Možnosti využití pedigu

Transkript

1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání Závěrečná práce Možnosti využití pedigu v předmětu Praktické činnosti na 1. stupni ZŠ Vypracovala: Mgr. Věra Milerová Vedoucí práce: PhDr. Eva Roučová, Ph.D. České Budějovice 2017

2 Prohlášení Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. V Českých Budějovicích dne XXXX 2017 Mgr. Věra Milerová

3 Poděkování Velice děkuji své vedoucí, paní PhDr. Evě Roučové, Ph.D za spolupráci, cenné rady a připomínky, které mi poskytovala při psaní této závěrečné práce. Dále děkuji Mgr. Kateřině Tomešové za ověření některých návrhů v praxi.

4 Anotace Závěrečná práce se zaměřuje na využití dnes oblíbeného pedigu v hodinách praktických činností na prvním stupni základních škol. Teoretická část pojednává o historii košíkářství, vlastnostech pedigu, základních pomůckách a technikách práce s ním. Její druhá část je věnována Rámcovému vzdělávacímu programu, zvláště oblasti Člověk a svět práce a technické gramotnosti. Praktická část obsahuje pět námětů vhodných pro žáky prvního stupně. Některé z nich mají více variant, jež se liší mimo jiné obtížností. Klíčová slova Pedig, Rámcový vzdělávací program, Člověk a svět práce, technická gramotnost, praktické činnosti Abstract The thesis concentrates on the usage of the nowadays popular basket reed during lessons of technical education at primary school. The theoretical part discusses the history of basket weaving, basket reed properties, basic tools for working with it and some elementary techniques. Its second part addresses the topic of the Framework Educational Programme, especially its area named Humans and the World of Work, and technical literacy. The practical part consists of five projects suitable for pupils at primary school. Several of these have more than one version differing in their difficulty or complexity. Key words Basket reed, Framework Educational Programme, Humans and the World of Work, technical literacy, technical education

5 Obsah Úvod...7 A: TEORETICKÁ ČÁST Stručný přehled historie Starověk Evropa České země Amerika Asie Současné moderní košíkářství Materiál a jeho vlastnosti Co je pedig Vlastnosti pedigu Další materiály Barvení pedigu Péče o hotové výrobky Terminologický slovníček Nářadí a pomůcky Přehled základních technik Slovníček Dno Zakládání osnov do překližkového dna Pletené dno Stěny Plátnová vazba Keprová vazba Opletek dvěma Opletek třemi Napojování oplétacích proutků Zavírka Zatloukaná zavírka Točená zavírka Třípárová zavírka Rámcový vzdělávací program Člověk a svět práce Charakteristika vzdělávací oblasti Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Klíčové kompetence Kompetence k učení Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanské Kompetence pracovní...37

6 6. Technická gramotnost...39 B: PRAKTICKÁ ČÁST Seznámení s pedigem Hvězdičky Rybička Kytička Motýlek Košík Závěr Seznam použité literatury Literární zdroje: Internetové zdroje: Příloha Příloha

7 Úvod Pro svou závěrečnou práci jsem si zvolila téma Možnosti využití pedigu v předmětu Praktické činnosti na prvním stupni ZŠ. Tento materiál se v současnosti těší velké oblibě. Práce s ním není příliš obtížná a obvykle baví jak dívky, tak chlapce. Díky tomu je vhodným materiálem pro využití ve školním prostředí. Cílem práce je poskytnout přehled základních informací o tomto materiálu a nabídnout vyučujícím praktických činností několik variant jeho použití ve výuce. Práce je rozdělena do dvou částí, teoretické a praktické. V teoretické části se nejprve zaměřuji na historii košíkářství jako řemesla, jelikož existuje množství technik i nástrojů, které je možné použít s různými materiály, abychom upletli koš, jenž je nejběžnějším produktem. Následují základní informace o pedigu, jeho vlastnostech a nástrojích potřebných k práci s ním. Dále je do teoretické části zařazeno několik základních technik, jež lze při práci s pedigem použít. Kromě informací týkajících se pedigu se v teoretické části věnuji pojetí, cílům a kompetencím žáků v technické výchově na prvním stupni ZŠ dle Rámcového vzdělávacího programu a technické gramotnosti. Do praktické části jsem zařadila šest základních námětů na projekty vhodné pro žáky prvního stupně. Některé z nich obsahují více variant. Vyučující pak může vybrat tu, jež je nejvhodnější pro danou skupinu žáků. Liší se od sebe použitými technikami, materiálem i obtížností. Všechny náměty obsahují kromě plánu hodiny také podrobný návod na výrobu doplněný obrazovou dokumentací. Z osobních důvodů jsem neměla možnost ověřit všechny náměty v praxi. Osobně jsem ověřila pouze dva z návrhů, jež jsou do práce zařazeny. Další tři návrhy vyzkoušela se svými žáky Kateřina Tomešová. Neověřený tedy zůstal pouze námět na košík, jenž klade nejvyšší požadavky na čas, množství materiálu i zkušenosti a zručnost žáků. Poznatky jsou shrnuty v závěru práce. 7

8 A: TEORETICKÁ ČÁST 8

9 1. Stručný přehled historie V současné době velmi oblíbené pletení z pedigu vychází z jednoho z nejstarších řemesel, košíkářství. Podobné jsou jak potřebné nástroje, tak i používané techniky. Historii tohoto řemesla podrobně zpracovává Gabriela Marková ve své knize Košíkářství. Následující stručný přehled vychází z této publikace Starověk Vzhledem k tomu, že materiály, ze kterých byly koše pleteny, relativně rychle podléhají zkáze, není možné určit, kdy se objevily první košíkářské výrobky. Pravděpodobné však je, že byly vyráběny od počátků lidstva. Tyto starověké koše byly využívány z mnoha důvodů, které primárně souvisely se zeměpisnými potřebami svých tvůrců. Ti, kdo žili blízko vody, vytvářeli koše jako pomůcky při rybolovu, zatímco lidé, kteří žili ve vnitrozemí pletli koše, které jim pomáhaly při sklizni, přepravě a uchovávání obilí. (History of Baskets - House Of Talents) Jedny z nejstarších dochovaných artefaktů pochází z Egypta z let př. n. l. Díky klimatickým podmínkám jsou nálezy z této oblasti dobře zachovalé. Vedle konkrétních nalezených předmětů se v Egyptě vyskytuje i množství maleb či záznamů, kde se objevují košíkářské výrobky. Vedle Egypta lze doklady o košíkářství nalézt i v dalších starověkých civilizacích. V Sumeru byly pro výrobu košů používány trávy, rákosí a papyrus. Koše byly užívány v rozmanitém množství činností a objevují se i v sumerské mytologii. Kolem roku 650 př. n. l. existovala v Ninive národní knihovna. Tabulky s texty se uchovávaly v koších a pro vyhledávávní existoval katalog s čísly košů. (Marková, 2005, str. 16) 1.2. Evropa Rozmanitosti klimatu v Evropě se v minulosti projevovaly i v košíkářství. Týká se 9

10 to především materiálů a s nimi spojených technik pletení....na severu a v Rusku převažuje bříza, na zbytku území především vrba. Zcela na jihu se ale používají hlavně traviny a další materiály. (Marková, 2005, str. 16) S evropským podnebím souvisí i důvod, proč se dochovalo jen minimální množství výrobků. Ve vlhkém prostředí podléhají koše zkáze snáze než ve velmi suchých podmínkách Egypta. Kromě archeologických nálezů svědčí o košíkářství pozdější doby také množství obrazů či soch České země Stejně jako v jiných částech světa objevuje se košíkářství v českých zemích od počátku jejich osídlení. U nás jsou nejstaršími dochovanými částmi košů zbytky rybářských vrší z období Velké Moravy, nalezené v Mikulčicích. (Marková, 2005, str. 21) Největšího rozmachu se košíkářství na našem území dočkalo v 19. století. Košíkáři byli svému řemeslu řádně vyučeni, své výrobky zhotovovali buď na objednávku pro určitého zákazníka, nebo byly určené k prodeji na trzích. (Marková, 2005, str. 21) Vedle čistě užitkových výrobků byly pleteny i velmi zdobné koše. Tyto bohatě vzorované koše často sloužily v domácnostech na obstarávání nákupu. Díky obchodu se košíkářství různých kultur ovlivňovala a obohacovala o nové techniky. Nejinak tomu bylo i v českých zemích. Největší vliv zde mělo řemeslo německé. Příkladem mohou být nákupní koše z Litoměřic, které se tam pravděpodobně dostaly z německého Norimberka. Mezi centra košíkářské výroby u nás patřilo Zbraslavsko, Čelákovice, Morkovice, Mělnicko, Křivoklátsko a Horní Planá. (Marková, 2005, str. 22) V minulosti bylo nejběžnějším materiálem na našem území vrbové proutí. Výrobky z něj se vyznačují vyšší odolností a nosností v porovnání s těmi z pedigu. I dnes lze téměř v každé domácnosti nalézt vrbový koš. Jedná se především o užitkové koše, například na houby či na brambory. Oblíbená byla i sláma, ze které byly vyráběny různé ošatky. Vedle tradičních materiálů se v současné době prosazuje 10

11 i velká škála jiných, které jsou dovážené z různých koutů světa. Používány jsou však zvláště pro výrobu dekorativních předmětů. To je případ i dnes velmi oblíbeného pedigu Amerika Rovněž na americkém kontinentu sahají počátky košíkářství do dávné minulosti. Jedním z nejstarších nálezů na světě je i sandál z americké Catlow Cave vyrobený před zhruba 9400 lety. (Marková, 2005, str. 14) Košíkářství zde bylo spojeno jak s domorodými indiánskými kmeny, tak i s osadníky, kteří sem přivezly techniky z původních vlastí, které postupně podlehly různým změnám. Díky tomu je v Americe košíkářství velmi rozmanité Asie Asijská košíkářská tradice se od té evropské poměrně výrazně odlišuje. Je to dáno především rozdílností materiálů, které jsou zde pro pletení používané. Nejoblíbenějším materiálem tohoto kontinentu je bambus. Důvodem jsou jeho vynikající vlastnosti, mezi které patří velká pevnost a zároveň lehkost... Mezi další používané materiály patří ratan, cedrová kůra, vrby a v pustých oblastech traviny a kůže. (Marková, 2005, str. 25) Prominentními asijskými zeměmi v oblasti košíkářství jsou Čína a Japonsko Současné moderní košíkářství V současnosti se tradice jednotlivých míst vzájemně ovlivňují a prolínají. Děje se tak díky velké dostupnosti materiálů z různých koutů světa i díky snadnému přístupu k informacím o postupech a technikách jiných oblastí. Dříve sloužily koše mnoha různým účelům. Dnes se do popředí dostává funkce estetická, jelikož koše jako užitkové nádoby byly téměř vytlačeny levnějšími nádobami plastovými. Vedle těch, 11

12 kdo se řemeslu věnují profesionálně, přibívá i lidí, pro něž se košíkářství stalo koníčkem. Ti se ve většině případů věnují spíše tvorbě dekoračních předmětů. Velmi populárním materiálem pro tento účel je pedig, na nějž se tato práce zaměřuje. 12

13 2. Materiál a jeho vlastnosti 2.1. Co je pedig Po celém světě se používá velmi rozmanité množství materiálů. V našich podmínkách bylo nejběžnější vrbové proutí a sláma. Vedle těchto tradičních materiálů se dnes prosazují i další, které jsou dováženy ze zahraničí. Velmi oblíbeným se pro své vlastnosti stal pedig (často psaný také jako pedik). Je to přírodní materiál původem z jihovýchodní Asie. Jedná se o vzdušné kořeny palmy Calamus rotang. (Ulíková, Svobodová, Charvátová, 2011, str. 4) U nás je tato rostlina známa jako ratan, ze kterého se vyrábí nábytek. Calamus rotang má vnější kůru ostnatou a ta se po těžbě stáhne. (Marková, 2006, str. 14) Tak se získají pruty, které jsou po napaření velmi ohebné. Z nich se vyrábí zmiňovaný ratanový nábytek. Pod ní (pod vnější kůrou) je vnitřní kůra, ze které se vyrábí ratanové šény. Ze zbylého dřevnatého středu se vyřežou pedikové pásky, šény či kulaté proutky. (Marková, 2006, str. 14) 2.2. Vlastnosti pedigu Díky strojovému vyřezávání má pedig po celé délce stejný průměr. Liší se tím od dalších přírodních materiálů, jako je například vrbové proutí. Tato vlastnost je pro pletení velmi příjemná. Na druhou stranu kvůli tomu může působit méně přirozeně. Běžně je možné koupit kulaté proutky o průměru 1 10 mm. Pro drobné dekorační předměty se používá pedig o průměru 1 1,5 mm, pro pletení menších košíků pak proutky o tloušťce 2 2,5 mm. U větších výrobků se pro opletek užívá pedig přibližně o průměru 3 mm. Tlustší proutky se pak dají využít jako osnovy u větších výrobků. Pruty, jejichž tloušťka přesahuje 6 mm, se většinou prodávají samostatně a užívají se především na ucha košíků, popřípadě jako vyztužení. Další výhodou pedigu je délka jednotlivých proutků. U menších průměrů běžně 13

14 přesahuje dva metry. Pletení je díky tomu pohodlnější, jelikož není nutné tak často proutky napojovat. Díky své délce umožňují mnohem větší spektrum technik (než vrbové proutí). (Marková, 2005, str. 32) Základní vlastností pedigu je to, že je pórovitý, čímž velmi dobře absorbuje vodu po namočení ve vlažné vodě se stává velmi pružným a po uschnutí drží dokonale tvar. (Benešová, 2015, str. 4) To je důvod, proč je dnes tak oblíbený. Práce s ním není náročná a jsou schopni ji rychle zvládnout i úplní začátečníci. Proto je možné s pedigem pracovat už na prvním stupni základní školy. Doba namáčení je oproti vrbovému proutí velmi krátká. S pedigem lze plést už po několika minutách namáčení. Při příliš dlouhém namáčení může dojít ke změně barvy (pedig zešedne) nebo 'rozchlupacení', 'otřepení'... (Marková, 2005, str. 42) V průběhu pletení naopak dochází k vysychání, proto je nezbytné proutí opakovaně namáčet nebo alespoň rosit Další materiály Vedle pedigu jsou oblíbené i další materiály, které jsou s ním často kombinovány. Patří mezi ně různé šňůry. Oblíbená je například mořská tráva, také nazývaná elhar. Její přirozená barva je nazelenalá či nahnědlá. Stejně jako pedig může být barvena. Často se spolu s pedigem používá kukuřičný provázek. Ani jeden z těchto materiálů se při pletení nenamáčí, ačkoli je můžeme navlhčit rozprašovačem. Při namočení mají konce těchto šňůr tendenci se rozplést, proto při začátku pletení a ukončení můžeme udělat uzlík nebo je namočit do lepidla, aby se později při používání koše nerozpletly. (Marková, 2008, str. 8) 2.4 Barvení pedigu Jak již bylo výše zmíněno, významnou vlastností pedigu je jeho nasákavost. Díky tomu je poměrně snadné jej barvit. Základem ratanového vlákna je celulóza. Proto jsou k barvení pedigu vhodné všechny barvy určené na textil a dřevo. (Ulíková a kol., 14

15 2007, str. 4) Pedig je možné zakoupit už nabarvený. Je k dostání v mnoha různých odstínech. Zároveň však není obtížné si pedig nabarvit v domácích podmínkách. Při barvení postupujeme podle návodu na obalech s tím, že pedik nevaříme, ale po dosažení bodu varu vypneme zdroj tepla a necháme stát. (Marková, 2008, str. 10) Při použití příliš teplé lázně by pedig příliš změkl, následkem čehož by se v průběhu pletení mohl deformovat. Barvit lze pruty před jejich použitím na pletení, ale lze nabarvit i hotový výrobek, pokud je vyroben pouze z pedigu a neobsahuje jiné materiály, které by voda mohla poškodit. Před barvením pruty stočíme do kruhu a velmi volně svážeme, aby držely pohromadě, ale zároveň aby se barva dostala všude. Pokud do lázně ponoříme pouze polovinu kruhu, vznikne melírovaný pedig. Lze takto nakombinovat i dvě barvy. Je nutné potom počítat s tím, že se v místě styku smíchají, a volit pouze takové, které se k sobě dobře hodí a jejichž smícháním nevznikne třetí nežádoucí barva. Čím déle je v lázni pedig namočený, tím sytější je výsledná barva. Po vyjmutí z barvící lázně pedik velmi dobře proplachujeme pod studenou vodou, dokud nebude voda čirá. Pak necháme pedik usušit a před pletením znovu namočíme. (Marková, 2008, str. 11) Stejně jako při barvení látky, je možné barvu zafixovat tím, že pedig po propláchnutí ponoříme do octové vody. Při práci s barveným pedigem si musíme dát pozor na to, že může barvu pouštět. Tomu, aby obarvil zbytek výrobku, můžeme do určité míry zabránit tím, že po namočení proutky osušíme starým ručníkem, který nasaje přebytečnou vodu s uvolněnou barvou. Opatrní musíme být při namáčení výrobku, do kterého už je barevný pedig zapletený. I v tomto případě je dobré osušit předmět opatrným přikládáním savé látky Péče o hotové výrobky I poté, co projekt dokončíme, musíme mít na paměti, jaké jsou vlastnosti pedigu. Protože velmi snadno nasáká vlhko, je nutné pro výrobek zvolit vhodné umístění. 15

