VYBRANÁ ONEMOCNĚNÍ SE SOCIÁLNÍM DOPADEM Studijní opora pro kombinovanou formu studia

Transkript

1 Obchodní akademie a Vyšší odborná škola sociální, Ostrava-Mariánské Hory, příspěvková organizace VYBRANÁ ONEMOCNĚNÍ SE SOCIÁLNÍM DOPADEM Studijní opora pro kombinovanou formu studia Mgr. Gabriela Klosová Mgr. Adéla Webrová Ostrava 2011 Investice do budoucnosti Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

2 2 Vybraná onemocnění se sociálním dopadem Studijní opora pro kombinovanou formu studia Vzdělávací program: Sociální práce Obor vzdělání: N/Sociální práce a sociální pedagogika Autor/ka: Mgr. Gabriela Klosová, Mgr. Adéla Webrová Recenzenti: rok vydání: 2011 OA a VOŠS, Ostrava-Mariánské Hory, příspěvková organizace ISBN

3 3 OBSAH MODULU VYBRANÁ ONEMOCNĚNÍ SE SOCIÁLNÍM DOPADEM 1 ONEMOCNĚNÍ KOSTERNÍ SOUSTAVY Charakteristické symptomy a znaky Základní vyšetřovací metody Klient s revmatoidní artritidou Klient s osteoporózou ONEMOCNĚNÍ SVALOVÉ SOUSTAVY Klient s muskulární atrofií Klient s obrnou Klient s gangrénou Klient s dekubity ONEMOCNĚNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY Charakteristické symptomy a znaky Základní vyšetřovací metody Klient s cévní mozkovou příhodou Klient s epilepsií Klient s Parkinsonovou chorobou Klient s roztroušenou sklerózou ONEMOCNĚNÍ ZRAKOVÉHO ÚSTROJÍ Charakteristické symptomy a znaky Základní vyšetřovací metody Klient s glaukomem Klient s kataraktou Klient se zrakovou vadou ONEMOCNĚNÍ SLUCHOVÉHO ÚSTROJÍ Základní vyšetřovací metody Klient se sluchovým handicapem Klient s duálním handicapem ONEMOCNĚNÍ KRVE Charakteristické symptomy a znaky Základní vyšetřovací metody Klient s anémií (chudokrevností) Klient s leukemií ONEMOCNĚNÍ OBĚHOVÉ SOUSTAVY Charakteristické symptomy a znaky Základní vyšetřovací metody Klient s chronickou ischemickou chorobou srdeční Klient s infarktem myokardu Klient s hypertenzí Klient s onemocněním periferních tepen Klient s hlubokou žilní trombózou (flebotrombózou) ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍ SOUSTAVY Charakteristické symptomy a znaky Základní vyšetřovací metody... 63

4 4 8.3 Klient s pneumonií Klient s astma bronchiale Klient s TBC Klient s bronchogenním karcinomem ONEMOCNĚNÍ VYLUČOVACÍ SOUSTAVY Charakteristické symptomy a znaky Základní vyšetřovací metody Klient se zánětem močových cest Klient se selháním ledvin Klient s renální kolikou Klient s adenomem prostaty ONEMOCNĚNÍ KOŽNÍ SOUSTAVY Charakteristické symptomy a znaky Základní vyšetřovací metody Klient s bércovými vředy Klient s maligním melanomem Klient se svrabem ONEMOCNĚNÍ TRÁVÍCÍ SOUSTAVY Charakteristické symptomy a znaky Základní vyšetřovací metody Klient s vředovou chorobou gastroduodena Klient s jaterní cirhózou Klient s cholecystitis Klient s chronickou pankreatitis Klient s karcinomem tlustého střeva (kolorektální karcinom) Klient se střevní neprůchodností Klient se střevním vývodem stomií ONEMOCNĚNÍ SOUSTAVY ŽLÁZ S VNITŘNÍ SEKRECÍ Základní vyšetřovací metody Klient s diabetem ONEMOCNĚNÍ POHLAVNÍ SOUSTAVY Základní vyšetřovací metody Klient se sexuálně přenosným onemocněním Klient s AIDS (Syndromem získaného nedostatku imunity) Klientka s karcinomem prsu Klientka s gynekologickými nádory Klientka s inkontinencí moči Klient s nádorem varlat HYGIENA A EPIDEMIOLOGIE Základní pojmy Hygiena INFEČNÍ NEMOCI Infekční choroba podmínky vzniku, průběh, následky Očkování, imunita Charakteristické symptomy a znaky Základní vyšetřovací metody

5 Profylaxe infekčních nemocí Klient se salmonelózou Klient s hepatitidou Klient s toxoplazmózou Klient s tetanem Klient s klíšťovou encefalitidou Klient s boreliózou PŘÍLOHY

6 6 ÚVODEM MODULU VYBRANÁ ONEMOCNĚNÍ SE SOCIÁLNÍM DOPADEM Milé studentky a studenti, máte před sebou studijní texty z předměty Zdraví a nemoc - Vybraná onemocnění se sociálním dopadem. Tento předmět je povinným předmětem a bude vás provázet dvěma ročníky studia. V rámci sociální práce se budete setkávat s lidmi zdravými, ale i nemocnými (tělesně i duševně), s lidmi s handicapem. V rámci multidisciplinárního týmu potom budete spolupracovat s lékaři a zdravotníky, psychology, speciálními pedagogy. Předmět Zdraví a nemoc vám poskytne základní orientaci v odborné lékařské terminologii, uvede vás do základů somatologie a přiblíží vám hlavní nemoci se sociálním dopadem. V každé kapitole si všímejte klíčových slov a tučně zvýrazněného textu, který autorky považují za stěžejní. Na konci každé kapitoly potom jsou kontrolní otázky, kterými si můžete ověřit své znalosti. Věříme, že učivo předmětu Zdraví a nemoc pro vás bude zajímavé. Hodně studijních úspěchů. Vaše autorky: Mgr. Gabriela Klosová, Mgr. Adéla Webrová úvod

7 7 CÍL MODULU VYBRANÁ ONEMOCNĚNÍ SE SOCIÁLNÍM DO- PADEM Po úspěšném a aktivním absolvování tohoto MODULU Budete umět: Popsat charakteristické symptomy a znaky u vybraných onemocnění se sociálním dopadem. Vyjmenovat a vysvětlit základní vyšetřovací metody. Objasnit podstatu vybraných onemocnění se sociálním dopadem. Popsat příznaky a léčbu u těchto vybraných onemocnění. Budete umět Získáte: Získáte Základní znalosti o vyšetřovacích metodách. Znalosti, jak komunikovat s lidmi s handicapem. Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybranými onemocněními. Adekvátně komunikovat s lidmi s handicapem. Budete schopni

8 8 1 ONEMOCNĚNÍ KOSTERNÍ SOUSTAVY RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ KOSTERNÍ SOUSTAVY V první kapitole se seznámíme s vybranými onemocněními kosterní soustavy. Seznámíme se se základními symptomy a znaky u těchto chorob. Přiblížíme si základní vyšetřovací metody. Z onemocnění potom bude věnována pozornost revmatoidní artritidě a osteoporóze. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ KOSTERNÍ SOUSTAVY Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Popsat charakteristické symptomy a znaky u onemocnění kosterní soustavy. Vyjmenovat a vysvětlit základní vyšetřovací metody. Objasnit podstatu revmatoidní artritidy a osteoporózy. Popsat příznaky a léčbu u těchto vybraných onemocnění. Budete umět Získáte: Získáte Základní znalosti o vyšetřovacích metodách. Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybranými onemocněními. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 15 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ KOSTERNÍ SOUSTAVY Revmatoidní artritida, osteoporóza. Klíčová slova

9 9 1.1 Charakteristické symptomy a znaky 1. Změny na kloubech: Zduření kloubu. Deformita kloubu. Bolesti kloubů. Svalové atrofie v okolí kloubu. Omezení kloubního pohybu. Příp. se vyskytují: praskoty, lupání (podmíněno pohybem šlach v oblasti kloubu), drásoty (způsobeny nerovností kloubních ploch). 2. Změny na páteři: Skolióza, hyperkyfóza, lordóza. Chorobné změny na paravertebrálním svalstvu. text 1.2 Základní vyšetřovací metody Anamnéza: rozbor anamnézy (OA, RA, PA, FA). Fyzikální vyšetření: pohmat, posouzení hybnosti, pohled, poklep, poslech. Laboratorní vyšetření: sedimentace, revmatoidní faktory, CPR, krevní obraz, imunologické vyšetření. Vyšetření kloubního punktátu: množství, vzhled, složení. RTG, CT, NMR: kloubů, páteře, kosti. Funkční testy: posouzení schopnosti nemocného vykonávat určité úkony. Denzitometrie skeletu: měření hustoty kostí. Radionuklidové vyšetření: scintigrafie skeletu. Endoskopické vyšetřovací metody: artroskopie. text 1.3 Klient s revmatoidní artritidou Revmatoidní artritida je revmatoidní zánět kloubů (arthron = kloub; přípona itis, - itida = označení zánětu). Jedná se o chronické zánětlivé onemocnění, které nejčastěji postihuje klouby, výjimečně i jiné orgány. Jedná se o chorobu progresívní. text Toto onemocnění postihuje až 1% populace (zpravidla osoby středního věku) a často vede k invalidizaci postiženého. Život nemocného sice zpravidla nezkracuje, ale výrazně mění jeho kvalitu. Na vzniku a rozvoji choroby se podílí imunopatogenní mechanismy. Neznámý antigen podněcuje tvorbu protilátek (např. revmatoidní faktor), které poškozují primárně měkké tkáně kloubů (synoviální membránu, šlachy, svaly). Začátek onemocnění může být akutní nebi plíživý. V počátku bývá postižen jeden kloub nebo i více kloubů současně. Příčiny: nejsou přesně známy. Příznaky: Prodromální:

10 10 o Subfebrilie, o Hubnutí, o Únava. Kloubní: o Bolest (nejdříve a nejčastěji drobných kloubů ruky). o Ranní ztuhlost (zlepšuje se po rozcvičení), zduření. o Postupné postižení i dalších kloubů, omezení hybnosti. o V pozdějších etapách choroby ztráta ušlechtilého tvaru kloubu, deformity až ankylózy. o Kůže na prstech je lesklá, hladká, atrofická. Mimokloubní (u malého procenta pacientů): o Oční příznaky (záněty skléry). o Nervové poškození. o Anemie. Léčba: Režimové opatření: pohybová léčba, rehabilitace (cílem je předcházet deformitám a napravit již vzniklé deformity, udržet dobrou funkci svalové složky pohybového ústrojí). Farmakoterapie: boj proti zánětu a bolesti. o Nesteroidní antirevmatika. o Artritidu modifikující léky. o Kortikoidy. o Analgetika. o Antiflogistika. Fyzikální terapie: termoterapie, masáže, vodoléčba, elektroléčba, léčba ultrasonografem, světloléčba (Solux). Lázeňská léčba (balneoterapie): rašelinné a bahenní koupele. Klimatoterapie: vhodný je pobyt v klimaticky stálém teplém prostředí (přímořské oblasti). Posudková kritéria: o Obecně je nutné počítat se sníženou výkonností klienta. o Nemůže pracovat v nepříznivých povětrnostních podmínkách, v chladu a ve vlhku. Klienti s revmatoidní artritidou jsou hospitalizováni na standardním lůžkovém interním oddělení. Vzhledem k chronické povaze choroby se s nimi setkáváme také na odděleních následné péče. Domácí péče: o Klient by měl pravidelně navštěvovat revmatologickou poradnu. o Měl by být edukován o pohybovém režimu. O nutnosti pravidelného užívání léků, o jejich možných negativních účincích. o Klient by měl mít vhodné lůžko pevné, rovné, vhodnou židli pevnou, s opěradlem. o Při omezené soběstačnosti řešíme klientovu sociální situaci. 1.4 Klient s osteoporózou Osteoporóza je časté onemocnění. Postihuje převážně ženy po klimakteriu. Statistiky uvádějí, že touto nemocí trpí každá pátá žena. text Osteoporóza je patologický úbytek kostní tkáně, její atrofie (atrofují kostní trámce). Z kostí

11 11 se ztrácí vápník, kost se jeví jako prořídlá, má sníženou hustotu (denzitu). Prořídlá kost je méně pevná, má sklon k frakturám. Rozeznáváme osteoporózu primární (bez zjevné konkrétní příčiny) a sekundární, která vzniká druhotně při jiném onemocnění. Příčiny: Osteoporóza primární: nedostatek hormonů (estrogenu), výživové faktory (nedostatek vápníku v potravě, apod.). Osteoporóza sekundární: o Inaktivita při dlouhém znehybnění na lůžku (imobilizační syndrom). o Steroidní nadbytek glukokortikoidů. o Při některých chorobách jater, ledvin. o Při diabetu, při hyperfunkci štítné žlázy. Příznaky: Bezpříznakově probíhají lehčí formy choroby. Bolesti páteře (nemoc postihuje převážně obratle). Fraktury (obratlů, krčku kosti stehenní, předloktí). Snižování výšky, deformace kostry. Preventivní opatření: Dostatečný příjem vápníku. Pravidelné zatěžování kostí pohybem. Prevence kouření, požívání alkoholu, pití černé kávy. Preventivní podávání estrogenu u žen. V rámci prevence se pozornost věnuje hlavně osobám v tzv. rizikových obdobích života tj. od puberty asi do 20 let (tvoří se kostní hmota), období po klimakteriu u žen, stáří. Léčba: Režimová opatření: o Přiměřený pohyb s ohledem na prevenci fraktur (plavání, chůze). o Dieta s vyšším obsahem vápníku. Farmakoterapie cílem je omezit odbourávání a podpořit novou tvorbu kostí: o Kalcium per os (šumivé tablety). o Fluor. o Vitamín D. o Bisfosfonáty. o Hormonální kalcitonin. o Hormonální substituční terapie estrogeny, raloxifen. o Anabolika. Léčba příčiny sekundární osteoporózy. Osteoporóza nevyžaduje hospitalizaci klienta. S klienty, kteří trpí osteoporózou, se můžeme setkat na nejrůznějších odděleních na standardním lůžkovém interním oddělení, na oddělení chirurgie, traumatologie, ortopedie. Bývají také hospitalizováni na odděleních následné péče (vzhledem k chronicitě onemocnění). Domácí péče: o Klient by měl pravidelně absolvovat kontroly u svého praktického lékaře. o Měl by být edukován o pohybovém režimu (procházky, plavání), o prevenci zlomenin, dietě. o Při poruchách hybnosti (nejistotě při chůzi) by měl mít klient k dispozici kompenzační pomůcky. o Při omezené soběstačnosti řešíme klientovu sociální situaci.

12 12 KONTROLNÍ OTÁZKA 1 Vyjmenujte charakteristické symptomy a znaky u nemocí kosterní soustavy. Kterých diagnostický metod se využívá? Co je podstatou revmatoidní artritidy? V čem spočívá léčba této choroby? Co je podstatou osteoporózy? Co může být příčinou osteoporózy? V čem spočívá léčba této choroby? SHRNUTÍ KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ KOSTERNÍ SOUSTAVY V první kapitole jsme se seznámili s vybranými onemocněními kosterní soustavy. Známe základními symptomy a znaky u těchto chorob. Orientujeme se v základních vyšetřovacích metodách. Přiblížili jsme si život člověka s revmatoidní artritidou a s osteoporózou. Známe sociální dopady těchto onemocnění. Shrnutí kapitoly

13 13 2 ONEMOCNĚNÍ SVALOVÉ SOUSTAVY RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ SVALOVÉ SOUSTAVY Ve druhé kapitole se seznámíme s vybranými onemocněními svalové soustavy. Z onemocnění potom bude věnována pozornost muskulární atrofii, DMO, gangréně a dekubitům. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ SVALOVÉ SOUSTAVY Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Objasnit podstatu muskulární atrofie, obrny, DMO, gangrény a dekubitů. Popsat příznaky a léčbu u těchto vybraných onemocnění. Budete umět Získáte: Získáte Základní vědomosti a dovednosti v péči a v komunikaci o osoby s tělesným handicapem. Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybranými onemocněními. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 15 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ SVALOVÉ SOUSTAVY Muskulární atrofie, obrna, poruchy hybnosti, DMO, gangréna, dekubitus. Klíčová slova 2.1 Klient s muskulární atrofií Patří mezi primární svalová onemocnění. Začíná nejčastěji v dětství, méně často v pubertě, vzácně v dospělosti. Tzv. Düchennova (dyšen) progresivní svalová dystrofie postihuje chlapce (gonozomální dědičnost vázána na X chromozom). text

14 14 Příznaky: Svaly postupně chudnou, ubývá svalových vláken, která se rozpadají a zanikají a místo nich se vytváří funkčně bezcenné vazivo s nestejně velkou příměsí tuku (tento proces probíhá u jednotlivých pacientů různě rychle, a to většinou symetricky se stejným postižením levé i pravé strany těla). Charakteristická je kolébavá kachní chůze, prohnutý stoj s vystrčeným břichem a s odstávajícími lopatkami. Dále je typické tzv. myopatické šplhání při vstávání (nemocný se vleže napřed převrátí na břicho, ručkuje po podlaze do kleku a za pomoci rukou se postaví do dřepu. Dále vstává tak, že se opře rukama o kolena a potom postupuje střídavě oběma rukama po stehně vzhůru, jako by šplhal). V pokročilém stádiu nemoci se nemocný již nepostaví a nemůže chodit. Je potom trvale odkázán na vozík a na lůžko, vyžaduje trvalé ošetření a pomoc ve všech úkonech sebeobsluhy Nemoc se zpravidla nápadně zhorší před nástupem do školy, a potom hlavně v pubertě. Překoná-li pacient v dobrém stavu hybnosti období dospívání, horší se hybnost zpravidla jen nepatrně a jsou známy případy, kdy nemoc se dlouhá léta nemění. Obecně lze říci, že se jedná o onemocnění dědičné a musíme vždy počítat s postupným zhoršováním hybnosti. Příčina: Není známá, je zde podíl poruch hormonálních a metabolických. Objeveny byly též změny na mozku. Léčba: Léčebná tělesná výchova (musí být zahájena ihned po zjištění nemoci). Podle potřeby berle, čtyřstopá chodítka. Nemocné nutíme do pohybu, protože nečinnost působí zhoubně na rozvoj deformit a úbytek pohybových schopností. U pacientů trvale odkázaných na vozík nebezpečí kontraktur (chorobné stažení svalů). 2.2 Klient s obrnou Klasifikace pohybových vad text Obrny centrální Centrální část zahrnuje: mozek a míchu. Paréza: obrna, částečná neschopnost aktivního volního pohybu. Příčiny poruchy jsou na různých úrovních řízení pohybu (mozek, mícha, periferní nerv, nervosvalový přenos, sval). K poruše může vést CMP, přerušení míchy či nervu, apod. Plegie: úplná neschopnost aktivního volního pohybu, ochrnutí. Dětská mozková obrna (DMO): Raně vzniklé poškození mozku vzniklé před porodem, za porodu nebo krátce po něm. Projevuje se převážně poruchami hybnosti Formy spastické (křečovité): o Forma hemiparetická: Spastická obrna horní i dolní končetiny jedné poloviny těla.

15 15 o o Forma diparetická: Spastická obrna, kdy jsou postiženy zejména dolní končetiny. Chůze nůžkovitá, po špičkách, s pokrčenými koleny. Forma kvadruparetická: Spastická obrna všech čtyř končetin. Formy nespastické: o o o Forma hypotonická: Chabá obrna, zpravidla výraznější na dolních končetinách. Vyznačuje se sníženým svalovým napětím. Forma dyskinetická: Provázena mimovolními nepotlačitelnými pohyby, které doprovázejí každý pokus o volní pohyb. Forma mozečková: Vyznačuje se snížením svalového napětí a poruchami pohybové koordinace. Při této formě je prakticky vždy postižen také intelekt. Celkově dochází k MR u dětí s DMO v 1/3 až ½ případů a až u 75% jsou zaznamenány poruchy řeči, asi ve 20% jsou přítomny i poruchy sluchu.. Obrny periferní Periferní část zahrnuje: obvodové nervstvo. Dochází k nim při úrazu horní či dolní končetiny, kdy dojde k přerušení nebo zhmoždění nervu na končetině s částečnou nebo úplnou obrnou. Při úplné obrně končetina bezvládně visí. Při částečné obrně je více nebo méně zasažena pohyblivost a svalová síla. Doprovod a komunikace s pacienty s pohybovým postižením Komunikujeme vždy se samotným tělesně postiženým jedincem, ne s jeho průvodcem. Nikdy nerozhodujeme za postiženého, když se jedná o něco z jeho osobní oblasti. Při nezbytné manipulaci s pohybově postiženým člověkem (RTG, vyšetřovací lůžko, apod.) mu vysvětlíme, co konkrétně potřebujeme, a požádáme jej, aby nám říkal, jak máme postupovat. Většina postižených popíše přesně způsob manipulace. Dbáme, aby pohybově postižený člověk měl ve svém dosahu nezbytné kompenzační pomůcky. Tím zvyšujeme jeho jistotu. Pokud potřebujeme vykonat zdravotnický úkon požádáme pacienta s pohybovým postižením, aby si sám pokud je to možné zvolil místo vpichu či jiného zákroku. Pacient obvykle ví, které místo je nejvhodnější. Zásadně dbáme na to, aby pohybově postiženému člověku byly sanitkou současně doprovázeny i nezbytné kompenzační pomůcky. Zajistíme, aby vozíčkář měl ve zdravotnickém zařízení k dispozici svůj vozík. Při delším pobytu ve zdravotnickém zařízení zjistíme, které bariéry v pokoji a jeho okolí brání relativně samostatnému pohybu pacienta s pohybovým postižením a snažíme se je odstranit. Maximálně se snažíme, aby pacient s pohybovým postižením nebyl trvale upoután na lůžko, pokud to není nutné. Jen v nejkrajnějším případě používáme takové pomůcky jako permanentní močový katétr apod. je to velmi ponižující pro všechny pacienty. Při podávání stravy se vždy informujeme, zda pacient s pohybovým postižením je schopen najíst se, nakrájet si jídlo, apod. Zvláště při delších vyšetřeních dbáme na časový prostor na použití WC.

16 16 Když potkáte na procházce s vozíčkářem známého, který se s vámi dá do řeči, je třeba si k vozíčkáři stoupnout tak, aby se bez vyvrácení krku mohl podílet na rozhovoru. Když navštívíte představení, obchodní dům, restauraci apod. a kolem vás projíždí vozíčkář, jděte opatrněji. Pro postiženého je obzvlášť nepříjemné, když vjede chodci na nohy aniž by měl možnost tomu zabránit. Při nákupech musí postižený sám vyslovit svá přání. Na tom musí doprovod trvat, přestože se prodavač obvykle obrací na něj. Při nákupech nemůže doprovod zároveň brát nákupní vozík. Měl by promluvit s postiženým, zda mu může dát na klín malou krabici nebo košík, do kterého by se zboží ukládalo. Není příjemné mít na nohách hluboce zmražené zboží nebo kutálející se konzervy. Při všech situacích myslíme na to, že vozíčkář má jiný zorný úhel než doprovod. Když jej tedy chcete na něco upozornit, skloňte se, abyste zjistili, zda je to možné vidět i z pohledu postiženého. Hovor s doprovodem je pro postiženého vždy velmi únavný, když musí otáčet hlavu nahoru a dozadu. Při troše cviku lze také kráčet vedle vozíku a tlačit za opěrku ruky. Na rovině to není těžké. Při přecházení ulice s velkým provozem je třeba se vžít do pocitu postiženého být vydán napospas. Musíme být jako doprovod zvlášť opatrní. Také ve svahu je postižený vydaný napospas. Velká rychlost a utíkající doprovod visící na vozíku je noční můrou postiženého. Když na procházce zůstane u vozíku stát dítě, dejte postiženému možnost s ním promluvit, aby ztratilo rozpaky před člověkem, který se odlišuje. Bohužel se často stává, že rodiče či doprovod brání dítěti ukojit přirozenou zvědavost. 2.3 Klient s gangrénou Gangréna (sněť) je ohraničená nekróza tkáně s vyznačenými druhotnými změnami, které jsou někdy způsobeny bakteriální infekcí. Vyskytuje se obvykle na okrajových částech těla, velmi často na dolních končetinách. Příčiny: Porušena cirkulace, a to: o Při prvotním cévním onemocnění: arterioskleróza, Reynaudova choroba, apod. o Při celkovém onemocnění: diabetes mellitus, lues, otrava jedy, apod. o Při působení zevních vlivů: omrzliny, traumata, apod. Příznaky (typy gangrén): Suchá gangréna: o Postižená oblast je suchá, tvrdá, černá. o Nastane demarkace (ohraničení) gangrény. o Příp. může dojít spontánnímu odpadnutí gangrenózního okrsku. Vlhká gangréna: o V místě vzniká rychle se šířící hnilobný neohraničený hnisavý zánět s celkovým těžkým toxickým, později septickým ložiskem. o Z ložiska se uvolňují choroboplodné zárodky nebezpeční poškození i jiných tkání a orgánů až možnost specifického šoku.

17 17 Léčba: Konzervativní: o Režimová opatření zákaz kouření, klid na lůžku. o Snížená poloha končetiny. o Medikamenty analgetika, vazodilatancia. Chirurgická: o Časná amputace. o Přiložení vhodné protetické náhrady. 2.4 Klient s dekubity Dekubitus (proleženina) je místní poškození tkáně (pokožky, škáry, podkožního vaziva, svalu příp. sliznice a podslizničního vaziva). Rozsah poškození je od trvalého zčervenání pokožky až po nekrotickou ulceraci zasahující šlachy, svaly, kosti. Dekubity jsou rozdělovány do pěti stupňů. Klasifikace dekubitů podle C. Torrance: Hyperémie 1.stupeň blednoucí překrvení, pasivní hyperémie: o Zčervenání kůže pokud místo zčervenání stlačíme prsty, objeví se v tomto místě viditelní zblednutí kůže )není porušena mikrocirkulace krve). o Kůže je celistvá. Trvalá hyperémie 2. stupeň: o Po stlačení prsty zčervenání přetrvává. o Porušení celistvosti kůže (možnost zvředovatění kůže). Zvředovatění postupuje přes škáru 3. stupeň: o Postižení postupuje až k hranici subkutánní fascie. Vřed se rozšiřuje do subkutánní fascie 4. stupeň: o Hluboké fascie nejsou zasaženy. o Tendence šířit se hlouběji. o Svalová hmota v místě defektu je oteklá a rudá. Infekční nekróza postupuje do spodní fascie 5. stupeň: o Rychlá destrukce svalu do šířky i hloubky. Dekubitální vřed: okraje vředu často podminovány, rozsah postižení je větší než se jeví zvenčí, hojná sekrece seropurulentní až purulentní tekutiny (ztráta až 50 g bílkovin za 24 hodin u velkého dekubitu). Predilekční místa vzniku dekubitů: Nacházejí se v oblastech, kde je pokožka blízko kostí s malou tukovou vrstvou. Tato místa závisí na poloze klienta. Poloha na zádech: nejsilnější tlak je na oblast křížovou a paty. Mezi další predilekční místa patří oblast trnu C 7, lopatky, lokty. Poloha na boku: nejvyšší je tlak v místě nad hřebenem kosti kyčelní, nad velkým trochanterem, nad ramenním kloubem, nad zevním tibiálním kondilem, spánkové krajiny, zevního kotníku. Poloha na břiše: čelo, ramena, kolena, trny kosti kyčelní.

18 18 Příčiny: Vnější: o Přímý tlak. o Nesprávná manipulace s klientem potahování na lůžku, nenadzvednutí nad povrch matrace. o Střižné síly objevují se tam, kde klient leží na tvrdém lůžku. Vede k pohybu vrstev kůže, podkoží a svaloviny s následnou traumatizací a zúžení cév, což vede k ischemizaci tkáně (nejvíce je ohrožena sakrální oblast a oblast genitální). Příklady traumatizace: RTG stůl, vozík, sed v lůžku s tendencí ke sjíždění. o Vlhkost způsobena inkontinencí, pocením, exudativním poraněním. Vnitřní: o Inkontinence (moči i stolice) má nepříznivý vliv na vznik a průběh hojení dekubitů, vede k maceraci pokožky. Léčba: o o o o o Výživa. Souběžné choroby některá onemocnění mohou vést ke zvýšenému riziku vzniku dekubitů (např. anemie, maligní procesy, podvýživa, urémie, obezita, poruchy inervace, arterioskleróza, diabetes mellitus, periferní onemocnění cév, apod.). Omezení pohyblivosti snížená pohyblivost vede k zvýšenému riziku působení tlaku na jednotlivé části těla. Změny stavu vědomí. Vyšší věk klienta. Úprava zevních podmínek polohovat klienta antidekubitní lůžko, matrace, pomůcky. Vypnutý základ lůžka, oděv klienta. Hygienická opatření: péče o čistotu a suchost těla. Chránit tělo před vlivem moči, stolice, potu, hnisu, krve. Časté omývání, poklepové masáže, promašťování, příp. pudrování ohrožených oblastí. Vhodná strava: dostatek bílkovin a vitamínů, dostatek tekutin. Odstranění vnějšího tlaku (např. obvaz, protéza, apod.). Postižené místo potírat desinfekčním roztokem. Vždy udržet volný odtok hnisu a jeho odsávání. Lokální ATB. Chirurgická léčba vyříznutí vředu do zdravé tkáně, odstranění kostního výběžku, nad kterým dekubitus vznikl. Následně je místo překryto kůží s podkožím z okolí (zákrok provádí plastický chirurg). KONTROLNÍ OTÁZKA 2 Uveďte příznaky muskulární atrofie. Klasifikujte pohybové vady obrny. Které zásady respektujeme při práci a komunikaci s člověkem s tělesným handicapem? Co je to gangréna a jaké typy gangrén znáte? Co je to dekubitus a jak lze dekubity klasifikovat? Kde na těle se dekubity nejčastěji objevují?

19 19 V čem spočívá prevence a léčba dekubitů? SHRNUTÍ KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ SVALOVÉ SOUSTAVY Ve druhé kapitole jsme se seznámili s vybranými onemocněními svalové soustavy. Přiblížili jsme si život člověka s muskulární atrofií, s DMO, s gangrénou a s dekubitem. Známe sociální dopady těchto onemocnění. Shrnutí kapitoly

20 20 3 ONEMOCNĚNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY Ve třetí kapitole se seznámíme s vybranými onemocněními nervové soustavy. Seznámíme se se základními symptomy a znaky u těchto chorob. Přiblížíme si základní vyšetřovací metody. Z onemocnění potom bude věnována pozornost CMP, epilepsii, Parkinsonově chorobě a roztroušené skleróze. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Popsat charakteristické symptomy a znaky u onemocnění nervové soustavy. Vyjmenovat a vysvětlit základní vyšetřovací metody. Objasnit podstatu CMP, epilepsie, Parkinsonovy choroby, RS. Popsat příznaky a léčbu u těchto vybraných onemocnění. Budete umět Získáte: Získáte Základní znalosti o vyšetřovacích metodách. Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybranými onemocněními. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 20 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY CMP, epilepsie, Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza. Klíčová slova

21 Charakteristické symptomy a znaky Bolest v zádech, vyzařování bolesti. Potíže s pohybem. Výpadky čití. Parestezie, anestezie. Spasticita svalová křeč, rigidita ztuhlost, plegie ochrnutí, paréza obrna, částečná neschopnost pohybu. Hyperkinéza mimovolní pohyb třes, hypokinéza nedostatek volních i reflexních pohybů. Afázie porucha tvorby a porozumění řeči. Somnolence, sopor, kóma. Meningeální syndrom bolesti hlavy, zvracení, přecitlivělost na podněty. Poruchy ve vyprazdňování. Psychické poruchy deprese, přecitlivělost, agresivita. text 3.2 Základní vyšetřovací metody Anamnéza: OA, RA, PA, FA. Fyzikální vyšetření: pohled, pohmat. Odběry biologického materiálu: krev, moč, stolice. Základní neurologické vyšetření. Odběr mozkomíšního moku lumbální punkce. RTG vyšetřovací metody: o Nativní snímek lebky, páteře. o CT počítačová (centrální) tomografie:zobrazení příslušné oblasti těla ve vrstvách a jejich počítačové vyhodnocení. Užívá se např. při úrazech hlavy, CMP, nádorech, vyšetření páteře, břicha, apod. o Angiografie mozkových cév (kontrastní zobrazení). Magnetická rezonance (nukleární magnetická rezonance, MR): metoda umožňující drobné rozlišení chorobných procesů v orgánech, které lze zobrazit v podobě anatomického řezu jejich určitých částí. Působení silného magnetického pole a radiových vln na protony (H + v organismu). Jejich průběh a jemné vychýlení je zachycen a zaznamenám počítačem. Užívá se hlavně k dg. chorob mozku a míchy. Radionuklidové vyšetřovací metody (scintigrafie mozku, pozitronová emisní tomografie PET): jedná se o minimálně zatěžující neinvazivní diagnostické vyšetřovací metody. Klientovi je aplikováno velmi malé množství radiofarmaka, které je potřebné k získání kvalitní obrazové informace. Radiační zátěž při metodách v nukleární medicíně je srovnatelná (často i menší) jako při RTG vyšetření. EEG elektroencefalografie: technika umožňující zaznamenat elektrickou aktivitu z různých částí mozku. Užívá se k diagnostice epilepsie, poruch spánku, nádorů apod. Základní rytmy: o Alfa u dospělých v klidu, se zavřenýma očima; o Beta přítomen fyziologicky ve stavu bdělosti; o Delta - hluboký spánek, u dětí svědčí pro poškození mozku; o Theta spánek; patologické stavy. EMG elektromyografie: snímání elektrické aktivity svalů pomocí elektrod. Užívá se k dg. svalových a nervových poruch. Evokované potenciály (EP): elektrofyziologické vyšetření sledující aktuální elektext

22 22 trickou aktivitu mozku (EEG) v reakci na zevní podněty (zrakové, sluchové, senzomotorické). Vyšetření stavu vědomí: Glasgow Coma Scale. Vyšetření očního pozadí. Ultrasonografické vyšetření karotid. Psychologické vyšetření. 3.3 Klient s cévní mozkovou příhodou Cévní mozková příhoda (CMP, ICTUS, STROKE), laicky mozková mrtvice je podle WHO definována jako aktuální neurologická dysfunkce vaskulárního přívodu se subjektivními a objektivními příznaky, které odpovídají postižené části mozku. text CMP patří mezi jednu z nejčastějších příčin smrti. Četnost výskytu CMP s věkem stoupá, nejčastější výskyt je u osob nad 65 let. Rozdělení CMP: 1. Podle příčiny vzniku: Ischemické cévní mozkové příhody: nejčastější typ CMP. Vznikají na podkladě embolie nebo trombózy. Trombóza vzniká většinou na podkladě arteriosklerózy mozkových cév, vyvíjí se pozvolna, postupně. Embolizace: embolus nejčastěji pochází ze srdce, zpravidla se uvolní při fibrilaci komor. Hemoragické cévní mozkové příhody: tepna může prasknout jen tehdy, když je chorobně změněna. Nejčastější příčinou cévních změn je arterioskleróza nebo vrozená či získaná anomálie cévy aneurysma. 2. Podle průběhu: TIA (tranzitorní ischemická ataka): přechodná ischemie mozkových cév, zdravotní stav se zpravidla upraví do 24 hodin. U člověka, který prodělal TIA, je větší riziko vzniku těžší formy CMP. Postupující cévní mozková příhoda (progresivní stroke): CMP se neukončí do 24 hodin a dále se rozvíjí, zpravidla 3-5 dnů. Dokončená cévní mozková příhoda (complete stroke): příznaky onemocnění se neupraví do 24 hodin, stav se dále nerozvíjí a klinické příznaky zůstávají i několik týdnů stejné. Příčiny: Trombóza. Embolizace. Hemoragie krvácivost. Mezi nejčastější rizikové faktory, které se podílejí na vzniku CMP, patří: Arterioskleróza. Hypertenze. Obezita. Diabetes mellitus. Nadměrná konzumace alkoholu. Kouření.

