Církve a české školství. Záboj Horák

Transkript

1 Církve a české školství Záboj Horák

2 Chtěl bych na tomto místě poděkovat oběma recenzentům knihy, prof. JUDr. Jiřímu Rajmundu Treterovi a doc. JUDr. Stanislavu Přibylovi, Ph.D., IC.D., za provedené recenze. Za řadu cenných připomínek děkuji svým kolegům učitelům z Právnické fakulty Univerzity Karlovy a spolupracovníkům z vedení Společnosti pro církevní právo. Můj srdečný dík náleží i pracovníkům nakladatelství Grada Publishing, a.s., redaktorům, korektorům i sazeči, za jejich pečlivou práci. Poznámka: Údaje v knize jsou zachyceny podle právního stavu k 30. červnu 2011.

3 Církve a české školství Právní zajištění působení církví a náboženských společností ve školství na území českých zemí od roku 1918 do současnosti Záboj Horák

4 Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. JUDr. Záboj Horák, Ph.D. Církve a české školství Právní zajištění působení církví a náboženských společností ve školství na území českých zemí od roku 1918 do současnosti Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 tel.: , fax: jako svou publikaci Recenzovali: prof. JUDr. Jiří Rajmund Tretera doc. JUDr. Stanislav Přibyl, Ph.D., IC.D Odpovědný redaktor Zdeněk Kubín Sazba a zlom Antonín Plicka Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 264 Vydání 1., 2011 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Grada Publishing, a.s., 2011 ISBN (tištěná verze) ISBN (elektronická verze ve formátu PDF)

5 Obsah Zkratky... 9 Úvod: obsahové a časové vymezení Církve a školství Náboženská svoboda a školství Tři oblasti uplatňování náboženské svobody ve školství Církevní školství Vyučování náboženství Výuka teologie Geografické a časové vymezení Právní postavení církevního školství v českých zemích Důvody ke zřizování církevního školství v historickém pohledu Církevní školství Církevní školství a vzdělávací ústavy v oblasti národního školství Církevní školství a vzdělávací ústavy na úrovni středních škol Přehled vybraných katolických církevních škol a výchovných zařízení Evangelické církevní školy a vzdělávací ústavy Židovské školy Změny v českém pohraničí po jeho okupaci z

6 1.3 České církevní školství Postihy směřující proti českému školství jako celku Některá specifika týkající se církevních škol Protižidovské zásahy České církevní školství české církevní školství v době likvidace Zákon o jednotné škole Ústava z 9. května Církevní školy ve školních letech 1948/1949 a 1949/ Obnova církevního školství po roce Mezinárodněprávní předpoklady Iniciativy zasazující se o vznik nových církevních škol Právní zajištění církevního školství Založení prvních církevních škol Právní úprava církevního školství v letech Proměny právní úpravy v letech Školství a výchova v předpisech církví a náboženských společností Církevní školy v současném školském systému ČR Financování církevních škol a církevních školských zařízení Právní postavení učitelů a dalších pedagogických pracovníků Právní postavení dětí, žáků a studentů Vyučování náboženství ve škole a jeho právní úprava Náboženství v letech Ústavní listina z roku Státem uznané církve a náboženské společnosti Statistické údaje o náboženském vyznání a školách Náboženství v národních školách Náboženství ve středních školách

7 2.2 Náboženství v letech Náboženství v letech Náboženství v letech Vývoj v letech Specifika školního roku 1952/ Vývoj v letech Intermezzo Pookupační normalizace a vývoj do roku Statistické údaje o výuce náboženství Náboženství od roku 1989 do současnosti Přehodnocení dosavadních přepisů Vývoj v letech Úprava od účinnosti školského zákona z roku Soudobé modely výuky náboženství ve školách Právní postavení teologických fakult a seminářů Podoby teologického studia obecně Teologické fakulty Teologické semináře Spojitost právní úpravy postavení teologických fakult a seminářů Teologické studium Bohoslovecké fakulty Semináře teologické studium a Od září 1938 do března Od března 1939 do listopadu Výuka teologie po uzavření českých vysokých škol Bohoslovecké fakulty a semináře Teologické studium v letech Změny v roce Další vývoj postavení bohosloveckých fakult do roku

8 3.5 teologické studium od proměn na jaře 1990 do současnosti Teologické fakulty Teologické fakulty od roku 1998 do současnosti Teologické fakulty a jejich současné působení Závěr: výhled do budoucnosti Summary Prameny Literatura

9 Zkratky c. canon, kánon cc. canones, kánony CČSH Církev československá husitská CČS Církev československá cf. confer (srovnej) CMTF UP Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci CSsR Congregatio Sanctissimi Redemptoris, tj. řeholní kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, redemptoristé č.j. číslo jednací ČCE Českobratrská církev evangelická ČSR Československá republika, Česká socialistická republika ( ) ČSFR Česká a Slovenská federativní republika ČSSR Československá socialistická republika EA Evangelická akademie eds. editors (vydavatelé) ETF UK Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy FS ČSSR Federální shromáždění Československé socialistické republiky HTF UK Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy ibid. ibidem, tamtéž JU Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Kčs korun československých ( ) KEBF Komenského evangelická bohoslovecká fakulta v Praze KNV krajský národní výbor KPBŠ Klub přátel bratrských škol KSČ Komunistická strana Československa KTF UK Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze KVŘP Konference vyšších představených mužských řeholí v ČR

10 10 Církve a české školství min. ministerský min. šk. a nár. osv. Ministerstvo školství a národní osvěty MŠaNO Ministerstvo školství a národní osvěty MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy MŠVU Ministerstvo školství, věd a umění ONV okresní národní výbor OP Ordo Praedicatorum, řád bratří kazatelů, dominikánů; zkratku užívají členové mužské i ženské větve řádu o.p.s. obecně prospěšná společnost OSF Školské sestry sv. Františka P. pater, otec; označení pro katolického kněze, zejména řeholního prel. prelát; katolický duchovní vyššího postavení ř. z. říšský zákoník SDB Societas Doni Bosci, Společnost Dona Jana Bosca, řeholní kongregace salesiánů SG státní geodezie SJ Societas Iesu, Společnost Ježíšova, řeholní řád jezuitů SM Soror Mariae, sestra Mariina; ve většině ženských řádů a kongregací je užíváno jako označení pro řeholnici, psáno před jménem SPVC Sekretariát pro věci církevní ministerstva kultury ČSR SÚC Státní úřad pro věci církevní TF JU Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Ú. l. Úřední list ÚNV hl. m. Prahy Ústřední národní výbor hlavního města Prahy UP Univerzita Palackého v Olomouci ÚV KSČ Ústřední výbor Komunistické strany Československa VŠB Vysoká škola bohovědná československé církve Z.z. Zbierka zákonov (Slovenské republiky)