16 Pokud by byl příliš dlouho vystaven mokru, začal by plesnivět. Na příliš suchém a slunném místě proutky křehnou a stávají se náchylnější k polámání. Do určité míry tomu můžeme zamezit vhodnou povrchovou úpravou. Pedig je vlastně dřevo a jako takové se i ošetřuje. (Hátleová, 2016, str. 7) Hotový výrobek lze lakovat, mořit či povoskovat. Voskování je technologicky i časově velmi náročné. Pro podrobnější popis postupu lze využít níže citovanou publikaci Gabriely Markové Košíkářství. Pro úpravu dřeva se velmi často používá lak. V případě mnoha vrstev však výrobek nepůsobí přirozeně, zvláště když použijeme lesklý lak. Pokud použijeme místo lesklého laku pololesklý či matný, nemusí být lakování na první pohled znatelné. (Marková, 2005, str. 45n) Ve školním prostředí, obzvláště na prvním stupni, však nejspíš výrobky upravovat nebudeme Terminologický slovníček Kulatý pedig Průřez proutku je kulatý. Jak bylo výše zmíněno, vyrábí se v různých průměrech. Je to nejčastěji používaná varianta pedigu. Pedigové pásky Pásky jsou ploché z obou stran, někdy bývají označovány výrazem band. Lícová a rubová strana se od sebe na první pohled příliš neodlišují. Při ohybu se však rubová strana více třepí. Proto je třeba ji před zapletením pásku určit. Pedigové šény Šény podobně jako pásky patří mezi ploché materiály. Liší se od nich tím, že jsou na lícové straně zaoblené. Šéna je také poddajnější než pásek stejné velikosti. (Marková, 2006, str. 14) 16

17 3. Nářadí a pomůcky Základním nástrojem pro práci s pedigem jsou nůžky. Výborné jsou speciální nůžky pro šlechtění bonsají. (Ulíková a kol., 2007, str. 5) Mají ostrou špičku a dobře se jimi začišťuje hotový výrobek. Pro nastříhání osnovních prutů a odstřižení přebytečného materiálu bohatě postačí i běžné zahradnické nůžky. Na začištění však jsou příliš velké a nelze se jimi dostat dostatečně blízko, aby bylo možné pruty ustřihnout tak, aby místo nebylo na první pohled patrné. K tomuto účelu mohou posloužit i drobné štípací kleště, jež jsou používány při drátkování. Dalším nezbytným nástrojem je šídlo. Vhodné je pevné s dlouhou špičkou. Používá se při nastavování a zakládání prutů nebo k propíchnutí žeber košíkářského kříže. (Marková, 2008, str. 12) Ve školním prostředí by se použilo při zasouvání prutů podél osnovy. Pro tento účel může být nahrazeno tenčí, avšak pevnou pletací jehlicí či delším a silnějším hřebíkem. Nouzově se lze obejít i bez nich. Práce je však náročnější a zasunutí prutů nebude tak dokonalé. Může navíc dojít k jejich nežádoucí deformaci. Při práci s pedigem se nelze obejít bez nádoby s vodou, ve které budou proutky před použitím namočeny. Je dobré zvolit dostatečně velkou nádobu, jelikož u větších projektů může být zapotřebí namočit celý koš. To platí zvláště v případě, že dojde k přerušení práce na výrobku a ten vyschne. Pro průběžné vlhčení práce je možné použít rozprašovač. Ve školním prostředí je třeba počítat s tím, že při práci bude podlaha ve třídě mokrá. Na většině běžných povrchů (linoleum, dlažba) to znamená určité bezpečnostní riziko. Není tedy od věci mít připravený i mop a průběžně podlahu stírat. Pokud se při práci řídíme určitým návodem, je dobré mít k dispozici také metr. Délka osnovních prutů bývá obvykle uváděna. Pokud pracujeme bez návodu, metr se může hodit také, jelikož lze nutnou délku osnovních prutů spočítat podle plánované velikosti projektu a typu zavírky. Dle typu projektu mohou být dále potřeba gumičky, drátky, kolíčky na prádlo. 17

18 Vzhledem k tomu, že se pracuje s ostrými nástroji je dobré mít při ruce i lékárničku s náplastmi a dezinfekcí na ošetření drobných poranění. Velmi užitečnou pomůckou při pletení košů jsou překližková dna. Jedná se o polotovar, který nahradí pletené dno. Práce s ním je velmi jednoduchá a koš si tak zvládne uplést i úplný začátečník. Po obvodu dna jsou v pravidelných rozestupech vyvrtané otvory. Dna je možné zakoupit ve specializovaných obchodech s pedigem. K dostání jsou různé tvary, barvy i velikosti. Vhodný je tento typ dna zvláště, pokud chceme vyrobit tác. Vzhledem k dostupnosti překližky jako materiálu není problém si dno vyrobit na míru danému projektu. Z překližky nejprve vyřízneme požadovaný tvar. Poté se do něj navrtají díry, do kterých budou zakládány osnovy. Důležité je, aby otvory byly od sebe vzdáleny mm a průměr otvoru byl vždy o 0,5 mm větší než síla použitého pedigu. (Ulíková a kol., 2007, str. 5) Na překližkové dno lze použít metodu decoupage, kterou jej ozdobíme. Dále je možné dno nabarvit či nalakovat. Nevýhodou překližky je její náchylnost na vlhko. Pokud příliš nasákne vodu, dojde k jejímu zkroucení. Je proto třeba dbát opatrnosti, jestliže v průběhu pletení musíme namočit celou práci. K dekorování výrobků se často používají různé korálky, které se v průběhu pletení navléknou na proutky. Vzhledem k tomu, že pedig je přírodní materiál, jsou vhodné především ty dřevěné. Při přípravě projektu je nutné si vybrat korálky, které mají dostatečně velký otvor pro zvolenou tloušťku proutků. Dírka by zároveň neměla být ani příliš velká. Vedle korálků je také běžné ozdobit koš po dopletení širší stuhou. Pokud to chceme udělat, je nutné při pletení stěn koše nechat kus o stejné šíři, jako je stuha, bez opletku. Do tohoto volného místa, kde jsou vidět osnovní pruty, je pak umístěna zvolená stuha. 18

19 4. Přehled základních technik Technik, jež je možné použít při práci s pedigem, je velké množství. Vzhledem k zaměření práce není nutné uvádět příliš podrobný přehled. Do práce byly zařazeny především ty, jež lze uplatnit při tvorbě se žáky na prvním stupni Slovníček Před uvedením podrobnějšího přehledu technik je nutné vysvětlit několik termínů, se kterými se bude dále pracovat. Žebra (osnovní pruty) tvoří základ koše, okolo nich se plete delšími pruty oplétacími Oplétací pruty (útek) plete se jimi kolem osnov, jejich počet se liší podle zvoleného druhu vazby Dýnko dno Zavírka způsob, kterým je výplet ukončen, slouží k tomu, aby se pruty nerozpletly, pro upletení zavírky se používají osnovní pruty 4.2. Dno Jak již bylo zmíněno výše, dno může mít koš pletené nebo pevné. Z pevných dýnek je nejběžnější to vyrobené z překližky. Pokud má však budoucí výrobek nést vyšší zátěž, je vhodnějším materiálem dřevo. Pro pletení z pedigu se dají použít i korkové kuchyňské podložky nebo speciálně vyrobená keramická dna. (Ulíková a kol, 2007, str. 5) Zakládání osnov do překližkového dna Překližková dna mají předvrtané otvory pro protažení osnovních prutů. Pokud 19

20 používáme koupená dýnka, bývá otvor vhodný pro proutky o tloušťce 2,25 2,5 mm. Jestliže se rozhodneme si dno vyrobit sami, můžeme si i otvor vyvrtat dle námi preferované tloušťky osnovy. Obecně totiž platí, že čím jsou osnovní pruty tlustší, tím pevnější je výsledný koš. Je však nutné mít na paměti, že osnova může být jen tak silná, aby šlo utvořit zavírku. Postup založení osnovy do překližkového dna je velmi snadný a zvládne ho i úplný začátečník. Z toho důvodu je možné jej použít s žáky prvního stupně, se kterými chceme plést koš a kteří nemají předchozí zkušenosti s touto činností. Níže je podrobněji rozepsán nejběžnější způsob zakládání osnov. Lze však najít i jiné postupy, které mohou být jak jednodušší, tak i složitější a zdobnější. Postup: Vypočítáme potřebnou délku osnovních prutů (cca 5 cm na dno + předpokládaná výška výrobku + spotřeba na vybranou zavírku), nastříháme počet prutů dle počtu otvorů v dýnku a osnovy namočíme. Některé návody radí, abychom nejprve prostrkali všechny osnovní pruty a teprve poté je začali zakládat. V případě, že je dno větší, budou nám osnovy na druhé straně spíše překážet. Zároveň se může stát, že nám některé proutky vypadnou, než se k nim dostaneme, abychom je zapletli. Vhodnějším postupem tedy je prostrčit nejprve tři sousední proutky tak, aby na rubové straně dna přesahovaly o cca 4 cm. Vezmeme první proutek a vedeme jej před sousední (druhý) a opřeme za třetí. Přesah za druhou osnovou, o niž je proutek opřen, by měl být necelý centimetr. Dírkou vedle třetího osnovního prutu protáhneme další a celý postup opakujeme, dokud takto nezapleteme všechny osnovy. Při zaplétání posledních proutků postupujeme stejně, jen si musíme uvědomit, že vedlejší osnovy už jsou zapletené a že tedy musíme proutky protáhnout tím, co už jsme upletli Pletené dno Pletená dýnka mohou mít různé tvary. Základním je dno kruhové. Lze však 20

21 rovněž plést dna oválná, čtvercová, obdélníková i například trojúhelníková. Pro první stupeň je vhodné se omezit pouze na jednodušší kruhová dýnka. Způsobů pletení kruhových dýnek je mnoho. Liší se jak počtem osnovních prutů, tak jejich tloušťkou. Základem pro kruhová dna bývá košíkářský kříž. U tenčích žeber dochází pouze k jejich překřížení, u tloušťky přesahující 3 mm je nutné jednu stranu kříže propíchnout a vzniklým otvorem provléct tu druhou. Kříž následně zafixujeme několika základními řadami. Po nich můžeme pokračovat různými způsoby například opletkem dvěma, opletkem třemi či keprovou vazbou, jež jsou popsány níže v této kapitole. Nevýhodou oproti použití překližkového dna je výrazně vyšší časová náročnost. Zvláště ve školním prostředí je to aspekt, s nímž je třeba počítat. Pokud přesto chceme tuto techniku do výuky zařadit, můžeme namísto celého koše vytvořit podtácky či prostírání, což jsou vlastně pletená dna ukončená jednoduchou zavírkou. Na stejném principu jako nejjednodušší kruhové dýnko je založena i kytička, která je v praktické části rozpracována jako vhodný projekt pro první stupeň. Postup: Zvolen byl nejjednodušší způsob pletení dna. Vezmeme 4/6/8 osnovních prutů o délce 30 cm a jeden dlouhý oplétací a namočíme je. Osnovní pruty v polovině položíme přes sebe, abychom utvořili kříž. Dlouhý osnovní prut vložíme pod rameno kříže co nejblíže k místu překřížení. Pleteme 4 řady přes dva a pod dva, neboli přes jedno rameno a pod další rameno kříže. Osnovy poté rozdělíme a pleteme opletkem dvěma, dokud nedosáhneme požadované šířky dna. Oplétací proutky zatlučeme podél osnovy. Poté můžeme buď uplést zavírku, nebo podél žeber dna založit nové osnovy budoucího koše. Pokud jsme už pro pletení dna použili dlouhé osnovy, můžeme je jednoduše použít i jako osnovy na stěnách koše. Abychom to mohli udělat, určíme lícovou stranu dna. Poté vezmeme jeden osnovní prut a vedeme jej pod následující a nahoru. Totéž uděláme i se zbytkem osnovních prutů. Poslední musíme provléknout pod již upleteným. Následně založíme nové oplétací pruty a pokračujeme stěnami koše. 21

22 4.3. Stěny Pro pletení stěn se používá několik typů vazeb. Níže budou popsány ty z nich, jež je pro jejich nenáročnost možné použít na prvním stupni Plátnová vazba Už samotný název napovídá, jak vazba vypadá. Stejně jako u plátna je zde veden proutek před jednu a za jednu osnovu. Pokud je na koši lichý počet osnov, vazba plynule navazuje. Pokud však má sudý počet žeber, vycházely by proutky před a za stejné osnovy. V případě pouze několika řad to nevadí a může to být záměrně použito jako dekorativní prvek, na větším úseku by se však koš brzy začal bortit. Vyřešit tento problém lze tak, že v místě, kde řady navazují, povedeme jednou oplétací prut přes dvě osnovy a za jednu. Poté už pokračujeme celou řadu před jednu, za jednu. Místo, kde k tomu dochází, se pokaždé posune o jednu osnovu po směru pletení. Vznikne tak spirálový vzor Keprová vazba Podobně jako vazba plátnová je i ta keprová jednou ze základních vazeb ve tkalcovství. Jedná se rovněž o typ, kde pleteme jedním oplétacím proutkem. Existuje několik různých druhů, které se liší počtem osnov, kolem nichž se prut vede. Pro tuto práci je dostatečné představit pouze jeden typ, který se běžně vyskytuje. Pro podrobnější popis dalších možností doporučuji nahlédnout do publikace Košíkářství Gabriely Markové. Často užívaná je tzv. japonská vazba. Oplétací prut se plete přes dvě a za jednu osnovu. Vzhledově připomíná opletek třemi. Dvojitá japonská vazba je v podstatě stejná, jen se prut vede přes čtyři a za dvě. Tento typ kepru je používaný například u pleteného dýnka. Pokud pleteme kulatým pedigem, jsou u této vazby osnovní 22

23 pruty na lícové straně skryté. Aby navazovala, nesmí být počet žeber násobkem tří. Vedle kepru 2/1 existuje i opačný 1/2, kdy je oplétací prut veden přes jeden a za dva osnovní Opletek dvěma Jedná se o jednu z nejběžnějších vazeb, která je oblíbená i pro svou nízkou náročnost. U kulatých prutů je podobný plátnové vazbě, ale má lepší vlastnosti je pevnější a lépe se v něm tvaruje. (Marková, 2008, str. 18) Užívá se jak na stěnách, tak v dýnku. Vzhled lícové a rubové strany je shodný. Lze pracovat jak na sudém, tak na lichém počtu osnov. Výsledek se bude lišit pouze v případě, že na opletek použijeme proutky dvou barev. Dvěma sousedními mezerami mezi žebry prostrčíme dva oplétací pruty a opřeme je o osnovy po levé straně. Začít lze i tak, že jeden dlouhý oplétací prut přeložíme a vložíme do mezery mezi dvěma osnovami. Část, jež by byla uvnitř koše, vyvedeme ven následující mezerou po směru pletení. Pokud pleteme z leva do prava (vhodné pro praváky), vezmeme levý oplétací prut a vedeme jej před jednu osnovu, přes pravý oplétací prut, za jednu osnovu a další mezerou ven. Z původního pravého prutu se stane levý a celý postup opakujeme. Pro leváky je obvykle pohodlnější opačný směr. Obrázek č. 1 Obrázek č. 2 23

