VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Význam celoživotního vzdělávání pro všeobecné sestry

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Význam celoživotního vzdělávání pro všeobecné sestry Bakalářská práce Autor: Roman Holešinský Vedoucí práce: Mgr. Petra Vršecká Jihlava 2017

2

3 Abstrakt Bakalářská práce se zabývá problematikou významu celoživotního vzdělávání všeobecných sester. Jejím cílem bylo zjistit postoj všeobecných sester k celoživotnímu vzdělávání. Práce je členěna na dvě části. První část se zabývá současným stavem a druhá výzkumným šetřením. V první části byla popisována, jak historie ošetřovatelství, tak samotná historie vzdělávání v ošetřovatelství. Nastíněn byl současný vzdělávací systém všeobecných sester a celoživotní vzdělávání v souvislosti s účinnými právními předpisy. Druhá část prezentuje výsledky výzkumu, který byl uskutečněn prostřednictvím dotazníkového šetření. Klíčová slova celoživotní vzdělávání, kvalifikace, motivace, ošetřovatelství, specializace, učení, všeobecná sestra, vzdělávání Abstract Bachelor thesis focuses on the meaning of life-long education to the general nurses. It s aim was to find out nurses view and attitude to the life-long education in their profession. This thesis is divided into two parts. The first part deals with actual state of problematic and the second part focuses on research. The first part of bachelor thesis was about history of nursing and history of nursing education. This part included actual education system of general nurses and life-long education in connection with efficiency legal regulations. The second part presented results of research, which was realized through the questionnaires. Keywords education, general nurse, learning, life-long education, motivation, Nursing, qualifications, specialization.

4 Poděkování Na tomto místě bych rád chtěl poděkovat paní Mgr. Petře Vršecké, za odborné vedení mé bakalářské práce, za její ochotu a trpělivost, za poskytnutí cenných rad při psaní. Poděkování rovněž patří respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkové šetření. V neposlední řadě děkuji také své rodině a všem blízkým, kteří mi byli oporou po celou dobu studia.

5 Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil autorská práva (ve smyslu zákona č.121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.) Jsem si vědom toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne Podpis

6 Obsah Úvod Současný stav problematiky Historie ošetřovatelství ve světovém kontextu Historické vývojové linie ošetřovatelství Rozvoj ošetřovatelství a jeho proměny v českých zemích Vzdělávání v ošetřovatelství Vzdělávání všeobecných sester v historickém kontextu Doporučené vzdělávání sester na úrovni EU Profesní organizace sester Odborný tisk Současné vzdělávání všeobecných sester Koncepce ošetřovatelství Vzdělávací systém ČR optikou všeobecných sester Dělba vzdělávání dle způsobilosti k výkonu povolání Kvalifikační vzdělávání všeobecných sester Celoživotní vzdělávání Celoživotní vzdělávání v historických souvislostech Motivace všeobecných sester k celoživotnímu vzdělávání Formy celoživotního vzdělávání Specializační vzdělávání Certifikovaný kurz Inovační kurzy Odborná stáž Účast na školicích akcích, konferencích, kongresech a sympoziích Publikační, pedagogická a vědecko-výzkumná činnost E-learnigový kurz Studium navazujících studijních programů Hodnocení celoživotního vzdělávání Regulované povolání a Registr zdravotních pracovníků Národní centrum ošetřovatelství Výzkumná část Cíl výzkumu a výzkumné otázky

7 2.2 Metodika výzkumu Charakteristika vzorku respondentů Charakteristika výzkumného prostředí a průběh výzkumu Zpracování získaných dat Prezentace výsledků kvantitativního šetření Diskuze Návrh řešení a doporučení pro praxi Zhodnocení cíle bakalářské práce Doporučení pro praxi Závěr Seznam použité literatury Seznam použitých grafů Seznam příloh

8 Úvod Celoživotní vzdělávání je v poslední době velmi diskutovanou oblastí u všech profesí. Dá se konstatovat, že je reakcí na znalostní požadavky společnosti v současnosti. V České republice je jeho rozvoj zaznamenán od konce 90. let. Jako budoucího absolventa studijního oboru Ošetřovatelství mě zajímalo, jakou roli sehrává v profesi všeobecné sestry. Z výše uvedeného plyne i volba tématu bakalářské práce: Význam celoživotního vzdělávání pro všeobecné sestry. Sestry, ošetřovatelky, pečovatelky provází celou historii lidstva. Rozvoj ošetřovatelství jako takového podpořila ve velké míře církev, při jejích řádech zakládala první špitály. Také války v průběhu dějin vyvolaly zvýšenou potřebu po této profesi. Řada významných osobností se zasadila o podporu a rozmach tohoto odvětví např. Florence Nightingale, Alice Masaryková, Doc. PhDr. Marta Staňková, CSc. Pomineme-li vzdělávání sester, které probíhalo v církevních řádech, organizovaně začalo fungovat až koncem 18. století. Od té doby nastalo mnoho změn a v současnosti v souladu s koncepcí ošetřovatelství je nastaven několika stupňový vzdělávací systém střední, vyšší odborný, vysokoškolský a vzdělávání v rámci celoživotního vzdělávání. Cílem bakalářské práce je zjistit, jaký postoj mají všeobecné sestry k celoživotnímu vzdělávání. Prostředkem k naplnění tohoto cíle bude kvantitativní šetření, kdy pomocí dotazníků budou získávány názory sester z praxe na tuto problematiku. Následné zjištění poslouží k objasnění postoje sester k celoživotnímu vzdělávání. Pozornost bude zaměřena na preferenci forem celoživotního vzdělávání, roli zaměstnavatele a v neposlední řadě také na vztah vzdělání a poskytované péče. 8

9 1 Současný stav problematiky Ošetřovatelství v sobě zahrnuje moudrost, lásku a pomoc. Aby mohlo naplňovat tyto hodnoty, musí se intenzivně pracovat na jeho podstatě. Nositelé této profese by měli být vzdělaní, emociálně a sociálně zralí a pozitivně orientováni v péči o druhé. Ve slovnících českého jazyka je pojem ošetřovatelství definován jako odborná péče o nemocné (Farkašová, 2006). Zmiňovaná odbornost je právě důležitým kritériem pro výkon profese všeobecné sestry. Kompetence, které získá při studiu ošetřovatelství, které ji následně opravňují vykonávat tuto profesi, je potřeba pořád zdokonalovat a přizpůsobovat aktuálním nárokům neustále se vyvíjejícímu nelékařskému zdravotnickému oboru. Současné vzdělávání všeobecných sester je výsledkem mnohaletého vývoje, počátek vývoje sahá až do raného středověku. Velký vliv na něj měla církev, řada významných osobností, kulturní, sociální a také politické faktory. Nástin retrospektivy vývoje ošetřovatelství umožní si udělat ucelený přehled o vzdělávání v tomto oboru. Současné vzdělávání v oboru ošetřovatelství zajišťuje komplexní systém, na základě něhož do praxe vstupují kvalifikovaní pracovníci motivovaní, kteří mají možnost dále se rozvíjet v souvislosti s celoživotním vzděláváním. 9

10 1.1 Historie ošetřovatelství ve světovém kontextu Historické vývojové linie ošetřovatelství Ošetřovatelství jako profese prošlo třemi historickými vývojovými liniemi. První linii představovalo neprofesionální ošetřovatelství, které vycházelo ze starého tradičního systému péče v rodině, tzv. laická pomoc na způsob ošetřování, člověk se ošetřuje sám. Druhá linie byla spojena s charitou, tzv. morální, humánní pomocí trpícímu člověku ve složité životní situaci. Za tu byla považována nemoc. Charitativní ošetřovatelství mělo náboženské kořeny. Poslední linii představuje profesionální ošetřovatelství, které je spojeno s vývojem medicíny (Plevová a kol., 2011). V návaznosti na druhou linii bude převedena pozornost na význam církve ve vývoji ošetřovatelství. Kristovo učení dalo podnět ke vzniku křesťanských řádů, jejichž poslání mimo jiné bylo pečovat o nemocné. Zde lze spatřit základy klášterní medicíny, první klášterní řády vznikaly již ve 4. století. Při klášterech vznikaly špitály, v nichž byly položeny základy klášterní medicíně a od roku 817 byla klášterům na základě rozhodnutí papeže Řehoře Velikého nařízena péče o chudé a postižené a nemocné. Protestanská církev na rozdíl od katolické pomoc jedinci poskytovala v rodině a komunitě (Plevová a kol., 2011). Dle Kutnohorské (2010) se dělí křesťanské řády na tři skupiny, a to na církevní, rytířské a světské. Za nejstarší ošetřovatelský řád jsou považováni benediktini, jejichž řád byl založen v roce 529. V novodobější historii, tj. v roce 1889, byla založena Česká kongregace sv. Zdislavy. Až do Krymské války ( ) bylo mnohdy více vojáků zabito z důvodu špatných hygienických podmínek než válečným nepřítelem. Ze zástupců významnějších vojenských neboli rytířských řádů lze uvést Vojenský a špitální řád. Sv. Lazara Jeruzalemského a Suverénní maltézský rytířský řád (Kutnohorská, 2010). Profesionální ošetřovatelství představuje závěrečnou historickou vývojovou linii a dochází k němu v době Krymské války. Za nejvýznamnější představitelku této linie je považována Florence Nightingale. Ta byla velkou podporovatelkou vzdělávání sester. V průběhu Krymské války zaslala dopis sekretáři války a nabídla svou pomoc. Následně pak byla v čele ošetřovatelské skupiny ve vojenské nemocnici. Proslavila se tím, že jako první v historii ošetřovatelství vytvořila a prakticky použila statické 10