23 23 Nezdravá strava s vysokým obsahem tuků a s nedostatkem ovoce a zeleniny. Stres. Věk. Příznaky: Příznaky hrozící CMP: o Zmatenost, mdloby. o Bolesti hlavy. o Potíže při chůzi, pocit těžkých končetin, snadno upadne při stoupání do schodů. o Hůře pohybuje prsty ruky. o Zhoršené vidění. o Příznaky se mohou různě kombinovat, vyskytují se v různé intenzitě. Příznaky rozvinuté CMP: mohou se lišit podle příčiny onemocnění a podle místa postižení. Příznaky se mohou různě kombinovat, vyskytují se v různé intenzitě. Léčba: o o o o o Poruchy vědomí. Poruchy pohybového aparátu, kdy se nejčastěji projeví: Hemiplegie úplné ochrnutí poloviny těla na opačné straně, než je postižení mozku. Hemiparéza částeční ochrnutí poloviny těla. Monoplegie nebo monoparéza úplné nebo částečné ochrnutí jedné končetiny. Ochrnutí ve tváři paréza lícního nervu (pokles ústního koutku, klient nezapíská, nedovře oko, nepokrčí čelo). Svalová ztuhlost. Poruchy smyslových orgánů (senzorické): Poruchy rovnováhy a vnímání polohy jednotlivých částí těla. Výpadky částí zorného pole klient budí dojem nevidomého. Poruchy citlivosti (senzitivní): Klient má porušeno čití zpravidla tam, kde je hemiparéza nebo hemiplegie, v některých případech může být porucha čití i bez poruchy pohybového systému. Porucha řeči (afázie): U klienta se může projevit afázie perceptivní není schopen porozumět mluvenému slovu, nebo afázie motorická není schopen vyjadřovat své myšlenky slovy. Konzervativní: o Stabilizace základních životních funkcí. o Protiedémová léčba. o Vazodilatační léčba. o Antikoagulancia + antiagregancia. o Kortikoidy. o V indikovaných případech lékař provádí trombolytickou léčbu. o Včasná rehabilitace. Chirurgická: o U hemoragické formy CMP se provádí neurochirurgický výkon spočívající v odstranění nebo zmenšení hematomu. o U ischemické formy CMP bypass. Klient je přijat buď na standardní ošetřovací jednotku, nebo na JIP. Domácí péče: o Je závislá na délce trvání poruchy vědomí.

24 24 o Po zvládnutí kritického období je vhodné zařazení klienta do rehabilitačního ústavu, kde se pod odborným vedením postupně zařazuje do dalšího života, popř. se učí žít s kompenzačními pomůckami. o Pro zajištění pocitu bezpeční a jistoty je důležitý kontakt s nejbližšími. o Klient by měl pravidelně absolvovat kontroly u svého praktického lékaře. o Často je nutná spolupráce s psychologem, psychiatrem (včetně osob, které se o klienta dlouhodobě starají). o Při omezené soběstačnosti řešíme klientovu sociální situaci. 3.4 Klient s epilepsií Epilepsie je onemocnění mozku projevující se opakovanými záchvaty, které mohou být vyvolány malým, či dokonce žádným podnětem. Epilepsie je stav, při kterém dochází k chemickým změnám v mozku, jež vedou k nadměrné elektrické aktivitě mozkové tkáně a k poruše vědomí. Příznaky: Grand mal záchvat: Záchvat působí velmi dramaticky. Náhlé bezvědomí, pád k zemi. Tonické křeče trvají asi 30 sekund, pak přejdou do klonické křeče. Tonická křeč příčně pruhovaného svalstva celého těla, stočení očních bulbů a hlavy do strany, ruce sevřeny v pěst, bledost vystřídá cyanóza. Klonické křeče trvají zpravidla 1-2 minuty, někdy i déle. Jedná se o prudké záškuby celého těla, nemocný bije hlavou i končetinami o zem, chrčivě dýchá, sliny u úst, často se pokouše zkrvavělé sliny. V záchvatu se může pomočit. Zornice jsou v mydriáze. Po skončení záchvatu bezvědomí a křeče přecházejí buď do hlubokého spánku, nebo se nemocný postupně probere, přičemž může být zmatený, dezorientovaný, pomatext Rozdělení: Epilepsie samostatná: prvotní, příčina se nedá zjistit přesně. Úlohu zde hrají genetické dispozice. Epilepsie sekundární: vzniklá na podkladě některých stavů např. po úrazech hlavy, při nádorech mozku, v souvislosti s porodem, u závislostí, infekce. Komplikace: Status epilepticus: stav, kdy se nahromadí velké epileptické záchvaty, takže v období mezi jednotlivými záchvaty klient nenabude vědomí. Jedná se o životu nebezpečnou komplikaci epilepsie, která může skončit smrtelně. Příčiny: Genetická dispozice. Inzulty (prenatální, perinatální): hypoxicko-ischemický inzult, klešťový porod, krvácení, metabolické rozvraty. Kraniocerebrální poranění. Nádorové onemocnění (epileptický záchvat bývá prvním příznakem nádoru mozku u dospělého). Cévní onemocnění mozku. Závislosti alkohol, drogy. Infekční onemocnění (např. encefalitis, meningitis).

25 25 lý, neobratný. Pozor může být také nečekaně agresivní. Frekvence velkých záchvatů může být různá. U některých nemocných se vyskytne jen několik záchvatů za celý život, jindy může být více záchvatů během jednoho týdne. Někteří nemocní mají záchvaty pravidelně, např. ženy o období menstruace, jiní úplně nepravidelně. Petit mal záchvat: Je nejčastěji u dětí a mladých lidí. Záchvat je charakterizován jako náhlá, velmi krátká porucha vědomí trvající např. sekundu nebo několik sekund. Bez křečí, nemocný nepadá na zem. Klient se náhle zastaví v činnosti, zahledí se do prázdna, zastaví se v řeči, v psaní, pustí hrnek, který drží v ruce. V čase záchvatu mohou být jemné záškuby očních víček, končetin. Po skončení záchvatu pokračuje v činnosti, nemocný přitom neví, co se po dobu záchvatu stalo. Frekvence malých záchvatů je různá, někdy je jich i několik za den. Při některých typech epilepsie se záchvat začíná prodromy a aurou. Prodromy: objevují se několik hodin až dnů před záchvatem. Nemocný může být podrážděný, nedůtklivý, hašteřivý. Trpí na bolesti hlavy a končetin. Aura: objevuje se těsně před záchvatem. Čichová aura: nemocný cítí nepříjemný pach spálené gumy. Zraková aura: nemocný vidí blesky, plameny. Sluchová aura: slyší pískání, zvonění. Senzitivní aura: nemocný má různé parestézie (kvalitativně změněná citlivost, čití) v jednotlivých částech těla. Léčba: Velký význam má prevence: o Chránit těhotnou ženu před úrazy a infekcemi. o Předcházet těžkým porodům (zvolit porod císařským řezem). o Chránit dítě před infekcemi NS, před úrazy. Úprava životosprávy: o Nepracovat ve velkém teple a na prudkém slunci. o Nepracovat na noční službě. o Vyvarovat se velké fyzické námahy. o Nespat přes den (lehký spánek provokuje epileptický záchvat). o Udržovat pravidelný životní rytmus. o Lehká nedráždivá strava. o Úplný zákaz drog, alkoholu. o Vhodná volba profese (nesmí pracovat jako profesionální řidič, ve výškách, s elektrickým proudem, u frézy). Medikamentózní: o Antiepileptika (systematické, pravidelné užívání léků). Chirurgická: o Např. chirurgické odstranění nádoru. Klienti, kteří trpí epilepsií, jsou přijímáni na různá oddělení.

26 26 Domácí péče: o Klient i jeho rodina by měli být informováni o důležitých zásadách léčby a životosprávy epileptika. o Musí dodržovat pravidelný denní režim, dostatečný noční spánek. o Měl by být informován o nevhodných profesích. Nesmí být držitelem zbraně ani střelného průkazu. o Měl by být upozorněn na rizika spojená s koupáním v bazénu, rybníku, apod. o O své nemoci by měl informovat svého zaměstnavatele a kolegy tak, aby byli v případě potřeby schopni poskytnout mu první pomoc. o Klient by měl vést záznamy o proběhách záchvatech, aurách, tento deník předkládá lékaři, u kterého je dispenzarizován. 3.5 Klient s Parkinsonovou chorobou Parkinsonova choroba je nejčastější progresívní neurologické nemocnění u starších pacientů. Její výskyt se s věkem zvyšuje. Parkinsonský syndrom = hypertonicko-hypokinetický syndrom. Jak z názvu plyne, jsou v popředí dva příznaky, a to hypertonie a hypokinéza. K těmto příznakům se ještě řadí tremor. text Choroba je nevyléčitelná. Může se vyvíjet pomalu (někdy celá desetiletí). Není-li léčena, mohou vznikat kontraktury. Příčiny: Většina případů je idiopatická, tj. neznáme příčinu onemocnění. Na vzniku choroby se mohou podílet tyto faktory: Genetické riziko vzniku choroby. Infekce CNS (encefalitis). Mozková arterioskleróza. Intrakraniální nádory. Úraz hlavy. Toxické látky měď, mangan, rtuť, které se používají při výrobních procesech, CO. Chronický alkoholismus, užívání drog. Příznaky: Hypertonie: zvýšený svalový tonus, postihuje hlavně flexory, z toho plyne flekční držení trupu a končetin. Hypokinéza až akinéza: nemocný chodí pomalu, jakoby ztratil chuť k jakémukoli pohybu. Tato pohybová hypokinéza se projevuje i na tváři sníženou mimikou, snížením pohybů hlavou, očima, méně mrká. Tvář má maskovitý vzhled. Snížení pohybu se projevuje i v řeči, která je pomalá a monotónní. Chůze je pomalá, kroky jsou krátké a šouravé, nemocný chodí na širší bázi. Hypokinéza se projevuje i v písmu, které je malé a třaslavé. Parkinsonický třes: s pomalostí pohybů kontrastuje třes. Postihuje hlavně akrální část končetin, na prstech má podobu počítání penízku. Často se třese čelist i hlava. Třes je přítomný i v klidu (klidový tremor), při pohybu se zmírní či zmizí. Zesiluje se rozčílením. Depresivní ladění: může se vyskytnout u některých nemocných, je způsobený chronickou povahou choroby. Léčba:

27 27 Příčinná léčba neexistuje. Léčí se proto jednotlivé symptomy. Nemocný se léčí doma, ale mnoho lidí trpících Parkinsonovou chorobou je v péči geriatrických oddělení. Antiparkinsonika: podávají se vzhledem ke zjištěným změnám v metabolismu mozkového dopaminu. Ošetřování má za cíl vypracovat pro nemocného přesný denní program. Nemocný nemá polehávat, ale každý den procvičovat celé tělo, a navíc ještě některý úsek zvlášť. Domácí péče: o Pro klienta je velmi důležité, byl o své diagnóze a možných potížích srozumitelně informován. Je třeba vyzvednout význam rehabilitace a pravidelného podávání léků. Edukace klientových blízkých jim umožní pochopit jeho stav, a tak podpořit lepší komunikaci. o Pravidelné cvičení. o Úprava životosprávy: vhodná strava, dostatek tekutin. o Pravidelné užívání léků. o Často je nutná spolupráce s psychologem, psychiatrem (včetně osob, které se o klienta dlouhodobě starají). o Při omezené soběstačnosti řešíme klientovu sociální situaci. 3.6 Klient s roztroušenou sklerózou Roztroušená skleróza (RS) je onemocnění centrálního nervového systému, který je tvořen nervovými tkáněmi mozku a míchy. Propuká nejčastěji mezi 20. a 40. rokem života. RS postihuje ženy dvakrát častěji než muže. Pokud je v rodině člen s RS, jeho blízcí příbuzní nesou riziko 1:100 až 1:50, že se u nich RS vyvine. text Myelin je tuková substance, která obaluje, chrání a vyživuje nervová vlákna, která bez této izolace časem odumírají. Myelinový obal, tzv. myelinová pochva, obklopuje axony, prodloužené výběžky nervových buněk, které zajišťují přenos signálů mezi nervovými buňkami. Na nervových vláknech jsou sodíkové a draslíkové kanálky; ionty draslíku a sodíku jsou velmi důležité pro posun elektrického impulsu po nervovém vlákně. Myelinové pochvy jsou jen kolem těch axonů, které musí vést vzruchy rychle, např. ke svalům, kdežto axony řídící třeba vnitřní orgány tak rychlé být nemusí, proto jsou nemyelinizované. Slovo "skleróza" pochází z řeckého skleros, což znamená "tuhý" (tam, kde odezní zánět, se postižená tkáň zjizví). Roztroušená proto, že v CNS vytváří porůznu roztroušená zánětlivá ložiska, zvaná též plaky nebo léze. Tato ložiska mají různou velikost, několik milimetrů až centimetrů, a jsou rozeseta v bílé hmotě mozku a míchy. Dochází v nich k rozpadu myelinových pochev. Imunitní systém považuje myelin za organismu cizí, tudíž škodlivý, a ničí jej. Jakmile je myelinová pochva zničena chorobným procesem, je zpomalen nebo zcela přerušen přenos nervových vzruchů v CNS (tzv. kondukční blok). Lékaři zjistili, že hlavním problémem není ani tak demyelinizace, protože obnažení axonu neznamená automaticky zastavení přenosu vzruchů, ale především destrukce axonů v plakách. Axony se trhají a neexistuje nic, co by je dokázalo znovu spojit; pouze v periferním nervstvu jsou axony schopné částečné obnovy. Roztroušená skleróza je definována jako autoimunitní onemocnění - imunitní systém napadá vlastní tkáně organismu. Na spuštění tohoto útoku se podílí mnoho různých faktorů, např. genetické dispozice, životní prostředí, a další, často neznámí činitelé. V případě RS jsou cílem útoku myelinové pochvy nervových vláken.

28 28 Průběh choroby: Roztroušená skleróza může probíhat velmi různorodě. U některých pacientů se projevuje poměrně mírnými relapsy (zhoršení příznaků) s dlouhými mezidobími bez jakýchkoli příznaků (remise), u jiných zanechávají závažná vzplanutí onemocnění trvalé následky, ale k dalšímu zhoršení stavu nedochází. A konečně u některých postižených se od prvního záchvatu projevuje trvalé zhoršování, které vede již ve středním věku k trvalému upoutání na lůžko a k inkontinenci. Jen velmi malý počet postižených dospívá k invaliditě již během prvního roku onemocnění. U některých pacientů dojde k jedné atace a poté se nemoc neprojeví i několik desítek let. V každém případě platí, že i když je RS nemoc zatím nevyléčitelná, lze ji minimálně v počátečních stádiích léky dobře kontrolovat. Průběh RS může být benigní (málo atak a minimální postižení po letech nemoci) nebo maligní (časté těžké ataky, minimální úzdrava, rychlý nárůst invalidity). Podle průběhu se RS dělí do čtyř skupin: Reminentní relaxující - nejčastější forma RS. Nemoc tímto typem průběhu obvykle začíná. Zpravidla trvá několik let a je charakterizován atakami (relapsy), tzn. zhoršením neurologických obtíží, které trvají různě dlouhou dobu, od několika týdnů až po několik měsíců. Po atakách následuje částečná či úplná úzdrava (remise), jakmile dojde k obnově poškozeného myelinu. Mohou se vyskytnout spontánní remise, kdy se zdravotní stav pacienta vrátí do normálu sám, bez jakékoliv léčby. V tomto stádiu může proběhnout pouze jedna ataka a nemoc se i na několik desítek let klinicky neprojeví. Obecně řečeno, čím méně je atak a čím lehčí průběh mají, tím lepší je prognóza. Pouze toto stádium nemoci je dobře ovlivnitelné léky. Sekundárně chronicko-progresivní - dochází k určitému trvalému postižení, organismus vyčerpal své regenerační schopnosti. Toto stádium následuje po několika letech remitentníhorelabujícího průběhu. Vzniká určitá míra invalidity, která ale nemusí pacienta výrazně omezovat, takže i v tomto stádiu je možné žít normálním životem a pracovat. Záleží na tom, které mozkové funkce jsou postiženy. Toto stádium nemoci je již hůře ovlivnitelné léky, proto ještě více záleží na postoji pacienta, protože správnou životosprávou a cvičením lze déle udržet pacientovy schopnosti, např. jeho pohyblivost. Primárně progresivní - tato forma RS se obvykle vyskytuje u pacientů, kteří onemocněli v pozdějším věku, mezi rokem života. Dochází k pozvolnému narůstání postižení, ataky nejsou tak výrazně odděleny remisemi. Toto stádium RS je těžko ovlivnitelné léky, protože má spoustu zvláštností, s kterými si lékaři zatím nevědí rady, a protizánětlivé léky na RR formu RS zde příliš nezabírají. Relaxující progresivní - naštěstí velmi vzácná forma RS; po atakách nedochází k žádné nebo jen velmi malé úzdravě, každé vzplanutí nemoci zanechává trvalé neurologické postižení. Příznaky: Mravenčení a snížení citlivosti, zvláště v rukou a nohách. Poruchy koordinace pohybů nebo snížená pohyblivost.

29 29 Poruchy vidění (vidíte dvojmo nebo tzv. nystagmus). Špatná výslovnost a zadrhávání. Zánět očního nervu. Neustálá únava. Močová inkontinence. Může dojít i k epileptickým záchvatům. K náhlému ochrnutí, připomínajícímu mrtvici. K úpadku duševních schopností poruchy myšlení, logického uvažování a paměti. Častý je také tzv. Lhermittův příznak - je to pocit elektrických výbojů v páteři při předklonění hlavy. Příznaky RS se dělí do tří skupin - primární jsou přímým důsledkem poškození myelinu a většina se dá úspěšně kontrolovat vhodnou léčbou, rehabilitací a jinými léčebnými metodami. Sekundární jsou komplikace způsobené primárními symptomy. Např. dysfunkce močového měchýře může vést k zánětu močových cest; při paralýze hrozí proleženiny; zvýšená únava a poruchy koordinace a hybnosti vyvolávají neobvyklou a nadměrnou zátěž svalů, což může posléze vést k jejich deformaci či ochabnutí; řídnutí kostí zvyšuje riziko zlomenin atp. A konečně terciární jsou společenské, pracovní a psychologické komplikace primárních a sekundárních příznaků. Pokud je pacient např. neschopen chůze, propadá depresi a ztrácí chuť do života. Ovšem právě deprese patří do všech tří skupin příznaků, protože se zdá, že ji u této choroby nezpůsobuje jen vědomí vážné nemoci, ale i nějaké další, zatím neznámé, nemoci vlastní mechanismy. Léčba: Účinná terapie RS je stále předmětem lékařského výzkumu. Kortikoidy (hlavně Medrol a Prednison). Imunosupresiva (např. Imuran). A další preparáty (draslík, vitamíny a léky chránící žaludeční stěnu před nepříznivými účinky kortikoidů). Podávají se většinou jako tablety, přičemž při akutních atakách nebo při velmi rychlém postupu choroby se indikují také infúze (např. Solu-Medrol) nebo se léky injekčně aplikují přímo do páteřního kanálu. Dalšími velmi nadějnými léky jsou interferony a glatiramer acetát. KONTROLNÍ OTÁZKA 3 Které základní vyšetřovací metody se v neurologii používají? Rozdělte CMP podle příčiny vzniku a podle průběhu. Uveďte a popište příznaky CMP. V čem spočívá léčba CMP? Co je podstatou epilepsie? Uveďte příznaky při tzv. velkém epileptickém (tonicko-klonickém) záchvatu. V čem spočívá léčba této nemoci? Uveďte příčiny vzniku Parkinsonovy choroby,.

30 30 Popište příznaky Parkinsonovy choroby. V čem spočívá léčba tohoto onemocnění? Co je podstatou roztroušené sklerózy? Rozdělte RS podle průběhu choroby. Popište příznaky u RS. V čem spočívá léčba této choroby? SHRNUTÍ KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY Ve třetí kapitole jsme se seznámili s vybranými onemocněními nervové soustavy. Známe základními symptomy a znaky u těchto chorob. Orientujeme se v základních vyšetřovacích metodách. Přiblížili jsme si život člověka s CMP, epilepsií, Parkinsonovou chorobou a roztroušenou sklerózou. Známe sociální dopady těchto onemocnění. Shrnutí kapitoly

31 31 4 ONEMOCNĚNÍ ZRAKOVÉHO ÚSTROJÍ RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ ZRAKOVÉHO ÚSTROJÍ Ve čtvrté kapitole se seznámíme s vybranými onemocněními zrakového ústrojí. Seznámíme se se základními symptomy a znaky u těchto chorob. Přiblížíme si základní vyšetřovací metody. Z onemocnění potom bude věnována pozornost glaukomu, kataraktě a vadám zraku. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ ZRAKOVÉHO ÚSTROJÍ Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Popsat charakteristické symptomy a znaky u onemocnění zrakového ústrojí. Vyjmenovat a vysvětlit základní vyšetřovací metody. Objasnit podstatu glaukomu, katarakty. Popsat příznaky a léčbu u těchto vybraných onemocnění. Rozdělit zrakové vady. Budete umět Získáte: Získáte Základní znalosti o vyšetřovacích metodách. Znalosti zásad kontaktu s člověkem se zrakovým handicapem. Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybranými onemocněními. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 15 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ ZRAKOVÉHO ÚSTROJÍ Glaukom, katarakta, zrakové vady. Klíčová slova

32 Charakteristické symptomy a znaky Bolest oka a jeho okolí. Světloplachost. Slzení. Zarudnutí oka nebo jeho okolí. Pokles vidění. Plovoucí mušky, saze, pavučinky. Světelné vjemy záblesky, jiskření, blikání. text 4.2 Základní vyšetřovací metody Anamnéza: zaměřena na nynější obtíže + údaje z rodinné a osobní anamnézy. Fyzikální vyšetření pohledem: pozornost je zaměřena hlavně na nadočnicové oblouky, víčka, oční bulby, bělimu, spojivky, rohovku, zornici. Vyšetření zrakové ostrosti do dálky vyšetření vizu: vyšetřuje se nejčastěji ze vzdálenosti 5 metrů na tzv. Snellenových optotypech. Vyšetření zrakové ostrosti do blízka: cílem je určení vzdálenosti mezi nejvzdálenějším bodem ostrého vidění a nejbližším bodem ostrého vidění. Vyšetřuje se pomocí tzv. Jägerových tabulek. Vyšetření barvocitu: zdravé oko vnímá tři barvy červenou, zelenou a modrou. Ostatní barvy se skládají z těchto tří. Vyšetření barvocitu spočívá v posouzení rozdílnosti dvou zaměnitelných odstínů, které jsou pro zdravé oko rozdílné, ale pro barvoslepé stejné. K vyšetření se používají Stillingovy pseudochromatické tabulky. Vyšetření slzného aparátu: pohledem a pohmatem. Oftalmoskopie: umožňuje vyšetřit oční pozadí (sítnici, cévnatku, žlutou skvrnu, místo vstupu očního nervu do oka). Ultrasonografické vyšetření: o Zobrazení A: sonda se přikládá na rohovku a na principu rozdílné výšky echa umožňuje biometrické měření vzdálenosti jednotlivých částí optických prostředí oka. o Zobrazení B: provádí se sondou přes víčka dostaneme plošné zobrazení požadovaných částí oka. Počítačová tomografie (CT): má podobnou informační schopnost jako ultrasonografie. Používá se i k odhalení a měření patologických procesů v orbitě, v průběhu očního nervu a v průběhu zrakové dráhy v mozku. Elektrookulografie (EOG), elektroretinografie (ERG): jedná se o elektrofyzikální vyšetřovací metody umožňující bližší specifikaci patologických procesů v sítnici. Vyšetření zorného pole perimetrie: zorné pole představuje součet všech bodů, které se při nehýbajícím se oku zobrazují na sítnici. Vyšetření nitroočního tlaku Vyšetření refrakce oka: refrakce oka je dána poměrem mezi délkou oka a lomivostí optického prostředí oka. Je-li vyvážený, protínají se paprsky přicházející do oka na sítnici. Refrakce oka bývá vyšetřována pomocí skiaskopie, retinoskopie, refraktometrie, keratometrie. text

33 Klient s glaukomem Glaukom (zelený zákal) je skupina očních onemocnění charakterizovaných progredující degenerací nervových vláken zrakového nervu, které je multifaktoriálního původu. K nejvýznamnějším faktorům patří: Hodnota nitroočního tlaku. K jeho vzestupu dochází při narušení rovnováhy mezi jeho tvorbou a snadnosti odtoku. Poruchy výživy a krevního zásobení větví zrakového nervu. text Rozdělení: Primární glaukom: onemocnění se objeví na oku zdravém. Sekundární glaukom: onemocnění je důsledkem jiného očního onemocnění. Příčiny: Dědičnost; Involuční mechanismy (proces stárnutí); Poruchy průtoku komorového moku okem; Traumata; Cévní složka (nedostatečná výživa zrakového nervu). Příznaky: Glaukom může dlouhou dobu probíhat asymptomaticky. Příznaky se mohou projevit až v pokročilém stádiu choroby, a to: o Výpadkem zorného pole; o Poklesem zrakové ostrosti; o Zvýšeným nitroočním tlakem. Akutního glaukomu (glaukomového záchvatu): jeho vyvolavatelem bývá fyzická námaha, tělesný a duševní stres, apod. o Prudké a náhlé zvýšení nitroočního tlaku. o Akutní silné bolesti oka a hlavy (v průběhu trojklaného nervu). o Světloplachost. o Zamlžené vidění (do světla vidí duhové kruhy). o Oko je zarudlé, překrvené. o Příp. nevolnost, zvracení. o Rohovka zamlžená, bez lesku. o Zrak se vlivem záchvatů postupně zhoršuje. Chronického glaukomu: o Pomalé zužování zorného pole s postupným úbytkem zraku. Jedná se o onemocnění nevyléčitelné. Jen včasně zahájená léčba umožní nemoc zastavit a zabránit tak těžkému porušení zraku či dokonce slepotě. Vzniklá poškození již nelze odstranit, proto je nutná včasná diagnostika a pečlivé dodržování léčby. Osoby starší 40-ti let by měly pravidelně podstupovat preventivní vyšetření u oftalmologa. Léčba: Konzervativní: o Medikamentózní léky, které zvyšují odtokovou snadnost, snižují přítok komorové vody nebo působí hyperosmotickým mechanismem. Chirurgická: o Laserová terapie, operační terapie (cílem je usnadnit odtok nitrooční tekutiny). K operačnímu řešení glaukomu je klient přijímán na lůžkovou část očního oddělení.

34 34 Podle stavu klienta, může být výkon prováděn i ambulantně (stejně jako konzervativní způsob léčby). V případě hospitalizace se jedná o hospitalizaci krátkodobou (většinou několik dnů). Domácí péče: o o Pro klienta je velmi důležité, byl o své diagnóze srozumitelně informován. Úprava životosprávy: omezit alkohol a kouření. Zákaz pití černé kávy, silného čaje, většího množství tekutin najednou. Nevhodnost přejídání i hladovění. o Pravidelné užívání léků. o Nutnost pravidelných kontrol u oftalmologa (glaukomová poradna). o Dodržování hygieny obličeje operované oko omývat borovou vodou, pozor na potřísnění oka mýdlem. o Pozor na domácí úrazy vhodná bezbariérová úprava bytu. o Nutné nosit průkazku pro nemocné s glaukomem. o Vyvarovat se prudkých pohybů hlavou, prací v předklonu, zvedání těžkých břemen. o Při pohybu venku je vhodné nosit tmavé brýle. o Při velké ztrátě zraku (příp. oslepnutí) doporučit základní pomůcky pro nevidomé, příp. kontaktovat Tyfloservis, Tyflocenrum. o Spolu se sociálním pracovníkem řešit otázku samostatného bydlení. o Spolu se sociálním pracovníkem řešit otázku pracovního uplatnění (vhodné je klidné pracovní prostředí, dostatek odpočinku, nevhodný je třísměnný provoz). 4.4 Klient s kataraktou Katarakta (šedý zákal) je onemocnění čočky oka, při němž dochází ke ztrátě její průzračnosti s postupným zhoršováním zraku. Čočka je uložena za duhovkou a u zdravého člověka není vidět. Zkalí-li se, přestává být zornice šedá zšedne až zbělá. Oko nebolí, není zarudlé, choroba postupuje plíživě. text Rozdělení: Vrozená katarakta: o o Dědičná; Vzniklá během embryonálního života jako komplikovaný zákal při nitroočních zánětech, při poruchách vývoje, při intoxikacích a při infekčních chorobách během gravidity. Infantilní katarakta: rozvíjí se v průběhu 1. roku věku. Získané katarakty: o Senilní katarakta: objevuje se po 50. roce věku (častěji u klientů s diabetem). o Traumatická katarakta: způsobena úrazem, při kterém došlo k poruše čočkového pouzdra. o Následek některých chorob: diabetes, hypokalcémie. o Následek očních chorob: zelený zákal, nitrooční operace, apod. o Vliv působení ultrafialového a infračerveného záření (pozor na slunce). o Katarakta toxica: při průmyslových otravách, při požití závadní stravy, při sebevražedných pokusech. Příčiny: Dědičnost; Virové záněty matky; Úrazy oka;

35 35 Ionizující záření; Dlouhodobé působení léků a toxinů (kortikosteroidy, kyseliny); Metabolické poruchy (diabetes mellitus, odstranění štítné žlázy, progresivní svalová dystrofie). Chronická oční onemocnění (glaukom, záněty sítnice). Věk (po 50. roce věku). Příznaky: Pokles zrakové ostrosti zhoršené vidění. Zamlžené vidění. Citlivost na oslnění. Šedé zabarvení zornice. Šeroslepost. Pozorovaný obraz je zkreslený, až úplná slepota. Léčba: Operativní: odstranění nemocné čočky, jejíž optická funkce se nahradí brýlemi. Fakoemulzifikace: postižená čočka je rázovou vlnou rozdrcena, ten se pod tlakem odsaje, vsune se čočka umělá (silikon, akrylát). Ve většině případů se provádí výkon ambulantně v rámci pobytu v ambulantním stacionáři (zde klient zůstane jen několik hodin po operaci a poté je v doprovodu rodinného příslušníka propuštěn do domácího ošetření). V indikovaných případech (děti, klienti s demencí, psychiatričtí pacienti, nemocní psychicky labilní, nemocní s třesem a klienti, u kterých lze předpokládat komplikace) jsou k operaci přijímáni na lůžkovou část očního oddělení (délka hospitalizace je asi 2 dny). Domácí péče: o Pro klienta je velmi důležité, byl o své diagnóze srozumitelně informován. o Pravidelné užívání léků. o Nutnost pravidelné kontroly na pracovišti, kde byla provedena operace. V případě výskytu jakékoliv komplikace okamžitě vyhledat odborného lékaře. o Dodržování hygieny obličeje operované oko omývat borovou vodou. o Nepohybovat se v prašném a zakouřeném prostředí (dráždí oko). o Pozor na domácí úrazy kluzká podlaha, vybavení koupelny, rozmístění nábytku, apod. o Krátkodobý zákaz řízení automobilu (až dovolí lékař). o Upozornit na postupné zlepšování ostrosti vidění na operovaném oku (zpočátku mlhavé vidění, stav se zlepší za 4-6 týdnů). A na možnost zhoršeného vidění přes doposud používané brýle (operací se mění počet dioptrií na operovaném oku). o Vyvarovat se prudkých pohybů hlavou, prací v předklonu, zvedání těžkých břemen. o Při pohybu venku je vhodné nosit tmavé brýle. 4.5 Klient se zrakovou vadou Klasifikace zrakových vad text Zrakové vady rozdělujeme do pěti kategorií:

36 36 Ztráta zrakové ostrosti a poruchy lomivosti (refrakční vady). Postižení šíře zorného pole (skotom, trubicovité vidění). Okulomotorické poruchy (strabismus). Problémy se zpracováním zrakových podnětů (kortikální slepota). Poruchy barvocitu (barvoslepost). Stupně zrakového postižení: Slabozrakost: stav charakteristický snížením zrakové ostrosti obou očí, a to i s brýlovou korekcí. Tento stav působí postiženému potíže v běžném životě. Podle stupně potom může být lehká, střední a těžká. Slabozrakost je vada orgánová, poškozeno může být zevní i vnitřní oko, zrakové dráhy nebo zrakové centrum. Zbytky zraku: postižení mají dolní hraniční míru vnímat zrakem. Např. takto postižený člověk může číst písmo o velikosti plakátového písma. Orientace v prostoru za použití zraku není zpravidla možná. Slepota: je neschopnost jedince vnímat zrakem, i když je zachováno určité zrakové čití (světlocit). Slepotu lze rozdělit na praktickou (světlocit je zachová, příp. je zachována projekce) a totální (úplná absence vidění). Zraková protetika 1. Brýlová korekce. 2. Bílá hůl. 3. Speciální pomůcky k usnadnění každodenního života. Pokyny pro kontakt se zrakově postiženým: 1. Mějte na paměti, že nevidomí jsou zcela normální lidé, kteří mají různé přednosti i nedostatky jako každý jiný. I mezi nimi jsou lidé výjimeční, inteligentní i méně inteligentní. 2. Při setkání s nevidomým se chovejte přirozeně a nenuceně. Pomozte tam, kde je to nutné, a to způsobem taktním a nenápadným. 3. Vyvarujte se projevu soucitu o ten dnešní nevidomý naprosto nestojí. S velkým povděkem ale vždy uvítá i sebemenší pomoc, která mu přijde vhod ve ztížených podmínkách daných ztrátou zraku. Nepřipusťte podceňující nebo snižující výroky nevidomí mají právo na úctu a uznání jako vidící. 4. Nevidomého, kterého znáte, pozdravte vždy sami jako první, i když je mladší než vy a ke svému pozdravu připojte i jeho jméno, aby věděl, že pozdrav se týká jeho. 5. Když vstoupíte do místnosti, kde se nachází nevidomý, dejte se zřetelně poznat. Když vás nevidomý nepozná podle hlasu, povězte své jméno. Tichý pohyb neznámé osoby v jeho okolí na něj působí pochopitelně nepříjemně. Když opouštíte místnost, řekněte mu to. 6. Velmi nepříjemně na nevidomého působí, projednáváte-li jeho věci s průvodcem, nikoliv přímo s ním. Průvodce nevidomého pouze doprovází, nikoliv zastupuje. 7. Když se nevidomý ocitne na ulici, na nádraží, apod. v orientačních těžkostech, zeptejte se ho, zda mu můžete nějak pomoci. Velký hluk, prudký déšť i sníh zhoršují nevidomému orientaci v prostoru. Při této pomoci stačí, když nevidomému nabídnete, aby se lehce zavěsil do vaší paže, protože takto může snadno sledovat směr vašich pohybů. 8. Při nástupu do dopravního prostředku netlačte nikdy nevidomého před sebou, ale jděte sami první. Nevtlačujte nevidomého na sedadlo, stačí, když položíte jeho ruku na opěradlo. Při vstupu do auta položte jeho ruku na horní rám dveří. 9. Když nevidomý vstoupí do restaurace bez průvodce, určitě uvítá pomoc při vyhledá-

37 37 vání věšáku a volného místa u stolu. S jídlem si určitě poradí sám, stačí, když mu povíte, jak je jídlo na talíři uspořádáno. Povezte mu také, kde je sklenice s nápojem, aby ji při hledání nepřevrhl. 10. Pokud budete nevidomého doprovázet delší dobu, popište mu hlavní rysy okolí, vybavení místnosti a osoby, které se v jeho okolí nacházejí. Při popisování se nemusíte vyhýbat optickým dojmům a barvám. Rovněž se není nutné obávat použít při kontaktu s nevidomým slova Viděl jsi to? apod. Desatero pro kontakt s nevidomým, kterého vede vodící pes: 1. Nikdy vodícího psa nevyrušujeme v jeho práci. Nikdy na psa nemlaskáme, nehvízdáme na něj, ani na sebe jiným způsobem neupozorňujeme. 2. Nikdy na vodícího psa nesaháme, nehladíme jej a nemluvíme na něj bez vědomí majitele. 3. Nikdy k sobě vodícího psa nevoláme. 4. Nikdy vodícího psa nekrmíme bez vědomí majitele. 5. Chceme-li pomoci člověku s vodícím psem, vždy oslovíme nejprve člověka. 6. Pomáháme-li člověku s vodícím psem, nikdy nemanipulujeme se psem. 7. Jdeme-li po ulici se svým vlastním psem, máme vždy svého psa na vodítku. 8. Nastupujeme-li se svým psem do dopravního prostředku, vždy dáme přednost člověku s vodícím psem. 9. V dopravním prostředku umožníme umístění vodícího psa uvolníme místo. Nevidomý s vodícím psem má přístup do obchodů, restaurací, všech typů škol, školských a zdravotnických zařízení, úřadů a všech kulturních a sportovních zařízení. Desatero komunikace při doprovodu člověka se zrakovým postižením: 1. Před nevidomým jdeme o krok vpředu. Nabídneme nevidomému doprovod, ale netlačíme ho před sebou. 2. Při vstupu do místnosti průvodce dveře otevírá a nevidomý dveře zavírá. Průvodce nevidomého neprotlačuje dveřmi ani jej neobchází. 3. před vstupem na schodiště upozorní průvodce nevidomého na směr schodiště: Pozor schody nahoru. Dále mu řekne o prvním a posledním schodu. 4. Do sanitky nastupuje nevidomý za svým průvodcem. Průvodce položí nevidomému jeho ruku na horní hranu dveří. Je dobré se jasně dohodnout, kdo zavře. 5. Při procházení úzkým průchodem jde průvodce vždy první. Při chůzi zúženým prostorem natáhne průvodce svou paži za záda a nevidomý jde za průvodcem v zákrytu. 6. Při procházení dveřmi jde průvodce první a nevidomý jde na straně pantu dveří. 7. Chce-li si nevidomý sednout, položí průvodce ruku nevidomého na opěradlo. Nevidomému stačí sdělit: Zde je židle, toto je opěradlo a on sám okamžitě zjistí její polohu a posadí se. 8. Průvodce by měl nevidomému pomáhat i na toaletě. Průvodce ukáže nevidomému toaletu, sdělí mu o jaký druh toalety se jedná, zkontroluje čistotu WC a řekne mu, kde je toaletní papír, splachovací zařízení, apod. 9. Průvodce upozorní nevidomého na netradiční zábranu na chodníku. Při pohybu venku pomůže nevidomému včasné a nedramatické slovní upozornění na výkop, lešení, stavební zábor nebo neobvykle zaparkované nákladní auto na chodníku. 10. Průvodce své průvodcovství nevidomému nabízí, nikoli vnucuje.

