo Bernoulliho rovnice (ideální kapalina) Začneme trochou fyziky. Děje v proudících kapalinách (plynech) popisuje tzv. Bernoulliho rovnice. 1/2 ρv2 + p = konst. ρ hustota kapaliny v rychlost p statický tlak Hustota ρ je v ideální kapalině konstantní. Pak je zřejmé, že při vzrůstající rychlosti proudící kapaliny klesá tlak a obráceně při klesající rychlosti kapaliny tlak stoupá. Obr. č. 3: Závislost tlaku a rychlosti proudění Experimentální ověření vztahu rychlosti proudění a tlaku vzduchu a vzniku vztlakové síly I když se v případě vzduchu hustota ρ s rychlostí proudění mění, výše uvedený princip v něm platí obdobně. To si jde hezky ověřit pokusem s toaletním papírem. Obr. č. 4: Vznik podtlaku nad listem toaletního papíru v důsledku foukání Foukneme nad volným koncem toaletního papíru, jak je patrno z obrázku. Nad tímto koncem se vzduch dá do pohybu, zatímco pod ním je vzduch v klidu. Rozdíl těchto rychlostí povede i k rozdílu tlaků. Proto na papír bude působit atmosférická síla, která bude mít opět směr z místa s vyšším tlakem (vzduch pod papírem) do míst s nižším tlakem. Vzhledem k velmi malé hmotnosti papíru udrží síla, která vznikla v důsledku nerovnováhy tlaků vzduchu, papír ve vodorovné poloze. Přestaneme-li foukat, vyrovnají se opět tlaky vzduchu nad a pod papírem a zanikne síla, která papír zvedala. Papír se tedy vlivem své vlastní tíhové síly vrátí do původní polohy. 3

5 Tlakové poměry na profilu křídla Obr. č. 5: Profil křídla Střední křivka: množina středních bodů výšky profilu křídla Tětiva: spojnice nejvzdálenějších bodů profilu křídla na náběžné a odtokové hraně (náběžného a odtokového bodu) Profil křídla je nesymetrický. Proudí-li vzduch na náběžnou hranu křídla (resp. rozráží-li křídlo svým profilem vzduch), je masa proudícího vzduchu křídlem v náběžném bodě rozdělena a část vzduchu obtéká horní profil křídla a část obtéká spodní profil. Vzhledem k tomu, že je dráha částic vzduchu obtékající horní profil křídla delší než dráha částic obtékající spodní profil, musí částice na horním profilu proudit rychleji než částice na profilu spodním. Jak vyplývá z předešlého, nad křídlem je tak nižší tlak než pod ním. Obr. č. 6: Tlakové poměry na profilu křídla Silové poměry u padáku typu křídlo, jeho fungování Obr. č. 7: Schéma znázorňující síly působící na padák typu křídlo 4

6 Rozdíl tlaků nad a pod křídlem dává vzniknout vztlakové síle. Jak je patrno z obrázku, padák typu křídlo se ve vzduchu chová vlastně jako letadlo kluzák. Pohyb vpřed, doprovázející klesání, je tedy u padáku typu křídlo dán již principem jeho funkce. Díky možnosti regulovat vztlak deformací odtokové hrany je předurčena řiditelnost tohoto typu padáku, ať už jde o regulaci rychlosti klouzání či o změnu směru letu Princip fungování kruhového padáku Vliv tvaru tělesa na velikost odporu vzduchu Zatímco padák typu křídlo funguje na principu vztlaku, padák kruhový využívá ke své funkci odpor vzduchu. Na velikost odporu vzduchu má krom například velikosti plochy tělesa vliv tzv. součinitel odporu vzduchu C. Obr. č. 8: Vliv tvaru na součinitel odporu vzduchu C Uvedený obrázek dokládá, že tvar duté polokoule (C = 1,33) je pro padák pracující na principu odporu vzduchu nejvhodnější. S menší plochou se díky vysokému součiniteli odporu vzduchu dosáhne stejné nebo vyšší odporové síly než u jiných tvarů s třeba i násobně větší plochou Proudění vzduchu u kruhového padáku Obr. č. 9: Schéma proudění u kruhového padáku Na obrázku je patrné, jak do padáku proudí vzduch a plní vrchlík. Vzduch je následně vytlačován podél okrajů vrchlíku a stejně tak nahoře tzv. pólovým otvorem. Pólovým otvorem je vybavena většina padáků fungujících na principu odporu vzduchu (kruhových padáků). Tento otvor zajišťuje, aby vrchlík během sestupu nepulzoval (obdobně jako třeba medůza), nebyl nestabilní a aby klesal rovnoměrně. 5

7 Zajištění dopředného pohybu kruhového padáku Padák znázorněný výše by se ovšem nedal v podstatě řídit a jediný pohyb, který by vykonával vzhledem k zemskému povrchu, by byl pouze v důsledku snosu větrem. V zájmu lepší ovladatelnosti je tedy třeba nejprve zajistit dopředný pohyb padáku. Obr.č. 10: Princip vzniku dopředného pohybu pomocí otvorů v zadní části vrchlíku Pohybu vpřed je u kulatého padáku dosaženo pomocí tzv. reaktivních sil. V zadní části vrchlíku jsou otvory, které dovolí unikat vzduchu z prostoru vrchlíku směrem dozadu z pohledu parašutisty. Na základě 3. Newtonova zákona zákona akce a reakce musí proti síle ženoucí vzduch směrem dozadu působit síla stejně veliká, opačně orientovaná, která způsobí dopředný pohyb vrchlíku. Zatímco v případě padáku typu křídlo je běžně dosahovaná dopředná rychlost okolo 6 7m/s a u rychlých padáků klidně i násobně více, v případě kruhových padáků bývá dopředná rychlost zhruba okolo 3m/s. Tato dopředná rychlost ještě v kombinaci s otáčením vrchlíku okolo svislé osy umožňuje řízení kulatého padáku Otáčení kruhového padáku okolo svislé osy Obr. č. 11: Princip otáčení kruhového padáku okolo svislé osy pomocí řídicích otvorů Otáčení kruhového padáku je umožněno řídicími otvory ve vrchlíku, které se při zatažení řídicí šňůry deformují tak, že změní směr ven z vrchlíku proudícího vzduchu. Reakční síla tak změní svou orientaci, začne působit proti směru dopředného pohybu vrchlíku a padák se začne otáčet. Při zatažení pravé šňůry (při pohledu ve směru letu) se vrchlík začne otáčet doprava, při zatažení šňůry levé se pak pochopitelně začne otáčet doleva. Kruhové padáky se samozřejmě konstrukčně liší podle typu. U některých tedy mohou nějaké ze znázorněných otvorů chybět nebo naopak může být otvorů více. Princip však zůstává stále stejný. 6

8 1.3. Základy meteorologie, proudění vzduchu Pro studenty v rámci základního výcviku není nutné zabíhat do přílišných podrobností ohledně počasí, jeho předpovídání a jevů počasí doprovázejících. Zde se zaměříme jen na základy určování směru a síly větru a na podmínky panující při laminárním a zejména turbulentním proudění vzduchu, které bývá častým jevem například za překážkami, ať už přírodními nebo umělými Směr a síla větru V meteorologických předpovědích bývá směr větru určován dle světových stran. Označením světové strany se zde míní směr, odkud vítr fouká a nikoliv, kam fouká. Severní vítr tedy fouká ze severu na jih a ne, jak by se mohlo zdát, směrem opačným. Na letišti je aktuální směr větru indikován větrným rukávem (slang. pytel ). Z polohy rukávu určíme směr přízemního větru a můžeme též odhadnout jeho sílu. Je asi zřejmé, že čím více je rukáv napřímen, tím větší je rychlost nebo, chcete-li, síla větru. Zcela natažený rukáv tak již může ukazovat na podmínky nevhodné pro seskoky parašutistů žáků. Obr. č. 12: Větrný rukáv Obr. č. 13: Větrný rukáv jako pomůcka při určování rychlosti větru 7