11 grafy a diagramy, které pak publikovala jako Zápisky o ošetřovatelství. Spolupodílela se na novém systému vojenského zdravotnictví, následně otevřela první necírkevní ošetřovatelskou školu na světě. Za zmínku stojí také osobnost Henri Jean Dunant, který se zasadil o založení Mezinárodního červeného kříže (Plevová a kol., 2011) Rozvoj ošetřovatelství a jeho proměny v českých zemích Počátky organizovaného ošetřovatelství nemocných jsou v českých zemích zaznamenány již v 10. století za vlády knížete Boleslava ( ). Byly zakládány první hospice, které sloužily tzv. jako útulky pro chudé a nemocné osoby, pomoc zde zajišťovaly civilní setry. Podobné instituce zakládaly i náboženské řády a kongregace, prvním špitál byl zřízen v Týně (nyní v místě Staroměstského náměstí). Významnou osobnostní související se vznikem českého ošetřovatelství byla Anežka Přemyslovna (Plevová a kol, 2011). Díky jejímu úsilí vznikl v roce 1233 první zaalpský klášter sv. Františka při kostele sv. Haštala, jeho součástí byl špitál. Anežka Přemyslovna jako první příslušnice královského rodu vstoupila do chudé řádu sv. Kláry klarisek. Obdivuhodné bylo také, že jako první žena založila mužský řád a také český ošetřovatelský řád. Sepsala také pokyny, jak v klášterech pečovat o chudé a nemocné, zasadila se o vznik ošetřovatelství v Čechách. Za své zásluhy byla v roce 1989 svatořečena (Kutnohorská, 2010). Ošetřovatelství v Brně bylo započato v souvislosti se založením špitálu u sv. Ducha, který založil brněnský měšťan Rudger se svou manželkou. Další špitály v Brně byly zbudovány díky bohulibým aktivitám Elišky Rejčky a Elišky Přemyslovny. Rozvoji vzdělávání v ošetřovatelství přispěl i Karel IV., který v roce 1348 založil pražskou univerzitu, kde byla zřízena lékařská fakulta. Charitativní činnost od roku 1620 zajišťovali Milosrdní bratři, kteří pečovali o tělesně i duševně nemocné, zejména chudé bez rozdílu národnosti nebo náboženství. S nástupem Milosrdných bratří v 17. století se pojí také nástup nové éry zdravotní péče, špitály se specializovaly pouze na péči o nemocné a měly kvalifikovaný personál. V 17. století a v první polovině 18. století nebyly zaznamenány výrazné změny v ošetřovatelské péči (Plevová a kol, 2011). Od druhé poloviny 18. století byl zaznamenán vývojový trend, v souvislosti s rozvojem medicíny lékaři ke své práci potřebovali pomocníka. Byly zakládány při lékařských fakultách všeobecné nemocnice a také první porodnice. Ošetřovatelský personál byl 11

12 přijímán bez předchozího vzdělání a měl nejnižší postavení v hierarchii různých kategorií zdravotníků. To se změnilo v druhé polovině 19. století, protože se zakládaly první ošetřovatelské školy. Na počátku 20. století v období mezi dvěma světovými válkami se orientuje ošetřovatelství na samostatnou práci sestry v primární péči v terénu. V období fašistické okupace ošetřovatelská služba trpěla nedostatkem pracovních sil, proto také ošetřovatelky byly chráněny před totálním nasazením v říši. V roce 1940 byla poprvé oficiálně ustanovena funkce vedoucí sestry ošetřovatelské služby. Po roce 1945, kdy došlo k odsunu německých lékařů a německých ošetřovatelek, se ještě více prohloubil nedostatek zdravotního personálu. Nemocnice a kliniky si samostatně organizovaly rychlokurzy, aby mohly vyřešit těžkou situaci. V roce 1946 byla v Praze otevřena Vyšší ošetřovatelská škola a rozšiřovala se síť státních ošetřovatelských škol. Z novodobějšího hlediska se v české historii zasadily o rozvoj ošetřovatelství Karolína Světlá a Eliška Krásnohorská, které se podílely na vzniku první ošetřovatelské školy. Důležitou osobností byla také Alice Masaryková, která se velmi angažovala v ošetřovatelském školství, v roce 1919 založila první Vyšší sociální školu (Plevová a kol, 2011). Komunistický převrat narušil úspěšný kontinuální vývoj českého ošetřovatelství. Po pádu komunistického režimu významně přispěla k propagaci moderních trendů v ošetřovatelství Doc. PhDr. Marta Staňková, CSc., která aktivně učila na lékařských fakultách, byla autorkou odborných textů, učebnic, knih, skript s ošetřovatelskou tématikou. Podílela se na existenci dobrovolné registrace sester a autorsky se zasadila o koncepci ošetřovatelství (Plevová a kol, 2011). 1.2 Vzdělávání v ošetřovatelství Vzdělávání jako obecný pojem lze definovat jako proces uvědomělého a cílevědomého zprostředkování a aktivního utváření a osvojování soustavy vědeckých a technických vědomostí, intelektuálních a praktických dovedností a lidských zkušeností, utváření morálních rysů a osobitých zájmů a postojů (Palán, 2002, s. 11). Vzdělávání přispívá k utváření osobnosti, individualizaci společenského vědomí, je důležitým prvkem socializace. Na vzdělávání jako takové se může pohlížet dvojí optikou a to jako na vzdělávání jako činnost lektora, tak jako na vzdělávání se jako činnost účastníka vzdělávacího procesu (Palán, 2002). Vzdělávání má vliv na osobnostní rozvoj člověka, 12

13 který je nositelem znalostí, které uchovává, zdokonaluje a prakticky uplatňuje (Prusáková, 2005) Vzdělávání všeobecných sester v historickém kontextu Vzdělávání sester - ošetřovatelek souvisí s třetí historickou vývojovou linií a to s profesionálním ošetřovatelstvím. Pomineme-li vzdělávání, které probíhalo v rámci církevních řádů, úplně první zárodky vzdělávání sester lze najít až koncem 18. století a souvisí to taky s počátkem ženské emancipace. V roce 1860 byla v Londýně otevřena první ošetřovatelská škola, o kterou se zasadila Florence Nightingale. V Praze byla otevřena první ošetřovatelská škola o 14 let později, a to v roce Dále byla v Praze otevřena první Vyšší sociální škola, a to v roce 1918, která byla spojena s osobností Alice Masarykové. Po druhé světové válce byla taktéž v Praze otevřena Vyšší ošetřovatelská škola. Po socialistické revoluci v roce 1948 byly po vzoru Sovětského svazu ošetřovatelské školy sloučeny a byly přejmenovány na střední zdravotnické školy. Studium na středních školách bylo v čtyřleté. V roce 1960 vzhledem k tomu, že narůstaly nároky na kvalitu učitelek ošetřovatelství, bylo otevřeno vysokoškolské magisterské studium. Československo bylo druhou zemí po Skotsku, která tuto formu studia nabízela. Pro další rozvoj profesní přípravy je důležité zmínit Středisko pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, které vzniklo v roce 1960 a o rok později započalo svou činnost. Poskytovalo další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků. V průběhu let docházelo ve středisku k řadám změn, které vyústily v transformaci střediska na Národní centrum pro ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických obor, které přetrvává do současnosti (Plevová a kol, 2011). Po roce 1960 se v oboru ošetřovatelství úplné středoškolské vzdělávání získávalo studiem na středních zdravotnických školách, a další vzdělávání zajišťovala např. zdravotnická zařízení, Česká společnost sester a univerzity. V období socializmu došlo k přerušení rozvoje kvalifikovaného vzdělávání v ošetřovatelství. Hlavní náplň ošetřovatelské profese byla okleštěna a soustředila se pouze na technickou stránku léčebných výkonu (Kutnohorská, 2010). Farkašová (2006) konstatuje, že po roce 1989 se české zdravotnictví zapojilo do řady projektů a začalo se mezinárodně angažovat, což mělo významný vliv na budoucí vývoj ošetřovatelství v Česku. Mezi nejdůležitější východiska změn v českém ošetřovatelství 13

14 a v českém vzdělávání patří přijetí dvou významných historických rezolucí Světové zdravotnické organizace (z roku 1977 Zdraví pro všechny do roku 2000, z roku 1981 Význam sester a porodních asistentek v primární zdravotní péči ). Taktéž změny souvisely s přijetím opatření, které byly výstupy z Mezinárodních konferencí o ošetřovatelství, přijaty byly následně směrnice EU, které souvisely s koordinací vzdělávání a odborné přípravy. Cílem transformace vzdělávání v ošetřovatelství byla po roce 1990 snaha o zvýšení úrovně ošetřovatelské péče, a tedy ke zlepšení kvality zdraví; snaha o vytvoření kompatibility vzdělávání sester v souladu kritérii EU a důležitou změnou bylo, že v roce 1996 proběhlo převedení středních a vyšší zdravotnických škol ze správy ministerstva zdravotnictví pod ministerstvo školství. V roce 2000 následoval přesun těchto vzdělávacích institucí pod krajskou samosprávu. Na středoškolské úrovni proběhla změna, že obor všeobecná setra byl nahrazen oborem zdravotnický asistent. Od roku 2005 byla vzdělávací nabídka na středních školách rozšířena o zdravotnické lyceum, po absolvování mohou studenti pokračovat ve studiu všech studijních oborů na lékařských fakultách. Od devadesátých let je rozvíjena bakalářská forma studia a v bakalářském studijním programu Ošetřovatelství (Kutnohorská, 2010) Doporučené vzdělávání sester na úrovni EU Strategie NUR/WHO EURO 2000 (Evropská strategie pro vzdělávání zdravotních sester a porodních asistentek), která byla přijata ministry zdravotnictví členských států na 2. ministerské konferenci WHO v roce 2000 v Mnichově, stanovuje nové a náročné úkoly sester a porodních asistentek na počátku nového tisíciletí a zavádí základní principy kvalifikace sester. Tento dokument není striktně závazný, má pouze doporučující charakter. Česko jako ostatní členské země, které podepsaly tuto strategii, tzv. vyjádřily souhlas s aplikací v průběhu dalších let. K významným principům, které ukládá strategie, patří: ošetřovatelství musí být jako vědní obor součástí legislativy; ošetřovatelské vzdělávání je orientováno na podporu a udržování zdraví jednotlivců; obsah ošetřovatelského vzdělávání je multiprofesní a interdisciplinární, aby se zasadil o pozdější účelnou týmovou práci; do profesní přípravy lze vstoupit až po dokončení střední školy s maturitou, která opravňuje ke vstupu na vysokou školu; akademická úroveň kvalifikace musí být na univerzitní úrovni; délka studia nesmí být kratší 14