38 38 KONTROLNÍ OTÁZKA 4 Popište základní vyšetřovací metody v očním lékařství. Co je podstatou glaukomu? Popište příznaky a léčbu glaukomu. Co je podstatou katarakty? Popište příznaky a léčbu katarakty. Proveďte klasifikaci zrakových vad. Které zásady dodržujeme při doprovázení člověka se zrakovým handicapem? KORESPONDENČNÍ ÚKOL 1 Vyhledejte a zpracujte v místě vašeho bydliště seznam organizací, které poskytují pomoc lidem se zrakovým postižením. Jaké znáte další kompenzační pomůcky pro lidi se zrakovým handicapem? SHRNUTÍ KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ ZRAKOVÉHO ÚSTROJÍ Ve čtvrté kapitole jsme se seznámili s vybranými onemocněními zrakového ústrojí. Známe základními symptomy a znaky u těchto chorob. Orientujeme se v základních vyšetřovacích metodách. Přiblížili jsme si život člověka s glaukomem, kataraktou a se zrakovým handicapem. Známe sociální dopady těchto onemocnění. Umíme adekvátně komunikovat s člověkem se zrakovým handicapem. Shrnutí kapitoly

39 39 5 ONEMOCNĚNÍ SLUCHOVÉHO ÚSTROJÍ RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ SLUCHOVÉHO ÚSTROJÍ V páté kapitole se seznámíme s vybranými onemocněními sluchového ústrojí. Přiblížíme si základní vyšetřovací metody. Z onemocnění potom bude věnována pozornost vadám sluchu a duálnímu handicapu. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ SLUCHOVÉHO ÚSTROJÍ Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Vyjmenovat a vysvětlit základní vyšetřovací metody. Klasifikovat vady sluchu. Popsat zásady kontaktu s člověkem se sluchovým handicapem a s člověkem s duálním handicapem. Budete umět Získáte: Získáte Základní znalosti o vyšetřovacích metodách. Znalost zásad kontaktu s člověkem se sluchovým a s duálním handicapem. Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybranými onemocněními. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 10 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ SLUCHOVÉHO ÚSTROJÍ Sluchové vady, duální handicap. Klíčová slova

40 Základní vyšetřovací metody Anamnéza: osobní, alergologická, farmakologická, rodinná, pracovní, sociální. Fyzikální vyšetření: pohledem, poslechem, poklepem. Odběr biologického materiálu Vyšetření ucha: o Fyzikální vyšetření o Otoskopie: vyšetření pomocí ušního zrcátka (zvukovodu a bubínku). Vyšetření funkce sluchu: o Základní vyšetření: hlasem (za fyziologické považujeme, pokud klient slyší šepot na vzdálenost 6 m). o Vyšetření pomocí ladičky: srovnává se při něm klientovo kostní a vzdušné vedení, kostní vedení jeho obou uší, apod. o Audiometrie: audiometr je přístroj, který produkuje různé akustické signály. Jeho výstupem je audiogram, který udává ztráty sluchu oproti průměru sluchu u zdravé populace. o Tympanometrie: vyšetření informuje o tlakových poměrech ve středouší, o funkci Eustachovy trubice, stavu převodního aparátu, o třmínkových reflexech. o Otoakustické emise: pomocí citlivého mikrofonu zavedeného do zvukovodu jsou snímány slabé tóny. Tyto tóny vznikají buď spontánně v uchu, nebo jsou vyvolány sluchovým podrážděním. o Objektivní audiometrie: měří se akční potenciály, které vznikají po sluchovém stimulu ve smyslových buňkách a neuronech sluchové dráhy nebo center. text 5.2 Klient se sluchovým handicapem Typy sluchových vad text Periferní vady: mohou být jednostranné nebo oboustranné. Převodní: jsou způsobené poruchou zevního zvukovodu k oválnému okénku středního ucha. Nitroušní: postižený je blanitý labyrint vnitřního ucha, buňky Cortiho orgánu nebo sluchový nerv. Smíšené : kombinace předchozích typů. Centrální vady: jsou způsobeny poškozením centrálního nervového ústrojí. Stupně sluchových vad Podle hloubky sluchového postižení klasifikujeme sluchové vady na: Nedoslýchavost: Převodní typ: postižený slyší málo, ale dokáže rozeznat zvuky lidské řeči. Percepční typ: zkresleně vnímá i lidskou řeč. Nedoslýchavost může být: Lehká (sluchová ztráta db). Střední (sluchová ztráta db).

41 41 Těžká (sluchová ztráta db). Hluchota: Úplná (totální): naprostá ztráta sluchu. Praktická: tzv. zbytky sluchu. Ohluchlost: Je stav, kdy dochází ke ztrátě sluchu v průběhu života. Sluchová protetika Individuální sluchadla: Kapesní neboli krabičkové sluchadlo: jako zdroj využívá tužkovou baterii a pomocí tenkého kabelu je spojeno se sluchátkem, které je na konci opatřené tvarovkou (přesný odlitek zvukovodu). Pokud tvarovka přesně nezapadne do zvukovodu, můžeme slyšet, že sluchadlo píská. Kapsičkové sluchadlo by mělo být umístěno na hrudi ve speciální látkové kapse. Závěsné sluchadlo: toto sluchadlo je zavěšeno na vnitřní straně boltce a zvuk je do zvukovodu veden hadičkou opatřenou na konci tvarovkou. Také tato sluchadla se mohou projevit pískáním. U tohoto typu sluchadel je důležité denně kontrolovat stav baterie či akumulátoru a čistotu tvarovky. Sluchadlo brýlové: jedná se vlastně o kombinaci dvou pomůcek. Sluchadlo zvukovodové: jedná se o miniaturizované sluchadlo, jehož vůči součásti jsou umístěny ve zvukovodu. Tato sluchadla nemají kontrolní mechanismus pro kontrolu zapnutí či vypnutí, proto je třeba hlavně u malých dětí kontrolovat, zda jsou odložená sluchadla vypnuta. Kolektivní sluchadla: jsou specifickou skupinou technických pomůcek, které se využívají hlavně ve školách pro sluchově postižené. Údržba sluchadel: Pro správnou funkci sluchadla je nutné: Pravidelně odstraňovat ušní maz, nejlépe u lékaře. Vypínat sluchadlo, pokud se nepoužívá. Udržovat sluchadlo v suchu a čistotě. U závěsných sluchadel pravidelně čistit ušní tvarovku a hadičku (např. v roztoku vody a speciálních tablet), po opláchnutí je dokonale vysušit měkkým hadříkem a vyfoukat vlhkost balónkem. U nitroušních sluchadel občas měnit filtr, který brání pronikání mazu do zvukového výstupu a pravidelně čistit plochu kolem filtru speciálním čistítkem. Kochleární implantát je elektronická smyslová náhrada, která se operativním způsobem umístí do hlemýždě ucha. Toto zařízení nahrazuje nevyvinutý, zničený nebo poškozený sluchový nerv.

42 42 Obr. 1 Kochleární implantát Obr. 2 Kochleární implantát Zdroj: Zdroj: Způsoby práce se sluchově postiženými Při práci se sluchově postižený využíváme: 1. Metodu globálního čtení: dítě vnímá zapsané slovo jako jeden celek s určitým významem. Tato metoda přispívá k rozvoji slovní zásoby u sluchově postižených dětí. 2. Daktylotiku = prstovou abecedu: systém znaků tvořených různou polohou prstů jedné nebo obou rukou v prostoru. Prsty označují písmena. 3. Odezírání: vnímání mluvené řeči zrakem a její chápání podle pohybů úst. 4. Nonverbální komunikaci: mimoslovní sdělení. Patří zde sdělování informací očima, výrazem obličeje (mimikou), postojem těla, gestikou a systémem vizuálně pohybovým. 5. Vlastní znakový jazyk neslyšících: užívají ho neslyšící mezi sebou. Má svou vlastní syntaxi a gramatiku, odlišnou od mluveného jazyka. 6. Znakový jazyk: shoduje se při tlumočení se syntaxí slovního projevu. Je užíván hlavně při tlumočnických službách. V našich podmínkách hovoříme o znakované češtině. 7. Totální komunikaci: zahrnuje v sobě řeč, přirozená gesta, znakovou řeč, prstovou abecedu, odezírání, psaní a čtení. Patří zde také využívání sluchových zbytků (sluchadlo). 8. Bilingvní výchovu: dvojjazyčná, uplatňována u neslyšících dětí. Jejím základem je prvotní spontánní osvojení znakového systému (mateřskou řečí je znakový jazyk), mluvený jazyk si dítě začíná osvojovat asi od 7 let věku. Na rozdíl od totální komunikace se znakový a zvukový jazyk neprolíná. Pokyny pro kontakt se sluchově postiženým (bez tlumočníka znakové řeči): 1. Při rozhovoru se sluchově postiženým člověkem vyslovujte zřetelně, nezvyšujte hlas a neměňte rytmus řeči. Nikdy nekřičte což je obvyklá reakce slyšícího při komunikaci s neslyšícím. Působí to jen nesnáze a zhoršuje porozumění. 2. Neoslovujte sluchově postiženého zezadu ani ze strany a dbejte na to, aby váš obličej dobře viděl zepředu, aby při komunikaci na váš obličej dopadalo světlo, jen tak může odezírat pohyb rtů a správně porozumět tomu, co mu chcete říct. 3. Pokud možno omezte zvuky z okolí a zabraňte tomu, aby mluvilo více osob najednou. 4. Nejezte, nekuřte a nečiňte nic, co by způsobovalo, že zastiňujete rukou ústa. Odezírající člověk musí vidět na vaše rty jasně. 5. U nedoslýchavých dodržujeme mezi sebou maximální vzdálenost 1 metr, aby byli schopni vnímat částečně i sluchem. U těžce sluchově postižených je pro odezírání nejvzdálenější hranice asi 4 metry. Do této vzdálenosti je viditelnost úst ještě dobrá. 6. Používejte jednoduchou řeč. Čím obecnější vaše slova jsou, tím lépe. Mnohá slova

43 43 vypadají pro odezírající stejně. Mezi větami děláme krátké pomlky. Věty volíme kratší, bez cizích slov. 7. Ujasněte si, zda vám sluchově postižený vše správně rozuměl. Potřebné informace znovu zopakujte a popřípadě změňte větu nebo použijte jiná slova. 8. Je-li sluchově postižený ve společnosti dalších osob, dbejte na to, aby se účastnil rozhovoru. Vysvětlete mu, o čem je řeč, v případě nutnosti mu to sdělte písemnou formou. 9. Nezapomeňte v záplavě diskuse na to, že sluchově postižený vyžaduje plné soustředění, které vyvolává brzy únavu a proto dbejte na oddechový čas. 10. Mluvte vždy ke sluchově postižené osobě, i když třeba jen doprovází slyšícího člověka, slyšící uslyší i tak a v případě potřeby napomůže komunikaci. 11. Při jednání na policii, úřadech, soudech a úřadech, kde je neslyšící účastníkem jednání, vzniká povinnost na základě Zákona o znakové řeči č. 155/1998 Sb. mít tlumočníka znakové řeči. V případech ostatních veřejných jednání je zajištění tlumočníka výrazem vstřícnosti vůči sluchově postiženým. 12. Nejdůležitější je, vcítit se do situace takto postižených. 5.3 Klient s duálním handicapem Hluchoslepota je samostatnou kategorií, vyznačující se individuálním a specifickým přístupem k osobě s tímto postižením a to v otázce výchovy, následně v oblasti vzdělávání a sociální rehabilitace. text Hluchoslepý člověk nemusí mít naprostou ztrátu obou smyslů. Podle stupně duálního postižení se rozlišuje: slabozraký nedoslýchavý osoba se zbytky zraku a sluchu nedoslýchavý nevidomý osoba se zbytky sluchu s totální či praktickou slepotou slabozraký neslyšící osoba se zbytky zraku a totální či praktickou hluchotou prakticky hluchoslepý osoba s minimálními zbytky zraku a sluchu totálně hluchoslepý osoba totálně nevidomá a neslyšící Postižení každého hluchoslepého jedince je zcela individuální, závislé na době vzniku, délce projevu smyslového poškození, na jeho stupni a intelektuálních předpokladech. Desatero soužití s lidmi s duálním postižením sluchu a zraku 1. Při kontaktu s hluchoslepým člověkem se chovejte přirozeně. 2. Vyvarujte se projevů soucitu a zbytečně zvědavých otázek na zdravotní stav. 3. Buďte si vědomi toho, že hluchoslepý člověk může úspěšně kompenzovat své poškozené smysly a že jednáte s naprosto rovnocenným a plnohodnotným člověkem, jakým jste Vy sami. 4. Hluchoslepým lidem pomáhejte tehdy, jestliže je to nutné nebo jste o pomoc požádáni. Čiňte tak ohleduplným způsobem. 5. Při poskytování pomoci se zeptejte, zda je Vámi zvolený způsob vyhovující a odpovídá potřebě hluchoslepého člověka. 6. Pokud je to možné, pomozte hluchoslepému verbálně zprostředkovat kontakt s okolím.

44 44 7. Je-li to možné, dbejte vždy na správné osvětlení místa, kde dochází ke kontaktu s hluchoslepým. 8. Dbejte vždy na co nejtišší a nejméně hlučné prostředí, ve kterém se hluchoslepý nachází. 9. Používáte-li ke komunikaci mluvené slovo, hovořte vždy čelem k postiženému, vyslovujte pomalu a zřetelně, nezvyšujte hlas. Nelze-li se dorozumět verbálně, pokuste se najít jiný způsob (pomocí Lormovy dotekové abecedy, abecedy do dlaně apod.). Obr. 3 Prstová abeceda obouruční Zdroj: LORM. Informace pro hluchoslepé. Propagační CD společnosti LORM.

45 45 Obr. 4 Bodové písmo Braillovo Zdroj: LORM. Informace pro hluchoslepé. Propagační CD společnosti LORM. Červenobílá hůl Od roku 2001 mají hluchoslepé osoby důležitou pomůcku pro pohyb po veřejných prostranstvích, ulicích, na přechodech, a to červenobílou hůl. Červenobílé hole se rozdělují do tří hlavních skupin: 1. Červenobílá hůl signalizační Hůl upozorňuje na hluchoslepou osobu. Používá se pro chůzi s průvodcem, s vodicím psem, do interiéru. 2. Červenobílá hůl orientační Tato hůl je určena k prostorové orientaci a samostatnému pohybu hluchoslepých osob, chrání před architektonickými bariérami. 3. Červenobílá hůl opěrná Hůl tvoří funkci opěrnou. Je určena pro hluchoslepé osoby se sníženou pohyblivostí. Červenobílou hůl schvaluje praktický nebo oční lékař. Hluchoslepý člověk má nárok získat na tuto kompenzační pomůcku příspěvek do výše 100% na 3 hole ročně. KONTROLNÍ OTÁZKA 5 Které vyšetřovací metody se užívají na ORL? Jaké typy sluchových vad znáte? Které zásady uplatňujeme při kontaktu s člověkem se sluchovým handicapem? Co je to tzv. duální handicap? Které zásady uplatňujeme při kontaktu s člověkem s hluchoslepotou?

46 46 SHRNUTÍ KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ SLUCHOVÉHO ÚSTROJÍ V páté kapitole jsme se seznámili s vybranými onemocněními sluchového ústrojí. Orientujeme se v základních vyšetřovacích metodách. Přiblížili jsme si život člověka se sluchovým a s duálním handicapem. Známe sociální dopady těchto onemocnění. Umíme adekvátně komunikovat s člověkem se sluchovým handicapem a s hluchoslepotou. Shrnutí kapitoly

47 47 6 ONEMOCNĚNÍ KRVE RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ KRVE V šesté kapitole se seznámíme s vybranými onemocněními krve. Seznámíme se se základními symptomy a znaky u těchto chorob. Přiblížíme si základní vyšetřovací metody. Z onemocnění potom bude věnována pozornost anémii a leukémii. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ KRVE Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Popsat charakteristické symptomy a znaky u onemocnění krve. Vyjmenovat a vysvětlit základní vyšetřovací metody. Objasnit podstatu revmatoidní anémie a leukémie. Popsat příznaky a léčbu u těchto vybraných onemocnění. Budete umět Získáte: Získáte Základní znalosti o vyšetřovacích metodách. Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybranými onemocněními. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 15 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ KRVE Anémie, sideropenická anémie, megaloblastická anémie, leukémie. Klíčová slova 6.1 Charakteristické symptomy a znaky Anemický syndrom: text

48 48 o Slabost, únava, poruchy koncentrace, apatie, podrážděnost. o Bledost sliznic, kůže, kožní a slizniční defekty. o Dušnost, tachykardie. o Neurologické potíže. o Gastrointestinální potíže. o Snížená hodnota erytrocytů, hemoglobinu, hematokritu. Trombocytopenie: o Petechie, krvácení ze sliznic, krvácení do orgánů. o Drobné a neztišitelné krvácení po traumatu. Choroby bílé krevní řady: o Horečka, třesavka, schvácenost. o Slizniční a kožní defekty. o Nechutenství a úbytek na váze. o Rozvíjí se anemický syndrom. o Zvětšení uzlin. o Náchylnost k infekcím. o Hematosplenomegalie současné zvětšení jater a sleziny. 6.2 Základní vyšetřovací metody Anamnéza Fyzikální vyšetření: pohled, pohmat. Sedimentace (FW, SE): sedlivost erytrocytů. Po odběru krve se do zkumavky přidá protisrážlivé činidlo. Těžší krvinky klesají ke dnu zkumavky (sedimentují) a nad nimi vznikne vrstva lehčí plazmy. Sledujeme, jak rychle erytrocyty klesnou ke dnu zkumavky. Zvýšená hodnota sedimentace svědčí pro: záněty, bakteriální infekce, IM, nádor. Mírně zvýšená sedimentace se vyskytuje v těhotenství. Krevní obraz (KO):umožní získat přehled o úrovni krvetvorby, o krevních chorobách, infekcích. V rámci vyšetření KO se posuzuje: 1. množství červeného krevního barviva hemoglobinu (Hgb); 2. hematokrit objem erytrocytů v krvi (udává se jako zlomek k celkovému objemu krve) (Hct); 3. počet erytrocytů RBC; 4. počet leukocytů WBC; 5. počet trombocytů PLT; 6. příp. parametry erytrocytů. Vyšetření zjištění obsahu cholesterolu: 1. špatný cholesterol LDL: jeho vysoká hladina vede k tvorbě usazenin ve stěnách cév. 2. dobrý cholesterol HDL: působí příznivě na cévní systém, je přenášen do jater a tam odbouráván Působí proti ateroskleróze. Punkce kostní dřeně: z hrudní kosti se dřeň odebírá k diagnostickým účelům (sternální punkce). Ultrasonografické vyšetření. Radionuklidové vyšetření. RTG, CT. text

49 Klient s anémií (chudokrevností) Jedná se o onemocnění, při němž je v krvi sníženo množství krevního barviva (hemoglobinu) a červených krvinek (erytrocytů). To vede k omezení přenosu kyslíku, který je nezbytný pro všechny tkáně v těle. text Rozlišujeme (podle příčin) mnoho forem anémií. V populaci jsou však nejčastěji zastoupeny tyto: Sideropenická anémie: Jedná se nejčastější formu anémie. Je zpravidla druhotným onemocněním, kdy dochází k nedostatku železa v organismu. Anémie se projeví až po vyčerpání zásob v organismu. Příčiny: Nedostatečný příjem železa potravou (nejčastěji u vegetariánů). Chronické krvácení. Zvýšená potřeba železa v některých obdobích života ( období růstu, dospívání, těhotenství). Nedostatečné vstřebávání železa (omezená resorpční plocha nebo urychlená pasáž žaludkem a tenkým střevem např. po resekci žaludku, malabsorpční syndrom.). Příznaky: Obecné příznaky anémie: o Slabost, únava. o Dušnost (většinou po námaze, někdy i klidová), tachykardie. o Spavost, apatie, podrážděnost. o Kožní defekty. o Gastrointestinální potíže. o Snížená hodnota erytrocytů, hemoglobinu, hematokritu Typické příznaky sideropenické anémie: o Sklon k atrofii kůže. o Kůže je bledá a suchá. o Vlasy ztrácejí lesk, vypadávají (někdy předčasně šedivějí). o Změny na nehtech (rostou pomalu, třepí se, lámou se). o Praskliny v ústních koutcích. o Pálení jazyka (hlavně na jeho špičce). o Dyspepsie (porucha trávení, projev složení mikrobiální střevní flóry vedoucí k převaze pochodů kvasných nebo hnilobných) o Bolesti na hrudi. o Pokles libida a potence. Léčba: Zjistit a odstranit příčinu, která vede k nedostatku železa. Náhrada chybějícího železa vhodným způsobem: o Podávání léků s obsahem železa. o Přednost se dává preparátům podávaným per os (jsou bezpečnější, hrozí menší riziko alergických reakcí). o Nevýhodou preparátům podávaným per os je, že řadě klientů působí zažívací obtíže, proto je vhodné je podávat v průběhu jídla. o Preparáty určené k aplikaci i.m. (aplikují se hluboko do svalu, nebezpečí anafylaktického šoku). o V terapii se pokračuje až do doplnění zásobního množství železa.

50 50 Transfuze. Dieta (doporučíme pestrou stravu). Klienti jsou přijímáni na standardní jednotku interního oddělení. Domácí péče: o Klient by měl být informován o své diagnóze a o možných komplikacích. o Dispenzarizace. o Užívání léků dle ordinace lékaře. o Úprava životosprávy. o Omezení zátěže (fyzické i psychické). Megaloblastická anémie: U této formy anémie dochází k nedostatku vitamínu B 12, kyseliny listové nebo obou. Nástup onemocnění je velmi pozvolný, protože zásoby vitamínu se vyčerpávají pomalu. Příčiny: Nedostatečný příjem vitamínu B 12, kyseliny listové potravou a zvýšená potřeba organismu (např. vegetariáni, v těhotenství). Onemocnění zažívacího ústrojí (např. malabsorpční syndrom nebo atrofická gastritis s nedostatečnou sekrecí tzv. Castleho vnitřního činitele, nutného ke vstřebávání vitamínu B 12 ). Operační výkony v zažívacím systému (resekce střev, gastrektomie). Chronický alkoholismus (porucha ukládání vitamínu B 12 v játrech spolu s poškozenou žaludeční sliznicí má za následek sníženou produkci Castleho vnitřního faktoru tím se vitamínu B 12 nevstřebává). Maligní onemocnění. Příznaky: Psychické projevy únava, poruchy koncentrace, deprese. Bledost kůže, mírná žloutenka )způsobená zvýšeným rozpadem nezralých erytrocytů). Časté pálení jazyka. Nechutenství, nauzea, zvracení, průjmy, úbytek hmotnosti. Neurologické projevy nazývané též neuroanemický syndrom (parestézie rukou a nohou, poruchy chůze, rovnováhy, může nastat i paraplegie). Léčba: Substituční podávání vitamínu B 12. Aplikuje se i.m. (injekce jsou nutné, protože vitamín se při podání ústy nevstřebává). Léčba příčiny onemocnění. Při nedostatku kyseliny listové per os tbl. Acidum folicum. 6.4 Klient s leukemií Jedná se o zhoubné krevní onemocnění, při němž dochází v kostní dřeni k bujení a hromadění některých bílých krvinek (leukocytů), zejm. jejich nezralých vývojových fází, které jsou vyplavovány do krevního oběhu a mohou se hromadit i v jiných orgánech. Rozdělení: Akutní (blastická) leukemie: leukemie z nezralých buněk, choroba je způsobena abnormálním bujením nevyzrálých buněk blastů v dřeni a lymfatické tkáni. Vyskytext

51 51 tuje se v každém věku. U dětí se vyskytuje nejčastěji akutní leukemie lymfoblastového typu, u dospělých naopak myeloidní leukémie. Chronická myeloidní leukemie (chronická myelóza): patologické bujení nádorového typu postihující granulocytovou buněčnou řadu v kostní dřeni i v mimodřeňových ložiscích, především ve slezině, játrech, takže zpravidla vznikají i hepatomegalie. Vyskytuje se nejčastěji mezi lety. Chronická lymfatická leukemie (chronická lymfadenóza): onemocnění je způsobeno bujením tkáně, v níž se tvoří lymfocyty, tj. především v mízních uzlinách, slezině, játrech. Při vyšetření nemocného je nejnápadnější zvětšená uzlin, zvětšená bývají také slezina i játra. Tato forma leukémie je chorobou vyššího věku (objevuje se nejčastěji u lidí nad 50 let). Příčiny: Přesná příčina známa není. Předpokládá se, že na vznik choroby má vliv více faktorů: Genetická zátěž. Karcinogenní látky (chemické, fyzikální). Snížená obranyschopnost organismu. Příznaky: Akutní (blastická) leukemie: o Obvykle začíná jako horečnatý stav, po kterém zůstane nebývalá slabost. o Rychle se rozvíjí anemický syndrom. o Petechie a další projevy zvýšené krvácivosti (známky trombocytopenie). o Nekrózy sliznic (hlavně v ústech). o Časté plísňové a kvasinkové infekce. o Nechutenství, úbytek na váze. o V laboratorním nálezu: zřetelná anémie, trombocytopenie, v krvi nález patologických buněk. o V kostní dřeni je výrazné zmnožení blastických buněk s útiskem normální krvetvorby. Chronická myeloidní leukemie: o Úvodní příznaky jsou nenápadné (choroba se vyvíjí jen pozvolna) únava, hubnutí, subfebrilie, noční poty. o Rozvíjí se anemický syndrom. o Projevy krvácivosti. o Splenomegalie zvětšená slezina. o Hepatomegalie zvětšení jater. o V laboratorním nálezu je výrazně zvýšen celkový počet leukocytů. Chronická lymfatická leukemie: o Slabost, únava, nechutenství, váhový úbytek. o Rozvíjí se anemický syndrom. o Typickým nálezem je zvětšení uzlin. o o Mírně až středně jsou zvětšená játra a slezina. V laboratorním nálezu je zvýšen počet bílých krvinek, ale v rozpočtu lymfocyty. Léčba: Chemoterapie cytostatiky. Imunoterapie imunosupresiva. Ionizační záření u některých typů, snahou je snížit nádorovou tkáň ozářením. Transplantace kostní dřeně. o Autologní transplantace krvetvorných kmenových buněk: i.v. podání vlast-

52 52 ních krvetvorných kmenových buněk (po předchozím zničení nádorových buněk), ze kterých se postupně obnoví celá krvetvorba. o Alogenní transplantace krvetvorných kmenových buněk: od dárce (příbuzného, nepříbuzného). Komplexní podpůrná terapie:transfúze, hemostatika, antikoagulancia, při infekcích ATB, dostatek vitamínů a minerálních látek. Plnohodnotná strava, někdy je nutná parenterální výživa. Úzkostlivá hygienická péče: nemocný je zvýšeně náchylný ke všem infekcím. Psychoterapie (jedná se o vážné onemocnění, proto je nutná psychická podpora nemocného i jeho rodiny zvlášť je-li nemocné dítě). Klienti jsou ošetřováni na transplantační jednotce hematom-onkologické kliniky. Domácí péče: o Klient musí po propuštění dodržovat určitá doporučení. o Po transplantaci trvá organismu asi měsíců, než se plně obnoví imunitní systém. o Preventivní užívání antibiotik. o Vyhýbat se kontaktu s infekčně nemocným. Nechodit do míst, kde se nachází více lidí (kina, divadla, apod.). o Vyvarovat se prochlazení, pobytu ve vlhkém, prašném či jinak znečištěném prostředí. o Dodržovat časté a důkladné mytí rukou. o Dietní opatření alespoň zpočátku nejíst tzv. zakázané potraviny a každé jídlo vařit nebo péct. o Dlouhodobě vyloučit uzeniny, saláty, majonézu, sýry s plísní, tepelně neupravené zákusky, zmrzlinu, apod. KONTROLNÍ OTÁZKA 6 Které vyšetřovací metody se používají v hematologii? Co je podstatou anémie? Které příznaky bude vykazovat člověk s anémií? V čem spočívá léčba anémie? Co je podstatou leukémie? Uveďte příznaky, které se vyskytují při leukémii. V čem spočívá léčba leukémie? SHRNUTÍ KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ KRVE V šesté kapitole jsme se seznámili s vybranými onemocněními krve. Známe základními symptomy a znaky u těchto chorob. Orientujeme se v základních vyšetřovacích metodách. Přiblížili jsme si život člověka s anémií a s leukémií. Známe sociální dopady těchto onemocnění. Shrnutí kapitoly

53 53 7 ONEMOCNĚNÍ OBĚHOVÉ SOUSTAVY RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ OBĚHOVÉ SOUSTAVY V sedmé kapitole se seznámíme s vybranými onemocněními oběhové soustavy. Seznámíme se se základními symptomy a znaky u těchto chorob. Přiblížíme si základní vyšetřovací metody. Z onemocnění potom bude věnována pozornost chronické ischemické chorobě srdeční, infarktu myokardu, hypertenzi, onemocnění periferních tepen a hluboké žilní trombóze. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ OBĚHOVÉ SOUSTAVY Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Popsat charakteristické symptomy a znaky u onemocnění oběhové soustavy. Vyjmenovat a vysvětlit základní vyšetřovací metody. Objasnit podstatu chronické ischemické choroby srdeční, infarktu myokardu, hypertenze, onemocnění periferních tepen, hluboké žilní trombózy. Popsat příznaky a léčbu u těchto vybraných onemocnění. Budete umět Získáte: Získáte Základní znalosti o vyšetřovacích metodách. Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybranými onemocněními. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 20 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ OBĚHOVÉ SOUSTAVY Chronická ischemická choroba srdeční, infarkt myokardu, hypertenze, onemocnění periferních tepen, hluboká žilní trombóza. Klíčová slova

54 Charakteristické symptomy a znaky Dušnost dyspnoe: pocit nedostatku vzduchu nebo nemožnost se dostatečně nadechnout. Projev slabosti levé srdeční komory. Rozlišujeme 4 stupně dušnosti: o dušnost po fyzické námaze o dušnost po již malé námaze (např. stoupání do schodů, do mírného kopce, apod.) o ASTHMA CARDIALE záchvatovitá noční dušnost. Objevuje se v časných ranních hodinách nebo 1 2 hodiny po uložení se do vodorovné polohy. Pacient se probudí dušný, musí vstát, posadit se, otevřít okno, apod. o plícní edém ORTOPNOE: extrémní dušnost, pacient chrčivě dýchá, vykašlává zpěněné sputum. Nemůže ležet, sedí, stojí, má obavy z udušení. Bolest na hrudníku stenokardie: projev nedostatečného okysličování myokardu (ICHS). Jedná se o svíravou, řezavou a pálivou palčivou bolest, která je lokalizována za sternem, příp. nad srdcem a která může vystřelovat do levého ramene, do levé HK, do krku, do dolní čelisti, dozadu mezi lopatky. Trvání bolesti je různé (od několika minut při AP, až po několik hodin u IM). Otoky edémy: projev zvýšené retence tekutiny (H 2 O) a sodíku v organismu. Objevuje se hlavně při nedostatečnosti pravého srdce (objevuje se otok DK, příp. ascites). Kašel: hlavně u kardiaků vyššího věku. Jedná se o chronické pokašlávání. Cyanóza: namodralý až modro-fialový nádech sliznic a kůže. Periferní (uši, nos, prsty), centrální (rty, patra). Palpitace: nepříjemné pocity v oblasti srdce (bušení, chvění srdce, nepravidelná srdeční akce, pocit zastavení srdce, apod.). Objevuje se hlavně u arytmií. Hemoptoe: vykašlávání krve (u plícního edému, embolie plic, mitrální stenózy). Klaudikační bolest dolních končetin (bolest křeč při chůzi, která je způsobena nedokrvením svalů dolních končetin při porušeném průtoku tepnami). Klidová bolest dolních končetin. Trofické defekty na kůži. text 7.2 Základní vyšetřovací metody Anamnéza Fyzikální vyšetření: poslech auskultace, pohmat palpace, poklep perkuse, pohled aspekce. Funkční testy: např. ergometrie. EKG (elektrokardiografie): metody zachycující a zaznamenávající akční elektrické srdeční potenciály z různých míst povrchu těla. Dynamická elektrokardiografie Holterovské monitorování. RTG vyšetření: angiografie: RTG vyšetření cév pomocí vstřikování kontrastní látky. Druhy: arteriografie, flebografie (vyšetření žil), lymfografie (vyšetření mízních cév). arteriografie: RTG vyšetření tepen. Do tepny se vstříkne kontrastní látka, která zobrazí její větvení v dané oblasti nebo orgánu. Nejčastěji se používá k průkazu zúžení tepny. Kontrastní látka se vstřikuje do tepny cévkou, která se obvykle zavádí při místním znecitlivění stehenní tepnou v třísle. koronarografie: druh arteriografie. RTG vyšetření koronárních tepen. Umožní posoudit místo a míru jejich zúžení při ICHS, a tak zvážit možnost chirurgické léčby. aortografie: RTG vyšetření aorty pomocí kontrastní látky. text

55 55 CT počítačová tomografie. Magnetická rezonance. Ultrasonografické vyšetření: echokardiografie (ECHO, ECHOKG): ultrazvukové vyšetření srdce.umožní zjistit: velikost srdce, přítomnost tekutiny v osrdečníkové dutině, posoudit srdeční frekvenci. Dopplerovská ECHO: slouží k posouzení průtoku krve srdcem. Užívá se k diagnostice chlopenních vad. Radionuklidové vyšetření (scintigrafie srdce): klientovi je aplikováno malé množství radiofarmaka, které je potřebné k získání kvalitní obrazové informace (průtok krve koronárními cévami). Laboratorní vyšetření vyšetření srdečních enzymů. Invazivní vyšetřovací metody: měření žilního tlaku, srdeční katetrizace. Měření kožní teploty. Pletysmografie: slouží k hodnocení kvality prokrvení tkání a poskytuje informace o reaktivitě vyšetřovaných cév. 7.3 Klient s chronickou ischemickou chorobou srdeční ICHS je definována jako nedokrevnost (ischemie) myokardu, způsobena patologickým procesem v koronárním řečišti. text Rozdělení: Akutní: nestabilní angína pectoris, akutní infarkt myokardu, náhlá smrt. Chronické: angína pectoris, vazospastická angína pectoris,němá ischémie, ICHS se srdečním selháním, ICHS s arytmiemi. Komplikace chronické ICHS: Porucha metabolismu srdečního svalu. Změny elektrických vlastností srdce. Porucha mechanické funkce srdce. Příčiny: Nejčastěji arterioskleróza koronárních tepen. Rizikové faktory: o Hypertenze. o Porucha lipidového metabolismu. o Kouření. o Diabetes mellitus. o Obezita, nedostatek fyzické aktivity. o Stres. o Pozitivní rodinná anamnéza. o Mužské pohlaví, apod. Příznaky: Námahou bolest na hrudi, která je svíravá (může vyzařovat do dolní čelisti, horních končetin, epigastria, do zad). Tlak na hrudi. Pocit nedostatečnosti dechu. Tento stav vymizí po přerušení námahy do 20 minut. Atypické příznaky nemocný nepociťuje žádnou bolest (němá ischemie), např. u diabetiků.

56 56 Léčba: Farmakologická: o Antiangiózní léky nitráty. o Antiagregancia kyselina acetylsaliciová. o Antikoagulancia. o ACE inhibitory a další. o Léky, které ovlivňují rizikové faktory (např. hypolipidemika). Intervenční: o PTCA zprůchodnění uzavřené tepny balónkovým katétrem. Operační: o Aortokoronární bypass: podstatou je přemostění zúženého nebo uzavřeného úseku aortokoronární cévy pomocí náhradní cévy. 7.4 Klient s infarktem myokardu AIM patří mezi akutní formy ICHS. Je charakterizován nekrózou srdečního svalu, která vzniká v důsledku nedostatku kyslíku v srdeční svalovině. O velikosti nekrózy rozhoduje velikost povodí koronární tepny, délka doby uzávěru a aktuální stav oběhu. Nekrotická část myokardu se hojí jizvou (infarktová jizva). text Komplikace: Arytmie. Srdeční selhání. Šok. Vznik akutní mitrální regurgitace (nedomykavost mitrální chlopně). Ruptura (roztržení, prasknutí) myokardu (odumřelá tkáň srdeční stěny je zeslabena). Příčiny: Kouření, obezita, hypertenze, stres, nesprávná životospráva. Nejčastěji uzávěr koronární tepny způsobený trombem nasedajícím na arteriosklerotický plát. Příznaky: Tlaková svíravá bolest za hrudní kostí stenokardie, která může vystřelovat do horních končetin, krku, dolní čelisti nebo do břicha. Bolest je náhlá, přetrvává po podání nitrátů, nereaguje na klid. Objevuje se nauzea, zvracení, dyspnoe. Neklid, strach, úzkost. Kůže je bledá a opocená. Objevují se arytmie. Atypické příznaky: např. u 5% nemocných se bolest vůbec neobjeví a proběhlý infarkt myokardu je zjištěn náhodně při EKG vyšetření. Léčba: V předhospitalizační péči je důležitý rychlý převoz nemocného na specializované pracoviště, v době převozu je nutné tlumit bolest, aplikovat kyslík, monitorovat EKG, podávat antiagregancia, nitráty a v případě zástavy oběhu zahájit neodkladnou resuscitaci. Na JIP: Monitorujeme EKG, TK, srdeční frekvence, dýchání, diurézu, oxygenaci. Zajištění žíly, popř. centrální žíly.