11 Úvod: obsahové a časové vymezení Církve a školství Jednou z významných součástí vědy konfesního práva 1 v České republice i v ostatních evropských i amerických zemích je výklad o právní úpravě účasti církví a náboženských společností na vzdělávacím procesu v dané společnosti a státě. Jejich účastí na poskytování výchovy a vzdělání se zabezpečuje: svoboda náboženského vyznání jednotlivců a jejich sdružení, právo na vzdělání a informace v oblasti náboženské a teologické, a to jak věřících, tak těch, kdo náboženskou víru nevyznávají. Od počátku přihlížíme k podstatnému rozdílu mezi výukou náboženství jako učebního předmětu základních a středních škol a teologií jako vědou, zařazenou do vysokoškolského studia a užívající ve svém bádání podobných metod jako vědy ostatní, zejména vědy humanitní. V náboženství jde především o výuku základů nauky určitého náboženského vyznání. Předmět náboženství je úzce spjat s vyznáním, jehož obsah má reprodukovat. Proto rozlišujeme, zda jde o vyučování náboženství katolickému, evangelickému, husitskému, pravoslavnému, židovskému apod. Obsahově se tato výuka podobá, protože v případě těch vyznání, která jsou založena na Bibli (tj. u všech shora jmenovaných), jde především o výklad této přední památky evropsko-americké kultury. V podrobnějším výkladu si přiblížíme rozdíl mezi školní výukou náboženství, která je otevřena každému zájemci, a náboženskou přípravou uvnitř církví, která má zvěstně-vyznavačský charakter, je určena věřícím a nazýváme ji katechezí. Mohou se sice částečně překrývat, avšak metodologický přístup je odlišný, tak jako je odlišný i okruh posluchačů. 1 K pojmu konfesního práva viz TRETERA, Jiří Rajmund Stát a církev v právních dějinách. In MALÝ, Karel; TOMÁŠEK, Michal et al. Nové jevy v právu na počátku 21. století, I., Historické impulzy rozvoje práva, Karolinum, 2009, s. 230.

12 12 Církve a české školství Také teologické fakulty, které tradičně patří k základu univerzit, rozlišujeme na fakulty teologie katolické, evangelické, husitské, pravoslavné a jiné, protože jde pokaždé o jiný přístup k matérii této vědy, odpovídající příslušnému vyznání nebo skupině vyznání. I zde je dána značná otevřenost přístupu ke vzdělání, neboť ke studiu teologie v kterémkoliv věroučném zaměření jsou zváni všichni zájemci. Spojovat teologické fakulty různých konfesních zaměření do jedné se ve světovém měřítku projevilo jako neúčelné, protože by došlo k setření rozdílů mezi jednotlivými směry. Spolupráce jednotlivých teologických fakult mezi sebou a s ostatními vysokoškolskými fakultami je přitom usnadňována zařazením teologických fakult do univerzit. Poskytování výuky náboženství na všech základních a středních školách, teologického bádání na vysokých školách a zřizování církevních škol k obecné výuce všem předmětům se v průběhu posledních staletí stalo projevem jak náboženské svobody jednotlivce, tak i náboženských sdružení jednotlivců, zvaných církve a náboženské společnosti (tedy náboženské svobody individuální i kolektivní). Zdvojený a současně spojitý výraz církve a náboženské společnosti je vyjádřením pro náboženská sdružení na vrcholné úrovni. Tento výraz je používán v právních předpisech některých středoevropských zemí i v jejich právní teorii. Také základní předpis současného českého konfesního práva, tj. zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), jej používá, ve svém nadpise i v textu. O tom, které z obou tradičních a konfesními zákony používaných označení ta která církev či náboženská společnost použije, je otázkou její svobodné volby. Uvedená alternativa není závazná (exkluzivní), takže existuje i třetí možnost: v názvu církve i náboženské společnosti se nemusí objevit žádné z obou uvedených označení. 2 V odborném textu lze po předchozím upozornění užít i slovní zkratku církve pro církve i náboženské společnosti. A tak budeme i zde v dalším textu užívat této slovní zkratky, s výhradou případů citace oficiálního názvu a textu jednotlivých zákonů. 2 TRETERA, Jiří Rajmund Stát a církve v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 70.

13 Úvod: obsahové a časové vymezení 13 Náboženská svoboda a školství Zajištění volného toku informací náboženského charakteru a badatelské činnosti teologické a nábožensko-pedagogické nejen uvnitř církví, ale i navenek, zejména prostřednictvím školního systému, se týká především dětí a mládeže, tedy žáků základních a středních škol, i vysokoškolských studentů, v neposlední řadě ale i těch, kteří vyučování zajišťují, zejména pak příslušných učitelů a pracovníků školské správy. Povinnost zajistit tuto svobodu vyplývá z právního řádu České republiky, zejména z jeho ústavních předpisů i z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které mají ve smyslu Ústavy ČR, tj. ústavního zákona č. 1/1993 Sb., 10, přednost před zákonem. Z hlediska předmětu této monografie jde především o následující ustanovení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky a mezinárodních smluv: 1. Listina základních práv a svobod z Čl. 16 (1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám, nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu (3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách. 2. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z Čl. 18 (1) Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Toto právo zahrnuje v sobě svobodu vyznávat nebo přijmout náboženství či víru podle vlastní volby a svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať už veřejně, nebo soukromě, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou, zachováváním obřadů a vyučováním 3 Poprvé publikována jako příloha ústavního zák. č. 23/1991 Sb. z Do českého ústavního pořádku převzata ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., čl. 3, čl. 112, a publikována pod č. 2/1993 Sb. 4 Pro ČSSR se tento pakt stal závazným ke dni a byl publikován pod vyhl. č. 120/1976 Sb.