15 než 3 roky; úspěšně zakončené kvalifikační vzdělávání dává oprávnění k výkonu profese všeobecné sestry aj. (Jirkovský, 2004) Profesní organizace sester Mezinárodní organizace sester Se zvyšujícím se zájmem o ošetřovatelství jako samostatnou profesi vznikaly profesní organizace. V mezinárodním měřítku je nejstarší profesní uskupení Mezinárodní organizace sester (InternationalCouncil of Nurses dále jen ICN ). ICN byla založena v roce 1899 v Londýně, nyní je jejím ústředním sídlem Ženeva. V současnosti sdružuje přes 160 národních sesterských organizací. Hlavní představitelkou INC je prezidentka, která je volena každé čtyři roky. Dále působí v ICN Rada zástupkyň, které pořádají pravidelné sjezdy. INC se zaměřuje na rozvoj ošetřovatelství, identifikuje problémy a navrhuje jejich řešení. Mezi hlavní cíle INC patří zlepšení péče o zdraví a kvalitu ošetřovatelských služeb, zlepšení ekonomických a pracovních podmínek sester a zdokonalování ošetřovatelských standardů. INC spolupracuje se Světovou zdravotnickou organizací (WHO), s Organizací spojených národů (OSN) a s Mezinárodní organizací práce (ILO). Koncem roku Česko z finančních důvodů vystoupilo z ICN. A to jednak z důvodu, že členství v ICN bylo velmi drahé a také proto, že všechny informace z ICN přebírá EFN (Evropská federace asociací sester), jejímž členem je Česká asociace sester (Košinová, 2015). Dále také stojí za zmínku členství v mezinárodní organizaci WERN (Workgroup of European Nurse Researchers) Pracovní skupiny pro evropský výzkum ošetřovatelství. V roce 1993 dokonce proběhlo jednání WERN v Praze (Kutnohorská, 2010). Další významné členství měly české setry v EFN (European Federation of Nurses Associations) Evropská asociace sesterských asociací. České sestry získaly významné ocenění v letech a to díky zásluhám Hildy Vorlíčkové, která zastávala funkci viceprezidenty Stálého výboru sester Evropské unie (Kutnohorská, 2010). Spolek diplomovaných sester a Československá společnost sester V českém prostředí byl v roce 1921 na popud amerických sester, které přivedla Alice Masaryková, založen absolventkami České školy pro ošetřování nemocných Spolek diplomovaných sester. Jeho cílem bylo hájit zájmy sester a zvyšování jejich vzdělanosti prostřednictvím pořádání přednášek a kurzů. Od roku 1937 byl veden vlastní časopis 15

16 Spolku Diplomovaná setra, vycházel do rozpuštění Spolku do roku Během druhé světové války spolek fungoval neformálně a zavedl registrační systém diplomových sester. V komunistickém režimu byl Spolek sjednocen s Revolučním odborovým hnutím a zaknikla tak organizace, která by hájila zájmy sester jako celku. V roce 1968 byla vytvořena Československá společnost sester, která byla součástí Československé společnosti J. E. Purkyně. V roce 1973 se jí podařilo osamostatnit a navázat na tradici Spolku diplomovaných sester (Kutnohorská, 2010). Česká asociace sester V roce 1991 vznikla Česká Asociace sester (dále jen ČAS ), ke které se připojila v roce 2000 Česká společnost sester. ČAS je největší odborovou profesní organizací sester a působí v celé České republice. ČAS se angažuje v pomoci rozvoji ošetřovatelství jako oboru, v rozvoje ošetřovatelského povolání, ve vydávání odborných publikací a navázání, mezioborové a mezinárodní spolupráce. Taktéž je v součinnosti s Ministerstvem zdravotnictví ČR a Lékařskou komorou (Kutnohorská, 2010). Mezi další cíle ČAS se řadí podpora aktivit zaměřených na realizaci národních a mezinárodních programů cílem je příprava sester na výkon povolání. Spolupráce s orgány státní správy a ostatních profesních organizací, které se podílí na podpoře volného pohybu pracovních sil v rámci EU i mimo ni. Také se ČAS zaměřuje na aktivity, které zvyšují uznání nelékařských profesí ve společnosti. ČAS přijala etický kodex, který se stal základním standardem pro jednání sestry s nemocným, jeho rodinou, komunitou i veřejností. Etický kodex určuje, že práce sestry je založena na úctě k životu respektu k důstojnosti a lidským právu jednotlivce bez ohledu na národnost, rasu, víru, barvu kůže, pohlaví, politické přesvědčení nebo sociální postavení (Plevová a kol. 2011) Odborný tisk Důležitou roli pro profesní uskupení sehrává také oborný tisk, jednak totiž zajišťuje distribuci odborných textů, ale i stmeluje členy profesní organizace. Prvním časopisem byla Diplomovaná setra v dikci Československé sestry. V roce 1951 začal vycházet časopis Zdravotnická pracovnice, který byl původně odborový, ale postupně se v něm převládaly informace z oboru. Od roku 1970 měl pravidelnou vědecko-výzkumnou přílohu. Po roce 1989 časopis zanikl a byl nahrazen novou formací, a to časopisem 16

17 Sestra. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové uvedla na trh časopis Ošetřovatelství a od roku 2005 vychází časopis Florence. K odborným časopisům patří také časopis Profese a časopis Kontakt, oba tituly jsou velmi odborně recenzované (Kutnohorská, 2010). 1.3 Současné vzdělávání všeobecných sester Koncepce ošetřovatelství Současné vzdělávání všeobecných sester výrazně ovlivnilo stanovení koncepce ošetřovatelství, která byla vydána jako metodický pokyn uveřejněný Ministerstvem zdravotnictví ČR ve Věštníku v roce 1998.Tento dokument určil definici ošetřovatelství, pracovníky v ošetřovatelství, vzdělávání, řízení, výzkum a vývoj tohoto oboru. V koncepci byly zakotveny i dva základní systémy péče, a to systém skupinové péče a systém primárních sester. Koncepce prosazuje zkvalitnění péče a také napomáhá k naplňování programové priority WHO Zdraví pro všechny do 21. století. V roce 2004 došlo k aktualizaci koncepce, která je účinná dodnes. Na zavedení koncepce se významně podílela paní doc. PhDr. Marta Staňková, CSc. V roce 2004 proběhla aktualizace koncepce ošetřovatelství opět prostřednictvím Věštníku Ministerstva zdravotnictví ČR. Představovala metodický pokyn, který se zaměřuje na ošetřovatelský personál a na jeho samostatnost, uvedeny jsou zde požadavky na vzdělávání sester na vysokých školách dle požadavků Světové zdravotní organizace a Evropské unie v souvislosti s tím, kdy se ČR stala členským státem EU (Podrazilová, 2016) Vzdělávací systém ČR optikou všeobecných sester Dle Podrazilové (2016) současný systém vzdělávání v oboru Všeobecná sestra nabízí vzdělávání kvalifikační, specializační a celoživotní. I když toto dělení vymezuje tři samostatné posloupné vzdělávací úrovně, specializační vzdělávání je tzv. formou celoživotního vzdělávání navazující na získanou odbornou způsobilost k povolání zdravotnického pracovníka, tj. na kvalifikační vzdělávání. Nejdříve bude zaměřena pozornost na hierarchii vzdělávacích institucích v souvislosti s ošetřovatelstvím. 17

18 Vzdělávání všeobecných sester na středních školách Střední zdravotnická škola V roce 1949 byla zahájena výuka oboru zdravotní sestra a nejdramatičtěji byla forma její výuky změněna v roce 2004 nově byl zaveden název profese všeobecná sestra. Avšak tato forma byla zachována pouze do roku 2007 a poté byly původní obory nahrazeny tzv. asistentskými obory vzdělávání, které vychovávají zdravotnické pracovníky pro výkon činností pod odborným dohledem nebo pod přímým vedením všeobecné sestry nebo lékaře. Obor všeobecná sestra byl nahrazen zdravotnickým asistentem. Co se týče obsahu studia tak v 1. a 2. ročníku jsou ve studijních plánech zahrnuty jazykové, společenskovědní a předvědecké předměty a ve 3. a 4. ročníku se vyučují odborné předměty. Studium je ukončeno maturitou (Kutnohorská 2010). Zdravotnické lyceum Od roku 2005 je nabízeno studium na zdravotnickém lyceu, to připravuje, žáky k dalšímu studiu se zaměřením na zdravotnické obory zejména na následné studium na vysoké škole. Studium má přispět k profesnímu růstu absolventů a umožňuje hlubší vzdělávání ve všeobecně vzdělávacích předmětech. První dva roky studia jsou všeobecnějšího charakteru stejně jako na střední zdravotnické škole, avšak odlišnost je ve 3. ročníku, kdy si studenti volí výběrové předměty se zaměřením na klinické lékařské a ošetřovatelské obory, na obory technické či laboratorní. Studium je zakončeno maturitou (Kutnohorská 2010, Plevová a kol., 2011) Vyšší odborné vzdělávání všeobecných sester Vyšší zdravotnické školy V ČR vznikly vyšší zdravotnické školy v roce 1996 a studium na nich je určeno absolventům středních škol. Nabízeno je studium, které zajišťuje kvalifikaci v různých oborech např. Diplomovaná všeobecná sestra. Všeobecně se zde klade důraz na získávání praktických dovedností. Po absolvování této formy studia mají absolventi posílenou pravomoc o rozhodovací složku a odpovědnost za provedené výkony. Vyšší odborná škola se podobá vysoké škole, avšak studium je ukončeno absolutoriem a uděleným titulem diplomovaný specialista se zkratkou DiS. (Kutnohorská 2010). 18