24 Opletek třemi Tato vazba se vyznačuje svou pevností. Z lícové strany zcela zakrývá žebra, rubová strana vzhledově připomíná opletek dvěma. Používá se na stěnách košů. Může jím být upletena jak celá stěna, tak může sloužit pouze na zpevnění začátku a konce, mezi nimiž je použita méně pevná vazba. Vezmeme tři namočené oplétací pruty a vložíme je do tří sousedních mezer. Levý prut vedeme přes dvě osnovy, za jednu a ven. Pro ozvláštnění můžeme jeden či více prutů zvolit v jiné barvě. Výsledný efekt bude záviset na počtu osnov. Při počtu žeber rovném násobku tří, získáme u barevného proutí barevné sloupečky a u násobku tří bez jedné spirálu. (Marková, 2005, str. 101) Obrázek č Napojování oplétacích proutků Při pletení je třeba napojovat proutky, jejichž délka není neomezená. Pedigové proutky mohou dosahovat délky i pět metrů, což na jednu stranu znamená, že není nutné navzovat tak často, ale může to být pro práci s nimi i nevýhoda. Týká se to především opletků, kde dochází k jejich křížení. Dlouhé pruty mají tendenci se do sebe zamotávat, což práci zdržuje a je velmi nepohodlné. Je proto výhodnější proutky zkrátit a častěji napojovat. Existuje několik variant spojů jak pro kulatý, tak pro plochý pedig. Žádoucí je, aby byl spoj co nejméně nápadný. Vždy však je alespoň na jedné straně trochu viditelný. Rubová je ta strana, jež je méně viditelná. U stěn je to obvykle vnitřní strana, 24

25 u dýnek pak ta spodní. Snažíme se, aby spoje nevycházely do stejného místa v řadách nad sebou ani do sousedních mezer. V některých případech je to však nezbytné. Třeba když chceme uplést pruh proutím, jež má jinou barvu. Tehdy naopak musíme končit přesně v místě nad tím, kde jsme začali. Křížení je nejsnazším typem spoje. Na rubové straně necháme přečnívat zbytek prutu a z druhé strany žebra přiložíme nový, který se tak bude s původním křížit. Tento spoj není příliš pevný, proto je třeba těsně poté plést opatrně, abychom nový proutek omylem nevytáhli. Poté, co koš dopleteme, tato místa začistíme. Konce zastřihneme šikmo tak, aby se opíraly o žebro, ale příliš nepřečnívaly. Při letmém pohledu by spoj neměl být téměř znatelný. U začátečníků hrozí, že mohou konce zastřihnout příliš, takže se kousek rozplete. Je lepší nejprve zastřihnout méně a nechat případně spoj výraznější. To platí zvlášť, pokud budeme pracovat s dětmi na prvním stupni. Obrázek č. 4 Zatloukání je velmi pevný spoj, u něhož nehrozí, že by se mohl rozplést. Pro začátečníky je však obtížnější a vyžaduje velkou přesnost a preciznost provedení. Z toho důvodu není pro první stupeň příliš vhodný. Starý prut se u vzdálenějšího žebra v mezeře ohne a zastřihne na délku lehce přes jeden centimetr. Poté jej zasuneme podél osnovy. Vezmeme nový prut, jehož konec zahneme a zasuneme 25

26 podél druhého z žeber v mezeře. Poté pokračujeme v pletení. Kombinovaný spoj si uchovává výhody obou předchozích typů. V porovnání se zatloukáním je snazší a zároveň je poměrně pevný. Původní prut vedeme na rubovou stranu a necháme jej zde přečnívat stejně jako u křížení. Nový prut na konci zahneme a zasuneme podél osnovy, čímž připevníme i ten starý Zavírka Jak již bylo zmíněno výše, zavírka slouží k ukončení a zajištění práce. Kromě praktického hlediska je třeba brát v úvahu i fakt, že zavírky mohou být i výrazným dekoračním prvkem. Existuje mnoho různých druhů zavírek. Velmi podrobné popisy lze najít v knize Gabriely Markové Košíkářství. V této práci bude představeno pouze několik typů, jež je možné použít na většinu výrobků, které lze na prvním stupni vytvářet Zatloukaná zavírka Jedná se o nejjednodušší typ, který však není příliš pevný. Osnovní pruty jsou zasunuty podél jiných žeber. Může jít o jednoduchý oblouk, který je veden dolů podél sousední osnovy. Jinou variantou je vést osnovní prut za sousedním žebrem a zatlouct podél následujícího. Vzniklé oblouky se v tomto případě budou křížit. Zatloukaná zavírka je základem pro kytičku, jež je podrobněji rozpracovaná v praktické části práce Točená zavírka Tyto zavírky jsou rovněž vhodné pro méně zkušené, i když už jsou o něco náročnější než výše popsaná zatloukaná zavírka. Plete se několik řad, přičemž minimální počet jsou dvě. Nejčastěji se však pletou řady tři. Výhodou je, že můžeme plést z osnov, které jsou tvořeny i více pruty. Výsledek je pak velmi zdobný a efektní. 26

27 Obrázek 5 představuje jednu z variant, jak může točená zavírka vypadat. První dvě řady zavírky se téměř vždy pletou stejně, liší se pouze třetí, případně další řady, které zavírku dokončí. V tomto případě končí netradičně vně koše. Po začištění však osnovy zůstanou skryté a vidět nejsou. Obrázek č Třípárová zavírka Podobně jako točená zavírka patří mezi typy, které jsou schopni zvládnout i zruční začátečníci. Jejím úskalím je především závěr, kde je snadné se ztratit. Je proto dobré si pomoci kousky prádelní šňůry, kabelu apod. o stejném průměru, jako mají osnovní pruty. Díky nim budeme vědět, kudy vést poslední proutky. Postup je podrobně rozepsán v praktické části práce v projektu Košík. Obrázek č. 6 27

28 5. Rámcový vzdělávací program V současné době je výuka na základní škole realizována dle platného Rámcového vzdělávací programu pro základní vzdělávání. Aktualizace jsou dostupné na internetové adrese Každá škola na jeho základě vytváří svůj Školní vzdělávací program, jehož plnění je pro ni závazné. Učivo je v RVP rozděleno do jednotlivých oblastí. Technická gramotnost, jež by měla být realizována v praktických činnostech, spadá do oblasti Člověk a svět práce Člověk a svět práce Oblast Člověk a svět práce je často na školách realizována v předmětu nazvaném Pracovní výchova, případně Praktické činnosti. Hodinová dotace nebývá obvykle příliš velká. Často je to 1 vyučovací hodina týdně. V RVP nalezneme charakteristiku vzdělávací oblasti, její cílové zaměření a obsah vzdělávacího oboru, jenž je zvlášť vymezen pro první a druhý stupeň základní školy Charakteristika vzdělávací oblasti Oblast Člověk a svět práce postihuje široké spektrum pracovních činností a technologií, vede žáky k získání základních uživatelských dovedností v různých oborech lidské činnosti a přispívá k vytváření životní a profesní orientace žáků. Koncepce vzdělávací oblasti Člověk a svět práce vychází zkonkrétních životních situací, v nichž žáci přicházejí do přímého kontaktu s lidskou činností a technikou v jejich rozmanitých podobách a širších souvislostech. Vzdělávací oblast Člověk a svět práce se cíleně zaměřuje na praktické pracovní dovednosti a návyky a doplňuje celé základní vzdělávání o důležitou složku nezbytnou pro uplatnění člověka v dalším životě a ve společnosti. Tím se odlišuje od ostatních vzdělávacích oblastí a je jejich určitou protiváhou. Je založena na tvůrčí 28

29 myšlenkové spoluúčasti žáků. Žáci se učí pracovat s různými materiály a osvojují si základní pracovní dovednosti a návyky. Učí se plánovat, organizovat a hodnotit pracovní činnost samostatně i v týmu. Ve všech tematických okruzích jsou žáci soustavně vedeni k dodržování zásad bezpečnosti a hygieny při práci. (Rámcový vzdělávací program pro ZV, 2017, str. 104) Z citovaného textu vyplývá, že jednou z podstatných charakteristik je důraz na tvořivost a myšlenkovou činnost žáků. Podobně vnímá tuto oblast vzdělávání i Jarmila Honzíková, autorka mnoha publikací, které se k ní váží. Nejdůležitejším snažením pracovní výchovy by měl být ústup od reprodukčních činností, více je nutné se zaměřit na rozvoj technického myšlení, představivosti a technické tvořivosti žáků. Proto se doporučuje při organizování vyučovacího procesu využívat více tvořivých úloh (problémové úlohy, projektová forma výuky apod.). (Honzíková, Bajtoš, 2004, str. 30) Cílové zaměření vzdělávací oblasti Stručně cíl vyučování v praktických činnostech shrnuje Jarmila Honzíková: Cílem tohoto předmětu je zvládnout základní pracovní dovednosti s nástroji a nářadím, rozvíjet činnosti s materiálem, jako je papír, dřevo, kov, textil, modelovací hmota, plasty, přírodniny, drát a konstrukční stavebnice. V 5. ročníku je možné seznámení s počítačem a jeho obsluhou. Žáci by se měli též seznamovat s vlastnostmi používaných materiálů a s možností jejich užití. Důležitým úkolem tohoto předmětu na 1. stupni ZŠ je rozvíjet jemnou motoriku a kreativitu dítěte a vzbuzovat zájem o pracovní činnosti. (Honzíková, 2001, str. 7) I zde je důraz kladen na kreativitu dítěte. Ta však může přijít až ve chvíli, kdy ovládá základní postupy práce s daným materiálem. Teprve pak je totiž může upravit či pozměnit tak, aby to odpovídalo jeho představě. 29

30 Tato část RVP shrnuje to, k čemu by výuka praktických činností měla směřovat. Vyjadřuje optimální stav, jehož by měl každý z žáků v oblasti Člověk a svět práce dosáhnout. Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků tím, že vede žáky k: pozitivnímu vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce osvojení základních pracovních dovedností a návyků z různých pracovních oblastí, k organizaci a plánování práce a k používání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci i v běžném životě vytrvalosti a soustavnosti při plnění zadaných úkolů, k uplatňování tvořivosti a vlastních nápadů při pracovní činnosti a k vynakládání úsilí na dosažení kvalitního výsledku poznání, že technika jako významná součást lidské kultury je vždy úzce spojena s pracovní činností člověka autentickému a objektivnímu poznávání okolního světa, k potřebné sebedůvěře, k novému postoji a hodnotám ve vztahu k práci člověka, technice a životnímu prostředí chápání práce a pracovní činnosti jako příležitosti k seberealizaci, sebeaktualizaci a k rozvíjení podnikatelského myšlení orientaci v různých oborech lidské činnosti, formách fyzické a duševní práce a osvojení potřebných poznatků a dovedností významných pro možnost uplatnění, pro volbu vlastního profesního zaměření a pro další životní a profesní orientaci (Rámcový vzdělávací program pro ZV, 2017, str. 104) Vedle výše citovaného RVP se při definování cílů oblasti Člověk a svět práce lze obrátit i na publikaci Didaktika pracovní výchovy na 1. stupni ZŠ Jarmily Honzíkové a Jána Bajtoše. Této problematice je zde věnována kapitola 6. Autorka mimo jiné zdůrazňuje důležitost správného stanovení cíle vyučování. Podrobně se věnuje také 30

31 taxonomii cílů právě pro technické vyučování. Jelikož je toto rozdělení velmi přehledné a pro vyučující snadno uchopitelné, je níže odcitováno. Zvláště na příkladech aktivních sloves ke každému typu cílů je možné si uvědomit, jak by měly stanovené cíle vyučování vypadat. Taxonomie cílů v kognitivní oblasti 1. Zapamatování poznatků na této úrovni se od žáka vyžaduje vybavení, znovupoznání, reprodukování termínů, faktů, pojmů, vztahů, zákonů, teorií, zásad, činností, postupů apod. Jde tedy o paměťové prvky učiva. Aktivní slovesa: definovat, napsat, zopakovat, vyjmenovat, nakreslit apod. 2. Porozumění poznatkům žák dokáže zapamatované poznatky (informace) předložit v jiné podobě než si je zapamatoval, umí je zestručnit, uspořádat, vyjádřit obsah vlastními slovy apod. Aktivní slovesa: objasnit, vysvětlit, vyjádřit vlastními slovy, ilustrovat, popsat, přeformulovat apod. 3. Použití poznatků v typicky školních situacích žák dokáže aplikovat vědomosti podle předloženého vzoru, řeší podobné úlohy jako předtím řešil učitel, anebo takové, které jsou uvedeny v učebnici atd. Aktivní slovesa: aplikovat, demonstrovat, načrtnout, napsat zprávu, vypočítat, vyčíslit, vyzkoušet, rozhodnout, klasifikovat apod. 4. Použití poznatků v problémových situacích žák dokáže formulovat problémy, vykonávat analýzu a syntézu pro něho nových jevů, zformulovat postup činnosti, řešit problémové úlohy apod. Aktivní slovesa: ocenit, obhájit, porovnat, posoudit, vyřešit, navrhnout, vyvodit, závěry apod. Taxonomie cílů v psychomotorické oblasti 1. Vnímání činnosti, smyslová činnost žák dokáže použít smyslové orgány na získání představy o budoucí motorické činnosti a na posouzení vhodnosti a správnosti činnosti Aktivní slovesa: vybrat, určit, indentifikovat, izolovat, rozeznat, popsat apod. 31

32 2. Připravenost na činnost žák je psychicky i fyzicky a emocionálně (ochota, motivace) připraven vykonat určitou činnost Aktivní slovesa: ukázat, začít, reagovat, poznat, vysvětlit, projevit apod. 3. Napodobování činnosti, řízená činnost žák opakuje úkony demonstrované učitelem. Jde o počáteční stadium při učení se komplexním dovednostem. Správnost výkonu činnosti žáka posuzuje učitel, popřípadě žák, podle souboru příslušných kriterií. Aktivní slovesa: zhotovit, zkonstruovat, opravit, změřit, vyrobit, sestavit apod. 4. Mechanická činnost, zručnost žák vykonává činnost spolehlivě, bezpečně, přesně a zručně. Jde však pouze o méně komplexní činnosti. Aktivní slovesa: stejná jako u kategorie č Komplexní automatická činnost žák vykonává lehce, přesně, rychle, bezchybně a automaticky komplexní a složité činnosti. Aktivní slovesa: stejná jako u kategorie č Přizpůsobování, adaptace činnosti žák dokáže měnit, modifikovat, přizpůsobovat činnost změněným podmínkám anebo v problémových situacích. Aktivní slovesa: přizpůsobit, změnit, adaptovat, zrevidovat apod. 7. Tvořivá činnost žák používá osvojené způsoby činnosti v nových, neznámých a problémových situacích. Aktivní slovesa: zkonstruovat, vytvořit, kombinovat, složit, navrhnout, interpretovat apod. Taxonomie cílů v afektivní oblasti 1. Přijímání (vnímavost) citlivost, pozornost žáka k určitým podnětům. Uvědomění Ochota přijímat Usměrněná výběrová pozornost 2. Reagování zainteresovanost, hledání určitých předmětů, tzn. Afektivní 32

33 pozornost. Žák si už nejen všímá a pasivně přijímá podněty, ale i reaguje, něco dělá s objektem. Souhlas k reagování Ochota reagovat Uspokojení z reagování 3. Ocenění hodnoty vytvoření kladného postoje, vyvolání zájmu, pociťování závazku. Žák získává přesvědčení, že činnost má význam, je důležitá, dochází u něho k vnitřní motivaci k činnosti. Akceptování hodnoty Preferování hodnoty Přesvědčení o hodnotě 4. Integrování hodnoty na této úrovni jde o začátek vytváření osobního hodnotového systému myšlenkovým zpracováním a uvědoměním si zevšeobecněných a dominantních hodnot Konceptualizace hodnoty Integrování hodnot do systému 5. Začlenění hodnoty do charakterové struktury osobnosti hodnotový systém se pevně včleňuje do charakteru jedince, jedinec koná na základě přesvědčení, jeho slova jsou v souladu s činy, nová hodnota se stává součástí jeho světového názoru, filozofie života. Generalizovaná zaměřenost Charakterová vyhraněnost (Honzíková, Bajtoš, 2004, str ) Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Pro první stupeň je obsah oblasti Člověk a svět práce rozdělen do čtyř tématických okruhů: Práce s drobným materiálem, Konstrukční činnosti, Pěstitelské práce, Příprava pokrmů. V této práci bude blíže popsán pouze první, jelikož se jako 33