14 14 Církve a české školství (4) Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují respektovat svobodu rodičů, a tam, kde je to vhodné, poručníků, zajistit náboženskou a morální výchovu svých dětí podle vlastního přesvědčení rodičů nebo poručníků. 3. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z Čl. 13 (3) Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují respektovat svobodu rodičů, případně poručníků, zvolit pro jejich děti jiné školy než ty, které byly zřízeny veřejnými orgány, které odpovídají takové minimální úrovni vzdělání, jaká je stanovena nebo schválena státem, a zajišťovat náboženskou a morální výchovu jejich dětí ve shodě s jejich vlastním přesvědčením 4. Úmluva o právech dítěte z Čl. 14 (1) Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. (2) Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají práva a povinnosti rodičů, a v odpovídajících případech zákonných zástupců, usměrňovat dítě při výkonu jeho práva způsobem, který odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem. 5. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ze , ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 7 Čl. 9 (1) Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání; toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení, jakož i svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, prováděním náboženských úkonů a zachováváním obřadů 5 Pro ČSSR se tento pakt stal závazným ke dni a byl publikován rovněž pod vyhl. č. 120/1976 Sb. 6 Pro ČSFR vstoupila v platnost , viz sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb. 7 Pro ČSFR závazná od , viz sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.

15 Úvod: obsahové a časové vymezení Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod z Čl. 2 Nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání. Při výkonu jakýchkoliv funkcí v oblasti výchovy a výuky, které stát vykonává, bude respektovat právo rodičů zajišťovat tuto výchovu a vzdělání ve shodě s jejich vlastním náboženským a filozofickým přesvědčením Tři oblasti uplatňování náboženské svobody ve školství V českých zemích, podobně jako ve většině ostatních evropských států, se v teorii konfesního práva pojednává o shora uvedené problematice tak, že bývá rozdělena do tří částí. Jde o právní úpravu: 1. církevního školství, 2. vyučování náboženství ve školách bez rozdílu jejich zakladatele, 3. výuky teologie a vědeckého bádání v teologii na vysokoškolské úrovni. Obvyklé rozdělení konfesněprávní tematiky týkající se školství do tří uvedených bloků sleduje i tato monografie, a proto je v tomto smyslu rozdělena do tří kapitol tomu odpovídajících. Církevní školství V kapitole týkající se církevního školství se probírá právní úprava zakládání a vedení církevních škol a škol náboženských společností 9 v rámci školského systému ve státě platného, a to od škol mateřských a škol zajišťujících povinnou 8 Pro ČSFR závazný od , viz sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. 9 Také zde napříště užíváme (ve shodě s běžnou praxí) pojmu církevní školy i pro školy náboženských společností, zejména též pro školy židovské.

16 16 Církve a české školství školní docházku až po školy poskytující jakékoliv vyšší vzdělání po ukončení povinné školní docházky. Postavení a úloha církevních škol a vnímání jejich poslání se v proměnách času v jednotlivých zemích mění. Tak tomu je i v českých právních dějinách. V minulosti i dnes církevními školami procházela obvykle jen menší část dětí a studentů příslušného vyznání; pro naši oblast byla vždy typická otevřenost těchto škol i žákům a studentům příslušejícím k jiným vyznáním. V současnosti se tato otevřenost projevuje i ve vztahu k mládeži, která se nehlásí k žádnému vyznání. Nelze opomenout, že v minulosti měly církevní školy, zvláště některých menšinových vyznání, charakter konfesně obranný, na což upozorňujeme na příslušných místech. Někdy, zejména za první republiky nebo snad i dnes, jsou církevní školy veřejností vnímány jako výběrové školy, o čemž svědčí všeobecně známá snaha mnohých rodičů, a to bez rozdílu vyznání, umístit své děti právě na těchto školách. Počet uchazečů obvykle výrazně převyšuje počet míst, která jsou k dispozici. Představy veřejnosti o nadprůměrné odborné nebo pedagogické úrovni církevních škol ovšem nemusí vždy odpovídat skutečnosti, avšak všeobecná snaha církevních škol, aby úroveň výuky a výchovy jimi poskytované neklesla pod průměr ostatních škol, je pochopitelná. Příznivý postoj veřejnosti k hodnocení úrovně církevních škol v České republice byl v červnu 2011 podtržen jejich vysoce nadprůměrným umístěním při celostátním posuzování výsledků státních maturit: mezi nejlepšími deseti gymnázii se umístila vedle šesti veřejných a jednoho soukromého gymnázia celkem tři církevní gymnázia, což je opravdu veliký počet, uvědomíme-li si, že církevní gymnázia tvoří jen nepatrný zlomek mezi českými gymnázii. 10 Vyučování náboženství V kapitole týkající se úpravy vyučování náboženství se pojednává o právní úpravě organizace výuky náboženství ve veškerém školství, veřejném, církevním i soukromém. Také tato úprava prochází proměnami, zejména od výuky kdysi 10 Cf. výsledky uveřejněné v Lidových novinách ze dne 24. června 2011.