9 Při určování směru větru samozřejmě platí parafrázované rčení o větru a plášti, tedy kam vítr, tam rukáv. Vítr vždy vane ve směru od širšího konce rukávu ke konci užšímu. Aby se předešlo dohadům o šířce konců, bývá na schématických náčrtech rukáv zobrazován jako trojúhelník, který tak v podstatě jako šipka znázorňuje směr větru. Na letištích je poloha větrného rukávu při pohledu shora identifikovatelná podle kružnice, nejčastěji bílé, na ploše letiště (viz obrázek). Obr. č. 14: Poloha větrného rukávu na letišti Plzeň Líně (LKLN) V podmínkách ČR se asi nesetkáte s rychlostí větru udávanou v uzlech (knots) nebo mílích za hodinu, nicméně s rychlostí větru udávanou v kilometrech za hodinu se můžete a budete setkávat relativně často. Limitní rychlosti větru v parašutismu jsou však stanoveny v metrech za sekundu. Proto je dobré znát vzorec na převod km/h na m/s: Rychlost větru [km/h] Rychlost větru [m/s] = 3,6 Pro parašutisty žáky včetně studentů základního výcviku (kategorie Ž) je maximální přípustná rychlost přízemního větru při provádění seskoků 6m/s Laminární a turbulentní proudění, vliv překážek Rozdíl mezi laminárním a turbulentním prouděním nejlépe opět ukáže obrázek. Obr. č. 15: Laminární a turbulentní proudění Asi každý už sám zažil nebo alespoň slyšel o turbulencích při létání letadly. Je tudíž jasné, že i padáky budou lépe fungovat při laminárním proudění vzduchu než při proudění turbulentním. Vzduch není vidět a turbulence tím pádem také ne, ale je dobré vědět, kdy a kde můžeme turbulence očekávat a snažit se jim pokud možno vyhnout. Výskyt turbulencí roste s rychlostí větru a turbulentní proudění nastává mimo jiné za překážkami či terénními nerovnostmi (mechanické turbulence). 8

10 Obr. č. 17: Turbulence za přírodními a umělými překážkami Obr. č. 18: Turbulence vznikající vlivem terénu (platí i pro menší terénní nerovnosti) Mechanické turbulence vznikající blízko zemského povrchu trápí parašutisty nejvíce. Vzhledem k chaotickému proudění se v turbulencích mohou padáky chovat nepředvídatelně a v extrémních případech může docházet až k selhání jejich funkce. Toto je důležité mít na paměti zejména při přistávání. Vliv překážky se v podobě turbulencí může v závislosti na rychlosti větru projevovat až do vzdálenosti v délce desetinásobku výšky překážky. Turbulence mohou vznikat a vznikají též za létajícími objekty (tzv. úplav ). Na toto je mimo jiné opět důležité brát zřetel při větším množství parašutistů pohybujících se v jednom prostoru. Obr. č. 19: Turbulence za letícím letadlem 9

11 Část 2. Vybavení parašutisty 2.1. Padákový komplet Padákový komplet je dnes nejčastěji užíván v tzv. tandemovém uspořádání. Toto uspořádání tvoří dohromady onen batoh na zádech parašutisty, kdy se nad sebou nacházejí ve směru odshora záložní a hlavní padák. Oba tyto padáky jsou umístěny každý ve svém obalu, které tvoří jeden celek s padákovým postrojem. Padákové komplety pro parašutisty žáky (kategorie Ž) jsou navíc povinně vybavovány zabezpečovacími přístroji (AAD Automatic Activation Device) sloužícími k zajištění otevření záložního padáku v krizových situacích, ve kterých to z nějakých vážných důvodů neučiní parašutista sám Hlavní padák V moderních studentských padákových kompletech se již téměř bezvýhradně používají padáky typu křídlo. Proto se dále budeme věnovat pouze tomuto typu hlavního padáku. Obr. č. 20: Popis hlavního padáku typu křídlo Na hlavním padáku typu křídlo rozeznáváme následující části a součásti: Náběžná hrana u padáků je vpředu seříznutá, aby do vrchlíku mohl proudit vzduch; Kanály vrchlík je rozdělen na jednotlivé sekce kanály nacházející se vždy mezi uchyceními nosných šňůr. Každý kanál je zpravidla rozdělen na dvě komory. Kanály (komory) jsou konstruovány tak, aby mezi nimi mohl proudit vzduch, což zlepšuje nafukování vrchlíku při otevírání. Padáky mají nejčastěji buď sedm (na obrázku) nebo devět kanálů; Odtoková hrana na rozdíl od hrany náběžné je odtoková hrana uzavřená. Jsou k ní připojeny rozvětvené konce řídících šňůr, aby šlo odtokovou hranu tahem za řídící šňůry deformovat a tím padák řídit; Výtažný padáček jeho vytažením z obalu a odhozením do strany zahajuje parašutista otevírací sekvenci hlavního padáku. Výtažný padáček pak díky odporu vzduchu otevře obal hlavního padáku, vytáhne vak vrchlíku (kontejner není znázorněn na obrázku, leží na horním povrchu vrchlíku) a tahem odvine nosné šňůry, což v závěru otevře vak vrchlíku a vrchlík se začne plnit vzduchem. U padákových kompletů pro studenty základního výcviku plní funkci výtažného padáčku výtažné lano pevně spojené s letadlem, které zajistí automatické otevření hlavního padáku; Nosné šňůry kromě nosné funkce spojují tzv. volné konce s vrchlíkem a zajišťují svou různou délkou geometrii vrchlíku, zejména vytvářejí úhel náběhu. Ve směru od volných konců k vrchlíku se větví a vytvářejí čtyři řady ve směru od náběžné hrany ke hraně odtokové označované písmeny A, B, C a D; 10

12 Řídicí šňůry vedou z odtokové hrany k rukám parašutisty. Tahem za řídicí šňůry se padák řídí; Řídicí kolíky (poutka) jsou na koncích řídicích šňůr, zajišťují pohodlný úchop; Brzdicí plátno (slider) slouží ke zpomalení otevírání padáku, aby bylo plynulé, bez rázů a vrchlík se mohl rovnoměrně plnit vzduchem; Volné konce spojují nosné šňůry s postrojem, k němuž jsou připojeny pomocí tříkroužkového odhozového systému. Na obrázku jsou znázorněny mezi rameny parašutisty a sliderem Záložní padák U záložních padáků se poměrně běžně vyskytují obě variatny záložní padák typu křídlo i kruhový záložní padák. Záložní padák typu křídlo se v podstatě neliší od hlavního padáku stejného typu. Proto si v této části popíšeme pouze kruhový záložní padák. Nejčastějším padákem tohoto typu je padák PZS-92 od firmy MarS a.s. z Jevíčka. Obr. č. 21: Kruhový záložního padáku PZS-92 Za povšimnutí stojí, že červené řídicí šňůry visí na otevřeném padáku volně a jsou napojené na příslušné šňůry nosné. Pozornější čtenář si všimne, že tyto nosné šňůry vedou k předním okrajům rídicích otvorů, které zajišťují i dopředný pohyb, aby tahem za ně byly tyto otvory deformovány a patřičně se měnila orientace reaktivních sil. Na fotografii je možné zaregistrovat ještě další dvě barevně odlišené šňůry. Ty jsou však napnuté, jedná se o nosné šňůry, a jejich barevné odlišení je tu kvůli usnadnění balení. Řídit padák s nimi ovšem nelze. 11

13 Nosný postroj s obalem hlavního a záložního padáku (padákový komplet) Obr. č. 22: Padákový komplet při pohledu zepředu Obr. č. 23: Padákový komplet při pohledu zezadu Pozn.: U padákových kompletů pro studenty základního výcviku je uvolňovač hlavního padáku nahrazen výtažným lanem umístěným na zadní straně kompletu. 12