57 57 Trombolýza rozpuštění trombu. Betablokátory, nitráty, analgetika, antikoagulancia, ACE inhibitory, antiagregancia, sedativa. Chirurgická léčba PTCA perkutánní transluminální koronární angioplastika. Aortokoronární bypass. Domácí péče: o Klient by měl být informován o své diagnóze a o možných komplikacích. o Klient odchází domů ve stabilizovaném stavu. o Je informován o návštěvě ošetřujícího lékaře, o správné výživě, nevhodnosti kouření, pití alkoholu, pravidelném vyprazdňování a o dočasném omezení tělesné aktivity, o škodlivosti stresu. o Nevhodné je zvedání těžkých břemen, posilování. Doporučuje se turistika, cyklistika, lyžování, plavání, apod. o Po propuštění se u klienta mohou objevit různé problémy, na které je nutné upozornit (poruchy spánku, neurastenické potíže, sexuální poruchy, apod.). o Doporučuje se lázeňský pobyt. 7.5 Klient s hypertenzí Hypertenze je považována za psychosomatické onemocnění. Podle kritérií označujeme za arteriální hypertenzi opakované zvýšení systolického tlaku nad 140 mm /Hg nebo diastolického tlaku nad 90 mm /Hg (či obou hodnot), prokazované ve 2 ze 3 měření pořízených minimálně při dvou návštěvách u lékaře (kauzální neboli příležitostný tlak, naměřený u lékaře po zklidnění). Příznaky: Primární hypertenzi dělíme do tří stádií: Stádium I: klient může být bez potíží, nebo má potíže malé jako bolesti hlavy, únatext Rozdělení: Primární (esenciální) hypertenze. Sekundární hypertenze. Komplikace: Hypertenzní krize je život ohrožující zvýšení TK. Dělíme ji na: Emergentní hypertenzní krizi: ta má vždy zároveň příznaky selhání funkce některých orgánů (hypertenzní encefalopatie, akutní infarkt myokardu, kardiální edém plic, poškození aorty, mozkové krvácení, krvácení do sítnice). Urgentní hypertenzní krizi: při ní chybí akutní selhání orgánových funkcí. Příčiny: Primární hypertenze: o Genetické faktory. o Životní styl (nadbytek cholesterolu). o Zvýšená reaktivita cév. Sekundární hypertenze: o Renální (při onemocnění ledvin). o Renovaskulární (poškození renální artérie, nejčastěji arteriosklerózou). o Endokrinní (nádor dřeně nadledvin). o Pozdní gestóza. Kortikoidy, antikoncepce.

58 58 vu, závratě. Objektivně nenacházíme žádné orgánové změny. Stádium II: subjektivní potíže jsou jako ve stádiu I. Objektivně nacházíme známky orgánových změn (srdce, ledviny, změny na očním pozadí). Stádium III: subjektivní potíže plynou z postižení srdce, mozku, cév, ledvin, očního pozadí. Objektivně můžeme nacházet známky postižení výše uvedených orgánů: hypertrofii až selhání levé komory, krvácení do mozku, selhání ledvin, direkci aorty. Dále se mohou objevit orgánoví projevy aterosklerózy zhoršené hypertenzí: ICHS, CMP, ICH DKK, aneurysma aorty. Hypertenzní encefalopatie se projevuje bolesti hlavy, zvracením, poruchami vidění, křečovým záchvatem, poruchou vědomí, stav může vyústit v bezvědomí. Léčba: Měla by být dlouhodobá, s minimem vedlejších účinků a pro klienta má být šita na míru vzhledem k jeho přidruženým onemocněním. Cílem léčby je normalizovat TK na hodnoty pod 140/90 mm /Hg, u mladších klientů, diabetiků a klientů s onemocněním ledvin je cílem hodnota 130/80 mm /Hg. Nefarmakologická: edukace v oblasti úpravy stravy (snížení hmotnosti, snížení příjmu soli, restrikce alkoholu, nekuřáctví), životosprávy, relaxační techniky, psychoterapie. Farmakologická: o Antihypertenziva (betablokátory, antagonisté Ca kanálů, inhibitory ACE, centrálně působící antihypertenziva). o Diuretika. o Psychofarmaka. Klienti se zpravidla léčí ambulantně (jsou trvale dispenzarizováni), nebo při dekompenzaci jsou hospitalizováni na standardní interní oddělení. Domácí péče: o Klient by měl být informován o své diagnóze a o možných komplikacích. o Je poučen o užívání léků, o monitorování TK, o jeho aktivní roli při léčbě, jsou stanoveny cíle, kterých by měl pacient dosáhnout (snížení hmotnosti, selfmonitoring TK, správné reakce na případné změny). Klient by měl být motivován k pravidelným kontrolám u lékaře. o Klient odchází domů ve stabilizovaném stavu a poučen. 7.6 Klient s onemocněním periferních tepen Dochází k patologickému procesu ( kornatění ukládají se tukové látky ve formě ateromu, kalcifikace druhotné ukládání vápníku) ve stěně tepny, a tím k zúžení až uzávěru tepny. Průtok krve zúženou tepnou nestačí krýt metabolické nároky zatěžovaných svalů, vzniká ischémie v končetině. Ischémie může být občasná, nebo trvalá, tento proces postihuje všechny tkáně končetiny. Příčiny: Akutní arteriální uzávěr: vzniká trombem, embolem nebo spasmem cévy. Chronická porucha: arterioskleróza nebo zánětlivé změny na arteriích (méně časté). Nejčastěji dochází k poruše prokrvení na dolních končetinách (ICHDKK ischemictext Rozdělení: Akutní. Chronická.

59 59 ká choroba dolních končetin), přídatný vliv má i spasmus cévy, diabetes mellitus (diabetická angiopatie) a kouření (Bürgerova choroba). Příznaky: U akutní formy: klient cítí náhlou krutou bolest, postižená končetina je bledá, studená s kolabovanými povrchními žílami, postupně dojde ke vzniku skvrnité cyanóza, pacient je neklidný, má tachykardii. U chronické formy: objevují se klaudikační bolesti, které postupně přecházejí v klidovou bolest (při pokračujícím onemocnění jsou nedokonale prokrveny svaly a kůže i v klidu, objevují se klidové bolesti, nejvíce v noci, mírní se svěšením končetiny). Trofické změny na končetině (změny kůže, vypadávání ochlupení, změny na nehtech, vznik kožních defektů). Změny barvy končetiny (bledost, fialově červené zabarvení. Špatně hmatný tep. Komplikace: Šokové stavy. Zástava tepenného prokrvení. Gangréna. Sekundární sepse. Léčba: Konzervativní: o Klid na lůžku. o Farmakologická (antikoagulancia, antiagregancia, vazodilatancia). o Fyzikální terapie (rehabilitační gymnastika). o Úprava životosprávy. Chirurgická: o Bypass. o PTA perkutánní transluminární angioplastika (rozšíření cévy pomocí speciálního katétru). Klienti jsou hospitalizováni na standardní interní oddělení nebo na chirurgii, podle způsobu zvolené léčby. Domácí péče: o Většina klientů je dále ošetřována v domácím prostředí. Seniory nebo osamělé osoby navštěvuje sestra, která monitoruje: Průběh onemocnění. Případné kožní defekty. Aktuální změny na úrovni sebepéče. Krvácivé projevy. o Klient by měl být informován o své diagnóze a o možných komplikacích. o Je poučen o nevhodnosti dlouhého sezení a stání na jednom místě, o vhodné obuvi a materiálu ponožek, o prevenci poranění a otlaků, o nevhodnosti používání elektrických prohřívaných dek a termoforů (porucha čití), o správné životosprávě nevhodnosti kouření, snížení hmotnosti, pravidelných preventivních kontrolách TK a cholesterolu.

60 Klient s hlubokou žilní trombózou (flebotrombózou) Při onemocnění dochází k trombotickému uzávěru žil dolních končetin. Hlavní nebezpeční spočívá v utržení trombu a možnosti vzniku plícní embolie. Na základě trombotického uzávěru se druhotně vytváří zánět. Proběhla flebotrombóza může vyústit v žilní nedostatečnost s otoky a trofickými změnami. text Nejrizikovější skupinu lidí tvoří klienti po IM, CMP, po chirurgických zákrocích, po zlomeninách v oblasti DK, po porodu, při užívání hormonální antikoncepce a obézní lidé. Příčiny: Zpomalení krevního toku krve (nedostatečný pohyb končetiny, nedostatek tekutin). Změny srážlivosti krve (tendence k tvorbě trombů). Poškození endotelu cévy (zánětem, úrazem). Příznaky: Zvýšená žilní náplň. Subfebrilie až febrilie. Bolestivost končetiny. Tachykardie. Otok končetiny. Mnohdy asymptomatický průběh. Komplikace: Plícní embolie. Žilní nedostatečnost. Trofické změny na kůži. Léčba: Klid na lůžku. Tišení bolesti. Trombolýza (rozpuštění trombu). Farmakologická (vazodilatancia, antikoagulancia). Klienti jsou hospitalizováni na standardní interní oddělení nebo na JIP. Domácí péče: o Po stabilizaci je klient propuštěn do domácí péče. o Klient by měl být informován o své diagnóze a o možných komplikacích. o Je poučen o vhodné obuvi a oblékání, o správné životosprávě nevhodnosti kouření, snížení hmotnosti, pravidelných preventivních kontrolách, o vhodném cvičení, o nevhodnosti dlouhého stání. o Musí umět správným způsobem provádět bandáže. o Aktuální změny na úrovni sebepéče. KONTROLNÍ OTÁZKA 7 Které základní vyšetřovací metody se používají při nemocech oběhové soustavy? Co je podstatou ischemické choroby srdeční? Popište příznaky u ischemické choroby srdeční.

61 61 Co je akutního infarktu myokardu? Popište příznaky u akutního infarktu myokardu. V čem spočívá léčba akutního infarktu myokardu? Co rozumíte pod pojem hypertenze? Uveďte příznaky hypertenze. Jak by se měl klient s hypertenzí stravovat? Uveďte příčiny onemocnění periferních tepen. Popište příznaky a léčbu při onemocnění periferních tepen. Co je podstatou hluboké žilní trombózy? SHRNUTÍ KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ OBĚHOVÉ SOUSTAVY V sedmé kapitole jsme se seznámili s vybranými onemocněními oběhové soustavy. Známe základními symptomy a znaky u těchto chorob. Orientujeme se v základních vyšetřovacích metodách. Přiblížili jsme si život člověka s chronickou ischemickou chorobou srdeční, s infarktem myokardu, s hypertenzí, s onemocněním periferních tepen a s hlubokou žilní trombózou. Známe sociální dopady těchto onemocnění. Shrnutí kapitoly

62 62 8 ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍ SOUSTAVY RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍ SOUSTAVY V osmé kapitole se seznámíme s vybranými onemocněními dýchací soustavy. Seznámíme se základními symptomy a znaky u těchto chorob. Přiblížíme si základní vyšetřovací metody. Z onemocnění potom bude věnována pozornost zánětu plic, průduškovému astmatu, tuberkulóze a bronchogennímu karcinomu. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍ SOUSTAVY Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Popsat charakteristické symptomy a znaky u onemocnění dýchací soustavy. Vyjmenovat a vysvětlit základní vyšetřovací metody. Objasnit podstatu zánětu plic, průduškového astmatu, tuberkulózy a bronchogenního karcinomu. Popsat příznaky a léčbu u těchto vybraných onemocnění. Budete umět Získáte: Základní znalosti o vyšetřovacích metodách. Získáte Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybranými onemocněními. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 20 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍ SOUSTAVY Zánět plic, průduškové astma, tuberkulóza, bronchogenní karcinom Klíčová slova

63 Charakteristické symptomy a znaky Kašel (akutní, chronický, suchý, vlhký, s expektorací vzhled sputa). Dušnost dyspnoe, nepříjemný pocit nedostatku vzduchu. Poruchy dýchání (tachypnoe zrychlené, bradypnoe zpomalené, prohloubené, mělké, nepravidelné). Hemoptýza vykašlávání nebo plivání malého množství (příměs) krve z dýchacích cest, hemoptoe vykašlávání většího množství krve z dýchacích cest. Bolest na hrudi (vázaná na dýchání a kašel). Cyanóza (centrální) namodralé zbarvení kůže a sliznic, které je důsledkem nedostatku kyslíku v krvi. Projevy respirační nedostatečnosti (neklid, ortopnoe těžká dušnost, arytmie porucha srdečního rytmu, spánková inverze). text 8.2 Základní vyšetřovací metody Anamnéza (OA, RA, PA, FA) Fyzikální vyšetření poslech, pohmat, poklep, pohled Rentgenové vyšetření nativní snímek plic Scintigrafie plic radionuklidové vyšetření Bronchoskopie endoskpoické znázornění průdušek Laboratorní vyšetření cytologické, mikrobiologické, vyšetření dle Astrupa vyšetření vnitřního prostředí Kožní diagnostické testy (kožní tuberkulinové testy, kožní alergické testy) Funkční vyšetření plic spirometrie (měření plicních objemů a kapacit). text 8.3 Klient s pneumonií Pneumonie (zánět plic) je časté akutní onemocnění charakterizované zánětlivými změnami v plicní tkáni. Představují pestrou skupinu onemocnění. Lze je třídit a kvalifikovat podle různých kritérií. Pneumonie primární vznikají z plného zdraví, obvykle mimo nemocnici. Pneumonie sekundární jsou v podstatě komplikací jiných onemocnění (bezvědomí u pooperačních stavů, poruch imunity apod.). vznikají nejčastěji v nemocnici, jsou způsobeny tzv. nemocničními patogeny a jsou nesrovnatelně závažnější než primární záněty plic. Dělení podle rozsahu plicního zánětu: Lobární pneumonie: zánět postihuje celý plicní lalok. Bronchopneumonie: zánět postihuje drobnější okrsky plic, obvykle přestupuje z bronchů na plicní tkáň. text

64 64 Intersticiální pneumonie: postihuje převážně vmezeřenou plicní tkáň. Příčiny: Jsou obdobné jako u akutního respiračního onemocnění. Zvláštním typem je tzv. pneumonie aspirační, která je vyvolána vdechnutím zvratků nebo potravy. Příznaky: Náhlý začátek, kašel (zpočátku suchý, později s expertorací). Febrilie, často s třesavkou a zimnicí. Tachypnoe zrychlené dýchání, dušnost, bolest na hrudi. Únava, bolesti hlavy, kloubů, někdy opar na rtu. Léčba: Antibiotika Klid na lůžku Symptomatická léčba (antipyretika, antitusika, expektorancia, vitamin C, zinek zvyšují imunitu, dostatek tekutin, při dušnosti bronchodilatancia, kyslík). Ošetřovatelský proces u dítěte se zánětem plic Záněty plic (pneumonie) patří mezi nejčastější a nejzávažnější onemocnění dětského věku, zejména u kojenců a batolat. U novorozenců jsou častější bakteriální záněty plic, u kojenců a batolat virové a aspirační (vdechnutí cizího tělesa) a u starších dětí opět převažují virové záněty. U oslabených dětí se objevují plísňové a parazitární pneumonie. Klinický průběh onemocnění bývá rozmanitý, od forem s mírnými příznaky až po formy s těžkým, život ohrožujícím průběhem. Pneumonie mají těžší průběh u mladších dětí. Příčiny: Viry Bakterie Plísně Paraziti Alergie Cizí těleso Příznaky: Nemoc může začínat náhle z plného zdraví, jindy je vývoj pozvolný Vysoká tělesná teplota Tachypnoe Dyspnoe Rýma Kašel Typický vzhled tváře dítěte: nápadná bledost, nebo planoucí tvář, úzkostný výraz Alární dýchání dýchání je rychlé a namáhavé, nozdry se při vdechu rozšiřují (např. u akutní pneumonie, kdy je postižena jedna plíce, tj. celé plicní křídlo) měkké části hrudníku, horní část břicha a prostor nad hrudní kostí se při vdechu vtahují dovnitř k podpažní jamce. Do plic se při vdechu nedostává dostatek vzduchu. Únava, malátnost Při těžkém průběhu: septický stav s příznaky selhávání srdce, poškození mozku, poruchou vědomí, rozvratem vnitřního prostředí.

65 65 Léčba: Antibiotika (i u virových zánětů, protože dochází často k sekundární bakteriální infekci) Antivirotika (u těžkých virových pneumonií) Ortopnoická poloha typická poloha, kterou děti zaujímají při dušnosti a která jim dovolí zapojit pomocné dýchací svalstvo. Dítě sedí na lůžku nebo na jeho okraji, se spuštěnýma nohama, ruce má o široké bázi opřené o jídelní stolek. Někteří jedinci nemohou zůstat v klidu vsedě a raději stojí v mírném předklonu (polohu upravujeme podle věku dítěte vhodnými pomůckami doplňujícími lůžko) Kyslík Zajištění průchodnosti dýchacích cest: odsávání, polohová drenáž (lůžko upravíme do šikmé polohy hlava a trup dítěte směřuje dolů). V této poloze může dítě ležet nejdéle dvě hodiny, pokud neexistují závažné kontraindikace. Ke krátkodobějším modifikacím patří poloha přes hranu lůžka nebo poloha přes koleno. Důležité je dbát na bezpečnost dítěte. Polohová drenáž usnadní odtok nahromaděného sekretu z dýchacích cest. Důležitá je spolupráce s fyzioterapeutem, dechová rehabilitace (poklepová masáž), antitusika, expektorancia. Antipyretika (salicyláty nepodávat dětem do 12-ti let) Sedativa Bronchodilatancia Domácí péče o Informuj rodiče dítěte O režimu dítěte v rekonvalescenci.. O možnostech otužování dítěte. O dechové rehabilitaci, nácviku správného dýchání, péči o prostředí, ve kterém se dítě pohybuje (znečištěné ovzduší kouření rodičů). 8.4 Klient s astma bronchiale Astma bronchiale (průduškové astma) je chronické zánětlivé onemocnění charakterizované bronchiální obstrukcí, která vyvolává záchvatovitou výdechovou dušnost. Při výdechu je provázeno na dálku slyšitelnými pískoty. Je velmi časté (postihuje asi 5% dospělých a 10-15% dětí) a jeho výskyt stále stoupá. Pro onemocnění je typický astmatický záchvat. Podle četnosti a délky trvání záchvatu rozlišujeme různé stupně a formy choroby: Lehké astma záchvat je pouze občasný, někdy jen v určité sezóně, mimo záchvaty je člověk bez potíží Středně těžké astma záchvaty jsou 1-2x týdně, ale lze je léčebně zvládnout Těžké astma záchvaty jsou velmi časté, trvají dlouho a špatně reagují na léčbu, dechové funkce jsou zhoršeny i v období mimo záchvaty Astmatický stav dlouhotrvající nakupení záchvatů nereagujících na léčbu, která vede k akutní dechové nedostatečnosti (jejímž důsledkem je pak oběhové selhání a rozvrat vnitřního prostředí) Důvodem dušnosti je překrvení a otok bronchiální sliznice, sekrece vazkého hlenu a stažení stěny průdušek (bronchospazmus). Příčiny: Alergie přecitlivělost organismu na určité podněty nemoc v tomto případě označujetext

66 66 me také jako astma atopické (atopie je vrozená schopnost organismu tvořit ve zvýšené míře IgE),které často doprovází senná rýma a atopický ekzém.. Mezi nejčastější alergeny (látky schopné vyvolat přecitlivělost) patří pyly, roztoči, prachy, ale i látky z potravy či některé léky Chronický zánět v dýchacích cestách Psychické vlivy emoce, strach, úzkost Všechny vlivy se obvykle uplatňují ve vzájemné kombinaci. Příznaky: Viditelná a slyšitelná výdechová dušnost Zaujímání ortopnoické polohy, zapojování pomocných dýchacích svalů Úzkost Někdy kašel Léčba: Životospráva odstranění alergenů v prostředí nemocného (domácí zvířata, prach), pobyt v klimaticky vhodném prostředí (oblázkové pláže u moře), otužování, dechová gymnastika. Preventivní farmaka určena k předcházení vzniku astmatického záchvatu, je nutno je užívat pravidelně, především v době, kdy očekáváme zvýšený výskyt záchvatů (pylová sezóna). Léčba záchvatů bronchodilatancia a kortikoidy, které jsou podávány inhalačně nebo intravenózně. Desenzibilizace provádí se v období mimo záchvaty, kdy se pokoušíme o úpravu imunologických pochodů v organizmu (podáváním malých dávek alergenů si na ně nemocný pomalu zvyká a pak již na alergeny nereaguje přehnaně). Klienti s průduškovým astmatem jsou většinou léčeni doma. S komplikacemi jsou přijímáni na oddělení alergologie, standardní interní lůžkové oddělení, v případě dechového selhávání na ARO. Domácí péče: o o o Zajisti ve spolupráci s klientem, jeho rodinou či sociálními pracovníky prostředí klimaticky vhodné, bez případných alergenů (koberce nahradit omyvatelnou podlahou, místo závěsů používat žaluzie, používat pračky vzduchu) Ověř, je-li klient i jeho rodina dostatečně poučen o prevenci a léčbě astmatických záchvatů Poskytni klientovi telefonické kontakty sloužící k případnému dovolání se pomoci. 8.5 Klient s TBC Tuberkulóza (dále TBC) je stále jednou z nejčastějších infekčních chorob. Onemocnění má různé klinické formy, nejčastěji jsou postiženy plíce. Rozsah a charakter tuberkulózních změn je pestrý. Vždy jsou to však různé podoby zánětu. Příkladem je tuberkulózní pneumonie, která se hojí zjizvením. Jizevnaté zhojení většího počtu TBC ložisek může mít nepříznivé důsledky pro plicní funkce, i když vlastní tuberkulózní proces byl již zlikvidován. V nepříznivých případech k zjizvení nedojde, tuberkulózní ložisko (tzv. sýrovitá hmota) změkne a vyprázdní se do průdušek. Ve tkáni tak vzniká dutina (kaverna), která se stává zdrojem infekce (pacient vykašlává sputum s příměsí BK). Dojde-li k nahlodání cévy ve stěně, vznikne krvácení chrlení krve. Jen minimální část populace se nikdy nesetkala s TBC infekcí. Očkované osoby se vyznačují zvýšenou odolností vůči nákaze. text

67 67 Příčiny TBC způsobuje Mycobacterium tuberculosis bacil Kochův (BK). Bakterie v těle přežívá mnoho let. Nemocné, u nichž lze zjistit původce infekce ve sputu nebo ve výtěrech z dýchacích cest, označujeme jako BK pozitivní. Nejčastějším zdrojem infekce je člověk nemocný TBC a vylučující BK. Přenos se děje kapénkovou infekcí. Příznaky: Kašel (suchý, později s příměsí) Hemoptýza Únava, nechutenství, hubnutí Subfebrilie, noční pocení Bolest na hrudníku. Léčba: Konzervativní kombinace antituberkulotik (ATB rifampicin, streptomycin - poškozují sluchově rovnovážný nerv, etambutol, pyrazinamid, izoniazid) podávaná dlouhodobě (až 1 rok) Chirurgická resekce postižené části plic, provádí se dnes již výjimečně, při farmakologicky nezvladatelném procesu Lázeňská doplňující Nemocný BK pozitivní musí být povinně hospitalizován! Klient je hospitalizován na oddělení respiračních nemocí. Domácí péče o Klient je propuštěn do domácího ošetřování až tehdy, je-li BK negativní (nejsou-li opakovaně nalezeny mykobakteria ve sputu). o Musí být náležitě poučen o nutnosti trvalé dispenzarizace (sledování) a pravidelném užívání léků. o Poskytni mu informativní materiály a všechny potřebné kontakty (telefonní čísla). 8.6 Klient s bronchogenním karcinomem Bronchogenní karcinom je v ČR řazen na první místo mezi zhoubnými nádory u mužů. Mezi bronchogenní karcinomy řadíme nádory průdušek i nádory vznikající v plicním parenchymu. Nádory, které vznikly v průduškách, obvykle prorůstají do plicního parenchymu a naopak. Z důvodu rozdílnosti v léčbě se nádory dělí na: Malobuněčné karcinomy (25 30%) rychlý růst, sklon k metastazování do kostí, jater, CNS, nadledvin. Nemalobuněčné karcinomy (70 75%) rostou pomaleji, metastazují později. text Příčiny: Kouření kuřáci, kteří kouřili 20 cigaret denně 20 let, mají 20x vyšší riziko vzniku bronchogenního karcinomu než nekuřáci. Pasivní kouření. Chemické/fyzikální karcinogeny. Viry. Příznaky: Objevují se až v pokročilém stadiu nemoci: Kašel nejběžnějším příznakem je kašel, který přetrvává 3-4 týdny i přes léčbu, většinou

68 68 se jedná o suchý kašel. U kuřáků bývá tzv. kuřácký kašel, který klienti považují za normální. Dochází však ke změně jeho charakteru (větší frekvence, intenzita), tomu je nutné věnovat pozornost. Hemoptýza vykašlávání krve, dochází k ní při narušení cévy nádorem, většinou se jedná o přítomnost drobných nitek krve ve sputu, které klient často přehlédne Pneumonie (zánět plic) u bronchogenního karcinomu se objevuje pneumonie nereagující na léčbu, opakující se Bolest na hrudi Chrapot Kompresivní příznaky (syndrom horní duté žíly, polykací potíže) Dušnost Léčba: Chirurgická Farmakologická Radioterapie Domácí péče: Klient odchází do domácího ošetřování řádně poučen (zákaz kouření, správná životospráva, vyvarovat se styku s osobami trpícími infekcí dýchacích cest). Pravidelně navštěvuje lékaře (kontroly na chirurgii, onkologii). Léčba je závislá na rozsahu nádoru a přítomnosti či nepřítomnosti vzdálených metastáz. U nádorů menšího rozsahu bez vzdálených metastáz se preferuje léčba chirurgická, v ostatních případech jde o kombinaci léčby chirurgické, chemoterapie a radioterapie. Nemalobuněčný karcinom je velmi málo senzitivní na léčbu, proto se v těchto případech doporučuje pouze symptomatická léčba. K udržení průchodnosti dýchacích cest se používá endobronchiální léčba pomocí bronchoskopu, jedná se o laserové nebo elektrokauterové odstranění části nádoru (pokud se jedná o nádor rostoucí do průdušek). V případě, že nádor utlačuje průdušky zvenčí, je vhodnější brachyradioterapie (zavedení zářiče pomocí bronchoskopu do průdušky). Ve všech případech je velmi důležitá léčba podpůrná, u klientů s pokročilými nálezy léčba paliativní. Klient po chirurgickém výkonu bývá uložen na chirurgickou JIP, po úpravě stavu na standardní chirurgickou ošetřovací jednotku. KONTROLNÍ OTÁZKA 8 Popište základní vyšetřovací metody při chorobách dýchací soustavy. Popište příznaky u dospělého a dítěte s pneumonií. V čem spočívá léčba pneumonie? Co je podstatou průduškového astmatu? Co může být příčinou průduškového astmatu? V čem spočívá léčba průduškového astmatu? Co je podstatou TBC? Které příznaky vykazuje klient s TBC? V čem spočívá léčba TBC? Popište příznaky bronchogenního karcinomu.

69 69 Vyskytuje se tato choroba v naší zemi vzácně nebo se jedná o časté onemocnění? SHRNUTÍ KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍ SOUSTAVY V osmé kapitole jsme se seznámili s vybranými onemocněními dýchací soustavy. Známe základními symptomy a znaky u těchto chorob. Orientujeme se v základních vyšetřovacích metodách. Přiblížili jsme si život člověka se zánětem plic, s průduškovým astmatem, tuberkulózou a bronchogenním karcinomem. Známe sociální dopady těchto onemocnění. Shrnutí kapitoly

70 70 9 ONEMOCNĚNÍ VYLUČOVACÍ SOUSTAVY RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ VYLUČOVACÍ SOUSTAVY V deváté kapitole se seznámíme s vybranými onemocněními vylučovací soustavy. Seznámíme se se základními symptomy a znaky u těchto chorob. Přiblížíme si základní vyšetřovací metody. Z onemocnění potom bude věnována pozornost zánětu močových cest, selhání ledvin, renální kolice, adenomu prostaty. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ VYLUČOVACÍ SOUSTAVY Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Popsat charakteristické symptomy a znaky u onemocnění vylučovací soustavy. Vyjmenovat a vysvětlit základní vyšetřovací metody. Objasnit podstatu zánětu močových cest, selhání ledvin, renální koliky a adenomu prostaty. Popsat příznaky a léčbu u těchto vybraných onemocnění. Budete umět Získáte: Získáte Základní znalosti o vyšetřovacích metodách. Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybranými onemocněními. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 20 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ VYLUČOVACÍ SOUSTAVY Zánět močových cest, selhání ledvin, renální (ledvinová) kolika, adenom prostaty. Klíčová slova

71 Charakteristické symptomy a znaky Příznaky: Změny v množství moči: o oligurie ( ml/den) o anurie (pod 100 ml/den) o polyurie (víc než 3 l/den) Poruchy vyprazdňování moči: o polakisurie (časté nucení na moč) o strangurie (bolest a řezavý pocit při močení) o dysurie (obtížné a bolestivé močení) o nykturie (noční pomočování) o inkontinence moči (neschopnost udržet moč) o retence moči (zadržení moči v močovém měchýři) Bolest: o nefralgie (bolest ledviny) o bolestivost při poklepu bederní krajiny (tapotement) o renální kolika Příměsi v moči: o hematurie (přítomnost krve v moči) o leukocyturie (přítomnost bílých krvinek v moči) o proteinurie (přítomnost bílkoviny v moči). text 9.2 Základní vyšetřovací metody Vyšetřovací metody: Anamnéza (OA, RA, PA, FA) Fyzikální vyšetření pohmat otoky, poklep, pohled. Vyšetření biologického materiálu: o základní vyšetření moči (průkaz bílkoviny, krve, hnisu, cukru, acetonu v moči, stanovení ph) o močový sediment (přítomnost erytrocytů, leukocytů a válců - kvalitativně) o Hamburgerův sediment (kvantitativní vyšetření sedimentu klient sbírá moč v intervalu 3 hod.) o mikrobiologické vyšetření moči (odběr moči středním proudem, méně často cévkováním, suprapubickou punkcí močového měchýře) o funkční vyšetření ledvin kreatininová clearence posuzujeme schopnost ledvin očistit tělo od určité látky, v tomto případě kreatininu, za časovou jednotku (provádíme obvykle přesný sběr moči v intervalu 24 hod.) o vyšetření koncentrační schopnosti ledvin koncentrační pokus hodnotíme schopnost ledvin zajistit stálou osmotickou koncentraci tělesných tekutin zahušťováním moči o biochemické vyšetření krve (hladina kreatininu, urey, kyseliny močové. draslíku, sodíku, vyšetření acidobazické rovnováhy) Zobrazovací metody: o ultrasonografické vyšetření (nejčastější metoda, neinvazivní, nezatěžující klienta) o RTG vyšetření: - nativní (zobrazí velikost ledvin, jejich povrch, některé močové katext

72 72 o o o o meny) - intravenózní vylučovací urografie IVU (kontrastní látka podaná do žíly se vylučuje ledvinami, vyplňuje dutý prostor ledviny a vývodné cesty močové. Prokážeme jejich patologické změny) - retrográdní (ascendentní) pyelografie (kontrastní látka se při cystoskopii vstřikuje do močovodu, vývodné cesty se tak naplňují vzestupnou cestou) - CT - renální arteriografie (zobrazení renální tepny a jejich větví) NMR radionuklidová vyšetření (izotopovánnfrografie po podání radidonuklidu zjišťujeme prokrvení ledvin; dynamická scintigrafie DTPA, gamagrafe ledvin DMSA) endoskopické vyšetření (cystoskopie endoskopické vyšetření močového měchýře, laparoskopie) biopsie ledvin ( s následným histologickým vyšetřením vzorku tkáně ledviny). 9.3 Klient se zánětem močových cest Záněty horních cest močových (pyelonefritida) jedná se o zánětlivé onemocnění ledvin postihující převážně tubuly a intersticium (přesněji je onemocnění nazýváno tubulointersticiální nefritida TIN). Mají buď charakter akutní, nebo chronický. Mohou mít infekční i neinfekční příčiny. Patří mezi nejčastější onemocnění ledvin. Záněty dolních močových cest ( někdy označované jako infekce močových cest IMC) postihují obvykle celé vývodné cesty, často jsou jednostranné. Mohou být rovněž akutní a chronické. Jsou méně závažné. Jejich nebezpečí spočívá v možném přestupu infekce vzestupnou cestou na ledvinovou tkáň, kde vznikne tubulo-intersticiální nefritida. Zánět močového měchýře je cystidita, zánět močové trubice je uretritida. text Cesty vstupu infekce: Vzestupná (ascendentní) nejčastější (zanesení infekce do močové trubice stolicí, infekcí v pochvě, instrumentálně při cévkování apod.). Dochází k ní častěji u žen, jejichž močová trubice je krátká. Hematogenní přenosem infekce z různých ložisek v těle. Lymfogenní a přímý přestup z okolí vzácná. K faktorům, které usnadňují přestup infekce mezi jednotlivými oddíly vývodných cest močových, patří tzv. vezikoureterální reflex (zpětné zatékání moče z močového měchýře do močové trubice) a městnání moči v močových cestách (způsobené zbytněním prostaty, kameny, nádorem, anatomickými změnami apod.). Příčiny: Bakterie (Escherichia coli, Proteus, Enterobakter, Staphylococcus pyogenes aureus a další); Toxické méně často (např. po lékové dlouhodobější podávání některých analgetik). Příznaky: Akutní cystitida (uretritida) dysurické potíže, polakisurie, tlak v podbřišku; celkové

73 73 příznaky obvykle chybí (popř. subfebrilie); Akutní pyelonefritida celkové příznaky (horečka, třesavka, bolesti v bedrech, břiše); je bolestivý poklep na krajinu postižené ledviny; Chronická pyelonefritida může navazovat na akutní onemocnění, častěji však probíhá od začátku jako vleklé nenápadné onemocnění; zjišťujeme hypertenzi a poškození funkcí ledvinového parenchymu; Laboratorní nález (provádí výše uvedené příznaky) v moči hematurie, leukocyturie, bakteriurie, pyurie, v krvi u akutních onemocnění bývají pozitivní známky zánětu. Možné komplikace: Mohou se vyskytnout zvláště při akutním onemocnění, které není správně léčeno; Přechod do chronického stádia (chronická pyelonefritida); Selhání ledvin. Léčba: klid na lůžku při zvýšené tělesné teplotě dieta nedráždivá, vyloučení alkoholu, černé kávy, dostatek tekutin farmakoterapie antibiotika, chemoterapeutika, symptomaticky spasmolytika. Domácí péče - pouč klienta o nutnosti dispenzarizace nejčastěji v urologické poradně, popř. u praktického lékaře poskytni mu potřebné informační materiály (zdůrazni možnost recidivy zánětu, riziko přechodu do chronicity v případě nedodržování prevence). Prevence: Správná hygiena pohlavního ústrojí, omezení cévkování močového měchýře na nejnutnější míru, dodržování asepse při nutném cévkování, péče o permanentní katetr. V případě pyelonefritidy neobstrukční (není-li prokázaná překážka v močových cestách usnadňující vznik infekce) je klient hospitalizován na interním lůžkovém oddělení. V případě obstrukce (urolitiáza a další urologická onemocnění) je léčen na oddělení urologickém. 9.4 Klient se selháním ledvin Anatomie základní funkcí ledvin je udržovat homeostázu (stálé vnitřní prostředí), odvádět z těla prostřednictvím moči odpadní látky (produkty metabolizmu např. močovina, kyselina močová) a zajistit elektrolytovou a vodní rovnováhu v organizmu. text Charakteristika onemocnění Nejsou-li ledviny schopny plnit své základní funkce ani za bazálních podmínek (tj. nízký příjem bílkovin, normální činnost ostatních orgánů, relativní tělesný a psychický klid), dochází k selhání ledvin (renální insuficience), které se projevuje oligurií, anurií nebo polyurií. Selhání ledvin rozdělujeme na: Akutní porucha vzniká náhle, obyčejně u zdravých ledvin, může být dočasná a funkce ledvin je často po léčbě plně obnovena (oligo-anurická fáze předchází fázi polyurické). Chronické velká část funkční ledvinové tkáně byla nezvratně poškozena dlouhotrvající nemocí.