17 Úvod: obsahové a časové vymezení 17 povinné a konfesně zaměřené, k výuce nepovinné a otevřené všem bez rozdílu vyznání. Zvlášť pozoruhodná je obsahová proměna od dříve zdůrazněného doplňování znalostí potřebných v životě církve k podání hlubšího vhledu do biblických dějů jako základů evropsko-americké civilizace. Výklad obsahu Bible a církevních tradic bývá doprovázen kapitolami z církevních dějin a výkladem základních pojmů světových náboženství (religionistikou). Výuka teologie Do kapitoly týkající se výuky teologie je zařazena především právní úprava výuky a vědeckého bádání na teologických fakultách (do roku 1991 zvaných bohosloveckými). Jejich specifikem na českém území je (podobně jako v některých dalších středoevropských zemích) tradice státních teologických fakult, respektive teologických fakult státních univerzit (veřejných univerzit). Podle recentních právních předpisů nic nebrání církvím zakládat též soukromé vysoké školy i s teologickými fakultami, ale dosud se tak nestalo. Současná úprava týkající se pěti teologických fakult na veřejných univerzitách v České republice nepochybně církvím vyhovuje. Do roku 1950 byla u nás teologie na vysokoškolské úrovni přednášena také v řadě seminářů různých církví, a pokud jde o katolickou teologii, také v některých seminářích diecézních a řeholních. Vzhledem k četným dotazům a zájmu veřejnosti o charakteristiku tohoto typu teologického vzdělání v minulosti a také o jeho vymezení vztahu k fakultní výuce teologie zařazujeme do uvedené třetí kapitoly této monografie týkající se výuky teologie i vstup věnovaný této tematice jako historické. O vyšších teologických školách pomaturitních, zakládaných dnes některými církvemi (včetně několika takových škol založených jednotlivými složkami katolické církve) v uvedené třetí kapitole monografie nepojednáváme. Tuto tematiku jsme zařadili do její první kapitoly, věnované souhrnně církevním školám. V neposlední řadě považujeme za vhodné již v tomto úvodu upozornit na značný posun v postavení a vnímání úkolů teologických fakult v minulosti a dnes. Od poslední dekády 20. století k němu došlo v zahraničí i v našich zemích. S tím je spojeno i markantní zvýšení početnosti akademické obce teologických fakult, tj. posluchačů i učitelského sboru.

18 18 Církve a české školství Zatímco v minulosti byly teologické fakulty vnímány jako vysoké školy, respektive jako součásti vysokých škol připravující především budoucí duchovní na výkon jejich povolání, v současné době je studium teologie otevřeno široké veřejnosti za účelem šíření vzdělání i bádání v předmětné oblasti. Kandidáti duchovního stavu tvoří obvykle jen menšinu posluchačů teologických fakult, většinu tvoří příslušníci laického stavu; celkový počet studentů teologických fakult se v našich zemích zvýšil nejen ve srovnání s dobou totalitního režimu, ale i se stavy předválečnými. Neduchovenští absolventi a absolventky teologických fakult nalézají své široké uplatnění v církvích jako učitelé náboženství, pastorační asistenti, pracovníci diecézních a ústředních orgánů církevní správy, členové církevních soudů, ale i mimo církve, a to jako kulturní pracovníci v rozmanitých sektorech. Vedle vlastní výuky teologie bývají na teologických fakultách akreditovány i některé jiné jí blízké obory, které jsou věcně s teologií a jejími poznatky spojeny, takže jejich studium právě na teologických fakultách se projevuje jako vysoce účelné. Tak například studium dějin křesťanského umění je nutně spjato s poznatky v oboru teologie. Geografické a časové vymezení A nyní zbývá ještě osvětlit, jak jsme dospěli k výběru období, kterému se v této monografii věnujeme, a vymezili území, jehož se týká. Pokud jde o území, jde výlučně o oblast zemí Koruny české, tvořící dnešní Českou republiku, jak se o nich zmiňuje její Ústava, tj. ústavní zák. č. 1/1993 Sb., ve své Preambuli. Tedy o území Čech, Moravy a Slezska. Na potřebných místech se ovšem nevyhýbáme zmínkám týkajícím se shod nebo rozdílů s právní úpravou na Slovensku, zejména pokud jde o dobu existence společného československého státu. Obtížnější bylo rozhodnout se pro časový úsek, který má být sledován. V centru našeho zájmu je stav od roku Avšak lze současnost opravdu dobře pochopit bez historických souvislostí, bez vnímání zkušeností z dob minulých, na něž přítomný právní řád navazuje a často i citlivě reaguje? Je li ohled na právní souvislost s minulostí důležitou součástí bádání ve všech oborech platného práva, pak v oboru konfesního práva to podle našeho názoru platí obzvlášť výrazně. Proto jsme dospěli k závěru pojmout celé pojednání jako právně dějinné. Od kterého data však začít?

19 Úvod: obsahové a časové vymezení 19 Jistě by bylo zajímavé sledovat působení církví ve školství na území českých zemí již od středověku, zejména pak v období renesančním, reformačním a barokním. Zabývat se třeba i specifiky českého školství bratrského i jezuitského, jak se rozvíjelo od 16. století. Podobně by bylo možné zkoumat podíl církevních institucí při budování školství od počátků prosazení přednostní péče státu o školství v době panování Marie Terezie, která význam státní reglementace školství podtrhla svým známým výrokem: Škola je a zůstane vždy politikum. 11 Taková práce, byť i jen informativní, by ovšem svou délkou a rozsahem byla nad rámec našich možností a také obsahově by byla vzdálená současnosti. Proto jsme dali přednost době nejnovější. Jako přelom epoch jsme zvolili vznik samostatného československého státu k 28. říjnu 1918, tedy okamžik, který má podle našeho soudu pro český a slovenský národ zásadní význam. Předmětem našeho zkoumání je právní stav na území českých zemí. I když Česko slovensko mělo zpočátku ráz jednotného státu, tedy nikoliv státu složeného, právní úprava v českých zemích byla značně odlišná od úpravy na Slovensku a Podkarpatské Rusi, a to v důsledku recepce dvojího právního řádu, rakouského a uherského. Projevovalo se to i v oblasti konfesního a školského práva. Zejména vývoj církevního školství byl v obou částech státu dosti odlišný. Každá ze tří kapitol této monografie sleduje vývoj problematiky v historickém sledu, a proto se vždy vrací k roku 1918 jako k výchozímu časovému bodu. V jednotlivých kapitolách se tedy zabýváme i právní úpravou na území českých zemí převzatou z doby monarchie i změnami, které československý právní řád přinesl. Zejména v kapitole věnované církevním školám musíme zpočátku zabíhat do vzdálenější minulosti. Nutno předeslat, že konfesní právo v předlitavské části monarchie prošlo v průběhu 19. století zásadní proměnou od úpravy vlastní katolickému konfesnímu státu po úpravu do značné míry liberální, a to částečně již v důsledku některých právních úprav z let , zejména však na základě vydání základních zákonů č /1867 ř. z., zvaných jako prosincová ústava, Die Schule ist und bleibt allezeit ein Politikum, cf. Slovník veřejného práva československého, svazek IV., s Mezi nimi zásadní význam sehrál Státní základní zákon č. 142/1867 ř. z., o všeobecných právech státních občanů pro království a země na říšské radě zastoupené.