14 Tříkroužkový odhozový systém Obr. č. 24: Model a detail tříkroužkového odhozového systému Tříkroužkový odhozový systém (vynález Američana Billa Boothe) významným způsobem redukuje sílu potřebnou k vytažení uvolňovače odhozu hlavního padáku. Odhadem lze říci, že na šňůrku, která systém uzavírá pomocí bužírky uvolňovače, působí zhruba čtvrtinová síla oproti síle působící na první (největší) kroužek systému a šnůrka pak na bužírku působí silou dokonce přibližně osminovou Zabezpečovací přístroj Zabezpečovací přístroj je dnes již nedílnou součástí nejen studentských padákových kompletů. Zajišťuje přeseknutí uzavíracího očka záložního padáku při překročení kritické hodnoty rychlosti pádu v určité výšce nad terénem, čímž způsobí otevření záložního padáku, jestliže tak nebyl schopen učinit parašutista sám. U zabezpečovacích přístrojů je dobré znát jejich aktivační pásmo (mezi maximální a minimální výškou aktivace) a mezní aktivační rychlost (rychlost, při jejímž překročení překročení dojde k aktivaci přístroje). Tyto údaje jsou významné pro chování parašutisty při letu v aktivačním pásmu. I na plně funkčním vrchlíku je totiž možné překročit mezní aktivační rychlost! Topologie nejčastěji užívaných zabezpečovacích přístrojů je v zásadě stejná. Přístroje se skládají z řídicí jednotky, v níž jsou umístěny i napájecí baterie a která je kabely spojena s ovládací jednotkou a se sekací jednotkou, tzv. cutterem. Obr. č. 25: Zabezpečovací přístroj a jeho části (m 2 AAD od firmy MarS a.s.) 13

15 Nejčastěji se setkáváme s následujícími značkami zabezpečovacích přístrojů: m2 AAD CYPRES Vigil Přístroj m2 AAD (verze STUDENT): Obr. č. 26: Ovládací jednotka přístroje m 2 AAD ve verzi STUDENT s indikací správné funkce m2 AAD (STUDENT) Aktivační pásmo [m nad terénem] Mezní aktivační rychlost [m/s] > > 13 Tab. č. 1: Aktivační parametry přístroje m2 AAD STUDENT v základním nastavení Přístroj CYPRES (verze Student): Obr. č. 27: Ovládací jednotka přístroje CYPRES ve verzi Student s indikací správné funkce CYPRES (Student) Aktivační pásmo [m nad terénem] Mezní aktivační rychlost [m/s] > v > 13* > 13* Tab. č. 2: Aktivační parametry přístroje CYPRES Student v základním nastavení *) Jestliže přístroj CYPRES (Student) detekuje ve výšce mezi 800m a 300m let na padáku (vertikální rychlost se ustálí mezi 3m/s a 13m/s na dobu nejméně 10s), zvýší se mezní aktivační rychlost na 20m/s. Přístroj Vigil: Obr. č. 28: Ovládací jednotka přístroje Vigil v režimu Student s indikací správné funkce Vigil (v režimu Student) Aktivační pásmo [m nad terénem] Mezní aktivační rychlost [m/s] > 20 Tab. č. 3: Aktivační parametry přístroje Vigil v režimu Student v základním nastavení Horní hranice aktivačního pásma je garantovaná výška aktivace. Reálně se může přístroj aktivovat i o desítky metrů výše! Všichni parašutisté, kteří ještě nezískali kategorii A (parašutisté kategorie Ž), jsou povinni užívat při seskocích padákem v tandemovém uspořádání zabezpečovací přístroje a to buď studentské a/nebo nastavené do studentského režimu! 14

16 2.2. Další vybavení parašutisty Pro seskoky padákem je kromě již uvedených věcí zapotřebí další vybavení. Některé je pro základní výcvik pouze doporučené, většina je ho však předepsána Výškoměr Jednou ze základních informací, kterou parašutista potřebuje znát během seskoku, je výška. Tuto informaci zprostředkovávají výškoměry, které pracují na principu měření tlaku vzduchu, jenž s přibývající výškou lineárně klesá. Výškoměry jsou buď vizuální (analogové nebo digitální) nebo akustické. Vizuální výškoměry se umisťují zpravidla na zápěstí, akustické potom do přilby parašutisty v blízkosti ucha. Parašutisté provádějící seskoky v rámci základního výcviku musí být vybaveni vizuálním výškoměrem, akustický povinný není. Obr. č. 29: Vizuální analogový výškoměr Obr. č. 30: Vizuální digitální výškoměr Obr. č. 31: Akustický výškoměr 15

17 Nůž se vsazeným břitem háček Nůž se vsazeným břitem (háček) je opět povinnou součástí výbavy každého parašutisty. Je možné s ním přeřezat v případě nutnosti šňůry nebo popruhy. Obr. č. 32: Parašutistický nůž háček Přilba O důležitosti ochrany hlavy asi není třeba v případě parašutismu vést dlouhé a rozvláčné diskuse. Přileb se v parašutismu používá celá řada typů, jejichž užití je odvislé od parašutistické disciplíny (seskoky ve formacích, filmování...) Pro studenty základního výcviku jsou nejvhodnější přilby s otvory na uších, aby nesnižovaly schopnost studentů vnímat pokyny instruktorů a zvuky okolního provozu a dění. Opět se jedná o povinné vybavení studentů základního výcviku. Obr. č. 33: Přilba vhodná pro parašutisty studenty základního výcviku 16

18 Vysílačka s náhlavní soupravou Slouží ke spojení instruktora na zemi s parašutisty na padáku, aby je mohl navádět na přistání a pomáhal jim při řízení padáku. Jde o vybavení, které užívají (povinně) v podstatě jen studenti základního výcviku. Obr. č. 34: Vysílačky užívané při základním výcviku Parašutistické brýle Seskoky v rámci základního výcviku lze absolvovat bez nich. Při volných pádech se ale stávají víceméně nepostradatelnými. Bez nich dochází k nadměrnému slzení, které značně omezuje vidění potřebné třeba na vizuální kontrolu výšky. V případě základního výcviku jde o doporučené vybavení. Obr. č. 35: Parašutistické brýle Oděv Oděv je samozřejmě zcela individuální záležitostí a i když existují různé typy oděvů pro různé parašutistické disciplíny, mohou zkušení parašutisté užívat oděv dle svého uvážení. Pro studenty základního výcviku není nařízen žádný konkrétní oděv, nicméně i zde platí jistá pravidla. Rukávy vrchního dílu oděvu musí být dlouhé a dlouhé musí být i nohavice kalhot. Boty je nutné mít pevné, nad kotníky, bez háčků a přezek, které by se mohly případně zachytit do šňůr. Je možné užít i rukavice, co však nesnižují schopnost uchopit řídicí kolíky či poutka. Totéž platí i o úchopu uvolňovače odhozu hlavního padáku a uvolňovače padáku záložního. Vhodné jsou tedy tenké prstové rukavice. Silné palčáky jsou pak typickým příkladem rukavic nevhodných. Pro nácvik parakotoulů a z důvodu možná tvrdšího přistání je dobré na začátku parašutistické kariéry používat oděv starší resp. takový, který je možné zašpinit, případně i potrhat, a který je zároveň dostatečně pevný. Ideální jsou různé pracovní kombinézy, montérky nebo sportovní outdoorové oblečení. Při ustrojování do padáku je dobré zastrčit spodek vrchního oděvu do kalhot, aby při výskoku nedošlo k jeho vyhrnutí nahoru a eventuálnímu zakrytí nouzových uvolňovačů. 17