74 74 Příčiny: Akutní selhání ledvin: o šok o otrava neurotoxickými jedy (rtuť, organická rozpouštědla) o obstrukce (uzávěr) močových cest o difuzní onemocnění ledvin Chronické selhání ledvin: o různé renální onemocnění (glomerulonefritida, pyelonefritida). Příznaky: Akutní selhání ledvin o anurie (diuréza menší než 100 ml za 24 hodin) nebo oligurie (diuréza menší než 500 ml za 24 hodin) o uremické příznaky o příznaky onemocnění, které selhání ledvin způsobilo o Fáze polyurická (diuréza je vyšší než 1500 ml za 24 hodin) nastupuje v pozdějším (zotavovacím) období společně s vodou se z organizmu ztrácí i elektrolyty (sodík a chloridy) Chronické selhání ledvin o anurie, oligurie o projevy urémie (apatie, spavost, nezájem o okolí, poruchy vědomí, dyspeptické potíže, hypertenze, otoky, slámově žlutá kůže, hluboké Kussmalovo dýchání, anemie, hematomy). Léčba: Odstranění příčiny léčba šoku (zajištění dostatečného průtoku ledvinami); infekcí (ATB) apod. Úprava homeostázy (vnitřního prostředí). Dieta s omezením bílkovin, soli (při otocích), při oligurii omezení tekutin /prevence převonění organizmu). Farmakoterapie podáváme snížené dávky léčiv (při selhání ledvin se řada léků vylučuje z organizmu velmi pomalu nebo vůbec!). Eliminační metody hemodialýza, hemoperfuze, peritoneální dialýza. Transplantace ledvin. Hemodialýza Je léčebná metoda nahrazující základní funkci ledvin očisťování krve od zplodin látkové přeměny (metabolizmu) a tvořící podstatu tzv. umělé ledviny. Princip je založen na dialýze prostupu látek polopropustnou membránou z jedné tekutiny (krve) do druhé (dialyzačního roztoku) po koncentračním spádu. Vlastnosti membrány a dialyzačního roztoku ovlivňují přestup různých látek, jak to vyžaduje konkrétní zdravotní stav nemocného. Současně se odstraní z těla přebytečná voda, kterou nejsou selhávající ledviny schopny vyloučit. Krev se odvádí z těla do dialyzačního přístroje, kde probíhá její očisťování, a zbavená odpadních látek se vrací. Dialyzuje se většinou ě-3x týdně vždy několik hodin. K usnadnění cévního přístupu se u chronicky dialýzovaných zakládá na předloktí tzv. A-V shunt (arterio-venózní šant spojka). Peritoneální dialýza Využívá k očišťování krve peritoneum (pobřišnici), které je přirozenou polopropustnou membránou. Dialyzační tekutinou se několikrát denně naplní přes zavedený katétr dutina břišní a do ní přestupují přes peritoneum odpadní látky, které se po uplynutí určité doby vy-

75 75 pouští i s dialyzačním roztokem. Tuto metodu si provádí klient po zaškolení sám, a není tudíž vázán na pravidelné docházení do hemodialyzačního centra. Klient s akutním selháním ledvin je hospitalizován na metabolické jednotce nebo na ARO. Klient se selháním chronickým je v péči dialyzačního centra. Domácí péče: Klient může být propuštěn do domácí péče po důkladné edukaci týkající se léčebného režimu (výživa, tekutiny, péče o cévní přístup) o pouč klienta o nutnosti dispenzarizace v nefrologické poradně o poskytni mu potřebné kontakty a informační materiály o edukuj klienta o léčebném režimu o informuj o nutnosti prevence infekčních onemocnění (chřipka, hepatitida každý nemocný má být preventivně očkován) o vysvětli (a ověř, zda porozuměl), jak se zachovat, koho kontaktovat v případě jakýchkoliv potíží o zvláštní edukaci vyžaduje klient provádějící peritoneální dialýzu. Touto problematikou se zabývá sestra specialistka na peritoneální dialýzu. 9.5 Klient s renální kolikou Kamínek (písek) se tvoří dokonce i v tenkých kanálcích ledviny. Významnější však jsou jednotlivé nebo mnohočetné konkrementy různého složení, které jsou usazeny v ledvinné pánvičce. Vznik kamínků podporují infekce, atypické složení moči a její městnání, různé malformace apod., i když příčiny potíží nelze vždy přesně stanovit.velké kameny, které nemohou opustit pánvičku ledviny, nezpůsobují koliky, ale bolesti. Jednotlivé kameny neustále narůstají, takže nakonec vyplňují celou ledvinovou pánvičku a znemožňují tak funkci ledviny. Průchod malého kamínku odvodnými močovými cestami je provázen bolestivou ledvinovou kolikou. Bolesti při tom vyzařují směrem dolů, až na vnitřní stranu stehna. Vzhledem k silným bolestem je nezbytná rychlá lékařská pomoc. Varujeme před samoléčbou. Složení ledvinových kamenů je různé (močanové, fosfátové,šťavelanové). Některé typy ledvinových kamínků lze pomocí určitých preparátů rozpouštět. Tvorba ledvinových kamenů podporuje vznik ledvinových zánětů, a proto je nutná vždy důsledná léčba. Velké ledvinové kameny se většinou musí odstranit chirurgicky. Ledvinovými kameny trpí lidé ve středním a starším věku, se sedavým zaměstnáním. Nejednou se objeví i u lidí mladých dokonce i u dětí. Ledvinové kameny jsou častým onemocněním. Při pitvách bývají nalezeny asi u 5% zemřelých. Příčina vzniku ledvinových kamenů není úplně jasná. text 9.6 Klient s adenomem prostaty Prostata, předstojná žláza, je svalový orgán uložený pod močovým měchýřem. Je velká jako kaštan, prochází jí močová trubice. Ve stáří se někdy zvětšuje, stlačuje močovou trubici, a text

76 76 způsobuje tak obtížné močení u muže. Jedná se nemaligní zvětšení prostaty. S tímto onemocněním se setkáváme u mužů ve věku let. Příčiny: Multifaktoriální stěžejní roli hrají dva faktory, a to vyšší věk a přítomnost androgenů. Příznaky: Prvotní příznaky: o Častější močení, hlavně v noci. o Dysurie obtížné močení. První stádium: o Zpomalené, obtížné močení. o Zpoždění startu mikce o Klient musí více tlačit, proud moči je slabý. o Bolest za sponou stydkou. o Reziduum ještě není (zbytková moč). Druhé stádium: o Předchozí příznaky se stupňují. o Po močení již zůstává reziduum. o Pocit neúplného vyprázdnění močového měchýře. o Polyurie (časté a vydatné močení) ukazuje na počínající poškození ledvin. o Časté močení přes den. Třetí stádium: o Svalstvo močového měchýře ochabuje, ztrácí schopnost se vyprazdňovat. o Močový měchýř je zvětšený a přeplněný ( ml). o Paradoxní ischurie (zadržení moči provázené odchodem moči z přeplněného močového měchýře po kapkách). o Měchýř se přestane vyprazdňovat zcela, dojde ke komplexní retenci. Komplikace: Retence (zadržení) moči. Močová infekce při hromadění moče v močovém měchýři. Vznik močových kamenů pro retenci moče a infekce v močovém měchýři. Léčba: Konzervativní: o Úprava diety zákaz alkoholu a dráždivých jídel. o Úprava životosprávy prevence prochladnutí, pravidelná stolice. o Hormonální terapie. o Rostlinné přípravky kořen kopřivy, jádra dýně. o Cévkování k jednorázovému zvládnutí retence moče. o Permanentní katetrizace v předoperačním období. o Antibiotika, chemoterapeutika při infekci. Chirurgická: o Otevřená prostatektomie, transuretrální prostatektomie (prostatektomie chirurgické odstranění prostaty). o Kryochirurgie zmrazení prostaty tekutým dusíkem. Klient je přijat na standardní ošetřovací jednotku urologického oddělení. Psychická podpora nemocného. Domácí péče: o Klient s permanentním katetrem musí být dostatečně informován o základ-

77 77 o o o o o o ním ošetřování katetru v domácím prostředí, o dostupnosti lékaře v případě ucpání katetru, retence moče, výměny katetru, o možnosti využití služeb agentur domácí péče. Klient chodí k lékaři na pravidelné kontroly. Musí pravidelně užívat předepsané léky. Měl by dodržovat životosprávu, pitný režim, aktivní pohyb, močit ve stoje, nezadržovat moč, neprochladnout. Klient by měl být ujištěn, že pohlavní styk není škodlivý, po souloži se vymočit, dbát na hygienu genitálu. V případě zvýšené teploty, krvavé moči, nemožnosti se vymočit, musí neprodleně vyhledat lékaře. Vhodné je informovat také klientovy rodinné příslušníky. KONTROLNÍ OTÁZKA 9 Které základní vyšetřovací metody se v urologii používají? Uveďte příznaky zánětu močových cest. V čem spočívá prevence a léčba zánětu močových cest? Popište akutní a chronické selhání ledvin. V čem spočívá léčba selhání ledvin? Co je podstatou renální koliky? Popište příznaky u klienta s adenomem prostaty. V čem spočívá léčba tohoto onemocnění? SHRNUTÍ KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ VYLUČOVACÍ SOUSTAVY V deváté kapitole jsme se seznámili s vybranými onemocněními vylučovací soustavy. Známe základními symptomy a znaky u těchto chorob. Orientujeme se v základních vyšetřovacích metodách. Přiblížili jsme si život člověka se zánětem močových cest, se selháním ledvin, s renální kolikou a adenomem prostaty. Známe sociální dopady těchto onemocnění. Shrnutí kapitoly

78 78 10 ONEMOCNĚNÍ KOŽNÍ SOUSTAVY RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ KOŽNÍ SOUSTAVY V desáté kapitole se seznámíme s vybranými onemocněními kožní soustavy. Seznámíme se se základními symptomy a znaky u těchto chorob. Přiblížíme si základní vyšetřovací metody. Z onemocnění potom bude věnována pozornost bércovým vředům, malignímu melanomu, svrabu. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ KOŽNÍ SOUSTAVY Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Popsat charakteristické symptomy a znaky u onemocnění kožní soustavy. Vyjmenovat a vysvětlit základní vyšetřovací metody. Objasnit podstatu bércových vředů, maligního melanomu a svrabu. Popsat příznaky a léčbu u těchto vybraných onemocnění. Budete umět Získáte: Získáte Základní znalosti o vyšetřovacích metodách. Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybranými onemocněními. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 15 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ KOŽNÍ SOUSTAVY Bércové vředy, maligní melanom, svrab. Klíčová slova

79 Charakteristické symptomy a znaky Subjektivní: Svědění (pruritus) provází ekzémová onemocnění, kopřivku, svrab apod. Pálení např. při poleptání Bolest např. při furunklu, pásovém oparu, zánětu žil, zánětlivém onemocnění Napětí zejména u Quinckeho edému (alergická reakce organizmu projevující se otokem v podkoží) Objektivní: Eflorescence (výkvětky) primární, sekundární Plošné změny Výsledné stavy text Primární eflorescence: Makula (skvrna) plošná změna barvy kůže Papula (pupen) prominující útvar vyvolaný změnami epidermis a horních vrstev koria Tuber (hrbol) prominující, větší, vyvolaný změnami kdekoliv v kůži Urtica (kopřivkový pupen) prominující plošný pupen, tvořený otokem v koriu Vezikula (puchýřek) drobnější, prominující dutý útvar vyplněný tekutinou (většinou tkáňovým mokem) Bulla (puchýř) větší než vezikula Pustula (neštovička) prominující drobný útvar, od začátku vyplněný hnisem, v okolí zánětlivý lem Sekundární eflorescence: Squama (šupina) vzniká z olupující se rohové vrstvy, drobné (olupování otrubovité) velké (cárové olupování lamelózní) Crusta (strup) na povrchu kůže ze zaschlého tkáňového moku (žluté barvy) nebo z hnisu (zelený), z krve (hnědý až černý) Eschara (příškvar) útvar sedící v kůži, vzniká z odumřelé tkáně a po jeho odloučení zbývá vřed Ragáda (trhlina) hlubší defekt, tvoří se v kožních rýhách Erose (oděrka) povrchní defekt zasahující do koria až podkoží, hojí se bez jizvy Ulcus (vřed) hlubší defekt, zasahuje do koria až podkoží, hojí se jizvou Plošné změny: Erytém difúzní zarudnutí z aktivního překrvení kůže Cyanóza likvidní (nafialovělé) plošné zbarvení kůže z pasivního překrvení Edém (otok) difuzní zduření kůže z prosáknutí tkáňovou tekutinou Medidace (mokvání) výron tkáňové tekutiny u erozí vzniklých po prasklých puchýřcích Desquamace (olupování) tvorba šupin na větších plochách Lichenifikace zhrubění kůže a zvýraznění prohloubení kožních rýh Papilomatóza (vegetace) květákovité plošné bujení Výsledné stavy: Jizva vazivová náhrada ztráty tkáně v koriu nebo podkoží Sklerotizace difuzní ztuhnutí kůže, především z dlouhotrvajícího městnání Elefantiáza difuzní zbytnění kůže Atrofie ztenčená kůže, je lesklá a snadno zranitelná U všech kožních projevů se také popisuje velikost, barva, tvar, povrch, ohraničení, konzistence a okolí. Dále je nutné sledovat umístění (lokalizaci), počet a způsob rozmístění (konfiguraci).

80 Základní vyšetřovací metody Anamnéza (osobní, rodinná, pracovní, alergologická, farmakologická, sociální) o Rodinná (výskyt u ostatních členů rodiny v předchozích generacích) o Osobní (údaje o prodělaných chorobách od narození, zjištění začátku choroby) o Projevy a dynamika onemocnění aj. o Profesionální anamnéza faktory a látky působící v zaměstnání nebo mimo něj, u malých dětí druh hraček (gumové, lakované, kovové, barvené apod.), u větších dětí kontakt se zvířaty, rostlinami, druh zájmové činnosti, sport aj.) o Léková a alimentární souvislost s užíváním některých léků, výskyt nebo zhoršení onemocnění po požití některých jídel text Popis a hodnocení objektivních příznaků: o Vyšetření kůže celého tělesného povrchu (zrakem hodnotíme barvu, pohmatem charakter kožního povrchu) o Dále se objektivně určí lokalizace chorobných změn, tzv. predilekční lokalizace (místa, kde se některé kožní choroby typicky lokalizují): Predilekce intertriginózní místa vlhké zapářky, místa, kde na sebe naléhají dvě kožní plochy (oblast perigenitální, axilární, pod převislými prsy, břichem aj.) Predilekce seboroická v místech s hojným výskytem mazových žláz (vlasatá část hlavy, čelo, okolí nosu, brada, oblast sterna, okolí pupku, mezi lopatkami aj.) Predilekce aknózní celý obličej, celá horní polovina zad, ramena, sternum Predilekce lichen ruber planus vnitřní strana předloktí, bérce, břicho, ústní sliznice Predilekce krevní embolizace exantémy diseminované hematogenní cestou (boční strany hrudníku, vnitřní strany paží, stehen) Predilekce psoritická typicky ve vlasaté části hlavy, okolí loktů, kolen, sakrální oblast Predilekce svrabová v místech, kde je rohovina hojně hydratovaná a měkká, vhodná pro svrabové chodbičky zákožky svrabové (meziprstní prostory rukou, vnitřní strana předloktí, boční strany hrudníku, podbřišek aj.) Pomocné a diagnostické vyšetřovací metody: o Nitroprese stlačení kůže skleněnou destičkou, tím se odstraní zarudnutí u zánětlivých projevů a vyniknou jiné struktury (hlavně u kožních TBC) o Lupa slouží k lepšímu pozorování kůže a změn těžko rozlišitelných pouhým okem o Seškrábnutí povrchu kůže k upřesnění diagnózy, např. při lupénce dojde po seškrábnutí šupin na ložisku k charakteristickému bodovitému krvácení o Sondáž k zjišťování hloubky a směru píštělí nebo k průkazu tloušťky tkáně o Laboratorní vyšetření: Biochemie, hematologie (např. krevní obraz + diferenciál, jaterní funkce, ASLO, urea, kreatinin, kreatin, cholesterol, glykemická křivka aj.) Mikrobiologické vyšetření kultivační určení a zjištění citlivosti mikrobů osídlujících nemocnou kůži nebo sídlících přímo v hnisavých procesech Mykologické vyšetření zahrnuje vyšetření: Mikroskopické (odběr šupin z chorobných ložisek) Kultivační (odebrané šupiny kůže, vlasy a nehty se kladou na specifický agar a sledují se kolonie vyrostlých plísní)

81 81 o Vyšetření Woodovou lampou zářič UVA záření, ve kterém určité částice nebo látky specificky fluoreskují (vlasy a šupiny postižené mikrosporií fluoreskují např. světlezeleně aj.) Histologické a cytologické vyšetření materiál se získává chirurgickou excizí skalpelem (odebraný materiál by měl obsahovat všechny vrstvy kůže včetně podkoží nebo excizí kruhovým skalpelem, tzv. průbojníkem; cytologické vyšetření se provádí především u puchýřnatých chorob (provádí se nátěr ze spodiny puchýře po odstřihnutí krytu puchýře nůžkami) o Alergologické vyšetřovací metody: Testy náplasťové (epikutánní) testují se alergeny působící přecitlivělost přímým kontaktem s kůží, vyhodnocují se za a 72 hodin Tzv. sada rutinních testů obsahuje nejčastější kožní alergeny běžného života (10-12 látek, např. kobalt, nikl, chrom, měď, rtuť, benzin, prokain atd.) Speciální náplasťové testy vybrané kožní alergeny z určitého výrobního odvětví (např. gumárenský průmysl, stavebnictví apod.) Testy skarifikační užívají se alergeny tekuté povahy, které se aplikují na vnitřní stranu předloktí drobným vpichem injekční jehlou, reakce se odečítá za minut (časná) nebo za hodin (pozdní) Testy perorální lék nebo poživatina se podají v malém množství v době bez kožních projevů a sleduje se případné zhoršení kožních projevů (např. rýma, svědění, astmoidní potíže aj.) Nepřímá metoda zjišťování přecitlivělosti sérum suspektní osoby z přecitlivělosti se přenese na zdravou osobu intradermálním vpichem, v současnosti se neprovádí, neboť je nutné vyšetřit předem australský antigen, BWR, HIV a mít souhlas osoby, na kterou se sérum přenáší Stanovení trombo cytopenického indexu po požití nebo vpichu alergenu dochází k poklesu trombocytů až o 20% za 60 minut Funkční zkoušky: Zkouška dermografizmu na kůži se provádí tahem tupým hrotnatým předmětem rýha a pozoruje se, za jak dlouho se objeví zčervenání nebo kdy dojde k zblednutí (nervově labilní lidé výraznější červený dermografizmus) Zkouška reaktivity kožního povrchu na alkálie využívá se především v pracovním lékařství (eliminace jedinců nesnášejících alkalizaci kůže - zedníci, holiči, zdravotní sestry, kadeřnice apod.) Reaktivita kůže na UV záření stanovení citlivosti kůže vůči UV paprskům Tepelný a chladový test reaktivita kůže vůči teplu a chladu při podezření na tepelnou nebo chladovou kopřivku Funkční zkouška potních žláz pomocné vyšetření při poruše pocení o Vyšetřovací metody v dermatovenerologii: Mikrobiologické Virologické Hemokultivační Parazitologické Mykologické

82 Klient s bércovými vředy Ulcus cruris (bércový vřed) je poměrně častá komplikace křečových žil na dolních končetinách. Vzniká kožní defekt, který je pro klienta velkým problémem (péče o defekt, častá ambulantní péče, sociální důsledky, společenská izolace, pracovní omezení apod.). Častěji postihuje ženy než muže, a to kolem 50.roku života. Léčba: Místní léčba aplikace léků, převazování rány 2x týdně, koupel ve slabém roztoku hypermanganu, poté seškrábat exkochleační lžičkou bakteriální nánosy ze spodiny vředu nebo zbytky mastí, pak asi na 20 minut přiložíme dezinfekční obklad. Poté ošetříme okolí vředu (zinková pasta nebo pasty s antimikrobiálním účinkem), aplikujeme léčebnou mast cíleně do vředu: k vyčištění vředu se užívají masti např. s proteolytickými enzymy, kafrová mast, mast s kyselinou benzoovou, někdy také lokální antibiotika dle citlivosti a po vyčištění vředu léky, které podporují granulaci a epitelizaci (např. borová vazelína s různými účinnými látkami). Zásadně se vyhýbáme mastím, které vedou k přecitlivělosti (např. Framykoin nebo masti s rostlinnými extrakty heřmánkem, měsíčkem zahradním apod.) Chirurgická léčba poměrně častá je metoda nařezávání zavalitých okrajů vředů, ze kterých nelze předpokládat rychlý růst epitelu. Kompresivní léčba nejpodstatnější, principem je správně provedená elastická bandáž, čímž se zvyšuje tlak v žilním systému a společně s pohybem (při chůzi) urychluje žilní návrat, zabraňuje městnání krve, a přispívá tak k rychlejšímu hojení. Nelze však aplikovat při velkých otocích, bakteriálnímu ekzému nebo u starých imobilních klientů. Fyzikální léčba využívá se zejména tzv. horské slunce, elektrostimulátory, magnetoterapie apod., které mají význam při granulaci a epitelizaci vředů, snižují také jejich bolestext Příčiny: Dědičné dispozice Obezita Sedavé zaměstnání nebo dlouhé stání Nedostatek tělesného pohybu Větší počet těhotenství nebo hormonální léčba Nepohodlná obuv s vysokými podpatky Věk Vzniká po drobném poranění na základě mokvavého bakteriálního ekzému Vzniká samovolně Vzniká po proběhlém zánětu žil Méně často vzniká ve varikózním terénu Příznaky: Lokalizace nad kotníky (častěji vnitřními) Nepravidelný tvar s navalitými okraji Spodina vpředu je zpočátku hnisavě povleklá V okolí vředu patrné příznaky tzv. varikózního komplexu otoky, uloženiny krevního barviva, mikrobiální ekzém nebo ztenčená kůže Otoky k večeru nebo dlouhým stáním se zvětšují Ztenčená, papírová kůže Bolestivost není, nebo jen mírná U starších lidí se smíšeným poškozením tepen a žil bolestivost různého stupně Průběh je různý, některé vředy se hojí rychle, jiné léta a často recidivují

83 83 tivost. Celková léčba má především podpůrný účinek, součástí je také léčba celkového onemocnění (hypertenze, cukrovky, srdečního selhávání apod.), podávají se venotonika (Cilkanol, Glycenol), vazodilatancia (Agapurin, Xanidil). Domácí péče: o Informuj o nutnosti dodržování hygienických doporučení. o Vysvětli klientovi význam dodržování léčebného režimu. o Zdůrazni význam případné dispenzarizace. o Vysvětli klientovi nevhodnost zaškrcování oděvu, zvláště punčoch a ponožek. o Nevhodné je rovněž nošení vysokých podpatků, ale dobré nejsou ani boty nízké, bez podpatků; klient by měl nosit pohodlnou obuv. o Nevhodné jsou návštěvy saun, horkých lázní apod., ani pokládání nohou na přímé zdroje tepla. o Doporučené vhodné cviky, v době klidu končetiny v elevaci, součástí hygienické péče mají být masáže vlažnou vodou (vše podrobněji viz výše) Klient s maligním melanomem Prekanceróza chorobné příznaky, ze kterých se v budoucnu může vyvinout zhoubný nádor (předrakovinný stav). Kožní nádory útvary vzniklé nadměrným růstem některého buněčného typu nebo nadměrným hromaděním tkáně. text Kožní nádory 1. Benigní 2. Maligní Nádory dělíme na benigní a maligní. Mezi oběma skupinami jsou jisté náznaky přechodů. Některé benigní nádory se někdy zvrhají v maligní a některé maligní jsou dlouho na jediném místě, popř. se spontánně zhojí. Toto však platí o primárních nádorech kůže. Nádory druhotné tj. metastázy zhoubných nádorů do kůže jsou zhoubné. Ad 1, Častým typem benigních kožní nádorů jsou: o keratózy (bradavčité výrůstky zapříčiněné nadprodukcí keratinu) o papilomy o mazové cysty o keratoakantomy o hemangiomy (mateřská znaménka složená ze shluku krevních cévek) Ad 2, Maligní kožní nádory patří k nejčastějším rakovinám vůbec. Často vznikají díky dlouhodobému vystavení kůže slunečnímu světlu bazaliom nebo maligní melanom. Všechny kožní nádory a nádůrky, veškeré vřídky a stroupky, které se dlouho nehojí, zvláště když jsou na obličeji, na rtech, na rukou, tj. na světlu přístupných částech kůže nebo na přechodech kůže ve sliznici (rty, ústa, pohlavní ústrojí), mají být co nejdříve prohlédnuty odborným lékařem. V případě potřeby se dá udělat excise (vyříznutí celého postiženého místa nebo jeho části) a tkáň se zašle na mikroskopické vyšetření.

84 84 Maligní melanom Vychází z pigmentových buněk v kůži, sliznicích, v centrálním nervovém systému a v oku. Jedná se o nádor, který většinou rychle metastazuje a končí smrtelně, nejprve metastazuje do regionálních uzlin, poté i do vzdálených a při další progresi se tvoří orgánové metastázy. Klinicky se jeví jako neostře ohraničené ložisko s nepravidelnou pigmentací od světle do tmavě hnědé s hladkým povrchem nebo ostře ohraničené ložisko s mírně vyvýšeným okrajem od světle až po temně hnědou s nádechem domodra anebo uzlíky různé velikosti, barvy od modrohnědé přes šedou, vínově červenou až po masově červenou, uzlíky rychle rostou a na povrchu zvředovatí. Příčiny: Chronické mechanické dráždění kůže Sluneční záření Genetické faktory Karcinogenní látky Snížená obranyschopnost organizmu Příznaky: Nezánětlivé tuhé hrboly. Nehojící se eroze nebo vředy. Granulační a krvácející útvary. Útvary rezistentní ke konzervativní léčbě. Podkožní uzel nebo zduření. Defekty na kůži bez zjevné příčiny. Léčba: Totální excize, někdy s vynětím regionálních lymfatických uzlin (histologické vyšetření). Totální exstirpace u útvarů podezřelých z maligního zvrhnutí. Kryodestrukce (tekutým dusíkem). Ozáření laserem. Ozáření rtg. betatronem, radionuklidovým zářičem, radioizotopy. Lokální, celková fotochemoterapie a fotodynamická léčba. Lokální, celková cytostatická léčba. Imunoterapie. Domácí péče: Informuj o nutnosti dodržování hygienických doporučení. Vysvětli klientovi význam dodržování léčebného režimu. Zdůrazni význam případné dispenzarizace Klient se svrabem Svrab (Scabies hominis) je poměrně běžné parazitární onemocnění, patří také mezi choroby přenosné sexuálním stykem (STD). Samička zákožky svrabové klade vajíčka do chodbiček v epidermis. Z vajíček se líhnou larvy, vyvíjejí se v nymfy a ty dorůstají do dospělého imaga (zcela vyvinutý a dospělý jedinec). Inkubační doba je 2 6 týdnů a její délka záleží na imunologickém stavu klienta a úrovni osobní hygieny. text Příznaky: Výrazné svědění, které se zintenzivní při zahřátí.

85 85 Onemocnění probíhá ve dvou stadiích: o Zpočátku v místě vstupu vznikají na kůži pupínky (papuly) většinou kryté stroupkem (krustou), od pupínku se táhne chodbička 0,5 2 cm dlouhá, vyplněná vajíčky; na konci chodbičky může být pupínek typický je nález pupínků ve dvojicích, obvyklá místa výskytu jsou meziprstní prostory, vnitřní strana předloktí, přední řasa podpažní, podbřišek, v pase, u žen na prsních bradavkách, u mužů na žaludu a předkožce, u kojenců a batolat ve dlaních a ploskách. o Později na kůži celého těla dochází ke vzniku zánětlivých projevů (svědivá červená papilózní vyrážka), škrábáním postižených míst vznikají pruhovité oděrky a známky zánětu jako alergická odpověď na antigenní působení zákožek nebo jejich metabolitů. Komplikace Zřídka se lze setkat se zvláštní formou svrabu (Scabies norvegica). Tato forma vzniká po delší době trvání normálního svrabu a zvláště u lidí trpících dalšími chorobami (např. duševními chorobami, postižením CNS aj.), projevuje se výsevem stroupků na kůži, především v obličeji a ve vlasaté části hlavy, ale může postihovat až kůži celého těla. Z dalších příznaků se objevuje vysoká teplota, ztráta váhy, svědění různé intenzity. Léčba: Obvykle probíhá ambulantně, pouze u komplikovaných případů s druhotnou infekcí nebo asociálních osob se doporučuje hospitalizace, která zaručí příslušnou léčbu a nutná hygienická opatření. Zevní terapie protisvrabové preparáty, např. emulze Scabicid, která se aplikuje po předchozí koupeli od krku dolů na celý trup a končetiny. Emulze se nechá působit hodin a pak se klient vykoupe, obleče si čisté prádlo a vymění se lůžkoviny, předchozí šatstvo se vypere, přežehlí nebo alespoň týden větrá. Klient je ihned po namazání neinfekční, léčbu je možné opakovat za 3 dny, což vzhledem k vysoké toxicitě léčebného přípravku není mnohdy nutné. Domácí péče: informuj o nutnosti dodržování hygienických návyků; vysvětli klientovi význam léčebného režimu, sexuální zdrženlivosti (vzhledem k možnému přenosu svrabu sexuální cestou). Zdůrazni význam případné dispenzarizace a léčby celé rodiny, sexuálních partnerů, případně pracovního kolektivu. KONTROLNÍ OTÁZKA 10 Popište základní vyšetřovací metody v kožním lékařství. Popište příčiny vzniku bércového vředu. V čem spočívá léčba bércových vředů? Popište příznaky maligního melanomu. V čem spočívá prevence a léčba maligního melanomu? Popište příznaky a léčbu svrabu. SHRNUTÍ KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ KOŽNÍ SOUSTAVY V desáté kapitole jsme se seznámili s vybranými onemocněními kožní soustavy. Známe zá- Shrnutí kapitoly

86 86 kladními symptomy a znaky u těchto chorob. Orientujeme se v základních vyšetřovacích metodách. Přiblížili jsme si život člověka s bércovými vředy, maligním melanonem, svrabem. Známe sociální dopady těchto onemocnění.

87 87 11 ONEMOCNĚNÍ TRÁVÍCÍ SOUSTAVY RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ TRÁVÍCÍ SOUSTAVY V osmé kapitole se seznámíme s vybranými onemocněními trávící soustavy. Seznámíme se se základními symptomy a znaky u těchto chorob. Přiblížíme si základní vyšetřovací metody. Z onemocnění potom bude věnována pozornost gastroduodenálnímu vředu, jaterní cirhózou, cholecystitis, chronické pankreatitis, kolorektálnímu karcinomu, střevní neprůchodnosti, střevnímu vývodu. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ TRÁVÍCÍ SOUSTAVY Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Popsat charakteristické symptomy a znaky u onemocnění trávící soustavy. Vyjmenovat a vysvětlit základní vyšetřovací metody. Objasnit podstatu gastroduodenálního vředu, jaterní cirhózy, cholecystitis, chronické pankreatitis, kolorektálního karcinomu, střevní neprůchodnosti, stomie. Popsat příznaky a léčbu u těchto vybraných onemocnění. Budete umět Získáte: Získáte Základní znalosti o vyšetřovacích metodách. Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybranými onemocněními. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 20 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ TRÁVÍCÍ SOUSTAVY Gastroduodenální vřed, jaterní cirhóza, cholecystitis, chronická pankreatitis, kolorektální karcinom, střevní neprůchodnost, stomie. Klíčová slova

88 Charakteristické symptomy a znaky Nechutenství (anorexie). Poruchy polykání (dysfagie). Nadměrné slinění (hypersalivace). Bolest (dolor): viscerální, kolikovitá, tenezmus (bolestivé nucení na stolici). Nevolnost (nauzea). Škytavka (singultus). Zvracení (emeze). Hemateméza (přítomnost krve ve zvratcích). Průjem (diarea). Zácpa (obstipace). Patologické příměsi ve stolici: o Meléna (natrávená krev ve stolici). o Enteroragie (čerstvá krev ve stolici). text 11.2 Základní vyšetřovací metody Anamnéza: OA, RA, PA, FA. Fyzikální vyšetření: pohled, pohmat, poslech, poklep. Odběry biologického materiálu: krev, moč, stolice, trávící šťávy, zvratky, vzorky tkání. Zobrazovací metody: o Ultrasonografie břicha: klient před vyšetřením lační a je poučen o výkonu. o RTG vyšetření: nativní snímek břicha bez zvláštní přípravy, klient před vyšetřením lační a je poučen o výkonu. o Vyšetření s pozitivním kontrastem: kontrastní látka se vpravuje do zažívacího traktu ústy nebo pomocí klyzmatu do konečníku (irrigografie). o Angiografie viscerálních tepen: kontrastní vyšetření břišních tepen. Kontrastní látka se podává katetrem zavedeným přes a. femoralis a vstřikuje se do zobrazované tepny. o CT počítačová (centrální) tomografie: vyšetření se provádí s kontrastní látkou nebo bez ní. o Magnetická rezonance (nukleární magnetická rezonance, NMR): vyšetření se provádí s kontrastní látkou nebo bez ní. Endoskopické vyšetření: o Orální endoskopie: vyšetření jícnu, žaludku a duodena. o Rektoskopie: vyšetření konečníku do vzdálenosti cm. o Koloskopie: endoskopické vyšetření tlustého střeva. o Laparoskopie: endoskopické vyšetření břišní dutiny (např. jater). o ERCP (endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie): kombinace endoskopické a RTG metody při vyšetření vývodu žlučníku a slinivky břišní na Vaterské papile. text 11.3 Klient s vředovou chorobou gastroduodena Vředová choroba žaludku a duodena je celkové onemocnění projevující se defektem těchto oddílů trávící trubice, které přicházejí do kontaktu s kyselou žaludeční šťávou. V důsledku poruchy rovnováhy mezi ochrannými mechanismy (např. mucin) a agresivními mechanismy text

89 89 (např. HCl) žaludeční sliznice dochází ke vzniku eroze (natrávení) sliznice žaludeční šťávou. Toto onemocnění se projevuje jako: Primární Sekundární: následek jiných (závažných) onemocnění (šok, popáleniny, traumata, poškození CNS, apod.). Příčiny: Jedná se o onemocnění multifaktoriální (faktory, které zvyšují tvorbu a vylučování HCl nebo naopak porušují ochrannou bariéru sliznice GIT). Stres a přepracování (při stresu se aktivuje sympatikus, a proto se zvyšuje tvorba HCl). Strava a stravovací návyky (nepravidelnost ve výživě). Kouření, alkohol, velké množství černé kávy. Léky s ulcerogenním účinkem (salicyláty, antirevmatika, kortikoidy). Helicobakter pylori (bakterie velmi odolná vůči působení HCl). Genetické dispozice. Příznaky a průběh onemocnění: Onemocnění zpravidla probíhá chronicky, kdy se střídají období akutního vzplanutí a remisí. Po první atace se může vyléčit. Vzplanutí choroby přichází zejména na jaře a na podzim (sezónní výskyt). Tab. č. 1 Příznaky vředové choroby žaludku a duodena Příznaky Žaludeční vřed Duodenální vřed Lokalizace bolesti Nadbřišek, pod mečovitým výběžkem V pravém nadbřišku Závislost bolesti na jídle Během jídla a po jídle Nalačno, často v noci Závislost bolesti na období Nemá sezónní výskyt Na jaře, na podzim Chuť k jídlu Zachována, nemocný jí často, aby Zachována,vyhýbá se jídlu z důvodu výskytu bolesti předešel bolesti Zvracení Časté, přináší úlevu,s nestrávenými zbytky potravy Méně časté, nepřináší úlevu, obsahuje jen žaludeční šťávy Zdroj: SLEZÁKOVÁ, L. a kol. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty I. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, Komplikace: Krvácení: projevuje se hematemézou, melénou, má formu makroskopickou nebo mikroskopickou. Perforace: proděravění žaludeční stěny a pronikání žaludečního obsahu do dutiny břišní (peritonitida). Penetrace: proděravění vředu do sousedního orgánu (nejčastěji do pankreatu). Polyroduodenální stenóza: organická, funkční. Léčba: Konzervativní: o Úprava životosprávy: zpomalení životního tempa. o Dietoterapie: mechanicky a chemicky šetřící strava.