34 jediný bezprostředně týká výroby dekoračních předmětů z pedigu. Práce s drobným materiálem Očekávané výstupy 1. období vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů pracuje podle slovního návodu a předlohy Očekávané výstupy 2. období vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti různé výrobky z daného materiálu využívá při tvořivých činnostech s různým materiálem prvky lidových tradic volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce; poskytne první pomoc při úrazu Učivo vlastnosti materiálu (přírodniny, modelovací hmota, papír a karton, textil, drát, fólie aj.) pracovní pomůcky a nástroje funkce a využití jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce lidové zvyky, tradice, řemesla (Rámcový vzdělávací program, 2017, str. 105) 5.2. Klíčové kompetence Jedním z výrazných aspektů vzdělávání dle RVP jsou klíčové kompetence. Neváží se ke konkrétnímu předmětu, jelikož by měly být rozvíjeny průběžně ve všech vyučovacích oblastech. Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. 34

35 Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení; kompetence k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence občanské; kompetence pracovní. (Rámcový vzdělávací program, 2017, str. 10) Je zřejmé, že z podstaty praktických činností vyplývá, že některé z kompetencí budou více dominantní než jiné. Nejblíže má k předmětu kompetence pracovní, přesto lze v hodinách rozvíjet alespoň některé aspekty všech klíčových kompetencí. Níže jsou z RVP ZV vybrány body popisující jednotlivé kompetence, jež je do určité míry možné vztáhnout k vzdělávací oblasti Člověk a svět práce Kompetence k učení Na konci základního vzdělávání žák: vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě operuje s obecně užívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti 35

36 Kompetence k řešení problémů Na konci základního vzdělávání žák: vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; užívá při řešení problémů logické, matematické a empirické postupy ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací, sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí Kompetence komunikativní Na konci základního vzdělávání žák: naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění Kompetence sociální a personální Na konci základního vzdělávání žák: účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a 36

37 úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj; ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty Kompetence občanské Na konci základního vzdělávání žák: rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověka respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, respektuje požadavky na kvalitní životní prostředí, rozhoduje se v zájmu podpory a ochrany zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti Kompetence pracovní Na konci základního vzdělávání žák: používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého 37

38 zdraví i zdraví druhých, ochrany životního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot (Rámcový vzdělávací program, 2017, str ) 38

39 6. Technická gramotnost Technická gramotnost je důležitým pojmem, se kterým je v souvislosti s oblastí Člověk a svět práce nutno pracovat, proto je mu v této práci věnována samostatná kapitola. Význam technického vzdelávania v rámci všeobecného vzdelávania zdôraznila aj svetová organizácia UNESCO. V jej programe sa hovorí o potrebe technickej gramotnosti. (Kolláriková, Pupala, 2001, str. 401) Z názvu vyplývá souvislost se schopností číst, psát a počítat, jež bývala termínem gramotnost označována. V současné době je toto vymezení příliš úzké. Hovoří se o různých typech gramotnosti: finanční, čtenářské, sociální apod. Technickou gramotnost tak lze zařadit jako jednu ze složek, z nichž se skládá celková gramotnost člověka. Výraz gramotnost používáme když chceme zdůraznit skutečnost, že nestačí pouze znát jednotlivé pojmy té které oblasti, ale především - porozumět jejich obsahu, chápat je v souvislostech a prakticky je v životě využívat. (Altmanová, 2010, str. 4) Technika patří k nedílným součástem života lidí v naší společnosti. Děti jsou s ní v každodenním kontaktu. Proto se stává technická gramotnost zcela nezbytnou pro fungování člověka v České republice. Dle Roučové má technická gramotnost tři základní složky: vědomostní, dovednostní a postojovou. Můžeme je dát do souvislosti se třemi kategoriemi cílů vyučování: kognitivními, psychomotorickými a afektivními. Tohoto rozdělení je využito v praktické části, kde jsou u každého námětu rozepsány aspekty spadající do těchto tří kategorií. Roučová zařazuje do technické gramotnosti následující: základní orientaci v různých odvětvích techniky; znalost dějin techniky, znalost podstaty, funkce a konstrukce technického objektu; znalost použitých technologií a materiálů; ekologické, ekonomické, estetické a bezpečnostní informace; znalost a schopnost manipulace s informacemi uloženými v elektronické podobě. (Roučová, 2016, str. 4) Kromě výše zmíněného by se nemělo zapomínat ani na část, již Roučová označuje jako hodnocení techniky, jež spočívá ve schopnosti kritického posouzení 39

40 dopadu a důsledků techniky. (Roučová, 2016, str. 6) Děti si negativní aspekty, případně rizika používání techniky často neuvědomují. V souvislosti s technickou gramotností se Roučová věnuje také dvěma dalším pojmům: technickému myšlení a technické tvořivosti. Ani jeden z nich by neměl být opomíjen. Roučová popisuje 3 formy technického myšlení: Technické vědomosti, například technické pojmy, technické zákonitosti, souvislosti, podstatu a historii techniky. Technické a technologické dovednosti, označované souhrnně jako psychomotorické dovednosti. Technologická vůle být aktivní a úspěšný, vycházející z poznání, že technika a technologie jsou určovány a řízeny lidskými emocemi, pohnutkami, hodnotami a osobními kvalitami, jejichž uplatnění je závislé na vůli obyvatel zapojit se a mít vliv na rozhodnutí. (Roučová, 2016, str. 15) Technická tvořivost by se bezpochyby v hodinách praktických činností projevit měla. Velmi podrobně se této problematice věnuje Jarmila Honzíková v několika publikacích. Mimo jiné upozorňuje na podstatu úkolů, jež žáci v hodinách plní. Aby se staly samotné úlohy zajímavé, měly by být postaveny na těchto základech: Samostatně něco vytvořit, zapojit fantazii. Hledat a objevit vlastnosti materiálu a jejich změny vlivem pomínek. Nové výzkumy, nová pojetí, vysvětlení jevů. Hledání nových spojení. Využití ověření stávajících vědomostí a dovedností v nových situacích. Doplnění chybějících údajů, oprava klamné skutečnosti. Tvořivé úlohy jsou pro žáky nové, neznámé, obsahují nejasnosti, neurčitosti, neobvyklosti. (Honzíková, 2008, str. 70) Podobně popisuje komponenty technické tvořivosti i Roučová: Představa a návrh tvaru předmětu, včetně zohlednění vlastností materiálu a jeho předpokládané funkce. 40

41 Odhad a volba správných proporcí předmětu. Analýza jednotlivých částí předmětu, návrh optimálního způsobu spojení. Plánování a promýšlení technologického postupu. Zohlednění ekonomických, ergonomických, ekologických a estetických požadavků (volba materiálu, tvaru, povrchové úpravy atd.). Navrhování více variant řešení, včetně nekonvenčních nápadů. (Roučová, 2016, str. 18) Při porovnání obou citovaných textů je evidentní, že se na základních aspektech tvořivosti v technické výchově shodují. Text Roučové je však více konkrétní, a proto pro učitele o něco přístupnější, snáze uchopitelný. 41

42 B: PRAKTICKÁ ČÁST 42

43 V praktické části je představeno šest námětů na projekty, jež je možné realizovat se žáky na prvním stupni základních škol. Seřazeny jsou podle obtížnosti. První z nich je zamýšlen pro žáky, kteří s pedigem nikdy dříve nepracovali a tento materiál vůbec neznají. Poslední je naopak pro naprosté začátečníky spíše nevhodný. Pravděpodobně by jej nakonec zvládli, ale jak pro ně, tak pro vyučující by to bylo velmi náročné. Rovněž potřebná časová dotace by byla vyšší než v případě žáků, kteří už jsou zvyklí s pedigem pracovat a ovládají některé základní techniky. Náměty byly vybrány z různých zdrojů. Postup výroby kuličky je odvozen od návodu, který je dostupný na internetových stránkách obchodu Stoklasa: Inspiraci pro první typ rybičky jsem získala před několika lety na workshopu pletení z pedigu. Druhý typ vychází z obrázku, jenž jsem zahlédla na webové stránce Další inspirace pochází z knižních publikací. Z knihy Košíkaření autorek Lucie Ulíkové, Blanky Svobodové a Zdeny Charvátové pochází všechny typy hvězdiček, jež jsou v práci popsány. Kytička a motýlek vychází z návodu Naděždy Benešové v publikaci Dekorace z pedigu. Košík jako celek je námětem autorským. Pouze zavírka, která je pro něj zvolena, byla inspirována stejnou publikací jako hvězdy. Důvodem byla především její relativní nenáročnost. Z uvedených námětů jsem v praxi ověřila Kytičku a potažmo i Motýlka, byť nezáměrně. V dané hodině byla použita i první polovina námětu Seznámení s pedigem. Vynechána byla poslední část (výroba řetězu nebo kuličky), místo níž byla zařazena právě Kytička. Podrobná reflexe je zařazena na konec tohoto námětu. Jelikož jsem v současné době doma s téměř dvouletou dcerkou, neměla jsem možnost sama vyzkoušet více námětů než tento. Velmi si proto cením pomoci Mgr. Kateřiny Tomešové, jež se svými žáky ověřila tři náměty: Seznámení s pedigem, Rybičku a Hvězdičky. Výsledky, jež mi poskytla, jsou shrnuty vždy za každým zmíněným námětem. 43

44 7. Seznámení s pedigem Téma: Přírodní materiály Věková skupina: od první třídy Časová náročnost: Materiál a pomůcky: 1 vyučovací hodina přírodní a barevný pedig v tloušťce 1 1,5 mm a 2 2,5 mm pedigový pásek nebo šéna menší dřevěné korálky nádoba s vodou zahradnické nůžky Cíle výuky: Kognitivní cíle: poznatky o vlastnostech použitých materiálů: pedig je přírodní materiál, je velmi savý, suché pedigové proutky se snadno lámou, po namočení se stanou ohebnými a pružnými, některé typy barveného pedigu mohou po namočení pouštět barvu a je tedy nutné je otřít hadříkem, aby neobarvily ostatní proutí, pedig je možné barvit i v domácích podmínkách barvami určenými na textil či dřevo poznatky vyplývající z technologického postupu: pokud před pletením proutí nenamočíme, nebude možné z něj plést, jelikož se bude lámat, u některých projektů je potřeba si předem naměřit nezbytnou délku proutků a ty si nastříhat, aby nebyly ani příliš krátké, ani zbytečně dlouhé, což by práci s nimi zbytečně komplikovalo poznatky o nástrojích, nářadí a pomůckách: pro stříhání pedigu nelze užít běžné nůžky, které žáci mají, ale je třeba nůžek zahradnických, případně jiných, jež zvládají přestříhnout silnější proutky, v případě některých projektů je potřeba použít i další nástroje, jako je šídlo či speciální nůžky, které jsou vhodné na jemné začištění práce 44

45 technická terminologie: pedig, zahradnické nůžky, šídlo poznatky vyplývající z bezpečnosti a hygieny: uvědomují si nebezpečí uklouznutí na mokré podlaze, poranění ostrými nůžkami a uzpůsobí jim svou práci, učitel je připraven ošetřit drobná zranění, před prací se žáky rizika probere Psychomotorické cíle: Osvojení si celého systému technologických kroků: při pletení z pedigu je nutné dodržovat určitý postup, nejprve je nutné proutí namočit, aby s ním bylo možné pracovat Osvojení si a rozvoj dílčích psychomotorických činností: naměření potřebné délky prutů, jejich nastříhání, navlékání korálků na proutky Osvojení a rozvoj specifických psychomotorických oblastí: rozvoj jemné motoriky Afektivní cíle: ekologie: práce s přírodními materiály, využití zbytkových kousků materiálu z jiných projektů estetika: výběr barev, které se k sobě hodí, vhodná volba dekorativních prvků ekonomika: pedig patří k finančně náročnějším materiálům, proto podporujeme šetření s ním, při tomto projektu využijeme zbytky proutků z jiných projektů sociální rozvoj: učí se dělit o pomůcky, čekají, až na ně přijde řada při stříhání materiálu osobnostní rozvoj: rozvíjí pečlivost a přesnost práce, vhodně si uspořádá pracovní místo, uzpůsobí své chování používaným pomůckám, po práci své místo uklidí Průběh hodiny: Ukážeme žákům několik výrobků, které jsou z pedigu vyrobeny. Zeptáme se, zda někdo tento materiál zná, zda ví, jak se nazývá, zda mají výrobky z něj doma, zda s ním pracovali apod. 45

46 Každému z žáků dáme několik kousků různě dlouhých proutků rozdílných průměrů, barev a několik kousků šény, popřípadě pásků. Žáci materiál prozkoumají a následně se vlastními slovy snaží říct, co za materiál to je: zda je přírodní či umělý, jaké má asi vlastnosti, jak se chová při ohýbání, jaké nástroje jsou pro práci s ním potřeba a proč apod. Na tabuli průběžně zapisujeme klíčové informace. Poté dáme žákům proutky, které byly předem namočené. Požádáme je, aby je porovnali se suchými proutky, které dostali na začátku hodiny. Ptáme se jich, jak se změnily vlastnosti materiálu tím, že byl namočen. Z toho žáci vyvodí, proč je potřeba proutí před prací s ním ponořit do vody. Dáme jim i několik barvených proutků a necháme je, aby je porovnali s přírodními. V čem se od sebe liší? Projeví se tyto rozdíly nějak při práci? Musíme si na něco dát pozor? Podstatné informace na závěr shrneme (popř. necháme někoho z žáků, aby to udělal). Poté se žáky vyrobíme nějakou drobnost. Níže jsou popsané dvě možnosti, které jsou časově nenáročné a zvládnou je i žáci první třídy. Ukážeme jim hotový výrobek a necháme je chvilku hádat, jak jej lze udělat. Poté jim postup stručně popíšeme a předvedeme. Ukážeme jim to několikrát tak, abychom se ujistili, že všichni žáci viděli, co mají dělat. Poté necháme žáky pracovat. Hotové výrobky žáků lze použít k výzdobě třídy. Například v období před Vánoci je můžeme umístit na stromeček, pokud jej třída má. Postup výroby pedigového řetězu: 1) Vezmeme kratší proutek, stočíme jej do kruhu a uděláme jednoduchý uzel. Obrázek č. 7 46

47 2) Zbývající část otáčíme kolem kolečka. Když poté proutek pustíme, kolečko bude držet. Nadbytečnou část proutku zastřihneme tak, aby se opíral o kolečko, ale nepřečníval. Obrázek č. 8 3) Řetěz vytvoříme tak, že následující proutek nejprve provlékneme stávajícím kolečkem a teprve poté jej stočíme stejně jako první. Obrázek č. 9 Obrázek č. 10 4) Kousky, které vytvoří jednotliví žáci poté můžeme stejným způsobem spojit do jednoho dlouhého řetězu. 5) Druhou variantou je obtočit kroužek namísto jednou dvakrát. Vzniklý kroužek působí o něco uhlazeněji. 47

48 Obrázek č. 11 Obrázek č. 12 Postup výroby pedigové kuličky: Kulička je trochu náročnější na zručnost žáků. Volíme ji proto spíše ve vyšších ročnících. 1) Dobře si namočíme jeden dlouhý a jeden kratší pedigový prut o průměru 2 2,5 mm. 2) Vezmeme si kratší prut a několikrát jej stočíme do kruhu. Průměr kruhu bude přibližně odpovídat průměru budoucí koule. Nejjednodušší způsob je obmotat jej okolo dlaně. Na jedné straně přichytíme proutky tenkým drátkem. Proutky naaranžujeme do tvaru koule a i na protilehlé straně připevníme drátkem. Obrázek č. 13 3) Dlouhý proutek prostrčíme mezi dvěma osnovami a proplétáme podobně jako 48

49 v případě plátnové vazby (jednou nad a jednou pod). Kouli tak zpevníme. Když dostatečně drží, odstraníme drátky, které ji přidržovaly, a dál náhodně proplétáme, dokud není dostatečně hustá. Obrázek č. 14 Obrázek č. 15 Reflexe: Děti při seznamování s novým materiálem reagovaly pozitivně. Aktivně se zapojovaly do úvah, jaký materiál to je, jaké má vlastnosti atd. Samy vyvodily, jaké nástroje a pomůcky budou pro práci s ním potřebovat. Materiál je zaujal a těšily se na práci s ním. Do časové dotace jedné vyučovací hodiny se pouze pro tuto část lze vejít. Jak však konstatovala i Kateřina Tomešová, je vhodnější vymezit si pro práci s pedigem delší časový úsek, například celý den. Děti by nejspíš byly dosti zklamané, kdyby si po seznámení s materiálem nemohly vytvořit vlastní komplexnější výrobek. Řetěz je určen opravdu pro první osahání pedigu a zjištění, jak se s ním pracuje. Je však vhodné poté zařadit ještě další projekt, jako jsou například rybičky, kde je výsledný výrobek více efektní. Důležitým faktorem je také velikost skupiny dětí. Čím více žáků ve třídě je, tím je pravděpodobnější, že vyhrazený čas nebude stačit. Zvláště pokud je na celou skupinu jeden vyučující a nemá možnost mít s sebou asistenta či někoho jiného, kdo by mu s organizací práce pomohl. V rámci testování, jež provedla Mgr. Kateřina Tomešová, byl žáky tvořen řetěz. 49