20 20 Církve a české školství tří rakouských květnových zákonů z roku a školského zákona Hasnerova z roku Pokud jde o evangelické církevní školství, obracíme se pro pochopení jeho vývoje do ještě vzdálenější minulosti, do doby jeho prvotního budování v době toleranční ( ), zejména pak do doby dočasného vzrůstu počtu evangelických církevních škol na konci tohoto období i po vydání císařského patentu č. 41/1861 ř. z., kterým byli evangelíci a.v. a h.v. 15 v předlitavských zemích zrovnoprávněni s katolíky. V případě popisu právní úpravy českého církevního školství činíme, jak jinak, pauzu pro léta , kdy neexistovalo. Úpravu výuky náboženství ve škole a úpravu postavení teologických, respektive bohosloveckých fakult v letech však v příslušných kapitolách vykládáme, neboť obojí existovalo, byť se značnými restrikcemi, i za vlády totality. V závěru každé ze tří kapitol sledujeme pozitivní vývoj po 17. listopadu 1989, tedy od obnovení demokracie a náboženské svobody v naší zemi, do dnů současných. 13 Pokud jde o naše téma, jde zejména o zákon č. 48/1868 ř. z., jímž se vydávají základní pravidla o postavení školy k církvi. 14 Zákon č. 62/1869 ř. z., o školách obecných. 15 Augsburského vyznání a helvetského vyznání, tedy luterští a kalvínští.

21 1 Právní postavení církevního školství v českých zemích 1.1 Důvody ke zřizování církevního školství v historickém pohledu V českých zemích existovala tradice, obdobně jako tomu bylo v jiných zemích, podle níž církve a jejich složky zřizují a spravují jistý počet škol vedle škol, zřizovaných světskými vrchnostmi. Zpočátku, v katolickém konfesním státě, jakým český stát od vydání českého a moravského obnoveného zřízení zemského v letech 1627 a 1628 byl, šlo zejména o instituce katolické církve, které takové školy zakládaly. Jednalo se o kláštery, biskupství či jiné součásti katolické církve. Trpěna byla některá soukromá vyučovací zařízení židovská. Od vydání tolerančního patentu v roce 1781 a tolerančních ediktů pro židy z roku 1782 zakládaly své školy na území českých zemí také evangelická církev augsburského vyznání, evangelická církev helvetského vyznání 16 a náboženské obce židovské. Církevní školy byly založeny vedle světských škol a sloužily především dětem příslušníků té konfese, která je zřídila. Tato tradice trvala po staletí Toleranční patent připouštěl i organizaci církve pravoslavné a její školy. K realizaci tohoto práva nedošlo. V tolerančním období nevznikla v českých zemích žádná organizace pravoslavných věřících, protože v této geografické oblasti se k pravoslaví až na několik jednotlivců nikdo nepřihlásil, TRETERA, Jiří Rajmund Stát a církve v České republice, s K právnímu postavení církevních škol a výuce náboženství ve školách v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od vlády Marie Terezie do roku 1918 srov. JANČAROVÁ, Markéta Právní úprava výuky náboženství v Českých zemích v 19. a 20. století. In Revue církevního práva, 2008, č. 39 1/08, s

22 22 Církve a české školství Důvod zřizování církevních škol nebyl vždy stejný. V případě škol zakládaných řeholními řády se realizoval obvykle úmysl, který tyto řády měly ve svých stanovách, tj. věnovat se školnímu vyučování jako svému poslání. Katoličtí biskupové zakládali školy, na nichž se počítalo s tím, že jistý počet jejich absolventů bude získán ke studiu bohosloví a ke kněžství v katolické církvi. Zbývající absolventi získávali takto základ pro jiné humanitní studium nebo úřednickou praxi. Vcelku však lze říci, že jen menšina katolických dětí procházela školami církevními. Jinak tomu bylo v případě škol zakládaných při evangelických sborech a židovských obcích. Tyto školy měly od svého počátku také jistý charakter obranný, neboť veřejné školství bylo dlouhou dobu pod vlivem smýšlení katolické církve. Stupeň vlivu katolické církve na veřejné školství se v průběhu 19. století v českých zemích měnil. Do roku 1848 byl jasným projevem tzv. státního církevnictví (Staatskirchentum), tedy náboženskosti organizované státem za současně vynucené a státnímu vedení podřízené účasti katolických církevních hodnostářů, které z dob osvícenského absolutismu převzal i metternichovský policejní stát. Nakročení k rozšíření občanských svobod od vídeňských revolučních událostí v březnu 1848 má své konsekvence i v právní úpravě školských předpisů. Právní předpisy té doby již definují školy soukromé, 18 mezi něž jsou počítány i školy církevní. Vliv státu na posvětštění výuky ve školách zřizovaných veřejnými autoritami byl posílen. Celkový svobodomyslný vývoj společnosti, prosazovaný v celé monarchii v letech , byl na čas zastaven tzv. silvestrovskými patenty účinnými od Avšak v revolučním mezidobí dosažená práva církví a náboženských společností zůstala zachována. 19 V období bachovského absolutismu ( ) nastala situace, zejména pokud jde o školství, zcela nová, která nebyla jen pouhým návratem do doby před březnem Na krátkou dobu v mezidobí získala katolická církev a její představitelé právo přímé ingerence i do škol zřizovaných veřejnými autoritami, nyní již nikoliv pod státním vedením. Stalo se tak na základě konkordátu uzavřeného mezi Rakouským císařstvím a Apoštolským stolcem roku Na jeho základě došlo od roku 1856 k svěření dozoru nad 18 Například v císařském nařízení č. 309 ř. z. z 27. června 1850, jímžto se vydává, a počínajíc ode dne vyhlášení, v skutek uvádí prozatímní zákon o vyučování soukromém. 19 TRETERA, Jiří Rajmund Stát a církve v České republice, s. 27.