19 Část 3. Průběh seskoku Parašutistický seskok začíná ustrojením do padáku a dalších součástí parašutistické výstroje a končí po přistání parašutisty a jeho návratu do prostoru balení a ustrojování. Zahrnuje činnost před nástupem do letadla, činnost v letadle a výskok, v případě volného pádu činnost během něj, otevření padáku a let na něm zakončený přistáním, návrat do prostoru balení a ustrojování. V zájmu bezpečnosti je po celou dobu seskoku nutné věnovat plnou pozornost prováděné činnosti. Volný pád není součástí základního výcviku a tudíž jej dále v textu vynecháme Činnost před nástupem a nástup do letadla Ustrojení do padadáku v případě studentů základního výcviku probíhá na pokyn a pod dohledem instruktora a je zakončeno kontrolou ustrojení. Je třeba dbát na správné zapnutí přezek nožních a prsního popruhu, zapnutí zabezpečovacího přístroje, správnou pozici kroužků v tříkroužkovém systému a spřaženého odhozu RSL a v neposlední řadě na umístění uvolňovačů odhozu hlavního padáku a padáku záložního. Dále se kontroluje uzavření obalu záložního padáku a umístění výtažného lana a uzavření obalu hlavního padáku. V okamžiku kontroly je již třeba mít na sobě i nůž (háček), výškoměr a na hlavě přilbu. Po kontrole se opět na pokyn odchází k letadlu. K němu se přistupuje zásadně zezadu! Točící se vrtule nebo vrtule, která se právě u hlavy parašutisty roztočí, může poměrně rychle a spolehlivě zkrátit těšení na úžasný seskok a ani přilba tomu nezabrání. Pořadí pro nastoupení do letadla je přesně opačné než pořadí při výskoku, které určí výsadkový průvodce. První vyskakující nastupuje jako poslední a obráceně. V letadle (AN-2) se usazujeme tak, abychom těžiště posunuli co nejblíže k nosu letadla Činnost na palubě letadla, výskok Stoupání do výšky pro seskok Nejpozději do 300m výšky nad terénem připne výsadkový průvodce výtažná lana k ocelovému lanu v letadle. Je dobré během stoupání sledovat z oken krajinu pod letadlem a srovnávat to, co vidíme, s údaji na výškoměru. Formuje se tak představa, jak asi veliké se jeví objekty na zemi z určité výšky. Zároveň tato aktivita pomáhá k orientaci, je možné si z letada vytipovat orientační body a zvýšit tak povědomí o vlastní poloze. Výsadkový průvodce ještě minimálně jednou během letu zkontroluje, že je vše v pořádku Výskok Po dosažení stanovené výšky a navedení letadla dá výsadkový průvodce pokyn vstát a následně po jednom parašutistovi přistoupit ke dveřím a připravit se na seskok. Při přesunu ke dveřím je dobré kontrolovat výtažné lano, aby se někde nezaseklo a nedošlo k předčasnému otevření obalu hlavního padáku. U dveří si lano převezme výsadkový průvodce, zabezpečí, aby se lano nepřipletlo třeba pod ruce a vyčká, až bude parašutista připraven k seskoku. Po pokynu k přípravě k výskoku se parašutista postaví do dveří letadla (AN-2) tak, že levá noha je vysunutá mírně vpřed a opřená o spodní okraj dveřního otvoru. Pravá noha je vůči levé vzadu. Pohled směřuje vodorovně proti směru letu po úhlem zhruba 45 od boku letadla. Paže jsou zkřížené na prsou a ruce se pevně drží rukávu na druhé paži popř. jsou paže zkřížené v klíně s dlaněmi na stehnech. Důležité je nezačít máchat po výskoku rukama, aby nedošlo k zamotání do výtažného lana nebo šňůr otvírajícího se padáku. Vidí-li výsadkový průvodce, že je parašutista připraven, následuje pokyn k výskoku. Potom pravá noha vykročí do prostoru ve směru pohledu parašutisty, levá s mírným odrazem přinoží, kolena jsou lehce pokrčená, parašutista při výskoku počítá 121, 122, 123, následuje kontrola vrchlíku... 18

20 Obr. č. 36: Pozice parašutisty před výskokem z letadla AN Úkony po výskoku, let na padáku a jeho řízení kontrola vrchlíku Cílem kontroly je samozřejmě zjištění, jak se padák otevřel a zda je na něm možné bezpečně letět a přistát. Kontrola se provádí vizuální (velikost, tvar a stav otevřeného vrchlíku) a senzorická (zda je let na padáku klidný bez prudkých otáček, pulzace apod., zda necítím rychlý vertikální pohyb). Obr. č. 37: Plně funkční, nafouknutý obdélníkový vrchlík Tak to je ono, toto tam chceme všichni vidět. Velký, klidně letící obdélník, slider sjetý až k volným koncům. Při standardním letu na funkčním padáku vnímáme rychlost asi stejně jako při jídě na kole z mírného kopce. Lehká deformace odtokové hrany je způsobena zabrzděním padáku při balení. 19

21 Řešení možných závad Závad, bohužel, existuje celá řada. Naštěstí se nevyskytují často a u profesionálně zabalených studentských padáků téměř vůbec. Každopádně je dobré být na případnou závadu připraven. Ovšem znalost závady (její správné pojmenování) závadu neřeší! Závady lze rozdělit na dva typy rychlé závady a pomalé závady. U rychlých závad není příliš času na nějaké dlouhé přemýšlení, u závad pomalých je čas rozhodnout se, jak dále postupovat. Rychlé závady: To jsou ty, kdy pokus otevřít padák nebyl úspěšný nebo byl úspěšný jen částečně, a parašutista se řítí vysokou rychlostí směrem k zemi popř. koná spolu s padákem nekontrolovatelný pohyb (prudké zatáčky, kymácení, různé pulzace vrchlíku apod.). Při rychlé závadě vzduch již neproudí jako při jízdě na kole z mírného kopce, spíše to jde přirovnat k pocitu, kdy vykloníte hlavu z okénka jedoucího vlaku nebo auta. Obr. č. 38: Příklady rychlých závad, zleva bag-lock, streamer, závity (až nahoru k vrchlíku), šňůra přes vrchlík Na obrázku uvedené závady nejsou kompletní seznam, pouze příklady! Všechny rychlé závady (vysoká rychlost klesání nebo nekontrolovatelný pohyb prudké zatáčky...) řešíme neprodleně tzv. nouzovou procedurou odhozem hlavního padáku a otevřením padáku záložního. K závadě označované jako streamer je potřeba říci, že takto vypadá i normální průběh otvírání padáku. Je tedy nezbytně nutné odpočítat ony 3 vteřiny (121, 122, 123), které jsou potřebné k otevření padáku a pak vyhodnotit, zda se padák otevírá nebo zda má tendenci zůstat v sevřeném útvaru! Pomalé závady: To jsou všechny takové, kdy se padák sice otevřel, výrazně zpomalil pád a letí víceméně klidně a stabilně, ovšem jeho stav nedovoluje bezpečný řízený let a přistání. Výhodou těchto závad je, že máme čas rozhodnout o jejich řešení. Na druhou stranu ovšem mohou tyto závady někdy vést až k přílišnému přemýšlení, které odvede pozornost od řešení závady jako takové. Je tedy třeba mít na paměti, že nejpozději ve výšce 500m nad terénem by měl parašutista mít jasno, zda přistane s tím, co má nad hlavou, nebo zda použije záložní padák! V průběhu řešení pomalých závad sledujte výškoměr! Závity tato závada, pokud je splněna podmínka výrazného zpomalení pádu a klidného letu, vlastně ani závadou v pravém slova smyslu není. Stačí počkat, až se závity rozmotají, popř. rozmotání napomoci kopáním nohama, eventuálně roztažením volných konců rukama nad hlavou. V případě seskoků v rámci základního výcviku jde o poměrně častý jev a není třeba se jej nějak zvlášť obávat. Samozřejmě ale zachováváme přiměřenou pozornost a opatrnost. Obr. č. 39: Závity (funkční vrchlík) 20

22 Nenafouknuté krajní kanály opět připomeňme podmínku výrazného zpomalení pádu a klidného letu! Tato závada může být doprovázena i sliderem uvízlým ve šňůrách někde na cestě k volným koncům. Závadu vyřešíme uchopením řídících kolíků (poutek), které zatažením odbrzdíme a následně, s kolíky (poutky) stále uchopenými, povolíme. Pokud se kanály nenafouknou a slider nesjede, zatáhneme plynule několikrát k ramenům a povolíme až do nafouknutí kanálů a sjetí slideru. Obr. č. 40: Nenafouknuté krajní kanály Uvíznutý slider Vrchlík je plně nafouknut a funkční, jedná se o závadu, která se řeší stejně jako závada předchozí. Při tzv. pumpování je důležité, aby pohyby byly plynulé a ne příliš rychlé. Obr. č. 41: Uvíznutý slider Obr. č. 42: Poškozený vrchlík Poškozený vrchlík u této závady je podstatné rozhodnout, zda je vrchlík schopen bezpečného letu a přistání. Malé poškození (lze jej zakrýt dlaní při natažené paži) obvykle není nebezpečné. V případě většího poškození (třeba jako je na obrázku) proveďte odhoz hlavního a otevření záložního padáku. S menším poškozením zkuste manévrovat a sledujte, zda se poškození nezvětšuje. V případě pozitivního zjištění proveďte odhoz hlavního a otevření záložního padáku. Obdobný postup zvolte i při přetržení nosných šňůr. Dvě přetržené šňůry pravděpodobně ještě nebudou představovat zásadní problém, opět ověřte manévrováním. Větší počet přetržených šňůr již problém představovat může a proto raději proveďte odhoz hlavního a otevření záložního padáku! Dva současně otevřené vrchlíky občas, velmi zřídka, se může stát, že dojde o současnému otevření hlavního a záložního padáku, popřípadě se záložní padák otevře do plně funkčního, již otevřeného padáku hlavního. V takovém případě proveďte co nejrychleji odhoz hlavního padáku! Pokud se však nacházíte níže než 200m nad terénem, pokuste se raději s touto konfigurací přistát. Obr. č. 43: Dva současně otevřené vrchlíky Pokud se pomalou závadu nepodaří vyřešit do 500m nad terénem, proveďte odhoz hlavního a otevření záložního padáku! 21