90 90 o Medikamentózní léčba: antiulcerotika, antacida, parasympatolytika, ATB (u Helicobaktera pylori). o Psychoterapie zvládání stresových situací. o Lázeňská léčba po zvládnutí akutní fáze. o Dispenzarizace prevence vzniku komplikací. o Ošetření vředu během gastroskopie (stavění krvácejícího vředu zaklipováním cévy nebo opichem). Chirurgická při komplikacích. Klienti jsou léčeni ambulantně, nebo jsou v období akutní exacerbace přijati na standardní interní oddělení nebo na JIP interního či chirurgického oddělení (při komplikacích). Domácí péče: o Klient by měl být informován o své diagnóze a o možných komplikacích. o Je poučen o správné životosprávě nevhodnosti kouření, požívání alkoholu, vhodné výživě, pravidelných preventivních kontrolách, nutnosti užívání předepsaných léků. o Je mu zdůrazněna nutnost pravidelného režimu, minimalizování stresových faktorů Klient s jaterní cirhózou Jaterní cirhóza je chronické onemocnění, při kterém dochází k ireverzibilní přestavbě jaterního parenchymu k nekróze jaterních buněk a jejich náhradě vazivovou tkání. Játra jsou postižena difuzně a nastává porucha jejich metabolických funkcí a změna objemu (zvětšení). Vlivem poškozené jaterní tkáně nedochází k detoxikaci amoniaku na močovinu, což je příčinou následných komplikací (jaterní encefalopatie a selhání jater). text Příčiny: Nedoléčená hepatitida. Onemocnění žlučových cest spojené s chronickou cholestázou (biliární cirhóza). Chronický alkoholismus. Selhávání pravého srdce (městnání ve velkém oběhu). Autoimunní onemocnění. Průběh onemocnění: Latentní forma: jaterní cirhózu neprovází žádné příznaky. Kompenzovaná forma: projevuje se nespecifickými příznaky (únava, nechutenství, nesnášenlivost některých jídel, dyspepsie), je diagnostikována většinou náhodně. Dekompenzovaná forma: přidávají se typické příznaky (ascites, otoky, krvácivé projevy) a může dojít až k rozvoji jaterního kómatu nebo krvácení z jícnových varixů. Příznaky: Otoky (způsobené nedostatkem bílkovin v krvi a ztíženým průtokem krve játry). Palmární erytém (zarudnutí dlaní). Ascites (nahromadění tekutiny v dutině břišní). Jícnové varixy (projev kolaterálního oběhu). Krvácivé projevy (epistaxe, petechie). Caput medusae (kolaterální oběh patrný na břiše). Subikterus žlutavé zabarvení očního bělma; ikterus žlutavé zabarvení kůže a sliznic (žloutenka) způsobeno nahromaděním bilirubinu v krvi.

91 91 Dyspepsie. Svědění. Únava. Pavoučkové névy. Psychické změny jaterní encefalopatie (změny povahových vlastností, apatie, neklid, zmatenost). Jaterní kóma: o Vystupňované krvácivé projevy (nedostatečná tvorba faktorů nutných ke správné koagulaci). o Vystupňované příznaky jaterní encefalopatie. o Spánková inverze (projev poškození mozku). o Porucha vědomí (postupný rozvoj kómatu). o Neurologické příznaky (třes prstů ruky připomínající pohyb motýlích křídel). o Nasládlý zápach z úst. Komplikace: Krvácení z jícnových varixů. Jaterní kóma. Karcinom jater. Léčba: Konzervativní: o Dietoterapie (dostatek bílkovin). o Medikamentózní léčba (hepatoprotektiva, ATB k potlačení střevní mikroflóry, kortikoidy, vitamín K, diuretika, infuzní terapie Nitramin, albumin, glukóza, vitamíny, elektrolyty). o Punkce ascitu opakovaně (při jednom zákroku je možné vypustit 1-3 litry výpotku, jako prevence hypovolemického šoku). Chirurgická: transplantace jater. Klient je přijat na standardní interní oddělení, při projevech rozvoje jaterního kómatu nebo krvácení z jícnových varixů na JIP interního či chirurgického oddělení. Domácí péče: o Klient by měl být informován o své diagnóze a o možných komplikacích. o Je poučen o správné životosprávě nevhodnosti požívání alkoholu, vhodné výživě, pravidelných preventivních kontrolách, nutnosti užívání předepsaných léků. o Zajistíme dostatečný kontakt s rodinou (informování členů rodiny o zvláštnostech v chování klienta, které plynou z choroby). o Řešení sociální situace klienta (invalidní důchod, změna profese) Klient s cholecystitis Cholecystitis je zánětlivé onemocnění postihující žlučník. text Rozdělení: Akutní: infekce do žlučníku vniká krevní cestou nebo ze střeva proti proudu vylučované žluči. Chronická: navazuje často na akutní zánět, většinou však probíhá pomalu a vyvíjí se plíživě.

92 92 Příčiny: Cholecystolitiáza: ztráta schopnosti kontrakce žlučníku vlivem ztluštění a svraštění stěny. Genetické dispozice: ženy trpí tímto onemocněním častěji než muži. Špatná životospráva: otylost, přejídání se. Příznaky: Akutní cholecystitis: o Bolest (biliární kolika) kolikovitá bolest lokalizovaná v pravém podžebří, která je vyvolaná stahy žlučníku nebo žlučovodu při zaklínění konkrementu. Spouštěcím mechanismem pro pohyb kamene ze žlučníku je dietní chyba přepálení, tučné nebo smažené jídlo, vejce, čokoláda nebo rozčílení. o Nauzea, zvracení. o Subfebrilie, febrilie. o Zimnice, třesavka. o Bledost, pocení, schvácenost. Chronická cholecystitis: o Dyspeptické obtíže nadýmání, říhání, zácpa, nesnášenlivost některých potravin. o Opakované žlučníkové koliky. o Subikterus, ikterus. o Může probíhat také asymptomaticky. Komplikace: Hydrops žlučníku: vyplnění žlučníku nezánětlivou tekutinou (následek uvíznutí kamene v ductus cystikus). Empyém žlučníku: nahromadění hnisu v dutině vzniká při infikování hydropsu. Pericholecystitis: ohraničený zánět pobřišnice kolem žlučníku při proniknutí infekce do okolí žlučníku. Chronická pankreatitis: může vzniknout proniknutím žluči do pankreatu nebo blokádou odtoku pankreatických enzymů ze slinivky při zaklínění kamene ve Vaterské papile tj. na společném vývodu slinivky a žlučovodu do duodena. Léčba: Konzervativní: o Dietioterapie (dieta s omezením tuků). o Medikamentózní: spasmolytika, choleretika, ATB infuzní terapie. o Fyzikální: aplikace chladu. Chirurgická: o Cholecystektomie. Klient s konzervativním způsobem léčby je přijat na standardní interní oddělení. Domácí péče: o Klient by měl být informován o své diagnóze a o možných komplikacích. o Je poučen o správné výživě libová, světlá masa, vhodná zelenina, vhodná úprava (vaření, dušení), pozor na snášenlivost mléka, vhodné jsou netučné mléčné výrobky, abstinence. o Pravidelné preventivní kontroly u praktického lékaře.

93 Klient s chronickou pankreatitis Chronická pankreatitis je onemocnění zevně sekretorické funkce pankreatu, kdy dochází k poruše tkáně slinivky břišní zmnožením vaziva (po nekróze funkčních buněk pankreatu) a tvorbě kalcifikačních ložisek. Dochází také k poruše průsvitu a funkce pankreatických vývodů. Tyto změny jsou trvalého charakteru a mají za následek poruchy sekrece pankreatické šťávy a v důsledku toho poruchy trávení. Pro onemocnění je typické, že funkce slinivky jsou trvale změněny a je tendence ke zhoršování stavu. text Průběh onemocnění: Bolestivá forma: bolest se manifestuje v akutních vlnách, které jsou vystřídány obdobím klidu. Akutní stádium probíhá pod obrazem akutního zánětu slinivky břišní. Bezbolestná forma: projevuje se různými stupni dyspeptických obtíží, které se manifestují zejména po dietní chybě (nevhodná nebo příliš objemná strava). Příčiny: Choroby žlučníku a žlučových cest. Akutní pankreatitis. Chronický alkoholismus. Poranění pankreatu. Mukoviscidóza - dědičné onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, zahuštěný sekret blokuje vývody žláz, a tak narušuje činnost orgánů (plíce, slinivka břišní). Infekce. Příznaky: Dyspeptické potíže: nevolnost, zvracení, meteorismus, pocity plnosti. Bolest: v oblasti pupku, může vyzařovat do zad nebo do levého boku, objevuje se obvykle po jídle nebo po požití alkoholu. Průjem. Hubnutí. Steatorea: natrávené tuky ve stolici, stolice objemná, průjmovitá, světlé barvy. Subikterus, ikterus: přechodný, pokud vázne odtok žluče. Laboratorní příznaky: zvýšené amylázy v séru a v moči. Komplikace: Malabsorpční syndrom: u těžkých forem pankreatitis, kdy jsou postiženy enzymy, trávící bílkoviny a glycidy. Sekundární diabetes mellitus: z poškození Langerhansových ostrůvků. Léčba: Konzervativní: o Dietoterapie: omezení tuků, vyloučení alkoholu. o Medikamentózní léčba: analgetika, spasmolytika, substituce pankreatických enzymů. Chirurgická: o Odstranění novotvaru ve žláze, který způsobuje poruchu funkce. Zásah je buď radikální, nebo paliativní. Klient je hospitalizován v období akutního vzplanutí choroby na metabolické jednotce. Po odeznění akutního stavu je přeložen na standardní interní oddělení. Zde také může být hospitalizován z důvodu diagnostiky chronické pankreatitis.

94 94 Domácí péče: o Klient by měl být informován o své diagnóze a o možných komplikacích. o Je poučen o správné výživě. O nutnosti dodržovat pravidelný denní režim. o Je upozorněn na nutnost tělesného šetření po delší dobu. o Pravidelných preventivních kontrolách u praktického lékaře. o Při snížené sebepéči řešíme se sociálním pracovníkem (např. agentura domácí péče) Klient s karcinomem tlustého střeva (kolorektální karcinom) Kolorektální karcinom je u nás druhý nejčastější zhoubný nádor, u mužů po bronchogenním karcinomu, u žen po karcinomu prsa. Nádor je nejčastěji lokalizován v sigmoideu (20%) a vzestupném tračníku (15%). Příčný a sestupný tračník je postižen stejně (7%), zbylá procenta připadají na rektum. Nádory rostou zpočátku v místě vzniku, pak prorůstají střevní stěnou do okolních orgánů, šíří se do lymfatických uzlin, krevní cestou metastazují nejčastěji do plic, jater a kostí. text Příčiny: Vlastní příčiny onemocnění nejsou známy, předpokládá se řada rizikových faktorů: Dědičná dispozice: jedná se o syndrom familiární adematózní polypózy nebo syndrom familiárního výskytu nepolypózních karcinomů tlustého střeva. Zvýšené riziko kolorektálního karcinomu mají jedinci, u nichž se u příbuzných vyskytl zhoubný nádor střeva. Jiná nezhoubná onemocnění tlustého střeva a konečníku: jedná se o polypy, které mohou později malignizovat a Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitis, které zvyšují výskyt kolorektálního karcinomu. Faktory zevního prostředí: jedná se především o nevhodné stravovací návyky (nedostatek vlákniny, vitamínů, grilování, smažení, uzení), alkohol, kouření. Příznaky: Zpočátku se neobjevují žádné příznaky nasvědčující onemocnění. Změny ve vyprazdňování stolice: zácpa, průjem, střídání zácpy a průjmů, nucení na stolici, pocit nedokonalého vyprázdnění. Krev, hlen ve stolici. Únava, nechutenství, hubnutí, nevolnost. Vzácně si klient nahmatá v břiše cizí útvar. Narůstající objem břicha, teploty, žloutenka (pozdní příznaky). Léčba: Chirurgická: spočívá v resekci postižené části střeva s části okolní zdravé tkáně spolu se spádovými lymfatickými uzlinami. V některých případech provede chirurg kolostomii (vyústění tlustého střeva na stěnu břišní). Radikální resekce u nepokročilých forem může mít kurativní charakter. Chirurgicky lze odstranit i ojedinělou metastázu v játrech. Radioterapie: provádí se pouze u karcinomu konečníku jako předoperační terapie ke zmenšení velikosti nádoru, zlepšení operability, u inoperabilních pacientů má paliativní charakter. Chemoterapie: zvyšuje procento přežití klientů, snižuje procento recidiv, u inoperabilních pacientů zlepšuje podmínky a kvalitu přežití. Současně s podáváním cytostatik se podávají monoklonální protilátky. Biologická léčba.

95 95 Klient je po výkonu na chirurgické JIP, po stabilizaci stavu je přijat na standardní chirurgické oddělení. Domácí péče: o Klient by měl být informován o své diagnóze a o možných komplikacích. o Je poučen o správné výživě, pomůckách, péči o stomii, o způsobu zajištění pomůcek, klubu stomiků. o Je upozorněn na nutnost tělesného šetření po delší dobu. o Je informován o pravidelných preventivních kontrolách v onkologické ambulanci. o Při snížené sebepéči řešíme se sociálním pracovníkem (např. agentura domácí péče). o Onkologické onemocnění a léčba je pro klienta velmi psychicky náročná, poskytneme mu proto dostatečnou oporu, chováme se empaticky, podle potřeby zajistíme kontakt s psychologem Klient se střevní neprůchodností Střevní neprůchodnost (ileus) patří mezi náhlé příhody břišní (NPB). Je charakterizována poruchou střevní pasáže. Nedojde-li k odstranění vyvolávající příčiny, je nemocný bezprostředně ohrožen na životě. NPB vznikají náhle z plného zdraví, mají rychlý průběh. text Rozdělení (příčiny): Ileus mechanický: o Ileus obstrukční ucpání střeva, např. nádorem, potravou. o Ileus strangulační střevo je sevřeno z vnějšku. o Volvulus otočení střeva. o Invaginace vsunutí úseku střeva do úseku sousedního. Ileus neurogenní: o Paralytický rozšíření střevních kliček se zástavou peristaltiky po nitrobřišních operacích, při peritonitidě, po poranění břicha. o Spastický zúžení střeva vyvolané stažením střevní svaloviny při onemocnění nervové soustavy, požití dráždivé látky. Ileus cévní: o Ucpání mezenterických tepen embolem nebo trombem s následnou ischemií střeva. Příznaky: Ileus mechanický: o Náhlé kolikovité bolesti břicha, zástava plynů, stolice. o Zvracení, později i střevního obsahu (miserere). o Břicho je vzedmuté, známky usilovné peristaltiky. o Příznaky metabolického rozvratu. o Obstrukce na tlustém střevě se vyvíjí pozvolna, příznaky jsou méně výrazné. Ileus neurogenní: o Paralytický pocit vzedmutého břicha, bolest, zástava plynů a odchodu stolice, tzv. mrtvé ticho, zvracení se objevuje později. o Spastický kolikovité bolesti, usilovná peristaltika, zvracení.

96 96 Ileus cévní: o Náhlá prudká bolest břicha. o Zvracení, zvratky mohou obsahovat krev, meléna. o Známky šoku, peritoneálního dráždění (febrilie, bolest břicha, zvracení, tachykardie, hypotenze, povrchní dýchání, svalové stažení břicha, bolestivost, vyklenutí Douglasova prostoru při vyšetření per rektum, schvácenost, neklid). o Zástava střevní pasáže. Léčba: Zahajuje se vždy zavedením nazogastrické sondy, odsáváním žaludečního obsahu a doplněním ztrát vody a minerálů parenterální cestou. Ileus mechanický: operací se odstraní nebo obejde překážka, tím se obnoví funkce střeva. Ileus neurogenní: odstranění vyvolávající příčiny. Ileus cévní: včasná operace embolektomie, trombektomie. U gangrény střeva resekce. Dlouhodobá totální parenterální výživa. Klient s NPB je vždy přijat k hospitalizaci na standardní chirurgické oddělení, kde je zajištěna komplexní léčba včetně operace. Domácí péče: o Klient by měl být informován o své diagnóze a o léčebných postupech. o Klient se často nachází v těžkém stavu, mohou se u něj projevit poruchy chování, strach, úzkost - poskytneme mu proto dostatečnou oporu, chováme se empaticky. o Zvláštní pozornost zasluhují klienti, u kterých došlo k vyústění střeva břišní cestou (stomie). o Klient je poučen o správné výživě (vynechat slupky z ovoce, kořeněná jídla, tuhé maso, nadýmavé potraviny), o možnostech jeho aktivity, o zatěžování břišní stěny. o Klient je poučen o dlouhodobosti rekonvalescence, možnosti recidivy (zvláště u onkologických onemocnění), o nutnosti pravidelných kontrol. o Klient je poučen o správné péči o ránu, o možnosti nosit břišní pás. o Při snížené sebepéči řešíme se sociálním pracovníkem (např. agentura domácí péče) Klient se střevním vývodem - stomií Rozdělení: Ileostomie: vyústění tenkého střeva na stěně břišní, vývod je umístěn v pravém dolním kvadrantu břišní stěny, střevní obsah odchází nepřetržitě, je řídký, vodnatý a agresivní. Kolostomie: vyústění tlustého střeva na stěně břišní. text Dále lze stomie rozdělit na: Dočasné: stomie je vytvořena přechodně, v první etapě vícedobé operace nebo v případě úrazu. Trvalé: provádí se v případě, že konečník a hnus nejsou funkční pro vrozený defekt nebo chorobný proces.

97 97 Příčiny: Indikace pro založení ileostomie: o Colitis ulcerosa: vředový zánět tlustého střeva. o Crohnova choroba: zánětlivé střevní onemocnění, postihuje různé úseky střeva. o Maligní onemocnění tlustého střeva a konečníku. Indikace pro založení kolostomie: o Obstrukce tlustého střeva. o Nádorové onemocnění dolní třetiny konečníku. o Poranění tlustého střeva a konečníku. o Recidivující prolaps (výhřez) konečníku. o Zánětlivá onemocnění tlustého střeva, divertikulitid (zánět vychlípeniny tlustého střeva). o Klient je přijat k operačnímu řešení stavu na standardní chirurgické oddělení. Domácí péče: o o o o Klient se často nachází v těžkém stavu, poskytneme mu proto dostatečnou oporu, chováme se empaticky. Je nutná také psychická podpora ze strany rodiny a přátel. Klientovi poskytneme dostatek informací o správném postupu při přikládání stomických pomůcek, o výběru kosmetiky pro stomiky. Poskytneme mu dostatek informací o výměně stomických pomůcek: Dle potřeby se vyměňuje sáček i podložka. Při výměně sledujeme kůži v okolí stomie. Stomický vývod čistíme kruhovými pohyby z vnějšku dovnitř pomocí mulových čtverečků vodou a mýdlem, nakonec utřeme dosucha. Poskytneme dostatek informací o vhodné výživě: Zajistíme kontakt na poradnu pro výživu. V prvních šesti týdnech omezit nerozpustnou vlákninu (ovoce se slupkami, nadýmavou zeleninu, luštěniny, celozrnné výrobky), aby nedošlo k podráždění stomie, příp. její obstrukci. Jíst pravidelně, důležitý je dostatečný příjem tekutin. Jíst pomalu, potravu důkladně rozkousat. Doporučená technologická úprava potravin vaření, dušení, smažená jídla jen výjimečně. Hladovění střevo zneklidňuje, podněcuje k tvorbě plynů. U ileostomie má být příjem soli 6-9 g./denně. Potraviny tlumící zápach jogurt, petržel, brusinky, jejich šťáva. o Po propuštění zajistit vybavení pomůckami na 3 měsíce. V případě potřeby řešíme se sociálním pracovníkem (např. agentura domácí péče). Komplikace: Prolaps (vyhřeznutí). Krvácení. Zanoření stomie. Macerace (měknutí vzniklé působením tekutiny např. sekret z rány kůže). Nekróza. Otok.

98 98 KONTROLNÍ OTÁZKA 11 Popište základní vyšetřovací metody v interní medicíně. Co může být příčinou vzniku vředové choroby gastroduodena? V čem spočívá léčba vředové choroby gastroduodena? Popište příznaky a léčbu jaterní cirhózy. Jaké znáte komplikace cholecystitis? Co je podstatou chronické pankreatitis? Uveďte příčiny a příznaky kolorektálního karcinomu. Rozdělte střevní neprůchodnost podle příčiny. Objasněte pojem stomie. SHRNUTÍ KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ TRÁVÍCÍ SOUSTAVY V osmé kapitole jsme se seznámili s vybranými onemocněními trávící soustavy. Známe základními symptomy a znaky u těchto chorob. Orientujeme se v základních vyšetřovacích metodách. Přiblížili jsme si život člověka s gastroduodenálním vředem, s jaterní cirhózou, s cholecystitis, s chronickou pankreatitis, s kolorektálním karcinomem, se střevní neprůchodností a se stomií. Známe sociální dopady těchto onemocnění. Shrnutí kapitoly

99 99 12 ONEMOCNĚNÍ SOUSTAVY ŽLÁZ S VNITŘNÍ SEKRECÍ RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ SOUSTAVY ŽLÁZ S VNITŘNÍ SEKRECÍ V deváté kapitole se seznámíme s vybranými onemocněními soustavy žláz s vnitřní sekrecí. Přiblížíme si základní vyšetřovací metody. Z onemocnění potom bude věnována pozornost diabetu. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ SOUSTAVY ŽLÁZ S VNITŘNÍ SEKRECÍ Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Vyjmenovat a vysvětlit základní vyšetřovací metody. Objasnit podstatu diabetu. Popsat příznaky a léčbu u tohoto vybraného onemocnění. Uvést možné komplikace diabetu. Budete umět Získáte: Získáte Základní znalosti o vyšetřovacích metodách. Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybraným onemocněním. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 15 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ SOUSTAVY ŽLÁZ S VNITŘNÍ SEKRECÍ Diabetes mellitus, inzulín, hyperglykemické kóma, hypoglykemické kóma, diabetická nefropatie, retinopatie, neuropatie, diabetická noha. Klíčová slova

100 Základní vyšetřovací metody Anamnéza: rozbor anamnézy (OA, RA, PA, FA). Laboratorní vyšetření krve slouží k vyšetření hladiny hormonů. Laboratorní vyšetření moči slouží k vyšetření hladiny hormonů. Funkční testy cílené podávání látek, které sekreci hormonů zvyšují nebo blokují. Ultrasonografické vyšetření. Radioizotopové vyšetření. text 12.2 Klient s diabetem Cukrovka (diabetes mellitus, DM) je metabolické onemocnění, pro které je typická porucha látkové přeměny především cukrů, ale také tuků a bílkovin. Onemocnění je způsobené naostatkem inzulinu nebo jeho malou účinností. Dochází při něm k špatnému využití glukózy v organismu. Glukóza se dostává do buněk v nedostatečné míře (ty pak trpí nedostatkem energie), hromadí se v krvi (hyperglykémie) a dostává se do moči (glykosurie). Močí se ztrácí a strhává s sebou vodu, což vede k častějšímu močení a vyloučení většího množství moči (polyurie). Ztráta vody se spolu s nadměrným množstvím glukózy v krvi podílí na vzniku žízně. Nedostatek inzulínu způsobuje i poruchy metabolismu tuků a bílkovin. Typy onemocnění: DM 1. typu závislý na inzulinu inzulin se v organismu netvoří vůbec v důsledku destrukce beta buněk. Je typický pro dětský a mladý věk, ačkoliv se může vyskytnout v kterémkoliv věku. Jedná se o diabetes získaný. Je potřeba nahradit funkci pankreatu aplikací inzulinu. DM 2. typu nezávislý na inzulinu buňky Langerhansových ostrůvků nebyly zničeny, inzulin produkují, ale tkáně jsou nedostatečně citlivé na jeho účinek (inzulinová rezistence). Je typický pro dospělost a starší věk. Hodnoty glykemie se upraví mnohdy jen dietou, dostatkem pohybu a medikamenty. DM jako součást jiných onemocnění sekundární při závažných chorobách pankreatu (nekrózy, záněty, cysty). Snížená glukózová tolerance porušená glukózová homeostáza porucha nedosahuje stupně diabetu, ale po zátěži glycidy je sklon k hyperglykemii. Gestační diabetes porucha glukózové tolerance v těhotenství. text Příznaky: Příznaky metabolického rozvratu: o Nechutenství. o Zvracení. o Rozvoj dehydratace. Základní příznaky DM: o Nadměrná žízeň polydipsie. o Časté a vydatné močení polyurie (až 3l/24 hod.). o Zvýšený pocit hladu. o Úbytek na váze. o Pocit slabosti. o Špatně se hojící kožní defekty. o Častá plísňová onemocnění. o Pruritus svědění v oblasti genitálií. o Laboratorní příznaky hyperglykemie zvýšená hladina cukru, glykosurie

101 101 přítomnost cukru v moči, ketonurie přítomnost ketolátek v moči. Komplikace: Časné komplikace: o Hyperglykemické kóma: stav, kdy hladina glykemie dosahuje vysokých hodnot v důsledku neléčeného stavu, po dietní chybě, při vynechání dávky inzulinu, popř. v důsledku probíhajícího infekčního onemocnění. Má pozvolný nástup. Postupně se rozvíjí ketoacidóza (organismus kryje energetické potřeby přeměnou zásobního tuku a tělesných bílkovin). Pokud není stav řešen, klient umírá. o Hypoglykemické kóma: stav, kdy hladina glykemie klesne pod fyziologické hodnoty. Může se rozvinout po podání nadměrné dávky inzulinu, při hladovění (po podání dávky inzulinu), při průjmech, zvracení, apod. rozvíjí se velmi rychle (neklid, slabost, křeče, bledost, pocení, hlad, psychické změny, rozvoj bezvědomí). Pozdní komplikace: vznik se může projevit až po několika letech. Menší riziko rozvoje je u osob s dobrou kompenzací diabetu. Podkladem je tzv. mikroangiopatie postižená drobných cév v důsledku ukládání glykoproteinů v jejich endotelu dochází ke zúžení a poruše prokrvení v dané oblasti. Projevuje se v několika formách: o Diabetická nefropatie: postižení ledvinných klubíček, které zanikají. Dochází ke zvýšeným ztrátám bílkovin do moči, objevují se otoky a rozvíjí se nefrotický syndrom. Při zhoršení stavu je klient ohrožen selháním ledvin. o Diabetická retinopatie: postižení cév sítnice. Nepodaří-li se postup mikroangiopatie v sítnici úpravou kompenzace diabetika zastavit, končí slepotou. U diabetiků se také často rozvíjí katarakta a glaukom. o Diabetická neuropatie: postihuje senzitivní motorické nervy, první příznaky se objeví obvykle na dolních končetinách (bolesti prstů, plosek nohy, pocity mravenčení zejm. v noci). Postupně se vyvíjí svalová slabost při chůzi, svaly mohou atrofovat. Pokud by se stav neléčil, může dojít až k chabé obrně obou DK (paraparéza). o Diabetická noha: mikroangiopatie způsobuje ischemii v akrálních částech (prsty nohou) a podporuje vznik ischemické nekrózy až gangrény. Při infikování gangrény je klient ohrožen celkovou sepsí. Tyto stavy často končí amputací končetiny. Léčba: Dieta č. 9 diabetická s obsahem 175g, 225g sacharidů za 24 hodin. Přiměřená svalová činnost (zlepšuje využití glukózy). Farmakoterapie PAD perorální antidiabetika. Inzulinoterapie substituce hormonu pankreatu injekční formou, způsoby aplikace: o Stříkačkou (inzulínka). o Dávkovačem inzulinu (inzulinové pero). o Inzulinovou pumpou. V současné době se používají lidské (humánní) inzuliny připravené synteticky, mají stejné složení jako lidský inzulin.

102 102 Tab. č. 2 Rozdělení inzulinu Podle složení Rozpustný Krystalický Suspenze Podle nástupu a trvání účinku Nástup účinku Trvání účinku Vrchol účinku Druh inzulinu Krátkodobě působ. - krystalický S prodlouženým účinkem-depotní S dlouhodobým účinkem Směsi krátkodobého a nepotního inzulinu min. po s.c. aplikaci 1-3 hod. po s.c. aplikaci 3-4 hod. po s.c. aplikaci Do 30 min. po s.c. aplikaci 4-6 hod. 1-3 hod hod hod hod hod hod. 2-9 hod. Humulin R, Novarapid, apod. Humulin N, Insultard HM Humulin U, Ultraterd HM Humulin M1 (až M4). Insulin-HM MIX 30 Zdroj: SLEZÁKOVÁ, L. a kol. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty I. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, Klienti jsou sledováni ambulantně. Při diagnostice a zhoršení stavu jsou přijímáni na standardní ošetřovací jednotku interního oddělení. Při výskytu časných komplikací jsou přijímáni na metabolickou JIP. Domácí péče: o Klient by měl být informován o své diagnóze a o možných komplikacích. Poučeni by měli být také jeho rodinní příslušníci, příp. spolupracovníci, učitelé, apod. o Zdůraznění významu a nutnosti dispenzarizace v diabetologické ordinaci. o Význam diabetické průkazky (musí ji mít stále u sebe). o Význam selfmonitoringu. o Nutnost dodržovat režimová opatření. o Nutnost dostupnosti zdroje rychlého cukru (klient u sebe nosí např. sladký džus, bonbóny, kostku cukru). o Možnost lázeňské léčby. o Možnost účastnit se setkávání diabetiků o Edukace v oblasti aplikace inzulinu, v oblasti dietních opatření, režimu dne, pohybové aktivitě, prevence poranění, dodržování hygieny, používání vhodného prádla, příznacích možných komplikací). o Zajistíme klientovi psychickou oporu (obavy z nezvládnutí aplikace inzulinu, z komplikací, z partnerských vztahů, apod.). KONTROLNÍ OTÁZKA 12 Objasněte podstatu diabetu. Které typy diabetu znáte? Popište časné a pozdní komplikace diabetu. V čem spočívá léčba diabetu?

103 103 SHRNUTÍ KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ SOUSTAVY ŽLÁZ S VNITŘNÍ SEKRECÍ V deváté kapitole jsme se seznámili s vybraným onemocněním soustavy žláz s vnitřní sekrecí. Orientujeme se v základních vyšetřovacích metodách. Přiblížili jsme si život člověka s diabetem a upozornili jsme na možné komplikace diabetu. Známe sociální dopad tohoto onemocnění. Shrnutí kapitoly

104 ONEMOCNĚNÍ POHLAVNÍ SOUSTAVY RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ POHLAVNÍ SOUSTAVY V desáté kapitole se seznámíme s vybranými onemocněními pohlavní soustavy. Seznámíme se se základními symptomy a znaky u těchto chorob. Přiblížíme si základní vyšetřovací metody. Z onemocnění potom bude věnována pozornost kapavce, syfilis, AIDS, karcinomu prsu, gynekologickým nádorům, močové inkontinenci a rakovině varlat. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ POHLAVNÍ SOUSTAVY Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Popsat charakteristické symptomy a znaky u onemocnění pohlavní soustavy. Vyjmenovat a vysvětlit základní vyšetřovací metody. Objasnit podstatu sexuálně přenosných chorob, karcinomu prsu, gynekologických nádorů, močové inkontinence, rakoviny varlat. Popsat příznaky a léčbu u těchto vybraných onemocnění. Budete umět Získáte: Získáte Základní znalosti o vyšetřovacích metodách. Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybranými onemocněními. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 20 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ POHLAVNÍ SOUSTAVY Sexuálně přenosná onemocnění, syfilis, kapavka, AIDS, karcinom prsu, gynekologický nádor, močová inkontinence, rakovina varlat. Klíčová slova

105 Základní vyšetřovací metody Anamnéza: OA zaměřena na gynekologickou problematiku a životní styl ženy, RA, PA, zjištění sexuálních kontaktů. Gynekologické vyšetření. Vyšetření fluoru MOP, mikrobiologické vyšetření (kultivace + citlivost), výtěr z pochvy, ústí močové trubice, děložního čípku, konečníku, krku. Venerologické vyšetření. Fyzikální vyšetření. Mamografické vyšetření. RTG snímek hrudníku k zachycení plícních metastáz. USG břicha ke zjištění změn v jaterním parenchymu, žlučových cestách pankreatu. Scintigrafie skeletu umožňující včasné zachycení kostních metastáz. CT malé pánve. CT mozku. Magnetická rezonance Laboratorní vyšetřovací metody: KO a FW, BWR, HIV, biochemické vyšetření krve, zjištění hodnot tumorových markerů, vyšetření moči a sedimentu, příp. další vyšetření. Histologické vyšetření sentinelové uzliny. Kolposkopie. Onkologická cytologie. Excize odběr tkáně ze susp. ložiska (histologické vyšetření). Kyretáž hrdla a těla děložního. Hysteroskopie. Laparoskopie. Punkce. Urodynamické metody jedná se o řadu metod, které slouží k zhodnocení funkce močového měchýře měří tlak v močovém měchýři, rychlost proudu moči při mikci, profil močové trubice, apod. Videurodynamika. text 13.2 Klient se sexuálně přenosným onemocněním Mezi klasické pohlavní onemocnění se řadí nejčastěji syfilis, kapavka, měkký vřed. Tyto choroby je nutno hlásit na hygienickou stanici pro prevenci vzniku a šíření infekce. Nemocná osoba je ze zákona povinná podrobit se léčbě a absolvovat kontrolní vyšetření. Dále existují sexuálně přenosná onemocnění STD, která již nepodléhají povinnosti hlášení. Tyto choroby členíme do několika skupin: Bakteriální infekce např. chladymie. Virové infekce např. AIDS. Houbové infekce např. kandidózy. Jiné vyvolané prvoky. text Příčiny: Pohlavní promiskuita; Prostituce; Homosexualita;

106 106 Bisexualita; Drogová závislost; Mezinárodní pohyby obyvatelstva. Prevence: Sexuální výchova informovanost o hygieně, pohlavních chorobách. Dodržování hygieny pohlavního života. Povinná hlášení. Kontrola rizikových osob (prostituti a prostitutky, drogově závislí). Vyšetření novorozenců. Screening těhotných žen (BWR, HIV). Screening dárců krve a orgánů. Klienti jsou léčeni zpravidla ambulantně, příp. na dermatovenerologickém oddělení. Domácí péče: o Zdůraznění významu a nutnosti dispenzarizace, možnosti lázeňské léčby. o Klientky jsou poučeny o pravidelných kontrolách u gynekologa. o Edukujeme o zásadách pohlavního života, hygienických zásadách. o Doporučíme v období rekonvalescence odpočinkový režim, vyvarovat se prochladnutí. o Doporučíme vyvarovat se drog, zejm. aplikovaných parenterální cestou. Syfilis Lues Příjice: Původce: Spirocheta Treponema pallidum Příznaky: Stádium 1.: Objeví se asi 3 4 týdny po nakažení. Tvrdý vřed (ulcus durum) nejčastěji na předkožce mužů; stydkých pyscích ženy; příp. jindy dle vniknutí Treponemy do organismu: narušená kůže dutiny ústní rty, dutina ústní, prsy, podbříšek; oblast konečníku. Vřed je velikosti čočky až třešně, obklopen indurovaným edémem. Infekce zasahuje uzliny ty zduří. Po 6 10 týdnech po prvotní infekci se objeví celkové příznaky: o malátnost o nechutenství o bolest hlavy a kloubů o zvýšená TT o ostrůvkovité vypadávání vlasů o sucho v ústech, v hrdle Stádium 2.: Projevy na kůži, sliznici a orgánech. Typická vyrážka hnědočervené barvy, později růžová. Po 2 5 letech choroba přejde do 3. stádia. Stádium 3.: Tzv. gumózní stádium rozvoj vředu gumové konzistence, velikosti až vejce. Časem vřed praská a vytéká z něj vazká tekutina. U neléčeného lues dochází k postižení orgánů:

107 107 o o o kardiovaskulární obtíže progresivní paralýza (končící smrtí) ohluchnutí, oslepnutí Léčba: ATB penicilínového typu Léčba partnera nemocného Po 2 letech neléčené choroby ji už nelze vyléčit, lze pouze zastavit progresi Nebezpečný je lues v těhotenství potrat nebo poškození plodu (deformace, oslepnutí). Kapavka Gonorea: Původce: bakterie diplokok (Neisseria gonorrhea) Inkubační doba: 2 10 dnů Příznaky: Zánět sliznic. U mužů hnisavý výtok z uretry. U žen hnisavý zelený výtok z pochvy, močové trubice, příp. konečníku. Výtok bývá provázen pálením a bolestivými stahy. Bolest v podbříšku. Komplikace (při neléčení): U žen: sterilita způsobená zjizvením vejcovodů; U mužů: sterilita, artritis, jizvy na penisu s následnými obtížemi při močení. Léčba: ATB penicilin Léčba partnera 13.3 Klient s AIDS (Syndromem získaného nedostatku imunity) Původce: virus HIV (Human Immunodeficiency Virus) virus způsobující ztrátu obranyschopnosti u člověka. HIV napadá především buňky imunitního systému, zejm. T lymfocyty nesoucí receptor CD 4. Může však infikovat i řadu dalších buněk, např. Langerhansovy buňky, buňky gliové, apod. HIV se vyskytuje ve dvou typech, které se liší složením povrchových struktur. V Evropě a Asii se převážně vyskytuje typ HIV-1, v Africe potom typ HIV-2. text Přenos: Virus HIV je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální a chemické prostředky (např. teplota nad 60 0 C, chlorové preparáty, apod.). Virus HIV se vyskytuje v tělních tekutinách. Přenos nechráněným pohlavním stykem nejčastější forma přenosu. Krevní cestou: o Podáním infikované krve nebo krevních přípravků (v současné době je tento přenos v rozvinutých zemích vyloučen. V ČR jsou od r všichni dárci pečlivě kontrolováni). o Při injekčním užívání drog. Přenos z matky na dítě.