50 Žádné z dětí nemělo s tímto projektem problém. Všichni jej zvládli a tvořili s nadšením. Plánují použít jej na výzdobu třídy v předvánočním období. Následující obrázky dokumentují jejich tvorbu. Obrázek č. 16 Zdroj: archiv Mgr. Kateřiny Tomešové Obrázek č. 17 Zdroj: archiv Mgr. Kateřiny Tomešové 50

51 8. Hvězdičky Téma: Vánoce Věková skupina: od druhé třídy Časová náročnost: Materiál a pomůcky: min. 1 vyučovací hodina, spíše však 2 vyučovací hodiny přírodní a barevný pedig v tloušťce 1 1,5 mm a 2 2,5 mm pedigový pásek nebo šéna menší dřevěné korálky tenký drátek ideálně průměr okolo 0,3 mm nádoba s vodou zahradnické nůžky štípací kleště lepidlo (ideálně Herkules) Cíle výuky: Kognitivní cíle: poznatky o vlastnostech použitých materiálů: suché pedigové proutky se snadno lámou, po namočení se stanou ohebnými a pružnými, některé typy barveného pedigu mohou po namočení pouštět barvu a je tedy nutné je otřít hadříkem, aby neobarvily ostatní proutí, drátek tohoto průměru je velmi ohebný, jeho konce mohou být poměrně ostré, pedig i dřevo jsou savé materiály, pokud jejich spoj chceme udělat pevnější, použijeme lepidlo vhodné pro tento typ materiálu poznatky vyplývající z technologického postupu: pokud před pletením proutí nenamočíme, nebude možné z něj plést, jelikož se bude lámat poznatky o nástrojích, nářadí a pomůckách: pro stříhání pedigu nelze užít běžné nůžky, které žáci mají, ale je třeba nůžek zahradnických, případně jiných, jež zvládají přestříhnout silnější proutky, tyto nůžky zvládnou přestřihnout i potřebný drátek, je však vhodnější použít štípací kleště 51

52 technická terminologie: pedig, zahradnické nůžky, lepidlo Herkules poznatky vyplývající z bezpečnosti a hygieny: uvědomují si nebezpečí uklouznutí na mokré podlaze, poranění ostrými nůžkami či drátkem a uzpůsobí jim svou práci, učitel je připraven ošetřit drobná zranění, před prací se žáky rizika probere Psychomotorické cíle: Osvojení si celého systému technologických kroků: při pletení z pedigu je nutné dodržovat určitý postup, nejprve je nutné proutí namočit, aby s ním bylo možné pracovat Osvojení si a rozvoj dílčích psychomotorických činností: naměření potřebné délky prutů, jejich nastříhání, navlékání korálků na proutky, zvládnutí opletku dvěma, práce s drátkem Osvojení a rozvoj specifických psychomotorických oblastí: rozvoj jemné motoriky Afektivní cíle: ekologie: práce s přírodními materiály, využití zbytkových kousků materiálu z jiných projektů estetika: výběr barev, které se k sobě hodí, vhodná volba dekorativních prvků ekonomika: pedig patří k finančně náročnějším materiálům, proto podporujeme šetření s ním, při tomto projektu využijeme zbytky proutků z jiných projektů sociální rozvoj: učí se dělit o pomůcky, čekají, až na ně přijde řada při stříhání materiálu osobnostní rozvoj: rozvíjí pečlivost a přesnost práce, vhodně si uspořádá pracovní místo, uzpůsobí své chování používaným pomůckám, po práci své místo uklidí Průběh hodiny: Před hodinou zvolíme, jaký typ, případně typy hvězd chceme s žáky tvořit. Záleží především na zkušenostech a zručnosti žáků. 52

53 Vytiskneme a rozstříháme lístky s názvy a nákresy souhvězdí (viz Příloha 1). Počet upravíme podle požadovaného počtu skupin a členů v rámci jedné skupiny. Optimální počet jsou přibližně 4 žáci na jednu skupinu. Na začátku hodiny si každý vylosuje jeden lístek se souhvězdím. Zdůrazníme, že při hledání ostatních členů skupiny nesmí mluvit ani ukazovat svůj lístek. Naopak mohou využít nákres daného souhvězdí nakreslit jej prstem do vzduchu apod. Pokud chceme rozřazování urychlit, toto omezení vynecháme. Když se všichni sejdou ve skupinách, projdeme s nimi názvy a nákresy jednotlivých souhvězdí. Zeptáme se, zda některá z nich znají. Seznámíme žáky s hvězdou, kterou budou vyrábět. Probereme s nimi, jaký materiál a jaké pomůcky budou potřebovat. Dáme žákům čas, aby si ve skupinách rozdělili role. Jeden z žáků se stane expertem, který se půjde naučit postup, ostatní budou mít za úkol připravit veškerý materiál a pomůcky, jež budou pro pletení potřebovat. Mohou si konkrétně rozdělit, kdo vytáhne proutky z klubka, bude stříhat šény, kdo nastříhá kousky drátku apod. Poté požádáme experty ze všech skupin, aby šli k vyučující/mu. Poskytneme jim kopii postupu vybrané hvězdičky a pomalu její výrobu předvedeme. Máme připravené ukázky jednotlivých fází, abychom nemuseli plést celou hvězdu, což by u složitějších typů trvalo příliš dlouho. Když si jsou experti jisti, že by mohli hvězdu zvládnout, vrátí se ke své skupině. Ta by v té chvíli měla mít připravený veškerý potřebný materiál. Každý z žáků poté začne vyrábět hvězdu podle návodu, který by měl ovládat expert. Vyučující prochází mezi skupinami a kontroluje, zda se nevyskytl nějaký problém. Případné nejasnosti dovysvětlí, ukáže na připravených hvězdách v různých fázích dokončenosti. Snaží se vyvarovat tomu, aby pletl/a za žáky. Dle časových možností můžeme postup zopakovat s jiným typem hvězdy, případně nechat žáky, aby vytvořili více exemplářů toho typu, jenž už zvládli. Vyrobené hvězdy můžeme ve vánočním období využít k výzdobě třídy. Pokud jsme tvořili jindy, můžeme z hvězd vytvořit souhvězdí, podle nichž byly skupiny rozdělené. 53

54 Postup výroby hvězdiček: V následující části je popsán postup výroby několika různých druhů hvězdiček. To, které zařadíme do výuky, záleží pouze na časových možnostech a na zručnosti žáků. Některé jsou velmi snadné, jiné trochu obtížnější. Řazeny jsou postupně od nejjednodušší. Hvězda 1: 1) Připravíme si 6 kousků pedigové šény v délce cca 10 cm a namočíme je. Přichystáme si tenký drátek. Každému z žáků dáme 6 kousků. 2) Vezmeme tři z proutků a položíme je přes sebe, aby tvořily trojúhelník, jehož konce přesahují. Proutky pokládáme tak, aby vždy byly jednou nahoře a jednou šly pod jiným proutkem viz obrázek 16. V místě, kde se proutky kříží je k sobě stáhneme drátkem, který kolem nich omotáme. Obrázek č. 18 3) Vezmeme si zbývající tři proutky a postupně je zapleteme do vzniklého trojúhelníku. Bude z nich trojúhelník, který bude procházet prvním. Společně vytvoří šesticípou hvězdu. Opět proplétáme proutky tak, aby každý šel vždy střídavě jednou nad a jednou pod jiným proutkem. 54

55 Obrázek č. 19 Zdroj: archiv aurorky 4) Když máme všechny proutky zapletené, zafixujeme ty z druhého trojúhelníku drátkem, jako jsme to udělali u prvního. 5) Nakonec proutky na koncích ozdobně zastřihneme ve stejné délce od místa spoje. Obrázek č. 20 Hvězda 2: Vychází z prvního typu, pouze jej ozvláštní. 1) Postupujeme podle předchozího návodu až ke kroku 3. Šény si ustřihneme 55

56 v délce 15 cm. Kromě šén si však připravíme i tři kulaté proutky o průměru 2 2,25 mm dlouhé necelých 20 cm. Ty využijeme v další fázi. 2) Vezmeme si nejprve jeden z nich a položíme jej na rubovou stranu hvězdy tak, aby procházel středem dvou cípů. V místě, kde se všechny proutky kříží je opět spojíme tenkým drátkem. Totéž zopakujeme se zbývajícími dvěma kulatými proutky. Obrázek č. 21 3) Jejich konce dle potřeby zakrátíme. Můžeme je ozdobit drobnými dřevěnými korálky, které zafixujeme lepidlem, aby nepadaly. Je třeba vybrat takové korálky, které mají dírku stejného průměru jako suchý proutek. Konce šén ozdobně zastřihneme. Obrázek č

57 Hvězda 3 Základní postup výroby je stejný jako u předchozích dvou typů. Je však pletena pouze z kulatých proutků. Je vhodné ji zařadit až poté, co žáci perfektně zvládají první či druhý typ. 1) Připravíme si proutí o průměru 2 2,5 mm. Budeme potřebovat 24 proutků dlouhých 30 cm a tenký drátek. 2) Namočené proutky rozdělíme do šesti čtveřic. Postupujeme podle návodu pro hvězdu 1, pouze místo jedné šény pracujeme se čtveřicemi proutků. Je třeba, aby vznikla menší hvězda a poměrně dlouhé přesahy za místem, kde se pruty kříží. Drátkem v této fázi fixujeme pouze v případě, že se hvězda žákům jinak rozpadá. Obrázek č. 23 3) Vnitřní dvojice rovnoběžných proutků vedeme k sobě, aby společně vytvořily cíp výsledné hvězdy tak, jak je naznačeno na obrázku 24. Proutky se nekříží, ale jdou dál rovnoběžně vedle sebe. Totéž zopakujeme se všemi proutky. Výsledek je možné pozorovat na obrázku

58 Obrázek č. 24 Obrázek č. 25 4) Zbývající dvojice proutků rovněž spojíme. Na obrázku 25 je vidět, že se kříží. Při spojování je však vedeme vedle sebe. Opticky vytvoří prohnutý trojúhelník. Obrázek č. 26 5) Nakonec proutky těsně za drátky zastřihneme do špičky. Obrázek č

59 Hvězda 4 1) Nastříháme 8 nebo 10 kousků šény v délce 15 až 20 cm. Spolu s nimi namočíme jeden dlouhý proutek o průměru 1,5 mm. 2) Vezmeme si dlouhý proutek, přeložíme jej a opletkem dvěma spojíme všechny kousky šény. Pleteme v necelé jedné třetině šén. Obrázek č. 28 3) Když jsou všechny kousky spojené opletkem dvěma, stočíme je do kruhu a pokračujeme v opletku dvěma. Proutky zaplétáme znovu ve stejném pořadí. Vznikne tak výsledný tvar hvězdy. Obrázek č. 29 Obrázek č

60 4) Opletkem dvěma upleteme pouze tuto jednu řadu. Dál pokračujeme už jen jedním proutkem. Pleteme žakárovou vazbou přes dva pod jeden. Proutek, který už nepotřebujeme, necháme na rubové straně. Po dopletení jej zastřihneme. Takto upleteme alespoň tři řady. Proutek ukončíme zatlučením. Nejlépe bude držet, pokud jej provlékneme ohybem na začátku opletku dvěma viz obrázek 32. Obrázek č. 31 Obrázek č. 32 5) Na závěr odstřihneme dlouhé proutky a konce šény ozdobně zastřihneme. Obrázek č. 33 Hvězda 5 Pro žáky bez předchozí zkušenosti s pletením by tato hvězda mohla být poměrně 60

61 obtížná. Pokud už však ovládají plátnovou a keprovou vazbu, nebudou s ní mít žádné potíže. Základ je na první pohled velmi podobný kytičce, jež je rovněž zařazena do této práce. Liší se zvolenou vazbou. 1) Připravíme si 8 proutků o průměru 2 2,5 mm v délce přibližně 20 cm a jeden dlouhý proutek o průměru 1,5 mm. 2) Silnější proutky rozdělíme do dvou čtveřic, které uprostřed překřížíme. Vezmeme si tenký oplétací proutek a založíme jej pod spodní čtveřici. Proutek poté vedeme přes jednu a pod jednu stranu kžíže. Takto upleteme 4 řady. Obrázek č. 34 3) Po upletení prvních čtyř řad plátnovou vazbou rozdělíme čtveřice na jednotlivé osnovy a pleteme keprovou vazbou přes dvě, pod jednu. Takto upleteme alespoň 15 řad. Konečný počet řad závisí na požadované velikosti výsledné hvězdy. Oplétací proutek ukončíme zatlučením podél jedné z osnov. Obrázek č. 35 Obrázek č

62 Obrázek č. 37 4) Osnovní proutky zastřihneme. Na jejich konce můžeme navléknout dřevěné korálky. Zafixujeme je lepidlem, aby nepadaly. Lze je navléknout na všechny proutky či je umístit pouze na liché. Obrázek č. 38 Reflexe: Ve výuce byla Mgr. Kateřinou Tomešovou testována Hvězda 3. Jelikož žáci měli na výběr, zda budou tvořit hvězdu či rybičku, nebyl počet dětí pracujících na tomto námětu příliš velký. Pro žáky bylo téměř nemožné se s proutky poprat bez pomoci vyučující. Jedním z důvodů byla jejich tloušťka. Vhodnější by proto bylo zvolit pro její výrobu proutky o nižším průměru (např. 1,5 mm). Práce by pak nebyla tak fyzicky náročná. 62

63 Dalším problémem pak bylo samotné proplétání proutků, které je bezesporu náročné na pochopení. Částečně se dá tento problém omezit tím, že se žáky postup nejprve procvičíme na prvním či druhém typu hvězdy, kde se pracuje pouze s jednotlivými kousky šény. Přesto však tento typ hvězdy bude žákům činit problémy. Je tedy vhodné jej volit pouze s menšími skupinami, jež sestávají z žáků, kteří mají předchozí zkušenosti s podobnými projekty a s prací s pedigem obecně. Na obrázku 39 je vidět jediný pokus o vytvoření dané hvězdy, s jehož výsledkem byli žáci spokojeni. Obrázek č. 39 Zdroj: archiv Mgr. Kateřiny Tomešové 63

64 9. Rybička Téma: Vánoce Věková skupina: od třetí třídy Časová náročnost: zkušenosti s pletením Materiál a pomůcky: min. 1 vyučovací hodina (pokud už žáci mají předchozí pedigem), jinak 2 vyučovací hodiny přírodní a barevný pedig v tloušťce 1 1,5 mm 2 2,5 mm pedigová šéna dřevěný korálek, který bude tvořit oko tenký drátek ideálně průměr okolo 0,3 mm nádoba s vodou zahradnické nůžky štípací kleště Cíle výuky: Kognitivní cíle: poznatky o vlastnostech použitých materiálů: suché pedigové proutky se snadno lámou, po namočení se stanou ohebnými a pružnými, některé typy barveného pedigu mohou po namočení pouštět barvu a je tedy nutné je otřít hadříkem, aby neobarvily ostatní proutí, drátek tohoto průměru je velmi ohebný, jeho konce mohou být poměrně ostré poznatky vyplývající z technologického postupu: pokud před pletením proutí nenamočíme, nebude možné z něj plést, jelikož se bude lámat poznatky o nástrojích, nářadí a pomůckách: pro stříhání pedigu nelze užít běžné nůžky, které žáci mají, ale je třeba nůžek zahradnických, případně jiných, jež zvládají přestříhnout silnější proutky, tyto nůžky zvládnou přestřihnout i potřebný drátek, je však vhodnější použít štípací kleště technická terminologie: pedig, zahradnické nůžky poznatky vyplývající z bezpečnosti a hygieny: uvědomují si nebezpečí 64