23 Nouzová procedura odhoz hlavního a otevření záložního padáku Celá nouzová procedura je sekvence úkonů, které je třeba provést ve stanoveném pořadí, jak je vidět na obrázku. Postup: 1. Zakopnout nohy a pohledem zkontrolovat polohu uvolňovače odhozu; 2. Uchopit pravou rukou uvolňovač odhozu tak, aby palec byl umístěn shora na uvolňovači; 3. Pohledem zkontrolovat polohu uvolňovače záložního padáku; 4. Uchopit levou rukou uvolňovač záložního padáku tak, že palec prochází skrz kliku uvolňovače; 5. Vytočením zápěstí vytrhnout pravou rukou uvolňovač odhozu ze suchého zipu; 6. Tahem směrem k nohám a lehce šikmo od těla pravou rukou vytáhnout uvolňovač odhozu; 7. Levou rukou opět směrem k nohám vytáhnout uvolňovač záložního padáku; 8. Prohnout se v zádech a slovy 121, 122, 123 odpočítat 3 vteřiny do otevření záložního padáku. Je nezbytně nutné dodržet pořadí vytažení uvolňovačů 1. odhoz a 2. záložní padák (pravá, levá)! Je asi jasné, že se celý postup provádí co možná nejrychleji, ovšem nikoliv uspěchaně! Spěch vede k chybám a ty se v tomto konkrétním případě neodpouští. Nestačí jen škubnout pravou a následně levou rukou, uvolňovač odhozu může z ruky vyklouznout (toto riziko je minimalizováno umístěním palce pravé ruky shora na uvolňovači) a k odhozu nedojde. Otevření záložního padáku by pak mohlo znamenat zamotání obou vrchlíků. Možné následky asi netřeba blíže představovat. Vždy je třeba být si jist, že byl hlavní padák skutečně odhozen! Nechoďte do letadla, dokud jste si nouzovou proceduru řádně neprocvičili! Je nutné mít na paměti, že nouzová procedura není téměr nikdy prováděna za ideálních podmínek, dost často parašutista například rotuje a odstředivá síla může působit problémy třeba jen se zvednutím rukou k uvolňovačům nebo s orientací. Proto je dobré mít vše pořádně natrénováno. Obr. č. 44: Odhoz hlavního a otevření záložního padáku Při řešení závady je už na nácvik pozdě... 22

24 Let na padáku, řízení Zanechme katastrofických vizí, parašutismus je sice rizikový, ale především bezpečný sport, a vraťme se k okamžiku kontroly vrchlíku, kdy máme nad hlavou otevřený, fungující padák. Obr. č. 45: Plně funkční, nafouknutý obdélníkový vrchlík Po kontrole vrchlíku provedeme následující úkony: orientace v prostoru, zjištění polohy dalších parašutistů kvůli zamezení srážce, zjištění polohy místa přistání, směru větru, kontrola výšky; uchopení řídicích kolíků (poutek), odbrzdění padáku plynulým tahem za řídicí šňůry a následným povolením se stále uchopenými kolíky (poutky), kontrola výšky; vyzkoušení podrovnání padák proti větru, plynulým pohybem zatažení řídicích šňůr až do natažených paží a stejně plynulé vrácení zpět, kontrola výšky a to celé ještě jednou; zkontrolování volnosti prostoru napravo a zatažením za pravou řídicí šňůru provedení zatáčky doprava, poté plynulé vrácení řídicí šňůry, kontrola výšky; provedení téhož nalevo, opět včetně kontroly výšky; natočení proti směru větru, stažení řídicích šňůr k ramenům a pohledem kolmo k zemi zkontrolování, zda a jak se padák proti větru prosazuje, kontrola výšky. Nyní je plně ověřeno, že je padák funkční, bez obtíží řiditelný a schopný přistávácího manévru. Nyní přichází ta chvíle, kdy je možné si v tzv. vyčkávacím prostoru užít létání na padáku, kochat se rozhledem a pomalu se přibližovat k výchozímu bodu pro přistávací manévr. Je přitom třeba stále dbát potřebné opatrnosti a udržovat si přehled o poloze a směru letu ostatních parašutistů. Tady se nabízí připomenout zásady při vyhýbání parašutistů: při letu proti sobě oba parašutisté točí doprava; při možném křížení drah točí oba parašutisté směrem od toho druhého; pozor na úplav, nelétat za sebou, zejména je-li druhý parašutista o něco výše než první, platí pro padák typu křídlo, kulatý padák má úplav nad sebou; za bezpečnost je především zodpovědný parašutista s větší výškou, je třeba hlídat hlavně prostor před sebou a pod sebou; padák lze řídit i zabrzděný, aniž bychom použili řídicí šňůry, a to tahem za zadní volné konce (toto se například použije, když je potřeba se vyhnout bezprostředně po otevření padáku). 23

25 Režimy letu: Jak bylo již řečeno, padák typu křídlo se chová ve vzduchu jako kluzák. To znamená, že i při ovládání rychlosti a směru dopředného pohybu vlastně napodobujeme letadlo v letu, vztlakové klapky křídel nahrazujeme stahováním částí odtokové hrany tahem za řídicí šňůry. 1. Plné klouzání Let padáku při úplném uvolnění (tzv. vypuštění ) řídicích šňůr. Při tomto režimu má padák nejvyšší dopřednou rychlost, a proto tento režim používáme v případě potřeby většího horizontálního přemístění. Obr. č. 46: Poloha rukou s řídicími kolíky (poutky) při plném klouzání 2. Let při 50% brzdění 50% brzdění znamená, že jsou řídicí šňůry staženy tak, aby se řídicí kolíky (poutka) nacházely zhruba v úrovni ramen parašutisty. V tomto režimu je dopředná rychlost přibližně poloviční oproti plnému klouzání a tento režim používáme při přesnějším vedení padáku na cíl, kdy povolením nebo přitažením řídících šňůr plynule regulujeme dopřednou rychlost padáku. Obr. č. 47: Poloha rukou s řídicími kolíky (poutky) při 50% brzdění 24

26 3. Plné brzdění Stažením řídicích kolíků (poutek) do úrovně pasu dosáhneme úplného zastavení dopředného pohybu padáku. Tento režim se používá většinou v závěrečné fázi letu při přistání. S plným brzděním je třeba zacházet velmi obezřetně. Za ztrátou rychlosti totiž následuje po jeho krátkodobém zvýšení ztráta vztlaku, vrchlík přestává mít své klouzavé vlastnosti a začíná se bortit a propadat. Dochází k tzv. přetažení. Může být proto nebezpečné, když parašutista začne při přistání brzdit příliš brzy. Pozor na přetažení vrchlíku v nízkých výškách a při přistání! Obr. č. 48: Poloha rukou s řídicími kolíky (poutky) při plném brzdění Způsoby zatáčení: 1. Strmé zatáčky Dosahuje se jich stažením jedné z řídicích šňůr při plném klouzání, klidně až do krajní polohy (paže je zcela natažená). Padák vždy zatočí na tu stranu, na které je stažená řídicí šňůra. Tyto zatáčky jsou doprovázeny rychlou ztrátou výšky, proto se používají zejména, potřebuje-li parašutista rychle sklesat. Nikdy neprovádějte strmé zatáčky ve výšce menší než 500m nad terénem! 2. Ploché zatáčky Provádějí se při 50% brzdění, kdy jednu řídicí šňůru jen lehce a plynule stáhneme o něco níže. Druhou řídicí šňůru můžeme mírně povolit. Ztráta výšky je v tomto případě malá a je srovnatelná s přímým letem. Ploché zatáčky tedy užíváme k manévrování ve výškách pod 500m nad terénem při navádění padáku do místa přistání. Regulovat klouzání a zatáčet se na padáku typu křídlo dá mnoha dalšími způsoby (výše byly v této souvislosti zmíněny zadní volné konce). Jsou to však manévry, které přesahují rámec základního výcviku a parašutisté se s nimi seznamují postupně, jak získávají zkušenosti. My prozatím zůstaneme pouze u způsobů zde již uvedených. 25