19 Vysokoškolské studium Počátky vysokoškolského vzdělávání v oboru ošetřovatelství lze zaznamenat již v roce 1960 na Karlově univerzitě v Praze a probíhalo formou studia při zaměstnání. O dvacet let později (1980) už studium probíhalo řádnou, pregraduální formou. V současnosti jsou dvě formy studia, a to bakalářské a navazující magisterské. Bakalářské studium je na bázi medicínských a ošetřovatelských předmětů. Navazující magisterské studium směřuje k určité specializaci (Kutnohorská 2010, Plevová a kol. 2011). Bakalářské studium Bakalářské studium je koncipováno na tři roky a absolvent získává titul Bc. Ve studijním programu Ošetřovatelství se nabízí řada oborů např. všeobecná sestra, porodní asistentka, fyzioterapie aj. V roce 1992 bylo na některých lékařských fakultách v ČR otevřeno bakalářské studium ošetřovatelství. O studium tohoto oboru je velký zájem, protože hlavně sestry z praxe cítí potřebu své znalosti dále prohlubovat a rozšiřovat (Kutnohorská, 2011). Navazující magisterské studium Tato forma studia je na 2 roky, absolvent získává úplné vysokoškolské vzdělání a současně je to forma specializačního studia (Kutnohorská, 2010) Dělba vzdělávání dle způsobilosti k výkonu povolání Vzdělávání zdravotních pracovníků v oboru ošetřovatelství se rozděluje na dva základní typy. Prvním typem jsou zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu povolání bez odborného dohledu a u těch je vyžadováno kvalifikační studium uskutečňované prostřednictvím vyšší odborné školy nebo vysoké školy dle platných právních směrnic Evropské unie, i ČR a musí být registrován v Registru zdravotních pracovníků ČR. Registrace je platná 10 let a pro její obnovení je potřeba se v průběhu profesní kariéry dále vzdělávat v rámci celoživotního vzdělávání. Druhým typem zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu zdravotního povolání pod odborným dohledem. Tito pracovníci mají povinnost absolvovat kvalifikační studium uskutečňované prostřednictvím střední zdravotnické školy nebo akreditovaného kvalifikačního kurzu. I jim je doporučeno se po dobu své kariéry dále vzdělávat v rámci celoživotního 19

20 vzdělávání. Vévoda (2013) druhý typ zdravotnických pracovníků označuje za sestry druhé úrovně, které nesou označení zdravotní asistent (Vévoda, 2013). 1.4 Kvalifikační vzdělávání všeobecných sester Kvalifikace je podle Palána (2002) popisována jako soustava potřebných schopností k získání oficiální způsobilosti k výkonu určité činnosti. Mužík (2012) kvalifikaci charakterizuje jako profil přípravy na povolání v kombinaci s délkou praxe v oboru, v němž se určitá pracovní pozice vyskytuje. Kvalifikace může být chápána jako určitý předpoklad k formování a rozvoji profesních kompetencí (Mužík, s. 31). Pro kvalifikační vzdělávání všeobecných sester představuje hlavní legislativní základnu zákon č. 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon č. 96/2004 ),tento zákon vymezuje výkon povolání na: výkon povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu, pod odborným dohledem, pod přímým vedením (Plevová a kol. 2011). Odborná způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry se získává absolvováním bakalářského studijního oboru pro přípravu všeobecných sester a absolvováním oboru všeobecná sestra na vyšších zdravotnických školách. Dále zákon určuje specifické obory, jejichž absolvování také opravňuje ke způsobilosti k výkonu profese všeobecné sestry. Specifikum spočívá v časovém omezení daného druhu oboru, jednalo se o obory soustavy nelékařských zdravotních povolání z minulosti. V zákonné úpravě související se způsobilosti k výkonu všeobecné sestry je zahrnuto i genderové hledisko, pokud studium absolvoval muž je oprávněn užívat označení odbornosti všeobecný ošetřovatel. (Zákon č. 96/2004, Sb.). Výše uvedený zákon je stěžejní v nelékařských zdravotních povoláních, jeho vstupem v platnost dne 1. dubna 2004 byla vytvořena kvalitní právní úprava, která reflektovala aktuální potřeby zdravotnictví v souladu s předpisy Evropské unie (Plevová a kol. 2011). Koncem roku 2016 proběhla vlna nevole odbornou veřejností v souvislosti s novelizací zákona č. 96/2004 Sb. Novelizací by se mělo v roce 2017 vyhovět směrnicím EU a sjednotit systém vzdělávání. V současnosti je nastaven vzdělávací sytém tzv

21 (čtyři roky středoškolské studium a poté vyšší odborné, či bakalářské studium). Nově by měl vzdělávací systém přejít na model 4 + 1, délka středoškolského studia by zůstala zachována, avšak vyšší odborné studium by bylo okleštěno. Dosud tato novela nebyla schválena (Koubová, 2016). Dalším důležitým právním předpisem, který úzce souvisí se získáváním kvalifikací všeobecných sester je Vyhláška č. 39/2005 Sb. Ta souvisí se stanovením minimálních požadavků na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání pro všeobecné sestry. Ústředním tématem této vyhlášky je zpracovávání příslušných předpisů Evropské unie a úprava minimálních požadavků na studijní programy. Prostřednictvím studijních programů se získává odborná způsobilost k výkonu nelékařského zdravotnického povolání; tyto minimální požadavky představují seznam teoretických a praktických oblastí nezbytných pro výkon regulované činnosti. Pro studijní program Ošetřovatelství je v rámci této vyhlášky stanoveno, že musí být složeno z teoretické a praktické výuky, a to v součtu minimálně 4600 hodin. Důraz je kladen na praktickou část, jejíž hodinová dotace se pohybuje v rozmezí hodin (Vyhláška č. 39/ 2005, Sb.). Vyhláška 39/2005 Sb. prošla v lednu roku 2016 novelizací v souvislosti se všeobecnými sestrami bylo pozměněno to, že studium, které opravňuje ke způsobilosti výkonu povolání všeobecné sestry, lze vyjádřit rovněž v odpovídajících kreditech, kreditního systému vysokoškolském vzdělávání používaného v evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání. Další změny obsahu této vyhlášky jsou uvedeny v novele 3/2016, Sb. (Vyhláška č. 39/2005, Sb.). Předmětem vyhlášky 39/2005 Sb. je úprava minimálních požadavků na studijní programy, avšak také to jsou příslušné předpisy Evropské unie. Významnou směrnicí je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU, která je novelou směrnice 2005/36/EU o uznání odborných kvalifikací a nařízení. Cílem této směrnice je vybudování systému uznávání odborných kvalifikací v EU a v zemích Evropského hospodářského prostoru a ve Švýcarsku. Nastolena by tak měla být větší pružnost trhu práce, další liberalizace služeb, podpora automatického uznává kvalifikací a zjednodušení postupů (EUR LEX, 2017). 21

22 Zvláštním předpisem Vyhláškou č. 55/2011, Sb., se stanovují činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Optikou zaměřenou na všeobecné setry jsou v ustanovení 4 vytyčeny činnosti, které mohou vykonávat. Zásadním kritériem je, zda je potřeba odborného dohledu, indikace, a to lékaře nebo všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí (Vyhláška č 55/2011, Sb.). V lednu roku 2016 byla vyhláška aktualizována, a to rozšířením činností všeobecné sestry, které je oprávněna vykonávat bez odborného dohledu a bez indikace např. motivace a edukace jedince k zdravému životnímu stylu a sebepéči, hodnotit kvalitu poskytované ošetřovatelské péče, provádět opatření v krizových a mimořádných situacích (Štěpánková, 2016). 1.5 Celoživotní vzdělávání Celoživotní vzdělávání je obecně vzato jako reakce na požadavky znalostní společnosti v současnosti. Ta po svých členech neustále požaduje nové kompetence. Celoživotní učení představuje veškeré účelné formalizované i neformalizované činnosti související s učením a ty přináší zdokonalení znalostí, dovedností a oborných předpokladů. Jedinec celoživotním učením zvyšuje svůj kapitál ve společnosti, a to jak na úrovni ekonomické, tak i sociální a přispívá k seberealizaci (Veteška, 2010) Celoživotní učení představuje nepřetržitý proces, jehož kontinuita se dá vyjádřit v rámci lidského bytí vyjádřit tzv. od kolébky do hrobu. Celoživotní vzdělávání má tendenci zvýraznit a podtrhnout post školy a alternativní formy učení a tím i ovlivňovat myšlení, politiku a praxi (Aspin, 2007). Dle Vetešky (2010) člověk by se měl naučit učit a vytvořit si k učení pozitivní postoj již od útlého mládí (Veteška, 2010). Celoživotní zdělávání je založena na procesu učení se novému a jeho následném propojení s dosavadními znalostmi. Taktéž může být celoživotní učení pojato jako učení se životem (Alheit, 2009). Celoživotní vzdělávání je povinné pro všechny zdravotní pracovníky. Dle ustanovení 53 zákona č. 96/2004 Sb., je celoživotní vzděláváním vymezeno jako průběžné obnovování, zvyšování, prohlubování a doplňování vědomostí, dovedností a způsobilosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků v příslušném oboru v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky 22