23 Právní postavení církevního školství v českých zemích 23 veřejným školstvím katolickým církevním autoritám. Nastala éra tzv. konkordátních škol. Zdá se, že existence tzv.,konkordátních škol, v nichž pak byly všechny jejich nedostatky přičítány Katolické církvi, ovlivnila pozdější vznik,antiklerikálních postojů některých českých intelektuálů, kteří jimi v dětském věku prošli, jmenovitě prof. Tomáše G. Masaryka ( ). 20 Navzdory konkordátnímu sevření v konfesněprávní a také školské oblasti pokračovala v dědičných zemích domu habsburského již předtím zahájená hluboká školská reforma, začínající u škol vysokých a středních a postupně přecházející i na školství nižší. Tyto reformy, nazývané podle ministra kultu a vyučování hraběte Lva Thuna také reformami Thunovými, se staly základem přímo vzorového školství v našich zemích. I přes výklady konkordátu o privilegiích církve katolické došlo i v této době k dokončení projektu zrovnoprávnění obou tolerovaných evangelických církví s katolickou, započatého již roku 1849 a dokončeného císařským patentem č. 41/1861 ř. z., zvaným protestantský. Zajímavou reakcí evangelických církví, které byly mezitím postaveny naroveň katolické církvi, bylo zmnožení počtu jejich církevních škol, jako určité obrany dětí příslušejících k některému z obou evangelických vyznání před vlivem konkordátních škol. Po rozdvojení Rakouska v roce 1867 a založení dualistické monarchie zvané Rakousko-Uhersko byl základ ústavních poměrů v její západní části, tj. v předlitavském státě, položen zákonem o všeobecných právech státních občanů pro království a země v říšské radě zastoupené č. 142 ř. z. z a ostatními zákony z prosince 1867, které tvoří soubor, pro nějž se ujalo označení prosincová ústava. Ta platila v českých zemích až do roku K provedení prosincové ústavy byly vydány v květnu 1868 tři zákony zvané květnové, které rozhodným způsobem omezily ingerence katolické církve do veřejného života, založené konkordátem. Pro oblast školství k tomuto omezení dochází zákonem č. 48/1868 ř. z., odnímajícím katolické církvi právo dozoru nad předlitavským veřejným školstvím, s výjimkou dohledu nad výukou vlastního náboženství, tj. katolického. Záhy nato došlo k vypovězení konkordátu. Depeší rakouského ministra zahraničních věcí hraběte Friedricha Ferdinanda Beusta (evangelíka!) z července 1870 byl konkordát z roku 1855 jednostranně vypovězen. Tento krok byl odů- 20 Ibid., s. 28, pozn. pod čarou 38.

24 24 Církve a české školství vodněn prohlášením rakouské strany, že druhá strana katolická církev se stala,jinou, v důsledku toho, že První vatikánský koncil vyhlásil a papež Pius IX. potvrdil dogma (článek víry), prohlašující papeže za neomylného, pokud nějaký závěr v otázkách víry a mravů vyhlásil či vyhlásí slavnostně, tj. ex cathedra. Zákonná derogace vnitrostátní účinnosti konkordátu byla povedena zákonem č. 50/1874 ř. z., o zevnitřních (tj. vnějších) poměrech církve katolické. 21 V Předlitavsku od té doby dochází k přechodu od konfesního státu, upřednostňujícího katolicismus, ke státu nekonfesnímu, respektive konfesně neutrálnímu, což se projevuje především v zákonodárství. Některé podzákonné normy a pokyny neprávního charakteru však tuto zákonem upravenou konfesní paritu narušovaly. 22 Tak například pokyny o povinném zahajování výuky ve veřejných školách modlitbou. Tyto excesy byly odstraněny po vzniku republiky. Éra nekonfesního státu v Předlitavsku v letech byla doprovázena zvláštním jevem, kterým bezesporu bylo zakládání řady nových katolických církevních škol, zejména některými mužskými i ženskými řeholními řády a kongregacemi. Také zde šlo do značné míry o obranný charakter, jako krátce předtím v případě škol evangelických. Zatímco u evangelických sborů šlo o obranu proti katolickému vlivu ve veřejném školství, zakládání nových katolických církevních škol sledovalo obranu proti náboženskému indiferentismu nově pojatého veřejného školství. A ještě jeden důvod k rozmnožení katolického školství lze vystopovat. Dochází k němu také v přímé souvislosti s tehdejším rychlým početním vzrůstem ženských řeholních kongregací a zakládáním nových. Vedle kongregací zdravotnických se zakládají i mnohé řády a kongregace školské, a to na celém světě i v naší zemi. Jedno i docela světské vysvětlení tohoto dobového jevu je nasnadě: být řeholnicí, členkou školského řádu nebo kongregace byla tehdy jedna z mála cest, jak mohla v dobách před všeobecnou emancipací dosáhnout i žena veřejné angažovanosti jako učitelka. Řeholnice hojně vyučovaly nejrůznější obory lidského poznání, včetně matematiky a přírodních věd. Současně však od posledních desetiletí 19. století některé jiné církevní školy zanikají, zejména v důsledku hmotných obtíží i v důsledku zeslabení personální 21 TRETERA, Jiří Rajmund První republika a otázka odluky státu a církve. In MALÝ, Karel; SOUKUP, Ladislav (edit.) Československé právo a právní věda v meziválečném období ( ) a jejich místo ve střední Evropě, sv. I., s Cf. MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945, s. 377.