27 Navádění padáku do místa přistání, přistávací manévr Od 500m výšky nad terénem již neprovádíme prudké zásahy do řízení a pomocí plochých zatáček při 50% zabrzdění řídíme padák do výchozího bodu naváděcího manévru k místu přistání tzv. krabičky. Jednotlivé rohy krabičky včetně výchozího bodu mají výškové rozestupy asi 100m. Poloha výchozího bodu závisí na síle větru a letových vlastnostech padáku při konkrétním zatížení, ale řekněme, že za dobu, co padák sklesá 100m, stihne dopředu uletět po větru 350m, bokem na vítr 150m a proti větru 100m. Při takovýchto parametrech by výchozí bod byl od místa přistání vzdálen 250m (potřebujeme jej o 100m přeletět) a byl by 150m stranou. Veškeré (obě ;-) ) zatáčky, které tvoří krabičku, provádíme pouze pomocí plochých otáček (50% zabrzdění), plynule, bez náhlých a prudkých zásahů do řízení. Při letu bokem ke směru větru je nutné počítat s určitým snosem. Aby nedošlo k odnešení větrem, je třeba mírným natočením proti větru snos korigovat. Zároveň je dobré si ponechat rezervu volného prostoru směrem po větru, kdyby byl vítr silnější, než jsme odhadovali. Výchozí bod je ve výšce zhruba 300m nad terénem, první zatáčka v krabičce (v letecké terminologii třetí) je ve 200m a poslední zatáčka krabičky (v letecké terminologii čtvrtá) je ve 100m. Poslední zatáčkou se natočíme proti směru větru a klesáme rovným letem až do přistání. Po celou dobu letu krabičkou, a po poslední zatáčce obzvláště, letíme maximálně předvídatelně, kromě popsaných se snažíme nedělat žádné jiné zatáčky. Nemusíme letět vyloženě rovně, ale potřebujeme-li dráhu letu mezi jednotlivými zatáčkami prodloužit, volíme raději dlouhý táhlý oblouk místo nějakého kličkování. Není dobré propadat beznaději, pokud první přistávací trefa nevyjde úplně podle představ. Krabička si žádá zkušenosti a to je běh na dlouhou trať. I z tohoto důvodu jsou studenti základního výcviku vybaveni vysílačkou, aby jim mohl instruktor ze země s krabičkou pomoci. Hlavní je se nevzdávat, učit se to musel každý parašutista a i těm zkušeným se to občas nepovede. Obr. č. 49: Řízení padáku do místa přistání krabička Krabička je na obrázku znázorněna proti směru hodinových ručiček. To je sice jakýsi zvyk, ale není to dogma! Důležité je, aby přistávali všichni stejně! Pokud nejste zrovna první, sledujte parašutisty pod sebou. Při plánování krabičky využívejte markanty na ploše letiště větrný rukáv, okraje travnatých ploch, různé další odlišitelné plochy apod. ( Z úrovně tamtoho asi betonovýho téčka poletím podél tohodle kraje trávníku až kousek za tamtu pěšinu, otočím 90 doleva, poletím na úroveň pytle, kousek za, znova 90 doleva a půjdu na přistání. ) 26

28 Přistávací manévr Po poslední zatáčce v rámci krabičky by měl padák letět již ve směru přistání, ideálně proti větru. Řídicí šňůry jsou staženy na 50%. Mírným povolováním resp. stahováním lze korigovat vzdálenost, kam nakonec doletíme. Když jsme si jistí, že již přistaneme do volného (bezpečného) prostoru, přejdeme plynule do režimu plného klouzání. Toto provedeme nejpozději cca 20m nad zemí (zhruba výška těsně nad korunami vzrostlých stromů), aby měl padák čas se rozlétnout dopředu a díky tomu získal při závěrečném brzdění před přistáním dostatek vztlaku. Zhruba 3m nad zemí (cca ve výšce jednopodlažní budovy) opět plynule a přiměřeně rychle vzhledem k rychlosti klesání zatáhneme obě řídicí šnůry až do režimu přibližně 50% brzdění. Snížíme tak dopřednou rychlost, padák promění dopřednou energii ve vztlak, tzv. vyplave, a měkce dosedne na zem. Je to tam! Jsem parašutista! Obr. č. 50: Přistávací manévr v závěrečné fázi přistání Ještě k závěrečné fázi přistávání: Pro bezpečné přistání není důležitý směr větru, ten je důležitý pro hladké přistání (snad je cítit ten rozdíl). Proto, když z nějakého důvodu nebudete ve 100m nad zemí natočeni proti větru, nesnažte se za každou cenu ještě honem situaci napravovat. Volný prostor pro přistání a přímý klidný let v závěrečné fázi přistání jsou důležitější než směr větru! V případě, že nepřistáváte proti větru (do úhlu 45 na každou stranu vůči směru větru), nepokoušejte se přistání ustát, ale připravte se na tvrdší dopad a proveďte parakotoul; V případě, že před přistáním zabrzdíte příliš brzy a padák vyplave dříve než opravdu těsně nad zemí, povolte lehce řídicí šnůry, připravte se na tvrdší dopad a proveďte parakotoul; Přistávejte vždy na celá chodidla; Neustojíte-li přistání, pokuste se, je-li to možné, okamžitě vstát. Dáte tak najevo, že jste v pořádku. Je snadné zůstat v euforii ležet bez viditelného pohybu a tím vyděsit všechny ostatní; Pokud jste zranění avšak při vědomí, a hlavně tedy na dohled, snažte se máváním přivolat pomoc. Máváním v leže totiž dáte současně najevo, že jste sice živí, ale že potřebujete asistenci. Přistáním nekončí parašutistický seskok, ten končí až návratem do prostoru pro balení. Při chůzi po ploše letiště si sundejte helmu a řiďte se pravidly pro pohyb po letišti. Po návratu do prostoru balení je dobré se ohlásit ideálně svému instruktorovi nebo řídícímu seskoků a dát kdyžtak vědět o drobných zraněních (oděrky apod.), která se případně během seskoku přihodila. 27