23 v zájmu zachování bezpečného a účinného výkonu příslušného povolání. (Zákon č. 96/ 2004, Sb.) Celoživotní vzdělávání v historických souvislostech Na politické scéně v evropském měřítku byl význam celoživotního vzdělávání výrazněji zaznamenán od poloviny 90. let. V roce 1995 vydává Evropská komise Bílou Knihu o vzdělávání a oborné přípravě: Vyučování a učení cesta k učící se společnosti. Následující rok 1996 byl Evropskou komisí označen za rok celoživotního vzdělávání. Tento krok měl za cíl zvýšit povědomí a stimulovat veřejnou diskuzi o vzdělávání a o potřebě adaptovat systémy vzdělávání a odborné přípravy. V 90. letech mezinárodní také Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) také v souvislosti učící se ekonomikou se zabývá pojmem celoživotní učení. Ještě dříve s konceptem celoživotního učení pracuje Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kultur (UNESCO), kdy v tzv. Faureho zprávě (z roku 1972) se prosazuje celostní pohled na člověka a jeho výchovu (Rabušicová, 2008). V České republice představuje ucelený koncept celoživotního učení Strategie celoživotního učení ČR, která byla sválena v roce Považuje se za základní dokument pro ostatní průřezové a dílčí koncepce v oblasti celoživotního učení. Ucelenost strategie tkví v tom, že je v ní obsaženo počáteční, všeobecné, odborné, terciální i další vzdělávání. V roce 2009 byl schválen vládou ČR Implementační plán Strategie celoživotního učení, který ukládal zejména ministerstvům činit opatření v souvislosti celoživotního vzdělávání (Veteška, 2010). V současné době je důležitým dokumentem Strategie vzdělávací politiky ČR do roku Ta má mimo jiné za cíl prosazení konceptu celoživotního vzdělávání do praxe a ten je shodný s cílem dobrovolné spolupráce členských států Evropské unie v oblasti vzdělávání a odborné přípravy do roku 2020 (Vzdělávání 2020, 2017) Motivace všeobecných sester k celoživotnímu vzdělávání Pro započetí celoživotního vzdělávání je nutná motivace jednice. Motiv vychází z latinského označení motus pohyb (Plevová a kol II). Dle Rabušicové (2008) se motivace považuje za energii, která vede lidské jednání k určitému cíli. Také motivace může být označena v souvislosti s celoživotním vzděláváním za připravenost 23

24 k učení. Základní dělení motivace popisuje motivaci vnitřní, která vychází přímo z jedince a motivaci vnější. Ta je považována za výslednici vnějších tlaků, kdy jedinec vstupuje do vzdělávání, aniž by to bylo jeho osobní přání. Ač zájemce o vzdělávání je dostatečně motivován, je důležité i umění se učit. To spočívá v znalosti svých nedostatků a vůlí je odstranit (Hladílek, 2009). Motivace je v současnosti chápana jako faktor směřující k úspěchu. Pracovní motivace, motivace k pracovní činnosti se označuje vyjádřením přístupu jednotlivce k práci, jeho ochoty pracovat, vycházet z nějakých vnitřních pohnutek (Vévoda, 2013). Na základě výzkumu, který probíhal v Moravskoslezském kraji, Zacharová (2010) konstatuje, že motivace je důležitý faktor v souvislosti s činností zdravotníků. Navrhuje proto, aby zdravotnická zařízení měla vypracovanou motivační strategii v péči o zaměstnance a jejich pracovní podmínky. Mezi motivační techniky by měl patřit např. odborný růst, vzdělávání a efektivní komunikace. Vévoda (2013) uvádí, že dosažené vzdělání sester má vliv na pracovní spokojenost. Toto tvrzení dokládá studií, která se zabývala vlivem dosaženého vzdělání na pracovní spokojenost a udržení profese. Sestry s bakalářským vzděláním byly zaměstnány déle a vykazovaly vyšší pracovní spokojenost spojenou s příležitostí k autonomii a růstu a jistotě stabilní práce. Jiný výzkum dle Vévody (2013) dokázal, že s rostoucím vzděláním klesá pracovní nespokojenost. Pracovní spokojeností sester se v České republice dlouhodobě zabývá řada autorů. Jedním z nich je Bártlová, která poukazuje na význam celoživotního vzdělávání pro zdravotní pracovníky zvláště pro všeobecné sestry. Dle jejího názoru má celoživotní vzdělávání vliv na stabilitu personálu i na kvalitní péči o pacienty, také vede ke zdokonalování vědomostí a dovedností. Zaznamenány jsou také pozitivní korelace mezi odborným růstem sester a faktory, jako jsou spokojenost sester, stabilizace zaměstnanců a zlepšená kvalita poskytnuté péče (Vévoda, 2013). 24

25 1.6 Formy celoživotního vzdělávání Ustanovení 54 zákona č. 96/2004 Sb., vymezuje formy celoživotního vzdělávání: Specializační vzdělávání Certifikované kurzy Inovační kurzy Odborné stáže Účast na školicích akcích, konferencích, kongresech a sympoziích Publikační, pedagogická a vědecko-výzkumná činnost e-learningový kurz Samostatné studium odborné literatury Studium navazujících studijních programů (Zákon, č. 96/2004 Sb.) Specializační vzdělávání, certifikované a inovační kurzy, oborné stáže, účast na školicích akcích, konferencích, kongresech a sympoziích, se považují za prohlubování kvalifikace podle zvláštního předpisu zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (Zákon, č. 96/2004, Sb.). Celoživotní vzdělávání je uskutečňováno akreditovanými zařízeními, případně u některých forem poskytovateli zdravotnických služeb nebo jiné fyzické nebo právnické osoby, včetně právnických osob v působnosti jiných resortů než Ministerstva zdravotnictví ČR (Šustek, 2016) Specializační vzdělávání Specializační vzdělávání prohlubuje všeobecnou kvalifikaci zdravotního pracovníka a věnuje se specifikům ošetřovatelské péče v různých klinických oborech. Dle Podrazilové (2016) specializační vzdělávání představuje formu celoživotního vzdělávání. Podmínkou k zařazení do specializačního vzdělávání je odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. Specializační vzdělávání je upraveno v ustanovení 55 60, zákona č. 96/2004 Sb. Úspěšným absolvováním specializačního vzdělávání atestační zkouškou získává zdravotnický pracovník specializovanou způsobilost k výkonu specializovaných činností zdravotnického povolání, stává se specialistou. 25

26 Specializační vzdělávání probíhá v akreditovaných zařízeních podle vzdělávacího programu (Šustek, 2016). U nelékařských zdravotnických pracovníků se diferenciuje specializační vzdělávání zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání po získání odborné způsobilosti a zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání po získání odborné a specializované způsobilosti. U první kategorie tzv. po získání odborné způsobilosti je specializační vzdělávání rozděleno do modulů, z nichž si zdravotnický pracovník vybírá hlavní modul či moduly podle svých profesních potřeb. Přihlášku k atestační zkoušce podmiňuje počet získaných kreditů stanovených vzdělávacím programem a absolvováním modulů. Také je podmínkou prokázání výkonu povolání v příslušném oboru specializačního vzdělávání. U druhé kategorie tzv. po získání odborné a specializované způsobilosti vzdělávací program specializačního vzdělávání stanoví počet kreditů získaných splněním studijních podmínek za 1 rok specializačního vzdělávání, celkovou délku přípravy, rozsah a obsah přípravy, délku povinné praxe, výuková pracoviště. Dále stanoví nutnost absolvování vzdělávacích akcí, kurzů a seminářů (Šustek, 2016). Legislativní vymezení oborů a označení související se specializačním vzdělávání je obsaženo v Nařízení vlády č. 31/2010 Sb. o oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí. Obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí jsou přesně vymezeny v příloze tohoto nařízení. U všeobecných sester je možnost specializovat se v těchto oborech: Intenzivní péče, Perioperační péče, Ošetřovatelství v pediatrii, Komunitní ošetřovatelská péči, Ošetřovatelská péče v interních oborech, Ošetřovatelská péče v chirurgických oborech, Ošetřovatelská péče v psychiatrii, Perfuziologie (Nařízení vlády č. 31/2010, Sb.). Specializační vzdělávání probíhá v akreditovaných zařízeních na základě podané žádosti zájemce o vzdělání. Akreditované zařízení zajistí každému účastníku specializačního vzdělávání školitele, který je zaměstnancem akreditovaného zařízení. Ten je oprávněn testovat znalosti a praktické dovednosti, vypracovává studijní plán a dohlíží na jeho plnění. Délka specializačního vzdělávání není pevně stanovena, je pouze doporučená, závazné jsou však počty hodin teoretické 26