25 Právní postavení církevního školství v českých zemích 25 základny v některých mužských řeholních řádech (v našich zemích např. v případě piaristů). V téže době dochází k rapidnímu úbytku počtu evangelických a židovských škol, opět na základě hmotných obtíží. Říšské a zemské právní předpisy v oboru školství, týkající se samozřejmě také školství církevního, byly souborně vydány v díle Zákony a nařízení u věcech obecného a pokračovacího školství, na ten čas platné v království Českém, třetí rozmnožené vydání, z roku Další podobnou sbírkou jsou Nejdůležitější zákony o školství obecném spolu s učebnými osnovami pro království české. Vydáno z nařízení c. k. ministerstva kultu a vyučování. Nově zpracované vydání je z roku Problém konfesní v té době ustupuje do pozadí před otázkou jazykovou, tj. stálým zápasem o poměr mezi školami jazyka českého a jazyka německého na celém území českých zemí. V uvedeném směru je velmi poučný popis historie českého školství, vypracovaný předními českými odborníky v době těsně před první světovou válkou. Jde o pátý díl souboru Česká politika, s podtitulem Kulturní, zvláště školské úkoly české politiky. Redigoval ho Dr. Zd. V. Tobolka, vydal Jan Laichter na Královských Vinohradech, 1913, obsahuje stran. Dílo je svědectvím o stále se prohlubujícím česko-německého konfliktu, který se projevoval zvláště významným způsobem v oblasti školství. Přináší četná svědectví o tom, že rakouské úřady upřednostňovaly německé školství před českým, zejména v jazykově smíšených oblastech. Trvalá byla i jejich nepřízeň v oblasti vysokého školství. Vůči českému a slovanskému živlu zaujatá a všeobecně nespravedlivá národnostní a státoprávní politika rakousko-uherského státu, jakož i více než půlstoletí trvající neúspěchy české reprezentace v boji za uplatnění českého státního práva a federalizaci říše, to vše ovlivnilo vůli představitelů českého národa v úsilí o obnovení české samostatnosti a konstituování československého státu na sklonku první světové války. Tím spíše, že úsilí zahraničního i domácího odboje bylo podporováno přechodem velkého množství českých a slovenských vojáků na stranu dohodových mocností. Československé legie v Rusku, Itálii a Francii dosáhly počtu mužů Chronologickým seznamem zákonův, rozhodnutí nejvyšších soudů a nařízení vládních, jakož i abecedním seznamem opatřil JUDr. Jaromír Čelakovský. V Praze, tiskem a nákladem Dr. Ed. Grégra, 927 s. 24 V Praze, v císařském královském školním knihoskladě, 1907, 336 s. 25 Cf. MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945, s. 323.

26 26 Církve a české školství 1.2 Církevní školství Zákon č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého, stanovil, že veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti (čl. 2). Takto byl v zájmu společenské stability do nově vytvářeného státního celku recipován rakouský a uherský státní aparát a právní řád. Podle tohoto opatření bývá zákon o zřízení samostatného státu československého označován také jako,recepční norma. 26 Církve se angažovaly v době první republiky československé nadále jak v oblasti národního školství, tj. v souboru škol, určených obecnému vzdělání veškeré mládeže ve věku školou povinném, 27 tak středního školství. Církevní školy byly považovány za školy soukromé. Další trvání a možnost zakládání nových soukromých škol potvrdila Ústavní listina, tj. zákon č. 121/1920 Sb. z. a n. z 29. února 1920 s upřesněním, že zřizovati soukromé vyučovací a vychovávací ústavy je dovoleno jen v mezích zákonů ( 120 odst. 1). Dále stanovila, že státní správě přísluší vrchní vedení a dozor na veškeré vyučování a vychovávání ( 120 odst. 2) Církevní školství a vzdělávací ústavy v oblasti národního školství Pro národní školství měl zásadní význam říšský zákon o školách obecných č. 62/1869 ř. z., ve znění zákona č. 53/1883 ř. z., platný až do Říkalo se mu Hasnerův zákon, podle rakouského ministra kultu a vyučování dr. Leopolda Hasnera, 29 za jehož úřadování byl vydán. Uvedený zákon užíval ve svém názvu termínu Volksschulen, což bylo v českém úředním překladu přeloženo jako obecné školy. Plné znění názvu zákona 26 MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945, s HÁCHA, Emil; HOETZEL, Jiří; WEYR, František; LAŠTOVKA, Karel (edit.) Slovník veřejného práva československého. Svazek IV., s S účinností od byl zrušen zákonem č. 95/1948 Sb. z. a n., o základní úpravě jednotného školství, a sice obecnou derogační klauzulí, obsaženou v 93 odst Cf. KASPER, Tomáš; KASPEROVÁ, Dana Dějiny pedagogiky, s. 97.

27 Právní postavení církevního školství v českých zemích 27 v němčině znělo: Gesetz, durch welches die Grundsätze des Unterrichtswesens bezüglich der Volksschulen festgestellt werden. V legislativní a správní praxi první republiky se pro pojem Volksschule ustálil název národní škola, jak jej užíváme i v tomto pojednání. 30 Národní školství v českých zemích tvořily za první republiky tyto typy škol: obecné školy v užším slova smyslu, které byly určeny pro vzdělání mládeže školou povinné od prvního do pátého postupného ročníku a nadto ještě mládeže šestého až osmého postupného ročníku, která nenavštěvovala vyšší školy; měšťanské (občanské) školy, které byly vyšším typem národních škol určené pro děti šestého až osmého postupného ročníku školní docházky a poskytovaly vyšší vzdělání než školy obecné; obecné školy speciální pro postižené děti (v tehdejší terminologii úchylné ), tj. školy pomocné, školy pro hluchoněmé, slepé, zmrzačené, mravně úchylné; výchovné ústavy pro děti v předškolním věku, což byly mateřské školy a opatrovny; pokračovací kurzy pro děti škole odrostlé se všeobecně vzdělávacími úkoly. 31 Zákon č. 62/1869 ř. z. rozlišil mezi národními školami veřejnými a soukromými. Ve svém 2 označil za veřejné školy ty národní školy, které byly zřízeny nebo vydržovány zcela nebo zčásti nákladem státu, země nebo některé obce místní. Naproti tomu soukromé školy byly jiným způsobem zřízené a vydržované. Právní postavení církevních škol v oblasti národního školství na území českých zemí bylo v uvedeném zákoně č. 62/1869 ř. z., ve znění zákona č. 53/1883 ř. z. výslovně upraveno v ustanoveních HÁCHA, Emil; HOETZEL, Jiří; WEYR, František; LAŠTOVKA, Karel (edit.) Slovník veřejného práva československého. Svazek IV., s Ibid., s. 807.