29 Přistání na překážky U řiditelných padáků typu křídlo je pravděpodobnost přistání na překážky za předpokladu dodržení platných zásad hodně nízká. Nakonec, řada překážek už jaksi z principu na letišti nemůže být. V případě nutnosti užití kruhového záložního padáku ale k přistání na překážky dojít může. Riziko možných následků lze snížit správným postupem v takové situaci. Nejdůležitější je snažit se překážkám především vyhnout. Přistání na stromy (do lesa): dlaněmi zakrýt obličej a chránit si zejména zrak, lokty před tělem; pokrčit nohy, kolena opřít o lokty, sklopit chodidla k zemi (nohy pak přinárazu do větví sklouznou); zůstanete-li viset ve větvích, pokud to není skutečně nízko nad zemí, vyčkejte, až dorazí pomoc; Přistání na návětrnou stranu sedlové střechy: nohy k sobě, zpevnit, mírně pokrčit; snažit se jimi prorazit střešní krytinu a zaklínit se v otvoru; odhodit hlavní padák (spřažení otevře záložní padák, ale ten by se už neměl nafouknout); pokud se nafoukne nebo při přistání na záložním padáku a hrozícím odvlečení použít nůž a přeřezat šňůry (stačí na jedné straně). Přistání na závětrnou stranu sedlové střechy: na padáku typu křídlo se může podařit přeletět, pokud se to nepodaří nebo na padáku kulatém postupovat obdobně, jako v předchozím případě; využít všech možných výstupků, TV antén apod, k udržení se na střeše; snažit se využít padákových šňůr, které lze např. o zmiňovanou anténu zachytit nebo dokonce i omotat. Přistání na plochou střechu: jako na jakoukoliv tvrdou plochu, zpevněné nohy, parakotoul; pozor na okraje střechy! Přistání na kolmou stěnu: před kontaktem s kolmou plochou přednožit nohy a při kontaktu zmírnit sílu dopadu; poté však co nejdříve spustit nohy pod sebe a připravit se na tvrdé kolmé přistání. Přistání na dráty elektrického vedení: nedotýkat se zároveň dvou drátů; přednožit a snažit se nohami přetrhnout drát nebo se od něj odrazit; po dopadu na zem, jsou-li okolo zpřetrhané dráty dotýkající se země, pomalu vstát, je-li to možné, a snažit se šouravým krokem (krátké krůčky, nohy se nesmí zdvihnout ze země krokové napětí!) odejít od místa dotyku drátů se zemí co nejdál (minimálně 40m). Přistání na dopravní cesty nebo zpevněné plochy (silnice, železnice, betonové letištní plochy): u silnic a železnic se především znažit této eventualitě vyhnout řidiči ani strojvedoucí neočekávají nebezpečí shora. U železnic navíc často bývají troleje vysoké napětí; když už dojde na přistání na zpevněnou plochu nohy pevně k sobě, parakotoul. Dalo by se pokračovat, ale s jinými překážkami se při základním výcviku prováděném na letišti nesetkáte. 28

30 Parakotoul Parakotoul býval dříve standardním úkonem při přistání parašutisty. Dnes jej používáme především v rámci nouzových postupů. Parakotoul se používá vždy při přistávání na kruhovém záložním padáku. Provedení parakotoulu: před dopadem dát nohy k sobě, mírně pokrčit a zpevnit; špičky nohou vytočit do strany; bok, který takto vystrčíte ve směru pohybu, pak bude ten, přes který se při parakotoulu překulíte; ruce před sebe, ohnuté v loktech tak, aby předloktí byla před obličejem; v této poloze dopadnout na celá chodidla; pokud jste předchozí body udělali správně, o další se postará gravitace resp. setrvačnost. Obr. č. 51: Jednotlivé fáze parakotoulu Pozn.: Parakotoul je určitě třeba natrénovat, gravitace a setrvačnost sice pomohou, ale bez přípravy to nejde. 29

31 Část 4. Co doposud nezaznělo Letiště Plzeň Líně (LKLN) Situace Obr. č. 52: Letiště Plzeň Líně (LKLN) situace Pozn.: Studenti základního výcviku by se při seskoku ve výškách 500m nad terénem a nižších měli nacházet nad travnatou plochou vymezenou drahami VPD, Alfa, Tango a Bravo Plochy PARA Obr. č. 53: Letiště Plzeň Líně (LKLN) plochy PARA Pozn.: Vyobrazené přistávací plochy jsou pouze doporučené. V podstatě je možno přistát kamkoliv na, ideálně tedy zelenou, plochu prostou překážek při dodržení základních pravidel bezpečnosti Pravidla chování na letišti Letecký provoz, který na každém letišti probíhá, představuje již sám o sobě zdraví a životu nebezpečný element. Vstup nepovolaných osob na letištní plochu proto bývá striktně omezen. Parašutisté se jaksi již z povahy věci na letištní ploše pohybovat musí. Aby byla minimalizována rizika, je zapotřebí dodržovat jistá pravidla. Další zásady potom platí i s ohledem na předcházení poškození padákové techniky. 30

32 Na letišti při parašutistickém provozu: se parašutisté a jejich doprovod zdržují v prostoru balení popř. v přilehlém zázemí; do prostoru pro nástup do letadla odcházejí pouze parašutisté provádějící zrovna parašutistický seskok, jsou k tomu řádně ustrojeni a, podléhají-li kontrole ustrojení, zkontrolováni, a to na pokyn řídícího seskoků, výsadkového průvodce nebo dozorčího doskokové plochy; je zakázáno vstupovat na VPD, v případě přistání za VPD je třeba ji při návratu do prostoru balení obejít po travnatých plochách; je nutné při přistání na VPD tuto dráhu co nejdříve a nejkratší cestou (ne tedy nutně směrem k prostoru balení) opustit; je možno pojížděcí dráhy přecházet kolmo a po pozorném zjištění, že se z žádné strany neblíží letadlo; se parašutisté po přistání vracejí do prostoru balení po travnatých plochách, pojížděcí dráhy přecházejí jen v nezbytné míře a dle výše uvedených zásad; dbají parašutisté při čekání a pohybu v prostoru pro nástup do letadla zvýšené opatrnosti a následují pokyny pověřených osob; je v prostoru balení zakázáno kouřit nebo manipulovat s otevřeným ohněm či chemikáliemi; je třeba dbát přiměřené opatrnosti při pohybu mezi rozloženými padáky na balicích stolech; se osoby přítomné na provozu řídí pokyny řídícího seskoků nebo jím pověřených osob; parašutisté na padáku nepřelétávají VPD v menší výšce než 300m nad terénem Vybraná ustanovení V-PARA-1 V-PARA-1 je, dalo by se říci, hlavní předpis týkající se parašutismu. V této příručce jsou uvedena pouze ustanovení, která se bezprostředně týkají seskoků studentů základního výcviku, reprezentující potřebný rozsah znalosti citovaného předpisu. Některá ustanovení ani nejsou citována celá, ale jen jejich nejpodstatnější část, u některých je lehce pozměněná formulace při zachování smyslu daného ustanovení. Pro podrobnější seznámení s předpisem v případě zájmu lze doporučit webové stránky Úřadu pro civilní letectví ( kde je k dispozici aktuální plné znění Zákaz seskoků Parašutistického provozu se nesmí zúčastnit žádná osoba, která není držitelem platného průkazu parašutisty nebo dokladu žáka nebo jejíž schopnost provádět seskoky je snížena vlivem alkoholu, léků nebo jiných omamných či psychotropních látek. Parašutista nesmí vykonávat činnost, k níž jej průkaz parašutisty nebo doklad žáka opravňuje, pokud si je vědom nemoci nebo takové změny zdravotního stavu, která omezuje nebo vylučuje výkon této činnosti Zákaz výsadek Výsadka nesmí být provedena: jestliže velitel výsadkového letadla obdržel rádiem zákaz provedení výsadky nebo byl tento zákaz vydán vytyčením na zemi; není-li možno provést seskok vně oblaků a za viditelnosti doskokové plochy; současně z různých výšek; jestliže je v místě vysazení pohyb letadel ve vzduchu Zařazování do výcviku Do základního parašutistického výcviku mohou být zařazeni uchazeči, kteří splňují následující podmínky: držitel Osvědčení zdravotní způsobilosti II. třídy ICAO (neplatí pro seskoky s instruktorem na tandemovém padáku); 31