27 a praktické výuky (Vévoda, 2013). Specializační studium je ukončeno specializační zkouškou před oborovou atestační komisí podle zkušebního řádu stanoveného prováděcím předpisem, následně poté účastník obdrží diplom o specializaci v příslušném oboru (Zákon č. 96/2004, Sb.). Specializační vzdělávání je možné získat také studiem navazujícího magisterského studia, ale pouze u těch oborů, které odpovídají některému specializačnímu oboru stanovenému v nařízení vlády č. 31/2010 Sb. (Vévoda 2013, Šustek 2016) Certifikovaný kurz Certifikované kurzy zajišťují akreditovaná zařízení, kterým byla udělena akreditace k uskutečnění vzdělávacího programu certifikovaného kurzu. Vzdělávací program je klíčový, jelikož stanovuje délku přípravy, počet hodin praktického a teoretického vyučování, požadavky pro získání způsobilosti. Žádost o zařazení do certifikovaného kurzu podává uchazeč akreditovanému zařízení. O úspěšném absolvování kurzu vydává akreditované zařízení certifikát, a to na tiskopisu poskytnutým ministerstvem. V certifikátu jsou zaznačeny činnosti, k nimž absolvent certifikovaného kurzu získal zvláštní odbornou způsobilost v rozsahu vzdělávacího programu (Zákon č. 96/2004 Sb.) Inovační kurzy Inovační kurz představuje odborný kurz, který trvá alespoň 4 hodiny v každém dni a na základě něho se obnovují znalosti a dovednosti. Pořádá ho akreditační zařízení s akreditací pro vzdělávací program, kterým se získává odborná, specializovaná způsobilost pro konkrétní činnosti, v nichž si má zdravotnický pracovník obnovit znalosti a dovednosti. Dále ho může pořádat zdravotnické zařízení, ve kterém probíhá praktické vyučování nebo praxe pro střední, vyšší odbornou, vysokou školu, pokud se nejedná o inovační kurzy, které jsou součástí odborné způsobilosti (Vyhláška, č. 423/2004, Sb.). 27

28 1.6.4 Odborná stáž Odbornou stáží se rozumí výkon odborné praxe v akreditovaném zařízení s akreditací pro vzdělávací program, kterým se získává odborná, specializovaná nebo zvláštní odborná způsobilosti pro konkrétní činnosti, v nichž si má zdravotnický pracovník stáží prohloubit znalosti a dovednosti. Záměrem odborné stáže je prohloubit si znalosti a dovednosti na jiném pracovišti, než kde je výkon povolání (Vyhláška, č. 423/2004, Sb.) Účast na školicích akcích, konferencích, kongresech a sympoziích Vzdělávací akce typu semináře má trvat 2 hodiny v každém dni a program se má týkat výkonu příslušného zdravotnického povolání nelékařského a zdravotnického pracovníka. Seminář může být pořádán ve zdravotnickém lůžkovém zařízení, akreditovaném zařízení nebo v zařízení, kterému dalo stanovisko profesní sdružení. Na hodinovou dotaci je náročnější školící akce, která má trvat alespoň 4 hodiny v každém dni, kdy je školení pořádáno. Další odlišnost tkví v tom, že se nepořádá ve zdravotnickém lůžkovém zařízení, jinak jsou pořádající subjekty totožné se vzdělávací akcí seminář (Vyhláška, č. 423/2004 Sb.). Odborná konference, kongres, sjezd, pracovní den, sympozium má trvat alespoň 1 den, přičemž odborný program musí být zajištěn v rozsahu 4 hodin v každém dni. Přednášková činnost má být zajištěna alespoň 4 osobami v každém dni. K výše uvedeným formám celoživotního vzdělávání je potřeba existence souhlasného stanoviska profesního sdružení, které určuje zařazení do kreditního systému. Program výše uvedených forem celoživotního vzdělávání se zaměřuje na obor činnosti nelékařského zdravotnického pracovníka, který žádá o vydání osvědčení. Těchto vzdělávacích forem se mohou účastnit nejenom zaměstnanci a členové pořadatelské organizace, kterým je vzdělávání určeno. Mezinárodní kongres vyžaduje větší časovou náročnost a to, že probíhá alespoň 2 dny a v každém dni musí být zajištěn alespoň jeden přednášející ze zahraničí. Program mezinárodní kongresu se opět týká výkonu příslušného zdravotnického povolání nelékařského zdravotního pracovníka (Vyhláška, č. 423/2004, Sb.). Evidenci školících akcí, konferencí, kongresů, sympozií vede profesní sdružení (Zákon č 96/2004, Sb.). 28

29 1.6.6 Publikační, pedagogická a vědecko-výzkumná činnost Publikační činnost má mít odborný charakter související s výkonem příslušného zdravotnického povolání nebo zdravotní péče. Produkce publikační činnosti může být prostřednictvím: periodického tisku, neperiodických publikací, odborné monografie, učebnice, skript, odborného výkladového slovníku; odborného sdělení uvedené v mezinárodních oponovaných časopisech nebo učební pomůcky. Za publikační činnost nelze považovat recenze a články osobního charakteru (Vyhláška č. 423/2004, Sb.). Pedagogická činnost v souvislosti s formou celoživotního vzdělávání představuje činnost v rámci teoretické nebo praktické výuky ve specializačním vzdělávání, certifikovaném inovačním kurzu, na školící akci, semináři, vedení odborné stáže, vyučování odborných předmětů ve studijním oboru, kterým se získává odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. Za vědecko-výzkumnou činnost je považována účast ve výzkumných projektech a výzkumných záměrech (Vyhláška č. 423/2004 Sb.) E-learnigový kurz E-learnigový kurz má podobu vzdělávací akce nebo inovačního kurzu, který je ukončen závěrečným testem. Tento kurz se týká příslušného nelékařského povolání a je pořádáno akreditační zařízením nebo zařízením, které k tomu vydalo souhlasné stanovisko profesního sdružení (Vyhláška č. 423/2004, Sb.) Studium navazujících studijních programů. Za formu celoživotního vzdělávání se také pokládá studium navazujících studijních programů. Tím je myšlen akreditovaný doktorský studijní program, akreditovaný magisterský nebo bakalářský studijní obor nebo studijní obor vyšší odborné školy, který je zdravotnického zaměření nebo svým zaměřením úzce souvisí s odborností příslušného zdravotnického pracovníka a je absolvován po předchozí získané odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání (Zákon č. 96/2004, SB.; Vyhláška č. 423/2004 Sb.) 29

30 1.7 Hodnocení celoživotního vzdělávání Dle Šustka (2016) plnění povinností celoživotního vzdělávání se prokazuje na základě kreditního systému. Pro hodnocení jednotlivých forem celoživotního vzdělávání je klíčová Vyhláška 423/2004, Sb., která vytyčuje kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků (Vyhláška, č. 423/2004, Sb.) Vyhláška 423/2004 Sb., také stanovuje podrobné hodnocení jednotlivých forem celoživotního vzdělávání, souvisí s náročností vzdělávací formy např. účast na semináři je ohodnoceno 1 kreditem, kdežto za vědecko-výzkumnou činnost náleží 25 kreditů. O absolvování forem celoživotního vzdělávání se vede evidence a to nejčastěji v Průkazu odbornosti. Dle Staňkové (2002) byl Průkaz odbornosti zaveden v roce 1991, je to tzv. vizitka odbornosti a aktivity každé sestry. Do průkazu se po absolvování formy celoživotního vzdělávání učiní záznam, který obsahuje datum konání akce, název akce a forma celoživotního vzdělávání, další skutečnosti důležité pro přiznání počtu kreditů zejména délku jednání a druh účasti u více denních vzdělávacích akcích aj. Vlastnictví průkazu odbornosti není povinné. Dle Brůhy (2011) lze vydat i samostatné potvrzení o účasti, a to poté obsahuje jméno a příjmení účastníka akce, datum jeho narození, datum konání akce, téma akce a další skutečnosti související s přiznáním počtu kreditů (Brůha, 2011). Aby mohl zdravotnický pracovník vykonávat povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu, je důležité, aby získal osvědčení. Toto osvědčení vyžadují také činnosti spojené s vedením praktického vyučování ve studijních oborech a v akreditovaných kvalifikačních kurzech, ve specializačním vzdělávání a certifikovaných kurzech. O vydání osvědčení rozhoduje na základě písemné žádosti Ministerstvo zdravotnictví ČR. Po uplatnění žádosti se rozlišuje, zda získaná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání byla získána do 18 měsíců nebo po uplynutí 18 měsíců. Žadatel, který nabyl způsobilosti do 18 měsíců, dokládá pouze doklady získané k výkonu zdravotnického povolání v příslušném oboru. Tyto doklady také přikládají ostatní žadatelé (se způsobilostí nabytou po uplynutí 18 měsíců), ti však dokládají i doklad o výkonu zdravotnického povolání v příslušném oboru minimálně 1 rok z posledních 10 let v rozsahu minimálně stanovené pracovní doby a také získání 30