108 108 Inkubační doba: asi 4 týdny. Od získání nákazy do vzniku plně rozvinutého onemocnění AIDS obvykle uplyne řada let. Příznaky: Primoinfekce 1. stádium: o Často probíhá pod obrazem chřipkového onemocnění. o Subfebrilie, zduření lymfatických uzlin. o Bolesti svalů. Vyrážka. Etapa bezpříznaková (latentní) 2. stádium: o V této etapě sice klient nevykazuje žádné příznaky, ale je vysoce infekční (tato etapa trvá několik let). Symptomatická etapa 3. stádium: o Generalizované zduření lymfatických uzlin. o Recidivující kandidózy. o Výsev herpes zoster. o Únava, průjmy, hubnutí, subfebrilie, febrilie. AIDS 4. stádium: Léčba: o o o o o Únava, průjmy, hubnutí, subfebrilie, febrilie. Oportunní infekce - pneumocystová pneumonie, postižení mozku toxoplasmóza, kryptokokóza (mykóza způsobená kvasinkovou houbou dojde k rozvoji plícní infekce, z níž dochází k šíření kryptokoků do mozku a k jeho zánětu). Virové infekce CMV (cytomegalovirus), retinitis (v důsledku CMV zánětlivé postižení oční sítnice). Nádory - Kaposiho sarkom (kožní nádor, projevuje se červenofialovými kožními uzly, které se šíří na kůži celého těla), maligní lymfomy, invaze karcinomu děložního hrdla. Postižení kůže seboreická dermatitis (kožní onemocnění charakterizované tvorbou ložisek s nažloutlými, mastnými šupinkami). AZT (azidothymidin) nebo Zidovudinnnn, 3TC a Dideoxyinosin zpomalují rozvoj AIDS u jedinců již infikovaných HIV. Inhibitory proteáz na zastavení progrese onemocnění. Jsou kombinovány s 2 různými inhibitory reverzní transkriptázy tzv. trojkombinace je nejúčinnější Klientka s karcinomem prsu Karcinomem prsu je nejčastější zhoubný nádor žen v ČR. Nejvíce se objevuje u žen po 50. roce života. Nádor může vyrůstat z epitelových buněk mlékovodů duktální karcinom, nebo u epitelových buněk mléčných lalůčků lobární karcinom. Z hlediska charakteru růstu se dělí na invazivní a neinvazivní. Nejčastějším typem karcinomu prsu je duktální invazivní karcinom, který tvoří asi 70% všech případů karcinomu prsu. text Příčiny: Příčina vzniku karcinomu prsu není zcela známá, existují však určité rizikové faktory související s onemocněním: Věk v době menzes a menopauzy časný nástup menstruace a pozdní menopauza představují zvýšené riziko vzniku choroby.

109 109 Ženy, které nerodily, a ženy, které rodily v pozdním věku (prvorodičky po 35. roce života). Rodinná dispozice (riziko vzniku karcinomu prsu je dvakrát vyšší u žen s výskytem této choroby v první příbuzenské linii matka, sestra, dcera). Životní styl kouření, alkohol, obezita, nedostatek pohybu. Benigní onemocnění prsu. Radiace ozáření prsu, zejm. v době vývoje. Hormonální substituční léčba v menopauze. Příznaky: Rezistence (bulka v prsu). Kůže fixovaná v podkoží, vzhled pomerančové kůry. Vpáčená bradavka. Sekrece z prsu (pozdní příznak). Léčba: Způsob léčby závisí na pokročilosti onemocnění. Chirurgická léčba: o Parciální prs zachovávající postup. o Radikální odstranění celého prsu (mastektomie, ablace). o U žen, které podstoupily ablaci prsu a jsou 2-5 let po skončené léčbě bez známek nádoru lze provést rekonstrukční operace (plastický chirurg vytvaruje prs z vlastní tkáně ženy nebo částečně s pomocí implantovaného syntetického materiálu). Radioterapie: o Předoperační: u inoperabilních klientek, nebo s cílem zmenšit rozsáhlý nádor a pak jej odstranit operací. o Pooperační: ke zničení předpokládaných zbylých nádorových buněk. o Paliativní: k ozařování metastáz. Chemoterapie: o Předoperační: cílem je zmenšit obtížně operovatelný nádor a zničit metastázy. o Pooperační: cílem je zničit možné mikrometastázy. o Léčebná: zničení prokázaných metastáz. Hormonální léčba: systémová léčba, u žen před menopauzou může být doplněna o blokádu vaječníkové funkce. Biologická léčba. Klientka je po výkonu na chirurgické JIP, po stabilizaci stavu je přijata na standardní chirurgické oddělení. Domácí péče: o Klientka by měla být informována o svém onemocnění, o dalším způsobu léčby. o Onkologické onemocnění a léčba je pro klienta velmi psychicky náročná, poskytneme mu proto dostatečnou oporu, chováme se empaticky, podle potřeby zajistíme kontakt s psychologem. o Komunikujeme také s manželem a ostatními členy rodiny klientky, je důležité, aby manžel pochopil svou úlohu při podpoře ženy. o Klientka je propuštěna po zhojení operační rány a zvládnutí sebeobslužných činností. o Léčba zpravidla pokračuje na onkologickém oddělení, klientka musí pravidelně docházet na kontroly. o Klientku je edukována o:

110 110 Dodržování pokynů (nevystavovat HK na operované straně velké námaze, nosit volný oděv z přírodních materiálů, nesprchovat se horkou ani studenou vodou). Nutnosti pokračovat v rehabilitaci (prevence otoku HK a zhoršení hybnosti). Možnosti nosit epitézu (protetická náhrada). Možnosti navštěvovat svépomocnou podpůrnou skupinu (v Ostravě Onko Amazonky) Klientka s gynekologickými nádory Gynekologické nádory patří k častým onemocněním. Pro potřeby studia se budeme držet rozdělení podle orgánů: text Vulva: o Nádory nepravé (retenční cysty). o Nádory nezhoubné (fibromy, lipomy, pigmentový névus, apod.). o Nádory zhoubné (karcinomy). Pochva: o Nádory nepravé (inkluzní cysty, apod.). o Nádory nezhoubné relativně vzácné. o Nádory zhoubné (karcinomy). Děloha děložní hrdlo: o Nádory nepravé a nezhoubné (fibromy, polypy, myomy, cystické nádorky). o Nádory zhoubné (karcinomy). Děloha děložní tělo: o Nádory nepravé a nezhoubné (fibromy, polypy, myomy jsou nejčastější). o Nádory zhoubné (karcinomy). Vejcovody: o Nádory nezhoubné (myomy, cysty, fibromy). o Nádory zhoubné (primární zhoubné nádory jsou vzácné, častější je sekundární prorůstání do vejcovodu z dělohy nebo z vaječníku). Vaječníky: o Nádory nepravé (ovariální cysty). o Nádory pravé (kystomy). o Nádory nezhoubné (fibromy, ovariální dermou, apod.). o Nádory zhoubné (karcinomy). Příčiny: Nejsou jednoznačně objasněny. Předpokládá se, že bezprostřední příčinou vzniku nádorové buňky je: Genetická mutace normální buňky. Selhání imunitního systému. Kancerogeny fyzikální, chemické, biologické. Orogenní vlivy sexuálně přenosná infekce rizikovým typem lidského papillomaviru HPV. Příznaky: Jsou závislé na typu, lokalizaci a velikosti nádoru. V prvních stádiích se nemusí klinicky projevovat, nepůsobí obtíže a jsou náhodně objeveny při gynekologickém vyšetření.

111 111 Kontaktní krvácení (krvácení po pohlavním styku). Úporné svědění a pálení v postižené oblasti. Nepravidelné krvácení krvácení v menopauze. Změny pigmentace. Ulkus lokalizovaný v oblasti stydkých pysků. Vodnatý zapáchající výtok, bolesti. Dysurie. Potíže při stolici (tenezmy). Gastrointestinální obtíže. Tlak na močový měchýř vyvolá polakisurii. Tlak na rektum vyvolá obstipaci. Známky peritoneálního dráždění. V pozdních stádiích přistupuje ascites, kachexie a příznaky intoxikace organismu z rozpadu nádoru. Léčba: Závisí na typu nádoru, jeho lokalizaci, velikosti a zdravotním stavu klientky. Musí být komplexní a zpravidla se jedná o kombinaci léčby: Chirurgické: radikální odstranění celého nádoru. Konzervativní: o o Chemoterapie: cytostatika blokují růst nádorových buněk. Radioterapie: Teleterapie: vnější ozařování. Brachyterapie: zářič je zaváděn přímo do oblasti nádorového ložiska. o Hormonální terapie. o Imunoterapie. Klientka je většinou hospitalizována na standardní ošetřovatelské jednotce operačním gynekologickém oddělení. Je-li po operativním způsobu léčby pozitivní histologický nález, bývá klientka přeložena na onkologické pracoviště k následné chemoterapii či radioterapii. Domácí péče: o Klientka by měla být informována o svém onemocnění, o dalším způsobu léčby. o Onkologické onemocnění a léčba je pro klienta velmi psychicky náročná, poskytneme mu proto dostatečnou oporu, chováme se empaticky, podle potřeby zajistíme kontakt s psychologem. o o o o o Specifikou na gynekologicko-porodnickém úseku je edukace v sexuální problematice. Hlavně se zaměříme na vnímání změn v sexualitě (jizvy), problémy při pohlavním styku (změna anatomie pohlavních orgánů po operaci, jizvy), hygienické návyky pohlavního života, užívání antikoncepce a hormonální substituce, nástup klimakteria. Posthysterektomický syndrom reakce na operační odnětí dělohy, provázena únavou, poruchami spánku, bolestmi hlavy, návaly, závratěmi, močovými obtížemi. Komunikujeme také s manželem a ostatními členy rodiny klientky, je důležité, aby manžel pochopil svou úlohu při podpoře ženy. Klientka je propuštěna asi za 5-10 dní po operačním zákroku. Léčba zpravidla pokračuje v léčbě na onkologickém oddělení, gynekologickém oddělení, lázeňské léčbě. o Klientku je edukována o: Zásadách životosprávy dostatek tělesného a psychického klidu, nenosit těžká břemena, klást důraz na hygienu, péče o stoli-

112 112 ci, prevence infekcí, sexuální abstinence po dobu 6 týdnů, postupně rehabilitovat, dostatek vitamínů a živin, ochrana před prochladnutím. Péči o operační ránu. Dalších informačních zdrojích brožurky. o Klientka je v pracovní neschopnosti Klientka s inkontinencí moči Inkontinence je každé nechtěné odtékání moči, které způsobuje sociální, zdravotní, psychické nebo hygienické obtíže a je objektivně prokazatelné. Občasnou inkontinencí trpí až 50% žen. text Rozdělení: Klasifikace močové inkontinence podle ICS (International Kontinence Society = Mezinárodní společnost pro inkontinenci): Stresová inkontinence. Urgentní inkontinence. Reflexní inkontinence. Inkontinence z přetékání (paradoxní ischurie). Příčiny: Stresová inkontinence: o Náhlé zvýšení nitrobřišního tlaku. o Snížená uzávěrová schopnost uretry. o Ochablost pánevního dna. o Drobné porodní poranění. o Prolaps dělohy. o Užívání některých léků antihypertonika. o Deficit estrogenů v menopauze (další faktory těžká fyzická práce, obezita, chronický kašel kuřaček). Urgentní inkontinence: o Neurologické postižení CNS. o Obstrukce močových cest (nádor, zánět, kamínek). Reflexní inkontinence: o Míšní léze. o Záněty. Inkontinence z přetékání měchýře: o Porušená inervace močového měchýře. o Mechanická překážka. o Funkční překážka. o Dekompenzace detruzoru (vypuzovače). Příznaky: Stresová inkontinence: o I. stupeň únik moči po kapkách při kašli, smíchu. o II. stupeň únik moči při fyzické námaze. o III. stupeň únik moči v klidu i v leže. Urgentní inkontinence: o Silné nucení na močení, které nelze potlačit. Reflexní inkontinence: o Stav, při kterém dochází k bezděčnému odchodu moči u lidí s patologickým

113 113 neurologickým nálezem. Inkontinence z přetékání měchýře: o Moč přetéká z přeplněného měchýře chybí pocit nucení na močení. V praxi se nejčastěji setkáme s kombinovanou formou stresové a urgentní inkontinence (proto je jim věnován další text). Komplikace: Zdravotní: podráždění kůže, infekce, urosepse, dekubity. Psychické: ztráta sebeúcty, frustrace, deprese. Společenské: sociální izolace, snížená pracovní výkonnost. Ekonomické: finančně náročné. Léčba: Stresová inkontinence: Konzervativní: o Gymnastika pánevního dna. o Mechanické prostředky (poševní pesary, uretrální tělíska). o Elektrostimulace sakrálního svalstva. o Medikamentózní léčba (antidepresiva, estrogeny). Chirurgická: o Závěsné retropubické operace (sec Bursch). o Vytvoření opory močové trubice volnou vaginální páskou. o Umělý svěrač uretry. o Transuretrální aplikace teflonu, silikonu, kolagenu. Urgentní inkontinence: Konzervativní: o Psychoterapie. o LTV trénink močového měchýře. o Medikamentózní léčba uvolnění napětí vypuzovače močového měchýře (antidepresiva). o Hormonální léčba (estrogeny). o Elektrostimulace. o Akupunktura. o Laseroterapie. o Behaviorální léčba poučení klientky, mikční karta, časový rozvrh mikce ve dne i v noci, nácvik oddalování mikce, pomůcky na noc cíl: být suchá a prodlužovat interval mezi mikcemi. Chirurgická: o Cytoplastika. Všechny operativní výkony na močovém měchýři a močové trubici směřují k obnovení anatomických poměrů uložení močového měchýře a močové trubice. Klientky jsou léčeny zpravidla ambulantně gynekologem nebo urologem, příp. na operačním gynekologickém, příp. urologickém oddělení. Domácí péče: o Musíme získat důvěru klientky, zjistit stav jejich potřeb. o Zajistíme vysokou míru diskrétnosti. o Získáme informace o způsobu a kvalitě života. o Získáme klientku ke spolupráci. o Poučíme ji zákazu zvedání těžkých břemen.

114 114 o Zdůrazníme význam správné stravy. o Naučíme ji cviky na posilování pánevního dna. o Pomůžeme jí řešit problémy stud před partnerem, narušení partnerských intimních vztahů, pocit menši přitažlivosti, nepříjemný pocit, strach ze zápachu, úzkost, stres, deprese. o Zdůrazníme rizikový faktor kouření. o Informuje o pomůckách a kosmetice pro klientky s inkontinencí. o Edukujeme o úpravě pracovního režimu, redukci hmotnosti, pitném režimu. o Doporučíme vedení Deníku klienta s inkontinencí Klient s nádorem varlat Zhoubné nádory vyvíjející se na varleti se nazývají nádory testikulární. Jsou onemocněním s výrazným rasovým, geografickým a věkovým výskytem. Z dlouhodobých studií vyplývá, že 90% všech testikulárních nádorů se nachází u bílé rasy. Největší procento se diagnostikuje v severských státech Evropy, především v Dánsku. V naší zemi se počet těchto onemocnění za posledních 20 let více než zdvojnásobil. text Testikulární nádory jsou u nás nejčastějším nádorovým onemocněním mužů ve věkové kategorii let. Nad 50 let věku se vyskytují jen zřídka. Příčiny: Neznámé Rizikové faktory: o Kryptorchismus (nesestouplé varle); toto riziko existuje i u mužů, u kterých byl kryptorchismus upraven; také u mužů s jednostranným kryptorchismem (pro druhostranné, normálně sestouplé varle) Příznaky: Každá změny objemu varlete zvětšení, ale také zmenšení. Ztvrdnutí varlete. Výskyt hrbolků či bulek a další odchylky od normálního stavu. Bolest nebo jakýkoliv pocit nepohody ve varleti nebo skrótu. Tupá bolest v dolní partii břicha nebo v tříslech. Pocit napětí, citlivost a zvětšení prsních žláz. Léčba: V rámci prevence provádět samovyšetření varlat Chirurgická léčba nejčastěji odstranění postiženého varlete orchiektomie, příp. odstranění regionálních mízních uzlin. Radioterapie. Chemoterapie Rehabilitace. Zdravá strava. Lázeňská léčba. Psychická podpora nemocného a jeho rodiny.

115 115 KONTROLNÍ OTÁZKA 13 Popište formy prevence u sexuálně přenosných chorob. Jaké příznaky vykazuje HIV pozitivní člověk? Popište formy přenosu viru HIV. V čem spočívá léčba karcinomu prsu? Popište příznaky, které se objevují při gynekologických nádorech. Rozdělte inkontinenci podle příčin vzniku. Popište příznaky, které vykazuje klient s nádorem varlat. SHRNUTÍ KAPITOLY ONEMOCNĚNÍ POHLAVNÍ SOUSTAVY V desáté kapitole jsme se seznámili s vybranými onemocněními pohlavní soustavy. Známe základními symptomy a znaky u těchto chorob. Orientujeme se v základních vyšetřovacích metodách. Přiblížili jsme si život člověka s pohlavní chorobou, s AIDS, s karcinomem prsu, s gynekologickým nádorem, s močovou inkontinencí a s rakovinou varlat.známe sociální dopady těchto onemocnění. Shrnutí kapitoly

116 HYGIENA A EPIDEMIOLOGIE RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY HYGIENA A EPIDEMIOLO- GIE Čtrnáctá kapitola je věnována hygieně a epidemiologii. Seznámíme se se základními pojmy oborů. Pozornost bude věnována také procesu šíření infekce a přenosu nákazy. Budeme se věnovat samostatnému lékařskému oboru hygieně a zaměříme se na hygienu nemocniční. Závěr kapitoly potom bude věnovaný životnímu prostředí a jeho významu pro zdraví člověka. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY HYGIENA A EPIDEMIOLOGIE Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Definovat zkladní pojmy z oboru hygiena a epidemiologie. Popsat proces šíření nákazy a přenosu infekce. Objasnit význam hygieny. Popsat vztah mezi zdravím a životním prostředím. Budete umět Získáte: Základní znalosti z oboru hygiena a epidemiologie. Získáte Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Získané vědomosti používat k udržení zdraví vlastního i ostatních občanů. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 15 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY HYGIENA A EPIDEMIOLOGIE Základní pojmy z epidemiologie, šíření nákazy, přenos infekce, hygiena, životní prostředí, nemocniční hygiena. Klíčová slova

117 Základní pojmy Asepse: soubor preventivních opatření a postupů zabraňujících styku s mikroorganismy. Deratizace: soubor opatření, jejíchž cílem je potlačení obecně škodlivých a epidemiologicky významných živočichů. Dezinfekce: soubor opatření k usmrcení mikroorganismů. Je to proces, jehož cílem je přerušit cestu přenosu infekce od zdroje k vnímavému jedinci. Dezinsekce: činnost směřující k hubení a potlačování výskytu obecně škodlivých a epidemiologicky významných členovců. Endemický výskyt: dlouhodobě přetrvávající výskyt určité nákazy či infekčního agens v dané geografické oblasti. Epidemie: výskyt onemocnění, který výrazně převyšuje výskyt určité nákazy či infekčního agens v dané geografické oblasti. Infekce: vstup infekčního agens do organismu hostitele a pomnožení či vývoj tohoto agens v jeho tkáních. Proces je doprovázen imunitní odpovědí hostitele. Infekční agens: původce nákazy schopný vyvolat infekci. Izolace: oddělení zdroje nákazy nebo vnímavého jedince od okolí s cílem zabránit dalšímu šíření původce nákazy v populaci nebo zabránit nákaze vnímavého jedince. Karanténní opatření: soubor organizačních opatření omezujících styk osoby podezřelé z nákazy s okolím. Nosič: člověk nebo zvíře bez klinických známek onemocnění, který je potenciálním zdrojem nákazy vnímavého hostitele. Ohnisko nákazy: lokalita, ve které se uskutečňuje proces šíření nákazy. Osobní ochranné pomůcky: ochranný oděv, rukavice, maska, brýle, obuv, apod., používané při pracovní činnosti, při které může dojít k ohrožení zdraví. Pandemie: výskyt určitého infekčního onemocněním území více států či dokonce kontinentů. Protiepidemická opatření: cílená opatření k předcházení vzniku nebo potlačení již vzniklých nákaz. Mají charakter represivní, kdy jsou zaměřena na likvidaci zdroje nákazy a přerušení cest přenosu, nebo preventivní, pak jsou zaměřena na zvýšení specifické a nespecifické imunity vnímavých jedinců. Sporadický výskyt: výskyt ojedinělých onemocnění bez zjevné nebo prokazatelné epidemiologické souvislosti. Sterilní: prostý všech životaschopných mikroorganismů. Vektor (přenašeč): živočich, zpravidla členovec, podílející se na přenosu infekčního agens. Zdroj nákazy: člověk nebo zvíře přechovávající a většinou i vylučující infekční agens výstupními branami infekce (dýchací cesty, trávící, močopohlavní, krevní, apod.), které pak může být přímo i nepřímo přeneseno na vnímavého jedince. text Základní podmínky šíření nákazy: Základním článkem v procesu šíření nákazy v lidské či zvířecí populaci je existence tří vzájemně souvisejících podmínek, kterými jsou: Zdroj původce nákazy. Cesta přenosu. Vnímavý jedinec nebo populace. Přerušení tohoto řetězce v některé z jeho složek zabrání šíření nákazy. Přenos nákazy: Přímým kontaktem zdroje s vnímavým jedincem: o Dotekem kůže nebo sliznice vnímavého jedince s kůží (mikrotraumata) nebo sliznicí infikované osoby.

118 118 o Pohlavně přenosné nákazy. o Pokousání či poškrábání zvířetem. o Transplacentární přenos. o Mykotické a stafylokokové infekce. Přenos nepřímý předpokládá určitou odolnost původce a schopnost jeho přežití na kontaminovaném předmětu, materiálu nebo vehikulu. Nákazy se přenášejí biologickými produkty, vektorem, vzduchem. Mohou se uskutečnit cestou: o Ingesce: požití infekčního agens v kontaminované vodě, mléce, mase a v jiných potravinách. o Inhalace: vdechnutí infekčního agens. Představuje nejvýznamnější a nejpočetnější skupinu nákaz přenášených kapénkovou infekcí. Původce nákazy je přítomen v sekretu dýchacích cest a při kašli, mluvení, kýchání se dostává do prostředí. Inokulace: proniknutí infekčního agens sliznicí nebo kůží vnímavého jedince. Dochází k ní při poranění kontaminovanými jehlami, nástroji. Zvláštním případem je přenos infekce prostřednictvím vektoru, v němž se infekční agens rozmnožuje nebo v němž prodělává část svého vývojového cyklu Hygiena Hygiena: medicínský obor. Vznikla ve 2. polovině 19. století jako reakce na rozsáhlé epidemie. Zakladatelem oboru je Max von PETTENKOFER. text Termín hygiena je odvozen od jména řecké bohyně zdraví HYGIEIA. Hygiena: nauka o zdravém způsobu života člověka. Úkol: Zamezit vzniku a působení škodlivých faktorů nebo je alespoň potlačit. Podpořit působení faktorů příznivých. Předejít vzniku nemocí. Udržet a zlepšit zdraví jedinců i společnosti. Jsou-li hygienické zásady dodržovány a správně uplatňovány, zdravotní stav obyvatelstva se zlepšuje, nemocnost a úmrtnost se snižuje, zvyšuje se práceschopnost obyvatel a prodlužuje se průměrná délka lidského života. Hygiena z hlediska jedince: Kvalita H 2 O a ostatních nápojů. Kvalita potravin a stravování. Oblečení. Práce a tělesná námaha. Spánek. Osobní čistota. Duševní zdraví; Omezení zlozvyků. Hygiena z hlediska společnosti: Klimatické podmínky.

119 119 Kvalita půdy. Kvalita stavebních materiálů a uspořádání obydlí. Topení a větrání. Odstraňování odpadů. Prevence výskytu chorob, úrazů. Pohřbívání zemřelých. Životní prostředí a jeho působení na zdraví člověka: Člověk je nedílně spjat s prostředím, ve kterém žije. Je s ním v neustálé interakci. Jedinec je prostředím ovlivňován (kladně i záporně), sám je také ovlivňuje a mění. Prostředí tvoří tyto složky: Přírodní: půda, voda, vzduch, flóra, fauna, apod. Umělé: stavby, dopravní prostředky, výrobní zařízení, apod. Sociální: lidé a jejich vzájemné vztahy. Faktory prostředí = vlastnosti složek: teplota, hlučnost, prašnost, apod. Životní prostředí působí na člověka spolu s jeho životním stylem. Je obtížné zjistit, který faktor má jaký podíl na zdraví či nemoci. Jednou z hlavních příčin znečištění prostředí je mohutný rozvoj chemie tzv. xenobiotiky. 1. Mutageny: vyvolávají mutace, tzn. náhle vzniklé a trvalé přenosné změny vlastností nebo znaků organismů podmíněné změnou genetického materiálu buňky. Mutace mohou být vyvolány nejen genetickými změnami, ale také zevními faktory (léky cytostatika, dezinfekce, emulgátory, apod.). Mutovat mohou buňky: a. Tělesné: v prenatálním období malformace orgánů. b. Tělesné u dospělého člověka: vznik nádorového onemocnění. c. Pohlavní: snížení plodnosti; spontánní potraty, VVV. 2. Karcinogeny: spouštěče při vzniku rakoviny (mutace buňky). V průběhu života dochází k mnoha změnám buněk, ale imunitní systém zastaví proces množení takto změněné buňky a ke vzniku CA nedojde. CA při selhání imunitního systému. Látky s CA účinkem: arzén; benzín; nikotin; plísně; látky vzniklé uzením, v mléce, apod. 3. Teratogeny: neovlivňují genetickou výbavu člověka, pouze její výsledný vzhled. Uplatňují se v embryonálním období (např. cytostatika, viry, bakterie, ionizující záření, apod.). 4. Alergeny: podstatou je přehnaná reakce organismu na kontakt s cizorodou látkou (hlavně bílkovinou). Nemocniční hygiena: Cíl: ochránit nemocného i personál před infekcí ve zdravotnickém zařízení, tzn. před NO- SOKOMIÁLNÍ NÁKAZOU. Nosokomiální nákaza: Vede k poškození nemocného. Komplikuje základní onemocnění. Prodlužuje délku hospitalizace. Vede ke smrti nemocného (senioři). Léčba je ekonomicky nákladná. Je ohrožen také personál.

120 120 Nejvíce ohroženi: Pacienti hospitalizována na ARO, JIP; zde udáván výskyt 23 46%, oproti 3 6% na jiných odděleních. Malé děti. Staří lidé. Lidé v celkově těžkém zdravotním stavu. Faktory vzniku: Snížená odolnost nemocného. Invazivní výkony (porušení přirozených anatomických bariér: sonda, stomie, katétr, apod.). Další rizikové faktory: pozvolné zatékání žaludečního obsahu podél sondy do DC; sekret z HCD do DCD, apod. Zdroj nosokomiální nákazy: Nemocný sám je zdrojem své infekce autoinfekce. Jiní nemocní. Přenos z přístrojů a pomůcek. Zdravotník, jiné osoby (návštěvy, uklízečky, apod.). KONTROLNÍ OTÁZKA 14 Čemu se věnuje hygiena? Co rozumíte pod označením nosokomiální nákazy? Popište proces šíření nákazy. SHRNUTÍ KAPITOLY HYGIENA A EPIDEMIOLOGIE Ve čtrnácté kapitole jsme se seznámili se základy hygieny a epidemiologie. Známe základní pojmy ze zmíněných oborů. Umíme vysvětlit prose šíření nákazy a přenosu infekce. Umíme popsat vztah mezi zdravím člověka a životním prostředím. Shrnutí kapitoly

121 INFEČNÍ NEMOCI RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY INFEČNÍ NEMOCI V patnácté kapitole se seznámíme s vybranými infekčními onemocněními. Seznámíme se se základními symptomy a znaky u těchto chorob. Přiblížíme si základní vyšetřovací metody. Zjistíme proti, kterým infekčním onemocněním se dá očkovat. Z onemocnění potom bude věnována pozornost salmonelóze, hepatitidě, toxoplasmóze, tetanu, klíšťové encefalitidě a borelióze. Rychlý náhled CÍLE KAPITOLY INFEČNÍ NEMOCI Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY Budete umět: Objasnit podstatu infekčních onemocnění konkrétně salmonelózy, hepatitidy, toxoplasmózy, tetanu, klíšťové encefalitidy a boreliózy. Popsat příznaky a léčbu u těchto vybraných onemocnění. Budete umět Získáte: Získáte Znalosti v problematice vzniku infekčních onemocnění. Znalost na co dávat pozor v péči o tyto klienty. Budete schopni: Používat odbornou terminologii. Navrhnout řešení vzniklé sociální situace u klientů s vybranými onemocněními. Budete schopni ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU Celkový doporučený čas k prostudování KAPITOLY je 25 minut. KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY INFEČNÍ NEMOCI Přehled infekčních chorob, faktory snižující obranyschopnost organizmu, ochrana proti infekci, inkubační doba, průběh infekční choroby, následky infekčních onemocnění, salmonelóza, hepatitida, toxoplasmóza, tetanus, klíšťová encefalitida a borelióza. Klíčová slova

122 Infekční choroba podmínky vzniku, průběh, následky Infekční choroba vzniká následkem vzájemného působení makroorganizmu a některého z mnoha mikroorganizmů, které nás obklopují a osidlují naši kůži a sliznice dýchacích cest, zažívacího traktu i dalších systémů. text Podmínky vzniku infekčního onemocnění: Virulence mikroorganizmu. Množství mikroorganizmů, které pronikly do těla. Schopnost těla bránit se proti mikroorganizmům. Charakteristika infekčních onemocnění: Vyvolavatelem je živý mikroorganizmus. Průběh onemocnění je při napadení tímtéž mikroorganizmem u různých jedinců podobný. Mezi nákazou a projevem je tzv. inkubační doba. Po překonání onemocnění vzniká imunita. Průběh infekční choroby: Inkubační doba časový interval mezi průnikem mikroorganizmů do těla člověka a vypuknutím prvních klinických příznaků. Prodromální stadium období prvních nespecifických celkových příznaků (únava, febrilie, nechutenství, bolesti v kloubech a svalech). Akutní období infekční choroby. Období rekonvalescence ústup příznaků nemoci. Průběh infekční choroby může být bezpříznakový, s lehkými klinickými příznaky, středně těžký a velmi těžký s možností úmrtí na multiorgánové selhání (meningoková sepse). Následky infekčních onemocnění: Uzdravení s imunitou. Přechod do chronického stadia (virová hepatitida typu B). Bacilonosičství (salmonela) nemocný se uzdraví, ale nadále vyměšuje plně virulentní mikroby. Postižení orgánových funkcí (postinfekční glomerulonefritis). Faktory snižující obranyschopnost organizmu Některé mikroorganizmy jsou pro zdravého člověka neškodné, ale u oslabených jedinců způsobí rozvoj choroby. Geneticky založená imunodeficience. Traumata. Maligní tumory, nejvíce ohrožení jsou nemocní s leukemií, lymfomem, lymfogranulomem, meylomem. Invazivní výkony u nemocných. Transplantace orgánů s dlouhodobou imunosupresí. Léky dlouhodobá aplikace kortikosteroidů, vysokých dávek antibiotik. Energetická a proteinová podvýživa. Základní onemocnění zvláště diabetes, urémie, selhání jater, alkohol, intoxikace. Věk jedince novorozenecké, kojenecké období, stáří po 70.roce.

123 123 Ochrana proti infekci Nespecifická o Neporušená kůže, přítomnost mastných kyselin v potu a mazu. o Neporušená sliznice, čištění povrchu proudem moči, slin, slz, hlenu. o Fagocytóza. Specifická o Imunoglobuliny třídy M, G, A, D, E Očkování, imunita Imunita živých organismů je odolnost proti působení cizorodých látek. Její podstatou je vytváření protilátek, které neutralizují vliv těchto látek systémově, tj. celého organismu a především v buňkách, při které jednotlivé buňky vytvářejí protilátky. Tyto buňky mohou být součástí větších celků a nebo jsou na obranu živého organismu specializovány např. bílé krvinky. Při dlouhodobém působení a n t i g e n ů se protilátky v organismech hromadí a může docházet k vytvoření dočasné a nebo trvalé citlivosti organismu tzv. a l e r g i i. Imunita je ve své podstatě dána všem organismům dědičně, u živočichů a člověka hovoříme o imunitě vrozené. Během života potom organismy získávají odolnost proti dalším antigenům, nesprávně nazývaným škodlivinám, u člověka jsou to viry, bakterie, plísně a řada jiných cizopasníků (parazitů). Člověk tak reagovat získanou imunitou. Buď si protilátky vytváří aktivně sám např. po onemocnění a po vakcinaci (očkování oslabenými antigeny) a nebo se organismu dítěte i dospělého musí pomoci. Jedná se o pasivní získání imunity: u savců je to mateřské mléko v prvních měsících života a pak se musí člověku pomáhat očkováním. Stále jsme popisovali tzv. preventivní očkování, kterým předcházíme nemocem,které mohou ohrožovat nejen jedince,ale mohou svým rozsahem i přerůst v epidemie. Sem můžeme zařatext Očkováním se do organismu dodávají protilátky vytvořené v krvi a míze jiného organismu, který prodělal určitou nemoc. Tyto látky se souhrnně nazývají očkovací séra. První použil tuto metodu anglický lékař Edward Jenner, který již v roce 1789 podal třem lidem (včetně svého syna) viry kravských neštovic a vytvořil tak protilátky proti pravým neštovicím. V Čechách zavedl povinné očkování císař Josef I. v r.1821 V roce 1980 došlo vymýcení pravých neštovic na světě. V tomto případě i v následujících se jedná o vakcinizaci. Více se zmíníme o Louisi Pasteurovi, který v roce 1885 použil oslabenou kulturu viru vztekliny vyrobenou z míchy nakaženého králíka. Vzteklým psem pokousaného devítiletého chlapce zachránilo od bolestivé smrti celkem dvanáct injekcí. Po vzniku ČSR se začíná očkovat i u nás. Od roku 1953 je povinné očkování českou vakcínou TBC (očkování proti tuberkulóze v roce 2011 je nepovinné a za úplatu), od roku 1947 jsou očkovány děti proti smrtelnému záškrtu, proti obrně jsou očkovány děti českou vakcínou nejen u nás, ale i v africkém státě Mali již roce Kombinované vakcíny se používají u nás od roku 1958, jedná se např. o DVT vakcínu: proti záškrtu,tetanu a dávivému (černému) kašli, Trivivac - proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, od roku 2001 je doplněna tato vakcína o Haemophilus influenzae (obsahuje protilátky přenosné krví) a v současné době jsou moderní, ale drahé Infanrix a Hexavac hexavakcíny obohacené o žloutenku typu B a dětskou obrnu, kterými lze snížit počet očkovacích zákroků u malých dětí do dvou let. Antigény způsobují v živém organismu onemocnění, jednak svým neomezeným rozmnožováním a otravováním výměšky svého metabolizmu (bakterie, plísně a jiné mikrorganismy) a řada z nich ovlivňují i dědičné informace napadených buněk.