33 dovršení věku 15 let v den prvního seskoku (neplatí pro seskoky s instruktorem na tandemovém padáku); osoby mladší 18 let musí předložit úředně ověřený písemný souhlas rodičů nebo jejich zákonných zástupců (předkládají-li souhlas rodiče nebo zákonní zástupci osobně, postačí souhlas neověřený); předložil písemnou přihlášku do výcviku opatřenou vlastnoručním podpisem Parašutistické kategorie Podle stupně svojí vycvičenosti jsou parašutisté zařazováni do jednotlivých kategorií (Ž, A, B, C, D). Kategorie A, B, C a D se parašutistům udělují na základě žádosti, po splnění veškerých podmínek a přezkoušení, jak jsou pro jednotlivé kategorie stanoveny v tomto předpise Typové školení Parašutisté Ž a kategorie A, B mohou používat k seskokům pouze padákové komplety nebo jejich jednotlivé části (hlavní padáky, záložní padáky, postroje s obalovými dílci a automatické zabezpečovací přístroje), pro které byli vyškoleni. Parašutisté Ž provádějící seskoky pro splnění kategorie A mohou používat k seskokům pouze padáky: definované výrobcem jako studentské; ve váhovém limitu stanoveném výrobcem pro kategorii STUDENT splošným zatížením a podmínkami uvedenými v této směrnici; vybavené automatickým zabezpečovacím přístrojem v nastavení STUDENT Minimální výška otevření padáku nad terénem Studenti základního výcviku, pokud provádí seskoky na padáku typu křídlo v tandemovém uspořádání, mají stanovenu minimální výšku otevření hlavního padáku na 900m Maximální počet seskoků Během jednoho dne může student základnío výcviku absolvovat maximálně 3 seskoky s minimálně dvouhodinovou přestávkou mezi nimi Maximální rychlost přízemního větru Maximální rychlost přízemního větru je pro kategorii Ž (studenty základního výcviku) stanovena na 6m/s Používání automatických zabezpečovacích přístrojů Kategorie Ž (studenti základního výcviku) nesmí provádět seskoky bez zabezpečovacího přístroje s výjimkou seskoků na padácích v klasickém uspořádání s automatickým otevřením padáku Vytyčení doskokové plochy Doskoková plocha se označuje čtyřmi oranžovými plátny o min. rozměrech 5 x 1 m, sestavenými do tvaru kříže s volným čtvercem o min. rozměru 1 x 1 m uprostřed. Kříž se vytyčuje co nejblíže cíle pro parašutisty (pískový kruh, matrace, cíl na vodní hladině) a slouží jednak k označení doskokové plochy, na které probíhá parašutistický provoz, jednak k vizuální signalizaci následujících situací: plný kříž staženo jedno rameno stažena dvě protilehlá ramena stažen celý kříž = plocha v provozu, výsadky povoleny = zákaz seskoků pro kruhové padáky = dočasný zákaz výsadek, letoun zůstává na okruhu = zákaz výsadek, příkaz k přistání letounu 32

34 Výstroj pro seskoky Při seskocích musí parašutista kategorie Ž (student základního výcviku) mít: oděv s dlouhými rukávy a nohavicemi, pevnou šněrovací obuv nad kotníky bez háčků a přezek; pevnou přilbu; nůž se vsazeným břitem, upevněný na přístupném místě (tandemové uspořádání padáků) Orgány řízení parašutistického provozu řídící seskoků provozní směna Provozní směna Provozní směnu určuje ŘS: dozorčí ustrojování (DU kontroluje ustrojení před nástupem do letadla); dozorčí balení (DB kontroluje postup balení v předem daných fázích balení); dozorčí doskokové plochy (DDP dbá o pořádek a bezpečnost na doskokové ploše); výsadkový průvodce/velitel výsadky (VP/VV zodpovědný za výsadku na palubě letadla a za její správné vysazení); řidič pohotovostního vozidla (ŘPV je v pohotovosti i s vozidlem pro vyjetí v případě nouze); signalista (S dbá o pořádek a bezpečnost v prostoru pro nástup do letadla, komunikuje s piloty). Funkce ŘS může být spojena s dalšími funkcemi provozní směny podle druhu a rozsahu provozu. Určení a rozdělení provozní směny je v kompetenci a odpovědnosti ŘS Povinnosti parašutistů Znát ustanovení tohoto předpisu. Udržovat a obnovovat si návyky nutné pro bezpečné provádění seskoků a řešení mimořádných situací s ohledem na stupeň výcviku a použitou padákovou techniku. Mít při parašutistickém provozu platný průkaz nebo doklad žáka a na požádání jej předložit. Průkazem se rozumí doklad vydaný občanu ČR nebo cizímu státnímu příslušníkovi Leteckým rejstříkem nebo průkaz vydaný cizímu státnímu příslušníkovi smluvním státem ICAO. Dokladem žáka se do dosažení kategorie A rozumí řádně vedený záznamník seskoků se zapsaným jménem trvale přiděleného instruktora. Letecký rejstřík ÚCL vydává průkaz administrativně na dobu 5 let, jeho platnost je určena platností lékařské prohlídky. Provádět pouze činnost, pro kterou je vyškolen a pro kterou má platné oprávnění. Parašutistický žák kategorie Ž a parašutista kategorie A a B smí provádět seskoky jen při přítomnosti svého instruktora na provozu. Každý parašutista před svým vstupem do paraprovozu je povinen: seznámit se s rozkazem ŘS pro tento provoz; uvést do knihy seskoků pravdivé údaje požadované předpisem; stvrdit svým podpisem prohlášení o způsobilosti k provádění seskoků uvedené v předpisu (u kategorie Ž, A, B spolupodepisuje toto prohlášení přidělený nebo zastupující instruktor přítomný na provoze). Při přípravě k seskokům a v jejich průběhu dodržovat pokyny řídícího seskoků a dalších osob určených řídícím seskoků k zajištění bezpečného provozu. Na palubě letadla dodržovat pokyny velitele výsadkového letadla, výsadkového průvodce nebo velitele výsadku. 33

35 Při pohybu po letišti sledovat vizuálně a sluchem ostatní provoz, včetně případného padajícího navijákového lana. Po přistání neprodleně sejmout ochrannou přilbu (kuklu) za účelem lepšího sluchového vnímání a sbalený padák nést tak, aby nedocházelo k zakrytí výhledu. Nepřibližovat se do nebezpečné blízkosti letadel s motorem/motory v chodu, nebo je-li v kabině pilot a nelze vyloučit, že dojde ke spuštění motoru/motorů. Za účelem nástupu se přibližovat k letadlu zásadně způsobem stanoveným řídícím seskoků. Po přistání neprodleně opustit vzletovou a přistávací dráhu, pojezdovou dráhu nebo část plochy, po které se pohybují letadla. V případě přiblížení se k pojíždějícímu letadlu zastavit se v bezpečné vzdálenosti od předpokládané trasy, až do vzájemného minutí, a tím dát pilotovi najevo, že letadlo vidí Rady a zásady na závěr Už toho skutečně moc nezbývá, nicméně nyní je prostor pro rady a zásady, které v předchozím textu nenašly své místo: Nebojte se nevyskočit! Parašutismus je dobrovolná aktivita a pokud z jakéhokoliv důvodu shledáte, že vyskočit nedokážete, není ostuda to přiznat. Naopak je to ukázka projevu zodpovědnosti. Důvodů může být celá řada, ale v postatě jde hlavně o strach a nebo o momentální fyzickou kondici. U strachu se těžko pozná, kdy jde ještě o normální obavy a kdy už je překročena mez, kterou není radno násilně překonávat. Každopádně pomáhá několikrát se hluboce nadechnout a uvolnit. Když vás strach přemůže, když se vám udělá špatně, mdlo, začne se motat hlava apod., řekněte to. V takovém případě je lepší skok odložit než zbytečně riskovat. Den (v noci) před seskokem si pořádně opočiňte. Vyvarujte se alkoholu a to i kdyby to mělo do rána vyprchat. Zkuste se před ustrojením a seskokem proběhnout nebo udělat pár dřepů nebo něco podobného. Při seskoku stoupá adrenalin a zvyšuje se tepová frekvence. Ovšem tělo na to není připraveno a může právě docházet k mdlobám a nevolnostem. Krátkou fyzickou aktivitou rozproudíte krevní oběh, roztáhnete cévy a tělo se pak lépe vyrovná s nárůstem tepové frekvence vlivem stoupajícího adrenalinu. Na letišti si budeme tykat. Vy vole!, se totiž špatně říká ;-) Když na zemi po přistání fouká a vrchlík má tendenci parašutistu vláčet, je dobré stáhnout jednu řídicí šňůru a vrchlík tak zbortit. Nebojte se ptát. Hloupý není, kdo nic neví. Hloupý je, kdo nic vědět nechce. Tak, a to už je opravdu všechno. Dotazy a nejasnosti určitě rád vysvětlí váš instruktor. Ještě jednou, nebojte se zeptat. Tak ať to skáče! Obr. č. 54: Letadlo AN-2 34