65 uklouznutí na mokré podlaze, poranění ostrými nůžkami či drátkem a uzpůsobí jim svou práci, učitel je připraven ošetřit drobná zranění, před prací se žáky rizika probere Psychomotorické cíle: Osvojení si celého systému technologických kroků: při pletení z pedigu je nutné dodržovat určitý postup, nejprve je nutné proutí namočit, aby s ním bylo možné pracovat Osvojení si a rozvoj dílčích psychomotorických činností: naměření potřebné délky prutů, jejich nastříhání, navlékání korálků na proutky, zvládnutí plátnové vazby, práce s drátkem Osvojení a rozvoj specifických psychomotorických oblastí: rozvoj jemné motoriky Afektivní cíle: ekologie: práce s přírodními materiály, využití zbytkových kousků materiálu z jiných projektů estetika: výběr barev, které se k sobě hodí, vhodná volba dekorativních prvků ekonomika: pedig patří k finančně náročnějším materiálům, proto podporujeme šetření s ním, při tomto projektu využijeme zbytky proutků z jiných projektů sociální rozvoj: učí se dělit o pomůcky, čekají, až na ně přijde řada při stříhání materiálu osobnostní rozvoj: rozvíjí pečlivost a přesnost práce, vhodně si uspořádá pracovní místo, uzpůsobí své chování používaným pomůckám, po práci své místo uklidí Průběh hodiny: V úvodu hodiny napíšeme na tabuli téma Vánoce a zeptáme se žáků, jaké jsou symboly Vánoc. Jejich nápady zapíšeme bez komemtáře. Teprve když už vyčerpají svoji fantazii, projdeme všechny návrhy a okomentujeme je. Rybu necháme jako poslední. Zeptáme se dětí na podrobnosti k tomuto symbolu Vánoc a jejich 65

66 informace případně opravíme a doplníme. Poté jim ukážeme hotové rybičky, které s nimi budeme vyrábět. Necháme je chvilku přemýšlet nad tím, co všechno budou na její výrobu potřebovat (zapíší si to na papír) a jak by mohli postupovat. Stručně je s postupem seznámíme. Nejprve ústně, potom po jednotlivých krocích předvedeme. Zatímco žáci vyrábí, obcházíme je, abychom zjistili, zda někdo nenarazil na nějaký problém. Na konci hodiny můžeme nechat žáky, aby svůj výrobek ukázali ostatním a zkusili okomentovat svoji volbu materiálu a barev. Níže jsou popsány dva postupy na výrobu rybičky z pedigu. Liší se od sebe především požadavky na manuální zručnost. První typ je o něco náročnější. Je tedy vhodné jej volit pro starší ročníky (cca od čtvrté třídy). Druhý je možné zařadit od třetí, případně i od druhé třídy, pokud jsou žáci zruční. Postup výroby rybičky 1: 1) Připravíme si dva proutky o průměru 2 2,5 mm. Jejich délka určí výslednou velikost rybičky. Optimální je mezi 25 a 30 cm. Dále potřebujeme jeden korálek na oko rybičky a zbytky proutků, kterými vypleteme tělo. 2) Dva delší proutky v polovině přeložíme. Obrázek č

67 3) Položíme proutky přes sebe tak, aby oba středy byly vedle sebe. Po dokončení budou tvořit pusu ryby. V místě, kde se kříží, k sobě proutky spojíme kouskem tenkého drátku. Obrázek č. 41 4) Na jeden z vnitřních proutků navlékneme dřevěný korálek, který bude představovat oko rybičky. Všechny proutky poté spojíme tak, aby vytvořily tělo a ocas. Na jejich upevnění opět použijeme tenký drátek. Obrázek č. 42 5) Tělo rybičky vypleteme zbytky proutků, které jsme před tím namočili. Můžeme použít proutky stejného průměru nebo také šény. Lze kombinovat různé barvy, které se k sobě hodí. K vypletení použijeme plátnovou vazbu přes jeden, pod jeden proutek. Zároveň střídáme to, zda začínáme nad proutkem či pod ním. 67

68 Obrázek č. 43 6) Poté, co vypleteme celou rybičku, vezmeme nůžky a proutky zastřihneme kousek od proutků, které tvoří vnější část těla. Musíme nechat dostatečný kousek, který zůstane zapřený, aby se výplet nerozpadl. Obrázek č. 44 Postup výroby rybičky 2 1) Připravíme si dva proutky o průměru 2 2,5 mm. Jeden z nich by měl být minimálně jednou tak dlouhý než druhý (například 17 a 40 cm). Dále budeme potřebovat jeden dřevěný korálek a zbytky různých proutků. 2) Vezmeme si delší z proutků a ohneme jej do obloučku. Na kratší proutek navlékneme korálek. Aby lépe držel na místě, můžeme mu do dírky kápnout lepidlo, které jej na proutku přidrží. Proutek poté vedeme středem těla ryby. Opřeme jej 68

69 o střed oblouku. V místě, kde se proutky kříží, je upevníme tenkým drátem. Vytvoříme tím tělo a ocas ryby. Obrázek č. 45 3) Stejně jako u předchozího typu vypleteme tělo ryby plátnovou vazbou. Obrázek č. 46 4) Proutky začistíme. Doporučíme dětem, aby nechaly raději větší přesah, jelikož se tím sníží riziko, že se rybička při manipulaci později rozpadne. Obrázek č

70 Reflexe: Se svými žáky vyzkoušela Mgr. Kateřina Tomešová oba typy rybiček. Při práci na nich se nevyskytly žádné problémy. Výsledné výrobky jsou velmi zdařilé. Žáci si práci na rybičkách užili. Obrázek č. 48 Obrázek č. 49 Zdroj: archiv Mgr. Kateřiny Tomešové Zdroj: archiv Mgr. Kateřiny Tomešové Obrázek č. 50 Zdroj: archiv Mgr. Kateřiny Tomešové Obrázek č. 51 Zdroj: archiv Mgr. Kateřiny Tomešové 70

71 10. Kytička Téma: Jaro, květiny Věková skupina: od třetí třídy (na jaře), jinak vhodné spíše až od čtvrté Časová náročnost: zkušenosti s pletením Materiál a pomůcky: min. 1 vyučovací hodina (pokud už žáci mají předchozí pedigem), jinak 2 vyučovací hodiny barevný pedig v tloušťce 2 2,5 mm (na okvětní lístky kytičky) přírodní nebo barevný pedig v tloušťce 1,5 mm (na střed kytičky) nádoba s vodou zahradnické nůžky šídlo / tenká, ale pevná pletací jehlice / silnější hřebík Cíle výuky: Kognitivní cíle: poznatky o vlastnostech použitých materiálů: suché pedigové proutky se snadno lámou, po namočení se stanou ohebnými a pružnými, některé typy barveného pedigu mají tendenci po namočení pouštět barvu a je tedy nutné je otřít hadříkem, aby neobarvily ostatní proutí poznatky vyplývající z technologického postupu: pokud před pletením proutí nenamočíme, nebude možné z něj plést, jelikož se bude lámat, na to je nutné pamatovat i v průběhu pletení, zvláště v konečné fázi, kdy vytváříme okvětní lístky kytiček je potřeba, aby byly proutky dostatečně vlhké, ale na druhou stranu ne příliš, aby neměly tendenci se deformovat poznatky o nástrojích, nářadí a pomůckách: pro stříhání pedigu nelze užít 71

72 běžné nůžky, které žáci mají, ale je třeba nůžek zahradnických, případně jiných, jež zvládají přestříhnout silnější proutky, šídlo je velmi specifickou pomůckou, a proto je nepravděpodobné, že jich budeme mít dostatečný počet, naproti tomu lze předpokládat, že alespoň někteří žáci budou schopni si doma vypůjčit vhodnou pletací jehlici technická terminologie: pedig, šídlo, zahradnické nůžky poznatky vyplývající z bezpečnosti a hygieny: uvědomují si nebezpečí uklouznutí na mokré podlaze, poranění ostrými nůžkami či šídlem a uzpůsobí jim svou práci, učitel je připraven ošetřit drobná zranění, před prací se žáky rizika probere Psychomotorické cíle: Osvojení si celého systému technologických kroků: při pletení z pedigu Osvojení si a rozvoj dílčích psychomotorických činností: naměření potřebné délky prutů, jejich nastříhání, zvládnutí opletku dvěma, práce se šídlem Osvojení a rozvoj specifických psychomotorických oblastí: rozvoj jemné motoriky Afektivní cíle: ekologie: práce s přírodními materiály, snaha zbytečně neplýtvat materiálem, vodou při namáčení estetika: výběr barev, které se k sobě hodí ekonomika: pedig patří k finančně náročnějším materiálům, proto podporujeme šetření s ním, zbytky schováme pro jiné projekty, kde je možné je využít sociální rozvoj: žáci naslouchají druhým, poskytují jim prostor pro vyjádření, učí se dělit o pomůcky, čekají, až na ně přijde řada při stříhání materiálu osobnostní rozvoj: rozvíjí pečlivost a přesnost práce, vhodně si uspořádá pracovní místo, uzpůsobí své chování používaným pomůckám, po práci své místo uklidí 72

73 Průběh hodiny: V úvodu hodiny provedeme brainstorming na téma Jaro. Zeptáme se, co se dětem vybaví, když se řekne Jaro. Jejich nápady stručně zapisujeme na tabuli. Poté mají žáci ve dvojicích vybrat tři věci, které jaro nejlépe vystihují, které můžeme považovat za jeho symboly. Všechny dvojice vyslechneme a nejčastější varianty zapíšeme na tabuli. V druhé části se zaměříme na motiv květin. Zeptáme se na nějaké typické jarní květiny a opět několik zapíšeme na tabuli. Pokud chceme kytičku zařadit do výuky v jiném období, zvolíme jiný úvod hodiny. Dle možností dáme dětem do lavic, popř. do čtveřic hotovou kytičku z pedigu. Pokud nemáme k dispozici dostatečný počet kytiček, dáme jim alespoň kvalitní obrázek. Děti mají za úkol určit, jaký materiál a jaké pomůcky budou k její tvorbě potřebovat. Po určeném časovém limitu (cca 3 minuty) zkontrolujeme, k čemu došli, a na tabuli vypíšeme konkrétní údaje o potřebných materiálech. Budeme potřebovat 4 barevné osnovní pruty v průměru 2 až 2,5 mm o délce 30 cm a jeden dlouhý přírodní či barvený pedig o průměru 1 až 1,5 mm. Necháme žáky, aby si připravili požadovaný materiál. Jelikož není možné, aby u klubek s pedigem byli všichni naráz, dostanou žáci zároveň za úkol, aby se pokusili vymyslet postup, jak kytičku uplést. Když mají všichni materiál připravený, probereme s nimi jejich nápady. Krok za krokem celý postup předvedeme. Je dobré mít předem připraveno několik rozdělaných kytiček v různých fázích dokončenosti. Dle zkušeností žáků může stačit předvést jen jednou, ale pravděpodobně budeme muset některé fáze ukázat vícekrát. Zatímco děti pracují, můžeme mezi nimi procházet, abychom si udělali představu o tom, zda se vyskytují nějaké problémy a jak rychle žáci postupují. Pomoc jednotlivým žákům se snažíme omezit na to, že jim problematickou část postupu opakovaně ukážeme. Pokud to je jen trochu možné, nepleteme za ně. Pro velmi zručné žáky máme připravenou práci pro případ, že by svůj výrobek dokončili výrazně před ostatními. Jednou z variant je kytička z kratších osnovních prutů (celkově potom bude menší). Dále mohou tito žáci zkusit vymyslet nějakou 73

74 variaci na tento projekt, jak by bylo možné postup modifikovat, aby byl výsledný vzhled odlišný, ale stále se jednalo o kytičku. Jinou možností je nechat tyto žáky, aby vypletli i okvětní lístky kytičky barevným pedigem. Na závěr hodiny necháme žáky, aby zkusili sami přijít na obměny kytičky, případně na to, kde kytičku použít, a o své nápady se podělili se spolužáky. Pokud stihl někdo z rychlejších realizovat nějakou alternativu, dáme jim možnost, aby svůj výtvor ostatním ukázali. Pokud však nechtějí, nenutíme je. Postup výroby kytičky: 1) Připravíme si potřebný materiál a pomůcky. Ustřihneme 4 osnovní pruty o délce 30 cm. Spolu s nimi namočíme ještě jeden dlouhý oplétací prut v tloušťce 1,5 mm. Pro každou lavici bychom také měli mít připravenou jednu pletací jehlici, kterou využijí v závěrečné fázi. 2) Vezmeme si dva osnovní pruty a vprostřed je přeložíme přes zbylé dva pruty, tak aby vznikl kříž. Obrázek č. 52 3) Dlouhý oplétací prut přeložíme na dvě nestejně dlouhé poloviny. Založíme za jedno rameno kříže a pleteme opletkem dvěma (jednu část vedeme před a druhou za oba osnovní pruty, které tvoří jedno rameno kříže, poté vedeme přední proutek za následující dva osnovní pruty a původní zadní před nimi, vznikne tak překřížení, 74

75 jež je typické pro opletek). Tímto způsobem upleteme 3 řady. Obrázek č. 53 4) Ve čtvrté řadě dojde k rozdělení dvojic osnovních prutů. Namísto, abychom pletli přes / za oba zároveň, budeme plést přes / za každý zvlášť. Při pletení se snažíme oddálit osnovy tak, aby mezi nimi vznikly pravidelné mezery. Místo kříže už budou osnovní pruty vypadat spíše jako paprsky sluníčka. Takto upleteme další 4 řady. Obrázek č. 54 5) Po dopletení čtvrté řady ukončíme oplétací pruty zatlučením. Vezmeme jeden oplétací prut, přiložíme jej k následující osnově a v místě, kde se s ní setkává, jej ohneme. Poté jej podél oné osnovy zasuneme směrem ke středu. Jde to jednodušeji, pokud si uděláme podél osnovy místo pletací jehlicí či šídlem. Proutek můžeme protáhnout až do středu a teprve poté jej zastřihnout. Snáze tak konec utáhneme, 75

76 aby se nerozplétal. Druhý oplétací proutek vedeme za tímtéž osnovním a zatlučeme jej stejným způsobem podél něj (na opačné straně než ten první). Obrázek č. 55 6) Před zastrčením osnovních prutů se ujistíme, že jsou všechny stejně dlouhé, jelikož se během pletení snadno stane, že se nám posunou a některé jsou kratší. Najdeme nejkratší z nich a podle něj zkrátíme všechny ostatní. 7) Nakonec vezmeme jeden osnovní prut, ohneme jej směrem k sousednímu a podél něj ho zasuneme směrem ke středu budoucí kytičky. Vznikne nám tak první okvětní lístek. Stejným způsobem zasuneme i ostatní. Obrázek č. 56 Reflexe: 76

77 Tento námět jsem zkoušela s žáky 4. třídy, kteří neměli žádné předchozí zkušenosti s pedigem. Jednalo se o skupinu 20 žáků. Jedním z nich byl i žák s poruchou autistického spektra, jemuž při výuce pomáhá asistentka. Poznávání nového materiálu je velmi bavilo. S nadšením se pouštěli do práce s ním. Velmi se jim líbila možnost samostatně si vybrat barvy, se kterými budou pracovat, a individualizovat si tak výsledný výrobek. Nezkušenost žáků s tímto materiálem se projevila v tom, že si někteří z nich proutky málo namočili a hůře se jim pak s nimi pracovalo. Při předvádění postupu výroby kytičky jsem se příliš nechala unést a nechala jsem žáky, aby pracovali zároveň s tím, jak jsem postup předváděla namísto toho, abych jim nejprve stručně předvedla celý postup najednou. Problém nastal ve chvíli, kdy se učili oplést střed kytičky. Většina žáků s tím měla problém, a proto bylo nutné tuto část opakovaně ukazovat tak, aby ji všichni dobře viděli a ovládli. Z toho důvodu pak došlo k vynechání jednoho kroku ve výrobě, kdy se dvojice osnov rozdělí, aby na konci bylo možné vytvořit okvětní lísky kytičky. Aby žáci nemuseli rozplétat již hotovou část, zvolili jsme alternativní způsob zakončení. Někteří žáci vytvořili čtyřlístek, někteří zkusili ohnout proutky tak, aby jim kytička vznikla a někteří vytvořili motýlka. I přes nastalý problém žáky neopustilo nadšení z práce. Rychlejší žáci si poté upletli ještě jeden výrobek. Všichni si dobrovolně zvolili, že znovu vytvoří motýlka, přestože měli možnost uplést si slibovanou kytičku. Možností, jak se vyhnout nastalému problému, by bylo poskytnout žákům návod na výrobu kytičku, do kterého by mohli v průběhu práce nahlížet. Bezesporu by se pak našel mezi žáky někdo, kdo by na chybu včas upozornil. V konečné fázi se někteří žáci potýkali s tím, že jim ohnuté a zatlučené proutky nedržely. Důvodem bylo především nedostatečné utahování opletku dvěma, případně příliš krátké proutky. Žákům bylo navrženo řešení, jež nebylo možné realizovat během výuky. Proutek se natře vhodným lepidlem a zajistí se kolíčkem po dobu, než lepidlo zaschne. Lepidlo by mělo pomoci udržet proutek na místě. Následující fotografie zachycují výrobky, jejichž autoři se snažili přiblížit původnímu námětu, tj. Kytičce, popř. její čtyřlisté variantě. 77