124 124 dit i očkování proti chřipce, klíšťové encefalitidě, žloutenkám typu A i B, a u vybraných skupin lidí např.: u dospívajících proti meningokokovému onemocnění, u lidí pracujících s hlínou se doporučovalo očkování proti tetanu, v současné době více méně povinné pro všechny občany naší republiky. U dívek do osmého roku věku se povinně očkuje proti zarděnkám, které by mohli trvale ohrozit plodnost ženy a v současné době se jedná i o očkování proti rakovině děložního čípku. Velmi rozšířené je preventivní očkování proti klíšťové encefalitidě, a to často v závislosti na četnosti výskytu klíšťat v daných oblastech, předchází se tak nejen virovému onemocnění, ale i bakteriální lymeské borelióze, která má delší inkubační dobu a průběh nemoci s trvalejšími následky. Existují čtyři základní způsoby očkování : Do svalu: záškrt, černý kašel, tetanus.. Do kůže: vzteklina, tbc. Pod kůži: spalničky, příušnice, zarděnky.. Podání ústy: cholera, živá vakcína proti obrně na kostce cukru, lžičkou. Reakce dětí na očkování: Mohou být rozdílné, mezi vážnější zdravotní potíže patří: horečka přes 40 C, neutišitelný pláč trvající několik hodin, zarudnutí a otoky kolem místa vpichu. U dospělého člověka mohou to být i stavy podobné alergickým reakcím na léky, doporučením je ošetření lékařem. Očkování jsou průběžně zaznamenána v dětském očkovacím průkaze, u dospělých osob byly záznamy o očkování vedeny ve starých občanských průkazech, dnes vystavuje individuelní očkovací průkaz. Při cestách do exotické ciziny, by se měli turisté (i bez upozornění cestovních kanceláři) nechat očkovat proti žluté zimnici,choleře,břišnímu tyfu, meningokokové meningitidě určitého typu, případně proti žloutence typu A. O těchto očkováních je veden mezinárodní očkovací průkaz. Pokud ovšem zaznamenáme už samotné onemocnění, po proběhlé inkubační době, a je-li průběh nemoci akutní a těžšího charakteru, nasazuje se očkování krevními séry,které obsahují větší množství obranných globulínů a jiných látek bílkovinné povahy.tyto látky se získávají izolací z krve jiných savců, např. ovcí, koňů, telat, králíků, opic atd., kteří byli vakcinováni. Tato pasivní imunita pomáhá i při léčení u nemocných citlivých na antibiotika. Při málo krvácivých zranění se přeočkovává protitetanovým sérem a při pokousání se může aplikovat sérum proti vzteklině Charakteristické symptomy a znaky Příčiny: Zdroj nákazy: o Nemocný člověk. o Pozitivní rekonvalescent. o Bacilonosič (např. po překonání salmonelové infekce postižený nemá příznaky nemoci, ačkoli trvale vylučuje svými exkrety plně virulemtní salmonely). o Zvíře. o Hmyz. Vstupní brána infekce: o Respirační systém (kapénková infekce). o GIT (alimentární nákaza). o Porušení integrity kůže (oděrky, bodnutí hmyzem, přisátí klíštěte). text

125 125 Příznaky: Celkové nespecifické příznaky: o Malátnost o Únava o Bolesti hlavy o Nechutenství o Febrilie (u starších osob může chybět, u dětí provázené křečemi) o Zvracení Lokální příznaky: o Postižení GIT zvracení, průjem, krev ve stolici, při velkých ztrátách tekutin metabolický rozvrat o Postižení dýchacího systému kašel s expektorací, dušnost o Postižení močové soustavy poruchy vylučování moče, příměsi v moči o Postižení kardiovaskulárního systému lehké až život ohrožující postižení srdce o Postižení CNS poruchy hybnosti, intelektu o Postižení kůže exantém 15.4 Základní vyšetřovací metody Vyšetřovací metody: Anamnéza epidemiologická (kontakt se zdrojem infekce). Fyzikální vyšetření: o Pohled enantém. o Pohmat zduřelé uzliny. Laboratorní vyšetření: o Biochemické krev, moč, mozkomíšní mok, ascites, pleurální výpotek, stolice, stěry z kůže, sliznice. o Hematologické FW, KO + diferenciál, CRP, hemokoagulační faktory. o Mikrobiologické bakteriologické, virologické, parazitologické, sérologické. Imunologické vyšetření. RTG, CT, NMR, USG, endoskopie. text 15.5 Profylaxe infekčních nemocí Pasivní imunizace aplikace hotové protilátky z krevního séra imunizovaných zvířat nebo lidí, tato imunita je krátkodobá, séra se aplikují při přímém ohrožení infekční nemocí. Aktivní imunizace očkovací látky mohou být připraveny různým způsobem: o Málo patogenní původci chorob. o Získané z usmrcených mikrobů. o Bakteriální toxiny produkované příslušným mikrobem. Povinné očkování dětí v ČR podle očkovacího kalendáře. Dobrovolné očkování podle doporučených schémat (chřipka, meningitida). Vybrané očkování při výjezdu do zahraničí (cholera, mor, žlutá zimnice). Očkování pracovníků profesí, které jsou ohroženy infekcí (zdravotníci, policie, lesníci). text Díky vývoji antibiotik v druhé polovině 20.století a stále přísnějším hygienickým opatřením bylo dosaženo úspěchů, které vedlo mnoho lidí k dojmu, že problém infekčních chorob je vyřešen. Infekční choroby jsou ale v celosvětovém měřítku jednou z hlavních příčin smrti.

126 126 Dochází k šíření nemocí z méně rozvinutých tropických oblastí do bohatých průmyslových zemí. Například výskyt epidemií (Ebola, žlutá zimnice, meningokokové infekce). Lidstvo je odsouzeno k neustálému boji s infekčními chorobami a je vystaveno stálému riziku nových neznámých infekcí Klient se salmonelózou Typ infekce: Bakteriální infekce - infekce vyvolaná salmonelami salmonelózy. Původcem jsou bakterie rodu Salmonella z čeledi Enterobacteriaceae, jsou charakterizovány jako gramnegativní, fakultativně anaerobní, nesporotvorné tyčinky, většinou nepohyblivé. Podle antigenní struktury se rod dělí do dvou druhů. Nejvýznamnější druh S. enterica se dále dělí na šest poddruhů a ty navíc než 2500 serotypů. Nejfrekventovanějším serotypem v ČR je od roku 1989 S. Enteritidis, ten vyvolal v osmdesátých letech ve světě pandemii. Salmonely jsou odolné k vlivům zevního prostředí, k vyschnutí, nedostatku kyslíku, ve vlhkém prostředí vydrží dny až týdny, v chladném nebo zmrazeném stavu měsíce. Var tyto bakterie spolehlivě ničí. Bakterie rodu Salmonella se primárně vyskytují ve střevním traktu zvířat i lidí a vylučovanými fekáliemi kontaminují životní prostředí (voda, půda) a potraviny. Významným rezervoárem etiologického agens je drůbež. text Infekční dávka: Je u zdravého člověka přibližně 104 baktérií, jsou však popisovány i onemocnění vyvolaná po dávkách mnohem nižších (jednotlivé buňky). Inkubační doba: Je obvykle udávána 6-36 hodin, ojediněle i 6-72 hodin. Její délka je hlavně ovlivněna infekční dávkou a vnímavostí postiženého jedince. Nejzávažněji probíhá salmonelóza u dětí, starších osob a pacientů se sníženou imunitou. Výskyt: Salmonelóz je celosvětový. Pandemie vyvolaná S. Enteritidis se v roce 1985 rozšířila na oba americké kontinenty, Velkou Británii a západní Evropu. O čtyři roky později způsobila S. Enteritidis dramatický nárůst onemocnění i v ČR. V posledních dvou letech došlo opět k mírnému nárůstu nemocnosti. Počet zemřelých činí ročně 20 až 25 osob. Epidemiologický význam salmonelóz: Je obrovský. Pandemie postihla populaci na celém území ČR. Během pandemie se změnily epidemiologické charakteristiky, které platily před rokem Specifická nemocnost se posunula z věkové skupiny jednoletých dětí do věkové skupiny 1 4 letých, při přenosu hraje roli přenos infekce od staršího sourozence nebo rodiče, epidemie vznikají v mnohem menší míře ve stravovnách uzavřeného typu jako jsou školní jídelny, jídelny mateřských škol, kojenecká a novorozenecká zařízení a naopak mnohem častěji ve stravovnách otevřeného typu jako jsou pouliční stánky, cukrárny a potravinářské podniky, infekce se šíří především cukrářskými výrobky a hotovými pokrmy, do kterých se ke konci tepelného procesu přidává vejce (žemlovka, kapání do polévky, květák na mozeček apod.) nikoli masnými výrobky, jak tomu bylo dříve (měkké salámy, prejty, tlačenky apod.).

127 127 Příčiny: Spočívají především v konzumaci nedokonale tepelně opracovaného syrového masa (drůbežího a vepřového) a vajec. Salmonely se za vhodných podmínek v potravinách dobře pomnožují. Optimální teplota růstu se pohybuje okolo 37 C, minimální teplota růstu je 5 C, maximální 47 C. Rozmezí hodnot ph, při kterých se salmonely mohou pomnožovat je od 3,8 9,5. Na šíření onemocnění se mohou také podílet hlodavci, volně žijící ptáci a hmyz. Přenos z člověka na člověka je spíše vzácný. Příznaky onemocnění: Nevolnost, Zvracení, Bolesti břicha, Teplota kolem 39 C, Průjmy. Komplikace: U malých dětí a osob starých nebo jinak nemocných hrozí nebezpečí dehydratace a následné oběhového selhání. Po uzdravení mohou být salmonely po určité období vylučovány stolicí. Chronické nosičství (delší než rok) je vzácné. Léčba: Rehydratace Realimentace Cloroxin, (antibiotika jen v indikovaných případech) Spasmolytika Probiotika Klient s hepatitidou Typ infekce: Virová infekce jedná se o virové hepatitidy A, B, C, D, E. Virové hepatitidy jsou onemocnění jaterního parenchymu, charakteristickým rysem je poškození jaterních funkcí, často se žloutenkou. Způsob přenosu, inkubační doba, závažnost klinického průběhu a tendence k chronicitě jsou u každého druhu virové hepatitidy jiné, základ klinického obrazu a diagnostika jsou obdobné. text Příznaky onemocnění: Prodromální stadium: o Chřipkové projevy (bolesti hlavy, bolesti v kloubech, febrilie). o Dyspeptické potíže. o Tlakové bolesti v pravém podžebří. o Na konci prodromálního období se může objevit ikterus, tmavá moč (žlučová barviva pronikají do krve hepatocyt není schopen je vyloučit do žlučovodů, proto bývá acholická stolice). Stadium vlastního onemocnění: o Zvětšení jater, někdy i sleziny. o Zhoršující se dyspeptické potíže. o Ikterus.

128 128 o Zvýšená únavnost, slabost. Stadium rekonvalescence o Úprava jaterních funkcí. o Pokud nedojde k úpravě jaterních funkcí do jednoho roku, hrozí nebezpečí přechodu do chronicity. Léčba: Klidový režim. Hepatoprotektivní dieta s dostatkem vitamínů, v prvních dnech sacharidová dieta, později s přídavkem bílkovin. U některých forem kortikoidy, imunosupresiva. U pacientů v těžkém stavu úprava vnitřního prostředí, hemoperfuze (filtrace krve přes kapsli s aktivním uhlím). Psychosociální potřeby: Klienti jsou na infekčním oddělení izolováni, jsou omezeny jejich sociální potřeby. Klienti musí dostat veškeré informace o své diagnóze, tím zamezíme jejich nejistotě a strachu. Je důležité zajistit kontakt s rodinou a vhodné zaměstnání klienta. Domácí péče: Informuj klienta o rekonvalescenci, nutnosti dodržování dietních opatření a hygienických doporučení. Zajisti klientovi dostatek informací. Vysvětli klientovi význam dodržování léčebného režimu. Pouč klienta o možném přechodu choroby do chronického stadia, o nutnosti pravidelných kontrol. Pracovní neschopnost trvá do úplné normalizace klinického a laboratorního nálezu, je závislá na druhu vykonávané práce (fyzické zatížení). Zhodnoť psychický stav klienta. Psychicky klienta podpoř Klient s toxoplazmózou Typ infekce: Parazitární infekce. Nemoci vyvolané prvoky toxoplasmóza. Původcem onemocnění je Toxoplasma gondii, celosvětově rozšířený střevní parazit lidí i zvířat. Jedná se o oportunního parazita, který vyvolává onemocnění především u osob se sníženou imunitou. Původce řadíme mezi kokcidie, jejichž životní cyklus vyžaduje několik hostitelů. Konečným hostitelem jsou kočky, v jejichž střevech vznikají infekční oocysty, které jsou vylučovány do prostředí výkaly. Člověk, ale i ostatní živočichové (např. myši, ptáci, králíci nebo prasata) se mohou stát mezihostiteli. Infekce není přenosná z člověka na člověka. Člověk, který již někdy toxoplazmózou onemocněl, se nemůže znovu nakazit. Inkubační doba: Je u člověka od 5 do 23 dnů. Výskyt: Výskyt toxoplazmózy je u lidí častý, jedná se o nejčastěji se vyskytující parazitární zoo-

129 129 nózu. Vyskytuje se v rodinných výskytech. Roční incidence je proměnlivá. Nejvyšší výskyt byl registrován v roce 1996 (1217 případů). V roce 2003 bylo hlášeno 455 infekcí. Epidemiologický význam toxoplazmózy: Je značný, nebezpečná je především pro těhotné a pro osoby s narušenou imunitou. Příčiny: Riziko infekce spočívá v konzumaci syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa (např. hovězího, vepřového, drůbežího), které obsahuje tkáňové cysty. Vzácněji po kontaktu se zvířetem (kočkou) nebo kongenitálním přenosem od matky s akutní formou onemocnění. V požití infekčních oocyst u dětí při hře na pískovištích nebo na jiných místech, kde defekují kočky. Vzácněji v konzumaci neomytého padaného ovoce. Příznaky onemocnění: Onemocnění má mnoho klinických podob. Toxoplazmóza může probíhat ve dvou formách: - Akutně, projevuje se zvýšenými teplotami, malátností a bolestí svalů. - V chronické formě, kdy následuje zvětšení mízních uzlin, vzácněji dochází k postižení srdce, jater nebo CNS. Ve většině případů však probíhá bezpříznakově. Vzácnější forma je nitroděložní infekce plodu, která vzniká především v prvním trimestru těhotenství. Pokud nedojde k abortu nebo porodu mrtvého dítěte, může se narodit dítě s různým stupněm poškození mozku. Poruchy se u těchto dětí mohou objevit až po několika letech. Léčba: Terapie je komplikovanější, používají se kombinace antiprotozoik a antibiotik, v kombinaci s kyselinou listovou Symptomatická 15.9 Klient s tetanem Typ infekce: Bakteriální infekce jedná se o anaerobní infekci tetanus. Tetanus (strnutí šíje) je nebezpečné onemocnění způsobované bakterií Clostridium tetani. Souvislost se rzí Tetanus se často dává do souvislosti se rzí, zejména rezavými hřebíky, nicméně tento názor je poněkud zavádějící. Rezavé předměty se obvykle nacházejí venku nebo na místech s výskytem anaerobních bakterií, nicméně rez sama o sobě nemůže tetanus způsobit ani neobsahuje více bakterie C. tetani než jiné materiály. Hrubý povrch rezavého kovu pouze poskytuje vytext Projevuje se křečemi a ztrátou koordinace svalových pohybů (která je způsobena tím, že toxiny produkované bakteriemi blokují uvolňování svalového stahu). Bez lékařské pomoci (antibiotika, sérum) končí zpravidla smrtí v důsledku zástavy srdce nebo kolapsu dýchacího systému (křeč mezižeberních a dalších svalů znemožní dýchání). Proti nemoci se v České republice aplikuje celoplošné očkování.

130 130 nikající úkryt pro endospory této bakterie a hřebík je prostředkem, kterým snadno dojde k propíchnutí pokožky a na kterém se spory dopraví do rány. Endospora je nemetabolizující bakteriální stadium, které začne metabolizovat a způsobovat infekci, jakmile se dostane do příznivého prostředí. Protože C. tetani je anaerobní bakterie, daří se jí a jejím endosporám v prostředí s nedostatkem kyslíku. Šlápnutí na hřebík (bez ohledu na to, zda rezavý či nikoliv) může způsobit tetanovou infekci, protože anaerobní prostředí takové rány poskytne bakterii ideální místo pro rozmnožování. Inkubační doba: Se pohybuje mezi 3 a 21 dny s průměrným výskytem klinických příznaků do 8 dnů. Obecně platí, že čím dál je místo zranění od centrálního nervového systému, tím delší je inkubační doba. Čím kratší je inkubační doba, tím vyšší je riziko úmrtí. Při novorozeneckém tetanu se symptomy obvykle objevují mezi 4 a 14 dny po narození. Prevence očkování: Očkováním tetanovým toxoidem. Vakcína proti tetanu se podává injekční jehlou do hýžďového svalu (u malých dětí do svalu stehenního). Přeočkování posilovací dávkou každých let a běžnou praxí je poskytnout ji všem pacientům s otevřeným poraněním, u kterých není jisté, kdy byli naposledy proti tetanu očkováni. Taková posilovací dávka nicméně nezabrání potenciálně smrtelnému průběhu tetanu pocházejícímu ze stávající rány, neboť vývoj tetanových protilátek trvá asi dva týdny. V České republice je očkování proti tetanu povinné a je upraveno vyhláškou 537/2006 Sb., v aktuálním znění. Očkování hradí stát. První dávku dostane dítě v rámci hexavakcíny mezi týdnem života, další mezi týdnem, mezi týdnem a měsícem. Další dávku dostane dítě v 5-6 letech, následně mezi narozeninami a poté se přeočkovává každých let. Protože ochrana vakcínou proti tetanu je spolehlivá, je lépe využít delší interval. V případě překročení 15 let je třeba přeočkovat třemi dávkami, přičemž druhá dávka se dává šest týdnů po první a třetí šest měsíců po druhé. U lidí nad šedesát let je lépe přeočkovávat v desetiletých intervalech, neboť imunitní odpověď bývá slabší. Lze rovněž testovat na přítomnost protilátek v krvi a přeočkování provést dle výše jejich hladiny. Vzhledem k poměrné nákladnosti takového postupu se to ovšem zpravidla provádí jen u těžších alergiků a jiných vážně nemocných pacientů. Tetanus je mezinárodní zdravotní problém, neboť spory C.tetani jsou všudypřítomné. Onemocnění postihuje takřka výhradně osoby, které nebyly vůbec nebo dostatečně očkovány. Výskyt: Tetanus se vyskytuje celosvětově, ale častější je v oblastech s horkým a vlhkým klimatem a s půdou bohatou na organický materiál. To se zejména týká půd, které jsou hnojené chlévským hnojem, neboť tetanové spory se ve velkém množství vyskytují ve střevech a výkalech domácích a hospodářských zvířat, jako jsou koně, ovce, skot, psi, kočky, morčata či drůbež. Spory se do těla dostanou skrze řezné rány. V zemědělských oblastech může být významné procento dospělých osob přenašečem těchto bakterií. Spory lze také nalézt na povrchu pokožky a v kontaminovaném heroinu. Uživatelé heroinu a zejména ti, kteří si jej aplikují do žíly, podstupují značné riziko. Příčiny: Spory se do těla dostanou hlubokými řeznými a bodnými ránami. Bakterie Clostridium tetani se nachází nejvíce v půdě.

131 131 Formy tetanu a příznaky: Tetanus ovlivňuje kosterní svaly, které jsou typem svalstva příčně pruhovaného. Srdeční sval tetanus neovlivňuje díky srdeční automacii. V posledních letech bylo asi 11% případů tetanu smrtelných. Nejvyšší úmrtnost je u neočkovaných lidí a osob starších 60 let. Místní tetanus (lokalizovaný) je málo častou formou onemocnění, při které mají pacienti trvalý stah svalů ve stejné anatomické oblasti, v jaké se nachází zranění. Stahy mohou přetrvat mnoho týdnů, než postupně odezní. Místní tetanus je mírnější, pouze kolem 1% případů je smrtelných, nicméně může předcházet nástup tetanu generalizovaného. Hlavový tetanus je vzácná forma nemoci, výjimečně se vyskytující společně se zánětem středního ucha v případě, že C. tetani je přítomna v mikroflóře středního ucha. Také se může vyskytnout při poranění hlavy. Postiženy jsou hlavové nervy, zejména v obličejové oblasti. Generalizovaný tetanus je nejčastějším typem tetanu, který představuje kolem 80% případů. Generalizovaná forma se obvykle vyznačuje sestupujícím průběhem. Prvními příznaky jsou obvykle trismus, neboli čelistní kontraktura a obličejové křeče zvané risus sardonicus, následované strnulostí šíje, obtížemi při polykání a ztuhlostí břišních a lýtkových svalů. Ostatní symptomy zahrnují zvýšenou teplotu, pocení, zvýšený krevní tlak a občasný zrychlený tep. Často se objevují křeče, které trvají několik minut a tělo je při nich prohnuto do charakteristické podoby napjatého luku (opistotonus). Křeče se vracejí po 3 4 týdny a úplné uzdravení může trvat měsíce. Mateřský tetanus je formou generalizovaného tetanu, který se vyskytuje u novorozenců. Ohroženy jsou děti, které nezískaly pasivní imunitu, protože jejich matka nebyla očkována. Zpravidla k tomu dojde infekcí nezahojené pupeční jizvy, zejména pokud pupeční šňůra nebyla přeříznuta sterilním nástrojem. Léčba: Je nutné vyčistit ránu a chirurgicky ji zbavit nekrotické a infikované tkáně. Léčba metronidazolem sice sníží počet bakterií, ale nemá vliv na přítomný bakteriální jed. Dříve byl pro léčbu tetanu používám penicilin, ale v současnosti již není lékem první volby, neboť může teoreticky zvyšovat riziko křečí. Lze jej nicméně použít v případě, že metronidazol není k dispozici. Zcela klíčová je pasivní imunizace lidským anti-tetanospasminem, čili tetanovým imunoglobulinem. Pokud není k dispozici specifický anti-tetanospasmin, může být podán i normální lidský imunoglobulin. Všichni pacienti s tetanem by měli být proti tetanu naočkováni, popř. přeočkováni. Léčba lehkého tetanu: o Tetanovým imunoglobulinem nitrožilně nebo intramuskulárně. o Metronidazolem nitrožilně po dobu 10 dní. o Diazepam. o Očkování proti tetanu. Léčba těžkého tetanu: o Lidský tetanový imunoglobulin o Tracheostomie a umělá plícní ventilace po 3 4 týdny. o Hořčík podávaný nitrožilní infuzí, aby se zabránilo svalovým křečím. o Diazepam podávaný nepřetržitě intravenózní infuzí. o Barbituráty. o Vliv tetanu na vegetativní soustavu může být obtížně zvládnutelný (střídající se vysoký a nízký krevní tlak, vysoké horečky (hypotermie, atd.). o Pro uvolnění svalových křečí mohou být podávány prostředky jako je Diazepam či jiné svalové relaxanty. V extrémních případech může být nezbytné paralyzovat pacienta léčivy podobnými curare a připojit jej na plicní ventilaci.

132 132 Pro přežití tetanové infekce je nezbytné: Udržení průchodnosti dýchacích cest. Adekvátní výživa - nemocnému je podáváno kalorií a minimálně 150g bílkovin denně a to většinou v tekuté formě nazogastrickou sondou přímo do žaludku nebo infuzí do žíly (parenterální výživa). Podávání vysokokalorické diety je nutné kvůli velké metabolické zátěží způsobené zvýšenou aktivitou svalů. Plné uzdravení trvá 4 až 6 týdnů, neboť tělo musí obnovit poškozené axony neuronů. Těžké případy budou vyžadovat přijetí na jednotku intenzivní péče Klient s klíšťovou encefalitidou Typ infekce: Klíšťová encefalitida je infekční onemocnění mozku a mozkových blan. Způsobuje ho virus TBEV rodu Flavivirus, který se nejčastěji přenáší kousnutím klíštěte. Kromě toho ale existují i jiné cesty nákazy, i když mnohem méně časté. Na světě se vyskytuje několik typů virů a jejich členění mikrobiology je různé. V Evropě je nejčastější západní typ viru, který způsobuje mírnější záněty. Typy s těžším průběhem nemoci se vyskytují v Asii a v USA. Nepřenáší je jen klíšťata, ale i komáři. Virus klíšťové encefalitidy žije nejčastěji v lesní zvěři, především v hlodavcích. Z nich se sáním krve přenáší na klíště. Pro ně je vir neškodný a zůstává v nich po celý jeho život. Pokud se nakažené klíště přisaje na člověka, po zhruba dvou až třech hodinách začne virus vypouštět do jeho krve (tím se liší od nákazy lymeskou boreliózou, kdy se bakterie do těla dostává až zhruba po 24 hodinách). Virus se může přenést na člověka například pitím tepelně neupraveného kravského, ovčího nebo kozího mléka, které pochází od nakažených zvířat. Virus dlouhodobě přežívá a rozmnožuje se v tzv. rezervoárových zvířatech. Těmi jsou nejčastěji drobní hlodavci. Klíště, které sálo z rezervoárového hlodavce, se stává nositelem viru. Nositelem viru je klíště, které sálo z nakažených zvířat. text Jak odstraňovat klíště: Místo vydezinfikujte, klíště uchopte tak, aby se neklouzalo, například do navlhčeného kapesníku a lehce s ním viklejte ze strany na stranu. Po zhruba dvou minutách by se mělo uvolnit. Je také možné ho něčím ostrým, například pinzetou, podebrat a vyndat. S klíštětem netočte, není to šroubek. Inkubační doba: Okamžikem vstupu viru do lidského organismu začíná inkubační doba onemocnění. Toto období bez obtíží trvá asi 7 až 14 dnů, může to být však i měsíc. Výskyt: Nejrizikovější oblasti - Jižní Čechy, okolí Brna, Olomoucko, okolí řek. Příčiny: Kontakt s infikovaným klíštětem, komárem. Například pitím tepelně neupraveného kravského, ovčího nebo kozího mléka, které pochází od nakažených zvířat. Příznaky onemocnění: První fáze - po uplynutí inkubační doby dojde k rozvoji první fáze onemocnění, ve které mohou příznaky připomínat lehkou chřipku. Objevují se: o Bolesti hlavy.

133 133 o Únava a horečka. o Nevolnost. o Bolesti kloubů a svalů. Po několika dnech obtíže samy odezní. Poté zpravidla následuje období 1 až 2 týdnů bez příznaků. U některých pacientů může nemoc touto fází skončit a dojít k úplnému uzdravení. Druhá fáze: o Uvede se nástupem krutých bolestí hlavy, které jsou provázeny horečkami. o Nemocný je světloplachý. o Přidává se nevolnost a zvracení. o Příznakem poškození nervového systému je ztuhnutí svalů na šíji, svalový třes, nervové obrny, závratě, poruchy spánku, poruchy paměti a dezorientace. Tento akutní stav trvá 2 až 3 týdny. Poté obvykle dojde k postupnému zlepšování stavu. Přibližně u jedné třetiny infikovaných pacientů první fáze chybí a onemocnění se již ze začátku projeví závažnými příznaky druhé fáze. Následky onemocnění Asi u jedné čtvrtiny nemocných dochází ke vzniku trvalých následků. Patří k nim například : Obrny horních končetin, Chronické bolesti hlavy, Poruchy koncentrace, nálady nebo spánku, Snížená výkonnost a deprese. K úmrtí dochází pouze ve výjimečných případech. Proti klíšťové encefalitidě existuje očkování, je však účinné jen pro danou zeměpisnou oblast, a tedy určité druhy virů. Léčba: Symptomatická Antiedémová Kortikoidy Hospitalizace Rehabilitace Klient s boreliózou Typ infekce: Bakteriální infekce - infekce vyvolaná spirochetami lymeská borelióza. Lymeská borelióza je způsobena bakterií komplexu Borelie, která se na člověka přenáší přisátím infikovaného klíštěte. Bakterie Borrelie byly izolovány i v komárech, ovádech, mouchách, blechách, ale přenos prostřednictvím hmyzu je v současné době považován za nepravděpodobný. Jako zdroj původců pro přenašeče často slouží drobní volně žijící obratlovci (hlodavci, drobní savci, vysoká zvěř, ptáci, plazi a také některé druhy domácích zvířat). Z člověka na člověka je přenos možný jen z matky na potomky během nitroděložního vývoje. text Prevence Prevence je zaměřena na ochranu před klíšťaty. Byla vyvinuta vakcína proti americké Borrelia burgdorferi s.l.. V Evropě zatím není humánní očkovací látka k dispozici.

134 134 Výskyt: Lymeská borrelióza (LB) je nejčastější klíšťaty přenášená zoonóza v Evropě, Asii a Severní Americe. Epidemiologický význam: Hlášený výskyt lymeské borreliózy v České republice v letech je asi 4000 případů ročně, tzn. 40 nemocných na obyvatel a rok. Pravděpodobnost klinické manifestace po kousnutí infikovaným klíštětem je mezi 2 4 %, přičemž promořenost v ČR se pohybuje okolo 5 10 % (někde až 30 %). Příčiny: Klíště uvolňováním infikovaných slin přenáší borelie do těla hostitele během sání krve po hodinách od přisátí. Po rozmnožení v kůži jsou bakterie krví a lymfou transportovány do dalších orgánů, zejména retikulo-endotelového systému, případně CNS, kde je možné jejich dlouhodobé přežívání bez toho, aby vznikl zápalový proces, avšak vyvolávají tvorbu protilátek. Příznaky onemocnění: LB má mnoho forem průběhu a vyznačuje se širokou škálou příznaků, které souvisí s genetickou variabilitou jejího původce. Borelióza je polysystémické onemocnění, které zahrnuje postižení: Kožní (65 %), Muskuloskeletální (17 %), Nervové (12 %), Postižení srdce a oka. Může být napadena kterákoliv tkáň v organismu. Někdy onemocnění probíhá bez příznaků, někdy se můžou vyskytovat jen některé, nebo tak mírné, že jim člověk ani nepřikládá význam. K jejich nástupu může přispět jiné infekční onemocnění, kdy je oslabená imunita. Má velkou tendenci k samoúzdravě. Lymeská borelióza je multisystémové onemocnění, které probíhá ve 3 stádiích. Symptomy prvních dvou stádií jsou dány přímo působením borrelie na organismus, do třetího stádia se zapojuje již imunopatologie. Stádia lymeské boreliózy: 1. Časné lokalizované stádium se objevují typická skvrna na kůži - erythema migrans. 2. Časné generalizované stádium nemoc může zasahovat kůži, nervový systém, klouby i srdce. viz. níže. 3. Pozdní stádium - degenerace podkoží, chronická encefalomyelitida a chronická artritida. Bannwarthův syndrom projevuje se bolestmi nebo poruchami senzibility, typicky u dospělých, u dětí zřídkakdy. Příznaky v jednotlivých stádiích: Erythema migrans červená skvrna i několik centimetrů velká, která se objevuje okolo místa přisátí za 14 dní až jeden měsíc. Někdy také zmizí a znovu se objeví i na jiném místě, než bylo klíště. Tato skvrna se také nemusí objevit vůbec (1. stadium). Nebolí. Boreliový lymfocytom - velikosti od několika mm do 3-5 cm; objevuje se většinou jen u dětí, a to několik týdnů po infekci; nejčastěji bývá na boltci ucha, ale bývá i na špičce nosu, dvorci prsní bradavky nebo na skrotu; bez léčby perzistuje často týdny a

135 135 měsíce; je vzácnější než erythema migrans. Únava. Pálení pokožky. Neurologické obtíže objevují se za 1 měsíc až 3 měsíce od infikování tiky, škubání ve svalech, parestezie, závratě, nepravidelný srdeční rytmus. Bolesti zad hlavně krční páteře, mezi lopatkami, bolesti bederní páteře. Neuroborelióza: o Akutní periferní paréza lícního nervu. o Boreliová meningitis lymeská borelióza je třetí nejčastější prokazatelná příčina serózní meningitidy v dětském věku Bolesti ve svalech. Bolesti kloubů. Poruchy vidění. Pískání v uších, bušení v uších, různé šumy Poškození jater, ledvin, srdce, zánět mozkových blan, Autoimunní reakce neustále se opakující záněty mohou vyvolat autoimunitní reakci. Jednou z nich je třeba artritida. Vzniká z často opakovaných slabších zánětů. Autoimunitní reakce se léčí hormonálními přípravky. Degenerace podkoží, nejdříve za jeden rok od infekce, ale i po několika letech od infekce (jeden z hlavních příznaků 3. stadia), predilekční místa jsou akra a kožní plochy nad velkými klouby. Bannwarthův syndrom lymfocytární meningoradikulitida s podílem periferního nervového systému, projevuje se bolestmi nebo poruchami senzibility, typicky u dospělých, u dětí zřídkakdy. Léčba: Antibiotika. Léčba symptomatická protizánětlivá, antiedematózní, analgetická. U autoimunních projevů léčba hormonálními přípravky. KONTROLNÍ OTÁZKA 15 Objasněte pojmy imunita a očkování. Popište příznaky a léčbu při salmonelóze. Popište příznaky a léčbu při hepatitis. Popište příznaky a léčbu při toxoplazmóze. Popište možnou prevenci proti tetanu. Popište příznaky a preventivní opatření při klíšťové encefalitidě a při borelióze. SHRNUTÍ KAPITOLY INFEČNÍ NEMOCI V patnácté kapitole jsme se seznámili s vybranými infekčními onemocněními. Přiblížili jsme si život člověka se salmonelózou, hepatitidou, toxoplasmózou, tetanem, klíšťovou encefalitidou a boreliózou. Vyjmenovali jsme si i ostatní infekční choroby. Uvědomili jsme si faktory snižující obranyschopnost našeho organizmu a ochranu proti infekci. Známe sociální dopady těchto onemocnění. Shrnutí kapitoly

136 PŘÍLOHY PŘEHLEH A INDIKACE DIET 0/S čajová Podává se omezenou dobu při akutních stavech, při infuzní terapii neplnohodnotná, časově omezená. 1/ B kašovitá šetřící Po operacích dutiny ústní a dalších částí trávícího systému, stavech se ztíženým polykáním, chorobách dutiny ústní, jícnu, přechodně horečnatých stavech neplnohodnotná maximálně 5 dnů. 1 mletá šetřící Některá onemocnění a poúrazové změny dutiny ústní, poleptání jícnu, achalázie jícnu a rakovina jícnu. 2 šetřící Funkční poruchy žaludku, poruchy žaludeční sekrece, chronická gastritida, vředová choroba žaludku a duodena. 3 racionální Pro klienty, kde není potřeba zvláštní úprava stravy. 3/X racionální speciální Po operacích dutiny ústní, stavech se ztíženým polykáním, je připravena k dodatečné úpravě na oddělení. 4/S s přísným omezením tuků Akutní stádium hapatitidy, akutní zánět žlučníku, přechod z čajové diety po kolice, při akutní pankreatitidě, podává se krátkodobě neplnohodnotná maximálně 5 dnů. 4 s omezením tuků Choroby žlučníku a slinivky břišní po odeznění akutního stádia, při chronických chorobách žlučníku, přechodně po operaci žlučníku a po virové hapatitidě, při střevních dyspepsiích (pokud není průjem). 4/AL při potravinové alergii Pro klienty s alergií na potraviny. 5 s omezením zbytků Po odeznění průjmových onemocnění, dráždivém tračníku, Crohnově chorobě, průjmech, po podání antibiotik. 6 s omezením bílkovin Akutní postižení ledvin po hladovce, kdy klient přechází na perorální výživu, chronické onemocnění ledvin se známkami počínajícího selhávání. 6/9 s omezením bílkovin diabetická Pro diabetiky se známkami selhávání ledvin. 8 redukční (175g S) Při nadměrné hmotnosti, kdy vlastní onemocnění nevyžaduje dietu, pro otylé diabetiky.

137 137 9 diabetická (225g S) Pro diabetiky středního a vyššího věku, vhodná i pro klienty s hyperlipoproteinemií. Požadavek na sacharidovou dávku 275g S a 325g S musí být vyznačen v dokumentaci klienta. 9/S diabetická šetřící (225g S) Pro diabetiky se současným vleklým onemocněním zažívací soustavy. 11/P racionální nenadýmavá Pro kojící matky, zvýšený energetický příjem při současném vyloučení nadýmavé stravy. 12 strava batolat Pro děti do tří let, pokud jejich onemocnění nevyžaduje speciální úpravu stravy. 13 strava dětí Pro děti od tří do patnácti let. GER geriatrická Pro klienty, kteří jsou hospitalizováni na oddělení geriatrie, je přizpůsobena požadavkům a nárokům na oddělení. GER/9 geriatrická diabetická Dieta je sestavena v kombinaci s diabetickým onemocněním pro oddělení geriatrie. VEG vegetariánská Ve stravě je zastoupeno mléko, mléčné výrobky, drůbeží a rybí maso, vyloučeno je maso hovězí, telecí, vepřové, uzeniny a další masné výrobky. DIAGNOSTICKÉ DIETY A JEJICH INDIKACE BG bezlepková Při glutenové enteropatii, malabsorpční syndrom. PAN pankreatická 7denní režim, akutní a chronická pankreatitida. CALC kalciová Při nutnosti vyšetřit hladinu nebo ztráty Ca. BOD bodová Při potravinové alergii. BZ bezezbytková Předoperační. 6 S/20g B 6 S/30g B Chronické selhávání ledvin. ROZ rozepsaná Individuální dieta pro těžké stavy, po domluvě s dietní sestrou a ústavním dietologem. ACET acetonová

138 138 OK Pro dekompenzované diabetiky. Na zjišťování okultního (skrytého) krvácení. Zdroj: SLEZÁKOVÁ, L. A KOL. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty I. Interna. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, ISBN Obr. 5 Revmatoidní artritída Zdroj: cit Obr. 6 Osteoporóza Zdroj: cit

139 139 Obr. 7 Gangréna vlhká Zdroj: cit Obr. 8 Gangréna suchá Zdroj: cit

140 140 Obr. 9 Dekubitus Zdroj: cit Obr. 10 Klasifikace dekubitů Zdroj: cit

141 141 Obr. 11 Katarakta Zdroj: cit Obr. 12 Infarkt myokardu Zdroj: cit Obr. 13 Hluboká žilní trombóza Zdroj: cit

142 142 Obr. 14 Stomie Zdroj: cit Obr. 15 Ošetření stomie Zdroj: cit

143 143 Obr. 16 Inzulínová pumpa Zdroj: cit Obr. 17 Inzulínové pero Zdroj: cit

144 144 Obr. 18 Syfilis - vyrážka ve druhém stádiu Zdroj: cit Obr. 19 Kaposiho sarkom Zdroj: Prezentační materiál Domu světla

145 145 Obr. 20 Erytema migrans Zdroj: cit Obr. 21 Dialýza Zdroj: novinky.cz, cit