31 doklad o získání 40 kreditů z celoživotního vzdělávání za posledních 10 let. Také mohou doložit doklady o složení zkoušky, která ověřuje způsobilost k výkonu příslušného povolání bez odborného dohledu. Osvědčení je vydáváno na dobu 10 let. Zdravotnický pracovník, který získal Osvědčení, se může označit za registrovaného. (Zákon č. 96/2004, Sb.). Studium odborné literatury se od ostatního výčtu forem celoživotního vzdělávání odlišuje tím, že se za něj nezískávají kredity. Na základě studia odborné literatury je možnost vydání osvědčení, které podmiňuje absolvování zkoušky, ta je v dikci Ministerstva zdravotnictví ČR (Šustek, 2016). 1.8 Regulované povolání a Registr zdravotních pracovníků V obecné rovině lze konstatovat, že za regulované povolání se označuje takové povolání, u kterého právní předpisy definují určitou profesi profesním označením a jsou upraveny podmínky pro získání kvalifikace, podmínky pro výkon povolání vyhrazené této profesi a sankce za nedodržování. Zdravotní péče jako celek zastává regulovanou činnost a je nepochybné, že k jejímu výkonu jsou oprávněni pouze zdravotničtí pracovníci. Regulace povolání může mít i širší působnost, a to nejen na území Česka, v souvislosti s členstvím v Evropské unii, je regulace některých povolání i na komunitární úrovni. U zdravotnických povolání jde i o obor všeobecná sestra (Brůha, 2011). Cílem regulace je také koordinace požadavků členských států na přípravu a výkon povolání s cílem usnadnit vzájemné uznávání kvalifikací v rámci volného pohybu pracovníků. Což je také jednou ze základních svobod vnitřního trhu EU. V českém prostředí byl poprvé prostřednictvím zákona č. 18/2004, Sb. o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státní příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů, upraven fakt, že by došlo k výkonu regulované činnosti neoprávněnou osobou (Brůha, 2011). Dle Kutnohorské (2010) se zdravotnické profese řadí mezi regulovaná povolání v rámci EU i z důvodu, že jejich výkon je spojen s možností ohrožení zdraví a života jiných lidí. Toto tvrzení souhlasně doplňuje i Plevová (2011), která uvádí, že registrace je ochranou pacienta. 31

32 V České republice je v zákoně v ustanovení 72 č. 96/2004 Sb. vymezen Registr zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a hostujících osob. Registr je součástí Národního zdravotnického informačního systému. Registr je veřejně přístupný a poskytuje informace o počtu a odborném zaměření zdravotnických pracovníků poskytující ošetřovatelskou péči (Zákon č. 96/2004, Sb.). Ministerstvo zdravotnictví delegovalo správou Registru Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických povolání (NCO NZO). Registr shromažďuje údaje, které slouží k vydávání Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, je tzv. databází zdravotních pracovníků, kteří obdrželi osvědčení. Hlavním cílem Registru je ochrana veřejnosti, ochrana spočívá na principu celoživotního vzdělávání, zvyšování vědomostí a dovedností. Registrace sester je časově omezena na dobu 10 let ( Národní centrum ošetřovatelství Vyhledávaný a respektovaným vzdělávacím zařízením je Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických povolání (dále jen NCO NZP ), které má sídlo v Brně. Zřizovatel je Ministerstvo zdravotnictví ČR. NCO NZP podporuje regulační procesy; představuje odbornou instituci pro realizaci a rozvoj celoživotních vzdělávacích pracovníku ve zdravotnictví; má být centrem koordinace, poradenství a informací pro řešení otázek odborného vzdělávání a regulace nelékařských zdravotnických povolání. Nejdůležitější posláním NCO NZP v kontextu vzdělávání všeobecných sester je, že je reprezentantem akreditačního zařízení s celorepublikovou působností. Nabízí širokou nabídku vzdělávacích programů specializačního vzdělávání, kvalifikačních a certifikovaných kurzů včetně dalších forem celoživotního vzdělávání. (NCO NZP, 2017). 32

33 2 Výzkumná část 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky Zjistit postoj všeobecných sester k celoživotnímu vzdělávání. Výzkumné otázky: 1. Jak přistupují všeobecné sestry k možnostem celoživotního vzdělávání? 2. Jak se zaměstnavatel podílí na celoživotním vzdělávání všeobecných sester? 3. Jak přispívá celoživotní vzdělávání ke zvyšování kvality ošetřovatelské péče? 4. Jaký mají sestry názor na vzdělávání v rámci celoživotního vzdělávání? 33

34 2.2 Metodika výzkumu Výzkum byl proveden prostřednictvím kvantitativního šetření. Za výzkumnou techniku byl zvolen dotazník, ten je nejrozšířenější technikou sloužící k získávání informací v sociologii. Dle Dismana (2011) se dotazník považuje za vysoce efektivní techniku, která může postihnout velký počet jedinců při relativně malých nákladech. V porovnání s rozhovorem nemusí dotazovaní odpovídat ihned a mají dostatek času na rozmyšlení (Disman, 2011). Dotazník se skládal ze 14 otázek, pomocí nichž se snažil zodpovědět výzkumné otázky a následně cíl výzkumu. Dotazník byl sestaven výstižně a v co nejkratší formě, aby dotazované neodradil a nezatěžoval. Při tvorbě dotazníku byly použity zejména uzavřené otázky, otevřená otázka byla položena pouze při dotazu respondenta na věk. V souvislosti s dotazem, jak respondenti získávají informace o možnostech celoživotního vzdělávání, byla k uzavřené formě otázky, vložena možnost dopsání jiného způsobu, než výčet nabízel. Jinak byl výčet nabízených odpovědí stanoven u otázek, tak aby maximálně uspokojil respondenta. Dotazování prostřednictvím dotazníků bylo anonymní a na dobrovolné bázi. Ukázka dotazníku, který byl užit v kvantitativním šetření, je možno si prostudovat v příloze (viz příloha č. 1). 2.3 Charakteristika vzorku respondentů Dotazník byl určen pro všeobecné sestry pracující v nemocnici, na lůžkových odděleních a v ambulantní sféře. Za zdravotnické zařízení byla zvolena Nemocnice Břeclav, příspěvková organizace, která byla vybrána v souvislosti s regionálním měřítkem ve vztahu k trvalému bydlišti osoby, která výzkum prováděla. Celkem bylo distribuováno 111 dotazníků, a to jak v lůžkovém, tak i v ambulantním traktu nemocnice. Návratnost dotazníků se pohybovala okolo 94 % (tj. 104 správně vyplněných dotazníků). Respondenti byli v úvodu dotazníku obeznámeni se skutečností, že dotazník je zcela anonymní a že získané údaje poslouží pouze pro potřeby této bakalářské práce. 34

35 2.4 Charakteristika výzkumného prostředí a průběh výzkumu Dříve než bylo uskutečněno kvantitativní šetření prostřednictvím dotazníků, byla oslovena o povolení hlavní sestra pro nemocnici Břeclav. Žádost byla kladně vyřízena a na základě ní bylo uskutečněno šetření (viz příloha č. 2). Kvantitativní šetření bylo zahájeno v prosinci 2016 prostřednictvím distribuce dotazníků na tato oddělení: Dětské oddělení, Dětské oddělení JIP, Interní oddělení, Neurologické oddělení, Chirurgické oddělení, Gynekologicko-porodní oddělení, Plicní oddělení, Ortopedické oddělení, Chirurgickou ambulanci. Všechny dotazníky byly poskytnuty v tištěné formě. 2.5 Zpracování získaných dat Pro zpracování dotazníků byl využit program Microsoft Office Excel 2010 a Microsoft Word Zjištěné informace jsou zpracovány do grafů, které prezentují výsledky uskutečněného výzkumu. 35

36 2.6 Prezentace výsledků kvantitativního šetření Otázka č. 1 Jaký je Váš věk? 6% 2% 6% 14% 17% let let let let let 13% 17% let let 60 a více let 25% Graf 1 Věkové složení respondentů Výše uvedený graf znázorňuje věkové zastoupení dotázaných respondentů. Z celkových 104 respondentů je nejčastěji zastoupena skupina všeobecných sester mezi lety, což je 25 % (tj. 26 respondentů). Druhou nejčastější zastoupenou věkovou skupinu všeobecných sester jsou sestry ve věkovém rozmezí let, ve stejném početním zastoupení byla i věková skupina v rozmezí let v procentuálním vyjádření je to 17 % (tj. 18 respondentů). 14 % (tj. 15 respondentů) čítá skupina ve věkovém rozmezí let. Věkovou skupinu mezi let tvoří 13 % (14 respondentů) a věkové skupiny mezi lety a lety tvoří každá 6 % (tj. 6 respondentů). Nejmenší zastoupení měla věková skupina 60 let a více, jenž má 2 % (tj. 2 respondenty). 36

37 Otázka č. 2 Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? 15% 4% středoškolské s maturitou vyšší odborné 27% 54% vysokoškolské bakalářského stupně vysokoškolské magisterského stupně Graf 2 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů Respondentům byl nabídnut výběr ze čtyř druhů možností dosaženého vzdělání. Za nejčastější nejvyšší dosažené vzdělání bylo uvedeno středoškolské vzdělání s maturitou. Tudíž lze konstatovat, že všeobecné sestry disponují nejčastěji středoškolským vzděláním 54 % (tj. 56 respondentů). Vyšší odborné vzdělání uvedlo 27 % (tj. 28 respondentů) a 15 % (tj. 16 respondentů) má ukončeno vysokoškolské vzdělání bakalářského stupně. Pouze 4 % respondentů sdělilo, že jsou absolventy vysokoškolského vzdělání magisterského stupně. 37

38 Otázka č. 3 Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví? 1% 10% 9% 68% 12% méně než 2 roky 2-6 let 7-11 let let déle než 17 let Graf 3 Délka praxe respondentů ve zdravotnictví Nejvíce dotázaných respondentů označilo délku své praxe v rozmezí déle než 17 let, v procentuálním vyjádření to je 68 % (tj. 71 respondentů). Tato převaha naznačuje, že výzkumného šetření se zúčastnil, velmi zkušený zdravotnický personál. 12 % dotázaných respondentů uvedlo délku praxe v rozmezí let (tj. 13 respondentů). 10 % (tj. 10 respondentů) uvedlo délku praxe v rozmezí 2-6 let a 9 % (tj. 9 respondentů) pracuje 7-11 let v této profesi. Pouze 1 % (1 respondent) odpověděl, že pracuje méně než 2 roky. 38