78 Obrázek č. 57 Obrázek č. 58 Obrázek č

79 11. Motýlek Téma: Jaro Věková skupina: od třetí třídy Časová náročnost: zkušenosti s pletením min. 1 vyučovací hodina (pokud už žáci mají předchozí pedigem, případně pokud už dělali kytičku), jinak 2 vyučovací hodiny Materiál a pomůcky: barevný pedig v tloušťce 2 2,5 mm (na motýlí křídla) přírodní nebo barevný pedig v tloušťce 1,5 mm (na tělíčko) větší korálek na hlavičku dva menší korálky na tykadla nádoba s vodou zahradnické nůžky šídlo / tenká, ale pevná pletací jehlice / silnější hřebík Cíle výuky: Kognitivní cíle: poznatky o vlastnostech použitých materiálů: suché pedigové proutky se snadno lámou, po namočení se stanou ohebnými a pružnými, některé typy barveného pedigu mají tendenci po namočení pouštět barvu a je tedy nutné je otřít hadříkem, aby neobarvily ostatní proutí poznatky vyplývající z technologického postupu: pokud před pletením proutí nenamočíme, nebude možné z něj plést, jelikož se bude lámat, na to je nutné pamatovat i v průběhu pletení, zvláště v konečné fázi je potřeba, aby byly proutky dostatečně vlhké, ale na druhou stranu ne příliš, aby neměly tendenci se deformovat poznatky o nástrojích, nářadí a pomůckách: pro stříhání pedigu nelze užít běžné nůžky, které žáci mají, ale je třeba nůžek zahradnických, případně jiných, jež zvládají přestříhnout silnější proutky, šídlo je velmi specifickou 79

80 pomůckou, a proto je nepravděpodobné, že jich budeme mít dostatečný počet, naproti tomu lze předpokládat, že alespoň někteří žáci budou schopni si doma vypůjčit vhodnou pletací jehlici nebo silnější hřebík, obojí jsou vhodné provizorní nástroje, které ve školních podmínkách poslouží stejně dobře jako šídlo technická terminologie: pedig, šídlo, zahradnické nůžky poznatky vyplývající z bezpečnosti a hygieny: uvědomují si nebezpečí uklouznutí na mokré podlaze, poranění ostrými nůžkami či šídlem a uzpůsobí jim svou práci, učitel je připraven ošetřit drobná zranění, před prací se žáky rizika probere Psychomotorické cíle: Osvojení si celého systému technologických kroků: při pletení z pedigu je nutné dodržovat určitý postup, nejprve je nutné proutí namočit, aby s ním bylo možné pracovat, proutky mají určitou délku, se kterou je třeba počítat, při rozsáhlejších pracech je předpokladem, že je bude potřeba navazovat, při špatném zakončení může dojít k rozpletení práce Osvojení si a rozvoj dílčích psychomotorických činností: naměření potřebné délky prutů, jejich nastříhání, zvládnutí opletku dvěma, práce se šídlem, navlékání korálků na proutky Osvojení a rozvoj specifických psychomotorických oblastí: rozvoj jemné motoriky Afektivní cíle: ekologie: práce s přírodními materiály, snaha zbytečně neplýtvat materiálem, vodou při namáčení estetika: výběr barev, které se k sobě hodí ekonomika: pedig patří k finančně náročnějším materiálům, proto podporujeme šetření s ním, zbytky schováme pro jiné projekty, kde je možné je využít sociální rozvoj: učí se dělit o pomůcky, čekají, až na ně přijde řada při stříhání 80

81 materiálu osobnostní rozvoj: rozvíjí pečlivost a přesnost práce, vhodně si uspořádá pracovní místo, uzpůsobí své chování používaným pomůckám, po práci své místo uklidí Průběh hodiny: Na začátku ukážeme žákům obrázky tří vývojových stádií, které předchází dospělému motýlu vajíčka, housenka, kukla. Zeptáme se, zda vědí, o jakého živočicha jde. Necháme je, aby se podělili o to, jaké druhy motýlů znají, jaké mohou mít barvy. Dáme žákům obrázky, které představují postup výroby motýlka z pedigu a necháme je, aby je ve dvojicích dali do správného pořadí (viz Příloha 2). Společně zkontrolujeme. Rozdáme žákům popis postupu a necháme je, aby k jednotlivým bodům přiřařidili obrázky. Pokud už žáci dělali kytičku nebo jiný projekt, kde použili opletek dvěma, necháme je samostatně pracovat podle návodu. Monitorujeme jejich postup a radíme těm, kteří narazí na nějaký problém. Pokud je to potřeba, předvedeme jim konkrétní krok, ale ne na jejich projektu. Pokud žáci předchozí zkušenosti nemají, předvedeme jim jednotlivé fáze výroby motýlka a necháme je pracovat. Rychlé žáky necháme v závislosti na čase vyrobit ještě jednoho motýlka nebo vymyslet možné variace. Jednou z možností je vyplést některé části křídel pedigem o menším průměru. Do středu motýlka můžeme z rubové strany přidělat tavnou pistolí kolíček, kterým ho můžeme uchytit například na síť s obrázky, nebo špejli, čímž z něj vytvoříme zápich. Postup výroby motýlka: Při výrobě motýlka postupujeme velmi podobně jako v případě kytičky. Pokud už tedy žáci kytičku pletli, bude pro ně motýlek snadný a nezabere jim příliš času. 81

82 1) Naměříme a ustřihneme si 4 proutky barevného pedigu o délce 30 cm a průměru 2 2,5 mm. Připravíme si jeden dlouhý oplétací proutek o průměru 1 1,5 mm. Proutky namočíme. Barevné proutky namáčíme zvlášť a po vyjmutí z vody je otřeme, abychom snížili pravděpodobnost, že dojde k obarvení ostatních prutů. 2) Podobně jako u kytičky osnovní proutky dáme do dvojic, které v polovině překřížíme. Obrázek č. 60 3) Vezmeme si dlouhý oplétací proutek, přeložíme jej a založíme za jednu z dvojic. Pleteme opletkem dvěma (popis postupu viz Kytička nebo teoretická část práce). Upleteme 5 řad a ukončíme zatlučením. Nejsnazší a nejpevnější způsob je provléknout proutky podél osnov až ke středu, kde je zastřihneme. Obrázek č. 61 Obrázek č. 62 4) Místo, kde jsou zastrčené oplétací proutky, bude tvořit spodní část, jelikož se 82

83 tak vyhneme nutnosti k nim přidat ještě osnovní prut. Horizontální dvojice osnovních prutů budou tvořit horní křídla motýla. Vezmeme si horní proutek z dvojice a o dva až tři centimetry jej zkrátíme. Totéž uděláme i s proutkem na protější straně kříže. Šídlem si uděláme místo podél osnov v horní části kříže a zkrácené proutky tam zastrčíme. Vznikne tak malý oblouček, který bude tvořit vnitřní část horního křídla. Obrázek č. 63 Obrázek č. 64 5) Vezmeme šídlo a uděláme si místo mezi horním osnovním proutkem a tím, který tvoří vnitřní část křídla. Do vzniklého prostoru zastrčíme delší ze středových proutků. Vznikne tak vnější část horního křídla. Totéž zopakujeme i na druhé straně. Obrázek č

84 6) Spodní dva proutky rovněž zkrátíme. Záleží na tom, jak chceme mít velká spodní křídla v porovnání s těmi horními. Ideální je ustřihnout jeden až dva centimetry. Šídlem si uděláme místo vedle osnovy ve střední části a proutek sem zasuneme. Vznikne tak spodní křídlo. Stejným způsobem uděláme i to druhé. Obrázek č. 66 Obrázek č. 67 7) Horní dvojice osnovních proutků vytvoří tykadla. Oba proutky provlékneme zároveň větším korálkem, který bude tvořit hlavičku motýla. Tykadla zkrátíme na požadovanou délku. Na konec každého z proutků navlékneme jeden malý korálek. Tím je motýlek dokončený. Obrázek č

85 Reflexe: Přestože testování tohoto námětu nebylo původně v plánu, nakonec to byl Motýlek, jehož spousta z žáků na hodině vytvořila. Hodina ukázala, že v porovnání s Kytičkou je Motýlek námětem, který žáci snáze zvládnou. Většina z výsledných výrobků byla opravdu zdařilá a žáci z nich měli velmi dobrý pocit. V závěrečné fázi bylo nutné použít nákres toho, jak vytvořit jednotlivá křídla Motýlka. To by samozřejmě nenastalo, pokud by hodina probíhala tak, jak je výše popsáno, jelikož by měli k dispozici celý návod. Následující fotografie zachycují některé z motýlků, jež žáci ve výuce vytvořili. Obrázek č. 69 Obrázek č. 70 Obrázek ř

86 12. Košík Téma: Lidová řemesla - košíkářství Věková skupina: od čtvrté třídy, ideální pro žáky, kteří už s pedigem někdy pracovali Časová náročnost: zkušenosti s pletením Materiál a pomůcky: min. 3 vyučovací hodiny (pokud už žáci mají předchozí pedigem), jinak 4 vyučovací hodiny přírodní a barevný pedig v tloušťce 2 2,5 mm menší korálky na ozdobu nádoba s vodou zahradnické nůžky šídlo / tenká, ale pevná pletací jehlice / silnější hřebík Cíle výuky: Kognitivní cíle: poznatky o vlastnostech použitých materiálů: suché pedigové proutky se snadno lámou, po namočení se stanou ohebnými a pružnými, některé typy barveného pedigu mohou po namočení pouštět barvu a je tedy nutné je otřít hadříkem, aby neobarvily ostatní proutí, překližkové dno je třeba chránit před namočením, jinak by mohlo dojít k jeho zpuchření; proutky mají pouze omezenou délku, proto je v případě větších projektů nutno je napojovat poznatky vyplývající z technologického postupu: pokud před pletením proutí nenamočíme, nebude možné z něj plést, jelikož se bude lámat, na to je nutné pamatovat i v průběhu pletení; pokud je nutné na delší dobu práci přerušit, musíme ji poté znovu důkladně namočit poznatky o nástrojích, nářadí a pomůckách: pro stříhání pedigu nelze užít běžné nůžky, které žáci mají, ale je třeba nůžek zahradnických, případně jiných, jež zvládají přestříhnout silnější proutky, pro začištění práce jsou potřeba nůžky, které mají ostré špičky, díky nimž se dostaneme i na hůře 86

87 dostupná místa a zastřihneme přečnívající proutky tak, aby byly co nejméně vidět; překližková dna je možno si vyrobit nebo je zakoupit ve specializovaných obchodech technická terminologie: pedig, šídlo, zahradnické nůžky poznatky vyplývající z bezpečnosti a hygieny: uvědomují si nebezpečí uklouznutí na mokré podlaze, poranění ostrými nůžkami či šídlem a uzpůsobí jim svou práci, učitel je připraven ošetřit drobná zranění, před prací se žáky rizika probere Psychomotorické cíle: Osvojení si celého systému technologických kroků: při pletení z pedigu je nutné dodržovat určitý postup, nejprve je nutné proutí namočit, aby s ním bylo možné pracovat, proutky mají určitou délku, se kterou je třeba počítat, při rozsáhlejších pracech je předpokladem, že je bude potřeba navazovat, při špatném zakončení může dojít k rozpletení práce Osvojení si a rozvoj dílčích psychomotorických činností: naměření potřebné délky prutů, jejich nastříhání, zvládnutí opletku třemi, práce se šídlem, navlékání korálků na proutky, založení osnov do pevného dna, pletení zavírky Osvojení a rozvoj specifických psychomotorických oblastí: rozvoj jemné motoriky Afektivní cíle: ekologie: práce s přírodními materiály, snaha zbytečně neplýtvat materiálem, vodou při namáčení estetika: výběr barev, které se k sobě hodí, vhodná volba dekorativních prvků, umístění spojů vždy na rubové straně, jelikož působí esteticky rušivě ekonomika: pedig patří k finančně náročnějším materiálům, proto podporujeme šetření s ním, zbytky schováme pro jiné projekty, kde je možné je využít sociální rozvoj: učí se dělit o pomůcky, čekají, až na ně přijde řada při stříhání materiálu 87

88 osobnostní rozvoj: rozvíjí pečlivost a přesnost práce, vhodně si uspořádá pracovní místo, uzpůsobí své chování používaným pomůckám, po práci své místo uklidí Průběh hodiny: Kromě potřebného materiálu a pomůcek na pletení si na tuto hodinu připravíme i několik ukázek hotových výrobků, které představí různé možnosti dekorace košíku. Na začátku necháme žáky, aby si je prohlédli a společně probereme, jaké mají možnosti. Poté žáci dostanou čas, aby si rozmysleli, jak přibližně by měl jejich košík vypadat, jaký budou potřebovat materiál a pomůcky. Pokud se najde dobrovolník, představí ostatním svůj návrh. Pokud se nikdo z žáků o svůj nápad dělit nechce, vybereme jeden z ukázkových košíků a necháme děti, aby společně řekli, co je k jeho realizaci potřeba. Jejich návrhy opravujeme a doplňujeme. Každému z žáků dáme připravené překližkové dno. Do skupin dáme k dispozici kotouč přírodního pedigu v tloušťce 2 2,5 mm, ze kterého si nastříhají osnovní pruty a jež jim zároveň bude sloužit jako zásoba dlouhých oplétacích prutů. Děti si poté vyberou zbývající materiál, který budou pro svůj projekt potřebovat. Předvedeme postup založení osnov do překližkového dna. Důležité je, aby všichni žáci dobře viděli, co děláme. Pokud je skupina velká, zopakujeme totéž na různých místech třídy. Děti mohou mít zároveň k dispozici obrázkový postup doplněný o stručný popis. Pro žáky, o nichž víme, že jsou velmi zruční, případně mají bohaté zkušenosti s pedigem, můžeme připravit dna o větším průměru. Když mají všichni osnovy založené, předvedeme opletek třemi, pokud jej ještě neznají. Zdůrazníme, jaké jsou časté chyby, kterých se mohou dopustit. Zároveň je upozorníme na způsob, jakým napojit proutky, až jim dojdou. Poté, co se ujistíme, že v tu chvíli nikdo nemá problém, necháme žáky samostatně pracovat a monitorujeme jejich postup. Pokud se u někoho vyskytne zádrhel, poradíme mu či ukážeme správné řešení, ale ne na jeho výrobku. Vzhledem k časové náročnosti je jisté, že nikdo z žáků nestihne výrobek dokončit během jedné vyučovací hodiny. Předvedení zavírky si proto necháme až do úvodu 88

89 hodiny, ve které bude většina žáků práci dokončovat. Ke konci hodiny jim poskytneme dostatek času na úklid jejich pracovního prostoru. Je třeba počítat minimálně s pěti minutami. Poté, co žáci své výrobky dokončí, necháme několik z nich, aby je předvedli a zhodnotili, do jaké míry se shodují s jejich počáteční představou. Zároveň se zeptáme, na jaké problémy při pletení narazili a co by doporučili ostatním. Toto hodnocení můžeme zařadit na závěr každé z vyučovacích hodin, během kterých se pletení košíku budeme věnovat. Postup výroby košíku: Košík patří mezi nejrozsáhlejší projekty, jež lze ve školním prostředí realizovat. Je proto vhodné jej zařadit až v době, kdy už žáci mají určité zkušenosti s pedigem. Předem připravené pevné dno zrychlí a usnadní práci. Nejobtížnějším prvkem je zavírka. Existuje mnoho různých druhů. Pokud by nějaký žák měl velké problémy s navrhovaným typem, lze jej nahradit jednodušším. Drobnější chyby v opletku nebudou mít jiný vliv na výsledný produkt než estetický, proto je přejdeme a nenutíme žáky rozplétat již upletenou část, aby se k problematickému místu vrátili. Na rozdíl od jiných projektů poskytuje košík velkou škálu variací. Nemůže se téměř stát, že by dva výrobky dvou různých lidí byly zcela totožné. Povzbuzujeme žáky, aby si svůj výrobek ozdobili podle svých představ použitím barevného proutí, korálků, stuhy, různých druhů výpletu, rozšířením či zúžením stěn košíku apod. 1) Připravíme si dno a spočítáme otvory na osnovní pruty. Nastříháme si potřebný počet osnov v délce. cm o průměru 2,25 2,5 cm. Namočíme osnovy a tři oplétací pruty. 89