28 28 Církve a české školství Na uvedený Hasnerův zákon navázal zákon č. 189/1919 Sb. z. a n., o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích, novelizovaný zákonem č. 295/1920 Sb. z. a n. Pro námi sledované téma mají zvláštní význam ustanovení jeho 10 až Církevní školy byly řazeny mezi soukromé ústavy vyučovací. Pokud v některých z nich měly děti školou povinné zároveň byt, stravu a jiné potřeby, byly nazývány ústavy vychovávacími (zák. č. 62/1869 ř. z., 70). Zřízení těchto institucí bylo povoleno, jestliže jejich představení a učitelé prokázali způsobilost vyučovat, jakou měli učitelé veřejných škol stejné kategorie, pokud chování představených i učitelů bylo bez mravních závad a učební osnovy odpovídaly osnovám veřejných škol; také zařízení (budova, umístění) muselo být dostatečné, aby neohrozilo zdraví žáků. K otevření církevní školy nebo církevního výchovného ústavu bylo zapotřebí schválení zemské školní rady, to však nesmělo být odepřeno, pokud byly výše uvedené podmínky splněny. 33 Církevní školy a církevní výchovné ústavy s vyučovací látkou v rozsahu národních škol byly podle zákona č. 189/1919 Sb. z. a n., ve znění zák. č. 295/1920 Sb. z. a n., pod dohledem státní správy. Pokud byly povoleny po vydání tohoto zákona, získaly tímto povolením právo vydávat vysvědčení s platností jako národní veřejné školy, tedy právo veřejnosti. Ty, které byly zřízeny před vydáním zákona, mohly toto právo obdržet, nezjistila-li prohlídka školního inspektora podstatné závady. Právo veřejnosti mohlo být ministerstvem školství a národní osvěty ze závažných důvodů odňato. Soukromým obecným a měšťanským školám, tedy i církevním, bylo možné na základě zákona č. 189/1919 Sb. z. a n. povolit poskytnutí příspěvků ze státní pokladny ze závažných důvodů, a to na úhradu osobních a věcných nákladů. 34 Počet soukromých, a tedy i církevních škol netvořil v oboru národního školství příliš velký podíl, jak o tom svědčí přehled, který jsme shrnuli do následujících dvou tabulek: 32 K jejich výkladu cf. PLACHT, Otto; HAVELKA, František (edit.) Příručka školské a osvětové správy, s Ibid., s Cf také HLAVÁČEK, Karel Postavení církví ve školské soustavě českých zemí v letech , s Cf. HOETZEL, Jiří; WEYR, František (edit.) Slovník veřejného práva československého. Svazek V. Brno: Nakladatelství Rovnost, 1948, s. 486.

29 Právní postavení církevního školství v českých zemích 29 Tab. 1 Přehled obecných škol a měšťanských škol na území českých zemí ve školním roce 1933/ Obecné školy České Německé Polské Země česká škol žáků škol žáků Země moravskoslezská Měšťanské školy Země česká Země moravskoslezská škol žáků 794 škol žáků 480 škol žáků 881 škol žáků 301 škol žáků 140 škol žáků 91 škol žáků 11 škol žáků Tab. 2 Rozdělení obecných a měšťanských škol na území českých zemí na veřejné a soukromé ve školním roce 1933/ Veřejné školy Obecné Měšťanské Země česká škol žáků škol žáků Země moravskoslezská Soukromé školy Země česká Země moravskoslezská škol žáků 70 škol žáků 71 škol žáků 600 škol žáků 28 škol žáků 31 škol žáků 35 Převzato z díla HLAVÁČEK, Karel Postavení církví ve školské soustavě českých zemí v letech , s. 55 a zpracováno dle díla HRONEK, Josef. Statistický obraz školství národního v republice Československé ( na základě úředních dat, publikovaných ve Zprávách státního úřadu statistického, roč. XV., 1934 ). In Časopis katolického duchovenstva, ročník 76, 1935, s Převzato z díla HLAVÁČEK, Karel Postavení církví ve školské soustavě českých zemí v letech , s. 55 a zpracováno dle díla HRONEK, Josef. Statistický obraz školství národního v republice Československé ( na základě úředních dat, publikovaných ve Zprávách státního úřadu statistického, roč. XV., 1934 ). In Časopis katolického duchovenstva, ročník 76, 1935, s. 96.

30 30 Církve a české školství Církevní školství a vzdělávací ústavy na úrovni středních škol Principy, jimiž se řídily církevní střední školy, mají svůj základ v Organizačním nástinu pro gymnázia a reálky z roku a v císařském nařízení č. 309/1850 ř. z., z 27. června 1850, jímžto se vydává, a počínajíc ode dne vyhlášení, ve skutek uvádí prozatímní zákon o vyučování soukromém. Střední školství v českých zemích se členilo na: vlastní střední školy, tj. klasická gymnázia, reálná gymnázia, reformní reálná gymnázia a reálky; učitelské ústavy, které připravovaly učitele pro národní školy, skládaly se ze čtyř postupných ročníků a ze cvičné školy, přičemž se maturita na nich skládala po absolvování čtvrtého ročníku; odborné učitelské ústavy ústavy ke vzdělávání učitelek ženských ručních prací a ústavy ke vzdělávání učitelek mateřských škol; tyto ústavy nebyly zakončeny maturitou, ale jejich absolventky obdržely vysvědčení o učitelské způsobilosti. 38 Klasická gymnázia, reálná gymnázia a reformní reálná gymnázia měla osm tříd. Na klasických gymnáziích se věnoval široký prostor povinné výuce latiny a řečtiny, na reálných gymnáziích se učilo od třetí třídy latině a od páté třídy francouzštině (nebo angličtině). Reálky měly sedm tříd. Právní úprava vyučování na reálkách byla od účinnosti předpisů tvořících tzv. prosincovou ústavu vyhrazena zemskému zákonodárství. V českých zemích šlo o zemské předpisy z konce šedesátých a ze sedmdesátých let 19. století, později vícekrát novelizované Autoři Bonitz a Exner, jako závazná směrnice prohlášen v císařském nařízení č. 393/1849 ř. z., cf. HÁCHA, Emil; HOETZEL, Jiří; WEYR, František; LAŠ- TOVKA, Karel (edit.) Slovník veřejného práva československého. Svazek IV., s HLAVÁČEK, Karel Postavení církví ve školské soustavě českých zemí v letech , s HLAVÁČEK, Karel Postavení církví ve školské soustavě českých zemí v letech , s. 37 a HÁCHA, Emil; HOETZEL, Jiří; WEYR, František; LAŠTOVKA, Karel (edit.) Slovník veřejného práva československého. Svazek IV., s. 854, 856 a 857.

31 Právní postavení církevního školství v českých zemích 31 Obr. 1 Vysvědčení dospělosti vydané Českým státním gymnasiem v Praze XII. dne 20. června 1927.