39 Otázka č. 4 Souhlasíte s nutností celoživotního vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví? 20% Ano Ne 80% Graf 4 Celoživotní vzdělávání jako nutnost v praxi respondentů Z celkového počtu respondentů (tj. 104 osob) považuje 80 % (tj. 83 respondentů) celoživotní vzdělávání ve své praxi za nutné. 20 % (tj. 21 respondentů) se vyjádřilo, že nepřikládá až takovou váhu potřebě se celoživotně vzdělávat. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že celoživotní vzdělávání je nezbytná součást praxe všeobecných sester. 39

40 Otázka č. 5 Uvítal(a) byste, aby Váš zaměstnavatel ve Vaší pracovní době poskytoval prostor pro vzdělávání se v rámci celoživotního vzdělání? 4% Ano Ne 96% Graf 5 Možnost celoživotního vzdělávání v rámci pracovní doby Naprostá většina dotázaných respondentů by ocenila, kdyby jim zaměstnavatel umožnil se celoživotně vzdělávat v pracovní době 96 % (tj. 100 respondentů). Pouze 4 % (tj. 4 respondenti) uvedlo, že o tuto možnost nemá zájem. Názory respondentů sdělují jasné stanovisko a to, že jsou ochotni se celoživotně vzdělávat, avšak by ocenili, kdyby jim zaměstnavatel vyčlenil na tuto činnost prostor v pracovní době. 40

41 Otázka č. 6 Umožňuje Vám zaměstnavatel prohlubovat nebo zvyšovat své vzdělání? 18% Ano Ne 82% Graf 6 Podpora zaměstnavatele v rámci zvyšování a prohlubování vzdělávání respondentů Při zkoumání, zda zaměstnavatel umožňuje všeobecným sestrám prohlubovat nebo zvyšovat své vzdělání ze 104 respondentů, uvedlo 82 % (tj. 85 respondentů) odpověď ano, a zbývajících 18 % (tj. 19 respondentů) uvedlo, že ne. Z výše uvedeného výsledku je zřejmé, že podpora zaměstnavatele v rámci zvyšování a prohlubování vzdělávání respondentů panuje. Nicméně v 18 % byl vysloven nesouhlas, což poukazuje i na určité rezervy, které by měl zaměstnavatel napravit. 41

42 Otázka č. 7 Jak informace o možnostech celoživotního vzdělávání získáváte? 20% 33% Od nadřízeného Od kolegy 29% Mediálními prostředky (internet, rádio, televize, noviny) Zjišťuji si je sám(a) 18% Graf 7 Způsoby získávání informací o možnostech celoživotního vzdělávání Výše uvedené grafické znázornění prezentuje, jakým způsobem všeobecné sestry získávají informace o celoživotním vzdělávání. U této zkoumané otázky bylo respondentům nabízeno více možností odpovědí. Z celkového počtu 104 respondentů odpovědělo nejčastěji a to 33 % (tj. 68 respondentů), že informace získávají od nadřízeného. Jako druhou nejčastější variantu odpovědělo 29 % (tj. 58 respondentů), že informace získávají mediálními prostředky (internet, rádio, televize, noviny). Dále 20 % (tj. 40 respondentů) si informace zjišťuje samo a zbývajících 18 % (tj. 37 respondentů) je informováno o možnostech kolegou. Žádný z respondentů nevyužil možnost jiné, kde měl možnost uvést další alternativní možnost získávání informací o celoživotním vzdělávání. 42

43 Otázka č. 8 Využíváte získané informace ze vzdělávacích akcí v praxi? 14% 6% 39% Ano, využívám je při své práci Ano, ale jen někdy Chtěl(a) bych, ale v praxi tyto poznatky využít nelze 41% Ne Graf 8 Užití získaných informací ze vzdělávání v praxi respondentů Zkoumání, zda respondenti získané informace ze vzdělávacích akcí promítají do praxe, přineslo zjištění, že 41 % (tj. 43 respondentů) takto činí ale jen někdy. 39 % (tj. 41 respondentů) uvedlo jednoznačně, že nově nabyté informace aplikují do praxe. 14 % (tj. 14 respondentů) označilo odpověď, že mají zájem nové informace využít, ale jejich praxe jim to neumožňuje. Zbylých 6 % (tj. 6 respondentů) uvedlo, že informace ze vzdělávacích akcí nevyužívají. 43

44 Otázka č. 9 Předáváte si informace získané na vzdělávacích akcích, mezi ostatní členy ošetřovatelského týmu? 6% Ano Ne 94% Graf 9 Předávání informací ze vzdělávacích akcí v ošetřovatelském týmu Z výše uvedeného grafického znázornění je patrno, jestli si respondenti informace získané na vzdělávacích akcích mezi sebou předávají. 94 % (tj. 98 respondentů) uvedlo, že distribuce nově nabytých znalostí v rámci ošetřovatelského týmu je zavedena. 6 % (tj. 6 respondentů) uvedlo, že nově nefunguje součinnost mezi kolegy v této oblasti. 44

45 Otázka č. 10 Myslíte si, že má vliv úroveň vzdělání sestry na kvalitu poskytované ošetřovatelské péče? 11% 28% Ano Záleží na přístupu sestry Ne 61% Graf 10 Vliv úrovně vzdělání na kvalitu poskytované péče dle názorů respondentů Výše uvedené grafické znázornění ukazuje, jak hodnotí respondenti vliv úrovně vzdělání na kvalitu poskytované ošetřovatelské péče. 61 % (tj. 64 respondentů) odpovědělo, že záleží na přístupu všeobecné sestry. 28 % (tj. 29 respondentů) uvedlo, že jednoznačně má vliv úroveň vzdělání na poskytovanou péči. Zbylých 11 % (tj. 11 respondentů) se vyjádřilo, že úroveň vzdělání neovlivňuje poskytovanou péči v praxi. 45

46 Otázka č. 11 Kterou formu celoživotního vzdělávání byste upřednostnil(a)? Specializační vzdělávání 20% 3% 19% Semináře, konference, školící akce Odborné kurzy Publikační a pedagogická činnost 16% 22% Odborná stáž 3% 17% E-learningový kurz Studium navazujících studijních programů Graf 11 Preference forem celoživotního vzdělávání optikou respondentů Respondentů byl nabízen výčet forem celoživotního vzdělávání v souvislosti se zákonem č. 96/2004, Sb. Nabízeno bylo sedm možností, jak je výše uvedeno v grafickém znázornění. Největší preference byla zaznamenána u 22 % (tj. 23 respondentů) u možnosti semináře, konference, školící akce. 20 % (tj. 21 respondentů) označilo formu e-learningový kurz.19 % (tj. 20 respondentů) uvedlo specializační vzdělávání. 17 % (tj. 18 respondentů) odpovědělo, že preferují odborné kurzy. Odpověď odborná stáž zvolilo 16 % (tj. 16 respondentů). Ve stejném procentní zastoupení 3 % (tj. 3 respondenti) měla volba publikační a pedagogické činnosti a studium navazujících studijních programů. 46

47 Otázka č. 12 Jaký stupeň vzdělání považujete pro profesi všeobecné sestry za důležitý? 23% 5% 1% Středoškolský Středoškolský s pomaturitní specializací Vyšší odborný 10% 61% Vysokoškolský, bakalářský Vysokoškolský, magisterský Graf 12 Důležitost stupně vzdělání v profesi všeobecné sestry Názor respondentů na důležitost stupně vzdělání všeobecných sester v jejich profesi vyobrazuje výše uvedený graf. Nejvíce byl preferován středoškolský stupeň, uvedlo ho 61 % (tj. 64 respondentů). Dále pak 23 % (tj. 24 respondentů) označilo vyšší odborný. 10 % dotázaných (10 respondentů) uvedlo středoškolský stupeň s pomaturitní specializací. Jako odpověď vysokoškolský, bakalářský označilo 5 % (tj.5 respondentů) a pouze 1 % (tj. 1 respondent) si myslí, že je důležitý vysokoškolský, magisterský. 47

48 Otázka č. 13 Co vnímáte jako hlavní výhodu pro všeobecnou sestru, která absolvovala vysokoškolské studium? Zdokonalení péče o pacienty 3% 9% 14% 14% Rozvoj teorie ošetřovatelství Lepší komunikační dovednosti Modernější ošetřovatelské postupy Lepší uspořádání práce 28% 13% Finanční ocenění 4% 15% Lepší spolupráce v týmu Žádnou Graf 13 Výhody vysokoškolského studia u všeobecných sester dle názoru respondentů Absolvované vysokoškolské studium přináší všeobecným sestrám řadu výhod, výše uvedené grafické znázornění prezentuje nejčastěji vnímané výhody dle názoru respondentů. Za nejlepší přínos vysokoškolského studia bylo označeno finanční ocenění, uvedlo ho 28 % (tj. 61 respondentů). Za druhou nejčastější výhodu je považováno uplatňování modernějších ošetřovatelských postupů, tento názor uvedlo 15 % (tj. 32 respondentů). 14 % (tj. 31 respondentů) se vyjádřilo, že absolvování vysokoškolského vzdělání jim umožňuje lepší péči o pacienty. Stejný počet respondentů (14 % - tj. 30 respondentů) se domnívá, že vysokoškolské vzdělávání přispívá k rozvoji teorie ošetřovatelství. 13 % (tj. 29 respondentů) vypovědělo, že vysokoškolské vzdělání zlepšuje komunikační dovednosti všeobecných sester. 4 % (tj. 10 respondentů) si myslí, že vysokoškolské vzdělání má vliv na uspořádání práce. 3 % (tj. 6 respondentů) uvedlo jako odpověď lepší spolupráci v týmu. 9 % respondentů uvedlo, že vysokoškolské vzdělání nepřináší žádné výhody všeobecným sestrám (tj. 20 respondentů). 48