90 Obrázek č. 72 2) Založíme osnovní pruty do překližkového dna. Vezmeme si tři pruty a vsuneme je do sousedních otvorů tak, aby na rubové straně přesahovaly přibližně o 4 cm. Vezmeme první proutek a vedeme jej před druhým a za třetí. Vedle třetí osnovy přidáme čtvtý proutek. Druhý proutek vedeme před třetím a za čtvrtý. Stejný postup opakujeme, dokud nezaložíme všechny osnovy. Při pletení posledních pouze musíme pamatovat na to, že je budeme muset provléci již upletenými osnovami. Obrázek č. 73 Obrázek č

91 Obrázek č. 75 3) Za tři sousední osnovy založíme tři oplétací pruty stejného průměru, jako jsou osnovní. Pleteme opletkem třemi. Proutek na levé straně vedeme přes dvě osnovy a za jednu. Dostane se tak zcela napravo. Stejný postup opakujeme, dokud některý z proutků není příliš krátký. Obrázek č. 76 Obrázek č. 77 Obrázek č

92 4) Při pletelení opletkem třemi je snadné udělat nějakou chybu. Většina nemá vliv na výslednou pevnost koše, ale pouze na jeho vzhled. Mezi běžné začátečnické chyby patří nedostatečné utahování. Je třeba přitlačovat nově pletenou řadu k té předchozí, aby mezi nimi nevznikaly mezery. Stěny by pak nebyly dostatečně pevné a výsledek by nepůsobil příliš esteticky. Žáky na to předem upozorníme a v průběhu práce se tento problém snažíme včas zachytit a pomoci s jeho nápravou. Časté jsou rovněž chyby ve vzorci opletku. Například místo před dva a za jeden vedeme proutek před jedním a za dva, jako je tomu na obrázku 79. V takovém případě jde pouze o estetické nedostatky, jež výsledný výrobek jinak neovlivní. Obrázek č. 79 5) Při napojování vedeme krátký proutek, který je potřeba nahradit novým, před dvě osnovy, za jednu a necháme jej na vnitřní straně košíku. Do mezery mezi osnovami, kterou měl být vyveden, vsuneme nový proutek a zapřeme jej o osnovu vlevo. Pokračujeme pletením zbývajícími proutky. Musíme dávat pozor, aby nám nově založený proutek nevypadl. Bezpečně uchycený bude teprve poté, co s ním budeme plést. Začátky a konce proutků při navazování necháváme záměrně delší, abychom předešli možnosti rozpletení. Zkrátíme je až ve fázi konečného začištění poté, co celý košík dopleteme. 92

93 Obrázek č. 80 6) Stejný postup aplikujeme, pokud chceme košík ozdobit barevnými proutky. V tomto případě však volíme jako místo spoje to, kde na sebe navazují jednotlivé řady. Tedy místo, kde jsme s pletením začínali. Jeden, dva či všechny tři proutky zde nahradíme proutky zvolené barvy. Poté, co upleteme požadovaný počet řad, napojíme na stejném místě proutky přírodní. Na košíku tak vznikne barevný proužek. Dle počtu barevných prutů, kterými jsme pletli se bude lišit jeho vzhled. Pokud jsme nahradili všechny tři, bude výsledný proužek celistvě jednou barvou. Pokud jsme nahradili pouze jeden, bude proužek přerušovaný. Dominantní bude stále přírodní barva. Výsledný efekt při použití dvou proutků lze vidět na následujících obrázcích. Obrázek č. 81 Obrázek č

94 7) Další možností dekorace košíku je použití dřevěných korálků. Barva zvolených korálků by měla ladit s barevným proutím, pokud jsme ho také použili. Korálky se obvykle navlékají na osnovní pruty. Dle velikosti korálků je můžeme provléknout jedním či více osnovami najednou. Pro začátečníky je vhodnější volit menší korálky, které projdou pouze jedním osnovním prutem. Umístit je můžeme na všechny osnovy nebo například pouze na liché, jako je tomu na obrázku 83. Abychom nemuseli opletek ukončovat a znovu začínat nad korálky, můžeme jej na místě, kde řady navazují, vyvézt nad první navlečený korálek a pokračovat v pletení. Poslední korálek bude opticky nad touto řadou, zatímco první pod ní. Výsledný efekt je zachycen rovněž na obrázku 83. Obrázek č. 83 8) Pokud bychom chtěli košík ozdobit stuhou, je potřeba v opletku udělat místo, jehož šířka se shoduje se šířkou zvolené stuhy. Mezeru utvoříme stejně jako výše popsaný přechod opletku nad korálky. Abychom si byli jisti, že se nám podaří potřebný rozměr dodržet, můžeme si pomoci tím, že na několika místech na osnovy připneme prádelní kolíčky. Poté, co nad nimi upleteme několik řad, kolíčky odepneme. Místo, kde vyvedeme opletek nahoru tentokrát volíme na pohledové straně košíku, jelikož zde nakonec uvážeme na stuze mašli. Tu na košík aplikujeme až poté, co je zcela dokončen. Vedeme ji střídavě před a za osnovu, abychom si byli jisti, že na košíku bude dobře držet. 94

95 9) Dekorační prvky umisťujeme především do středové části koše. V horní části by je mohla překrýt či přehlušit zavírka, v dolní části by mohly snadno zaniknout. 10) Dopleteme opletkem třemi do požadované výšky. Necháme si dostatečně dlouhé osnovní pruty na zavírku. Pokud jsou příliš krátké a nechceme již upletenou část rozplétat, zastrčíme podél stávajících osnovních prutů nové a ty původní ustřihneme zároveň s poslední řadou opletku. Můžeme uplést ještě jednu řadu, abychom se ujistili, že místo napojení bude skryté. 11) Upleteme zavírku. Pro navrhovanou variantu košíku je plánována třípárová zavírka. Lze ji však nahradit jakýmkoli jiným typem, pokud na to bude stačit délka osnov. Na třípárovou zavírku budeme potřebovat poměrně dlouhé osnovní pruty minimálně 20 cm. Čím jsou delší, bude se nám v závěru pracovat lépe. Pokud by někdo ze žáků měl problém zavírku zvládnout, může použít nejsnazší způsob ukončení osnovních prutů zatlučení podél sousední osnovy. Vznikne tak mezi oběma osnovami oblouček. Jeho výška záleží na tom, jak dlouhý proutek necháme. Vzhledem k tomu, že zavírka je nejobtížnější částí, již na koši pleteme, bude níže popsána podrobně. Žákům můžeme popis postupu také poskytnout. Obecně pro zavírky platí, že problematické místo nastává při zaplétání posledních osnovních prutů, jelikož je musíme začlenit do části, která už je upletená (tam, kde jsme začínali). Pro usnadnění této fáze lze při pletení třípárové zavírky použít krátké kousky umělé prádelní šňůry v kontrastní barvě. Díky ní bude na závěr jasné, kudy máme proutek vést. a) Připravíme si tři kratší kousky prádelní šňůry a založíme je kolem tří sousedních osnov. b) Vezmeme osnovní proutek, který je nejvíce vlevo a vedeme jej za sousední a ven. Totéž uděláme se zbývajícími dvěma proutky. 95

96 Obrázek č. 84 c) První z ohnutých osnov vedeme před první stojící, za další a ven. Obrázek č. 85 d) První ze stojících osnov poté vezmeme a ohneme do obloučku vedle prutu, který jsme právě zapletli tak, aby se nikde nekřížili. Vznikne tak první pár. Obrázek č

97 e) Stejným způsobem pokračujeme dál, dokud zbývají stojící osnovy. Ze vzniklých párů poté pleteme vždy tím pravým (tím, který byl onou ohnutou stojící osnovou). Obrázek č. 87 f) Na konci se vracíme na místo, kde jsme zavírku začínali a musíme provléknout proutky pod prvními ohnutými osnovami. Nakonec nahradíme prádelní šňůry zbylými osnovami. Velmi to ulehčí práci, jelikož jinak je poměrně složité pro začátečníka přijít na to, kudy mají proutky procházet. g) Poté, co jsme dopletli osnovy kolem celého koše, zůstaly nám proutky koukat směrem ven. Zavírku dokončíme tak, že vedeme libovolný proutek podél vnějšího proutku v zavírce a následně jej mezerou mezi ním a následujícím prostrčíme do vnitřní části koše viz obrázek 89. Obrázek č. 88 Obrázek č

98 Reflexe: Tento námět sice nebyl přímo testován ve výuce, ale přesto je možné zmínit několik poznatků, o něž se podělila Mgr. Kateřina Tomešová. Se svými žáky úspěšně pletla košíky právě na překližkovém dnu, jako je to navrženo zde. Je to aktivita, již zvládají velmi dobře. Dle jejích zkušeností jsou schopni košík uplést i žáci nižších ročníků (2. a 3. třída). Jak však konstatovala i při testování ostatních námětů, je vhodnější vyhradit si na práci s pedigem větší časový úsek naráz např. celý vyučovací den. 98

99 13. Závěr Pro svou závěrečnou práci jsem si vybrala téma Možnosti využití pedigu v předmětu Praktické činnosti na 1. stupni ZŠ. Pedig je materiál, který se v současné době těší velké oblibě. Je poměrně snadno dostupný, i když v porovnání s jinými materiály, jež se ve škole obvykle užívají, také finančně nákladný. Jedním z cílů práce bylo shrnout základní poznatky o pedigu jako materiálu i o historii košíkářství. Pedig je materiál, díky němuž mohou žáci proniknout do technik užívaných v tomto tradičním řemesle. Teprve při samotném psaní jsem si uvědomila, kolik informací je potřeba zahrnout, aby byl přehled skutečně kompletní. Při práci s literaturou, jež se pedigu věnuje, bylo zřejmé, že možnosti tohoto materiálu jsou velmi rozmanité a že bude nutné vybrat pouze takové poznatky o technikách, jež jsou reálně využitelné ve výuce a jež se budou z větší části týkat i námětů zařazených do praktické části práce. V první kapitole nastiňuji historii košíkářství, jelikož je pedig jedním z materiálů, jež jsou při pletení košíků dnes běžně používány. Mnoho z tradičních technik užívaných na našem území lze aplikovat i na pletení z pedigu. Další kapitola představuje pedig jako materiál, jeho vlastnosti, varianty i nástroje a pomůcky, jež pro práci s ním potřebujeme. Do třetí kapitoly jsem zařadila několik základních technik, jež při pletení pedigem můžeme použít. Vybrány byly s ohledem na náměty, jež jsou do práce zařazeny. Jedná se pouze o velmi stručný přehled, který ani zdaleka nepostihuje veškeré možnosti tohoto materiálu. Pro potřeby této práce je však dostačující. Další část teoretické části je věnována zařazení tématu do souvislosti s Rámcovým vzdělávacím programem. Před psaním této práce jsem oblast Člověk a svět práce příliš nestudovala, jelikož jsem ji nikdy neučila. Informace zde obsažené pro mne tedy byly rovněž přínosné. Velmi zajímavé byly rovněž publikace Jarmily Honzíkové, jež se týkají technické 99

100 gramotnosti a tvořivosti. Poskytují množství inspirace pro práci v hodinách praktických činností. Do práce byly zahrnuty pouze základní informace k této tématice, při jejichž výběru jsem vycházela především z práce doktorky Roučové. Do praktické části jsem zařadila šest námětů na činnosti, jež by žáci prvního stupně měli být schopni zvládnout. Tématicky se váží především k dvěma obdobím, k jaru a k Vánocům. Zařadit je však většinou je možné i jindy, záleží pouze na tom, jak je uvedeme. Při výběru námětů jsem se snažila, aby šlo především o projekty, jež jsou méně časově náročné. Proto jsem nakonec upřednostnila některé projekty jako např. Hvězdy před jinými, jež by žáci prvního stupně pravděpodobně také byli schopni zvládnout, které však vyžadují více času. Celkově se čas projevil jako jeden z výrazných faktorů při práci s pedigem ve školním prostředí. Je to materiál, který je časově náročný nejen při vlastním tvoření, ale i při přípravě činnosti a při následném úklidu. Varianta, již navrhuje (a realizuje) Mgr. Kateřina Tomešová, práce s pedigem v rámci projektového dne, je jedním z možných řešení, jak se vyhnout stresu a poskytnout žákům dostatek prostoru na zvládnutí techniky a možnost s ní experimentovat. Projekty, jež byly otestovány v praxi jsou doplněny reflexí a obrazovou dokumentací žákovských výrobků. Z některých projektů byly otestovány pouze jejich části. Příkladem může být námět Hvězdičky, kde byl otestován pouze jeden typ z pěti. Realizace v rámci výuky mi pomohla si uvědomit, že v případě projektů, které mají více kroků a obsahují složitější techniku, je vhodné poskytnout žákům popis pracovního postupu v tištěné podobě. Nejen, že tím předejdeme problému, který se vyskytl na mé hodině, ale také se žáci učí pracovat s návody, což je jedním z očekávaných výstupů, jak jsou popsány v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Práce s pedigem rozvíjí vedle klíčových kompetencí také jemnou motoriku žáků. Potřebná je dobrá koordinace pohybů obou rukou. Děti se také seznamují s nástroji, jako jsou zahradnické nůžky, které většina z nich jinak často nepoužívá. Kromě výše zmíněného podněcuje pletení pedigem i estetické cítění. Žáci se učí s 100

101 materiálem neplýtvat, čímž se vytváří jejich postoje ekonomické i ekologické. Potřebná je i spolupráce s ostatními, jelikož se v přípravné fázi o materiál spolu dělí. Věřím, že práce poskytne vyučujícím inspiraci, jak zařadit tento materiál do výuky na prvním stupni. Z reakcí žáků při testování bylo poznat, že je práce s ním velmi baví a že je zajímavá jak pro dívky, tak pro chlapce. 101

102 14. Seznam použité literatury Literární zdroje: BENEŠOVÁ, Naděžda. Dekorace z pedigu. Brno: CPress, Výtvarné techniky (CPress). ISBN HÁTLEOVÁ, Karla. Pleteme z pedigu. Praha: Grada, Šikovné ruce (Grada). ISBN HONZÍKOVÁ, Jarmila a Ján BAJTOŠ. Didaktika pracovní výchovy na 1. stupni ZŠ. V Plzni: Západočeská univerzita, ISBN HONZÍKOVÁ, Jarmila. Nonverbální tvořivost v technické výchově. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, ISBN HONZÍKOVÁ, Jarmila. Pracovní činnosti na 1. stupni základní školy. Plzeň: Západočeská univerzita, ISBN KOLLÁRIKOVÁ, Zuzana a Branislav PUPALA, ed. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, ISBN MARKOVÁ, Gabriela. Košíkářství. Praha: Grada, Řemesla, tradice, technika. ISBN MARKOVÁ, Gabriela. Pleteme košíčky z pediku, proutí a mořské trávy. Praha: Grada, Šikovné ruce (Grada). ISBN MARKOVÁ, Gabriela. Pletení košíků z plochých materiálů. Brno: Computer Press, Výtvarné techniky (Computer Press). ISBN ULÍKOVÁ-KUNEŠOVÁ, Lucie, Blanka SVOBODOVÁ a Zdena CHARVÁTOVÁ. Košíkaření. Brno: Computer Press, Výtvarná dílna (Computer Press). ISBN Internetové zdroje: ALTMANOVÁ, Jitka, FALTÝN, Jaroslav, Katarína NEMČÍKOVÁ a Eva ZELENDOVÁ, ed. Gramotnosti ve vzdělávání: [příručka pro učitele. V Praze: 102

103 Výzkumný ústav pedagogický, ISBN Dostupné z: [cit ]. History of Baskets - House Of Talents. Home - House Of Talents [online]. Copyright 2012 House of Talents, All Rights Reserved [cit ]. Dostupné z: (originál: These ancient baskets were used for a variety of reasons, based primarily on the geographical needs of the weavers; those who lived near water created baskets to help with fishing needs, while people living inland wove baskets that aided them with harvesting, carrying, and storing grains. ) Rámcový vzdělávací program pro Základní vzdělávání s účinností od Dostupné z: [cit ] ROUČOVÁ, E.: Technické práce s didaktikou 1, 2. Dostupné na [cit ]. 103

104 15. Příloha 1 Velký vůz Malý medvěd Orion Jižní kříž Kasiopeja Lyra 104